POSTOJE K ROZVODU U MLADÝCH DOSPĚLÝCH: SOUVISLOST S RODIČOVSKÝM KONFLIKTEM, KOOPERACÍ A VZTAHEM K OTCI

Československá psychologie 2015 / ročník LIX / číslo 2

Výzkumné studie POSTOJE K ROZVODU U MLADÝCH DOSPĚLÝCH: SOUVISLOST S RODIČOVSKÝM KONFLIKTEM, KOOPERACÍ A VZTAHEM K OTCI ELIŠKA HORSKÁ1, LENKA LACINOVÁ2 1 Katedra psychologie FSS MU, Brno 2 Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny FSS MU, Brno AB ST R AC T , Yo u n g a d u l t s a t t i t u d e s t o w a r d divorce: The relationship with p a r e n t a l c o n flict, c o o p era tio n a n d f a t h e r- c h ild rela tio n s h ip E. Horská, L. Lacinová Objectives. The research focuses on the relationship between attitudes toward divorce, perceived parental conflict, father-child relationship quality and parental cooperation. The aim of the study was also to find out whether there is , a difference between young adults divorce attitudes from intact and divorce families. Sample and setting. Research sample included 497 undergraduates (including 315 women) at the age between 20 and 30. 68,6% of sample was from intact families, 28,6% from divorced families and 2,8% reported different option. All respondents were tested using the IPPA, CPIC, CBQ and attitude toward divorce questionnaire. Hypotheses. Parental conflict and quality of father-child relationship were expected to predict divorce attitudes more likely than the experience of parental divorce itself. It was also expected that young adults from divorced families don’t have more positive divorce attitude compared to young adults from intact families. Statistical analysis. The hypotheses were tested using linear and hierarchical regressions and t-tests.

Results. The quality of father-child relationship and experience of parental divorce were found to , predict young adults divorce attitudes. The parental cooperation was found to predict quality of father-child relationship perceived by young adults and to mediate a relationship between parental conflict and divorce attitudes. Young adults from divorced families had more positive attitudes toward divorce than young adults from intact families. Study limitation. Snowball selection of respondents and the use of nonstandardized methods for Czech young adults represent the limits of the study. key words: attitude toward divorce, parental cooperation, parental conflict, father-child relationship, divorce klíčová slova: rozvodový postoj, rodičovská kooperace, rodičovský konflikt, vztah s otcem, rozvod

Úhrnná rozvodovost činila v  roce 2012 v  České republice zhruba 45 %, přičemž manželství s  nezletilými dětmi tvořila 57,5 % z  celkového počtu rozvádějících se manželství (ČSÚ, 2013). Zhruba do 80. let 20. století byl rozvod chápán jako statická Došlo: 25. 8. 2014; E. H., Katedra psychologie, Fakulta sociálních studií MU, Joštova 10, 602 00 Brno; e-mail: [email protected] Studie vznikla v rámci řešení projektu Cesty do dospělosti: longitudinální výzkum vývojových trajektorií a prediktorů autonomie a identity (GAP407/12/0854).

