Postoje mladé generace k vybraným hodnotám

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav pedagogiky a sociálních studií

Postoje mladé generace k vybraným hodnotám Bakalářská práce

Olomouc 2010

Vedoucí práce: PhDr. Zuzana Tichá, Ph.D.

Autor práce: Alena Spálovská

Prohlášení: Tuto práci jsem vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou uvedeny v seznamu použité literatury.

V Holešově dne 19. 6. 2011

Alena Spálovská

Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce PhDr. Zuzaně Tiché, Ph.D. za trpělivost a cenné připomínky při zpracování práce. Také bych chtěla poděkovat své rodině za pomoc a podporu v průběhu celého studia.

Obsah: Úvod ....................................................................................................................... 5 1 Lidé a hodnoty .................................................................................................... 6 1.1 Zdraví.............................................................................................................................................. 8 1.2 Vzdělání......................................................................................................................................... 10 1.3 Práce.............................................................................................................................................. 12 1.4 Volný čas ....................................................................................................................................... 13 1.5 Občanská participace ................................................................................................................. 16 1.6 Životní styl .................................................................................................................................... 17

2

Lidé a rodina..................................................................................................20

2.1 Proměny rodiny v průběhu dějin................................................................................................ 20 2.2 Současná rodina ........................................................................................................................... 24 2.3 Česká rodina ................................................................................................................................. 27 2.4 Aktuální otázky současné rodiny ................................................................................................ 28

3

Faktory ovlivňující postoje k hodnotám ......................................................35

3.1 Pohlaví........................................................................................................................................... 35 3.2 Věk................................................................................................................................................. 36 3.3 Vzdělání......................................................................................................................................... 37 3.4 Náboženství................................................................................................................................... 38 3.5 Masmédia ...................................................................................................................................... 40

4

Výzkumné šetření .........................................................................................41

4.1 Cíl, metoda a výzkumný vzorek šetření .................................................................................... 41 4.2 Vyhodnocení výzkumného šetření ............................................................................................. 43

Závěr......................................................................................................................53 Seznam literatury ............................................................................................................................... 55 Seznam tabulek................................................................................................................................... 59 Seznam grafů ...................................................................................................................................... 59 Seznam příloh ..................................................................................................................................... 60

Úvod Má bakalářská práce je zaměřena na postoje mladé generace k vybraným hodnotám. Postoje ovlivňují vnímání, myšlení i jednání člověka, jeho reakci na daný objekt či situaci, jsou tedy zásadním prvkem osobnosti. Mladá generace je více přístupná změnám a její postoje mohou v budoucnu ovlivnit charakter společnosti. Vybrané hodnoty jsou zdraví, vzdělání, práce, volný čas, občanská participace a rodina. Jedná se o hodnoty, které jsou podle mého názoru v české společnosti uznávané a zajímalo mě, jaký postoj k nim zaujímají mladí lidé. Rodina byla vždy zásadní hodnotou v životě lidí a je prvním místem interiorizace hodnot a postojů. V současnosti jsou otázky týkající se rodiny velmi diskutované a hovoří se o krizi rodiny v důsledku změn, kterými prošla v posledních několika desetiletích. Proto je větší část zaměřena právě na hodnotu rodiny. Cílem bakalářské práce je zjistit, jaké jsou postoje mladých lidí k vybraným hodnotám zdraví, vzdělání, práce, volný čas, občanská participace a rodina. Bude provedeno kvalitativní šetření prostřednictvím dotazníkové metody zaměřené na současnou mladou generaci. První kapitola se bude zabývat vybranými hodnotami zdraví, vzdělání, práce, volný čas a občanská participace a přístupy, které lidé k těmto hodnotám zaujímají. Poslední subkapitola této kapitoly se bude týkat životního stylu jako výsledku působení postojů a potřeb, které jsou ovlivněny změnami ve společnosti a dalšími faktory. Druhá kapitola bude pojednávat o instituci rodiny, jak se proměňovala v průběhu dějin, jak vypadá dnes. Dále zde budou charakterizovány aktuální fenomény životních strategií současných generací, které ovlivňují oblast rodiny. Třetí kapitola přiblíží vybrané faktory, které ovlivňují postoje lidí. Jedná se o pohlaví, věk, vzdělání, náboženství a masmédia. V praktické části práce jsem budou uvedeny výsledky výzkumného šetření. V závěru budou konfrontovány poznatky teoretické části a výsledky vyplývající z praktické části práce.

5

1 Lidé a hodnoty Význam hodnot je pro jednání jedince všeobecně známý a přijímaný. Systém hodnot určuje základní motivační strukturu pro životní strategii a každodennost člověka (Sak, 2000). Hodnota bývá charakterizována jako ,,vědomá nebo nevědomá představa o tom, co je žádoucí“ (Jandourek, 2001, s. 97). Sak uvádí, že „hodnoty představují oproti základním potřebám motivaci více socializovanou a kultivovanou, proto také působící

ve větším sociálním

časoprostoru, se silnějšími vazbami na společenské systémy“ (Sak, 2000, s.65). Cakirpaloglu (2004, s. 362) pak hodnotu charakterizuje jako ,,specifickou psychickou kategorii, která je součástí poměrně stabilní struktury osobnosti a souvisí s procesem individuální, sociální a historické realizace člověka.“ „Hodnoty a hodnotová orientace jsou součástí energetické stránky osobnosti. Spolu s potřebami, zájmy a postoji vytvářejí motivaci k jednání člověka a určují směr tohoto jednání“ (Sak, 2000, s 65). Jedinec si nevytváří zcela nový systém hodnot. Vychází ze základu hodnotového systému, který se vytvořil v průběhu dějin konkrétní společnosti. Tento základ je zobecněná společenská zkušenost s vlastní dynamikou, která umožňuje jeho modifikaci. K modifikaci hodnotového systému dochází na základě změněných společenských podmínek materiálních i duchovních (Sak, 2000). Jde o interaktivní proces, protože „hodnotový systém společnosti zase prostřednictvím nových generací, které si systém osvojují a produkují, získává dynamiku…při osvojování společenského odborového systému není dítě nebo mladý člověk pasivní, ale působí jako aktivní subjekt“ (Sak, 2000, s. 38). Společnost působí na mladého člověka a tím ovlivňuje vytváření jeho vlastního hodnotového systému. Pokud se společenské podmínky změní, je pochopitelné, že změny budou mít vliv na konání jedinců, a to proto, že jejich hodnoty se díky přeměně společnosti také změní. Hodnoty, které člověk interiorizuje, dále podněcují k jeho konkrétnímu jednání, společně s potřebami, zájmy a postoji. Sak (2000, s.64) uvádí, že „hodnotový systém představuje určitý časový uzel, protože je současným průmětem předchozích, časově odlišných, sociálních, ekonomických, duchovních, kulturních a politických podmínek do jednoho ohniska

6

subjektivity jedince či společenského subjektu, jehož vliv se uplatní v budoucím reálném jednání subjektu.“

Mladí lidé dokáží snáze reagovat na změny ve společnosti a také snáze přehodnotit jejich systém hodnot na základě daných změn. V důsledku takového procesu vznikají mezigenerační propasti, protože pro starší generace je větším problémem vyjet ze zajetých kolejí a říct si, že od teď věci budou dělat jinak, generace se reprodukují. Mladá generace je tudíž nositelem změny společenského systému hodnot. Lidé k hodnotám a všem předmětům, skutečnostem, osobám zaujímají určité postoje. Postoj je podle Jandourka (2001, s.189) „naučená dispozice jedince reagovat pozitivně, či negativně na nějaký objekt (předmět, osobu, ideu) určitými pocity, představami, hodnocením a způsoby chování.“ Další definice říká, že „postoje jsou stabilní systémy pozitivního nebo negativního hodnocení emočních pocitů a technik jednání, týkajících se sociálních cílů“ (Novotná, 2010). U postoje se uvádějí tři složky – emotivní, konativní a kognitivní (Sak, 2000). Emotivní složka je propojena s emocemi a jejich sílou. Konativní složka je tendence podle postoje určitým způsobem jednat. Kognitivní složka je spojena s poznáním předmětu postoje. Způsob utváření a změny postojů jsou závislé na vzdělání, inteligenci, emocionalitě osobnosti a dalších faktorech. Řada postojů je součástí sociální výbavy, kterou jedinec přebírá v sociálním zrání od své rodiny a dalších referenčních skupin. Toto tvrzení o mezigeneračním přenosu vyplývá i z výzkumů, postoje jedinců jsou do značné míry závislé na rodičích a na jejich vzdělání, přičemž vzdělání otce má větší vliv. V procesu sociálního zrání si jedinec vytváří jen základní výbavu postojů. Především se vytváří algoritmus tvorby a proměny postojů, při němž se rozhoduje, nakolik jedinec bude ve svých postojích konzistentní, emocionální a konativní. Nelze opomenout také míru sociálního ovlivnění postojů. Někteří jedinci jsou značně submisivní

v tomto směru a jejich postoje jsou především převzaté z jejich

sociálního okolí a referenčních skupin (Sak, 2000). Hodnoty a postoje nejsou trvalé, formují se a vyvíjejí v závislosti na životní situaci. V průběhu životní dráhy přikládá člověk větší význam různým hodnotám. 7

V mládí člověk nepřikládá takovou váhu hodnotě zdraví, pokud netrpí závažnější zdravotními obtížemi, ačkoliv si uvědomuje její důležitost v životě. Na druhou stranu starší generace, bude tuto hodnotu stavět na první příčky zejména proto, že bývá častěji postižena zdravotními těžkostmi. A právě naopak to bude s hodnotou vzdělání, která je pro mladou generaci prioritní jako prostředek k získání kvalifikace pro budoucí profesní život. Zatímco senioři, kteří mají svůj produktivní věk již za sebou, nepovažují hodnotu vzdělání za natolik významnou v jejich životě.

Následující subkapitoly se zabývají konkrétními hodnotami: zdraví, vzdělání, práce, volný čas, občanská participace. Jedná se o hodnoty, které stávají ve výzkumech a šetřeních na předních místech hodnotového žebříčku populace. Závěrečná subkapitola se týká životního stylu jako ukazatele hodnot, které jsou pro člověka prioritní.

1.1 Zdraví Člověk je bytostí, která je zaměřena k určitým cílům. Seedhouse uvádí: „Aby lidé mohli dělat, co dělat chtějí (realizovat se), potřebují být zdraví. Zdraví je tedy podstatnou věcí pro naši spokojenost s naplněním našich životních tužeb…Zdraví je žádoucí“ (Seedhouse, 1995 in Křivohlavý, 2003, s. 27). Zdraví je podle Světové zdravotnické organizace definováno jako stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody. Proto je vlastně v podstatě nezjistitelné, kolik je zdravých či nemocných lidí v populaci. Některé ukazatele však nepřímo odkazují a všechny dokládají velké rozdíly ve zdravotním stavu nejen podle věku, ale i podle společenského zařazení, vzdělání, podle regionů a dalších faktorů (Možný, 2002). Kategorie zdraví se ve všech výzkumech řadí na první místa hodnotového žebříčku všech lidí. Tyto výsledky nejsou překvapením, člověk si uvědomuje, že zdraví je podmínkou pro další aktivity ve všech oblastech života jedince. Lidé se snaží o své zdraví pečovat a mění svůj způsob života v souladu s tímto postojem. Ovšem značná část lidí jedná přímo v rozporu s touto hodnotou. Nejvíce patrné je to v případě značně rozšířeného nikotinismu, alkoholismu a nyní již i při konzumaci drog (Sak, 2000).

8

Jako další kategorie se také vztah k vlastnímu zdraví se vytváří v průběhu života v závislosti na faktorech jako je výchova, sociální a ekonomické prostředí, tradice, konvence, stereotypy, pohodlnost, jednotvárnost, vzdělání, kultura, zkušenosti atd. V průběhu 20. století se radikálně změnila struktura nemocí. Zatímco na počátku tohoto století příčinou úmrtí byly zejména nakažlivé nemoci, na počátku 21. století je nahradily nemoci úzce související s životním stylem, který si díky pokroku technologií lidstvo osvojilo. Mezi tyto civilizační choroby se řadí kardiovaskulární onemocnění, nádory, obezita a komplikace s ní spojené, cukrovka a další. Jako příčiny těchto onemocnění se uvádějí tyto příčiny hierarchicky jdoucí od nejvýznamnějších: množství a kvalita jídla včetně tekutin, psychický stres, toxikomanie (zejména alkohol a cigarety), dědičné dispozice, životní prostředí, ionizační záření, smog a nedostatečný pohyb. Podle statistik v České republice v roce 1996 zemřelo na nemoci oběhové soustavy 56% lidí a na novotvary 25% lidí (Křivohlavý, 2001). Obecně mezi nejvýraznější rizikové faktory v současnosti patří nesprávný způsob výživy, nesprávný způsob života a psychosociální faktory jako přetížení, psychické napětí a stres. V souvislosti s těmito zjištěními se do popření zájmu dostává zdravý životní styl jako způsob prevence před zdravotními obtížemi. Odborníci odhadují, že téměř polovině všech nemocí se dá předejít vhodnou formou prevence (Křivohlavý, 2001).

