Postoje vysokoškolských studentů k plánovanému rodičovství

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra antropologie a zdravovědy

Marcela Langrová III. ročník – prezenční studium Obor: Matematika se zaměřením na vzdělávání - Výchova ke zdraví se zaměřením na vzdělávání

Postoje vysokoškolských studentů k plánovanému rodičovství Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. PaedDr. Miroslav Kopecký, Ph.D.

Olomouc 2012

1

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu.

V Olomouci dne 29. 3. 2012

Marcela Langrová

2

Děkuji Doc. PaedDr. Miroslavu Kopeckému, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce, poskytování rad a materiálových podkladů k práci.

3

OBSAH 1 ÚVOD ................................................................................................................................. 6 2 CÍL PRÁCE....................................................................................................................... 7 3 TEORETICKÉ POZNATKY .......................................................................................... 8 3.1 Postoje společnosti k plánování rodičovství ................................................................ 8 3.1.1 Antikoncepce a katolická církev ............................................................................... 8 3.1.2 Antikoncepce v České republice ............................................................................... 9 3.1.3 Postoje vysokoškolských studentů .......................................................................... 10 3.2 Reprodukční systém .................................................................................................... 12 3.2.1 Pohlavní soustava muže .......................................................................................... 12 3.2.2 Pohlavní soustava ženy ........................................................................................... 14 3.2.3 Menstruační cyklus ................................................................................................. 17 3.2.4 Oplodnění ................................................................................................................ 19 3.3 Antikoncepce ................................................................................................................ 22 3.3.1 Hormonální antikoncepce ....................................................................................... 23 3.3.1.1 Perorální antikoncepce .................................................................................... 24 3.3.1.2 Minipilulka ...................................................................................................... 25 3.3.1.3 Implantáty ........................................................................................................ 26 3.3.1.4 Antikoncepční injekce ..................................................................................... 26 3.3.2 Bariérová antikoncepce ........................................................................................... 27 3.3.2.1 Nitroděložní tělísko ......................................................................................... 27 3.3.2.2 Spermicidy ....................................................................................................... 28 3.3.2.3 Diafragma ........................................................................................................ 28 3.3.2.4 Klobouček ....................................................................................................... 29 3.3.2.5 Kondom ........................................................................................................... 30 3.3.2.6 Ženský kondom ............................................................................................... 30 3.3.2.7 Houba .............................................................................................................. 31 3.3.3 Postkoitální antikoncepce........................................................................................ 31 3.3.3.1 Ranní pilulka .................................................................................................... 31 3.3.3.2 Postkoitální IUD tělísko .................................................................................. 31 3.4 Přirozené metody plánování rodičovství ................................................................... 33 3.4.1 Výhody a nevýhody přirozeného plánování rodičovství......................................... 35 4

3.4.2 Periodická abstinence .............................................................................................. 36 3.4.2.1 Metoda kalendářová ......................................................................................... 37 3.4.2.2 Metoda teplotní ................................................................................................ 37 3.4.2.3 Metoda hlenová ............................................................................................... 40 3.4.2.4 Metoda cervikální ............................................................................................ 42 3.4.2.5 Krystalizace slin .............................................................................................. 43 3.4.2.6 Symptotermální metoda .................................................................................. 43 3.4.3 Úplná sexuální abstinence ....................................................................................... 43 3.4.4 Přerušovaná soulož ................................................................................................. 43 3.4.5 Druhotné příznaky plodnosti .................................................................................. 44 3.4.6 Kojení ..................................................................................................................... 45 3.5 Sterilizace ...................................................................................................................... 46 3.5.1 Vasektomie .............................................................................................................. 46 3.5.2 Sterilizace ženy ....................................................................................................... 46 3.6 Interrupce ..................................................................................................................... 48 4 METODIKA PRÁCE ..................................................................................................... 50 4.1 Organizace výzkumu ................................................................................................... 50 4.2 Charakteristika souboru ............................................................................................. 50 4.3 Zpracování výsledků výzkumu ................................................................................... 51 5 VÝSLEDKY .................................................................................................................... 52 5.1 Postoje k antikoncepci ................................................................................................. 52 5.2 Obavy z vedlejších účinků hormonální antikoncepce .............................................. 54 5.3 Používání antikoncepce ............................................................................................... 56 6 ZÁVĚR ............................................................................................................................ 58 7 SOUHRN ......................................................................................................................... 60 8 SUMMARY ..................................................................................................................... 61 9 REFERENČNÍ SEZNAM .............................................................................................. 62 10 PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 64 10.1 Dotazník ...................................................................................................................... 64

5

1 ÚVOD V dnešní době se o plánování rodičovství, antikoncepci, pohlavně přenosných nemocích i interrupci nehovoří pouze v oblasti medicíny, ale i v oblasti morální, sociální, náboženské a právní. Ve své práci se proto budu zabývat postoji vysokoškolských studentů k plánovanému rodičovství. Tohle téma jsem si vybrala z důvodu, že mnoho mladých dívek a žen si neuvědomuje důležitost situace, když začínají s pohlavním životem. Většina dívek a žen užívajících hormonální antikoncepci nemá objektivní informace o výhodách a nevýhodách této metody. Další důvod mé práce je z demografického pohledu. Ten se týká snižování počtu narozených dětí a zvyšování věkové hranice, kdy ženy děti chtějí mít. V teoretické části práce uvádím postoje současné společnosti a vysokoškolských studentů k plánování rodičovství. Další kapitoly jsou věnovány informacím o reprodukční soustavě muže i ženy, s tím spojené informace o menstruačním cyklu a oplodnění. Dále se zmíním také o antikoncepci obecně, o jednotlivých druzích antikoncepce, jejich výhodách a nevýhodách. Nechybí zde také fakta o sterilizaci a interrupci. Praktická

části

je

věnována

analýze

výsledků

dotazníkového

šetření

postojů

vysokoškolských studentů Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci k plánování rodičovství. Vyskytují se zde jejich názory na antikoncepci, vedlejší účinky hormonální antikoncepce a volba antikoncepce.

6

2 CÍL PRÁCE Hlavním cílem práce je zjistit postoje vysokoškolských studentů k plánovanému rodičovství, jejich názory a zkušenosti s antikoncepcí. Dílčí úkoly práce: 1. Zjistit názory vysokoškolských studentů na antikoncepci. 2. Analyzovat názory vysokoškolských studentů na hormonální antikoncepci. 3. Zjistit informace o míře obav vysokoškolských studentů z vedlejších účinků hormonální antikoncepce. 4. Informovat se o zkušenostech vysokoškolských studentů s vedlejšími účinky hormonální antikoncepce. 5. Prozkoumat volby výběru typu antikoncepce, který vysokoškolští studenti používají při pohlavním styku.

7

3 TEORETICKÉ POZNATKY 3.1 Postoje společnosti k plánování rodičovství Moderní pohled zabírá antikoncepci do širšího rámce lidských práv. V roce 1968 bylo na konferenci v Teheránu přijato, že „rodiče mají základní lidské právo svobodně a zodpovědně určovat počet svých dětí a časový odstup mezi nimi“. I.světová populační konference, konaná v Bukurešti v roce 1974, zdůraznila, že potenciální rodičům „se má dostat informací a prostředků, aby tak mohli učinit“. V roce 1979, v Mezinárodním roce dítěte, bylo konstatováno, že dítě má právo „narodit se jako dítě chtěné, jehož příchod na svět rodiče plánují“. Mezinárodní společnost plánovaného rodičovství (IPPF) formulovala své stanovisko v roce 1990 v zásadě, že „společnost musí podniknout všechno, aby se zabránilo neplánovanému těhotenství, především důkladnou sexuální výchovou a dostupností antikoncepce“ (Čepický, Fanta, 2011).

3.1.1 Antikoncepce a katolická církev U křesťanů se problém antikoncepce týká pouze manželů. Mladí a svobodní křesťané by se otázkou antikoncepce neměli vůbec zabývat, protože Písmo jednoznačně zakazuje předmanželský sexuální styk. Jak uvádí Vácha (2001), pro křesťana před svatbou by měla existovat jediná antikoncepce, říci svému partnerovi: „Ne!“ Katolická církev nezaujímá striktní postoj proti antikoncepci, ale preferuje sexuální abstinenci a připouští používání pouze jediné antikoncepční metody, a to periodické abstinence (viz kapitola 3.4.2). Na tom podle Čepického a Fanty (2011) nic nezměnilo ani to, že v roce 1965 Pavel VI. pověřil studiem antikoncepce zvláštní pontifikální komisi. Většina členů komise doporučila změnu církevního učení ve smyslu souhlasu s některými metodami moderní antikoncepce. Ovšem Pavel VI. to neakceptoval a namísto toho vydal encykliku Humanae Vitae, která jednoznačně potvrdila periodickou abstinenci jako jedinou možnou antikoncepční praktiku. Tento postoj potvrdil Jan Pavel II. v instrukci Familiaris Consortio v roce 1981.

8

Lze stěží něco namítat proti tomu, že katolická církev preferuje jednu z metod ochrany před nežádoucím otěhotněním, pokud učí pravidlům této metody a vychovává k jejich dodržování. Praktické výsledky však nejsou dobré, reálná spolehlivost periodické abstinence je velmi vzdálená teoretické spolehlivosti. Důkaz je, že jen málo provozovatelů tohoto postupu je schopno nebo ochotno jeho pravidlo dodržet. Postoj katolické církve se stává odsouzeníhodným tam, kde odsuzuje ostatní antikoncepční techniky za použití argumentů, které je možno označit za nepravdivé. Tvrzení, že moderní antikoncepční metody vyvolávají potrat, nebo vypisování vymyšlených zdravotních rizik se stále vyskytuje a přesahuje i do tiskovin ovlivňujících laickou populaci. Čepický a Fanta (2011) uvádí postoj amerického teologa, který říká: „Musíme se osvobodit od dvou příšerných klamů moderního světa: první, že antikoncepce je řešením potratů a druhé, že sexuální výchova bez zřetele k hodnotám může zmenšit počet potratů nebo jim zabránit.“ Jeho výrok však vede ve svých důsledcích k nárůstu konání, kterému chtěl zabránit (Čepický, Fanta, 2011).

3.1.2 Antikoncepce v České republice Dnešní společnost pokládá antikoncepci za součást moderního života. Je zcela normální a přijatelné, když dívky v patnácti letech užívají hormonální antikoncepci. Věková hranice používání antikoncepce a začátku aktivního sexuálního života vůbec ve srovnání s předešlými generacemi velmi klesla. Tenhle fakt je možná dán také tím, že náš stát se stává silně ateistickým a křesťané již striktně nedodržují protiantikoncepční opatření a zákazy katolické církve. Čepický a Fanta (2011) uvádí, že je v současné době v České republice dostupné široké spektrum antikoncepčních metod, které do absolutní úplnosti chybí jen velmi málo (Tabulka 1). Mezery jsou v zastoupení vaginálních mechanických bariérových metod, k dispozici není injekční kombinovaná antikoncepce a vaginální gestagenní pesary. Není překvapení, že lze vysledovat některé rozdíly v závislosti na věku. Mezi nejmladšími ženami, ve věkovém rozmezí 15 až 25 let, je pokládán za nejvhodnější antikoncepční metodu kondom. Čepický a Fanta (2011) považují tenhle fakt za důsledek sexuální výchovy, která klade velký důraz na prevenci pohlavně přenosných infekcí. Ženy ve věku 26 až 35 let nejčastěji využívají kondom a přerušovanou soulož. Mezi ženami ve věku 9

36 až 45 let je nejčastěji používanou antikoncepcí nitroděložní tělísko, společně s pilulkami a kondomem. Tabulka 1. Zastoupení jednotlivých antikoncepčních metod v populaci českých žen ve věku 15 – 45 let (leden 2002) Zastoupení v populaci českých žen ve věku 15 – 45 let 28,2 % 14,6 % 8,8 % 7,5 % 1,7 % 1,6 % 1,3 % 0,4 % 3,6 % 12,9 % 11,5 % 4,2 % 3,7 %

Antikoncepční metoda Perorální hormonální antikoncepce Prezervativ Nitroděložní tělísko Přerušovaná soulož Periodická abstinence Depotní injekce a podkožní implantáty Postkoitální antikoncepce Vaginální chemické bariérové metody Jiné metody Žádná antikoncepce Sexuálně neaktivní Sterilní Těhotné, kojící, usilující o otěhotnění

3.1.3 Postoje vysokoškolských studentů Mnoho vysokoškolských studentů o založení rodiny a začátku rodinného života reálně neuvažují dříve, než dostudují a dosáhnou tak vysokoškolského titulu. Pak se již svými názory rozcházejí. Část se přiklání k možnosti svatby a založení rodiny hned po ukončení vysokoškolského studia, což se týká především studentek v dlouhodobějším partnerském vztahu. Jiní studenti odsouvají tyhle důležité kroky až po provedení dvouleté praxe v oboru a zajištění tak jistého pracovního místa. Freundl, Gnoth a Frank-Herrman (2008) uvádí, že mnozí vysokoškolští studenti, a to především muži, otázky rodinného života nepokládají za důležité před dosažením třicátého roku věku. Problémem takových rozhodnutí ale pak často může být snižující se šance na početí vlastního dítěte. Schopnost mít děti, plodnost, u mužů i žen od určitého věku klesá. Nejpozději se 40. rokem života začíná ženská plodnost klesat rapidně. Pod tímto tlakem se může přání otěhotnět stát najednou velice aktuálním a nabývat na síle (Freundl, Gnoth, Frank-Herrman, 2008). Pokud se zaměřím na postoj vysokoškolských studentů k interrupci, velmi mě mé zjištění nepřekvapí. Téměř všichni studenti nad problematikou interrupce nijak vážně neuvažovali. 10

Většina studentů se ale přiklání k možnému předčasnému ukončení těhotenství například z důvodů znásilnění nebo těžkých vrozených abnormalit dítěte. Mnoho žen má obavy z poškození reprodukčních orgánů a trvalých následků po provedení interrupce. Proto mnohé z nich interrupci zcela odmítají a tvrdí, že se každá situace dá nějak zvládnout. Ovšem Williams (2006) tvrdí, že pokud nedojde ke komplikacím, například k pooperačním infekcím, poškození děložního hrdla nebo perforaci dělohy, pak se žena nemusí obávat o ohrožení plodnosti.

11

3.2 Reprodukční systém Pro pochopení principu jednotlivých antikoncepčních metod je nutné znát stavbu a funkci pohlavních orgánů muže a ženy. Dále je nutné se seznámit také s tím, co se pod pojmem početí doopravdy skrývá a pochopit tak složité hormonální děje v reprodukční soustavě Kopecký a kol. (2010) uvádí: „Pohlavní soustava je soustava ústrojí, jejíchž funkcí je tvorba pohlavních buněk, realizace pohlavního spojení a vytváření pohlavních hormonů, které zasahují do látkové výměny organismu, tzn., že vytváří podmínky pro zabezpečení další existence druhu.“. Pohlavní orgány jsou uloženy zčásti v malé pánvi a zčásti pak zevně. Podle funkce rozděluje Kopecký a kol. (2010) pohlavní orgány na orgány produkující pohlavní buňky (gamety), dále na orgány trubicovité, které odvádějí pohlavní produkty, a na orgány umožňující spojení pohlavních buněk, tedy orgány kopulační. Z hlediska sexuálního funkčního a tvarového dimorfismu jsou pohlavní orgány rozděleny na pohlavní orgány mužské a pohlavní orgány ženské.

3.2.1 Pohlavní soustava muže Mužské pohlavní orgány dělí Kopecký a kol. (2010) podle uložení na vnitřní a zevní (Obr. 1). Vnitřní pohlavní orgány se skládají z varlat, nadvarlat, chámovodů, semenných váčků a předstojné žlázy. Zevní mužský pohlavní orgán tvoří pyj a šourek.