Výzkumné studie

/ 105

událost či okamžik a výzkumy z tohoto období dokládaly především nižší schopnost adaptace dětí z rozvedených rodin oproti dětem z rodin úplných (Buchanan, Heiges, 2001). Postupně však vyplynula potřeba pojímat rozvod jako proces, který dle Amata (2000) začíná v době, kdy spolu rodiče ještě žijí a končí dlouho poté, co byl rozvod uskutečněn. Starší studie byly tedy zaměřeny více na negativní dopady rozvodů, jakými jsou častější emoční problémy či poruchy chování (Pavlát, 2012), zatímco novější studie upouští od zkoumání dopadů rozvodu na děti v takto obecné rovině a zaměřují se spíše na specifika rozvodu a okolnosti v rodině, které ovlivňují adaptaci dítěte na rozvod. Mezi faktory, které mohou ovlivňovat prorozvodové smýšlení, lze zařadit postoj k rozvodu, který člověk zaujímá. Riggiová s Fiteovou (2006) zjistily, že nejsilněji zakotvené rozvodové postoje mají lidé z vysoce konfliktních úplných rodin a že prorozvodové postoje souvisí s negativními aspekty vztahů (např. s projevy během interakcí s partnerem a s rozchodem). Podobnou souvislost nalezla i Kapinusová (2005), dle níž jsou pozitivní postoje k  rozvodu spojeny s  klesající kvalitou manželství. Amato (1996) na základě dvanáctiletého výzkumu dospěl k závěru, že prorozvodové postoje signifikantně predikují rozvod. Výzkumy porovnávající rozvodové postoje lidí z úplných a rozvedených rodin svědčí spíše o pozitivnějším rozvodovém postoji lidí z  rozvedených rodin oproti lidem z  rodin úplných (Cui, Fincham, Durtschi, 2011; Cunningham, Thornton, 2005; Kapinus, 2004), avšak lze nalézt i studie podporující minimální či opačnou souvislost mezi rozvodovými postoji a zážitkem rozvodu rodičů (Amato, 1988; Kinnaird, Gerrard, 1986). Postoj lidí z rozvedených rodin je zřejmě ovlivňován dalším manželstvím rodičů, zejména matky, jelikož dle některých výzkumů se další manželství matky po rozvodu jeví jako významnější prediktor pozitivních rozvodových postojů, než jakým je samotný rozvod rodičů (Ahrons, 2007; Cunningham, Thornton, 2005). Studie porovnávající postoje k rozvodu u lidí z úplných a rozvedených rodin však další manželství rodičů po rozvodu většinou nezahrnují, což může být faktorem zkreslujícím výsledky o pozitivnosti rozvodových postojů u lidí z rozvedených rodin. To, jaké má dítě z rozvodu rodičů celkové pocity a jak rozvod přijme, souvisí s jeho vnímáním rodičovského konfliktu (Fabricius, Luecken, 2007), který bývá považován za další prediktor rozvodového postoje (Riggio, Fitte, 2006). Ve srovnávacích studiích bývá výzkumná pozornost zaměřena spíše na rodičovský konflikt před rozvodem, který bývá častější a méně často končí shodou rodičů na řešení v porovnání s konflikty v úplných rodinách (Buchanan, Waizenhofer, 2001; Hands, Warshak, 2011). Problematika rodičovského konfliktu je sice podrobně zkoumána, avšak málokteré výzkumy se buď specificky zaměřují na porozvodový konflikt, anebo rozlišují konflikt před rozvodem a po něm. Dle Denisona a Koernera (2006) vyšší míra porozvodového konfliktu predikuje méně pozitivní postoj k manželství. Cui, Fincham a Durtschi (2011) zjistili, že mladí dospělí zažívající nízkou míru konfliktu před rozvodem zastávali méně favorizující rozvodový postoj. Fenomén rodičovského konfliktu úzce souvisí s  kooperací rodičů, přičemž oba tyto konstrukty jsou dle Maciové a  Stolberga (2003) součástí konceptu spolurodičovství (co-parenting). Lze se domnívat, že nižší míra rodičovského konfliktu před rozvodem podporuje kvalitnější porozvodovou kooperaci, která však na druhou stranu může zvyšovat riziko porozvodového konfliktu (Sobolewski, King, 2005). Nízká míra kooperace mezi rodiči může zvyšovat negativní vliv rodičovských konfliktů na děti (Cummings, Davies, 2010). Rodičovská kooperace také souvisí s vyšší kvalitou vztahu dětí s otcem. Pokud dojde ke zlepšení rodičovské kooperace, dochází i ke zlepšení vztahu k otci (Ahrons, Tanner, 2003; Sobolewski, King, 2005). Vyšší míra poroz-

106 / Výzkumné studie

vodové kooperace mezi rodiči napomáhá skrze pozitivní působení na matku ke kvalitnějšímu vztahu dítěte s otcem (Arditti, Kelly, 1994). Tyto poznatky podporují tzv. perspektivu přelévání (spill-over perspective), podle které vztahy v jednom rodinném subsystému (např. vztah mezi otcem a matkou) působí i na kvalitu vztahů v dalších rodinných subsystémech (např. rodič – dítě). Dle Fabriciuse a Lueckena (2007) vyšší míra rodičovského konfliktu souvisí se zhoršením kvality vztahu k otci po rozvodu, což zvyšuje pociťovaný distres mladých dospělých z rodičovského rozvodu. Mladí dospělí z rozvedených rodin obecně vnímají svůj vztah s otcem jako méně kvalitní oproti lidem z rodin úplných (Cooney, 1994). Tento výzkum byl zaměřen na mladé dospělé, protože mladá dospělost je obdobím, kdy se lidé často zaměřují na hledání životního partnera a uzavírají manželství. Právě v této životní etapě jsou postoje významnými strukturami působícími na formování partnerských vztahů a  závazků (Riggio, Fitte, 2006). Vzhledem k  nesourodosti dosavadních výzkumných zjištění a  opomíjení některých intervenujících proměnných bylo cílem výzkumu ověřit, zda platí následující předpoklady: (1) vlastnosti rodičovského konfliktu, kooperace mezi rodiči a vnímaný vztah k otci predikují rozvodové postoje mladých dospělých; (2) mladí dospělí z rozvedených rodin nemají pozitivnější rozvodové postoje než jejich vrstevníci z úplných rodin; (3) rodičovská kooperace souvisí s vnímanou kvalitou vztahu k otci, rodičovským konfliktem a rozvodovými postoji. METODA

