Posudek oponenta disertační práce
Student: Mgr. Veronika Solisová Název práce: Nejlepší dostupné techniky v právu životního prostředí se zaměřením na ČR a vybrané země EU Obor: Správní právo a právo životního prostředí Program: Teoretické právní vědy Pracoviště: Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva, Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně ___________________________________________________________________________ Oponent: Doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D. Pracoviště oponenta: Katedra práva život0ního prostředí, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze ___________________________________________________________________________ I. Výsledky práce (včetně komentáře o publikaci výsledků nebo jejich přijetí k publikaci a hodnocení, zda přináší nové poznatky) Hodnocená disertační práce Mgr. Veroniky Solisové s názvem „Nejlepší dostupné techniky v právu životního prostředí se zaměřením na ČR a vybrané země EU“ je zpracovaná o rozsahu 240 stran plus povinné přílohy. Autorka se zaměřila na právní institut z oblasti práva životního prostředí, „best available techniques“, běžně překládaný do češtiny v rámci právní vědy jako „nejlepší dostupné techniky“. Cílem oponované práce mělo být identifikovat a analyzovat teoretická východiska, základní pojmy, vývoj a postavení právní úpravy BAT v právu životního prostředí a v jeho složkových zákonech na úrovni českého práva a věnovat se i dalším výzkumným cílům uvedeným autorkou na str.17 dizertační práce. Pokud je mi známo, jedná se o první pokus o zpracování dizertační práce na toto téma v České republice. Jak bude níže rozvedeno, oponovaná dizertační práce nepřináší, snad až na výjimky (v kap.4.2. a 4.3.) nové poznatky pro rozvoj oboru. Vzhledem k níže uvedenému hodnocení nepovažuji komentář k případné publikaci výsledků nebo jejich přijetí k publikaci za relevantní. II. Aktuálnost zpracovaného tématu Autorka si zvolila téma, které je aktuální, jak vzhledem k vývoji právní úpravy v českém a evropském unijním právu, tak i vzhledem k praktickému využití a problémům vznikajícím při provozování zařízení zejména v oblasti průmyslu a zemědělství a jejich dopad na životní prostředí, případně veřejné zdraví. Je třeba však uvést, že dané problematice se dosud 1
zejména česká právní věda příliš nevěnovala, a jak uvádí autorka na str.16 disertační práce, ani judikatura v tomto ohledu nepřináší mnoho nového a aktuálního. Právě proto představovalo téma „nejlepších dostupných technik“ velkou výzvu pro autorku, což ostatně odůvodnila již na str.10. III. Struktura práce – zvolené metody zpracování Oponovaná disertační práce je rozdělena do šesti kapitol, včetně úvodu a závěru. Systematiku práce autorka charakterizuje na str. 19 až 22. První kapitola (Úvod) obsahuje abstrakt, vysvětluje teoretická východiska a vědecký problém, uvádí výzkumné cíle a otázky, vysvětluje význam, cíle a obsah práce. Na závěr se autorka pokusila objasnit některé základní pojmy, pro zvolené téma klíčové. Druhá kapitola nazvaná „BAT v právu životního prostředí ČR“) popisuje pojem, charakteristiku a vývoj BAT, vybrané instituty související s BAT, závěry o BAT, referenční dokumenty BREF a další relevantní pojmy a instituty. Třetí kapitola je věnována principům a pramenům práva životního prostředí ve vztahu k BAT. V případě pramenů se autorka rozhodla pro klasickou trojčlenku – popis mezinárodních, unijních a českých vnitrostátních pramenů. Čtvrtá kapitola navazuje na předchozí kapitolu, jelikož autorka popisuje právní úpravu ve vybraných zemích EU. Za předmět zkoumání si vybrala úpravu ve Francii a Velké Británii. Pátá kapitola představuje podle autorky analýzu vybrané problematiky BAT. Obsahově je zaměřena na tři témata: vynutitelnost, efektivitu a návratnost BAT. Šestá kapitola představuje samotný závěr