Obrázek 1. Schéma mužských pohlavních orgánů (Williams, 2008)

12

Varlata jsou mužskou pohlavní žlázou. Jedná se o párový orgán, který je složen ze dvou varlat velikosti vlašského ořechu. Varlata a nadvarlata jsou uložena mimo dutinu břišní v kožním vaku, zvaném šourek. Důvodem tohoto umístění je, že spermie potřebují ke své tvorbě a dozrávání teplotu asi o 4 oC nižší než je v dutině břišní (Barták, 2006). V embryonální době jsou uloženy po stranách bederní páteře a teprve v době fetální sestupuje varle směrem dolů, prochází tříselným kanálem a dostává se do šourku. Sestup varlat je jeden ze základních znaků donošenosti novorozenců. Varlata jsou složena z nesmírně složité sítě nejjemnějších kanálků, ve kterých dochází k tvorbě spermií (Szarewská, Guillebaud, 1996). Ve vmezeřeném vazivu, které vyplňuje prostor mezi semenotvornými kanálky, jsou Leydigovy buňky s vnitřně sekretorickou funkcí. Kopecký a kol. (2010) uvádí, že Leydigovy buňky tvoří endokrinní tkáň varlete, produkující základní mužský hormon, testosteron. Zrající spermie jsou mírným tlakem uvnitř semenotvorných kanálků vytlačovány do nadvarlete, kde jsou obvykle několik dní uloženy. V nadvarleti se dokončuje proces dozrávání spermií a spermie zde získávají schopnost pohybu nezbytnou pro oplození vajíčka. Celý tento proces trvá asi 70 dní. Z nadvarlete se spermie dále pohybují do široké trubice, zvané chámovod, kterou jsou pak transportovány směrem k semenným váčkům a prostatě (Szarewská, Guillebaud, 1996). Semenný váček je párová žlázka, slepá výchlipka chámovodu, produkující vazký sekret, který tvoří vhodné prostředí pro spermie. Tento sekret tvoří 50 – 80% ejakulátu. Předstojná žláza je svalově žláznatý orgán s produkcí vazkého mléčně zabarveného sekretu. Při pohlavním dráždění dochází ke smršťování buněk hladkého svalstva ve stěně semenných váčků a v pouzdru prostaty. Obsah prostaty a semenných váčků je vylučován do močové trubice, kde se mísí se spermiemi a hlenovým sekretem nadvarlat. Vzniklá tekutina se nazývá ejakulát. Množství spermatu při jedné ejakulaci se pohybuje mezi 3 – 6 ml, přičemž v 1 ml spermatu je obsaženo 50 – 100 milionů spermií. Spermie je mužská pohlavní buňka, která se skládá z hlavičky, krčku a bičíku. V hlavičce je uloženo jádro a bičík slouží k aktivnímu pohybu nezbytnému k oplodnění vajíčka (Kopecký a kol., 2010). Pyj neboli penis spolu se šourkem patří k zevním pohlavním orgánům muže. Penis je válcovitý orgán, na němž se rozlišují tři části: kořen, tělo a žalud. Na konci těla je zaobleně kuželovitý žalud, na jehož vrcholu je zevní ústí močové trubice. Na povrchu pyje je tenká, pohyblivá a pigmentovaná kůže s podkožním vazivem, která naléhá na fascii, obalující hlavní komponenty pyje: dvě topořivá tělesa a jedno houbovité těleso pyje. Topořivá tělesa jsou tkáně houbovitého vzhledu s bohatým cévním zásobením napomáhající erekci 13

pyje. Mezi oběma kavernózními tělesy vzniká hluboká rýha, do které se vkládá houbovité, spongiózní těleso pyje v němž probíhá močová trubice (Kopecký a kol., 2010). Penis má ve své podstatě podle Szarewské a Guillebauda (1996) dvě hlavní funkce. První z nich je zajištění konečné pasáže močení a druhá je nasměrovat během soulože vniknutí spermatu do vaginy. Je-li muž sexuálně vzrušen, má penis díky topořivým tělesům tendenci se topořit a nabývat na objemu. Kůže penisu přechází při kořeni pyje do kůže šourku. Kopecký a kol. (2010) uvádí, že šourek je hruškovitý až kulovitý vak, který je rozdělený přepážkou na dvě části. Polohu této přepážky na kůži ukazuje šev. Stěnu vaku tvoří ochlupená kůže s vrstvičkou hladké svaloviny a obaly varlete.

3.2.2 Pohlavní soustava ženy Obrázek 2 znázorňuje schéma ženských pohlavních orgánů, které Kopecký a kol. (2010) dělí na orgány vnitřní a zevní. Mezi vnitřní pohlavní orgány řadí vaječníky, vejcovody, dělohu a pochvu. Všechny tyto orgány jsou uloženy v malé pánvi.

Obrázek 2. Schéma ženských pohlavních orgánů s vyznačeným místem obvyklého oplodnění vajíčka (Williams, 2008) Vaječník neboli ovarium je párová pohlavní žláza, ovoidního tvaru, v níž se tvoří a dozrávají vajíčka. Rozměry i hmotnost vaječníku se mění v závislosti na věku, na individuálním rozvoji a stavu organismu. Vaječníky jsou nejen pohlavními žlázami, které produkují zárodečné buňky vajíčka, ale i významnými žlázami s vnitřní sekrecí. Povrch 14

vaječníků je kryt jednovrstevným kubickým epitelem. Pod epitelem je korová vrstva, která podkovovitě obklopuje měkčí dřeň. Dřeň obsahuje cévy sloužící k výživě vaječníku. Rozsah korové i dřeňové vrstvy závisí na věku ženy. Korová vrstva je hlavní funkční částí vaječníku. V kůře vaječníku jsou četné, jako hrášek velké, měchyřkovité váčky v různých stádiích vývoje. Nejpočetnější jsou primární váčky, primordiální folikuly. Podle Kopeckého a kol. (2010) to jsou kulovité útvary tvořené vaječnou buňkou, která je obklopena jednou vrstvou plochých buněk, zvaných buňky folikulární. Primordiálních folikul bývá nejvíce, ale čím je žena starší, tím více jich ubývá. V období klimakteria vymizí úplně. Dalším vývojovým stupněm jsou tzv. rostoucí folikuly plné, které mají oválný tvar. Jedná se o vaječnou buňku, která je obklopena více vrstvami folikulárních buněk. Když rostoucí plný folikul dosáhne velikosti přibližně 200 µm, vytvoří se mezi folikulárními buňkami štěrbina vyplněná tekutinou, která se rychle zvětšuje. Nyní se jedná o rostoucí folikul s dutinou. V době pohlavní plodnosti ženy dorostou folikuly velikosti 1,5 cm i více a přemění se na Graafovy folikuly. Ve stěně folikulu dozrává zpravidla jedna ženská pohlavní buňka, vajíčko neboli ovum. Při dozrávání vajíčka se folikul zvětšuje a vyklenuje se nad povrch vaječníku. V době pohlavní dospělosti, v pravidelných 28denních intervalech, dochází k porušení Graafova folikulu. Těmto pravidelným změnám se budu více věnovat v následující kapitole. Vejcovod je párový orgán, jehož zevní konec je otevřen do dutiny břišní a vnitřní ústí do dělohy. Děložní ústí je velmi úzké. Naopak ústí při vaječníku je trychtýřovitý otvor, který je lemovaný 10 – 15 řasami. V této části zpravidla dochází k oplození vajíčka. Sliznice vejcovodu je kryta jednovrstevným epitelem s řasinkami, které kmitají směrem k děloze a vajíčko je tak díky peristaltickému pohybu svalstva a řasinek posunováno do dělohy. Děloha je nepárový orgán hruškovitého tvaru se silnou, převážně svalnatou stěnou. Je uložena v malé pánvi uprostřed mezi sponou stydkou a křížovou kostí, mezi močovým měchýřem a konečníkem. Umožňuje vývoj oplozeného vajíčka v plod a po dokončení jeho vývoje i jeho narození. Forma a rozměry dělohy se značně mění v závislosti na věku, k nejvýraznějším změnám pak dochází v těhotenství. Na děloze rozlišujeme tělo děložní, dno a krček. Horní zaoblený konec těla děložního je děložní dno. Tělo se směrem dolů zužuje a přechází v děložní krček. Dolní část krčku děložního přechází do horního konce pochvy a tvoří děložní čípek. Uprostřed čípku je kruhový nebo oválný otvor, zevní děložní branka. Stěna dělohy se skládá ze tří vrstev: sliznice, hladké svaloviny a zevního obalu. Děložní sliznice, endometrium, podléhá v době plodnosti ženy cyklickým změnám. Jejich 15

nejnápadnějším projevem je každých 28 dní opakující se krvácení, menstruace. Děložní svalovina, myometrium, je vrstva hladkého svalstva upravena tak, že dobře umožňuje jak zvětšování dělohy za těhotenství, tak i vypuzování plodu za porodu. Zevní obal dělohy tvoří vazivová pobřišnice, perimetrium, která kryje větší část přední a celou zadní plochu dělohy. Vazivo, které je zahuštěno do vazivových pruhů, drží dělohu ve stejné poloze. V době těhotenství, kdy děloha mnohonásobně zvětšuje svůj objem, přitahují tyto vazy dělohu k zadní stěně pánve a drží ji ve vzpřímené poloze (Kopecký a kol., 2010). Pochva je trubicovitý, svalově vazivový orgán, který je předozadně oploštělý. Do jeho horního konce je svým krčkem vchlípena děloha. Stěna pochvy se podle Kopeckého a kol. (2010) skládá ze svalové a slizniční vrstvy. Sliznice je pokryta mnohovrstevným dlaždicovým epitelem a jsou na ní příčné řasy. Epitelová výstelka pochvy prodělává také změny v závislosti na sekreci hormonů vaječníku během cyklu. Buňky tohoto epitelu obsahují značné množství glykogenu. Glykogen z odloupaných epitelových buněk je zkvašován zvláštním druhem bakterií na kyselinu mléčnou, která okyseluje sekret hlenových žlázek děložního krčku stékající do pochvy. Kyselá reakce brání uchycení bakterií v pochvě a v krátké době usmrcuje i spermie. Pochva sama je ovšem bez žláz. V dolní třetině na pochvu navazuje močová trubice. U žen, které ještě neměly pohlavní styk, je v ústí pochvy tenká proděravělá slizniční řasa, tzv panenská blána neboli hymen. Pochva slouží k zavedení spermií do dutiny ženských pohlavních orgánů a při porodu je vývodní porodní cestou při vypuzování plodu z dělohy. Zevní pohlavní orgány ženy jsou pak velké a malé stydké pysky, poševní předsíň a poštěváček. Velké stydké pysky uvádí Kopecký a kol. (2010) jako kožní valy, jejichž velikost je dána množstvím tukové tkáně tvořící podkožní vrstvu. Mezi nimi je stydká štěrbina, vnitřní plochy jsou kryty kůží a zevní plochy jsou u dospělé ženy porostlé chlupy. Velké stydké pysky a malé stydké pysky jsou odděleny rýhou. Malé stydké jsou dvě úzké kožní řasy, které jsou uloženy ve stydké štěrbině. Obemykají malý citlivý hrbolek, poštěváček. Poštěváček, známý také pod pojmem klitoris, je zavzat do předního srůstu malých stydkých pysků. Jeho podkladem je erektilní tkáň. V tenké kůži, která jej kryje, se nacházejí velmi citlivá senzitivní nervová zakončení. V podstatě odpovídá mužskému pohlavnímu orgánu penisu.

16

3.2.3 Menstruační cyklus V celém organismu dospělé ženy, avšak hlavně v pohlavních orgánech, se opakují cyklické změny. Nejnápadnějším projevem těchto změn je menstruační krvácení (Šipr, 1993). Menstruační cyklus je kontinuální proces hormonálních změn, jejichž vlivem se děložní sliznice připravuje na přijetí oplozeného vajíčka, dochází k ovulaci a posléze k odlučování děložní sliznice, nedojde-li k početí (Williams, 2008). Funkcí menstruačního cyklu je tedy podle Kopeckého a kol. (2010) příprava děložní sliznice na uhnízdění oplozeného vajíčka. Délka menstruačního cyklu se počítá od prvního dne menstruačního krvácení. Den, kdy žena dostane menstruaci je tedy 1. dnem nového cyklu. Průměrná délka normálního cyklu je 28 dnů, avšak tento průměr se s věkem ženy mění. U žen okolo dvaceti let je cyklus spíše delší, cca 30 dnů, zatímco u žen, které se již blíží menopauze, tj. kolem 50 let, je průměrná délka cyklu 26 dnů. Pouze malé procento žen má přesně 28 denní cyklus. Délka cyklu od 24 do 35 dnů se považuje za normální. (Williams, 2008). Každý den menstruačního cyklu dochází ve vaječnících a na děložní sliznici k důležitým změnám (Williams, 2008).

Podle těchto změn Kopecký a kol. (2010) rozděluje

menstruační cyklus na čtyři fáze: menstruační fáze, proliferační fáze, sekreční fáze a ischemická fáze (Obr. 3).

Obrázek 3. Cyklické změny děložní sliznice (dole) a ovaria (nahoře). Černě je vyznačena menstruace, křížkem zánik neoplozeného vajíčka (Kopecký a kol., 2010)

17

První den je začátek menstruačního krvácení, které trvá asi 4 dny. Kopecký a kol. (2010) toto období označuje jako menstruaci. Začátek krvácení je prvním dnem, od kterého počítáme trvání jednotlivých fází. V menstruační fázi jsou rozšířené děložní cévy, jejich stěna se v blízkosti povrchu sliznice rozrušuje a dochází k drobným krevním výlevům. Krevní výlevy nadzvedávají a odtrhávají děložní výstelku. Krev je nesrážlivá, odplavuje části děložní sliznice do pochvy a tím se sliznice ztenčuje. Ztráta krve je odhadována asi na 35-50 cm3. Na fázi menstruace navazuje fáze proliferační. Začíná na konci krvácení a trvá do ovulace. Podle Kopeckého a kol. (2010) tedy probíhá mezi 5. – 14. dnem pod vlivem estrogenů z rostoucího a zrajícího folikulu ovaria. Během této fáze děložní sliznice roste, přibývá mitózy a prodlužují se slizniční žlázky a tepénky. Produkce estrogenů vrcholí 13. den a bazální teplota se zvyšuje asi o 0,5 oC. Vrchol ovulačního cyklu spadá asi do poloviny menstruačního cyklu, tj. mezi 12. – 14. dnem. 14. den nastává fáze ovulace. Změnám, které vedou k opakovanému, cyklickému tvoření zralých vajíček s plně funkčními obaly, říká Kopecký a kol. (2010) ovulační, ovariální nebo také vaječníkový cyklus. Ovulační cyklus trvá zpravidla 28 dnů. Začíná v pubertě kolem 13. roku a končí mezi 40 – 50 lety, kdy u ženy začíná přechod, menopauza neboli klimakterium. Během pohlavní zralosti od puberty do přechodu, průměrně od 15 do 45 let, dozraje v Graafových folikulech asi 400 vajíček. Po ovulaci se prasklý Graafův folikul přemění ve žluté tělísko a pod vlivem jeho hormonů progesteronu se žlázky děložní sliznice stočí a tepénky mají tvar spirály. Sliznice má v sekreční fázi zajišťovat výživu při uhnízdění oplozeného vajíčka (Kopecký a kol., 2010). Žluté tělísko vytváří hormon progesteron, který zabraňuje dozrávání dalších folikulů ve vaječnících, vede k rozšiřování cév a k ukládání výživných látek do děložní sliznice. Děloha se tak připravuje k zabezpečení vývoje oplodněného vajíčka pro případ, že by došlo k oplodnění (Šipr, 1993). Pod vlivem progesteronu dochází také k dalšímu ztlušťování děložní sliznice, k jejímu prosáknutí tkáňovým mokem a rozšíření žlázek. Žlázy začnou produkovat sekret obsahující glykogen, kterým se postupně vyplní. Hlen čípku je řídký a vodnatý, branka děložní poněkud zeje, což umožňuje vniknutí spermií. Uvedené změny v děložní sliznici probíhají od 15. do 28. dne. Mluvíme o tzv. sekreční neboli luteální fázi (Kopecký a kol., 2010).