Výzkumný soubor Výzkumný soubor tvořilo celkem 497 studentů či absolventů vysokých škol (315 žen a  182 mužů) ve věku od 20 do 30 let (průměrný věk 22,93; SD = 2,56), kteří byli v době výzkumu svobodní a bezdětní. Nejvíce respondentů bylo z úplných rodin (68,6 %), 28,6 % tvořili respondenti z rozvedených rodin a 2,8 % respondentů uvedlo jinou možnost. Z respondentů, jejichž rodiče se rozvedli (N = 142), uvedlo další manželství otce po rozvodu 50 lidí (36,2 %), další manželství matky uvedlo 24 respondentů (17,4 %). Sběr dat probíhal formou on-line dotazníkového šetření: respondenti mohli anonymně vyplnit dotazník v jakoukoli dobu a byli informováni o tom, že mohou jeho vyplnění kdykoliv ukončit. Inzerce výzkumu byla uveřejněna v informačním systému Masarykovy univerzity (www.is.muni.cz) a na sociální síti (www.facebook.cz). Výzkumné nástroje Dotazníková baterie se skládala celkem z 5 částí s celkovým počtem 69 položek pro respondenty z úplných rodin a 83 položky pro respondenty z rozvedených rodin. Závěrečnou pátou část tvořily demografické otázky. První část tvořil Dotazník citové vazby k rodičům a vrstevníkům (Inventory of Parent and Peers Attachment – IPPA) autorů Armsdenové a Greenberga (1987), jehož cílem je postihnout vnímání pozitivních a negativních afektivně-kognitivních dimenzí ve vztahu s rodiči a vrstevníky. Metoda byla přeložena a upravena Širůčkem a Lacinovou (2008), kteří z původních 28 položek tři položky vyloučili. Za účelem této studie bylo respondentům administrováno 25 položek mapujících vztah k otci. Výsledná škála kvality vztahu k otci byla vypočítána stejným způsobem, který byl použit ve studii Michalčákové et al. (2010), jako součet skórů důvěry (α = 0,94; 9 položek), komunikace (α = 0,92; 7 položek) a inverzních hodnot skórů odcizení (α = 0,75; 9 položek). Škála kvality vztahu k otci dosahovala hodnoty vnitřní konzistence α = 0,94.

Výzkumné studie

/ 107

Druhou část tvořila Škála dětské percepce konfliktu mezi rodiči (Children’s  Perception of Interparental Conflict Scale – CPIC) autorů Grycha, Seida a  Finchama (1992), jež zjišťuje jednotlivé dimenze konfliktu z  perspektivy dítěte. Metodu pro české prostředí převedli Lacinová, Michalčáková a Ježek (2009). V rámci tohoto výzkumu byla administrována pouze škála Vlastnosti konfliktu sestávající ze subškál Frekvence („Moji rodiče na sebe často nadávají.“), Intenzita („Když se rodiče hádají, hodně křičí.“) a Řešení („Když se rodiče hádají, obvykle se nakonec usmíří.“). Jednalo se celkem o 13 položek. Respondenti z rozvedených rodin odpovídali na všechny položky dvakrát – jednou hodnotili rodičovský konflikt před rozvodem a podruhé rodičovský konflikt po rozvodu (u této sady otázek byla respondentům vedle možností odpovědí „1 = nepravdivé, 2 = částečně pravdivé, 3 = pravdivé“ na základě pilotáže navíc nabídnuta možnost „4 = nemohu určit“ pro případ, že spolu jejich rodiče po rozvodu prakticky nekomunikují a na položky tak nebylo možné odpovědět). Vnitřní konzistence subškály Frekvence dosahovala u obou měření hodnot α = 0,85 – 0,89, u  Intenzity se hodnoty pohybovaly v  rozmezí α = 0,86 – 0,93, u  subškály Řešení v rozmezí α = 0,78 – 0,86 a celková vnitřní konzistence škály Vlastnosti konfliktu dosahovala hodnot α = 0,92 – 0,95. Jako třetí byla administrována metoda Dotazník vzájemného rodičovského chování (Co-Parenting Behavior Questionnaire, CBQ) autorů Mullettové a Stolberga (1999) zjišťující kooperativní chování mezi rodiči. Cílem metody je zjistit pozitivní i negativní chování rodičů z pohledu dítěte. Pro účely tohoto výzkumu byla využita pouze škála Rodičovské kooperace, která je tvořena dvěma subškálami: Vzájemný rodičovský respekt/kooperace („Otec mluví o matce dobře.“) a Vzájemná komunikace rodičů („Rodiče se spolu baví o mých problémech.“). Respondenti odpovídali na odpověďové škále od 1 do 5 (1 = nikdy/téměř nikdy, 5 = vždy/téměř vždy) celkem na 14 položek. Jelikož metoda nebyla doposud použita v českém prostředí, byly položky zpětně přeloženy do angličtiny a  výsledná podoba položek vznikla na základě expertního posouzení. Vnitřní konzistence výsledných škál byla: vzájemný rodičovský respekt/ kooperace α = 0,95 (6 položek), vzájemná rodičovská komunikace α = 0,9 (8 položek) a výsledná škála rodičovské kooperace dosáhla hodnoty α = 0,95. Čtvrtou část tvořila metoda zjišťující rozvodový postoj Škála postoje k  rozvodu (Attitude Toward Divorce Scale, Amato, 1996). Jedná se o  dotazník skládající se z šesti položek, z nichž tři indikují favorizování rozvodu („V manželstvích, kde se spolu rodiče hodně hádají, je pro děti lepší, když se rodiče rozvedou nebo žijí odděleně.“) a tři nesouhlas s rozvodem („Manželství je na celý život, i když je v něm pár nešťastný.“). Dotazník také nebyl dříve v českém prostředí použit a procedura jeho převodu byla stejná jako u předchozí metody. Vnitřní konzistence dotazníku dosáhla v tomto výzkumu hodnoty α = 0,66. Statistické zpracování Normalita rozložení byla vzhledem k velikosti souboru ověřena pomocí hodnot šikmosti a  strmosti a  pomocí histogramů a  Q-Q (kvantilových) grafů. Těsnost vztahu mezi proměnnými byla zjišťována Pearsonovým korelačním koeficientem. Kvalita nalezeného signifikantního vztahu byla dále ověřována pomocí lineárně-regresního modelu. Vztah mezi rodičovským konfliktem, kooperací a rozvodovými postoji byl zjišťován mediační analýzou skládající se ze série lineárních regresí a hierarchické regrese dle postupu Barona a Kennyho (1986). Rozdíly mezi jednotlivými skupinami byly ověřovány pomocí t-testů pro nezávislé výběry.