Z výzkumů vyplývá, že čeští muži mají při narození naději na dožití 72 let a ženy 78 let. Což znamená, že během deseti let se střední délka u mužů prodloužila o čtyři a u žen o více než tři roky. Nějakou zdravotní potíž udává 51 procent mužů a 57 procent žen z dospělé populace. Většinou však své potíže nepociťují jako omezující. Zato každý desátý muž a každá osmá žena trpí chronicky omezující nemocí. Podíl lidí, kteří se cítí zcela zdraví s věkem rapidně klesá. Do pětadvaceti let skoro devět z deseti dotázaných odpovídá, že se těší velmi dobrému zdraví, mezi 35. a 45. rokem tak odpovídá už sotva polovina Čechů a jen čtyři z deseti českých žen. Každý pátý Čech a Češka .má ve věku 45 až 55 let lékaři diagnostikovanou obezitu. Pro mladé lidi a zejména pak mladé ženy je podle statistik větším problémem podváha. Akutními symptomy chorobných poruch přijímání potravy trpí až pět procent dívek do dvaceti let (Možný, 2002). 9

1.2 Vzdělání Vzdělání představuje významný civilizační fenomén, který vzniká v rané fázi vývoje civilizace a po celou dobu lidské historie se vyvíjí a proměňuje. Vzdělávání nabývá na významu zejména jako příprava na profesní život, pro uplatnění na trhu práce (Sak, 2007). Vzdělání a jeho významu je věnována stále větší pozornost. „Rozvoj vědy a techniky, nové objevy a s tím související vznik nových odvětví proměňuje strukturu hospodářství dané země a klade nové požadavky na pracovní sílu, která je nucena si soustavně zvyšovat znalosti či dokonce osvojit zcela nové kvalifikace pro výkon daného povolání“ (Mertl, Vychová, 2007, s.10). V současné době je člověk vystaven většímu riziku častější změny zaměstnání a vzdělání zde hraje velkou roli. Lidé jsou si uvědomují potřebnost a nezastupitelnost vzdělání v jejich životě, proto roste jejich ochota a snaha věnovat více času i prostředků na vzdělání (Mertl, Vychová, 2007). Důkazem je také zvětšování objemu nabídky institucí nabízejících další vzdělávání mimo rámec tradičního vzdělávání, například v podobě kurzů. Tyto instituce reagují na poptávku populace, což vypovídá o snaze lidí vzdělávat se a zvyšovat tak svou konkurenceschopnost na trhu práce a využít tak možnosti, které tržní ekonomika nabízí. V současnosti je zřejmé, že investice do lidského kapitálu mají velkou návratnost. „Již v prvních pracích o lidském kapitálu bylo poukázáno na to, že lidé s vyšším vzděláním mají v průměru také vyšší příjmy…Diferenciace mezd podle vzdělání se u nás po roce 1989 výrazně prohloubila a v tomto ohledu jsme ‚předstihli‘ i mnohé západní státy, což je dáno především tím, že terciární vzdělávání je u nás mnohem vzácnějším statkem“ (Potůček, 2002, s 165). Zvyšování vzdělání má kromě pozitivních ekonomických důsledků také důsledky sociální. Vyšší vzdělání má například pozitivní vliv na vyšší zaměstnanost, na kvalitu veřejného zdraví, na pokles kriminality, na plánováním rodičovství, na věk pro uzavírání manželství a na kvalitu a fungování rodiny, na participaci na centrálním i lokálním politickém rozhodování, na přístup k dalšímu vzdělávání (Potůček, 2002). Je potvrzeno, že vzdělanější lidé jsou zdravější a mají zdravější životní styl. Jedním z možných vysvětlením je způsob, jakým lidé zacházejí s informacemi

10

a vědomostmi o zdraví. Vzdělání také snižuje riziko nezaměstnanosti. Platí, že „čím vyšší je úroveň vzdělávání jednotlivce, tím vyšší je jeho šance na pracovním trhu získat zaměstnání a zároveň tím nižší je riziko, že se stane nezaměstnaným“ (Potůček, 2002, s. 166). Lidé s nižším vzděláním jsou náchylnější k silnému kuřáctví a alkoholismu. Naopak lidé s vyšším vzděláním tolik netrpí nadváhou a častěji provádějí dobrovolnou

fyzickou

aktivitu.

Míra

dosaženého

vzdělání

je

jedním

z nejspolehlivějších indikátorů potenciální politické angažovanosti. Lidé s vyšším vzděláním se také častěji věnují dobrovolnické práci a poukazují více prostředků na charitativní účely. Vzdělaní lidé rovněž méně podléhají zjednodušeným ideologiím a populismu a jsou v průměru méně náchylní k extremismu. Vzdělání může tvořit pozitivní efekty z těchto důvodů: změnou individuálních preferencí, zmenšením omezení, jímž jedinec musí čelit, zvýšením míry vědění a informací, na základě kterých jedinec jedná (Potůček, 2002). Uvědomují si však lidé opravdu význam vzdělávání? Z výzkumu1 vyplývá, že vzdělání se ocitá na 16. místě z žebříčku 23 hodnot. Pořadí je určeno na základě indexu hodnot (průměr škály 1-5, přičemž 5 znamená nejvyšší význam a 1 nejnižší). Index hodnoty je 3,68. Otázkou zůstává, zda jde o poznatek pozitivní či negativní. Navíc za tímto průměrem se skrývá značná diferenciace populace v přístupu k hodnotě vzdělání. Vzdělávání přikládají větší význam ženy (64%) než muži (59%). Určitě pozitivním zjištěním je, že z respondentů mladé generace (15 – 25 let) 75% považuje vzdělání za důležitou a trvalou součást života (Sak, 2007).

Je logické, že mladí lidé kladou vzdělání na první místa, protože je pro ně „pracovní náplní“ a vidí její návratnost a uplatnění v budoucnu na trhu práce.

1

Reprezentativní výzkum české populace starší patnácti let Komputerizace společnosti, vzdělávání a životní styl. Výběrový soubor obsahuje 1818 respondentů. Terénní sběr proběhl koncem roku 2005. Sběr dat byl proveden technikou standardizovaného rozhovoru.

11

1.3 Práce Po procesu vzdělávání se člověk dostává do další fáze životní dráhy, produktivního života, kdy se pokouší prosadit na trhu práce a uplatnit tak své dosažené kvalifikace. „Práce je základní lidská činnost. Prací člověk pozměňuje své okolí (přírodu i společnost) i sebe sama, své duševno, svou osobnost, která zase zpětně ovlivňuje průběh pracovní činnosti. Je to uvědomělá činnost zaměřená na utváření hmotných a duchovních hodnot. Vytváří svět kultury a přetváří přírodu“ (Kohoutek, Štěpaník, 1999, s. 7). Pracovní činnost člověka je regulována jeho psychikou, jejíž součástí je motivace. Nejčastěji lidé odpovídají na otázku, proč pracují, takto: nabízí výměnu peněz za výkon, umožňuje odvod duševní a tělesné energie, umožňuje příspěvek k produkci statků a služeb, umožňuje sociální interakci, vymezuje – přinejmenším z části – sociální status. Práce, ať z kteréhokoliv motivu, stále zaujímá v systému hodnot přední místa. Ačkoli se motivační faktory navzájem prolínají, spojují a ovlivňují, nejsilnějším motivem zůstává plat (Nakonečný, 1992). Práce přestává být pro většinu lidí prostorem pro svou seberealizaci či místem růstu. Tento prostor se přesunuje do sféry volného času (Vážanský, Smékal, 1995). Pro některé je práce právě pouze jako prostředek pro získání peněz. Jde o další hodnotu, hodnotu peněz, která v současné době konzumní společnosti (viz. dále, kapitola 1.7) nabývá velkého významu, jako prostředku k uspokojování potřeb. Placená práce je a byla po celou dobu své existence vzácným statkem: ne pro všechny, kdo o ni měli zájem, je k dispozici. Technický pokrok v posledních desetiletích navíc oddělil růst materiální výroby od růstu počtu zaměstnaných (Možný, 2002). Nezaměstnanost je jedním z velkých problémů současné doby jak pro společnost, tak pro jedince. „U nezaměstnaných se objevují pocity zbytečnosti marnosti, ztráty sebedůvěry, ponížení, bezcennosti a vyřazení ze společnosti“ (Vážanský, Smékal, 1995, s. 17). Jedním z negativních důsledků industrializace byla ztráta smyslu práce a klesající odpovědnost v práci. Zavádějí se stále novější technologické postupy a modernější výrobní procesy, které zmenšují obsah práce na specializovanější

12

úkony. Pro mnohé lidi to přináší netečnost k vlastní práci. Pracovní obsah a smysl je vystřídán penězi. S tím souvisí oslabení pracovního uspokojení a následně pokles také životní spokojenosti (Vážanský, Smékal, 1995). „Dominantní postavení práce, donedávna pevně zakotvené v centru života, se se změnou hodnot a rostoucím blahobytem značně narušilo; zejména pro mladé lidi je práce stále méně akceptována jako výlučný existenční cíl“ (Vážanský, Smékal, 1995, s.42). Přesto lidé pracují pilněji, protože jejich výdělky už nejsou tak předvídatelné, jejich pracovní místa nejsou tak jistá a jejich příjmy potenciálně kolísají nahoru a dolů. Množství věnované placené práci značně roste a lidé musejí krátit čas který věnují jiným aktivitám. Práce tak zasahuje do dalších oblastí života. Lidé musejí například krátit čas věnovaný rodině a tudíž ji pečlivě organizovat. Rodiny spolu tráví stále méně času a vztahy v rodině se stávají stále více praktické (Kubátová, 2010). Ve výzkumu2 Petra Saka se hodnota zajímavá práce s indexem 4,13 dostala na desáté místo žebříčku. Ovšem index obsahuje značnou diferenciaci. Některými jedinci je práce vnímána pouze jako prostředek k získání finančních prostředků a seberealizují se v aktivitách ve volném čase. Pro jiné je práce důležitá jako prostor pro svou realizaci a proto vyžadují zaměstnaní, které pro ně bude zajímavé (Sak, 2000).

1.4 Volný čas Růst volného času na úkor práce je jedním z hlavních rysů vývoje společnosti. V 19. a 20. století se volný čas stal podstatnou částí života každého jedince. Od první poloviny příslušníci dělnictva usilovali o postupné zkracování pracovní doby. Byli úspěšní a převaha doby věnované práci nad volným časem se začala snižovat. Lidé měli dostatek času na regeneraci pracovní síly a později také na sebevzdělávání a rozvoj zájmů (Pávková a kol., 2002). Volný čas se stává prostorem pro objevování pravých kvalit života a možnosti seberealizace 2

Sak, 2000, výsledky výzkumu viz. Přílohy, Tab. 1

13

a uspokojování potřeb a postupně se stává centrem životní orientace lidí (Vážanský, Smékal, 1995). V současnosti je volný čas pro mnoho lidí významnou hodnotou a skrze něj se snaží dosáhnout uspokojení, které jim jejich práce neposkytuje.

Nejdřív práce, potom zábava. I definice odpovídá tomuto úsloví. Pedagogický slovník vymezuje volný čas jako „čas, s kterým člověk může nakládat podle svého uvážení a na základě svých zájmů. Volný čas je doba, která zůstane z 24 hodin běžného dne po odečtení času věnovaného práci, péči o rodinu a domácnost, péči o vlastní fyzické potřeby (včetně spánku)“ (Průcha, Walterová, Mareš, 2003, s. 274). V sociologii je volný čas považován dobu, v níž jedinec svobodně, na základě svých zájmů, nálad a pocitů volí svou činnost. „Je to část mimopracovního, mimoškolního času, která zbude po zabezpečení intimních a rodinných, existenčních a biologických potřeb“ (Sak, 2002, s. 133). Žáková definuje volný čas jako dobu, která jedinci umožňuje „svobodnou volbu činností, kdy si člověk vybírá činnost nezávisle na společenských povinnostech, vykonává ji tedy dobrovolně

a tato

činnost mu poskytuje uspokojení a příjemné zážitky“ (Vážanský, Smékal, 1995). „Jako hlavní funkce volného času se uvádějí: odpočinek (regenerace pracovní síly), zábava (regenerace duševních sil), rozvoj osobnosti (spoluúčast na utváření kultury)“ (Hofbauer, 2004, s.13). Vážanský a Smékal (1995) uvádějí Opaschowského přehled osmi stěžejních potřeb, které mohou být nazvány jako „cílové funkce volného času“. Individuální funkce - rekreace – uspokojuje potřebu zotavení, osvěžení, zdraví a dobrého pocitu; - kompenzace – uspokojuje potřebu vyrovnání, rozptýlení a potěšení; - edukace – uspokojuje potřebu poznání a učebního podněcování a dalšího učení; - kontemplace – uspokojuje potřebu klidu, pohody, rozjímání a sebevědomí. Všeobecné funkce - komunikace – uspokojuje potřebu sdělení, kontaktu a družnosti; - integrace – uspokojuje potřebu společnosti, kolektivního vztahu a tvoření skupin; - participace – uspokojuje potřebu účastenství, angažovanosti a sociálního sebepojetí; - enkulturace – potřeba kreativního rozvoje, produktivního uplatnění a účasti na kulturním životě.

14

Aktivity lidí ve volném čase plní řadu funkcí i ke společenskému systému. Právě ve sféře volného času jsou nastartovány společenské inovace. Jako důkaz tohoto tvrzení můžeme zmínit computerizace společnosti, v jejíž první fázi se počítači zabývaly nejmladší věkové skupiny mládeže právě ve svém volném čase jako koníčkem. Aktivity ve volném čase nejsou izolované, ale jsou příčinami i důsledků jiných dalších činností. Jsou výrazem subjektivní stránky člověka, jeho zájmy a aktivity, které navazují na hodnotovou orientaci, kulturu, způsob života jeho rodiny. Obdobně navazuje mládež na společnost v níž probíhá jeho sociální zrání. Prostřednictvím mladé generace rodina a společnost reprodukují své aktivity a hodnoty na úrovni adekvátnější nové sociální skutečnosti a inovují své zájmy a aktivity (Sak, 2002). Se změnou prostředí, ve kterém se mladý člověk pohybuje se mění i podmínky pro realizaci zájmů jedince v aktivitách. Možnost pokračovat dosavadních činnostech zaniká a objevují se podmínky pro nové činnosti. Souvisí s odchodem ze základní školy, střední školy, vstupem do zaměstnání, přestěhováním, změnou ekonomické situace apod. Také s věkem se mění stavba volnočasových aktivit. Činnosti ve volném čase odrážejí dosažené úrovně sociálního, mentálního a psychického zrání. Stejně tak jsou tyto aktivity stimulem dalšího sociálního, mentálního a psychického zrání. Existují také aktivity, které společnost nepovažuje pro určitý věk za adekvátní. Jedinci, proto cítí ze strany společnosti regulativní nátlak. Tento tlak se však v moderní společnosti oslabuje. Zvyšuje se společenská tolerance k odchylkám od společenské normy, která se stává značně rozkolísanou. Mezi aktivity s věkem rostoucí patří například četba novin a časopisů, poslech rozhlasu či veřejně prospěšná činnost. Jedná se tedy o činnosti, které nemají zájmový charakter. Aktivity s věkem klesající

jsou zejména tvůrčí a kulturní

aktivity, ale například také studium. Další skupinou jsou aktivity, které do určitého věku začnou stoupat a poté klesají. Většina těchto aktivit kulminuje ve věku okolo sedmnácti let, jakožto nejaktivnější období co do náplně a množství volného času. Často jde v tomto úseku života o aktivity spojené se seznamováním a vyhledáváním partnera. Četba knih a domácí práce patří do skupiny aktivit s věkem klesajících a následně rostoucích. Změna četnosti aktivit nastává opět okolo sedmnáctého roku.

