Postavení a úloha duševního vlastnictví v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Finanční obchody

Postavení a úloha duševního vlastnictví v ČR Diplomová práce

Autor:

Bc. Marcela Jonáková FINANCE

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Leopold Tanner, MBA

5. duben, 2010

PROHLÁŠENÍ:

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Praze dne 5. dubna 2010

Bc. Marcela Jonáková

PODĚKOVÁNÍ:

Děkuji vedoucímu mé diplomové práce panu Ing. Tannerovi za laskavou spolupráci, ochotu, za jeho podnětné a věcné připomínky, které měly vliv na úroveň této práce.

Další můj dík patří Janu Janovskému za poskytnutí informací a času, čímţ mi umoţnil zrealizovat diplomovou práci v této podobě. Subjektů, kteří dokáţí implementovat úspěšně výsledky dušení činnosti v praxi není mnoho, neboť kromě finančních prostředků, veřejných podpor jim chybí odhodlání a statečnost.

2

ANOTACE PRÁCE:

Cílem mé diplomové práce je poukázat na skutečnost jaký význam pro dnešní společnost má duševní vlastnictví a dokázat, ţe je výrobním faktorem 21. století

The aim of my thesis is to point out to the fact of intellectual property importance for nowadays society and to proof that the objective phenomena is a production factor of 21th century.

3

OBSAH OBSAH ............................................................................................................................................................. 4 ÚVOD ............................................................................................................................................................... 5 1

CHARAKTERISTIKA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ .................................................................... 6

2

OCHRANA A OCEŇOVÁNÍ DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ........................................................ 10 2.1 OCHRANA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ ............................................................................... 11 2.1.1 VYNÁLEZ – PATENT ............................................................................................................... 12 2.1.2 UŢITNÝ VZOR, PRŮMYSLOVÝ VZOR A ZLEŠOVACÍ NÁVRH .............................................. 13 2.1.2.1 Uţitný vzor.................................................................................................................................... 13 2.1.2.2 Průmyslový vzor ........................................................................................................................... 13 2.1.2.3 Zlepšovací návrh ........................................................................................................................... 14 2.1.3 OCHRANNÁ ZNÁMKA ............................................................................................................ 14 2.1.4 OZNAČENÍ PŮVODU VÝROBKU ............................................................................................ 15 2.1.5 OBCHODNÍ FIRMA – OBCHODNÍ JMÉNO ............................................................................... 16 2.1.6 OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ .......................................................................................................... 16 2.1.7 KNOW - HOW .......................................................................................................................... 17 2.1.8 GOODWILL .............................................................................................................................. 18 2.1.9 AUTORSKÉ PRÁVO ................................................................................................................. 18

2.2 3

OCEŇOVÁNÍ DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ .......................................................................... 19

POSTAVENÍ A ÚLOHA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ V ČR..................................................... 23 3.1 INOVACE .................................................................................................................................... 24 3.2 PODPORA VĚDY A VÝZKUMU V ČR V 90. LETECH 20. STOLETÍ ................................... 31 3.2.1 INOVAČNÍ POLITIKA ČR ........................................................................................................ 31 3.2.2 NÁRODNÍ INOVAČNÍ STRATEGIE ČR .................................................................................... 38 3.3 SUBJEKTY TRANSFERŮ TECHNOLOGIÍ .............................................................................. 39 3.3.1 PODNIKATELSKÝ INKUBÁTOR ............................................................................................. 40 3.3.2 VĚDECKO-TECHNICKÝ PARK ................................................................................................ 40 3.3.3 INOVAČNÍ FIRMA ................................................................................................................... 42

4

PODPORA ROZVOJE DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ V ČR ....................................................... 47 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.5.1 4.5.2

5

UDĚLENÉ PATENTY V ČR ....................................................................................................... 47 VÝDAJE VYNALOŢENÉ NA VÝZKUM A VÝVOJ V ROCE 2008 ....................................... 50 KOMERČNÍ VZUŢITÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMU A VÝVOJE V ROCE 2008........................ 53 SUBJEKTY REALIZUJÍCÍ VÝZKUM A VÝVOJ ..................................................................... 56 NÁRODNÍ POLITIKA VÝZKUMU, VÝVOJE A INOVACÍ ČESKÉ REPUBLIKY ............... 62 SOUČASNÝ STAV NÁRODNÍ POLITIKY VÝZKUMU, VÝVOJE A INOVACÍ .......................... 64 NÁRODNÍ POLITIKA NA LÉTA 2009 - 2015 ............................................................................. 66

ZÁVĚR ................................................................................................................................................. 71