108 / Výzkumné studie

VÝSLEDKY

Deskriptivní statistiky jsou uvedeny v tab. 1, korelace mezi jednotlivými proměnnými shrnuje tab. 2. Tab. 1 Popisné statistiky úplná rodina Postoj k rozvodu IPPA CBQ CPIC

a

rozvedená rodina

celkem

M

SD

M

SD

M

SD

Min

Max

2,55

0,54

2,63

0,55

2,82

0,53

1

4

10,45

2,12

9,84

2,41

8,47

2,45

3,2

15

3,98

0,67

3,46

1,11

2,23

0,94

1

5

1,67

0,49

1,48

0,68

1,01

0,83

0

3

IPPA = Inventory of Parent and Peers Attachment, CBQ = the Co-Parenting Behavior Questionnaire, CPIC = the Children‘s Perception of Interparental Conflict Scale. a  U CPIC jsou u respondentů z rozvedených rodin uvedeny hodnoty pro konflikt po rozvodu. Tab. 2 Korelační matice IPPA IPPA

CBQ

CPIC

1

Postoj k rozvodu

-0,26**

CBQ

0,60**

CPIC

Postoj k rozvodu

-0,06

1 -0,27**

1

-0,10*

0,21**

1

IPPA = Inventory of Parent and Peers Attachment, CBQ = the Co-Parenting Behavior Questionnaire, CPIC = the Children‘s Perception of Interparental Conflict Scale. *p < 0,05; **p < 0,01

Na základě U testu Mann-Whitney (U = 13030,5; p < 0,001; r = -0,36) bylo prokázáno, že mladí dospělí z úplných rodin vnímali svůj vztah s otcem jako kvalitnější (průměrné pořadí 274,79) v porovnání s lidmi z rozvedených rodin (průměrné pořadí 163,26). Zatímco proměnná kvalita vztahu k otci vykazovala normální rozložení, rozložení proměnných rodičovská kooperace a vlastnosti konfliktu bylo u lidí z úplných rodin zleva zešikmené, což vypovídá o vysoké míře komunikace a respektu mezi rodiči i nízké míře rodičovských neshod. Oproti tomu u lidí s rozvedenými rodiči bylo rozložení kooperace mezi rodiči zešikmené zprava, což značilo minimální komunikaci mezi rodiči po rozvodu, přestože míra vzájemného respektu se příliš nelišila od úplných rodin. O minimální komunikaci svědčí i odpovědi týkající se porozvodového konfliktu mezi rodiči, kdy většina respondentů zvolila možnost „nemohu říci“, která byla vytvořena pro případ, kdy spolu rodiče respondentů po rozvodu vůbec nekomunikují. Z výsledků vyplynulo, že pokud se kontakt mezi rodiči po rozvodu snižuje, míra konfliktů po rozvodu se také snižuje. Souvislost zážitku rozvodu rodičů s rozvodovým postojem Souvislost mezi vlastnostmi rodičovského konfliktu, rozvodem rodičů, vnímaným vztahem k  otci a  postoji k  rozvodu byla zjišťována nejdříve pomocí mnohonásobné lineární regrese. Výsledky ukázaly, že rodičovský rozvod negativně souvisel jak