15

Současná mladá generace vyrůstá pod tlakem masové kultury, a především televize. Tato generace se chce bavit bez vynaložení námahy. Sport je pro tento typ lidí příliš namáhavý. Také kulturní aktivity se vytrácí z života mladých lidí z důvodu komercionalizace kultury, její následné nedostupnosti, jiné orientace ve volném čase, pohodlnosti a výchovy masovou kulturou. Velmi výrazný je také pokles četby knih. I když celkově ubývá aktivit ve volném čase, dochází k jejich nahrazování činnostmi, které existovaly dříve i novými, které jsou spojeny zejména s osobními počítači a dalšími vymoženostmi doby. Pro mladé lidi je stále častěji příjemné posedět v restauraci či kavárně, zajít na diskotéku nebo prostě nic nedělat (Sak, 2002). Jak bylo zmíněno, je zde velmi patrný vliv masmédií. „Vývoj současných aktivit celého souboru mládeže není příliš pozitivní. Kromě výdělečné činnosti se spíše prohlubuje pasivnost, konzumnost a nenáročnost“ (Sak, 2002, s. 144).

1.5 Občanská participace Společenské a politické postoje navazují na hodnotovou orientaci a světový názor jedince. Součástí sociálního statusu dospělého člověka je jeho občanská role. Společenské vztahy jedince obsahují i vztahy politické. Zpočátku je jich člověk účasten nepřímo prostřednictvím rodiny a politicky zraje. Toto zrání probíhá v rámci politické kultury společnosti. Jedinec si osvojuje stávající politickou kulturu, aby se později stal subjektem jejího vývoje a posunu. „Nová generace má šanci oprostit se od zakonzervovaných, nefunkčních prvků politické kultury“ (Sak, 2002, s. 48). V tradici české politické kultury jsou dvě spolu související kategorie, kult většinového politického názoru a netolerance k menšinovým politickým názorům a postojům. V předlistopadové společnosti modální občan usiloval o to být součást většiny, přestože v jednu chvíli šlo o politickou autoritou schválené stanovisko a chvíli druhé tatáž autorita schválila stanovisko opačné. Na tradici navazuje trend vnějškově řízeného člověka, který je spojen s psychologickou potřebou souhlasu, kdy primární není vývoj názorů a postojů na základě poznání, ale být součástí většiny.

16

„Demokracie bez silného a kompetentního občana, schopného sdružovat se a prosazovat své zájmy a kontrolu politických elit“ (Sak, 2002, s. 53). Proto je demokratičnost české společnosti závislá na politickém zrání mladé generace a zda se tato generace dokáže odpoutat od dysfunkčních prvků politické kultury zakonzervovaných v české společnosti. Proto by nemělo jít pouze o osvojování norem politického jednání, ale mladá generace by měla přesáhnout stávající normy a sehrát svou funkci „společenské změny“. Ovšem v současnosti je množství mladých lidí, kteří jsou členy nějaké organizace či sdružení, jen malé a okrajové. Tím se snižuje možnost politického zrání. V společnosti navíc chybí subjekt mladé generace, který by prezentoval pohled a zájmy mladých lidí (Sak, 2002).

1.6 Životní styl Z pojmu jasně vyplývá, že jde o termín zahrnující způsob, jakým člověk žije. Což odpovídá i definicím, které uvádějí někteří autoři. Například Dufková (2008, s.55) uvádí, že „životní styl je systémem důležitých činností a vztahů a s nimi provázaných praktik charakteristický pro určitý subjekt v jeho každodennosti.“ Další z mnoha definic vymezuje životní styl jako „souhrn životních forem, které jedinec aktivně posuzuje“ (Pávková, 2002, s. 29). Vážanský a Smékal (1995) uvádí diferenciaci životních stylů podle RomeissStrackea. Hranice mezi jednotlivými styly jsou plynulé, většinou znamenají specifická hodnotová stanoviska. „Pracovně orientovaný životní styl“ lidí vnímá profesionální činnost jako ústřední smysl života. Volný čas je zde chápán jako zbytková kategorie a slouží zejména k odpočinku a zotavení. „Hédonistický životní styl“ se vyznačuje evidentním přesunem životních zájmů do oblastí volného času, rodiny, soukromí. Práce je nutná pro život a užívání vlastního volného času. „Celistvý životní styl“ usiluje o naprosto odlišnou jednotu všedního dne, snaží se omezit oddělení životních oblastí práce a volného času. tendenčně lze život v obou sférách prožít smysluplně, ale ne vždy s radostí. Tento styl nabývá rychle na významu.

17

Způsobem jakým žijeme, tedy způsobem, jak trávíme volný čas, jak se oblékáme, jakým způsobem hovoříme, dáváme světu najevo naše postoje a jaké hodnoty jsou pro nás prioritní. Může jít o život zaměřený například na rodinu, na práci či na volný čas. S tím souvisí naše orientace v životě na bytí či vlastnění. Touto otázkou se zabýval také Fromm. Fromm (1992) rozlišoval dva způsoby existence člověka. První z nich je založený na vlastnění a se vztahuje k věcem. Tento způsob života nevyžaduje žádné jiné úsilí než jen udržet a produktivně využívat majetek. Štěstí jedince vlastnického typu spočívá v jeho nadřazenosti nad druhými, v jeho moci a v jeho schopnosti dobývat. Druhý způsob života založený na bytí je založen nikoli na vlastnění věcí, ale na aktivním bytí, na autentickém prožívání života. Předpoklady tohoto způsobu života jsou nezávislost, svoboda a existence kritického rozumu. Podle Fromma jsou v člověku přítomny obě tendence: pro převážnou většinu lidí jsou reálné obě možnosti způsobu života. Podle Fromma se člověk musí pro jednu z nich rozhodnout, ovšem jeho rozhodnutí je determinováno sociálněekonomickou strukturou. Charakter člověka se tedy podle Fromma utváří v závislosti na charakteru společenské struktury. Fromm tomuto charakteru říká společenský charakter, který se vyvinul ze základních zkušeností a způsobu života, které jsou společné celé skupiny. Také naše myšlenky, city a smysl pro slušnost

zmanipulovány vládou

i masovými komunikačními prostředky. Stalo se tak proto, že industrialismus stojí na radikálním hédonismu a egoismu. Avšak honba za takovým štěstím společnost

notoricky

nešťastných

lidí,

lidí

osamocených,

vytváří

úzkostných,

deprimovaných, destruktivních a závislých (Fromm, 1992). Rozvoj trhu vedl ke změně společnosti ve společnost konzumní, která právě dává přednost materiálním hodnotám před ostatními, tudíž odpovídá druhému typu způsobu života založeném na vlastnění. Prodlužila se očekávaná délka života, zkrátila pracovní doba a zvýšily pracovní příjmy. To vedlo k masové spotřebě a ke vzniku konzumních stylů, které zde stojí místo třídních životních stylů (Kubátová, 2010). Konzumní postoje jsou posilovány reklamou a jsou založeny na přesvědčení, že ke každému problému existuje řešení, prostřednictvím věcí a návodů, které lze koupit. Umění žít je pak veřejnými výklady vykládáno tak, že spočívá v umění nakupovat a v umění získat peníze. Konzumní postoj tak rozkládá náš život 18

na množství malých koupí, které jsou, alespoň v zásadě, dosažitelné. Tyto postoje vedou člověka k přesvědčení, že jeho povinností je zdokonalovat sebe, svůj život, kultivovat se a rozvíjet, že musí sám překonávat vlastní nedostatky i jiné překážky stojící v cestě jeho životnímu stylu (Kubátová, 2010). Životní styl je také ovlivňován ekonomickými možnostmi jedince. Chudoba ve společnosti omezuje či znemožňuje možnost spotřebitelské volby. Lidé jsou v důsledku nedostatku prostředků omezováni ve své svobodě volby. Životní styly mají

tendenci

k třídní

specifičnosti,

protože jsou

vymezeny materiálními

podmínkami jednotlivých sociálních tříd (Kubátová, 2010). Trendem současnosti, která je hédonistická a egoistická, se stávají mladí lidé, kteří nehledají práci a nechystají se opustit domov svých rodičů, ve vyspělých zemích přibývá. V Anglii jsou označováni zkratkou NEET (Not currently engaged in Employment, Education or Training), Japonci jim říkají hikikomori a odhadují jejich podíl v mladé generaci na dvacet procent. Tito mladí lidé dávají přednost někdy asketickému, jindy parazitickému způsobu života a nechávají se podporovat rodiči anebo sociálními programy. Mladí lidé vědí, že je společnost či alespoň rodiče nenechají zahynout hladem, takže si mohou dovolit být bez řádného zaměstnání a zároveň „užívat života“. Pro takovéto lidi je následné nutné začlenění do společnosti značným problémem (www.portal.cz). Také v České republice rodiče avšak tradičně podporují své děti i v dospělosti. Finanční podpora do začátků bývá nutná, protože finanční situace mladých lidí zakládajících rodiny nebývá příliš příznivá pro vytváření vlastní domácnosti. Česká společnost nebyla nikdy tak zjevně různorodá a nikdy nenabízela takový individualizovaný výběr životního způsobu. Řada sociologů je přesvědčena, že člověk nikdy neměl tak širokou volbu a tolik podnětů při budování své identity, jako má dnes, a dosud nikdy nebylo natolik na něm, jak příběh svého života napíše (Možný, 2002). Společnost akceptuje a toleruje mnoho odlišných způsobů života. Vytváří se nové případné novelizované životní styly a to zejména u mladých lidí, kteří jsou, jak už bylo řečeno, inovativním článkem společnosti. Ovšem veškeré tyto styly jsou ovlivněny módními trendy a reklamou a okolím zejména vrstevníky.

19

2

Lidé a rodina Definic rodiny existuje nepřeberné množství, tak si uveďme alespoň některé

z nich. Velký sociologický slovník vymezuje rodinu jako „obecně původní a nejdůležitější spol. skupina a instituce, která je základním článkem soc. struktury i základní ekonomickou jednotkou a jejímiž hlavními funkcemi je reprodukce trvání lidského biologického druhu a výchova, resp. socializace potomstva, ale i přenos kulturních vzorů a zachování kontinuity kulturního vývoje.“ (Maříková, 1996, s. 940). Giddens (1999, s. 155) definuje rodinu jako „skupinu osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy, jejíž dospělí členové jsou odpovědni za výchovu dětí.“ Možný (2006, s. 14) uvádí, že rodina je „sociální zařízení, jehož základním účelem je vytvářet soukromý prostor pro reprodukci společnosti, stísněný proti vířícímu a nepřehlednému světu veřejnému.“ Podle Národní koncepce rodinné politiky je rodina „prostorem, ve kterém dochází k formování osobnosti člověka, prostorem tvorby lidského kapitálu, výchovy a růstu budoucích generací. Jako taková je bezesporu základní a nejvýznamnější jednotkou naší společnosti.“3

2.1 Proměny rodiny v průběhu dějin Instituce rodiny je ovlivňována a formována společností a v dějinách času prošla řadou změn. V následujícím textu se podíváme, jak se rodina proměňovala a jakým způsobem bylo na rodinu nahlíženo v minulosti. Zjistíme, jak se rodina vyvíjela a také, co způsobilo současné chápání a vnímání rodiny a otázek s ní spojených.

Pravěk

3

http://www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf

20

Člověk dnešního typu se objevuje na naší planetě v mladší době kamenné. Z archeologických nálezů žil ve skupinách, a je téměř jisté, že šlo o skupiny pokrevně přízněné. Nedokážeme si představit lidsko společnost, která by nebyla organizována, neměla určené role jedinců, které jsou jim přiřazeny podle pohlaví, věku a společenského postavení. A protože rodinu, jako nejmenší jednotku společnosti, vytvořily všechny známé společnosti, předpokládáme, že existovala již v době kamenné. V období neolitické revoluce se lidé usazují na jednom místě, což umožňuje zvětšení počtu dětí v rodině. Některé nálezy dokazují, že šlo o období založené na ženských hodnotách. Ovšem s rozvojem vojenství, řemesel a obchodu, s diferenciací společenského postavení podle majetku, se vznikem státu se do popředí ve společnosti,

v rodině

a

také

v náboženských

kultech

dostávají

muži.

V tzv. civilizovaných zemích si muži vedoucí postavení udrželi až do našeho století (Matoušek, 1997).