SEZNAM OBRÁZKŮ ................................................................................................................................... 73 SEZNAM TABULEK ................................................................................................................................... 73 SEZNAM GRAFŮ ......................................................................................................................................... 73 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ......................................................................................................... 74 PŘÍLOHY ...................................................................................................................................................... 75

4

ÚVOD Tématem diplomové práce je postavení a úloha duševního vlastnictví v ČR, jejím cílem je poukázat na skutečnost, ţe význam duševního vlastnictví je stále nedoceněn přes všechny uţitky, které společnosti jako výrobní faktor 21. století přináší. Kaţdý moderní vládní systém má za úkol svým občanům zajistit dodrţování lidských práv a základních svobod včetně základních sociálních práv. K tomu, aby tato práva – zejména práva sociální stát zajistil, potřebuje získat finanční prostředky. Hlavním zdrojem příjmů státu jsou příjmy získané výběrem daní. Přičemţ jejich výši ovlivňují hospodářské cykly, proto stát v období recese (krize, deprese, sestup) musí brát v úvahu, ţe příjmy získané výběrem daní nemusí stačit na pokrytí výdajů souvisejících se sociálními právy občanů. Z tohoto důvodu stát nemůţe zůstat pouze v roli „pasivního― subjektu v rámci trţní ekonomiky, ale jeho úkolem je zaujmout takový politický postoj, který mu v období expanze a vrcholu ekonomiky umoţní vytvořit rezervy pro období recese a zároveň v období recese prosadit takové politiky, které „nastartují― ekonomiku k vzestupu. Jednou z takových politik je podpora rozvoje duševního vlastnictví. Ta se nemusí uskutečňovat přímým finančním transferem určitému projektu, ale můţe se například jednat o podporu zprostředkovanou státem, který formou vhodných daňových ulev motivuje podnikatelské subjekty k podpoře vědy a výzkumu nebo k efektivnímu vyuţití evropských fondů určených pro podporu vědy a výzkumu. V diplomové práci nejdříve vymezím jednotlivé kategorie duševního vlastnictví, jeho ochranu a oceňování. Budu se také zabývat postavením a podporou rozvoje duševního vlastnictví v České republice. Následně na příkladu malé inovační firmy na závěr dokáţi, ţe duševní vlastnictví je výrobním faktorem 21. století.

5

1 CHARAKTERISTIKA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ Otevřená internetová encyklopedie Wikipedie definuje duševní vlastnictví takto1: „Duševní vlastnictví je majetek nehmotné povahy, který je výsledkem procesu lidského myšlení. Lze mezi něj zařadit souhrny více či méně originálních myšlenek, návodů a řešení, jak měnit či pozměňovat okolní či vnitřní svět člověka. Za duševní vlastnictví však lze povaţovat jen to, co je jedinečné, neopakovatelné a dostatečně originální. Hodnota duševního vlastnictví závisí zejména na míře jeho následné vyuţitelnosti a přínosu pro jedince a společnost a schopnosti vyvolání tvorby dalších produktů (materiálního i nemateriálního charakteru)―. Z této definice je zřejmé, ţe vývoj a bohatství společnosti je závislé na úspěšných výsledcích duševní činnosti jednotlivců či skupin. Problémem duševní činnosti je její „nenahmatatelnost― a proto její význam mnoho lidí nevnímá, dokud se neseznámí s jejím „hmatatelným― výsledkem. Vyuţívání výsledků duševní činnosti mělo a má vliv na dějiny a vývoj lidstva, bez objevů a osvojení si technologických postupů by se naše společnost nevyvíjela. Co vše se tedy podřazuje pod pojem duševní vlastnictví? Dle 2 článku Úmluvy o zřízení organizace duševního vlastnictví ze dne 14. července, podepsané ve Stockholmu jsou do duševního vlastnictví v současné době zahrnována práva: k literárním, uměleckým a vědeckým dílům, k výkonům výkonných umělců, zvukovým záznamům a rozhlasovému vysílání, k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, k vědeckým objevům, k průmyslovým vzorům a modelům, k továrním, obchodním známkám a známkám sluţeb, jakoţ i obchodním jménům a obchodním názvům, na ochranu proti nekalé soutěţi, a na všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti v průmyslové, vědecké, literární a umělecké oblasti