Výzkumné studie

/ 109

s vlastnostmi rodičovského konfliktu (r = -0,44; p < 0,01; R2 = 0,19), tak s vnímanou kvalitou vztahu k  otci (r = -0,36; p < 0,01; R2 = 0,13). Mezi vlastnostmi konfliktu a vztahem k otci nebyl nalezen signifikantní vztah (p > 0,05). Regresní model se tedy skládal ze tří nezávislých proměnných (rozvod rodičů, kvalita vztahu k otci, rodičovský konflikt) a závislé proměnné postoj k rozvodu (metoda Enter). Analýza rozptylu potvrdila vhodnost modelu [R2 = 0,08, F(3,479) = 14,40, p < 0,001], který vysvětloval 8 % rozptylu závislé proměnné, přičemž vnímaná kvalita vztahu k otci se jevila jako nejvýznamnější prediktor rozvodového postoje, následovaná zážitkem rozvodu rodičů. Rodičovský konflikt se neprokázal jako signifikantní prediktor (tab. 3). Tab. 3 Výsledky mnohonásobné regresní analýzy pro rozvodový postoj IPPA

B

SE

β

-0,05

0,01

-0,21

0,14

0,07

0,11

-0,05

0,04

Rozvod rodičů CPIC

t -4,26*** 2,09*

-0,06 -1,15 , IPPA = Inventory of Parent and Peers Attachment, CPIC = the Children s Perception of Interparental Conflict Scale. *p < 0,05 ***p < 0,001

Mladí dospělí z  úplných rodin dosahovali průměrné hodnoty postoje k  rozvodu M = 2,55 (SD = 0,54), zatímco průměr u mladých dospělých z rozvedených rodin byl o něco vyšší (M = 2,82; SD = 0,53). Pomocí t-testu pro nezávislé výběry se prokázalo, že mladí dospělí z rozvedených rodin mají signifikantně pozitivnější rozvodový postoj ve srovnání s jejich vrstevníky z rodin úplných (t = -4,93; df = 481; p < 0,001; d = 0,50). Neprokázalo se, že by mladí dospělí, jejichž matka se po rozvodu znovu vdala, měli pozitivnější rozvodové postoje než lidé, jejichž matka zůstala po rozvodu svobodná. Význam kooperace mezi rodiči Prostřednictvím lineární regrese bylo zjištěno [R2 = 0,35, F(1,487) = 266,27, p < 0,001], že kooperace mezi rodiči je prediktorem vnímané kvality vztahu s otcem a vysvětluje 35 % jejího rozptylu. Mediační analýza dále potvrdila [R2 = 0,05, F(2,480) = 12,75, p < 0,001], že rodičovská kooperace mediuje vztah mezi vlastnostmi rodičovského konfliktu a postojem k rozvodu, avšak vysvětluje pouze 5 % rozptylu rozvodového postoje. Výsledky v tab. 4 ukazují, že po přidání mediátoru rodičovské kooperace do modelu nebyl již vliv rodičovského konfliktu signifikantní, což svědčí o kompletní mediaci. Tab. 4 Výsledky hierarchické regresní analýzy pro rozvodový postoj model 1 2

B

SE

2,75

0,6

CPIC

-0,08

0,04

konstanta

3,05

0,09

CPIC

-0,04

0,04

-0,05

CBQ

-0,1

0,02

-0,21

konstanta

β

t 45,82**

-0,1

-2,14* 34,14** -1,17

-4,55** , CBQ = the Co-Parenting Behavior Questionnaire, CPIC = the Children s Perception of Interparental Conflict Scale. *p < 0,05 **p < 0,01