18

Vývoj žlutého tělíska závisí na tom, zda bylo či nebylo vajíčko oplozeno. Pokud bylo oplozeno, vytváří se žluté tělísko těhotenské. Pokud vajíčko oplozeno nebylo, vedou hormonální změny k ukončení vnitřně sekreční činnosti. Žluté tělísko nedokončí svoje zrání, přeměňuje se na žluté tělísko menstruační a následně pak zaniká. Následkem poklesu sekrece hormonů progesteronu dochází k zúžení spirálovitě stočených cév v děložní sliznici, které způsobí zblednutí sliznice a nedokrvená sliznice se rozpadne. Kopecký a kol. (2010) hovoří o tzv. ischemické neboli nedokrvené fázi, ke které dochází 27. – 28. den menstruačního cyklu. Tyto děje předcházejí odlučování sliznice, tedy menstruaci. Spodní vrstva sliznice zůstává neporušena, funkční vrstva se odlučuje a spolu s krví porušených cév a neoplozeným vajíčkem odchází pochvou. Začíná fáze menstruace. Odloučením a odstraněním zničené sliznice začíná nový menstruační cyklus. Cyklický průběh činnosti vaječníků je řízen hypofyzárními hormony, ale ovlivňován také podněty z centrálního nervového systému. Hypofyzárními hormony jsou folikuly stimulující hormon FSH a luteinizační hormon LH. Během menstruačního cyklu dochází k významným změnám také mimo oblast pohlavního ústrojí. Mění se složení krve, rovnováha vegetativního nervového ústrojí a současně i tělesná teplota (Šipr, 1993). Menstruační a ovulační cyklus na sebe velmi úzce navazují.

3.2.4 Oplodnění Proces oplodnění začíná pohlavním stykem. Při ejakulaci se vylije do pochvy 100 až 500 miliónů spermií. Pokud k pohlavnímu styku dojde v neplodném období, spermie zůstanou v pochvě a za několik hodin v kyselém poševním prostředí hynou. Pokud ke styku dojde v plodném období, poskytuje hlen spermiím výživu a zároveň jim napomáhá v pohybu, takže se poměrně rychle, asi 3 milimetry za minutu, pohybují otevřeným čípkem a dělohou do vejcovodu (Kippley, Kippley, 1995). Spermie se při svém náročném putování nemusí spoléhat pouze na vlastní výdrž. Prací svalstva dělohy a vejcovodu vzniká sání na tu stranu, na které došlo k ovulaci (Freundl, Gnoth, Frank-Herrman, 2008). Kippleovy (1995) uvádějí, že když dojde k ovulaci, je vypuštěné vajíčko zachyceno třásněmi vejcovodu a posouváno jeho řasinkami a stahy svalů směrem do dělohy. Některé spermie zůstanou nejdříve v záhybech děložní sliznice, a odtud plují až po několikahodinové nebo až několikadenní pauze dál. Tato zdržovací taktika zvyšuje šanci, 19

že některá skupina spermií skutečně ve vhodnou chvíli narazí na vajíčko připravené k oplodnění (Obr. 4). Podle Williamse (2008) mohou spermie oplodnit vajíčko 48 až 72 hodin, tedy 2 až 3 dny, po souloži. Vajíčko však nežije déle než 12 až 24 hodin. V důsledku toho mají zárodečné buňky na splynutí poměrně krátkou dobu.

Obrázek 4. Pravděpodobnost početí v jednotlivých dnech okolo ovulace (Williams, 2008) Na cestě k vajíčku spermie mění své vlastnosti. Tyto proměny se týkají především buněčné membrány akrozomální čapky spermie, která se stává „křehkou. K oplodnění vajíčka se musí aktivně zapojit všechny spermie. Vajíčko je totiž kryto obalem a silnou vrstvou granulózních buněk. Z křehké akrozomální membrány uvolňují spermie enzymy rozrušující obal vajíčka. Vrstvy buněk postupně odpadávají a až poté mohou spermie proniknout obalem vajíčka. Většinou se podaří několik spermiím zároveň proniknout skrz vnější slupku. Ale pouze membrána jediné spermie splyne s membránou vajíčka. V tom okamžiku je také definitivně rozhodnuto o pohlaví. Přináší-li spermie pohlavní chromozom X, bude miminko holčička. Pokud spermie přináší pohlavní chromozom Y, bude to chlapeček. Jakmile „vítězná“ spermie pronikne do vajíčka, promění se vlastnosti vaječné membrány – její proniknutí se znesnadní a všechny ostatní spermie jsou tím z boje vyloučeny (Freundl, Gnoth, Frank-Herrman, 2008). Když se spermie spojí s vajíčkem, dojde k početí a tímto okamžikem se začíná vyvíjet zárodek neboli embryo. Embryo je první stadium vývoje dítěte. Během několika dnů začne zahnízděné embryo produkovat HCG, tzv. lidský choriový gonadotropin (Williams, 2008). Lidský choriový gonadotropin signalizuje žlutému tělísku, aby pokračovalo v produkci progesteronu. Žluté tělísko tedy nekončí svou funkci dva týdny po 20

ovulaci, ale pokračuje v produkci progesteronu ještě několik měsíců, dokud tuto úlohu nepřevezme placenta. Tak zůstane děložní sliznice zkypřená a nedojde k menstruaci. Přibližně týden po oplodnění dojde k uhnízdění (Kippley, Kippley, 2008). Na principu detekce hormonu HCG v moči pracují domácí těhotenské testy. K uhnízdění embrya dochází zhruba sedmý den po ovulaci, ale teprve tři až sedm dnů po uhnízdění produkuje dostatečné množství HCG k tomu, aby byl těhotenský test schopen jej detekovat. Podle Williamse (2008) právě z tohoto důvodu trvá po oplodnění minimálně 10, ale spíše 14 dnů, než domácí těhotenský test ukáže pozitivní výsledek.

21

3.3 Antikoncepce Antikoncepce neboli kontracepce je souhrnný název pro reverzibilní metody ochrany před početím (Obr. 5). Význam obou synonym je podle Bartáka (2006) zcela totožný, avšak slovo antikoncepce je v češtině užíváno častěji a tradičně. Do oblasti antikoncepce ve striktním smyslu slova nepatří sterilizace, protože je ireverzibilní metodou ochrany před početím.

Obrázek 5. Schéma pohlavních orgánů při souloži s vyznačením místa působení jednotlivých antikoncepčních metod (Barták, 2006) Antikoncepce je tedy způsob, jak se vyvarovat nechtěného těhotenství a pomáhá v plánování rodičovství. Je důležité mít ovšem na zřeteli, že žádná metoda není stoprocentně spolehlivá a některé formy antikoncepce nebrání před virem HIV nebo jinými pohlavně přenosnými chorobami. Spolehlivost antikoncepčních metod se udává Pearlovým indexem neboli těhotenským číslem, což je počet těhotenství na 100 žen za jeden rok. Barták (2006) uvádí, že je metoda tím spolehlivější, čím je číslo nižší (Tabulka 2). Dobrá antikoncepce by měla mít těhotenské číslo nižší než 5.

22

Tabulka 2. Přehled antikoncepčních metod s uvedením jejich spolehlivosti Antikoncepční metoda

Pearlův index

Přerušovaná soulož

20

Kondom

5 5 – 10 (podle konkrétní metody zjišťování neplodných dnů) 5 2 0,5 – 1 4 0,1 0,5 – 1 < 0,5 0,5

Neplodné dny Spermicidní poševní čípky Hormonální antikoncepce (minipilulky) Kombinované hormonální tablety Nitroděložní tělíska (běžná) Nitroděložní tělíska hormonální Podkožní implantáty Injekční antikoncepce Antikoncepční náplasti

Z praktického významu dělí Barták (2006) antikoncepční metody na významné, tedy masově využívané, metody méně významné a metody víceméně bezvýznamné, okrajové. Další možné rozdělení je podle toho, kdo z partnerů je rozhodující pro užívání metody, tedy dělení na antikoncepci mužskou a antikoncepci ženskou. Ženskou antikoncepci lze dále dělit na hormonální a nehormonální.

3.3.1 Hormonální antikoncepce Nejznámějším druhem antikoncepce, kterou ženy používají, je antikoncepce hormonální. Tato skupina se dále dělí podle způsobu podání na metody tabletové, injekční, nitroděložní, kožní a podkožní implantáty (Pařízek, 2006). Hormonální antikoncepce využívá účinků ženských hormonů, progesteronu a estrogenu. Hormony obsažené v tomhle typu antikoncepce zabrání ovulaci, uhnízdění vajíčka v děložní sliznici a zamezí vyzrání vajíček ve vaječníku, což vede k tomu, že vajíčka nejsou schopna oplození. Metoda je vhodná pro většinu žen. Kladné vlastnosti hormonální antikoncepce spočívají především v jejich vysoké spolehlivosti. Mezi další příznivé účinky patří pravidelný menstruační cyklus, zmírnění menstruačních bolestí, snížení rizika zánětů vejcovodů a dělohy, omezení výskytu cyst vaječníku (Pařízek, 2006). Rizikem při užívání hormonální antikoncepce může být nevolnost, migréna, zadržování vody v těle ženy a pokles libida. U žen s vrozenou

23

poruchou zvýšené srážlivosti krve hrozí také zvýšené riziko žilní trombózy(Janečková, 2011). 3.3.1.1 Perorální antikoncepce – kombinovaná pilulka Podle Neradžičové (1996) užívá kombinované pilulky od jejich zavedení na počátku šedesátých let přes šedesát milionů žen po celém světě. Při správném používání je pilulka vysoce spolehlivou formou antikoncepce s úspěšností až 99 %. Pilulka pracuje na principu potlačení běžné kontroly hormonálního systému ženy a tak uměle reguluje menstruační cyklus. Většina typů pilulek obsahuje kombinaci progesteronu a syntetického estrogenu, které napodobují ženské hormony progesteron a estrogen. Jejich účelem je zabránit ovulaci, způsobit neprostupnost hlenu děložního hrdla pro spermie a změnit stavbu výstélky dělohy tak, aby se oplozené vajíčko nemohlo uhnízdit. Jak uvádí Neradžičová (1996), kombinovaná pilulka se užívá 21 z 28 dní se sedmidenní pauzou bez užívání. Je dostupná ve třech formách: jednofázová, dvoufázová a trojfázová. Jednofázová pilulka uvolňuje konstantní dávky hormonů. Dvoufázová a trojfázová pilulka uvolňuje stupňované množství ve dvou, respektive ve třech fázích, aby lépe napodobily běžný průběh ženského hormonálního cyklu (Obr. 6).

Obrázek 6. Denní hormonální dávky během jednoho cyklu u třífázového přípravku (nahoře) ve srovnání s jednofázovým preparátem (Barták, 2006) 24

Kombinovaná pilulka může být méně účinná, pokud je užita se zpožděním větším než 12 hodin nebo pokud v této době dojde ke zvracení nebo průjmu. Ostatní léky, jako například antibiotika, sedativa a analgetika, mohou také ovlivnit účinnost kombinované pilulky. Některé studie spojují kombinovanou pilulku se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny jater a děložního hrdla. Zdá se ale, že zároveň poskytuje ochranu před rakovinou vaječníků, endometria (výstelka dělohy), cyst na vaječnících, nezhoubných nádorů prsou, fibroidů a mimoděložních těhotenství. Názory odborníků se podle Neradžičové (1996) rozcházejí v náhledech na souvislost mezi hormonální antikoncepcí a rakovinou prsu. Všechny ženy užívající hormonální antikoncepční metody by měly podstupovat pravidelné vyšetření prsů, stěry hlenu děložního hrdla a pravidelné půlroční kontroly krevního tlaku a hmotnosti. Kombinovaná pilulka má některé vážné vedlejší účinky, jakými je například zvýšené riziko vzniku krevních sraženin v tepnách a žílách. Toto riziko je mnohem větší i u žen starších než 35 let, kuřaček a žen s vysokou nadváhou. Ženám z těchto vysoce rizikových kategorií není obvykle hormonální antikoncepce předepisována. Často jsou popisovány i některé další vedlejší efekty, zahrnující hrudkovitost prsou, změny nálady, zvýšení hmotnosti, zadržování vody v těle a ztráta libida. Mezi uživatelkami antikoncepčních tabletek je také mnohem běžnější výskyt vaginálních infekcí, například kandidózy. 3.3.1.2 Minipilulka Další formou hormonální antikoncepce je čistě progesteronová pilulka, nazývaná také minipilulka. Minipilulka musí být na rozdíl od kombinovaných pilulek užívána každý den bez přestávky. Využívá jen nízké dávky progesteronu, a tak musí být pro zabránění oplodnění užívána každý den ve stejnou dobu a zpoždění nesmí být větší než 3 hodiny. Podle Neradžičové (1996) má minipilulka méně vedlejších účinků než kombinovaná pilulka, ale je zde vyšší procento selhání, až 4%. Protože minipilulka neobsahuje estrogen, hormon spojovaný s rizikem trombózy nebo vzniku krevních sraženin v tepnách nebo žílách, může být v určitých případech pro ženy vhodnější alternativou. Naopak je minipilulka spojována s vyšším rizikem rakoviny prsu než kombinovaná pilulka. Takové riziko se týká zvláště u žen, které ji užívají déle než 5 let. U některých žen může způsobit nepravidelnost menstruačního cyklu nebo lehké špinění mezi jednotlivým krvácením.

25

3.3.1.3 Implantáty Pokud je řeč o implantátech v oblasti hormonální antikoncepce, jedná se o šest malých ohebných trubiček vložených pod kůži na horní části paže (Obr. 7 ).Takové vložení vyžaduje pouze malý lékařský zákrok, prováděný lokálním znecitlivění. Pokud jsou již trubičky na místě, uvolňují tato pouzdra nízkou hladinu progesteronu přímo do krevního oběhu. Implantáty poskytují ochranu před početím až po dobu pěti let a pouze vzácně způsobují nepohodlí. Mohou způsobovat změny v menstruaci, způsobují buď silnější, nebo nepravidelné krvácení a zvýšení hmotnosti. Jejich vyjmutí obnáší pouze minimální lékařský zásah.

Obrázek 7. Umístění hormonálních implantátů s uvedením skutečné velikosti (Szarewská, Guillebaud, 1996) Po vyjmutí implantátu se brzy vrací plodnost. Protože neobsahují estrogen, jsou vhodné pro ženy, které nemohou užívat kombinovanou pilulku (Neradžičová, 1996). 3.3.1.4 Antikoncepční injekce Neradžičová (1996) uvádí, že při této metodě je během pěti dnů menstruace do svalu aplikována injekce progesteronu. Antikoncepční injekce poskytuje ochranu před početím po dobu osmi až dvanácti týdnů. Svou účinností konkuruje pilulce a je většinou předepisována jen za výjimečných okolností, například u žen, které právě získaly imunitu proti zarděnkám. Dalšími případy jsou ženy, jejichž partner nedávno prodělal vasektomii a ženy, které nemohou používat jiný typ kontroly početí. Po aplikaci injekce nemůže být antikoncepční účinek zvrácen a plodnost se také může dostavit až po určité době. Nejčastějšími vedlejšími účinky jsou poruchy menstruačního cyklu, zvýšení hmotnosti a zpoždění nástupu plodnosti.