1

http://cs.wikipedia.org/wiki

6

Z výše uvedeného vyplývá, ţe jednotlivé kategorie duševního vlastnictví zahrnují širokou oblast lidské činnosti, přesto však je duševní vlastnictví především definováno jako výsledek vědy, výzkumu a vývoje. Pod těmito pojmy je nutno si představit následující:2 Věda – teoretická činnost uskutečňovaná především s cílem osvojit si nové znalosti, aniţ by se očekávalo jejich bezprostřední vyuţití, zároveň se jedná o systém poznatků, jeţ jsou výsledkem této činnosti. Výzkum je činnost, jejímţ cílem je získat nové znalosti. Je zaměřen na konkrétní teoretické a praktické cíle. Výzkum se člení na základní (teoretický) a aplikovaný zaměřený na konkrétní praktické cíle a brzké vyuţití. Vývoj představuje systematickou práci, při které jsou vyuţívány znalosti získané v průběhu výzkumné činnosti v praxi. Tato práce směřuje k výrobě nových výrobků, zavedení nových postupů nebo sluţeb nebo k podstatnému zlepšení jiţ existujících výrobků či postupů. Výsledky vědy, výzkumu a vývoje mají pro společnost význam tehdy, pokud jsou realizovány v praxi, proces, který tuto realizaci zprostředkuje se nazývá transfer technologie. Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO – World intellectual Property Organizacion) definuje pojem technologie takto3: „Technologie představuje soubor systematických znalostí slouţících k výrobě výrobku, uţití postupu (výrobního, obchodního atd.) nebo k provádění sluţeb. Takové znalosti existují v podobě vynálezů, průmyslových vzorů, prototypů nebo nového podniku, stejně jako se můţe jednat o poskytnutí rad nebo technických znalostí, odborných sluţeb v rámci technické pomoci při návrhu, výstavbě, vyuţívání a udrţování podniku výrobního nebo obchodního―. J. Malý tuto definici dále rozvádí a konstatuje, ţe citace4: „Pojem technologie se tedy vztahuje ke všem typům ekonomické aktivity. Kaţdý specifický postup, předpis, recepturu, metodu, způsob práce, řešení lze povaţovat za technologii. Pojem technologie zahrnuje výsledky vědecko-výzkumné činnosti, stejně jako poznatky 2

Malý, J.: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha: C.H.Beck, 2002. str. 1 3 Malý, J.: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha: C.H.Beck, 2002. str. 4 4 Malý, J.: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha: C.H.Beck, 2002. str. 4

7

získané provozováním zařízení nebo činnosti. Především na míře poznání závisí, zda bude majitel technologie takovou činnost provozovat, řídit, znovu zakládat nebo dále rozvíjet―. Přednesení úspěšných výsledků vědy, výzkumu a vývoje formou transformace technologií má za následek vznik nehmotného majetku – statku. Jedná se tedy o výsledek nějaké duševní činnosti, nikoli o činnost samotnou. J. Heřman5 vyslovil definici nehmotného majetku takto, citace: „Nehmotný majetek přestavuje takové formy majetku, které se vedle fixního a oběţného kapitálu účastní produkčního procesu a přispívají pozitivně ke zvyšování ziskového potenciálu firmy. Do kategorie duševního vlastnictví jsou zahrnovány technologie, počítačové programy, ochranná a bezpečnostní opatření a práva k průmyslovému vlastnictví (průmyslová práva). Práva k průmyslovému vlastnictví jsou práva k nehmotným statkům vyuţitelným průmyslově (spolu s autorskými právy tvoří širší kategorii práv k duševnímu vlastnictví), která jsou poskytnuta jejich tvůrcům a realizátorům. Jsou to práva k výsledkům tvůrčí činnosti (k vynálezům, průmyslovým vzorům, zlepšovacím návrhům apod.) a dále práva k ochranným označením (ochranným známkám, obchodnímu jménu).― Jedná se o obšírnou definici, která sice plně vystihuje nehmotný majetek, mě však více zaujala definice M. Pospíšila,6 která je naprosto srozumitelná široké veřejnosti, citace: „Nehmotným statkem se rozumí myšlenka či její ztvárnění, kterýţto statek má nehmotnou povahu a je třeba jej odlišovat od hmotného předmětu, v němţ je realizován.―. J. Malý7 ve své publikaci upozorňuje na zvláštnosti, kterými se nehmotné statky odlišují od hmotných. Jedná se o následující: poskytovatelé nehmotného statku je neztrácejí (jako je tomu při změně vlastnictví u hmotného předmětu), tyto statky se mohou ve stejném okamţiku vyskytovat na několika místech najednou (v mysli lidí, na různých hmotných nosičích),

5

Heřman, J.: Oceňování nehmotného majetku, časopis Inovační podnikání a transfer technologií. Praha: Asociace inovačního podnikání Praha 2006. str. 5 6 Pospíšil, M.: Systém právní úpravy průmyslových práv. Aplikované právo 2/2003, str. 36. http://www.aplikovanepravo.cz/index.php?no=9&lang=cz&id=7 7 Malý, J.: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha: C.H.Beck, 2002. str. 4.