Starověké Řecko a Řím V době předklasické byla řecká společnost organizována podle rodů. Rod byl soubor rodin, které byly striktně patriarchální. V době klasické byl nejmenší jednotkou řecké společnosti oikos. Slovo oikos se s naším výrazem rodina přesně nekryje, jde o domácnost s domem i půdou. Společnost nutila muže ke sňatkům, aby měl mužského následovníka, který by udržoval kult rodiny. Postavení ženy bylo podřízené, například sňatek domlouval otec nevěsty s ženichem. V Řecku docházelo k odkládání dětí, jako prostředku regulace velikosti rodiny. Děti byly odkládány na veřejné místo, kde mohly přežít jen několik hodin. Nalezené dítě se mohlo stát otrokem toho, kdo jej vychoval. Ve starověkém Římě si rodiny cenili natolik, že když sestavovali svůj první právní kodex (450 př.n.l.), prohlásili v něm, že rodina je základní jednotkou společnosti. Po nástupu císařství se císaři snažili řešit pustnutí mravů legislativou. Jednalo se například o povinnost uzavřít sňatek, zvýhodnění rodin s více dětmi nebo zákon proti cizoložství (Matoušek, 1997).

Středověk Po pádu starověkého římského impéria se objevily nové formy evropské společnosti spojené s křesťanským světonázorem. Je obtížné dopátrat se toho, jak 21

vypadala evropská či slovanská rodina v raném středověku. O Slovanech víme, že žili v vesnicích a v hradištích a jejich rodiny byly patriarchální. U bohatých a mocných bylo navíc tolerování mnohoženství. Od nevěst nebylo nutné panenství, ovšem po svatbě věrnost vyžadovala. Pozdější křesťanská středověká společnost byla společností stavovskou, ve které měl každý stav jiný životní styl a také specifický typ rodiny. O vhodnosti sňatku ve šlechtických

rodech

rozhodovaly

dynastické

a

územní

zájmy

vázané

na nejmocnějšího muže rodiny. Také měšťanské rodiny byly zakládány podle majetkových zájmů široké rodiny, ovládané jedním mužem. Rodina je ve středověku institucí, bez níž mohl jedinec existovat jen těžko. Bez příslušnosti k feudálnímu pánovi a bez příslušnosti k rodině neměl ve společnosti místo. Podle Kosmovy kroniky české je rodina „…rozsáhlá patriarchální nebo kmenová. Pod vedením hlavy rodiny jednotlivce potlačuje, vnucuje mu vlastnictví, odpovědnost, kolektivní činnost“ (Matoušek, 1995, s. 26) Ve městech byly sňatky odkládány do doby, kdy se muž stal ekonomicky soběstačným. Naproti tomu na venkově se muži ženili brzy, aby rodinu obohatili o pracovní sílu co nejdříve. Rodina je ve středověku nejen společenskou jednotkou, je i jednotkou výrobní a institucí výchovnou (Matoušek, 1997).

Novověk Revoluce, které bojovaly za občanskou rovnost, nemohly opomenout občanská práva žen. Hnutí za ženskou emancipaci formovalo své cíle nejdříve ve Francii a Anglii. Žádá se naprostá rovnost mužů a žen před zákonem a mimo jiné i právo na zcela svobodnou volbu mužského partnera, určenou pouze citovou náklonností. Patriarchální rodina se od toho to momentu začala rozpadat. Do té doby byla rodina dosti otevřená komunitě a jednání jejích členů bylo pod veřejnou kontrolou, požívali jen nízkého soukromí. Citové potřeby členů byly podřízeny hospodářským zájmům (Matoušek, 1997).

Změny rodiny od tradiční k postmoderní Tradiční rodina, rodina moderní a konečně rodina postmoderní se liší v mnoha ohledech. V padesátých letech jakoby se rodina pokusila obnovit své centrální postavení ve společnosti i svou tradiční vnitřní harmonii, pevnou hierarchii a funkční uspořádanost, která žila ve společnosti jako norma, i když v realitě snad ani 22

nikdy neexistovala. Děti rodin padesátých let, které vnímaly ostřeji rodinnou realitu nežli rodinnou rétoriku, začaly klást otázky po smyslu tradiční rodiny. Pod vlivem marxismu a feminismu byla rodina označena za idealistický a utlačující koncept nereprezentující realitu (Možný, 2006). Radikální kritika rodiny skutečně prokázala, že instituce, která je považována za snad nejstabilnější výtvor naší civilizace se minimálně od konce první světové války podstatně změnila. A to nejen okrajově, ale v základních charakteristikách. Jedná se zejména o ztrátu monopolu na legitimní sex, který měla rodiny po staletí. Nejdříve se stal legitimním sex předmanželský, poté se začaly klást otázky ohledně monopolního práva manželského partnera a na sex toho druhého. I přes tuto skutečnost díky novým technologiím, mezi něž patří antikoncepce, nitroděložní tělísko, vasektomie atp., si rodina zachovala monopol na legitimizaci plození dětí. Od počátku sedmdesátých let však ve společnostech našeho kulturního okruhu prudce stoupá počet nemanželských dětí, již

těžko můžeme mluvit

o monopolu rodiny na plození dětí. Tradiční rodina přispívala ke stabilitě společnosti také tím, že volba partnera nebyla v ruko těch, kteří zakládali rodiny, nýbrž v rukou jejich rodičů. Atributy pro výběr vhodného partnera se odvíjely od zachování společenského postavení rodiny, jejího majetku i kulturního habitu. Důraz na individualitu, hodnotu svobodné volby a ztráta sociálních distancí v demokratických společnostech způsobili spolu s otevřeností mobilních drah postupné oslabení vlivu rodiny na výběr partnera, tudíž potenciální status prokreační rodiny, a minimalizovaly tím tento stabilizující prvek. Křesťanství chápalo manželství jako instituci, která je těmi, kdož jsou sezdáni, nezrušitelná. Toto pojetí však bylo nahrazeno pojetím manželství jako občanské smlouvy. Transcendentní garance svazku slábne mizí. Její místo nahrazuje prchavá láska a sexuální přitažlivost. Začal růst počet rozvodů a opakovaných manželství. Prohlubující dělba práce a rozvoj speciálních institucí vyvlastnily rodině řadu jejích tradičních funkcí. Tam, kde byla rodina kdysi nenahraditelná nastoupili odborníci a formální organizace (škola, masmédia, lékaři, nemocnice, sociální zařízení…). Rodině zůstal konzum, zábava a citové bezpečí, z čehož jen v tom posledním je ještě nenahraditelná. To ji ovšem vyděluje z komunity, stává se z ní „útočiště před bezcitným světem.“

23

Párová monogamická rodina je instituce, kterou si naše civilizace vybudovala jako svůj způsob ochrany reprodukčního procesu a hlavním úkolem rodiny byla výchova dětí. Od poloviny sedmdesátých let začala v zemích našeho civilizačního okruhu rapidně klesat porodnost a dnes je rodina s jedním dítětem nejčastějším typem rodiny. Od konce padesátých let ženy opouštějí domácností a profesní kariéra se pro ně stává stejně důležitou jako pro muže (Možný, 2006)

Tabulka 1 Základní charakteristiky tradiční, moderní a postmoderní rodiny Tradiční Struktura

Moderní

Široká,

nukleární,

variabilní,

vícegenerační

manželská

individualizovaná

ekonomický,

sociální,

sociální, kulturní

KULTURNÍ NELEGITIMIZUJE

Základní kapitál

Ekonomický

Legitimizace

sex, děti

Děti

komplementární,

segregované,

hierarchizované

komplementární

Role

Postmoderní

Individualizované

pečovatelské, Univerzální

Funkce

statusotvorné,

CITOVÉ

citové otec-matka, Autorita

Otec

funkčně segregované

Reprezentace

náboženský, církevní

Občanský

Mezigenerační

patrilineární,

demokratický,

přenos

autoritativní

smíšený

diskursu

individualizovaná, slabá

Masmédia

Slabý

Pramen: Možný, 2006, s. 23

2.2 Současná rodina Základními roky v procesu proměny rodiny jsou šedesátá léta, ve kterých zakládá rodiny silná generace babyboomu. Tato generace chce jít s dobou a odmítá

24

tradiční normy a snaží se přizpůsobit normám novým, které pocházely od lidí stejného věku, ze sdělovacích prostředků, od kamarádů, nikoli jako dříve od rodičů. Vzniká obrovská propast mezi generacemi. Mladí lidé začínají se svým sexuálním životem dříve, než v době, kdy chtějí založit rodinu. Díky účinné antikoncepci mohou mladé dívky regulovat své těhotenství a nemusí se proto vdávat nebo se obávat, že se vdávat budou „muset“ (Sullerotová, 1998). Převažovat začíná individualismus, jehož principem je tolerance vůči druhým a hledání vlastního nezávislosti. „Základní buňkou společnosti už není rodina, ale jednotlivec“ (Sullerotová, 1998, s.40). Žena se stává autonomním právní, subjektem vedle muže, věk plnoletosti dětí se snižuje a jsou vypracována práva dítěte. Tato konceptuální revoluce sehrála v proměnách rodiny větší roli než ekonomické aspekty (Sullerotová, 1998).

„Typická manželská rodina žije v odděleném domě, oddělena od svých orientačních rodin a je ekonomicky nezávislá na jedné i na druhé“ (De Singley, 1999, s.53).

De Singley (1999) se zabývá Durkheimovou přednáškou, ve které uvádí základní teze o současné rodině. První z nich uvádí, že současná rodina klade do popředí vzájemné vtahy. Současná rodina se postupně vyčleňovala jako soukromý sektor, v němž členové rodiny měli čím dál tím větší zájem být pohromadě, sdílet určitou intimitu a stali se citlivějšími na kvalitu vzájemných vztahů. Další myšlenkou Durkheima o současné rodině je, že je zároveň soukromá i veřejná. Postupné rozšíření autonomie rodiny ve vztahu k širšímu příbuzenstvu i širší společnosti je doprovázeno vyšší závislostí na státu. V kontrole rodiny jsou rodiče manželů a bližší okolí

rodiny

zastoupeni

„individualistická“.

státem.

Podle

Durkheima

je

současná

rodina

Současná rodina je institucí, jejíž členové mají větší

individualitu než v tradičních rodinách. Zaměření na osobní vztahy je spojeno se zúžením rodiny, které se projevuje i snižováním počtu dětí v rodině. Na vzestupu je rodinný individualismus. Osobnost členů rodiny se čím dál více vymaňuje z rodinného kruhu. Individuální zvláštnosti jsou čím dál významnější. Dříve v rodinách zaujímal klíčovou roli majetek. V současné rodině jsou na prvním místě vztahy mezi manželi a mezi rodiči a dětmi. Dodává také, že současná rodina postrádá 25

mezigenerační horizont, což souvisí s dříve zmiňovaným odpoutáním rodiny od majetku jako středobodu rodiny a postupným zanikáním fenoménu dědictví. Také proto, že stát přebírá orientační rodině a blízkému okolí roli dohlížitele na rodinu se zvyšuje mezigenerační nezávislost. Současná rodina je charakteristická svou závislostí na státu. Od konce 19. století zasahuje do rodiny mnoha způsoby, zejména v zájmu dítěte. Stát pomáhá snížit závislost rodiny na podpoře příbuzných a bližšího okolí, ženy na muži a dítěte na rodičích. Rodina ztratila mnoho ze svých dřívějších funkcí, které převzali jiné instituce. Rodině zůstává jako hlavní úkol utváření osobnosti dětí a její stabilizace. Rodina se definuje zejména emoční podporou (De Singley, 1999).

Pro postindustriální společnosti naší doby jsou příznačné tyto trendy týkající se rodin (Matoušek, 1997): -

tendence odkládat sňatky a rození dětí na dobu co nejpozdější;

-

tendence ve větší míře zakládat rodinu neformálně, bez legálního sňatku;

-

zvyšování rozvodovosti;

-

pokles ochoty lidí po rozvodu vstupovat do dalšího svazku a mít další děti;

-

tendence omezovat počet dětí v rodině, případně nemít děti vůbec;

-

prodlužování doby, po kterou děti a rodiče žijí spolu (platí pro Evropu, nikoli pro USA).

Téměř všechny tyto trendy ukazují na sílící prosazovaní individuálních zájmů nad zájmy rodinné.

Podobné fenomény uvádí také de Singley (1999) v zemích jako je Francie, které můžeme sledovat od šedesátých let: -

snížení počtu sňatků a zvýšení počtu nesezdaných soužití;

-

nárůst počtu rozvodů a rozchodů;

-

nárůst neúplných rodin s jedním rodičem, nárůst rodin nově složených nebo obnovených;

-

snížení počtu porodů;

-

nárůst mimomanželských porodů;

-

nárůst námezdní práce žen, převážně matek, a následovně i párů, kde jsou oba manželé zaměstnáni. 26

2.3 Česká rodina Změny rodiny se samozřejmě týkají i rodin v České republice. Vzhledem k tomu, že proměny rodiny jsou podmíněny změnami společnosti, existuje určité zpoždění ve změnách českých rodin, které souvisí s izolovaností české společnosti v průběhu čtyřiceti let za komunistického režimu. V devadesátých letech byly tyto změny o to intenzivnější (Možný, 2006). Politická změna v roce 1989 přinesla také změny v životních strategiích, které se samozřejmě dotýkají

také strategií reprodukčních. Česká rodina, stejně jako

o generaci dříve rodina západoevropská, především zamířila k tomu, že častěji orientuje svou reálnou reprodukční strategii spíše na jedno než na dvě děti a ubývá rodin, kde je dětí více. Strmě stoupal také podíl dětí narozených mimo manželství. Mezi lety 1989 a 2002 se jejich podíl na počtu narozených dětí ztrojnásobil. Manželství je pro Čechy stále velmi významná hodnota. Přesto roste počet dvojic žijících v neseznaném soužití, jehož charakter se mění. Dříve bylo chápáno jako „manželství na zkoušku“, trvalo v průměru jeden rok a s otěhotněním přicházela svatba. Ovšem od počátku devadesátých let potřeba legitimizovat početí dítěte slábne a charakter nesezdaného soužití se mění. Nesezdané soužití je širokou veřejností kladně přijímáno a osm z deseti mladých lidí do třiceti let uvádí, že je v pořádku, pokud spolu lidé žijí, i když neplánují sňatek. Přesto mladá generace, jak již bylo řečeno, nepovažuje nesezdané soužití za nejlepší alternativu a dává přednost manželství. Mladí lidé po změně politického režimu měli mnohem víc možností a příležitostí v oblasti cestování a vzdělávání, což byla jedna z příčin odkládání vstupu do manželství, které bylo v dané chvíli méně přitažlivé. Po roce 1989 došlo ke snížení sňatečnosti více než o polovinu. Spolu se sňatkem začali mladí lidé odkládat také rodičovství. Reprodukční strategie mladých žen na počátku devadesátých let se změnila od strategie jejich matek. Otevření společnosti a ekonomiky podstatně zvýšilo hodnotu ztracených příležitostí, které sebou přináší brzké mateřství. Věk prvorodiček začal rychle stoupat a vyrovnávat se s věkem běžným pro prvorodičky ve vyspělých zemích našeho okruhu. Vzestup věku prvního manželství probíhal celá devadesátá léta a dále pokračoval.