disertační práce. V závěrech disertační práce se autorka pokusila shrnout nejpodstatnější poznatky z předešlých kapitol, konfrontovat zjištění s výzkumnými cíli práce a předložit návrhy de lege ferenda. Jsem nucen konstatovat, že z hlediska systematického postrádám logiku sestavení jednotlivých kapitol, a to jak v pořadí a vzájemné návaznosti, tak i vnitřní stavbou (zejména u kapitoly 3.). Není jasné, proč jsou principy zařazeny před prameny, proč nejsou prameny samostatně, proč jsou témata zařazená v kapitole 5. až za prameny zahraniční úpravy, apod. Oponovaná disertační práce postrádá logickou strukturu. Z hlediska metodologie se autorka snažila používat metody práce ve vědě obvyklé (viz její přehled na str. 18 až 19). Avšak některé metody z nich nepoužila vůbec, např. metodu komparace. Postup v kapitole 4.4. je vším možným, jen ne komparací. Převažující použitou metodou zpracování je popis (deskripce) a pokusy o analýzu a syntézu. Oponovaná disertační práce v řadě kapitol dle mého názoru nenaplňuje charakter disertační práce, neboť nevykazuje vědecké přístupy. Některé kapitoly místy nedosahují úrovně ani diplomové práce, zejména pokud jde o rozbor základních pojmů (str. 22 až 24) nebo popis (či lépe jen „zmínky o právní úpravě“) pramenů v subkap. 3.2 až 3.7. Na řadě míst jednotlivých kapitol autorka popisuje právní úpravu, prameny, instituty, nástroje apod., u kterých není jasný vztah k předmětu disertační práce. Řada subkapitol či oddílů představuje kompilát různých pramenů, někdy vzájemně mezi sebou nesouvisejících. Na řadě míst se objevují nesmyslné, resp. nesrozumitelné formulace. Markantní je to zejména v kapitole 6. (Závěr), např. na str. 233 druhý odstavec, str. 235 druhý odstavec, str. 236 poslední odstavec apod. V práci jsem také objevil dvě zásadní hrubé chyby z pohledu teorie správního práva, což je obor, v rámci kterého autorka disertační práci studuje. str. 23: integrované povolení není druh správního řízení! str.184: základní součást právní normy není syntéza, ale dispozice! 2
IV. Připomínky k textu Ke kapitole 1.: str.11: není jasné, jak autorka k zákonu může zvolit zkratku „vyhláška“?! k pozn. pod čarou č. 3: V přehledu zpracované literatury autorce zřejmě vypadl Slavík, J., in České právo životního prostředí č.2/2012 (32), str. 53-62. str.19: Pojem TPS není uveden ani ve zkratkách na str. 7 až 9, ani ve vymezení pojmů na str.23 až 24 disertační práce. Ke kapitole 2: str.30: je otázkou, zda je závěr prvního odstavce názorem autorky, nebo je to citace z díla v pozn.p.č.33? str.42: formulace o konspiraci je nesmyslná a pro vědeckou práci nepatřičná. str.44: chybí zdroj informace o stížnostech Německa a Rakouska. str. 50: formulace o možnosti obyvatel se zúčastnit řízení o vydání integrovaného povolení je zjednodušená, zavádějící i právně problematická. str.54 chybně uvedený starý zákon o nakládání s GMO. Ke kapitole 3.1.: Autorka nesystematicky směšuje principy mezinárodního a vnitrostátního práva v oblasti ochrany životního prostředí. Dále: str.105 v pozn.p.č.224 je opakovaně uveden odkaz na neplatný zákon o ovzduší z roku 2002. str.107-108 si autorka odporuje, pokud jde o otázku, zda lze BAT považovat za administrativní nástroj či ekonomický. str.110 (ale i str.159) autorka uvádí neexistující princip „vysoké ochrany životního prostředí“. str.113: odvozovat princip nejvyšší hodnoty z čl.11 odst.5 LZPS nepovažuji za relevantní, odvozovat tento princip z § 43 zák.č.114/1992 Sb. je při stávající dikci § 43 odst.1 přinejmenším sporné. Autorka nerozlišuje mezi pojetím zájmu na ochraně přírody mezi odst.1 a odst.3, obdoba s § 56 pak nutně musí vycházet jako nesmyslná. Ke kap.3.2: Autorka popisuje (či jen letmo zmíní) některé prameny jak mezinárodního tak vnitrostátního práva, kde není jasný vztah k tématu disertační práce, ani jej sama neodůvodní.