8

nehmotné statky nelze spotřebovat nebo zničit při jejich vyuţívání, naopak zkušeností s vyuţíváním se obohacují (mohou však zastarat, jejich hmotný nosič můţe být zničen jak to můţe být v případě CD nosičů), mohou být změněny i přeneseny na velké vzdálenosti, snadno se převádějí přes hranice. Vzniklý nehmotný statek je nutno chránit především po právní stránce, ale nelze podcenit ani jeho správné hodnotové ocenění, jinak by mohly vzniknout autorům a vlastníkům velké ztráty.

9

2 OCHRANA A OCEŇOVÁNÍ DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ Nehmotný statek jako výsledek duševní činnosti ve většině případech vzniká s vynaloţením velkého pracovního úsilí a nemalých finančních prostředků i během několika let. Z tohoto důvodu vznikla potřeba nehmotné statky chránit po právní stránce. Z historických pramenů se dovídáme, ţe prvním psaným zákonem, který se zabýval ochranou nehmotného statku je Benátský zákon z r. 1474, který se týkal vynálezů. Na svou dobu se jednalo o vysoce moderní a revoluční zákon (údajně zásady tohoto zákona navrhoval sám Leonardo da Vinci). Nejenţe definoval pojem vynález a původcovský princip, ale vymezil i právní nároky a ochranu vynálezu pro jeho vlastníka. V tomto spočíval zásadní rozdíl Benátského zákona od právních norem ostatních zemí, kde právní nároky vlastníku vynálezu nevznikly dokud s udělením nároku – privilegií nesouhlasil vládce8. Tato právní norma však negarantovala absolutní vlastnické právo, neboť umoţňovala benátské vládě bez souhlasu vlastníka vyuţít patentovaný vynález pro veřejný zájem9. Další významný zákon byl vydán bezmála po 150 letech, v r. 1623 v Anglii. Jednalo se o zákon – Statues of Monopolies, který zavedl patentovou ochranu. V případě českých zemí (Rakousko-Uherska) první zákonná úprava týkající se ochrany duševního vlastnictví byla vydána v r. 1832 - jednalo se o císařský patent (později jej nahradil rakouský patentový zákon), následně v r. 1859 vstoupil v platnost zákon o ochraně průmyslových známek. Po vzniku Československé republiky došlo k sjednocení zákonů o vynálezech, přičemţ patentový zákon byl předmětem recepce do právního systému vzniklé republiky, účinnost této normy skončila aţ v r. 1952. Doba uţívání této normy pouze potvrdila pravdivost tvrzení, ţe rakouský patentový zákon byl ve své době nejmodernějším a nadčasovým zákonem. O příslušných právních normách, které jsou účinné dnes, se zmíním u jednotlivých druhů průmyslového a duševního vlastnictví.

8

Špindler, K.: Slovník pojmů z oboru průmyslového vlastnictví. Technický týdeník. http://www.techtydenik.cz. 9 Dohoda o právech duševního vlastnictví souvisejících s obchodem TRIPS. http://www.businessinfo.cz.

10

2.1 OCHRANA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ Rozvoj a právní ochrana jednotlivých komodit duševního vlastnictví má následný vliv na soutěţní prostředí v této oblasti, protoţe přinášejí stále nové podněty i pro konkurenční subjekty a tím je podpořen rozvoj ekonomiky. Právní ochrana duševního vlastnictví zabezpečuje nedotknutelnost práv autorům a vlastníkům, coţ pro subjekty (zahraniční či tuzemské) můţe představovat problém pro realizování výsledků duševní činnosti v praxi, ale domnívám se, ţe bez náleţité právní ochrany by docházelo nejen k finančním ztrátám, ale i k degradaci tvůrčích činností. Přes překáţky vyplývající z právní ochrany však lze konstatovat, ţe duševní činnost vede k dynamickému rozvoji ekonomiky. Z pohledu právní terminologie se dělí výsledky duševní činnosti do dvou kategorií a to na průmyslové vlastnictví a duševní vlastnictví. Tato kategorizace vznikla na základě rozdílu spočívající v předmětu právní ochrany. Právo k průmyslovému vlastnictví řeší ochranu obecných řešení výrobků a postupů a práva na označení, tj. musí se jednat o produkt průmyslově (hospodářsky) vyuţitelný. Těmito jsou zejména vynálezy, průmyslové a uţitné vzory a ochranná označení (ochranné známky, označení původu výrobků a obchodní jména). Právo k duševnímu vlastnictví řeší ochranu způsobu vyjádření a ztvárnění myšlenek dle příslušných ustanovení autorského zákona včetně vnější formy způsobu vyjádření individuálních tvůrčích činností (např. literární činnost, výkony umělců, zvukové nahrávky a televizní a filmové pořady), na nichţ jsou zaloţeny předměty průmyslového vlastnictví. Právo duševního vlastnictví tedy zabezpečuje postup při právní ochraně předmětů průmyslového vlastnictví včetně právních norem celních, daňových a trestních. Na základě rozvoje duševních činností byla Světovou organizací duševního vlastnictví (WIPO) zahrnuta do duševního a průmyslového vlastnictví také ochrana před nekalou soutěţí a know-how. Nyní přistoupím k podrobnému definování jednotlivých komodit duševní činnosti, neboť se domnívám, ţe toto je nutno učinit před tím, neţ se podrobněji budu zabývat právní ochranou duševního vlastnictví v ČR.