27

Česká populace společně s dalšími postkomunistickými zeměmi prochází druhým demografickým přechodem později o zhruba jednu generaci. Po změně režimu se porodnost rapidně snížila a od poloviny devadesátých let se poměrně ustálila. Jak jsme si už zmínili, rodina ztrácí na své stabilitě. Manželství postupně ztrácelo svou posvátnost a měnilo se v občanskou smlouvu. Rodina ztrácela odpovědnostní vázanost k rodovému majetku a začala se zakládat v každé generaci znovu. Rozvod se stal součástí také české společnosti a jeho četnost narostla do padesátiprocentní pravděpodobnosti, že se manželství rozvede. Toto zjištění jistě ovlivňuje lidské postoje vůči manželství. Někdy vede k tendencím manželství vůbec nezaložit nebo prožít v manželství jen tu část, během které děti potřebují rodiče. Ovšem míru rozvodovosti navyšují opakované rozvody lidí, kteří se za život rozvedou vícekrát. Celá pětina rozvodů nejsou aspoň pro jednoho manžela prvním rozvodem. Podstatná část rozvedených zakládá nová manželství (Možný, 2006).

2.4 Aktuální otázky současné rodiny Jak bylo zmíněno v předešlém textu, v průběhu posledních let došlo k výrazným změnám v životních strategií lidí, a to zejména u mladé generace. Tyto změny se výrazně projevují v situacích spojených s rodinnými otázkami.

Pokles sňatečnosti Po roce 1964 se rapidně snižuje počet uzavřených sňatků. Míra sňatečnosti klesá ještě níže, než tomu bylo za doby války nebo velké hospodářské krize. A to zejména u mladých lidí. Tento pokles je přisuzován z velké části odkládání manželství na pozdější dobu. Dlouhé období zasnoubení bylo nahrazeno soužitím na zkoušku. V sedmdesátých letech se ubývání sňatků zrychluje a v roce 1980 lidé mladší třiceti let se nechtějí vázat v manželství (Sullerotová, 1998). V sedmdesátých a osmdesátých letech jen tři ze sta žen a pět ze sta mužů zůstávalo v České republice po celý život svobodných. Mezi lety 1989 a 2000 poklesl počet sňatků téměř na polovinu. Tento stav souvisí také s odkládáním sňatků.

28

Průměrný věk nevěst, který byl v roce 1989 21,8 roku, vzrost na 26,4 roku v roce 2000 (Možný, 2002). „Ve věku 25 let zůstávalo na konci osmdesátých let svobodných 37 procent mužů a pouze 16 procent žen. O deset let později v tomto věku bylo stále ještě svobodných 79 procent mužů a 62 procent žen“ (Možný, 2006, s. 256). V České republice je jedním z významných faktorů ovlivňující odkládání sňatků nepříznivá bytová situace, která zde vládne. Zejména pro mladé rodiny, které kladou velký důraz na založení vlastní domácnosti, je pořízení nového bydlení příliš nákladné (Paloncyová, 2003).

Graf 1

Zdroj: ČSÚ (www.czso.cz)

Nesezdaná soužití S poklesem sňatečnosti rozhodně souvisí nesezdané soužití. Podle mladých lidí sňatek ztratil opodstatnění a není ho potřeba, pokud lidé chtějí založit rodinu. Tomu odpovídá, že značná část lidí spolu volně žije a nebere se. Tento způsob soužití bývá v osmdesátých letech častý u osob s dobrou úrovní vzdělání i ekonomického zajištění ve velkých švýcarských, anglických, německých, francouzských

a

nizozemských

městech.

Nesezdané

soužití

klade

důraz

na individualitu a nabízí jedincům větší autonomii (Sullerotová, 1998). Proto je dnes 29

nesezdané soužití stále více oceňováno. Současná doba se projevuje svobodnou volbou týkající se života. Zejména proto, že hodnotový systém současné společnosti vyzdvihuje autonomii a také díky technologiím (především antikoncepce), které vlastní volbu lépe umožňují. Muži i ženy chtějí být sami sebou ve všech sférách života, tedy i v rodině (De Singley, 1999). Nesezdaných soužití v České republice rok od roku přibývá. U většiny mladých lidí jde o zkoušku před uzavřením manželství, ale někteří z nich nesezdaným soužitím manželství nahrazují. V této věci se objevují rozdíly také mezi muži a ženami a rozdíly podle věku. Lidé, kteří si zvolili nesezdané soužití jako celoživotní strategii uvádí jako důvody také z následujících: -

"Nechci mít ztížený možný rozchod."

-

"Svatba je jen papír."

-

"Nesezdané soužití volím, protože ho chce partner a já ho nechci ztratit. Raději bych ale volila manželství."

-

"Jako nesezdaný pár dostaneme více peněz na dítě."

-

"V nesezdaném soužití si otestuji, jestli je moje partnerka ta pravá."

-

"Chci být nezávislý, dělat kariéru."

Lidé, kteří preferují manřelství říkají: -

"Manželství volím, protože jsem už našla toho pravého."

-

"Manželství je vhodné prostředí pro dítě."

-

"Svatba brání unáhlenému rozchodu."

-

"Svatba legislativně ošetří náš vztah."

-

"Svatba je zárukou vážnosti vztahu."

(www.rodina.cz) Osoby žijící v nesezdaném soužití často uvádějí, že si jej vybrali i proto, že je jednodušší se rozejít. Podle výzkumů se lidé žijící v tomto svazku také častěji rozcházejí než lidé žijící v manželství (Sullerotová, 1998).

Nárůst rozvodovosti Jako základ pro rozvoj rozvodovosti můžeme pokládat ztrátu opory v transcendentnosti a přechod na občanskou smlouvu, která přijímá možnost rozvodu. Dalším faktorem rozšíření tohoto fenoménu je rozšiřování individualismu (Možný, 2006).

30

Zvyšování autonomie spojené se zaměřením členů rodiny na efektivitu způsobuje nestálost manželského páru. Jinými slovy manželství se stalo křehkým také z toho důvodu, že je založené na potřebách a vztazích tak křehkých, jako je láska (De Singley, 1999). V sedmdesátých letech docházelo k silnému rozšíření rozvodů. Ve východní Evropě, kde je snazší získat byt pro manžely než pro tzv. singles, se rozvody tolik nerozšířily. Naproti tomu v západní Evropě narůstaly značně. Například v Anglii k roku 1970 index rozvodovosti 16,2 a k roku 1985 narostl na 43,8. Většinou o rozvod žádají ženy, které již nejsou finančně závislé na manželovi, protože jsou výdělečně činné. Ženy už rozvod nepovažují za ztroskotání, ale za osvobození (Sullerotová, 1998). V České republice je dnes rozvod „jediným právním prostředkem ukončení manželství za života manželů“ (Možný, 2006. s. 204). Za posledních padesát let se u nás rozvodovost zvýšila na čtyřnásobek. Dnešní mladí lidé vstupují do manželství s vědomím, že se velké procento manželství rozvádí. Rozvodovost u nás neustále roste již dlouhou dobu, podobně jako v celé Evropě. Při pozorování rozvodovosti musíme brát ohled na dvě skutečnosti. Jednou z nich je, že pravděpodobnost, že manželství skončí rozvodem, souvisí délkou trvání manželství. V tradiční společnosti se lidé mohli méně rozvádět a díky vysoké úmrtnosti manželství zanikala smrtí. Se zlepšením úmrtnostních poměrů vrostla pravděpodobnost, že manželství zanikne rozvodem. Za druhé musíme mít na mysli, že pro to, aby mohlo být manželství rozvedeno, musí být také uzavřeno. Tedy se stoupajícím počtem nesezdaných soužití a tzv. singles klesá počet rozvodů. Právě velká pravděpodobnost rozvodu odrazuje od uzavření sňatku (Možný, 2006). V neúplných rodinách žije dnes asi 15 procent obyvatel České republiky a z 85 procent je v jejich čele žena. Nejčastěji jde o ženy rozvedené, ale přibývá domácností svobodných matek (Možný, 2006).

31

Graf 2

Zdroj: ČSÚ (www.czso.cz)

Opakovaná manželství Podstatná část rozvedených zakládá nová manželství. V České republice tvoří 13 procent ze všech manželství manželství opakovaná. Platí, že čím déle manželství trvá, tím méně pravděpodobněji se rozvede. Nejčastěji se manželství rozchází po třech až šesti letech trvání. Rozvedení jsou tedy stále poměrně mladí a mohou se opět zařadit na „manželský trh“. Přirozeně tak přibývá opakovaných manželství. Ta jsou však statisticky ještě náchylnější k rozvodu. Přesto je manželé považují za úspěšnější, než manželství první. Platí to zejména pro spokojenost se sexuálním životem a se vztahem s partnerem. Naproti tomu vztahy mezi rodiči a dětmi jsou v opakovaném manželství složitější (Možný, 2006). Sňatky svobodných tedy už dávno nejsou jedinými sňatky. K roku 2000 celá čtvrtina těch, kteří vstupovali do manželství, již měli alespoň jedno manželství za sebou. Z toho každý sedmý z nich uzavíral manželství potřetí, a každý padesátý nejméně počtvrté (Možný, 2002).

Pokles porodnosti V roce 1990 se v české republice narodilo něco přes 130 tisíc dětí, v roce 2000 to bylo jen 90 tisíc dětí, tedy skoro o třetinu méně. V porovnání s rokem 1975 je to sotva polovina dětí. V devadesátých letech byl pokles porodnosti zvláště

32

výrazný, zejména proto, že porodnost nejmladších žen tedy do dvaceti let se rapidně snížila. Podíl třicetiletých žen, které dosud neměly dítě, stoupl mezi lety 1990 a 2000 z 6 procent na 18. Mladí mají dnes mnohem více příležitostí než měli v minulosti a mladé ženy se brání brzkému mateřství, z důvodu navýšení hodnoty ztracených příležitostí, které přichází po změně režimu (Možný, 2002). V současné společnosti se u některých jedinců objevuje názor, že mít dítě s sebou přináší určitá omezení, která mohou bránit v profesní i jiné oblasti života. V roce 2003 Český statistický úřad prováděl šetření o vlivu přítomnosti nezaopatřených dětí v rodině na její ekonomickou situaci. Z tohoto šetření vyplývá, že „při jednom dítěti v rodině byl příjem o více než třetinu nižší než v bezdětné domácnosti a vyrovnal se zhruba příjmům domácností důchodců bez dětí. S druhým vychovávaným dítětem pak příjem na osobu poklesl o dalších

12%, při třetím

vychovávaném dítěti došlo k poklesu ještě o dalších 11%“ (www.demografie.cz). Plánovaná bezdětnost je u nás ale stále nízká, pohybuje se okolo 10 procent u žen a 20 procent u mužů (Možný, 2006).

Nárůst mimomanželským porodů „Mezi lety 1989 a 2000 se v České republice podíl dětí narozených mimo manželství zvýšil o 270 procent. Ve srovnání s rokem 1975 pak narostl skoro pětkrát“ (Možný, 2002, s. 38). Nemanželské děti se nerodí jen svobodným matkám, ale také rozvedeným ženám a proto 40 procent z nemanželských dětí nejsou prvorozenými. Významný podíl mimomanželských dětí se rodí rodičům, kteří žijí v nesezdaném soužití a vyrůstá v domácnosti fungující stejně jako rodina manželská. Dnešní rodiče už nepotřebují narození svých dětí legitimizovat (Možný, 2002). V roce 2005 se celá jedna třetina dětí narodila svobodným matkám. Větší procento můžeme zaznamenat u matek mladších dvaceti let (dvě třetiny) než u matek v letech od 25 do 30 let je to jen necelá sedmina. Nejen věk, ale také vzdělání ovlivňuje tento jev. Matkám se základním vzděláním se rodí 70 procent dětí mimo manželství. Množství dětí narozených mimo manželství klesá s každým dalším dosaženým stupněm vzdělání. Vysokoškolsky vzdělaným matkám se rodí mimo manželství jen 11 procent dětí (Možný, 2006). Mladí lidé se čím dál tím častěji přiklánějí k názoru, že dítě nemusí vyrůstat v úplné rodině a může být vychováváno stejně dobře jedním rodičem jako oběma společně (Paloncyová, 2003). 33

Graf 3

Zdroj: ČSÚ (www.czso.cz)

V průběhu společenské transformace došlo ke změně životních strategií, která je ovlivněna také výší vzdělání a která se projevuje oddálením, nikoli odmítáním, manželství či rodičovství. Rodina stále patří mezi hodnoty, o které lidé usilují (Paloncyová, 2003). „Aspirace na založení trvalého párového vztahu a touha po dětech jako po naplnění vlastního osudu zůstávají však pro naprostou většinu lidí kotvou života“ (Možný, 2006, s.24) Lidé se domnívají, že rodina „představuje jeden z ideálních prostředků, jak být šťasten, jak se realizovat. „Já“ dnes převládá nad „my, ale „já“ nevyžaduje zánik manželství nebo rodiny, právě naopak“ (De Singley, 1999, s. 91). „Pouze jeden z deseti dospělých u nás považuje instituci manželství za zastaralou“ (Možný, 2002, s.41)

34

3

Faktory ovlivňující postoje k hodnotám Jak bylo uvedeno v první kapitole, hodnotový systém člověka je ovlivňován

společností, ve které žije. Způsob utváření a změny postojů jsou závislé na inteligenci, emocionalitě osobnosti a dalších faktorech, mezi které patří také pohlaví, věk, vzdělání, náboženská víra a masmédia.