26

3.3.2 .2 Bariérové metody 3.3.2.1 Nitroděložní ě tělísko ělísko (intrauterine (intrauteri device, IUD) IUD je podle Neradžičové (1996) tělísko ve tvaru písmene T (O Obr. 8), které se skrze děložní ložní hrdlo vkládá do dělohy. Doposud se vědci dci neshodli, jak skutečně skuteč funguje. Nejprve se myslelo, že nitroděložní tělísko t brání oplozenému vajíčku v uhnízdění do děložní sliznice, ale novější ější výzkumy tvrdí, že hlavní částí jeho působení sobení je vytvoření vytvo nevhodných podmínek pro spermie v děloze.

Obrázek 8. Typy nitroděložních tělísek (Barták, 2006) Tělíska bývají tvořena řena plastickým nebo měděným m drátkem na plastickém stickém rámu. Některé N typy nitroděložních tělísek ělísek musí být vyměňovány každé dva až tři ři roky, jiné mohou být v děloze loze ponechány až pět pě let, některé které vydrží dokonce déle než deset let. Nezbytné jsou pravidelné kontroly. Nitroděložní tělísko ě může ůže být vloženo do těla ženy pouze lékařem. řem. To se obvykle provádí během menstruace, kdy je děložní hrdlo nepatrně rozevřené řené a je velmi málo pravděpodobné, že by žena byla těhotná. t Nitroděložní tělísko může ůže být ale z dělohy krátce po vložení nebo během ěhem prvních tří t měsíců vypuzeno. Někdy, ačkoliv čkoliv velmi vzácně, vzácn může tělísko změnit nit své umístění umístě a protrhnout stěnu dělohy. lohy. To je obvykle signalizováno ostrou bolestí v podbřišku řišku a krvácením. Mnoho M uživatelek zažije silnější ější a bolestivější bolestiv menstruaci zvláště v několika kolika prvních měsících m po zavedení nitroděložního ěložního tělíska t do dělohy. Negativním účinkem inkem nitroděložního nitrod tělíska je podle Neradžičové čové (1996) zvýšení citlivosti pohlavní soustavy na infekci. Například N některá zánětlivá vá onemocnění onemocně pánevních orgánů mohou přii zanedbání léčby léč vést až k neplodnosti, a proto roto nejsou tělíska tě doporučována mladým a bezdětným ženám. ženám

27

Nitroděložní tělísko je velmi účinnou formou kontroly početí, se spolehlivostí blížící se kombinované pilulce. Nicméně pokud dojde i přes nitroděložní tělísko k otěhotnění, je zde vyšší riziko nedonošení, ať už je tělísko z dělohy ženy vyjmuto nebo ponecháno na místě. Tato metoda neposkytuje ochranu před pohlavně přenosnými chorobami a je vhodnější pro ženy v monogamním vztahu (Neradžičová, 1996). 3.3.2.2 Spermicidy Spermicidy jsou dostupné v mnoha různých formách. Podle Neradžičové (1996) se nejčastěji vyskytují jako vaginální krémy, gely, pěny, pesary a tablety. Spermicidy jsou dostupné i bez lékařského předpisu a většinou jako aktivní složku obsahují Nonoxynol-9. Nedávné testy ukázaly, že Nonoxynol-9 může usmrtit virus HIV, zodpovědný za onemocnění AIDS. Obvykle spermicidy poskytují ochranu pouze po dobu jednoho pohlavního styku a při jeho opakování musí být naneseny znovu. Samy o sobě nejsou příliš spolehlivou antikoncepční metodou, pravděpodobnost selhání je až 25%. Spermicidy jsou nejúčinnější, pokud jsou použity ve spojení s jinou bariérovou metodou, například kondomem, pesarem nebo houbou. Některé spermicidy mohou ale kondomy a pesary poškozovat, a tak by měly být používány pouze doporučené typy. U někoho mohou způsobit mírné podráždění nebo alergie (Neradžičová, 1996). 3.3.2.3 Diafragma (pesar) Diafragma neboli pesar, je poddajná gumová kopulovitě vyklenutá blána, která je na okraji vyztužená pružným kovovým kroužkem. Umísťuje se do pochvy tak, aby pokrývala děložní hrdlo. Žena si může pesar snadno nasadit sama a to tím způsobem, že stiskne dvě strany k sobě a vloží jej na správné místo (Obr. 9). Pesar musí zůstat na místě nejméně šest hodin po styku, ne však déle než 24 hodin. Při současném použití se spermicidem, aplikovaným před vložením na povrch pesaru, může diafragma poskytovat velmi bezpečnou formu kontroly početí. Spolehlivost této metody Neradžičová (1996) udává až na 98 %. Nicméně při použití pesaru bez spermicidů může být selhání až 15 %.

28

Obrázek 9. Schéma zavádění pesaru (Szarewská, Guillebaud, 1996) Pesar je vyroben z relativně tenké gumy, a proto musí být před každým použitím zkontrolován. Ženy pozorují, zda se na povrchu neobjevily známky zhoršení kvality, jakými jsou například drobné praskliny a trhliny. Každých šest měsíců by měla být zkontrolována vhodnost velikosti pesaru, protože porod, potrat, zvýšení nebo snížení hmotnosti o více než 3 kg může snížit jeho účinnost. V takových případech je nutné vybrat vhodnější velikost. Pesar není obvykle doporučován ženám trpícím opakující se cystitidou nebo jinými infekcemi močových cest, protože tlačí na močový měchýř. U některých žen se může projevit alergie na gumu, ze které je pesar vyroben, a proto ho nemohou používat. Při nepřetržitém nošení pesaru, zvláště během menstruace, hrozí riziko toxického šoku (Neradžičová, 1996). 3.3.2.4 Klobouček Klobouček funguje podle Neradžičové (1996) velmi podobně jako pesar. Má stejnou úspěšnost jako pesar a má-li být účinnější, musí být používán ve spojení se spermicidem. Po pohlavním styku musí být také ponechán na místě ještě šest hodin. Klobouček je na rozdíl od pesaru menší a těsně přiléhá na děložní krček, kde je udržován přisátím.

29

3.3.2.5 Kondom Prezervativ neboli kondom ondom je jednou z nejstarších, nejznámějších ějších a nejvyužívanějších nejvyužívan forem antikoncepce. Je vyroben v z kvalitní latexové gumy a na špičce špi má rezervoár k pojmutí spermatu. Pro poskytnutí co největší nejv ochrany,, musí být kondom nasazen před p jakýmkoliv genitálním kontaktem. kontaktem. Je nutné ho navléknout rovnoměrně rovnomě po celé délce ztopořeného eného penisu a pečlivě peč vypudit všechen vzduch ze špičky. Je nutné používat pouze zvlhčovací zvlh prostředky na vodní bázi, protože tukem tvořené lubrikanty mohou zhoršit kvalitu gumy. S kondomem je vždy nutné manipulovat opatrně opatrn a všímat si známek poškození nebo stárnutí gumy. Neměly Nem ly by být nošeny v kapsách nebo peněženkách, kde může ůže dojít k jejich poškození. Při důsledném sledném používání je účinnost ú až 98% (Neradžičová, čová, 1996). Klady této metody jsou dostupnost, vysoká spolehlivost a žádná zdravotní rizika. Kondom má především edevším schopnost poskytovat ochranu před sexuálněě přenosnými nemocemi včetně AIDS (Rob, Martan, Martan Citterbart, 2008). Janečková ková (2011) uvádí, že jedinou kontraindikací, která by se mohla u mužů muž objevit, je alergie na latex. 3.3.2.6 2.6 Ženský kondom Ženský kondom byl vyvinut dánským lékařem v osmdesátých letech minulého století. Neradžičová ová (1996) udává, že ženský ž ký kondom je asi 17,5 cm dlouhá volná trubice (Obr. 10).. Menší pevný kroužek je vkládán co nejdále do pochvy, aby překryl p děložní hrdlo. Větší tší kroužek zůstává zů venku a během pohlavního styku je tlačen tla proti stydkým pyskům.

Kondom pro ženy je vyroben z pružného žného polyuretanu, který je pevnější pevn

a trvanlivější, ale tenčí čí než n latex. Proto je velmi málo pravděpodobné ěpodobné jeho protržení během b styku.

Obrázek 10. Ženský kondom (Szarewská, Guillebaud, 1996)

30

Spolehlivost ženského kondomu dosud není přesně známá. Některé výzkumy dokazují úspěšnost blízkou mužskému kondomu, ale jiné studie tvrdí, že jeho selhání je až 25%. Stejně jako u mužského kondomu je výhodou ochrana před sexuálně přenosnými chorobami včetně HIV (Neradžičová, 1996). 3.3.2.7 Houba Houba je tvořena měkkou polygenovou pěnou, napuštěnou Nonoxynolem-9. Vkládá se do pochvy, co nejdále je to možné a měla by překrýt děložní hrdlo. Neradžičová (1996) tvrdí, že může být umístěna kdykoliv před stykem a odstraněna nejpozději do třiceti hodin po něm, nejdříve však po šesti hodinách. Aby došlo k aktivaci spermicidů, musí být houba před vložením do pochvy podle Neradžičové (1996) zvlhčena vodou. Složky spermicidů mají schopnost zabíjet spermie po dobu až 48 hodin, bez ohledu na počet vykonaných styků. Velkou nevýhodou používání houby je vysoké procento selhání, až 25%. Aby se zabránilo otěhotnění, je nutné ji používat spolu s kondomem.

3.3.3 Postkoitální antikoncepce 3.3.3.1 Ranní pilulka Pokud měla žena nechráněný pohlavní styk nebo má podezření, že její antikoncepce selhala a bojí se otěhotnění, může od lékaře obdržet ranní pilulku. Tato nouzová antikoncepce je typem hormonální pilulky užívané v dávce, tedy dvě pilulky najednou. První dávka je užívána během 72 hodin po styku a druhá o 12 hodin později. U mnoha pacientek vyvolá žaludeční nevolnost a hrudkovitost prsou. Pokud dojde ke zvracení, je nutná další dávka, protože pilulka nemusela být vstřebána. Zdá se, že nemá žádné nepříznivé účinky, ale může být nevhodná pro ženy, kterým lékař nedoporučil užívat hormonální antikoncepci. Pokud dojde k selhání, možné účinky na vyvíjející se plod zatím nejsou známy (Neradžičová, 1996). 3.3.3.2 Postkoitální IUD IUD může být podle Neradžičové (1996) použito jako způsob nouzové antikoncepce. Jeho výhodou je možnost použití až pět dní po nechráněném pohlavním styku nebo během 31

pěti dní po uvolnění vajíčka. Není doporučováno ženám, které ještě nemají děti nebo pokud hrozí riziko pohlavně přenosných chorob, například po znásilnění. Jako způsob postkoitální antikoncepce je IUD dosud stoprocentně spolehlivé.

32

3.4 Přirozené metody plánování rodičovství Pojem přirozené plánování rodičovství je třeba v zájmu přesnosti hned zpočátku jednoznačně vymezit. Spolu s Šiprem (1993) se budu přidržovat definice Světové zdravotnické organizace: „Přirozené plánování rodičovství je termín používaný k označení takových metod plánování a předcházení těhotenství, které se opírají o pozorování přirozeně se vyskytujících známek plodných a neplodných období v průběhu menstruačního cyklu“. Prohlášení skupiny expertů Světové zdravotnické organizace dále pokračuje: „Je třeba zdůraznit, že přirozené plánování rodičovství není antikoncepční metodou, ale spíše způsobem určování plodných období. Zábrany početí se dosáhne pohlavní zdrženlivostí v plodném období.“. Podle deklarace Mezinárodní federace na podporu rodinného života zahrnuje termín přirozené plánování rodičovství tři složky: I.

regulace početí, která se opírá o sledování známek plodných a neplodných období v průběhu menstruačního cyklu ženy,

II.

způsob života, který počítá s občasnou pohlavní zdrženlivostí nejen k plánování a předcházení početí, ale také k obohacení sexuality obou partnerů,

III.

výchovný proces, který vede manžely k vědomí odpovědnosti, k prohlubování vzájemných vztahů a k samostatnosti.

V Československu se o moderních způsobech určování plodných a neplodných období v průběhu menstruačního cyklu podrobněji hovořilo poprvé na celostátní vědecké konferenci v Tatranské Lomnici v roce 1972. Začátkem osmdesátých let minulého století se obyvatelstvo naší země seznámilo se závěry rozsáhlé studie uskutečněné pod vedením pracovní skupiny Světové zdravotnické organizace v pěti zemích čtyř světadílů. Prokázalo se, že nejlepších výsledků se dosáhlo při současném sledování několika známek ovulace, zejména změn bazální teploty a hlenu děložního hrdla (Šipr, 1993). V poslední době se podle Šipra a Šiprové (1995) často pro označení přirozeného plánování rodičovství používá termín vědomí plodnosti, fertility awareness. Takové pojmenování má naznačit, že partneři, kteří se řídí některou z přirozených metod plánování rodičovství, vždy vědí, které období reprodukčního cyklu právě probíhá. Při používání přirozených způsobů regulace početí, s výjimkou kalendářní metod, pozoruje žena změny, ke kterým během cyklu u ní dochází. Podle takových změn pak určuje plodná a neplodná období. 33

Proto se v současnosti tyto postupy také nazývají metody sebepozorování. Pro páry, které se z morálních nebo náboženských důvodů rozhodly nepoužívat umělé metody kontroly početí, může být jedinou možností. Také ji mohou používat ženy, kterým jiné metody nepřipadají uspokojivé, nebo ty, které se aktivně snaží otěhotnět (Neradžičová, 1996). Šipr (1993) ve své publikaci uvádí: „Způsoby, které se při regulaci porodnosti opírají o přirozené rozdíly ženské plodnosti v různých obdobích menstruačního cyklu, nazýváme přirozeným plánováním rodičovství.“. Přirozené plánování rodičovství má podle mnoho nejrůznějších forem. Neradžičová (1996) tvrdí, že nejrozšířenější je metoda používající k rozpoznání plodného období kombinaci několika faktorů. Ty zahrnují změny bazální teploty, změny hlenu, tuhosti a umístění děložního čípku. Dalšími signály může být bolest nebo nepříjemný pocit v zádech, podbřišku nebo prsou. Tyto změny musejí být zaznamenány a žena je obvykle sleduje po dobu několika cyklů, dříve než se naučí rozpoznat zákonitosti změn. Přirozené plánování rodičovství je složitý postup, vyžadující motivaci, angažovanost a pečlivé pozorování zákonitostí. Pokud je tato metoda používána svědomitě, pravděpodobností úspěšnosti 97% je srovnatelná s nitroděložním tělískem a hormonální antikoncepcí. Plodné a neplodné období můžeme rozpoznávat různými způsoby. V praxi se podle Šipra (1993) nejčastěji používá těchto způsobů: I.

Kalendářní metoda (Knaus – Oginova) Tato metoda vychází z poznatku, že k ovulaci dochází zpravidla dva týdny před příští menstruací. Z údajů o délce jednotlivých menstruačních cyklů v průběhu jednoho roku se statistickým postupem odhadují pravděpodobné plodné a neplodné dny cyklu, který právě probíhá. Jde ovšem o postup nespolehlivý a zastaralý.

II.

Teplotní metoda Teplotní metoda využívá k určení doby ovulace a ke stanovení plodných a neplodných dnů měření tělesné teploty za klidových, bazálních, podmínek. Tohoto spolehlivého způsobu je možno obvykle využít i při nepravidelné délce menstruačních cyklů.

III.

Hlenová metoda (ovulační metoda Billingsova) Hlenová metoda se opírá o změny děložního hrdla, ke kterým v průběhu menstruačního cyklu dochází vlivem rozdílné hladiny vaječníkových hormonů v jednotlivých fázích cyklu. Určování plodných a neplodných dnů hlenovou 34

metodou je vcelku jednoduché, tímto způsobem se však dosáhne menší spolehlivosti než u teplotní metody. IV.