11

2.1.1 VYNÁLEZ - PATENT V právu České republiky nenalezneme definici vynálezu a proto pouţiji definici J. Jeţka, citace:10 „Vynález je řešení, které je výsledkem tvůrčí duševní činnosti původce, je nové a průmyslově vyuţitelné a znamená ve srovnání se světovou úrovní poznání, pokrok, projevující se novým nebo vyšším účinkem―. Vynálezem tedy je myšlenka, nové řešení či nápad. Z tohoto důvodu nelze povaţovat za vynález praktickou aplikaci myšlenky, nového řešení a nápadu. Vynález je předmětem průmyslového práva, a aby mu bylo moţno poskytnout právní ochranu, musí být přihlášen dle podmínek stanovených zákonem č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 116/2000 Sb. Při přihlašování vynálezu se nezkoumá, zda osoba uvedená v přihlášce je skutečným autorem vynálezu, neboť se zde uplatňuje vyvratitelná domněnka, ţe osoba uvedená v přihlášce je rovněţ autorem přihlašovaného vynálezu. Vynálezu je udělen patentovým úřadem – Úřad průmyslového vlastnictví ČR patent11, tj. forma právní ochrany zaregistrovaného vynálezu, pokud vynález splňuje několik kriterií, a to: novost řešení, výsledek vynálezecké činnosti, průmyslovou vyuţitelnost. Pro vysvětlení těchto tří kriterií vyuţiji publikaci J. Malého12 citace: „Novost je vesměs chápána jako celosvětová a absolutní, objektivní a je vztaţena ke stavu technik (tj. daného oboru) ke dni přihlášky, tedy ke všemu, co bylo k tomu dni přihlášeno k patentové ochraně nebo publikováno v daném státě nebo kdekoli na světě―. „Vynálezecká činnost – druhý znak patentovatelnosti je formulována v mnoha patentových zákonech jako nezřejmost, tj. řešení není zřejmé pro průměrného odborníka v daném oboru z dosavadních poznatků. Je tedy nutno, aby se jednalo o kvalitativně vyšší úroveň řešení nebo vyšší vynálezecký stupeň―. Patent, který uděluje majiteli právo na vyuţití vynálezu má dobu platnosti 20 let od podání přihlášky, přičemţ za kaţdý rok platnosti patentu platí jeho majitel správní poplatek. 10

Jeţek, J.: Patentový zákon. Zákon o uţitných vzorech. Praha: C. H. Beck, 1998, str. 31 termín patent vznikl v Anglii odvozením od královských privilegií Letters Patents – otevřených dopisů – tyto adresátu privilegia umoţňovaly monopolní právo k výrobě a prodeji 12 Malý, J.: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha: C.H.Beck, 2002. str. 26, 27 11

12

Patentem vzniká jeho majiteli právo udělit souhlas k výrobě, nabídce, uvedení na trh daného předmětu patentu. Bez souhlasu drţitele patentu to jinak moţné není.

2.1.2 UŢITNÝ VZOR, PRŮMYSLOVÝ VZOR A ZLEPŠOVACÍ NÁVRH Do této kapitoly jsem zařadila uţitný vzor, průmyslový vzor a zlepšovací návrh, protoţe všechny tři kategorie spojuje jeden společný prvek a tím je skutečnost, ţe vţdy se jedná o řešení.