110 / Výzkumné studie

DISKUSE

Cílem výzkumu bylo zjistit, jak vybrané vlastnosti konfliktu mezi rodiči, míra kooperace z pohledu jejich potomků a vnímaná kvalita vztahu k otci souvisí s rozvodovými postoji mladých dospělých jak z úplných, tak z rozvedených rodin, a ověřit, zda čeští vysokoškoláci z rozvedených rodin vnímají rozvody pozitivněji než jejich vrstevníci z rodin úplných. Dalším záměrem bylo prozkoumat, jak vztahy mezi vybranými proměnnými ovlivňuje rodičovská kooperace, jež se na základě výzkumných zjištění jeví jako významná proměnná působící na vztahy v rodině a jež těsně souvisí s rodičovským konfliktem. V  souladu s  očekáváními se potvrdilo, že vnímaná kvalita vztahu k  otci a  zážitek rozvodu predikují rozvodový postoj. Avšak oproti předpokladům nebylo zjištěno, že by se na predikci rozvodového postoje podílely vybrané vlastnosti konfliktu, ani že by další manželství matky po rozvodu ovlivňovalo utváření rozvodového postoje mladých dospělých. Dále bylo zjištěno, že lidé z rozvedených rodin mají pozitivnější postoje k rozvodu než lidé, jejichž rodiče se nerozvedli, což podporuje výsledky předchozích výzkumů (Cunningham, Thornton, 2005). Přestože v  tomto výzkumu bylo prokázáno, že kvalita vztahu k  otci je při utváření postoje k  rozvodu významnější než rozvod rodičů, stále je faktor rodičovského rozvodu významnější než vlastnosti rodičovského konfliktu a jeho úlohu při utváření postoje k rozvodu proto nelze opominout. Zůstává však nevysvětleno, čím konkrétně přispívá rodičovský rozvod k pozitivnějšímu postoji mladých dospělých. Je možné, že se většina dotázaných domnívá, že je rozvod způsobem, jak  omezit či ukončit některé nepříjemné a  těžko řešitelné problémy partnerského života. Další možností je, že v  dnešní společnosti, která je k častým rozvodům tolerantní, už mladí dospělí nevnímají rozvod jako něco veskrze negativního, a pokud jsou sami z rozvedených rodin a mají pocit, že jim rozvod rodičů v něčem pomohl, je možné, že se jejich obavy z rozvodu stanou menšími a že možnost rozvodu vnímají jako jeden z funkčních způsobů řešení problémů v manželství. To by však znamenalo, že se rodiče respondentů rozvedli, protože měli vážné partnerské problémy, které jejich děti vnímaly intenzivně a rozvod jim tak dle jejich mínění přinesl více pozitivního než negativního. Dalším faktorem může být samotný průběh rozvodu a chování rodičů po něm. Přestože analýza dat ukázala, že v rozvedených rodinách spolu rodiče téměř nekomunikují, hodnoty jejich vzájemného respektu a kooperace spíše svědčí o schopnosti rodičů spolu vycházet a spolupracovat. Pokud tedy respondenti z rozvedených rodin vnímali, že i přes zážitek rozvodu a přítomnost neshod jsou jejich rodiče schopni spolu vycházet a vzájemně na sebe neútočit, je možné, že rozvod v konečném důsledku nevnímali natolik negativně. Důvody a průběh rozvodu však nebyly zjišťovány a pravděpodobně se jedná o faktory, které rozvodový postoj lidí z rozvedených rodin ovlivňují (Emery, 1999). Z predikčního modelu vyplývá, že kvalita vztahu k otci společně se zážitkem rozvodu rodičů vysvětlují pouze 8 % rozptylu rozvodového postoje. Je tedy zřejmé, že převážnou část rozptylu vysvětlují jiné faktory, než na které byl zaměřen tento výzkum. Mezi takové faktory může patřit postoj rodičů k  rozvodu (Kapinus, 2004), vztah s  matkou (Ahrons, Tanner, 2003), zkušenosti s dlouhodobým partnerským vztahem (Burgoyne, Hames, 2002) či soužití před svatbou (Cunningham, Thornton, 2005). Důležitým výsledkem je zjištění významu kooperace mezi rodiči jako faktoru, který významně predikuje vztah k  otci a  mediuje vliv rodičovského konfliktu na rozvodový postoj mladých dospělých. Lze shrnout, že v  tomto výzkumu působila rodičovská kooperace jako významnější prediktor než vlastnosti rodičovského konfliktu. Takto významný nalezený vliv rodičovské kooperace mohl však být do jisté míry ovlivněn použitými metodami. Zatímco z metody zaměřující se na rodičovský

Výzkumné studie

/ 111

konflikt byly vybrány objektivní subškály (frekvence, intenzita), dotazník zjišťující kooperativní rodičovské chování postihoval vztahy mezi rodiči detailněji a komplexněji a zřejmě byl také více zaměřen na emoční složku hodnocení rodičovského vztahu. Proto by v navazujících výzkumech bylo vhodné využít i další subškály CPIC (ohrožení, sebeobviňování), které se zaměřují právě na emočně zabarvené aspekty rodičovského konfliktu. Jelikož dle Ahronse (2007) je vztah mezi rodiči významnějším faktorem působícím na změnu ve vztazích mladých dospělých s jejich otci, než jakým jsou jiné faktory, lze předpokládat, že právě kooperace mezi rodiči postihuje takové prvky rodičovského vztahu, které nejvíce působí na vztah otec – dítě. Lze se také domnívat, že mladí dospělí více ocení schopnost otce vzájemně spolupracovat s matkou i při vysoké míře konfliktu, což také může napomáhat k jejich kvalitnějšímu vzájemnému vztahu. V případě, že mají děti se svými rodiči dobré vztahy, spíše přijímají jejich postoje a hodnotí rodinu i manželství kladně (Cunningham, Thornton, 2006). Rodičovská kooperace se tedy projevila jako významný faktor ovlivňující jak vztah s otcem, tak i postoje mladých dospělých, jehož působení by bylo vhodné dále prozkoumat. Jedním z limitů výzkumu bylo, že výzkumný soubor byl vytvořen pomocí lavinového výběru. Účast respondentů ve výzkumu se odvíjela zejména od jejich ochoty investovat čas do vyplňování dotazníku. Mohlo tak dojít k vytvoření specifické skupiny respondentů, které téma rozvodu z určitých důvodů zajímá a přitahuje více než ostatní, což mohlo ovlivnit motivaci respondentů k odpovídání na položky i samotnou povahu odpovědí. Určitou limitaci lze spatřovat také v použitých metodách, z nichž žádná nebyla doposud standardizována pro vysokoškolsky vzdělané lidi v  českém prostředí a  dvě z  nich byly v  českém prostředí použity poprvé (dotazník zjišťující kooperaci a dotazník měřící postoj k rozvodu). Použité metody byly sebeposuzovací dotazníky, které sebou přinášejí určitá omezení jako například vliv sociální žádoucnosti u vyplňování postoje k rozvodu či obecně problematiku odpovídání na položku. V navazujících výzkumech by mohlo být přínosné zaměřit se zejména na detailnější zkoumání faktorů rodičovského rozvodu, které napomáhají k pozitivnějšímu postoji lidí z rozvedených rodin, a na to, jak zastávané rozvodové postoje ovlivňují následné životní volby jako např. uzavření manželství. ZÁVĚR