Kombinovaná ovulační metoda (symptotermální metoda) Symptotermální metoda spojuje teplotní i hlenové metody. Umožňuje spolehlivé určování plodných a neplodných období i v těch případech, kdy by oddělené sledování bazálních teplot nebo hlenu děložního hrdla poskytovalo méně přesné údaje.

3.4.1 Výhody a nevýhody přirozeného plánování rodičovství Za nejvhodnější způsob určování plodných a neplodných období dnes považujeme symptotermální metodu. Za výhody symptotermální metody Šipr (1993) považuje: I.

Vysokou spolehlivost Čísla získávaná statistickým šetřením spolehlivosti této metody dosti kolísají, mnoho záleží na důkladnosti poučení i na pečlivosti při používání metody. Při použití volnější formy teplotní metody s pozorováním změn hlenu děložního hrdla udává J. Rötzer těhotenský index jen 0,7. Nejvýznamnější statistik pro otázky antikoncepce, Christopher Tietze, rozdělil antikoncepční metody do čtyř skupin: nejspolehlivější, velmi spolehlivé, málo spolehlivé a nejméně spolehlivé. Přitom mezi nejspolehlivější metody zařadil vedle hormonálních pilulek pouze teplotní metodu. Proto, je-li teplotní metoda spojena s pozorováním dalších známek plodných a neplodných období ženy, jedná se nejspolehlivější způsoby zábrany početí.

II.

Úplnou neškodnost Uvažovalo se, zda se snad při případném selhání některé z metod přirozeného plánování rodičovství s následným otěhotněním na rozhraní plodného a neplodného období, nezvyšuje riziko početí dítěte s vývojovou vadou. Výzkum uskutečněný za spoluúčasti Světové zdravotnické organizace tuto hypotézu vyvrátil.

III.

Relativní jednoduchost Mezi zanedbatelné přednosti symptotermální metody i jiných způsobů přirozeného plánování rodičovství patří skutečnost, že zcela odpadá nutnost jakékoliv manipulace v oblasti pohlavních orgánů před pohlavním stykem i v jeho průběhu. 35

IV.

Možnost pozitivního využití Poznání plodných a neplodných období umožňuje partnerům nejen se vyvarovat početí v době, kdy by otěhotnění nebylo žádoucí, ale i početí dítěte za optimálních podmínek.

Nevýhody symptotermální metody podle Šipra (1993) jsou: I.

Nutnost pravidelného měření bazální teploty Denní měření teploty za bazálních podmínek je pro spolehlivé používání metody zpočátku nezbytné. Později je možno měření teploty omezit na dobu před ovulací a krátce po zjištění rozhodujícího vzestupu teploty.

II.

Omezená možnost pohlavního styku Metody využívající k regulaci početí poznatků o určování plodných a neplodných obdobích skutečně zkracují dobu, po kterou je během cyklu možno uskutečňovat pohlavní styk.

III.

Potřeba důkladného proškolení Důkladné seznámení s metodou a přesné dodržování stanovených pravidel je nutnou podmínkou přirozeného plánování rodičovství.

3.4.2 Periodická abstinence Metoda periodické abstinence, tedy metoda plodných a neplodných dnů, je spolu s kojením jedinou antikoncepční metodou, kterou schválila katolická církev. Princip metody periodické abstinence je prostý. Jak již jsem se výše zmínila, během menstruačního cyklu dospívá k ovulaci pouze jeden folikul a po té je vajíčko schopné oplodnění jen 24 nejvýše 48 hodin. I když pohyblivé spermie lze výjimečně najít ještě po 7 dnech, zdá se, že po 3 nejvýše snad 5 dnech od ejakulace přežívající spermie již nejsou schopné vajíčko oplodnit. Z tohoto zjištění podle Čepického a Fanty (2011) vyplývá, že pouze nejvýše 5–7 dní během každého menstruačního cyklu lze pohlavním stykem dosáhnout gravidity, zbývajících průměrně 21-23 dnů je tedy neplodných. Ochranu před otěhotněním pak lze zajistit naprostou sexuální abstinencí během plodných dnů. Problém je pochopitelně v tom, jak poznat kterých konkrétních 5 dní je plodných. K tomu lze využít sledování různých fyziologických změn, k nimž dochází v organismu ženy.

36

Metody

periodické

abstinence

lze

kombinovat

s mechanickými

bariérovými

antikoncepčními opatřeními a s přerušovanou souloží. Nedoporučuje se však kombinace s jinými způsoby antikoncepce, protože ty zkreslují ukazatele plodných a neplodných dnů. 3.4.2.1 Metoda kalendářová První z metod periodické abstinence byla zavedena ve 30. letech minulého století. Pečlivě se zaznamenávají všechny menstruační cykly za dobu posledního roku a následně se k určení plodných dnů používá výpočet. Od nejkratšího cyklu se odečte 18, výsledkem je pak první plodný den. Od nejdelšího cyklu se odečte 11, výsledek je poslední plodný den. Metoda kalendářová je však vysoce nespolehlivá i při správném provádění (Čepický, Fanta, 2011). 3.4.2.2 Metoda teplotní Pro uchování života Šipr a Šiprová (1995) uvádí nezbytné udržování poměrně stálé tělesné teploty. Důležitá je zejména teplota uvnitř těla, tzv. teplota tělesného jádra. Měří se v tělních dutinách: v konečníku, v pochvě nebo v ústech pod jazykem. Na regulaci tělesné teploty se podílí téměř celý organismus, nejvíce se uplatňuje vliv žláz s vnitřní sekrecí a centrální nervové soustavy. Tělesná teplota má svůj denní rytmus, který do značné míry závisí na změnách základní látkové výměny. Nejlépe se osvědčilo měření bazální tělesné teploty. Bazální tělesná teplota je teplota odpočinutého organismu měřená po probuzení, neovlivněná jídlem, pitím nebo tělesnou aktivitou. Nejnižší hodnotu dosahuje kolem 4 hodiny ráno a pomalu stoupá. Po půl osmé pak stoupá rychleji, asi o 0,05 o

C za půl hodiny. Bazální teplota ženy je ovlivňována působením hormonů, především

estrogenu, progesteronu a melatoninu (Predáč, Predáčová, 2006). Teplotní metoda vychází z faktu, že v poovulačním období menstruačního cyklu stoupá bazální teplota, následkem vlivu progesteronu na teplotní centrum. Měřením bazální teploty je možno zjistit dobu trvání jednotlivých fází menstruačního cyklu, ovulaci, rané těhotenství i některé příčiny poruch menstruačního cyklu. Měření bazální teploty se využívá nejen k určování plodných a neplodných období, ale také při zjišťování příčin neplodnosti a při hodnocení hormonální léčby. Pro správné hodnocení činnosti vaječníků a pro určení plodných a neplodných období má podle Šipra a Šiprové (1995) mimořádný význam přesné dodržování pravidel měření bazální tělesné teploty: 37

I.

Bazální teplota se měří jednou denně, jejímu změření by měl předcházet alespoň šestihodinový spánek. Nejspolehlivější je měřit teplotu ráno, hned po probuzení, když organismus ještě není zatěžován příjmem stravy, tělesným pohybem ani duševními vlivy. Ženy, které pracují na směny, se ovšem přizpůsobí změněnému dennímu rytmu. Bazální teplotu měří opět po spánku, i když je jeho doba posunuta. Matky malých dětí často musí v noci vstávat k ošetření dítěte. Obvykle jde jen o krátkodobé opuštění postele, po němž opět následuje spánek a průběh křivky bazálních teplot se tím zpravidla nenaruší. Jestliže žena vstane k dítěti až ráno, měla by před změřením teploty na půl hodiny až na hodinu znovu lehnout.

II.

Měří se přibližně vždy v tutéž dobu. Časové rozdíly jednotlivých měření by neměly být delší než jedna hodina. Měření v jinou dobu je třeba v záznamové tabulce vyznačit.

III.

Teplota se měří v tělních dutinách: v konečníku, v pochvě nebo v ústech pod jazykem. Žena si sama rozhodne, kde bude teplotu měřit, zvolené místo měření však zbytečně nemění. Za nejspolehlivější se považuje měření v konečníku, teploměr se však nemá zavádět příliš hluboko. Přibližně stejných výsledků se dosáhne měřením v pochvě, v tomto případě se však teploměr zavádí poněkud hlouběji. Měření má trvat nejméně 3 až 5 minut. Měří-li se bazální teplota v ústech, je třeba citlivou část teploměru vsunout pod jazyk a teplotu měřit poněkud déle (8 až 10 minut). Příliš krátké měření bazální teploty patří k nejčastějším chybám, kterých se ženy dopouštějí.

IV.

Pro měření se nejlépe osvědčil digitální lékařský teploměr. Je nutno měřit vždy tímtéž teploměrem, použití nového teploměru je třeba zapsat do teplotní tabulky. Při měření rtuťovým lékařským teploměrem se má rtuť teploměru odečíst a setřepat ihned po měření.

Žena, která si bazální teplotu měří denně po dobu jednoho roku a přesvědčí se o pravidelném a typickém průběhu své teplotní křivky, může v dalších letech omezit měření teploty přibližně na dobu 10 až 14 dní kolem ovulace. Průběh bazální teploty u žen s normálním menstruačním cyklem je dvoufázový. V první fázi je teplota o několik desetin stupně nižší než v druhé fázi. V období dozrávání vaječného folikulu je organismus ženy pod vlivem estrogenů a bazální teplota se udržuje 38

na nižší úrovni. Bezprostředně před ovulací nebo v době ovulace se často objevuje ještě další mírný pokles bazální teploty. V době, kdy žluté tělísko zahajuje činnost, se bazální teplota zvyšuje a po celé období působením hormonu progesteronu přetrvává na vyšší hladině. Přechod teploty z nízkých hodnot na vyšší nazýváme teplotním vzestupem (Šipr, Šiprová, 1995). Za rozhodující vzestup bazální teploty pokládá Čepický a Fanta (2011) takovou situace, kdy teploty ve třech po sobě následujících dnech jsou vyšší než nejvyšší teplota naměřená v předcházejících šesti dnech, tzv. „základní linie“, přitom teplota zjištěná třetí den vzestupu převyšuje základní linii alespoň o 0,2 oC. I tohle pravidlo má ale výjimky: I.

Jestliže teplotní rozdíl třetího dne nedosáhne požadovaných 0,2 oC nad nejvyšší teplotou předchozích šesti dnů, je třeba vyčkat čtvrtého dne, kdy však postačuje jakýkoli vzestup teploty nad základní linii.

II.

Jestliže druhý nebo třetí den vzestupu teploty nepřesahuje naměřená teplota základní linii, je nutné, aby čtvrtý den teplota přesahovala základní linii o 0,2 oC . K tomu je ještě třeba počítat s rušivými vlivy, což je například infekce, ale i krátký spánek, rozrušení nebo pití alkoholu předchozí večer, což vše teplotu zvyšuje.

Průběh křivky bazálních teplot mohou ovlivnit všechny výraznější odchylky od navyklého způsobu života. Každá žena je však na různé vlivy jinak citlivá. Proto je třeba zvláště zpočátku zaznamenávat každou neobvyklost v životosprávě. Tak se objektivně zjistí, které okolnosti a jak mnoho bazální teplotu v konkrétním případě opravdu změní. Později je pak možno s dostatečnou přesností odhadnout, zda je zjištěný vzestup nebo pokles teploty způsoben rušícími vlivy nebo fyziologickými změnami cyklu. Mezi nejčastější rušící vlivy Predáč a Predáčová (2006) řadí: I. II.

onemocnění, i lehká rýma, bolest hlavy a podobně užívání léků

III.

nedostatek spánku – spánek neobvykle krátký nebo neklidný

IV.

fyzická aktivita před měřením

V. VI. VII. VIII. IX.

pití většího množství alkoholu – zvláště předchozí večer silnější psychické zážitky, stres, napětí cestování, dovolená, neobvyklá větší tělesná námaha neobvyklá doba měření (rozdíly větší než jedna hodina) změna časové zóny, změna letního a zimního času 39

X.

změna teploměru nebo způsobu měření

Většina z uvedených okolností naměřenou teplotu poněkud zvýší. Zřetelně se projeví zejména vliv cestování, pití alkoholu a pozdější hodina měření (Šipr, Šiprová, 1995). 3.4.2.3 Metoda hlenová Hlen děložního hrdla je normální zdravý výměšek sliznice děložního hrdla, jehož kvalita se v průběhu cyklu mění pod vlivem estrogenů. Obvykle se objevuje na rodidlech ženy několik dní před ovulací a v době ovulace. Po ovulaci se obvykle vytrácí. Hlen děložního hrdla je velmi pozitivním znakem plodnosti, protože poskytuje spermiím výživu a vhodné prostředí pro pohyb. Prostředí pochvy je kyselé a v nepřítomnosti hlenu v něm spermie v průběhu 4 až 8 hodin odumírají. Za přítomnosti hlenu přežívají tři až pět dnů, výjimečně i déle (Predáč, Predáčová, 2006). Šipr a Šiprová (1995) uvádí, že během menstruačního cyklu se mění uspořádání makromolekul mukopolysacharidů v děložním hrdle. Množství hlenu i jeho složení jsou ovlivňovány zejména hladinou folikulárních hormonů, estrogenů. Estrogeny působí zvýšení podílu soli a vody v hlenu. Kromě toho se mění obsah vody a solí. Podle toho se mění i makroskopické charakteristiky hlenu. Pod vlivem estrogenů se hlen stává hojným, řídkým, tažným, pod vlivem progesteronu se stává naopak sporým, hustým a tažnost ztrácí. Několik žen zaznamenává po menstruaci několik dnů bez přítomnosti hlenu, které je označováno jako „suché“. Když se objeví první hlen, bývá zpravidla lepkavý a hustý, někdy zakalený, bělavý nebo nažloutlý. Ačkoliv je tento typ hlenu pro spermie méně užitečný a označuje se jako „méněplodný typ“ je přesto na začátku cyklu známkou začínající plodnosti. S blížící se ovulací hlen děložního hrdla řídne, stává se tažnějším, průsvitným a vzhledem často připomíná syrový vaječný bílek. V mnoha případech hlen v období ovulace natolik zřídne, že volně vytéká z pochvy a žena zaznamenává na vnějších rodidlech už jen pocit mokra. Tažný nebo vodnatý hlen vytváří pro spermie optimální prostředí, označuje se jako „víceplodný typ hlenu“. Období, ve kterém se „víceplodný hlen“ vyskytuje, je považováno za období s nejvyšší plodností. Po snížení hladiny estrogenů a pod vlivem zvyšující se hladiny progesteronu v souvislosti s ovulací se vlastnosti hlenu začínají opět měnit. Postupně ztrácí vlastnosti víceplodného typu, houstne a trhá se. Stává se opět lepkavým, hustým, případně se zakalí a u většiny žen postupně

40

mizí. Proces, v jehož průběhu se víceplodný typ hlenu mění na méněplodný, až zmizí, označuje Predáč a Predáčová (2006) jako vysychání. Změny hlenu děložního hrdla může žena pociťovat, hmatat a vidět. I.

Vnímání pocitu vlhkosti Během dne si má žena opakovaně uvědomit, jaké pocity vnímá u zevních rodidel. Může mít pocit sucha, případné až nepříjemné svědění nebo pálení. Může však také mít dojem, že stydká štěrbina je vlhká nebo i mokrá. Některé ženy dokonce cítí, že jim z pochvy vytéká řídký až vodnatý hlen.

II.

Vyšetření hlenu dotekem Jestliže žena přejde prstem nebo toaletním papírem přes zevní rodidla, zpravidla v některých dnech zpozoruje, že prst nebo toaletní papír se posouvá podstatněji snadněji než jindy. V některých dnech je vstup do pochvy na pohmat kluzký.