2.1.2.1

UŢITNÝ VZOR

Uţitný vzor je definován jako13 „řešení, které je výsledkem tvůrčí činnosti, je nové a průmyslově vyuţitelné. Na rozdíl od vynálezu musí jít výlučně o technické řešení, přičemţ stačí, překračuje-li rámec pouhé odborné dovednosti―. Zákon o uţitných vzorech č. 478/1992 Sb. uvádí, ţe uţitným vzorem je technické řešení, které je nové, přesahuje rámec odborné dovednosti a je průmyslově vyuţitelné. Zákon dále vymezuje co uţitným vzorem není, jedná se především o činnosti, které vyţadují delší časový úsek na vývoj a vyzkoušení a uţitný vzor je výsledkem opačné činnosti, neboť slouţí pro rychlé poskytnutí ochrany a má krátkou platnost. Uţitný vzor stejně jako patent se přihlašuje na patentovém úřadě. Doba ochrany je poskytnuta na 4 roky od přihlášky k registraci do rejstříku uţitných vzorů. Dobu ochrany lze dvakrát prodlouţit o tři roky, nejdéle na dobu 10 let. Po zaregistrování uţitného vzoru vzniká jejímu majiteli výlučné právo k jeho hospodářskému vyuţití, toto právo lze převést na jinou osobu nebo jí udělit licenci14.

2.1.2.2

PRŮMYSLOVÝ VZOR

Průmyslový vzor je definován jako vzhled výrobku nebo jeho části, který je nový a průmyslově vyuţitelný. Vnějším vzhledem je myšlena plošná i prostorová úprava – kresba, tvar, uspořádání barev atd. Na rozdíl od uţitného vzoru se tedy jedná výlučně o řešení estetické. Uţitný i průmyslový vzor stejně jako vynález musí splňovat podmínku objektivní a celosvětové novosti.

13

Jeţek, J.: Patentový zákon. Zákon o uţitných vzorech. Praha: C. H. Beck, 1998, str. 49 Právní úpravu uţitného vzoru řeší také zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů 14

13

Pokud je průmyslový vzor zapsán v rejstříku průmyslových vzorů, je doba platnosti jeho ochrany stanovena na 5 let, přičemţ lze tuto dvakrát prodlouţit, a to vţdy na časový úsek 5 let. Celková doba ochrany je tak stanovena na 15 let. Majitel průmyslového vzoru můţe udělit licenci, spolumajitelství, převod atd. Jako průmyslový vzor lze pouţít i výtvarné dílo (souhlas autora je nezbytný), které bude opakovaně vyráběno – tištěno. Získává pak ochranu průmyslověprávní i autorskoprávní. Průmyslovým vzorům poskytuje právní ochranu zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů.

2.1.2.3

ZLEPŠOVACÍ NÁVRH

Právní ochrana zlepšovacích návrhů je uvedena jiţ ve zmíněném zákoně č. 527/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona je zlepšovacím návrhem kaţdé zlepšení, které zlepšovatel navrhne svému zaměstnavateli a ten je příjme. Za zlepšovací návrh nelze povaţovat návrh řešení, pokud tento spadá do pracovní náplně zlepšovatele. Zlepšovatel je povinen nejdříve zlepšovací návrh nabídnout svému zaměstnavateli, aby ten mohl rozhodnout, zda se zlepšovací návrh stane součástí obchodního tajemství. Vzhledem ke skutečnosti, ţe zlepšovací návrhy vznikají v rámci pracovně právních vztahů, zákon č. 527/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů řeší problematiku zlepšovacích návrhů zcela obecně s tím, ţe tato můţe být řešena prostřednictvím vnitropodnikových směrnic.

2.1.3 OCHRANNÁ ZNÁMKA Zákon č. 441/2003 Sb.,15 § 1 definuje, ţe: „Ochrannou známkou (v ČR se jiţ také běţně pouţívá anglické označení „trademark―) můţe být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoli označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo sluţby jedné osoby od výrobků nebo sluţeb jiné osoby.― Jedná se tedy o ochranu označení, která je způsobilá odlišit produkty pocházející od různých subjektů, pokud jsou zapsány do rejstříku ochranných známek. Právní ochraně v ČR podléhají pouze graficky znázornitelné ochranné známky – ochrana není poskytnuta čichovým a zvukovým označením. Doba platnosti ochranné známky je na 10 let od podání přihlášky (zákon umoţňuje obnovu po 10 letech).