3.1 Pohlaví Geneticky se pohlaví utváří samotným početím prostřednictvím chromozomů, které se spárují. Následně po narození dochází k další pohlavní diferenciaci jak fyzické, tak psychické, přičemž rozhodující úlohu hrají zejména faktory biologické – vnější genitálie, které předurčují další události ve vývoji pohlavní role, z nichž nejzásadnějším je výchovný proces. Ve výchovném procesu lze vidět rozdílné zacházení s dětmi různého pohlaví podle tradičních stereotypů pohlavních rolí. Děti se učí chovat podle přisouzeného pohlaví především tím, že se s nimi rozdílně zachází a jsou různým způsobem utvrzovány ve svém chování (přichází pozitivní reakce). U chlapce přichází, když se chová jako správný muž a u dívky, pokud se chová tak, jak se na dívku sluší. „Stereotypy pohlavních rolí jedincům usnadňují nebo také ztěžují přístup k povoláním, zařízením a skupinám daným společností“ (Karsten, 2006, s.25). V posledních desetiletích pozorujeme určité vyrovnávání stereotypů pohlavních rolí jako součást proměny společnosti, která přináší zmírnění pohlavně specifické diskriminace (Karsten, 2006). Mladí muži jsou silně orientováni na věcné uvažování a na předmětný svět a mají většinou jasné představy o budoucím vzdělání a povolání. Založení rodiny a děti nejsou témata, kterými by se příliš zabývali. Prioritní je pro ně odborné vzdělání a následné postavení v zaměstnání, a až budou finančně zajištěni budou přemýšlet o založení rodiny. Ženy nemívají tak jasné představy o budoucnosti. Většina žen v současností touží jak po práci, tak po rodině, často však nedokáží být konkrétní ve svých představách. Teprve budoucnost ukáže, která oblast se stane prioritní (Paloncyová, 2003).

35

Ještě před pár desítkami let ženě příslušela starost o domácnost a výchova dětí a muž jako hlava rodiny vydělával peníze. V současnosti nejsou tyto kompetence tak striktně rozděleny. Žen zcela orientovaných na rodinu ubývá. Z výzkumu Rodina 2001 vyplývá, že ženy jsou v rodině více emocionálně vázány a muži se stále cítí být hlavními živiteli rodiny, což potvrzuje rodinné stereotypy dělby rolí. Ve společnosti je přijímán model dělby práce partnerů. Zvláště mladí lidé neuznávají tradiční dělbu rolí, kdy muž vydělává peníze a žena se stará o domácnost. Podle nich by měli oba přispívat do rodinného rozpočtu a dělit si domácí práce. Ve větším množství rovnou dělbu rodinných povinností zastávají mladé ženy než muži. Přesto jak u manželství, tak u nesezdaného soužití v realitě převládá tradiční dělba rolí, přičemž oba manželé přispívají do rodinného rozpočtu. Muži kladou větší důraz na dostatečný příjem a ukončené studium při vstupu do manželství nežli ženy. Ženy mají větší tendenci považovat rodinu za důležitější než zaměstnání (Paloncyová, 2003).

3.2 Věk Žebříček hodnot se mění s věkem, tedy podle životní fáze, ve které se člověk nachází. Pro mladého člověka v patnácti letech jsou jiné hodnotové priority než například ve dvaceti nebo v padesáti letech. U některých hodnot se priorita výrazně nemění, ovšem preference některých hodnot se mění v závislosti na životní fázi velmi výrazně. U mladé generace jsou na prvních místech již tradičně vysoce preferované hodnoty zdraví, láska, a přátelství. Na posledních místech jsou hodnoty, které jsou vztaženy k sociálnímu cítění a transcendentnu. Jedná se o politickou angažovanost, veřejně prospěšnou činnost a Boha (www.insoma.cz).

Na následujícím grafu z výzkumu v roce 1996 lze vidět, jak se v závislosti na věku mění vnímání hodnot.

36

Graf 4 Proměny hodnotových preferencí v závislosti na věku, rok 1996

Zdroj: www.insoma.cz

Mladí lidé jsou liberálnější v otázce manželství, jak vyplývá z výzkumu Rodina 2001. Z výsledků vyplývá, že jsou nakloněni názoru, že děti nemusejí vyrůstat v manželství, a jednoznačně přijímají nesezdané soužití. Názory na nesezdaná soužití se nejvíce liší v závislosti na věku a náboženské víře. Lidé starší šedesáti let odmítají jakýkoli typ nemanželského soužití, ovšem střední věk (30 – 59 let) nesezdané soužití poměrně toleruje (Rodina 2001: 2/3 je v pořádku nesezdané soužití, bez plánovaného sňatku) (Paloncyová, 2003). Pro českou populaci platí, že s rostoucím věkem se snižuje význam přisuzovaný kariéře v zaměstnání. Vyšší význam začíná být s postupem věku přiřazován sňatku (www.cvvm.cas.cz).

3.3 Vzdělání Vzdělání člověka velmi výrazně ovlivňuje jeho postoje k veškerým hodnotám, pravděpodobně jde o to, jak jsou vzdělaní lidé informováni a dokáží s informacemi z různých oblastí nakládat a řídit podle nich svůj život, sociální zařazení – souvisí se zajištěním člověka v konzumní společnosti (Mertl, Vychová, 2007).

37

Z hlediska dokončeného vzdělání byla v roce 2001 přisuzována vyšší hodnota manželství osobami vyučenými a respondenty s maturitou nebo vysokoškolským vzděláním. Lidé se základním vzděláním většinou i nadále studovali a jejich momentální názory byly ovlivněny aktuálními individuálními zájmy spojenými se studiem a studentským životem. Vysokoškolsky

vzdělaní

respondenti

ve

výzkumu

Rodina

2001

upřednostňovali kvalitní vzdělání, úspěch v zaměstnání a materiální zabezpečení před rodinnými hodnotami. Lidé s vyšším vzděláním a vyšším socioekonomickým statusem jsou tedy nositeli nového stylu reprodukčního a manželského chování, projevující se odkladem rodinných událostí do pozdějšího věku. Postoj k hodnotě práce, je také ovlivněn vzděláním. Osoby s vysokoškolským vzděláním a osoby s maturitou, které odpovídali ve výzkumu Rodina 2001 uváděli jako důvod, proč pracují, uplatnění svých schopností a získání určitého společenského postavení. Naproti tomu osoby vyučené a se základním vzděláním spojují práci s nutností zajistit rodinu. (horší uplatnění na trhu práce, které mají osoby se základním vzděláním) Z výzkumu Rodina 2001 vyplývá, že v moderní společnosti je rodina často chápána jako omezení svobody a profesního růstu člověka. Tento postoj je typický pro pracovně orientovaný životní styl, který se stává stále častějším také v České republice. Názor, že dítě nemusí vyrůstat v úplné rodině a může být vychováváno jedním rodičem je také posilován s rostoucím vzděláním (Paloncyová, 2003).

3.4 Náboženství Na světě existuje mnoho náboženství s různými formami. V západních společnostech se vyskytuje zejména křesťanský model: „víra ve vyšší bytost, jež nám přikazuje, abychom na tomto světě dodržovali určitá mravní pravidla, a slibuje nám posmrtný život“ (Giddens, 1999, s. 413). Křesťanství je nejrozšířenější náboženství na světě a má výrazný vliv na způsob života nejen věřících. V současnosti celá společnost slaví svátky, které jsou původně křesťanské. Vliv náboženských hodnot a ideálů na naše myšlení je však v současnosti daleko menší, než tomu bylo v tradiční společnosti, tehdy mělo náboženství ústřední

38

postavení. (Giddens, 1999). Evropské církve byly nuceny přizpůsobit se sekularizaci v průběhu 20. století, která proběhla v evropských zemích a přijaly nastavení pozdně moderní společnosti, které jim vyhradilo jen určité role. Velká část společnosti stále chápe církve jako garanty sociálních hodnot a norem, a také si uvědomuje křesťanský základ vlastní kultury. Je tedy jasné, že příslušnost k určité církvi ovlivňuje jedince v jejich postojích a hodnotách (Nešpor, Lužný, 2007). Například při plánování těhotenství sehraje velkou roli náboženské cítění. V protestantských zemích, kde manželství není posvátností a jehož základním cílem není plození dětí, nýbrž jednota manželů k Bohu, jako první dochází k hnutím za rozšíření metod antikoncepce. Stejného názoru jsou volnomyšlenkáři a novopečení bezvěrci (Sullerotová, 1998). Vliv náboženství podtrhuje zejména významná role, kterou hraje v různých sociálních i etnických konfliktech. V dnešním světě prakticky nenajdeme mezinárodní konflikt, do kterého by nebylo vpleteno náboženství. Česká republika se v současnosti projevuje jako jedna z nejméně nábožensky založených zemí nejen v Evropě. Probíhá zde proces individualizace náboženství, a zejména tradiční křesťanské vyznání je na ústupu. Do popředí se dostávají spíše alternativní víry. Vliv náboženské víry na názory a postoje obecně pod tlakem společnosti slábne, a to také u lidí hlásících se k určitému vyznání. Přesto stále zůstává jedním z faktorů, který postoje k hodnotám ovlivňuje.

Graf 5 Náboženské vyznání obyvatelstva ČR v roce 1991 a 2001

Zdroj: ČSÚ (www.czso.cz)

39

3.5 Masmédia Média „nabízejí množství neustále se opakujících interpretací našeho života, informují nás o hodnotách, postojích a názorech, které jsou – nebo se díky mediální komunikaci zdají být – sdílené s ostatními“ (Jirák, Köpplová, 2007, s.11). Média mají znatelný vliv na chování jedince i společnosti, na životní styl, také na politické rozhodování, které je stále více označováno jako „medializované (Jirák, Köpplová, 2007). Významným nositelem společenského vlivu na psychiku jedince jsou masmédia. Můžeme říct, že žijeme ve společnosti masové komunikace. Je tedy samozřejmé, že nás masmédia ovlivňují, a to velmi zásadně. Podle teorie masové společnosti jsou jedinci, kteří jsou zbaveni tradičních vazeb na místo a příbuzenské vztahy, pod silným tlakem masových médií (Jirák, Köpplová, 2007). Masová média „slouží celospolečenské komunikaci, tedy zpravidla komunikaci mezi jedním výchozím bodem a blíže neurčeným, leč vysokým počtem bodů cílových…Mezi masová média v tomto smyslu patří noviny, časopisy, knihy, pozemní, kabelové i satelitní vysílání a rozhlasové vysílání, film, kompaktní disky i magnetofonové nahrávky, stejně jako ekvivalenty těchto ‚tradičních‘ médií v kyberprostoru počítačových sítí, zvláště internetu (internetové verze tištěných periodik, internetové deníky a časopisy, rozhlasové a televizní vysílání po internetu)“ (Jirák, Köpplová, 2007, s 21). Masmédia mají velký vliv na utváření různých kulturních projevů a sociálního života určité společnosti, protože má schopnost nabízet informace velkému počtu příjemců. Díky masovosti obsahů, které média nabízejí dokáží podle všeho ovlivňovat intelektuální, estetické, zábavné a volnočasové projevy příjemců, přestože nedochází k jejich fyzickému přiblížení (Jirák, Köpplová, 2007).

40

4

Výzkumné šetření Předchozí kapitoly se zabývají oblastí hodnot z teoretického hlediska, opírají

se o odborná díla autorů zabývajících se danou tématikou. Následující kapitola je praktická a je zaměřena na mladou generaci české společnosti. Výzkumné šetření zjišťuje, jaké postoje zaujímají mladí lidé k vybraným hodnotám: zdraví, vzdělání, práce, volný čas, občanská participace, přátelé* a rodina. Podobně jako v teoretické části, tak i v praktické je věnována významná pozornost rodinnému životu.

4.1

Cíl, metoda a výzkumný vzorek šetření Cílem bakalářské práce je zjistit, jaké jsou postoje mladých lidí

k vybraným hodnotám zdraví, vzdělání, práce, volný čas, občanská participace a rodina.

Výzkumná otázka

Jaké jsou postoje mladé generace k vybraným hodnotám (zdraví, vzdělání, práce, volný čas, občanská participace, rodina)?

Metoda výzkumu

Pro výzkumné šetření bylo využito dotazníkové metody. Vytvořený dotazník obsahuje škálové, uzavřené i otevřené otázky a jeho vzor je přiložen v Přílohách (Příloha č. 1). Metoda škálování byla využita u dvou otázek, 2 otázky byly otevřené a zbylých 10 otázek bylo uzavřených. Otázky jsou zaměřené na oblast hodnot a oblast rodiny. Jsou zařazeny také otázky obecné, jako otázky na věk, pohlaví či *

Položku přátelství je zařazeno do výzkumného šetření pro lepší přehled

o hodnotovém žebříčku respondentů.

41

víru, aby bylo možno určit, zda se jedná o faktory, které ovlivňují odpovědi na dané otázky. K výzkumnému šetření bylo využito 99 dotazníků, které byly vyplněny a vráceny, ze sta rozdaných, došlo tedy k 99 procentní návratnosti.

Výzkumný vzorek

Osloveni byli žáci čtvrtého ročníku gymnázia a osoby z okolí autorky odpovídající požadavkům pro výzkum, tedy ve věku do třiceti let. Tato věková skupina odpovídá věku mladé generace, na kterou je toto šetření zaměřené. Věk respondentů se pohybuje od 18 do 29 let, jedná se o 49 (49,5%) žen a 50 (50,5%) mužů. Průměrný věk respondentů je 22 let. Jejich rozložení můžete vidět v Tabulce 2.