3
Dále: str.131: v Římské smlouvě nemohlo být zakotveno právo životního prostředí, lze hovořit pouze o absenci ustanovení o ochraně životního prostředí. str.133: výklad o právní úpravě základů ochrany životního prostředí v primárním právu EU by se nemělo omezit na čl.11 SofEU, zde postrádám výklad čl.191 až 193. str.134: v případě Pátého a Šestého AP ŽP se nedá již hovořit o aktuálních programech a cílech. str.159: druhý odstavec je zcela nesmyslný a nesrozumitelný. Totéž na str.160 věta na čtvrtém až šestém řádku. str.164: mezi prameny vnitrostátního práva je uváděna směrnice. str.179: nesmyslná dualita v druhém odstavci, ve třetím odstavci chyba v hierarchii odpadového hospodářství včetně chyby v čísle paragrafu v pozn.p.č.405. str.187: nesrozumitelná formulace druhého odstavce, pokud jde o trestní zákoník. Ke kapitole 4. Dle mého názoru cíle vytčené na str199 nebyly autorkou naplněny. Jde pouze o paralelní popis francouzské a britské úpravy. Subkapitola 4.4. nepředstavuje komparaci, navíc střípky německé a švédské právní úpravy nejsou dostatečné ani jako deskripce, natož komparace, o polské, rakouské a slovenské právní úpravě ani nemluvě. U letmých zmínek o rakouském a polském právu nejsou uvedeny zdroje, ze kterých bylo čerpáno. Zdroj v pozn.p.čarou č. 509 není podle mě relevantní pro mezinárodní část vědecké práce. Poznámka o vlcích na str. 224 v nečíslované poznámce pod čarou není z hlediska tématu BAT relevantní. Ke kapitole 5. Obsah není systematicky vhodně zařazen, měl být v dřívějších částech práce. Není jasné, proč autorka zvolila právě tato témata. Obsah navíc neodpovídá charakteristice uvedené na str. 21/22. Subkap.5.2. je kompilátem zdrojů, naopak u subkp.5.3. a 5.4. uvedeny zdroje téměř nejsou. Ke kapitole 6. Na dizertační práci je závěr velmi stručný. Autorka se vyjadřuje jen k některým tématům, resp. cílům, hypotézám, institutům, apod. Některé závěry nemají oporu v analýze v předchozích kapitolách. Závěry jsou nepřehledné, měly být strukturovány např.jako reakce na body vytčené autorkou v subkap. 1.1.2., popř. subkap.1.2.1. K formální stránce disertační práce: Odborná literatura není v některých případech citována správně dle doporučených citačních norem. Na některých místech práce jsou chybně číslovány podkapitoly (např. str. 162).
4
Prameny v povinných přílohách jsou občas zařazovány v rozporu se strukturou, např. mezi závěrečnými (kvalifikačními) pracemi na str. 246- 247 se objevuje několik sborníků z konferencí, odborných článků v odborném periodiku, informace z konferencí, aktuality z ministerských publikací či manuály mezinárodních organizací. V seznamu právních předpisů na str. 252 až 258 je uvedena i judikatura a dokonce i jedno rozhodnutí orgánu státní správy. V. Jazyková a grafická úroveň Grafická úroveň posuzované disertační práce je na velmi průměrné úrovni. Na některých místech jsou chyby ve formátování (např. str. 28, 145, 160, 229 apod.). Co je však naprosto zarážející, vysoký počet gramatických chyb, překlepů, špatných gramatických tvarů, chyby v číslech paragrafů, chyby v názvech a číslech zákonů (včetně letopočtů skládajících se nikoliv ze čtyř, ale pěti číslovek), chyby ve jménech autorů, záměny velkých/malých písmen apod. Co do dikce vyjadřování, autorka střídá psaní v první osobě jednotného čísla s první a případně i třetí osobou množného čísla, a to i v rozporu s tím, co si sama rozhodla na str.19. Překvapí ve vědecké práci občasné používání spíše novinářských či politických výrazů (např. „...tržní mechanismy způsobují nepřehlednou a nepřístupnou zeď pro běžného občana.“str.132). VI. Otázky k obhajobě: Vzhledem k níže uvedenému hodnocení otázky nepokládám. VII. Předepsaná formulace závěrů: Autorka Mgr. Veronika Solisová ve své disertační práci neprokázala schopnost samostatné tvůrčí práce v daném oboru. Disertační práce nesplňuje požadavky standardně kladené na disertační práce v daném oboru. Doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D. oponent
V Praze, dne 14.1. 2016
5