15

Zákon o ochranných známkách

14

Ochranná známka tím, ţe má odlišit jejího vlastníka od ostatních subjektů, má tedy i úkol propagační, který umoţní vlastníkovi prodej takto označených produktů za podstatně vyšší částky neţ mohou poţadovat ostatní konkurenti (pokud je ovšem propagovaná produkce známkou dobré jakosti). Propagační úloha by měla být spojena i s originalitou ochranné známky, aby pro spotřebitele byla snadno zapamatovatelná. Z výše popsaného vyplývají funkce ochranné známky - funkce rozlišovací, propagační (tato je propojená se zárukou jakosti) a v některých případech můţe mít i uměleckou hodnotu. Hodnota ochranné známky roste jak s dobou její ochrany, tak s proslulostí a jakostí produktu, který má za úkol propagovat. Zákonná úprava ochranné známky záměrně nedefinuje co vše můţe být ochrannou známkou, ale definuje negativní znaky, které neumoţňují udělení ochrany. Jedná se například o označení klamavé, které je v rozporu s dobrými mravy, neobsahuje rozlišovací schopnost, atd. Ochrannou známku uděluje Úřad průmyslového vlastnictví, který ji zapíše do rejstříku ochranných zámek, přičemţ pouţívání ochranných známek je povinné. Vlastník ochranné známky má moţnost se rozhodnout, zda její uţití částečně či zcela převede na jiné osoby nebo si jej ponechá. Pokud si zvolí poslední variantu můţe poskytnout ochrannou známku k uţívání formou licence. Licence má dvě podoby výlučnou a nevýlučnou. Výlučná licence umoţňuje nabyvateli uţívání ochranné známky s vyloučením konkurence, tzn. v rámci této licence je z uţívání ochranné známky vyloučen i její vlastník. Nevýlučná licence umoţňuje majiteli ochranné známky tuto poskytnout i více subjektům a to v rozsahu a způsobem stanoveným v licenční smlouvě.

2.1.4 OZNAČENÍ PŮVODU VÝROBKŮ Označení původu výrobků má význam propagační (druhové označení) a rozlišovací (kvalitativní), protoţe označením místa, oblasti, země, které jsou spjaté s proslulostí, tradicí a jakostí produktu stoupá jeho atraktivita i cena. Ochrana označení původu výrobků je poskytována na základě zákona č. 452/2001 Sb.,16 formou registrace patentovým úřadem na dobu neurčitou. Registrace poskytuje výlučnou ochranu za podmínky, ţe v době přihlášky musí být označení pouţíváno, tj. označení musí být všeobecně známé (např. Plzeňské pivo, Znojemské okurky, Ţeleznobrodské sklo, 16

Zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení

15

Vamberecká krajka). Ochranu označení výrobků však nelze poskytnout na druhové označení, které sice ve svém názvu uvádí zeměpisné označení, ale z dané oblasti nepochází (turecký med). Označení původu výrobku nemůţe být předmětem licence. Zvláštností při ochraně původu výrobku je skutečnost, ţe pokud jiné subjekty začnou své produkty označovat stejným původem a majitel registrovaného označení původu se proti takovému pouţívání nebrání, stane se označení původu výrobku druhovým označením a tak pozbude právní ochrany, kterou poskytuje patentový úřad.

2.1.5 OBCHODNÍ FIRMA - OBCHODNÍ JMÉNO Označení obchodní firmy je základním identifikačním znakem podnikatele (právnické nebo fyzické osoby), který je zapsán v obchodním rejstříku. Označení firmy nesmí být zaměnitelné s označením firmy jiného podnikatele. Podnikatel, který není zapsán v obchodním rejstříku, můţe pouţívat při podnikání odlišující dodatek či jiné označení pokud nebude působit klamavě a jeho uţívání bude v souladu s platnými zákonnými předpisy. Odlišujícímu dodatku poskytuje právní ochranu právo proti nekalé soutěţi. Obchodní firma i odlišující dodatek má nejen význam informativní - označuje právní subjektivitu podnikatele, ale pokud je firma úspěšná, můţe se stát ochranným označením, které je následně předmětem průmyslového vlastnictví. Právní ochrana je poskytována obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tato je výlučná a časově neomezená. Ochrana vzniká jiţ při uţívání názvu, nikoli aţ při zápisu do obchodního rejstříku.

2.1.6 OBCHODNÍ TAJEMSTVÍ Obchodní tajemství je definováno v ustanovení § 17 obchodního zákoníku,17 kde je uvedeno, ţe se jedná o veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potencionální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných odborných kruzích běţně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. 17

Zák.č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

16

Z takto formulované definice jednoznačně vyplývá, ţe pod pojem obchodní tajemství lze zahrnout všechny skutečnosti týkající se informací o podniku a to ze všech oblastí (tj. výrobní,

obchodní,

technické,

organizační).