Tabulka 2 Rozložení respondentů podle pohlaví a věku. Věk

18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 Pohlaví

Muž

8

0

1

5

11 10 3

3

3

1

3

2

Žena

14 1

5

3

11 9

1

3

0

1

1

0

V následující subkapitole jsou vyhodnoceny všechny navrácené a vyplněné dotazníky.

42

4.2

Vyhodnocení výzkumného šetření Pro vyhodnocení výzkumného šetření byly otázky rozděleny do oblastí

hodnoty a rodinný život kvůli snazší orientaci.

Hodnoty

V úvodu dotazníku byla zařazena otázka se zaměřením na hodnotovou oblast. Dotázaní měli na pětistupňové škále označit nakolik je pro ně daná hodnota důležitá. Tabulky 3 a 4 informují o výsledném pořadí a indexech, které respondenti připisovali vybraným hodnotám.

Tabulka 3

Tabulka 4

Preference hodnot

Komparace hodnot mužů a žen

Pořadí Hodnota

Index

Hodnota

Muži

Ženy

1.

Zdraví

4,73

Zdraví

4,52

4,93

2.

Rodina

4,60

Rodina

4,35

4,84

3.

Přátelé

4,47

Přátelé

4,38

4,54

4.

Práce

3,95

Práce

3,73

4,15

5.

Volný čas

3,87

Volný čas

4,04

3,70

6.

Vzdělání

3,82

Vzdělání

3,80

3,84

7.

Občanská participace 2,63

Občanská participace

2,47

2,77

Jak je vidět v Tabulce 4, ženská část výzkumného vzorku si obecně váží daných hodnot více než muži. Ženy si také více cení vzdělání nežli volného času, kterému muži dávají přednost. Z Tabulky 5 vyplývá, že podobná situace nastává i u věřících, kteří si váží daných hodnot více než lidé bez vyznání a vzdělání řadí na vyšší post hodnotových preferencí než nevěřící. 43

Tabulka 5 Preference hodnot věřících Pořadí Hodnota

Index

1.

Zdraví

5,00

2.

Rodina

4,8

3.

Přátelé

4,6

4.

Práce

4,44

5.

Vzdělání

4,16

6.

Volný čas

4,00

7.

Občanská participace 2,84

Zdraví Z daných položek se na prvním místě hierarchie hodnot nachází hodnota zdraví s indexem 4,73. Toto postavení ukazuje, že si lidé uvědomují, jak je zdraví zásadní pro veškeré další aktivity.

Výzkumné šetření zjišťovalo, jak hodnotí mladí lidé svůj zdravotní stav. Opět byla použita metoda škálování, kdy každý bod ve škále měl daný význam: 1 – velmi špatný, 2 – špatný, 3 – dobrý, 4 – velmi dobrý, 5 – vynikající.

Zdraví je hodnotou velmi váženou, jak je vidět v Tabulce 3. Respondenti hodnotí svůj zdravotní stav indexem 3,64, tedy více než dobrý, ale nikoli vynikající. Ze všech respondentů 63 procent označilo svůj zdravotní stav jako velmi dobrý a 22 procent jako vynikající.

Následující otázka navazuje na předchozí hodnocení zdravotního stavu a zaměřuje se na nikotinismus respondentů. Mezi dotázanými se vyskytuje 29 procent kuřáků. Graf ukazuje, jaký je poměr kuřáků a nekuřáků u mužů a žen výzkumného vzorku.

44

Graf 6 Poměr kuřáků a nekuřáků ve výzkumném vzorku 90 80 70 60 kuřák

40

nekuřák

%

50

30 20 10 0 Muži

Ženy

Přestože se lidé snaží žít zdravě, nikotinismus je stále značně rozšířený. Kuřáci jednají v rozporu s tím, jak si cení zdraví. Navíc respondenti, kteří kouří, hodnotí svůj zdravotní stav hůře (index 3,62) než respondenti, kteří tomuto zlozvyku neholdují (index 4,14).

Vzdělání

Vzdělání se mezi ostatními položkami umístilo na sedmém místě s indexem 3,82. V šetření bylo zjištěno, jaké je nejvyšší ukončené vzdělání dotázaných (viz. Graf 7).

45

Graf 7 Ukončené vzdělání respondentů 50 45 40 35 %

30

muži

25 20

ženy

15 10 5 0 neukončené vzdělání

ukončené základní

středoškolské středoškolské vyšší odborné vysokoškolské s výučním s maturitou listem

100 procent respondentů, jejichž nejvyšší ukončené vzdělání je základní, i nadále studuje.

V současnosti je kladen stále vyšší důraz na vzdělání (viz. kapitola 1.2), prodlužuje se tedy doba studia. Velké množství mladých lidí, zejména do pětadvaceti let, stále studuje, pro zvýšení své kvalifikace. Najdou se však případy, kdy jedinci studují „protože mají tu možnost“, chtějí si užívat „studentského života“ a odkládají vstup na trh práce. Výzkumné šetření tuto situaci potvrzuje. Ze všech respondentů v době šetření bylo 74 procent studujících (viz. Graf 8). Ve věku do pětadvaceti let se podíl studujících zvyšuje až na 87 procent. Podíl studujících se dělí mezi muže a ženy téměř rovným dílem (ženy: 52%, muži: 48%). Nepotvrzuje se tedy rozdíl ve vnímání důležitosti vzdělání podle pohlaví. V následujícím grafu jsou blíže znázorněny podíly respondentů pracujících, studujících, pracujících studentů a těch, kteří práci hledají.

46

Graf 8 Současná situace respondentů 45 40 35 30 25

muži

20

ženy

15 10 5 0 hledá práci

studuje a nepracuje

studuje a pracuje

pracuje

Práce

Vzdělání nabývá na významu zejména jako příprava na profesní život. Práce je pro mladé lidi významnou hodnotou, mezi ostatními položkami se ocitla na třetím místě s indexem 3,95. V současnosti je velkým problémem nezaměstnanost. Je pravděpodobné, že na základě této situace si váží lidé práce více, protože si jí nemohou být jisti. Dalším faktorem může být nabývání významu hodnoty peněz. Pro mnohé je práce pouze prostředek pro získávání peněz, a tím získává vyšší význam. Z šetření je patrné, že pro mladé lidi je práce významná, ať už z jakéhokoli důvodu. Celých 46 procent studujících respondentů pracuje, ačkoli je velmi pravděpodobné, že pracují právě pro získání peněz. Pracujících je 15 procent a práci hledá 10 a půl procenta dotázaných.

Volný čas

Volný čas je podle výsledků šetření pro mladou generaci významnější než vzdělání. Index 3,87 zařadil volný čas na páté místo žebříčku. Toto zjištění potvrzuje, že volný čas se stává centrem života lidí, ve kterém provozují aktivity na

47

základě své hodnotové orientace. V tabulce lze vidět, o které aktivity se jedná nejčastěji.

Tabulka 6 Aktivity ve volném čase Pořadí

Aktivita

Aktivity mužů

Aktivity žen

1.

Sport (18%)

Sport (19%)

Sport (18%)

2.

Přátelé (14%)

PC, internet (16%)

Přátelé (17%)

3.

PC, internet (11%)

Relax (11%)

Četba (12%)

4.

Četba (9%)

Přátelé (10%)

Partner (8%), relax (8%)

5.

Relax (8%)

Posezení v restauraci (6%)

Rodina (6%), výlety (6%)

Sport je nejoblíbenější činností ve volném čase jak u mužů, tak u žen. Sledování televize se v šetření vyskytovalo jen minimálně. Toto odporuje teorii, že se chce mladá generace bavit bez vynaložení námahy. Z Tabulky 6 je zřejmé, že jsou přátelé pro mladého člověka velmi významní a svůj volný čas velmi často věnují právě jim. Toto vyplývá také z Tabulky 3, kde jsou přátelé na třetím místě (index 4,47). Četba knih patří do skupiny aktivit s věkem klesající, přesto z šetření vyplývá, že je stále oblíbenou činností pro trávení volného času, zejména u žen, u kterých je četba na třetím místě oblíbenosti. Pro muže není četba natolik oblíbenou aktivitou, aby se dostala do první pětice žebříčku. Je zde vidět, že computerizace společnosti má vliv na trávení volného času. Práce s počítačem a surfování po internetu zaujímá třetí místo v oblíbenosti respondentů. Značný rozdíl je zde mezi pohlavími. U mužů jsou aktivity spojené s počítačem na druhém místě, naproti tomu ženy těmto činnostem neholdují natolik, aby se objevily na jednom z prvních pěti míst.

48

Občanská participace

Občanská participace zaujala poslední místo z daných hodnot. Šetření zajímalo, zda se respondenti účastní voleb. Odpověď k otázce, zda chodí k volbám, mohli respondenti vybrat z možností: pravidelně, někdy, nikdy. V následujícím grafu vidíme, jak respondenti odpovídali.

Graf 9 Účast u voleb 70 60 50 40 %

muži ženy

30 20 10 0 pravidelně

někdy

nikdy

Přestože se hodnota občanské participace ocitla na posledním místě žebříčku, 53,5 procent respondentů chodí pravidelně k volbám, aby ovlivnili dění ve společnosti, ve které žijí.

Rodinný život

V úvodních preferencích hodnot se rodina umístila na druhém místě s indexem 4,60. Toto zjištění souhlasí s tvrzením, že pro českou populaci je rodina stále významnou hodnotou. Přesto však roste počet lidí žijících v nesezdaném soužití. Z šetření vyplývá, že se jedná o 33 procent z výzkumného vzorku. Jak je

49

vidět v následujícím grafu pro ženy má uzavření sňatku větší význam než pro muže. Celých 50 procent mužů výzkumného vzorku považuje nesezdané soužití za lepší formu partnerského života než manželství. Toto zjištění potvrzuje tezi o současné rodině, že lidé odkládají sňatky nebo nepotřebují legitimovat svůj vztah. Jedná se však spíše o odklad nežli odmítání sňatku, 67 procent mladých lidí z výzkumného vzorku považuje manželství, za lepší formu soužití partnerů.

Graf 10 Manželství versus nesezdané soužití, muži/ženy 90 80 70 60 50

nesezdané soužití

40

manželství

30 20 10 0 celkem

muži

ženy

Mladí lidé volí odklad uzavření sňatku či vstup do nesezdaného soužití do pozdějšího věku, jak ukazuje Tabulka 7. Jako nejoptimálnější věk pro založení manželství či nesezdaného soužití uvádějí respondenti pětadvacátý rok. Z celkového počtu respondentů žijí pouze tři v manželství, z toho 2 muži a jedna žena.

50

Tabulka 7 Optimální věk pro vstup do manželství či nesezdaného soužití (%). Věk

18

19

20

22

23

24

25

26

27

28

29

30

Celkem

1

1

5

3

3

3

39,5

6

14,5

8,5

4

11,5

Muži

0

2

4

4

2

2

38

4

16

7

0

21

Ženy

2

0

6

2

4

4

41

8

13

10

8

2

Jedním z důvodů tohoto stavu je také nepříznivá bytová situace v České republice, která nedovoluje mladým lidem začít spolu žít ve společné domácnosti pro velkou nákladnost. V Grafu 11, můžeme vidět, že pro mladé lidi je nejjednodušší zůstat žít v původní rodině se svými rodiči a dalšími obyvateli domácnosti. 68 procent respondentů bydlí se svou původní rodinou ve společné domácnosti. Mladí lidé špatnou bytovou situaci často řeší spolubydlením a rozdělením nájemného mezi více lidí (10%). S partnerem v současnosti žije ve společné domácnosti 14 procent mladých lidí.

Graf 11 Současná situace bydlení 80 70 60 celkem

%

50 40

muži

30

ženy

20 10 0 ve svojí původní rodině

ve společné domácnosti s dalšími spolubydlícími

se svým partnerem ve společné domácnosti

51

se svým partnerem v domácnosti rodiny jednoho z vás

sám/sama

Jednou z otázek současné rodiny je odkládaní rodičovství. Jak ukazuje šetření, jedná se opravdu o trend současné mladé generace, která využívá možností, jaké jim dnešní společnost nabízí a založení rodiny odkládají do pozdějších let (viz. Tabulka 7). Jako optimální uvádějí věk od pětadvaceti do třiceti let, přičemž právě třicátý rok je v průměru nejoptimálnější. Interval mezi plánováním sňatku a plánováním rodičovství je v průměru dva roky, a to jak u mužů, tak u žen. Ve výzkumném šetření se objevilo pět rodičů. Z toho byli tři muži, z nichž byl jeden svobodný. Matky se v šetření objevily dvě, a to jedna vdaná a jedna svobodná.

Tabulka 8 Optimální věk pro rodičovství (%). Věk

20

22

23

25

26

Celkem

3

1

2

Muži

4

2

2

7

11

Ženy

2

0

2

20

10

27

28

29

30

31 32 33

35

12

12

27

1

1

2

3,5

9

11

11

34

0

0

2

7

14

13

13

20

2

2

2

0

13,5 10,5 11,5

Pro etapu života, ve které se mladí lidé nacházejí, je typické seznamování a hledání partnera, čemuž odpovídá informace získaná v šetření. V dané chvíli má stálého partnera 68,5 procent respondentů, 67 procent mužů a 70 procent žen je zadaných. Dokazuje to také, že mladí lidé tíhnou k partnerskému životu, je tedy velmi pravděpodobné, že v budoucnu založí rodinu, ať už jakéhokoli typu.