III.

Vyšetření zrakem Přejede-li žena zevní rodidla prstem nebo toaletním papírem, dosti často spatří na prstě nebo toaletním papíru částečky hlenu. Měla by se pokusit hlen blíže popsat, zejména jeho vzhled a tažnost. Hlen může být bílý, nažloutlý, anebo naopak průhledný jako sklo, někdy růžový nebo s žilkami krve. Konzistence hlenu může být hrudkovitá, krémová, rosolovitá, tuhá anebo může být hlen tažný. Tažnost hlenu si žena nejlépe vyzkouší, jestliže stiskne kapku hlenu mezi ukazovák a palec a oba prsty pak od sebe pozvolna oddálí. Sleduje, zda se při oddalování prstů vytváří mezi prsty vlákno a jak je dlouhé (Šipr, Šiprová, 1995).

Způsob hodnocení děložního hlenu je poněkud komplikovaný. Čepický a Fanta (2011) rozlišují pět kategorií: I. II.

S – pocit sucha, svědění, žádný hlen 0 – žádné subjektivní pocity, žádný hlen

III.

V – pocit vlhka, žádný hlen

IV.

H – může nebo nemusí pocit vlhka, hlen je lepkavý, hustý, není tažný

V.

H+ - subjektivní pocit mokra, hlen je sklovitý, průzračný, tekutý, vodnatý, tažný, může být i začervenalý

41

Tzv. „hlenový vrchol“ je ten den cyklu, kdy byl zjištěn hlen „nejplodnějšího“ charakteru - vždy je to den před změnou kvality hlenu na „méně dobrou“. Jako hlenový vrchol tedy Šipr a Šiprová (1995) označují poslední den, ve kterém žena pozorovala hlen nejplodnějšího charakteru, nikoli den, ve kterém bylo hlenu největší množství. Neplodné dny začínají večer třetího dne po hlenovém vrcholu. 3.4.2.4 Metoda cervikální Děložní hrdlo je pevný válcovitý útvar o průměru asi 2,5 centimetrů. Jeho část, která ústí do pochvy, je označována termínem děložní čípek neboli cervix. Uprostřed čípku je děložní branka. Jedná se o otvor, který uzavírá nebo otevírá přístup do dělohy (Šipr, Šiprová, 1995). Vyšetřování tvaru a vzhledu děložního čípku patří k ženskému lékařství mezi běžné vyšetřovací metody. Predáč a Predáčová (2006) tvrdí, že zkušený gynekolog dovede podle změn děložního čípku usoudit také termín ovulace. Pro období ovulace svědčí otevřená děložní branka s průhledným hlenem. Popisovaný nález bývá označován jako příznak zornice. V poslední době se ženám nabízí možnost, aby si děložní čípek vyšetřovaly samy a podle jeho polohy, tvaru a konzistence rozlišovaly plodná a neplodná období. Žena si zavede do pochvy ukazovák, případně ukazovák a prostředník jedné ruky. Nejvhodnější je poloha vleže, v podřepu nebo s jednou nohou postavenou na židli a ohnutou v koleně. Ruka musí být dobře umytá, nehty ostříhané nakrátko. Podle Predáče a Predáčové (2006) žena nahmatá ukazovákem čípek jako polokulovitou vyvýšeninu s prohlubní nebo otvorem v jejím středu. V neplodném období cyklu je čípek pevný, tvrdý, má nižší polohu a děložní branka je uzavřená S blížící se ovulací dochází k tomu, že se branka mírně otevírá, čípek měkne a zvedá se, získává pružnost a jemnost podobnou stěnám pochvy. Po ovulaci se branka znovu zavírá, děložní čípek se zpevňuje a klesá do původní polohy. Při vyšetřování tuhosti čípku a stupně otevření děložní branky je možno získat děložní hlen z bezprostřední blízkosti děložního hrdla a posoudit jeho vlastnosti. Po vytažení z pochvy potom postačí prsty oddálit od sebe a sledovat tažnost hlenu (Šipr, Šiprová, 1995).

42

3.4.2.5 Krystalizace slin Metoda krystalizace slin vychází podle Čepického a Fanty (2011) z toho, že obrazce vzniklé po zaschnutí slin na sklíčku se mění pod vlivem estrogenů a progesteronu. V periovulačním období se objevují stromečkovité struktury podobné listu kapradí, jinak je struktura amorfní. 3.4.2.6 Symptotermální metoda Symptotermální metoda přirozeného plánování rodičovství (PPR) je podle Predáče a Predáčové (2006) univerzální systém zahrnující pozorování, zaznamenávání a vyhodnocování změn příznaků (symptomů) plodnosti, který pomáhá partnerům předcházet nebo docílit početí. Vzájemná kontrola změn hlenu děložního hrdla s bazální teplotou, případně bazální teploty se změnami děložního čípku umožňuje partnerům předcházejícím početí docílit vysoké efektivnosti, srovnatelné s efektivností antikoncepce. Čepický a Fanta (2011) uvádí bezvýjimečné a neporušitelné pravidlo, že za neplodný den lze pokládat pouze takový den, kdy všechny ukazatele svědčí pro to, že je neplodný. Symptotermální metodu lze doplnit ještě sledováním dalších pomocných ukazatelů, které nemají samostatný význam. Mezi ně patří napětí prsů, nucení na močení, psychické změny, bolest zad, ovulační bolest a ovulační krvácení.

3.4.3 Úplná sexuální abstinence Čepický a Fanta (2011) uvádí, že úplnou sexuální abstinenci jako antikoncepční metodu doporučovali například již malthuziánci. Tato metoda může být dočasným řešením nebo celoživotní strategií. V tomto případě se odkládá začátek sexuálního života až do doby plánované reprodukce a po narození chtěného počtu dětí se s pohlavním životem skončí.

3.4.4 Přerušovaná soulož Přerušovaná soulož, také známá pod pojmem coitus interuptus, je pravděpodobně nejrozšířenější, zároveň však nejméně spolehlivou metodou kontroly početí na světě. Spočívá ve vysunutí penisu z pochvy ještě před výronem semene. Protože tekutina

43

vytlačovaná před ejakulací může obsahovat milióny spermií a není možné vyhnout se selhání, má tato metoda vysoké procento nespolehlivosti (Neradžičová, 1996). Tato metoda je podle Váchy (2001) nejstarší a kupodivu velmi často používaná i přes svou velmi nízkou spolehlivost. Spolu s Tureckem, Slovenskem a Polskem patří Česká republika k zemím, kde je tato metoda, na rozdíl od jiných zemí, velmi oblíbená.

3.4.5 Druhotné příznaky plodnosti Predáč a Predáčová (2006) uvádí, že některé ženy pozorují druhotné příznaky plodnosti. Asi u 5% žen se v období ovulace zvýší touha po pohlavním styku. Tyto příznaky ovšem nelze hodnotit vědecky. Žena může druhotné příznaky zaznamenávat a případně budou potvrzovat hodnocení standardních příznaků. Mnohé ženy pociťují přibližně uprostřed menstruačního cyklu bolest v podbřišku. Bolest uprostřed cyklu časově souvisí s ovulací, její vznik však nemůže být zaměňován za dobu ovulace. Mezi bolestí v podbřišku a okamžikem ovulace mlže být i delší časový interval. Šipr a Šiprová (1995) udávají, že nejčastěji se bolest objeví asi jeden den před ovulací. V plodném období některé ženy pozorují drobné krvácení z rodidel, tzv. „mezikrvácení“. Může dosahovat různé intenzity, zpravidla však jde spíše o krvavé nebo nahnědlé zbarvení hlenu děložního hrdla. Šipr a Šiprová (1995) tvrdí, že při určování plodných a neplodných období se tohle krvácení posuzuje jako hlen nejplodnějšího charakteru. Šipr a Šiprová (1995) uvádí, že si dosti žen uvědomuje změny jejich prsou v průběhu menstruačního cyklu. Prsy se většinou stávají plnějšími, většími, citlivějšími na bolest. Nejčastějším příznakem je pocit napětí, někdy však i tlaková nebo píchavá bolest, případně svědění. Všechny zmíněné pocity bývají souhrnně označovány jako prsní příznak. Jemné píchání v prsou se často objeví již v období ovulace, zřetelněji však v dalších dnech druhé poloviny cyklu – v luteální fázi, ve které převládá působení hormonu progesteron. Intenzita příznaků se obvykle zvyšuje až do období menstruace, kdy rychle mizí. V průběhu menstruačního cyklu pozorují některé ženy podle Šipra a Šiprové (1995) i další pravidelně se opakující příznaky. V období ovulace mívají některé ženy častější nucení na močení, jiné průjmovou stolici. U některých žen se může projevit popudlivost, bolest hlavy nebo bolest v zádech, ospalost či nespavost. Jiné se naopak cítí mimořádně dobře, 44

jsou svěží a mají výborné pracovní výkony. V poovulačním období se někdy objevují kožní příznaky (akné, zvýšené promašťování vlasů), jindy přibývání na váze (způsobované zadržováním vody v těle) nebo kolísání nálad.

3.4.6 Kojení Kojení představuje podle Čepického a Fanty (2011) přirozený původní biologický mechanizmus reprodukce člověka. Dodnes v celosvětovém měřítku platí, že kojení zamezí většímu množství těhotenství než všechny antikoncepční metody dohromady. Metoda spočívá ve využití menstruační amenorey. Laktační amenorea u kojící ženy trvá 2 měsíce až 4 roky. Tato doba závisí na frekvenci kojení, nikoli na celkové době kojení. Jako antikoncepce lze využít laktační amenorey při splnění těchto podmínek: I. II. III.

Od porodu neuplynulo více než půl roku. Žena dosud nedostala ani jednu menstruaci. Dítě je „téměř plně“ kojeno. To znamená, že během dne je kojeno nejméně každé 4 hodiny, v noci nejdelší interval nepřekračuje 6 hodin. Dítě smí být přikrmováno nápoji „nikoli však pravidelně“.

Při dodržení uvedených pravidel se Pearlův index udává na 2 – 4. Stoupenci přirozených metod plánování rodičovství doporučují nicméně kombinaci laktace a symptotermální metody, což snižuje riziko selhání na polovinu. Za hlavní výhodu této metody považují Čepický a Fanta (2011) její dostupnost. Mnoho žen uvítá díky kojení rychlejší úpravu hmotnosti a cenný je také pokles rizika karcinomu prsu. Nevýhody spočívají jednak v nutnosti kojit často, nezřídka v kratších intervalech než požaduje kojenec, jednak v nutnosti dbát na vysoký přívod vápníku. Hlavní nevýhodou je ovšem časové omezení na 6 měsíců po každém porodu. Kojení zůstává jen příležitostnou antikoncepcí pro poporodní období. České ženy však k této metodě nemají velkou důvěru a obvykle ji před uplynutím šesti měsíců kombinují s jinými postupy (Čepický, Fanta, 2011).

45

3.5 Sterilizace Sterilizace je podle Neradžičové (1996) trvalou formou kontroly početí a ačkoliv může být vratná, není žádná záruka obnovení plodnosti. Této možnosti dávají přednost lidé, kteří už mají děti. Obvykle není doporučována mladým nebo bezdětným. Pokud dojde později ke změně situace, obnovení plodnosti nemusí být úspěšné.

3.5.1 Vasektomie Vasektomie je poměrně malý chirurgický zákrok, obvykle prováděný při místním znecitlivění a trvající okolo deseti až patnácti minut. Jedná se o přeříznutí a podvázaní chámovodů, trubic vedoucích spermie z varlat. Většina mužů potřebuje k plnému zotavení z operace jeden až dva dny. Po dobu šesti až osmi týdnů po vasektomii může semeno stále ještě obsahovat aktivní spermie, proto je důležité v průběhu této doby používat alternativní způsoby kontroly početí, dokud dvě samostatná vyšetření semene neprokáží nepřítomnost spermií. Ve vzácných případech se mohou konce chámovodů samovolně spojit, ale obvykle je vasektomie vysoce účinnou metodou kontroly početí. K návratu plodnosti se používají mikrochirurgické operace, které jsou stále úspěšnější. Vždy je zde ale riziko, že budou produkovány protilátky proti spermiím, což způsobí neplodnost. Vasektomie proto musí být považována za nevratnou a prováděna pouze tehdy, když si je muž jistý, že už nechce děti (Neradžičová, 1996).

3.5.2 Sterilizace ženy Sterilizace žen je podle Neradžičové (1996) stále rozšířenější. Týká se to především žen, které již mají děti. Jde o komplikovanější operaci než v případě vasektomie, a protože je prováděna v celkové anestezii, obnáší také větší riziko. Jedná se o přerušení vejcovodů, které vedou vajíčko z vaječníků do dělohy, pomocí zaškrcení nebo přeříznutí, tzv. kauterizace (Obr. 11). Kauterizace znamená tepelné přerušení nebo vypálení. To je běžně prováděno skrz drobný řez v podbřišku, přímo nad stydkou kostí.

46

Obrázek 11. Znázornění míst, kde jsou přerušeny vejcovody při sterilizaci ženy (Szarewská, Guillebaud, 1996) Sterilizace obvykle nevyžaduje delší pobyt v nemocnici a její účinek je bezprostřední. Několik dní může přetrvávat bolest, jak se postupně rozptyluje plyn vháněný do břicha během operace. Mnoho žen, které již mají děti, sterilizace zbavuje strachu o otěhotnění. Sterilizace není doporučována mladým a bezdětným ženám. U některých žen se po sterilizaci objevuje těžší průběh menstruace. Obnovení plodnosti je nákladné a obtížné a ne vždy účinné, ačkoliv naděje na úspěch se pohybuje mezi 40 až 80 %. Stejně jako sterilizace muže by měla být podstupována pouze tehdy, když si je žena stoprocentně jistá, že nechce další děti (Neradžičová, 1996).