Výzkumným cílem bylo zjistit, nakolik jsou vnímaná kvalita vztahu k otci a vlastnosti rodičovského konfliktu významnými prediktory rozvodových postojů mladých dospělých ve srovnání se zážitkem rozvodu rodičů. Ukázalo se, že nejvýznamnějším prediktorem rozvodového postoje je právě kvalita vztahu k  otci následovaná samotným zážitkem rodičovského rozvodu, zatímco vybrané vlastnosti rodičovského konfliktu se jako významný prediktor neprojevily. Vztahy mezi zkoumanými proměnnými významně souvisí s hodnocením míry kooperace mezi rodiči, která se ukázala jako prediktor vztahu s otcem i jako faktor mediující souvislost rodičovského konfliktu s  rozvodovými postoji. Přínosy provedeného výzkumu lze spatřovat zejména v rozšíření znalostí o rozvodových postojích mladých dospělých v českém prostředí a v navržení dalších témat, kterými by se mohl budoucí výzkum rozvodové problematiky ubírat. Výsledky výzkumu by také mohly napomoci k lepšímu porozumění v  poradenské práci s  páry, které řeší problémy v  intimních vztazích a zvažují možnost rozvodu.

112 / Výzkumné studie

L I T E R AT U R A A h r o n s , C. R. (2007): Family ties after divorce: long-term implications for children. Family Process 46, 53-65. A h r o n s , C . R . , Ta n n e r, J. L. (2003): Adult children and their fathers: relationship changes 20 years after parental divorce. Family Relations 52, 340-351. A m a t o , P. R. (1988): Parental divorce and attitudes toward marriage and family life. Journal of Marriage and the Family 50, 453-461. A m a t o , P. R. (1996): Explaining the intergenerational transmission of divorce. Journal of Marriage and the Family 58, 628-640. A m a t o , P. R. (2000): The consequences of divorce for adults and children. Journal of Marriage and the Family, 62, 1269-1287. , A r d i t t i , J . A . , K e l l y, M. (1994): Fathers perspective of their co-parental relationships postdivorce. Family Relations 43, 61-67. A r m s d e n , G . C . , G r e e n b e rg , M. T. (1987): The inventory of parent and peer attachment: Individual differences and their relationship to psychological well-being in adolescence. Journal of Youth and Adolescence 16, 427454. B a r o n , R . M . , K e n n y, D. A. (1986): The moderator-mediator variable distinction in social psychological research: Conceptual, strategic, and statistical considerations. Journal of Personality and Social Psychology 51, 1173-1182. B u c h a n a n , C h . M . , H e i g e s , K. L. (2001): When conflict continues after the marriage ends: effects of postdivorce conflict on children. In: Grych, J. H., Fincham F. D. (Eds.), Interparental conflict and child development: Theory, research, and applications. New York, NY, Cambridge University Press, 337-362. B u c h a n a n , C h . M . , Wa i z e n h o f e r, R. (2001): The impact of interparental conflict on adolescent children: considerations of family systems and family structure. In: Booth, A., Crouter, A. C., Clemens, M. (Eds.), Couples in conflict. Mahwah, NJ, L. Erlbaum Associates, 149-160. B u rg o y n e , C . B . , H a m e s , R. (2002): Views of marriage and divorce: An in-depth study of young adults from intact and divorced families. Journal of Divorce & Remarrige, 37, 75100. , C o o n e y, T. M. (1994): Young adults relations with parents: the influence of recent parental divorce. Journal of Marriage and the Family 56, 45-56. C u i , M . , F i n c h a m , F. D . , D u r t s c h i , J. A. (2011): The , effect of parental divorce on young adults romantic relationship dissolution: what makes a difference? Personal Relationships 18, 410-426.