52

Závěr Hodnotový žebříček je jedním ze základních faktorů ovlivňující jednání člověka, proto byla práce zaměřena na hodnoty mladé generace. Byly vybrány hodnoty, které jsou společností obecně uznávané: zdraví, vzdělání, práce, volný čas, občanská participace a rodina. Teoretická část byla zaměřena na tyto hodnoty a přístup lidí k nim. Větší pozornost byla zaměřena na rodinu a její aktuální trendy, protože jde o instituci velmi diskutovanou. Třetí kapitola se zabývala faktory, které ovlivňují postoje lidí. Mezi ně patří zejména pohlaví, věk, vzdělání, náboženství a média. Praktická část se věnovala výzkumnému šetření, které bylo provedeno na mladé generaci. Cílem práce bylo zjistit, jaké postoje zaujímají mladí lidé k vybraným hodnotám zdraví, vzdělání, práce, volný čas, občanská participace a rodina. Tento cíl byl splněn. Z výzkumného šetření vyplynulo, že se jedná o hodnoty stále velmi vážené, vyjma občanské participace, jejíž index jako jediný nepřesáhl hodnotu 3 (na škále 1-5). Zdraví je pro mladé lidi nejváženější hodnotou, protože si uvědomují jeho důležitost v životě současném i budoucím. Přesto stále poměrně velké procento lidí holduje nikotinismu, což není v souladu s ceněním si zdraví. Vzdělání je pro mladé lidi velmi zásadní, ovšem v hierarchii hodnot se řadí až za zdraví, rodinu, přátele, práci a také volný čas. Ve srovnání mužů a žen si ženy cení vzdělání více než muži. Právě volný čas, který se dostal na příčku před hodnotu vzdělání se stává centrem života mladých lidí. A to zejména u mužů, kteří řadí volný čas na post před vzdělání, jak již bylo řečeno, ale také před práci. Toto zjištění je velmi překvapivé, protože neodpovídá tezi o větším zaměření mužské populace na vzdělání a kariéru. Ve volném čase se mladá generace nejvíce věnuje sportu různého typu, přátelům a práci s počítačem a užívání internetu. Přestože se v současnosti mluví o krizi rodiny, pro mladé lidi zůstává významnou institucí a v jejich hodnotových žebříčcích zaujímá velmi vysoké příčky. Ovšem dnešní doba se stala velmi individualistickou a mladí lidé se snaží využívat možností, které jsou jim nabízeny a rodinný život jako jiné věci odkládají do pozdějšího věku, jak ukazuje také výzkumné šetření. Jak bylo řečeno, rodina je

53

zásadní hodnotou v životě mladé generace, avšak v průběhu dějin prošla tato instituce řadou změn a stále se mění. Mnoho lidí už neuzavírá sňatek a vidí manželství jako přežitek a „zbytečný papír“ a žije v nesezdaném soužití mnohdy i poté, co se stanou rodiči. Pro Českou republiku je však typické, že s dítětem přichází také svatba. Tudíž můžeme potvrdit výroky většiny autorů, mezi než patří také Možný a Singley, že rodina, ať už v jakékoli formě, je stále prioritou většiny mladé populace.

54

Seznam literatury

1. CAKIRPALOGLU, P. Psychologie hodnot. 2. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2009. 376 s. ISBN 978-80-244-2295-4.

2. DE SINGLEY, F. Sociologie současné rodiny. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 128 s. ISBN 80-7178-249-1.

3. FROMM, E. Mít nebo být. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1992. 170 s. ISBN 80-206-0181-3.

4. GIDDENS, A. Sociologie. 1.vyd. Praha : Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4.

5. HOFBAUER, B. Děti, mládež a volný čas. 1. vyd. Praha : Portál, 2004. 176 s. ISBN 80-7178-927-5.

6. JANDOUREK, J. Sociologický slovník. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 285 s. ISBN 80-7178-535-0.

7. JIRÁK, J; KÖPPLOVÁ,B. 2. vyd. Praha : Portál, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4.

8. KARSTEN, H. Ženy – muži: generové role, jejich původ a vývoj. 1. vyd. Praha : Portál, 2006. 184 s. ISBN 80-7367-145-X.

9. KOHOUTEK, R., ŠTĚPANÍK, J. Psychologie práce a řízení. Brno : Akademické nakladatelství CERM s.r.o., 1999. ISBN 80-214-1552-5.

10. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 297 s. ISBN 80-7178-551-2.

11. KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., 2010. 272 s. ISBN 978-80-247-2456-0. 55

12. MAŘÍKOVÁ, H., PETRUSEK, M., VODÁKOVÁ, A., Velký sociologický slovník. Praha : Karolinum, 1996, ISBN 80-7184-311-3.

13. MATOUŠEK,

O.

Rodina

jako

instituce

a

vztahová

síť.

2.

vyd.

Praha : SOCIOLOGISKÉ NAKLADATELSTVÍ, 1997. 144 s. ISBN 80-8585024-9.

14. MERTL, J., VYCHOVÁ, H. Úloha vzdělávání a zdraví v ekonomickém rozvoji. Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2007. 171 s. ISBN 978-80-86729-32-9.

15. MOŽNÝ, I. Česká společnost. 1. vyd.. Praha : Portál, 2002. 208 s. ISBN 80-7178-624-1.

16. MOŽNÝ, I. Rodina a společnost. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2006. ISBN 80-86429-58-X.

17. NAKONEČNÝ, M. Motivace pracovního jednání a její řízení. 1. vyd. Praha : MANAGAMENT PRESS, 1992. ISBN 80-85603-01-2.

18. NEŠPOR, Z.; LUŽNÝ, D. Sociologie náboženství. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 232 s. ISBN 978-80-7367-251-5.

19. PALONCYOVÁ, J. Změny české rodiny: mladá generace a demografický vývoj. VÚPSV : 2003. [online] dostupné z www: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/palon.pdf .

20. NOVOTNÁ, E. Sociologie sociálních skupin. 1. vyd. Praha : Grada, 2010. 120s. ISBN 978-80-247-2957-2.

21. PÁVKOVÁ, J., a kol. Pedagogika volného čas: teorie, praxe a perspektivy výchovy mimo vyučování a zařízení volného času. 3. vyd. Praha : Portál, 2002. 231 s. ISBN 80-7178-711-6. 56

22. POTŮČEK, M. a kol. Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku. 1. vyd. Praha : Gutenberg, 2002. 686 s. ISBN 80-86349-06-3.

23. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 3. vyd. Praha : Portál, 2001. 322 s. ISBN 80-7178-579-2.

24. SAK, P. a kol. Člověk a vzdělání v informační společnosti. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 296 s. ISBN 978-80-7367-230-0.

25. SAK, P. Proměny české mládeže. 1. vyd. Praha : Petrklíč, 2000. 291 s. ISBN 80-7229-042-8.

26. SULLEROTOVÁ, E. Krize rodiny. 1. vyd. Praha : Karolinum,1998. 64 s. ISBN 80-7184-647-3.

27. VÁŽANSKÝ, M., SMÉKAL, V. Základy pedagogiky volného času. Brno : Nakladatelství Paido, 1995. ISBN 80-901737-9-9.

Internetové zdroje: o http://www.cvvm.cas.cz/upl/nase_spolecnost/100045s_horakova-hodnoty.pdf [cit 2011-07-03] o http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost_svobodnych_zen_v_letech_ 1961_2009 [cit 2011-11-04] o http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/uhrnna_rozvodovost_v_letech_1950_20 09 [cit 2011-11-04] o http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_hu [cit 2011-11-04] o http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/tab/57004FA0EB [cit 2011-1104] o http://www.demografie.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=1 74&Itemid=37 [cit 2011-07-03] o http://www.insoma.cz/index.php?id=1&n=5&d_1=paper&d_2=svoboda [cit 2011-12-04]

57

o http://www.portal.cz/casopisy/pd/ukazky/-prilis-inteligentni-a-prilis-lini/41008/ [cit 2011-08-03] o http://www.rodina.cz/clanek6501.htm [cit 2011-07-03]

58

Seznam tabulek Tabulka 1 - Základní charakteristiky tradiční, moderní a postmoderní rodiny. s. 24 Tabulka 2 - Rozložení respondentů podle pohlaví a věku. ............................... s. 42 Tabulka 3 - Preference hodnot. ........................................................................ s. 43 Tabulka 4 - Komparace hodnot mužů a žen.

................................................ s. 43

Tabulka 5 - Preference hodnot věřících. ........................................................... s. 44 Tabulka 6 - Aktivity ve volném čase. ............................................................... s. 48 Tabulka 7 - Optimální věk pro vstup do manželství či nesezdaného soužití. ... s. 51 Tabulka 8 - Optimální věk pro rodičovství. ...................................................... s. 42

Seznam grafů Graf 1 - Sňatečnost svobodných žen v letech 1961-2009. ................................ s. 29 Graf 2 - Úhrnná rozvodovost v letech 1950-2009. ........................................... s. 32 Graf 3 - Ukazatele plodnosti, ČR, 1900-2009................................................... s. 34 Graf 4 - Proměny hodnotových preferencí v závislosti na věku, rok 1996....... s. 37 Graf 5 - Náboženské vyznání obyvatelstva ČR v roce 1991 a 2001................. s. 39 Graf 6 - Poměr kuřáků a nekuřáků ve výzkumném vzorku. ............................. s. 45 Graf 7 – Ukončené vzdělání.............................................................................. s. 46 Graf 8 – Současná situace. ................................................................................ s. 47 Graf 9 – Účast u voleb. ..................................................................................... s. 49 Graf 10 - Manželství versus nesezdané soužití, muži/ženy. ............................. s. 50 Graf 11 - Současná situace bydlení................................................................... s. 51

59

Seznam příloh Příloha č. 1 – Dotazník

60

Příloha č.1 - Dotazník Dobrý den, jmenuji se Alena Spálovská a jsem studentkou oboru Vychovatelství na Univerzitě Palackého v Olomouci. Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění dotazníku, který je zaměřený na postoje k hodnotám a rodině. Dotazník je anonymní, se všemi údaji budu zacházet diskrétně. Údaje budou statisticky zpracovány a získané informace budou využity výhradně pro účely mojí bakalářské práce. Předem děkuji za Vaši ochotu i čas, který strávíte vyplňováním. Alena Spálovská

Pohlaví muž / žena (nehodící se škrtněte)

Věk …

Věřící/nevěřící (náboženské vyznání)

1. Vyjádřete svůj postoj k následujícím hodnotám, přiřazením čísla ze škály 1-5 přičemž 5 = nejvyšší priorita, 1 = nejnižší priorita Zdraví

1

2

3

4

5

Vzdělání

1

2

3

4

5

Práce

1

2

3

4

5

Volný čas

1

2

3

4

5

Občanská participace

1

2

3

4

5

Přátelství

1

2

3

4

5

Rodina

1

2

3

4

5

2. Jak hodnotíte svůj zdravotní stav? Vyjádřete číslem ze škály 1-5, přičemž 1 – velmi špatný, 2 – špatný, 3 – dobrý, 4 – velmi dobrý, 5 – vynikající.

3. Jste a. kuřák b. nekuřák

4. Vaše nejvyšší dosažené vzdělání a. neukončené základní b. ukončené základní c. středoškolské s výučním listem d. středoškolské s maturitou e. vyšší odborné (získán titul DiS) f.

vysokoškolské (získán titul Bc., Mgr., Ing. apod.)

5. V současné době a. hledáte práci b. jste na rodičovské dovolené, nepracujete c. studujete, nepracujete d. studujete a pracujete e. jste na rodičovské dovolené a pracujete f.

pracujete

g. jiná odpověď (doplňte)………..

6. Jak nejčastěji trávíte svůj volný čas? Uveďte 3 nejčastější činnosti: 1. ………………………. 2. ………………………. 3. ……………………….

7. K volbám chodíte a. pravidelně b. někdy c. nikdy

8. V současné době bydlíte a. ve svojí původní rodině (žijete sám/sama s rodiči, prarodiči, sourozenci, příbuznými) b. ve společné domácnosti s dalšími spolubydlícími (ne rodinnými příslušníky) c. se svým partnerem ve společné domácnosti d. se svým partnerem v domácnosti rodiny jednoho z vás e. sám/sama f.

9.

jiná odpověď (doplňte): ……

Jste a.

svobodný/á

b.

ženatý/vdaná

10. Máte děti? a. ano b.

ne

11. Máte stálého partnera a. ano b. ne

12. Čemu dáváte přednost? a. manželství b. nesezdané soužití

13. Jaký věk považujete za ideální a. pro vstup do manželství/nesezdaného soužití ….. b. pro rodičovství ……

ANOTACE Jméno a příjmení:

Alena Spálovská

Katedra:

Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce:

PhDr. Zuzana Tichá, Ph.D.

Rok obhajoby:

2011

Název práce:

Postoje mladé generace k vybraným hodnotám.

Název v angličtině:

Attitudes of the young generation to the choice values.

Anotace práce:

Bakalářská práce je zaměřena na postoje mladé generace k vybraným hodnotám. Cílem této práce je zjistit, jaké mají mladí lidé postoje k vybraným hodnotám a jaké názory zastávají v otázkách spojených s rodinným životem. Teoretická část představuje jednotlivé hodnoty zdraví, vzdělání, práce, volný čas, občanská participace a životní styl, jako faktor ovlivňující postoje k hodnotám. Dále je zde zmiňována rodina, její vývoj, současný stav a aktuální otázky týkající se rodiny. Praktická část interpretuje výsledky výzkumného šetření.

Klíčová slova:

Postoje, hodnoty, rodina.

Anotace v angličtině:

Bachelor thesis focuses on the attitudes of the young generation to the selected values. The aim of this work is to find out what young people have attitudes to individual values and opinions they hold on issues related to family life. The theoretical part presents the individual values of health, education, work, leisure, civic participation and lifestyle, as a factor influencing attitudes towards values. There is also mentioned family, its development, current situation and current issues concerning the family. The practical part interprets the results of the survey.

Klíčová slova v angličtině:

Attitudes, values, family.

Přílohy vázané v práci:

Dotazník

Rozsah práce:

60 stran (77 973 znaků)

Jazyk práce:

Čeština