47

3.6 Interrupce Dalo by se říci, že plánované rodičovství je nejlepší způsob, jak lze zamezit nežádoucímu otěhotnění a poté následné interrupci. Plánované rodičovství patří mezi základní lidská práva, která umožňují ženě se svobodně rozhodnout o počtu svých dětí a době jejich narození (Rob, Martan, Citterbart, 2008). Z etického hlediska patří interrupce k nejdiskutovanějším tématům dnešní doby. Je to téma, na které nebude mít nikdy celá společnost shodný názor. Podle Janečkové (2011) existují dva hlavní přístupy na umělé přerušení těhotenství, přístup pro-choice a pro-life. Přístup pro-choice uznávají zastánci práva na výběr. Tvrdí, že interrupce je přípustná. Mezi těmito zastánci ovšem existuje mnoho názorů. Někteří tvrdí, že žena má právo na interrupci vždy. Další zase uvádí právo volby pouze do určité doby těhotenství a ostatní jen v určitých případech, jakými je například znásilnění či ohrožení zdraví ženy. Mezi základní argumenty této skupiny patří tvrzení, že plody nejsou lidé a nemají tedy právo na život. Embryo není lidský jedinec, není schopné samostatného života mimo tělo ženy, což znamená, že nejde o individuální lidskou bytost (Bahounek a kol., 2007). Zastánci přístupu pro-life, tedy odpůrci umělého přerušení těhotenství a zastánci práva na život argumentují tím, že interrupce je morálně nepřípustná. V tomhle směru je interrupce chápána jako vražda, a proto zastánci přístupu pro-life odmítají možnost podstoupení interrupce i v možné situaci, kdy by se mohlo narodit dítě se zdravotním postižením. Postoj vychází ze zásady, že plody jsou lidské bytosti a nevinný lidský život nesmí být zmařen (D. C. Thomasma, T. Kushnerová, 1996). Embryo nazývají lidským jedincem, protože obsahuje kompletní genetickou informaci a tím pádem má plné právo na život. Podle Williamse (2008) lze obecně říci, že při interrupci je riziko poškození reprodukčních orgánů velmi malé. Výkon se provádí zpravidla ambulantně, chirurgickou technikou zvanou kyretáž, což je vyprázdnění obsahu děložní dutiny speciálním nástrojem. Nedojdeli ke komplikacím, například k pooperačním infekcím, poškození děložního hrdla či perforaci dělohy, nemusí se ženy obávat o ohrožení plodnosti. Po kyretáži se někdy může objevit zjizvení v děložní dutině, v důsledku čehož může mít žena slabší menstruaci, která popřípadě zcela vymizí. V poslední době se objevila řada moderních metod ukončení nežádoucího těhotenství, například léky ve formě vaginálních čípků či tablet. Je to 48

například misoprostol (Cytotec) a mifepriston (RU-486). Dosud se běžně nepoužívají, avšak v blízké budoucnosti pravděpodobně budou. Umělé přerušení těhotenství je v některých zemích zakázáno, a to především na základě víry. Podle sborníku Donum Vitae lidský plod od začátku své existence vyžaduje úctu. Je nutné respektovat plod již od početí jako lidskou osobu a podle toho s ní tak i zacházet (Šipr, Krumpolc, Mičo, 2006). Z hlediska křesťanské víry je interrupce těžký hřích proti Bohu a současně i závažné provinění proti lidské přirozenosti (Bahounek a kol., 2007). Dále Bahounek a kol. (2007) uvádí, že potrat je především otázkou svědomí každého člověka. Jedná se o zcela individuální a nenucený postoj každého člověka, který závisí především na jeho výchově, morálních hodnotách a náboženské víře. Existují státy, kde je poskytnutí interrupce dovoleno, jako je to například u nás v České republice a na druhé straně jsou země, kde je přísně zakázána. Většinou se jedná o státy se silně věřícími občany, jakými je například Polsko a Irsko. Ve státech, kde je interrupce přísně zakázána, se často objevuje buď nelegálně, nebo v tzv. potratové turistice. Pojem potratová turistika znamená, že ženy ze zemí, kde je interrupce nepřípustná, dojíždí do jiných států, kde jim bude umělé přerušení těhotenství provedeno Janečková (2011). Podle Williamse (2008) se v Americe provádí více interrupcí než v kterékoli jiné průmyslově vyspělé zemi na světě. Každý rok zde podstoupí ukončení těhotenství 1,5 až 2 miliony žen, což znamená, že značné procento žen má před tím, než založí rodinu, v anamnéze nejméně jednu interrupci.

49

4 METODIKA PRÁCE Hlavními podklady pro bakalářskou práci byly výsledky z výzkumu prováděného v projektu číslo PdF_2010_025 s názvem Somatický stav a životní styl studentů učitelství na PdF UP.

4.1 Organizace výzkumu Projekt Somatický stav a životní styl studentů učitelství na PdF UP, byl realizován v rámci Studentské grantové soutěže na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 2010. Vlastní výzkum proběhl ve dvou etapách. Výzkum se skládal z antropometrického měření, které probíhalo vždy v dopoledních hodinách v laboratoři Relax a z dotazníkového šetření, které bylo uskutečňováno napříč všemi studijními ročníky na Katedře antropologie a zdravovědy. Dotazníkové šetření obsahovalo otázky zaměřující se na životní styl a postoje studentů k plánovanému rodičovství. Studenti byli požádání o zúčastnění se výzkumu a vyplnění dotazníku. Osobně jsem se podílela na realizaci výzkumu a byla jsem i zúčastněným probandem.

4.2 Charakteristika souboru Antropometrického měření se celkem zúčastnilo 413 studentů a dotazníkové šetření bylo provedeno u 442 studentů. Rozdílný počet probandů zapojených do výzkumu a dotazníkového šetření byl způsoben tím, že někteří studenti neměli zájem se zúčastnit hodnocení jejich somatického stavu. Studenti byli ujištěni, že vyplnění dotazníku je zcela anonymní a dobrovolné. Zkoumaný soubor probandů se vyskytoval ve věkovém rozpětí od 19 do 25 let (Tabulka 3). Vzhledem k tomu, že se jedná o dospělou populaci, dovolila jsem si při analýze dat sjednocení probandů do věkové kategorie s průměrným věkem 20 let u žen (Graf 1) a 22 let u mužů (Graf 2). Tabulka 3. Zařazení probandů zúčastněných dotazníkového šetření do věkových kategorií podle WHO Věková kategorie 19,00 – 19,99

Ženy n 94

Muži % 24,0

50

n 4

% 7,8

20,00 – 20,99 21,00 – 21,99 22,00 – 22,99 23,00 – 23,99 24,00 – 24,99 25,00 – 25,99 Celkem

90 82 67 29 21 8

23,0 21,0 17,1 7,4 5,4 2,1 391

6 9 8 14 7 3

11,8 17,6 15,7 27,5 13,7 5,9 51

Graf 1. Zařazení azení žen zúčastněných zúč dotazníkového šetření do věkových ěkových kategorií 5,4 % 2,1 % 7,4 %

19,00 - 19,99 24,0 %

20,00 - 20,99 21,00 - 21,99

17 % 17,1

22,00 - 22,99 23,00 - 23,99 23,0 %

24,00 - 24,99 25,00 - 25.99

21,0 %

Graf 2. Zařazení mužů zúčastněných dotazníkového šetření ření do věkových vě kategorií 5,9 % 7,8 %

19,00 - 19,99 13,7 %

11,8 %

20,00 - 20,99 21,00 - 21,99 22,00 - 22,99

17,6 % 27,5 %

23,00 - 23,99 24,00 - 24,99 25,00 - 25.99

15,7 %

4.3 Zpracování výsledků výsledk výzkumu Shromáždění, utřídění ř ění a analýza výsledků dotazníkového šetřeníí bylo prováděno provád pomocí programu Microsoft icrosoft Word a Microsoft Excel, za využití velkého množství tabulek a grafů. graf 51

5 VÝSLEDKY Prezentované výsledky dotazníkového šetření byly zaměřeny na zjišťování postojů vysokoškolských studentů k antikoncepci, jejich obav z vedlejších účinků hormonální antikoncepce a volbě antikoncepční metody při aktivním sexuálním životě.

5.1 Postoje vysokoškolských studentů k antikoncepci První otázka v dotazníku zněla: „Jaký je Váš názor na antikoncepci?“. Odpovědi vysokoškolských studentů vyjadřují jejich postoj na antikoncepci. Přehledně tyto postoje znázorňuje tabulka 4 a graf 3. Tabulka 4. Názory vysokoškolských studentů na antikoncepci Ženy Muži Odpověď n % n % Nemám názor 5 1,3 5 9,8 Jakákoli antikoncepce je pro mě 6 1,5 1 2,0 nepřijatelná Akceptuji pouze metody přirozeného 34 6,2 4 7,8 plánování rodičovství Moderní antikoncepci považuji za 356 91,0 41 80,4 přirozenou součást sexuálního života

Celkem n % 10 2,3 7

1,6

28

6,3

397

89,8

Graf 3. Názory vysokoškolských studentů na antikoncepci % 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

91,0 % 80,4 %

Ženy 9,8 % 1,3 %

Nemám názor

Muži

6,2 % 7,8 % 1,5 % 2,0 %

Jakákoli Akceptuji pouze antikoncepce je metody pro mě přirozeného nepřijatelná plánování rodičovství

52

Moderní antikoncepci považuji za přirozenou součást sexuálního života

Vzhledem k tomu, jak dnešní společnost antikoncepci vnímá a jaký má na ni názor, není nijak překvapivým výsledkem, že 356 žen a 41 mužů považuje moderní antikoncepci jako přirozenou součást sexuálního života. Téměř 90 % vysokoškolských studentů se svými odpověďmi tedy přiklání k využívání moderní antikoncepce při sexuálním životě. Významné je zjištění, že i přes nízké procento spolehlivosti, 34 žen (6,2 %) a 4 muži (7,8 %) jako jedinou antikoncepční metodu akceptují přirozené plánování rodičovství. Šipr (1993) uvádí definici Světové zdravotnické organizace: „Přirozené plánování rodičovství je termín používaný k označení takových metod plánování a předcházení rodičovství, které se opírají o pozorování přirozeně se vyskytujících známek plodných a neplodných období v průběhu menstruačního cyklu.“ Dále ovšem skupina expertů Světové zdravotnické organizace uvádí, že přirozené plánování rodičovství není antikoncepční metodou, ale spíše způsobem určování plodných období. Jakákoli antikoncepce je pro 6 žen (1,5 %) a 1 muže (2,0 %) nepřijatelná. Tenhle názor by pro malé množství odpovědí mohl být přehlížen, ale pro vysokoškolské studenty to znamená možné riziko nechtěného otěhotnění a přenosu pohlavně přenosných nemocí. Druhou otázkou v dotazníku byl zjištěn názor vysokoškolských přímo na hormonální antikoncepci (Tabulka 5). I v těchto odpovědích převládal názor, že hormonální antikoncepce je vhodná antikoncepční metoda a studenti se k ní přiklání až v 75 % svých odpovědí. Hormonální antikoncepci užívá nebo by užívalo až 307 žen (78,5 %) a 26 mužů (51,0 %) sdílí názor, že hormonální antikoncepce je vhodnou antikoncepční metodou v sexuálním životě a nic proti ní nemají. Tabulka 5. Názory vysokoškolských studentů na hormonální antikoncepci Ženy Muži Celkem Odpověď n % n % n % Nemám názor 7 1,8 16 31,3 23 5,2 Pro mne je zcela nepřijatelná 17 4,3 3 5,9 20 4,5 Je to metoda vhodná k zabránění početí, 35 9,0 6 11,8 41 9,2 ale já bych jí spíše nepoužila Je to metoda vhodná k zabránění početí, ale na základě předchozí zkušenosti ji 25 6,4 0 0,0 25 5,8 nepoužívám Hormonální antikoncepce je vhodná metoda, nic proti ní nemám. Sama ji 307 78,5 26 51,0 333 75,3 užívám, užívala jsem nebo bych jí užívala.

53

Graf 4.. Názory vysokoškolských studentů student na hormonální antikoncepci Nemám názor

5,2 % 4,5 % 9,2 %

5,8 %

Pro mne je zcela nepřijatelná nep

Je to metoda vhodná k zabránění početí, četí, ale já bych jí spíše nepoužila Je to metoda vhodná k zabránění početí, četí, ale na základě základ předchozí zkušenosti ji nepoužívám

75,3 %

Hormonální antikoncepce je vhodná metoda, nic proti ní nemám. Sama ji užívám, užívala jsem nebo bych jí užívala.

Naopak 35 žen (9,0 %) a 6 mužů muž (11,8 %) považují hormonální antikoncepci za vhodnou metodu k zabránění ění početí, poč ale spíše by ji nepoužívali především ředevším z důvodů obav z vedlejších účinkůů hormonální antikoncepce na organismus ženy a finančních finan nákladů. Překvapivé je zjištění, ění, že až 31,3 % mužů muž nemá na hormonální antikoncepci názor. Důvodem může že být nezájem o antikoncepční antikoncep metody, sexuální abstinence nebo neinformovanost. Názory vysokoškolských studentů student k antikoncepci jsou určeny čeny také jejich výchovou v rodině. Například katolická církev zakazuje jakékoli antikoncepční ční metody a preferuje sexuální abstinenci, což určitě urč ovlivníí také rozhodování vysokoškolských studentů student a jejich názor na jakoukoliv antikoncepci. Jedinou dovolenou antikoncepční antikoncepční metodou pro křesťany k je periodická abstinence s využíváním určování ur ování plodných a neplodných dnů. dn

5.2 Obavy vysokoškolských studentů student z vedlejších ejších účinků úč hormonální antikoncepce Na škále 1 – 5 měli ěli vysokoškolští studenti vyznačit vyzna míru jejich obav z vedlejších účinků hormonální monální antikoncepce. antikoncepce Nejčastěji studenti uváděli, že z vedlejších účinků ú hormonální

54

antikoncepce mají nízké až střední obavy (Tabulka 6). Tato otázka velmi úzce souvisí s následující otázkou v dotazníku. Podle mě jsou názory vysokoškolských studentů zcela ovlivnitelné jejich vlastní zkušeností nebo zkušeností blízkých. 31 žen (7,0 %) uvedlo v dotazníkovém šetření, že má z vedlejších účinků hormonální antikoncepce velké obavy. Ovšem stejný počet odpovědí byl zjištěn i u odpovědi opačného charakteru, tzn., že dalších 31 žen nemá z vedlejších účinků při užívání hormonální antikoncepce žádný strach. Tabulka 6. Míra obav vysokoškolských studentů z vedlejších účinků hormonální antikoncepce Četnost odpovědí Odpovědi Pohlaví n % ženy 31 7,0 žádné obavy muži 9 2,0 celkem 40 9,0 ženy 143 32,4 nízké obavy muži 21 4,7 celkem 164 37,1 ženy 145 32,8 střední obavy muži 15 3,4 celkem 160 36,2 ženy 41 9,2 vyšší obavy muži 2 0,5 celkem 43 9,7 ženy 31 7,0 velké obavy muži 4 0,9 celkem 35 7,9

Významným zjištěním bylo tedy, jaké mají studentky zkušenosti s vedlejšími účinky hormonální antikoncepce (Tabulka 7). Muži většinou žádnou možnost nevybrali nebo usuzovali podle zkušeností jejich partnerek. Velmi mě překvapilo, že až ve 37,9 % případech u žen a 13,7 % případech u mužů byla zvolená odpověď „žádné vedlejší účinky“. Přibírání na váze jako vedlejší účinek hormonální antikoncepce uvedlo 113 žen (28,9 %). K uvedené možnosti žen se přidávám také já. Jedinou změnou při užívání hormonální antikoncepce pro mě bylo zvýšení tělesné hmotnosti v krátkém časovém období od začátku užívání téhle antikoncepční metody.

55

Tabulka 7. Zkušenosti studentů s vedlejšími účinky hormonální antikoncepce Odpověď Přibírání na váze Potíže s retencí vody Vysoký krevní tlak Trombóza Snížení libida Změny nálad/deprese Jiné vedlejší účinky Žádné vedlejší účinky

Ženy n 113 11 7 7 26 59 20 148

% 28,9 2,8 1,8 1,8 6,6 15,1 5,1 37,9

Muži n 3 0 0 0 0 2 2 7

% 5,9 0,0 0,0 0,0 0,0 3,9 3,9 13,7

Celkem n % 116 26,2 11 2,5 7 1,5 7 1,5 26 5,9 61 13,8 22 5,0 155 35,1

Změny nálad, popudlivost, výbušnost, nervozitu, deprese a přecitlivělost uvedlo 15,1 % žen a 3,9 % mužů. Jako jiné vedlejší účinky hormonální antikoncepce bylo u 20 žen a 2 mužů uváděno zvýšené pocení a mastnota pokožky. Snížení libida na sobě pozorovalo 26 žen, naopak muži tuhle odpověď nezvolili ani jednou. Vysvětlením tohoto rozdílu by mohlo být přetvařování žen pro pocit okolí, že je vše v pořádku nebo nevnímavost mužů k jejich partnerkám v téhle oblasti.