Cummings, E. M., Davies, P. T. (2010): Marital conflict and children. An emotional security perspective. New York, The Guilford Press. Cunningham, M., Thornton, A. (2005):, , The influences of parents and offsprings experience with cohabitation, marriage and divorce on attitudes toward divorce in young adulthood. Journal of Divorce & Remarriage 44, 119-144. Cunningham, M., Thornton, A. (2006): , The influence of parents marital quality on adult children’s attitudes toward marriage and its alternatives: Main and moderating effects. Demography 43, 659-672. Český statistický úřad (2013, 19. srpna): Rozvodovost. [Vyhledáno 12. 1. 2014 na http:// www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost]. Dennison, R. P., Koerner, S. (2006): Post-, divorce interparental conflict and adolescents attitudes about marriage: the influence of maternal disclosures and adolescent gender. Journal of Divorce & Remarriage 45, 31-49. Emery, R. E. (1999): Marriage, divorce, and children’s adjustment. Thousand Oaks, Sage. Fabricius, W. V., Luecken, L. J. (2007): Postdivorce living arrangements, parent conflict, and long-term physical health correlates for children of divorce. Journal of Family Psychology 21, 195-205. Grych, J. H., Seid, M., Fincham, F. D. (1992): Assesing marital conflict from the child’s perspective: The children’s perception of interparental conflict scale. Child Development 63, 558-572. Hands, A. J., Warshak, R. A. (2011): Parental alienation among college students. The American Journal of Family Therapy 39, 431443. , Kapinus, C. A. (2004): The effect of parents attitudes toward divorce on offspring’s  attitudes: gender and parental divorce as mediating factors. Journal of Family Issues 25, 112-135. Kapinus, C. A. (2005): The effect , of parental marital quality on young adults attitudes toward divorce. Sociological Perspectives 48, 319-335. Kinnaird, K. L., Gerrard, M. (1986): Premarital sexual behavior and attitudes toward marriage and divorce among , young women as a function of their mothers marital status. Journal of Marriage and the Family 48, 757765. Lacinová, L., Michalčáková, R., Ježek, S. (2009): Škála dětské percepce konfliktu mezi rodiči: Česká verze dotazníku pro adolescenty. Československá psychologie 53, 68-83. Macie, K. M., Stolberg, A. L. (2003): Assessing parenting after divorce: the co

Výzkumné studie

/ 113

parenting behavior questionnaire. Journal of Divorce & Remarriage 39, 89-107. M i c h a l č á k o vá , R . , L a c i n o v á , L . , B o u š a , O . , K o t k o v á , M. (2010): Strachy a  citová vazba k rodičům v období rané adolescence. E-psychologie 4, 1, 16-29. M u l l e t , E . K . , S t o l b e rg , A. (1999): The development of the Co-parenting Behaviors Questionnaire: An instrument for children of divorce. Journal of Divorce & Remarriage 31, 115-137. P a v l á t , J. (2012): Děti po rozvodu svých rodičů – souhrn anglofonních a našich prací. Československá psychologie 56, 221-231. R i g g i o , H . R . , F i t e , J. E. (2006): Attitudes toward divorce: embeddedness and outcomes in personal relationships. Journal of Applied Social Psychology 36, 2935-2962. S o b o l e w s k i , J . M . , K i n g , V. (2005): The importance of the coparental relationship for , nonresident fathers ties to children. Journal od Marriage and Family 67, 1196-1212. Š i r ů č e k , J . , L a c i n o v á , L. (2008): Relationship with parents from the perspective of attachment theory. In: Ježek, S., Lacinová, L. (Eds.), Fifteen-year-olds in Brno: A  slice of longitudinal self-reports. Brno, MU FSS, 123-130. SOUHRN Cíle studie. Výzkum se zaměřuje na zjištění souvislostí mezi rozvodovými postoji, vybranými vlastnostmi rodičovského konfliktu, vnímanou

114 / Výzkumné studie

kvalitou vztahu k otci a rodičovskou kooperací. Cílem bylo také zjistit, jak se liší rozvodové postoje mladých dospělých z  rozvedených a  úplných rodin. Soubor a postup výzkumu. Výzkumu se účastnilo 497 vysokoškoláků (z toho 315 žen) ve věku od 20 do 30 let. 68,6 % tvořili respondenti z úplných rodin, 28,6 % z rozvedených rodin a 2,8 % respondentů uvedlo jinou možnost. Všem byly administrovány dotazníky IPPA, CPIC, CBQ a dotazník zjišťující rozvodový postoj. Hypotézy. Předpokládalo se, že rodičovský konflikt a vztah k otci jsou významnějšími prediktory rozvodového postoje než zážitek rozvodu rodičů a že při kontrole těchto proměnných nebudou mít lidé z rozvedených rodin pozitivnější postoj k rozvodu. Statistické analýzy. Předpoklady byly ověřovány pomocí lineární a hierarchické regrese a t-testů. Výsledky. Byl podpořen předpoklad, že vztah k otci predikuje rozvodový postoj a to společně se zážitkem rozvodu. Kooperace mezi rodiči se ukázala jako významný prvek, který predikuje kvalitu vztahu k otci posuzovanou mladými dospělými a mediuje souvislost mezi rodičovským konfliktem a rozvodovým postojem. Lidé z rozvedených rodin projevili pozitivnější postoje k rozvodu než lidé z rodin úplných. Omezení studie. Největší limity studie představuje lavinový výběr výzkumného souboru a použití metod, jež nebyly standardizovány pro české mladé dospělé.

Copyright of Ceskoslovenska Psychologie is the property of Institute of Psychology of the Academy of Sciences and its content may not be copied or emailed to multiple sites or posted to a listserv without the copyright holder's express written permission. However, users may print, download, or email articles for individual use.