5.3 Výběr typu antikoncepce vysokoškolských studentů Poslední otázkou v dotazníku jsem zjistila volbu vysokoškolských studentů, jaký typ antikoncepce používají. Nad všemi antikoncepčními metodami význačně převažuje volba hormonální antikoncepce. Častou volbu hormonální antikoncepce vysokoškolskými studenty může ovlivňovat jak okolí a společnost, ale také vědomí o její vysoké spolehlivosti zabránění početí uvedené v tabulce 2 v podkapitole 3.3. Pokud se vrátím také k tabulce 1 v podkapitole 3.1.2 vyjadřující zastoupení antikoncepčních metod v populaci českých žen ve věku 15 – 45 let, můžu porovnat volbu typu antikoncepce v současnosti a před deseti lety. V lednu 2002 i v současné době stále vítězí volba hormonální antikoncepce. Naopak ale kleslo používání kondomu u žen ze 14,6 % na pouhých 5,6 %. Největší změnou za posledních deset let ale zaznamenalo používání nitroděložního tělíska. Nitroděložní tělísko v dotazníkovém šetření neuvedl ani jeden vysokoškolský student či studentka, naopak v lednu 2002 se nitroděložní tělísko v žebříčku nejpoužívanějších antikoncepčních metod vyskytovalo na pátém místě 56

se zastoupením v populaci 8,8 %. Nejčastější používání nitroděložního tělíska jako antikoncepční metody uvádí Čepický a Fanta (2011) u žen ve věku 36 až 45 let, což vysvětluje tak velký rozdíl.

Tabulka 8. Typ antikoncepce, který vysokoškolští studenti používají Ženy Muži Odpověď n % n % Žádná 50 12,8 10 19,6 Nemám sexuálního partnera 32 8,2 3 5,9 Používám IUD (nitroděložní tělísko) 0 0,0 0 0,0 Metody přirozeného plánování 3 0,8 1 2,0 rodičovství Přerušovaný pohlavní styk 5 1,3 0 0,0 Kondom 22 5,6 14 27,5 Hormonální antikoncepci 270 69,1 10 19,6 Jiná metoda 3 0,8 1 2,0

Celkem n % 60 13,6 35 7,9 0 0,0 4

0,9

5 36 280 4

1,1 8,1 63,3 0,9

Znepokojujícím zjištěním jsou opět odpovědi vysokoškolských studentů o nepoužívání žádné antikoncepční metody. V takových situacích se jedná vysoké riziko nechtěného těhotenství nebo výskytu a šíření pohlavně přenosných nemocí při pohlavním styku. Žádnou antikoncepční metodu nevyužívá 50 žen (12,8 %) a 10 mužů (19,6 %). Do budoucna by se snad mohl výskyt takových odpovědí snížit díky včasné informovanosti a přehledu o rizicích spojených s nechráněným pohlavním stykem.

57

6 ZÁVĚR Hlavním cílem bakalářské práce jsem si stanovila zjistit postoje vysokoškolských studentů k plánovanému rodičovství. Uváděné výsledky výzkumu jsem čerpala z projektu číslo PdF_2010_025 s názvem Somatický stav a životní styl studentů učitelství na PdF UP. Projekt byl uskutečněn v rámci Studentské grantové soutěže na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 2010. Dotazníkového šetření v rámci výzkumu se dobrovolně účastnilo 442 studentů. Soubor probandů byl tvořen z 391 žen a 51 mužů, kteří se vyskytovali ve věkovém rozpětí mezi 19 a 25 lety. Vzhledem k tomu, že se jedná o dospělou populaci, dovolila jsem si pracovat s daty probandů, které jsem zařadila pro lepší orientaci a přehled do průměrných věkových kategorií. U mužů se jednalo o zařazení do průměrné věkové kategorie 22,00 – 22,99 let a u žen do kategorie 20,00 – 20,99 let. Na základě výsledků výzkumu bylo zjištěno: 1.Vysokoškolští studenti se v 90 % odpovědí přiklání k možnosti, že moderní antikoncepce je přirozená součást sexuálního života. Naopak 34 žen (6,2 %) a 4 muži (7,8 %) akceptují pouze metody přirozeného plánování rodičovství, které jsou založeny na pozorování přirozeně se vyskytujících známek plodných a neplodných dnů v průběhu menstruačního cyklu. Významné je také zjištění, že pro 28 vysokoškolských studentů (6,3 %) je jakékoli používání antikoncepce nepřijatelné, což není nijak pozitivní například z pohledu možného přenosu pohlavně přenosných nemocí. 2. Při zjišťování názoru vysokoškolských studentů na hormonální antikoncepci uvedlo 307 žen (78,5 %) a 26 mužů (51,0 %), že hormonální antikoncepce je vhodná metoda, nic proti ní nemají a partnerky mužů a ženy ji používají. Časté užívání hormonální antikoncepce určuje její vysoké procento spolehlivosti, relativně snadné a pohodlné užívání a rychlé navrácení plodnosti po ukončení užívání. Pro 20 vysokoškolských studentů (4,5 %) je hormonální antikoncepce zcela nepřijatelná a nikdy by ji nepoužili. Častým důvodem odmítání hormonální antikoncepce je strach z vedlejších účinků při užívání a důsledek nepravdivých neověřených mýtů na téma škodlivého působení hormonální antikoncepce na organismus ženy. 58

3. Velké obavy z vedlejších účinků hormonální antikoncepce má 31 žen (7,0 %). Zajímavé ovšem je, že stejný počet žen nemá z vedlejších účinků hormonální antikoncepce strach vůbec. 164 vysokoškolských studentů (37,1 %) se přiklání k názoru nízkých obav a 160 studentů (36,2 %) uvádí střední obavy z vedlejších účinků hormonální antikoncepce. Tyto názory jsou ovlivněné zkušenostmi žen a jejich partnerů při užívání hormonální antikoncepce, které byly zjištěny z následující otázky dotazníkového šetření. 4. Jak jsem již uvedla, zkušenosti vysokoškolských studentů ovlivňují jejich obavy z vedlejších účinků hormonální antikoncepce i celkové názory a postoje k antikoncepci a volbě výběru vhodné metody antikoncepce v jejich sexuálním životě. 155 vysokoškolských studentů (35,1 %) nemá s vedlejšími účinky při užívání hormonální antikoncepce vůbec žádné zkušenosti. Mezi nejčastěji uváděné vedlejší účinky při užívání hormonální antikoncepce bylo uváděno přibírání na váze (113 žen, 28,9 %) a změny nálad (59 žen, 15,1 %). Pro 26 žen (6,6 %) znamenalo užívání hormonální antikoncepce snížení libida. 5. Při zjišťování typu antikoncepce, který vysokoškolští studenti používají, nade všechny metody převažovala volba hormonální antikoncepce a to až v 63,3 % všech odpovědí vysokoškolských studentů. Jak jsem uvedla již výše, časté užívání hormonální antikoncepce jako metody vhodné k zabránění neplánovaného početí je její vysoké procento spolehlivosti, Pearlův index. Bariérové metody, především používání kondomu, volí 22 žen (5,6 %) a 14 mužů (27,5 %). Důvodem volby této antikoncepční metody je především ochrana před pohlavně přenosnými nemoci. Nerozumnou volbou při sexuálním životě je nevyužívání žádného typu antikoncepčních metod, které uvádí 50 žen (12,8 %) a 10 mužů (19,6 %). Významem bakalářské práce je ucelení a uspořádání představ, názorů a postojů vysokoškolských studentů k plánovanému rodičovství, antikoncepci a interrupci. Pro mě práce znamenala především přínos nových informací o antikoncepčních metodách z vědecké oblasti. Veškeré informace mohu dále využívat v mé budoucí pedagogické praxi v rámci výuky předmětu Výchova ke zdraví na druhém stupni základních škol a samozřejmě i v průběhu vysokoškolského studia na Katedře antropologie a zdravovědy.

59

7 SOUHRN Hlavním cílem práce bylo zjistit postoje vysokoškolských studentů k plánovanému rodičovství. Prezentované výsledky výzkumu byly získány v průběhu řešení projektu Studentské grantové soutěže číslo PdF_2010_025 v roce 2010. Do výzkumného souboru bylo zařazeno 442 vysokoškolských studentů (391 žen, 51 mužů). Studenti se výzkumu a dotazníkového šetření zúčastnili dobrovolně. Věkové rozpětí studentů bylo 19 až 25 let. Na základě výsledků výzkumu bylo zjištěno, že téměř 90 % vysokoškolských studentů považuje moderní antikoncepci za přirozenou součást sexuálního života. Hormonální antikoncepce je podle nich vhodná a nejčastěji využívaná antikoncepční metoda, ze které mají nízké až střední obavy. Nejčastěji uváděné vedlejší účinky při užívání hormonální antikoncepce byly změny nálad a přibírání na váze, většina žen ale nepociťuje žádné vedlejší účinky. Významem práce je ucelení představ, názorů a postojů vysokoškolských studentů k plánovanému rodičovství. Pro mne znamená účast ve výzkumu a analýza výsledků přínos do budoucí učitelské praxe v rámci předmětu Výchova ke zdraví.

60

8 SUMMARY Main goal of the thesis is to find out the students` opinions to the family planning. The results were found within the students` granted competition no. PdF_2010_025 in 2010. 442 university students were participated (391 female, 51 male). All the students were aged between 19 to 25 and had participated voluntary. Based on the results, almost 90 % of university students regards modern contraception as a natural part of their sex life. By them is the hormonal contraception appropriate and most widespread contraception method with low and middle worries. The most often stated side effect was moodiness and weight gaining. However, most female doesn’t feel any side effects. The purpose of the thesis is to summarize opinions and attitudes of university students of family planning. Participating the research means importatnt benefit for my pedagogy studies within the subject ‘health physical education’ and my future pedagogic career.

61

9 REFERENČNÍ SEZNAM 1. BAHOUNEK, T. J., FUKALOVÁ, D., MAN, V., SCHELLEOVÁ, I., SCHELLE, K., ŠRÁČEK, J. Čtyři pohledy na interrupci. Ostrava: Key Publishing, 2007. ISBN 978-8087071-09-0. 2. BARTÁK, A. Antikoncepce: druhy antikoncepce, hormony, když všechno selže. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 130 s. ISBN 80-247-1351-9. 3. ČEPICKÝ, P., FANTA, M. Úvod do antikoncepce pro lékaře negynekology. 2. vyd. Praha: Levret, 2011. 138 s. ISBN 978-80-87070-51-2. 4. FREUNDL, G., GNOTH, CH., FRANK-HERRMAN,P. Chceme mít miminko. Nové cesty k vytouženému dítěti. 1.vyd. Praha: JAN VAŠUT s.r.o., 2008. 180 s. ISBN 978-807236-603-3. 5. JANEČKOVÁ, P. Pohledy na interrupci a jejich reflexe v kontextu sociální práce. Olomouc:Univerzita Palackého. Katedra křesťanské sociální práce, 2011, 41 s. 6. KIPPLEY, J., KIPPLEY, S. Umění přirozeného plánování rodičovství. 1. vyd. Olomouc: Matice cyrilometodějská s.r.o., 1995. 260 s. 7. KOPECKÝ, M. a kolektiv. Somatologie. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého Olomouci, 2010. 313 s. ISBN 978-80-244-2271-8. 8. NERANDŽIČOVÁ, P. Kniha o sexu. 1. vyd. Praha: Svojka a Vašut, 1996. 128 s. ISBN 80-7180-126-7. 9. ROB, L. MARTAN, A. CITTERBART et al., K. Gynekologie. 2. vyd. Praha: Galén, 2008. ISBN 978-80-7262-501-7. 10. SZAREWSKÁ, A., GUILLEBAUD, J. Antikoncepce: praktická příručka. 1. vyd. Praha:Victoria Publishing, 1996. 224 s. ISBN 80-85865-55-6. 11. ŠIPR, K. Přirozené metody plánování rodičovství. 3. vyd. Praha: Pražské centrum vzdělávání pedagogických pracovníků, 1993. 19 s. 12. ŠIPR, K. KRUMPOLC, E. MIČO, M. Donum vitae. Olomouc: UP, 2006. ISBN 80244-1554-2. 13. ŠIPR, K., ŠIPROVÁ, H. Přirozené a spolehlivé plánování rodičovství. 1. vyd. Rosice: GLORIA, 1995. 120 s. ISBN 80-901834-0-9. 14. THOMASMA, D. C. KUSHNEROVÁ, T. Od narození do smrti: Etické problémy v lékařství. Praha: tiskárny Vimperk, 2000. ISBN 80-204-0883-5. 15. VÁCHA,V. Křesťan a hormonální antikoncepce. Praha: Ampelos, 2001. 27 s. ISBN 80-86476-00-6.

62

16. WILLIAMS, CH. Nejrychlejší cesta k přirozenému početí. 1.vyd. Praha: Práh, 2008. 248 s. ISBN 978-80-7252-221-7.

63

10 PŘÍLOHY 10.1 Dotazník žena/muž

věk:

1. Jaký je Váš názor na antikoncepci? Uveďte prosím pouze jednu odpověď. a. nemám názor b. jakákoli antikoncepce je pro mě nepřijatelná c. akceptuji pouze metody přirozeného plánování rodičovství d. moderní antikoncepci považuji za přirozenou součást sexuálního života

2. Jaký je Váš názor na hormonální antikoncepci? Vyberte prosím pouze jednu možnost. a. nemám názor b. pro mne je zcela nepřijatelná c. je to metoda vhodná k zabránění početí, ale já bych jí spíše nepoužila d. je to metoda vhodná k zabránění početí, ale na základě předchozí zkušenosti ji nepoužívám e. Hormonální antikoncepce je vhodná metoda, nic proti ní nemám. Sama ji užívám, užívala jsem nebo bych jí užívala.

3. Na škále 1. – 5. označte míru obav z vedlejších účinků hormonální antikoncepce (jednička vyjadřuje žádné obavy, pětka velké obavy). 1

2

3

4

5

4. Pokud užíváte nebo jste užívala hormonální antikoncepci, máte zkušenosti s vedlejšími účinky? Vyberte prosím pouze jednu odpověď. a. přibírání na váze b. potíže s retencí vody c. vysoký krevní tlak d. trombóza 64

e. snížení libida f. změny nálady/deprese g. jiné, uveďte prosím jaké h. žádné vedlejší účinky jsem nepociťovala

5. Vyberte jeden typ antikoncepce, který používáte při pohlavním styku. a. žádnou b. nemám sexuálního partnera c. používám IUD (nitroděložní tělísko) d. metody přirozeného plánování rodičovství e. přerušovaný pohlavní styk f. kondom g. hormonální antikoncepci h. jinou metodu, uveďte prosím jakou

65

ANOTACE PRÁCE Jméno a příjmení: Katedra nebo ústav: Vedoucí práce: Rok obhajoby:

Název práce: Název v angličtině:

Anotace práce:

Klíčová slova:

Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci: Rozsah práce: Jazyk práce:

Marcela Langrová Katedra antropologie a zdravovědy Doc. PaedDr. Miroslav Kopecký, Ph.D. 2012

Postoje vysokoškolských studentů k plánovanému rodičovství Attitudies of university students to family planning Cílem práce bylo zjištění postojů vysokoškolských studentů PdF UP k plánovanému rodičovství. V teoretické části práce se nachází informace o postojích vysokoškolských studentů na antikoncepci, reprodukční soustavě, antikoncepci a interrupci. Prezentované výsledky výzkumu v praktické části byly získány v projektu Studentské grantové soutěže č. PdF_2010_025 v roce 2010. Do výzkumného souboru bylo zařazeno 442 studentů ve věkovém rozmezí 19 až 25 let. Byly zjištěny názory studentů na antikoncepci, míra obav z vedlejších účinků hormonální antikoncepce a volba antikoncepce. Studenti PdF, antikoncepce, postoje, názory Main goal of the thesis is to find out the attitudes of students of Faculty of Education on Palacky University on family planning. Theoretical part contents information of students` attitudes to contraception, reproductive system and abortion. Presented results were found within the students` granted competition no. PdF_2010_025 in 2010. The research involved 442 students aged between 19 to 25. Students answered the questions about contraception, amount of worries of side effects of hormonal contraception and a choise of contraception. Students of PdF, contraception, attitudes, views Dotazník CD-ROM 65 stran CZ

66