Obchodní

tajemství

se

týká

také

technologických postupů, receptur, informací o odběratelsko-dodavatelských vztazích, cenové politiky atd. Ochrana obchodního tajemství je absolutní (§ 18 - § 20 obchodního zákoníku). V rámci soutěţního vztahu lze uplatnit ochranu dle § 51 obchodního zákoníku. Ochrana obchodního tajemství je podnikatelskými subjekty hojně vyuţívána, neboť obchodní tajemství přestavuje nejen léty pracně získané zkušenosti, ale současně i podnikatelské strategie, které učinily podnikatelské subjekty úspěšnými.

2.1.7 KNOW - HOW J. Malý definuje know-how

18

jako, citace: „výrobně technické poznatky, které nejsou

obvykle výsledkem vědecké nebo tvůrčí činnosti, ale dlouhodobé zkušenosti s optimálním průběhem určitého procesu, technologie, receptury. Zahrnuje nesporně celou řadu zkušeností nabytých především z široké oblasti techniky, ale i obchodu a podnikání. Někdy se tímto výrazem označují výrobní zkušenosti nebo technická pomoc nebo technická informace. V kaţdém případě je know-how nástrojem technického pokroku a důleţitým činitelem při soutěţi. Můţe mít pro podnikatele větší význam neţ samotné patenty. Někdy jsou pod pojmem know-how chápány i nechráněné (utajované) vynálezy, výsledky výzkumu a vývoje a další výsledky činnosti tvůrčí.― Svoji podstatou know-how zahrnuje prvky hmotné (receptury, výkresy, modely) i nehmotné (zkušenosti z teorie a praxe) a v sobě modelově spojuje tři základní sloţky19 : invenci a inovaci, vědomosti, znalosti a kompetence, zkušenosti a praxi.

18

Malý, J.: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha: C.H.Beck, 2002. str. 50 19 Malý, J.: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha: C.H.Beck, 2002. str. 52

17

Samostatnou právní ochranu know-how v právním systému ČR nemá, z dosavadní praxe však vyplývá, ţe tato je poskytována v rámci ochrany obchodního tajemství dle § 17 obchodního zákoníku.

2.1.8 GOODWILL Goodwill – „dobrá pověst―, představuje rozdíl mezi hodnotou podniku jako celku a hodnotou všech ocenitelných částí majetku podniku. Vzniklý rozdíl mezi hodnotami – goodwill tedy zahrnuje hodnoty nehmotného charakteru, které byly úspěšné a vybudovaly dobré postavení danému podniku na trhu. Jedná se například obchodní politiky, propagace, vlastnění ochranných známek. Goodwill představuje cenu dobré pověsti, kterou si daný podnik buduje a udrţuje dlouhá léta.

2.1.9 AUTORSKÉ PRÁVO Autorské právo zahrnuje díla literární, umělecká, vědecká z hlediska formy jejich vyjádření, tzn. jedná se o díla slovesná, filmová, divadelní, fotografická, ale také o výkony umělců, nahrávky na různých nosičích, počítačové programy atd. Právní ochrana20 proti plagiátu je poskytnuta dílu, které je originální a jedinečné. Autorovi díla vzniká autorské právo v okamţiku faktického vytvoření díla v objektivně vytvořené formě21 a je chráněno před neoprávněným pořizováním nebo pouţíváním díla, jeho neoprávněným šířením a neoprávněnými zásahy do díla. Není chráněna ta část díla, která je běţným kulturním dědictvím lidstva. Autorské právo vymezuje autorům dva okruhy absolutních práv. Jedná se o osobní nepřevoditelná práva a osobní majetková převoditelná práva. Osobní nepřevoditelná práva jsou časově neomezená a náleţí pouze osobě autora (označení díla jménem autora, integritu díla). Osobní majetková převoditelná práva platí po dobu ţivota autora a 70 let po jeho smrti. Jedná se především o výlučné právo nakládat s dílem a jeho vyuţívání.

20

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) 21 Malý, J.: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha: C.H.Beck, 2002. str. 57

18

2.2 OCEŇOVÁNÍ DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ Ocenění duševního vlastnictví - nehmotného majetku slouţí ke stanovení trţní hodnoty majetku, aby z něj vlastník mohl brát uţitek a domáhat se právní ochrany, pokud nastane jeho zneuţití. Základem pro stanovení prodejní ceny (pokud má vlastník nehmotného majetku úmysl jej prodat) je trţní hodnota, jejíţ výši ještě ovlivňuje i výše nákladů, které byly vynaloţeny v souvislosti s pořízením tohoto majetku. V prostředí trţní ekonomiky je zřejmé, ţe vlastník nehmotného majetku bude chtít optimalizovat výnos, který mu nehmotné aktivum můţe poskytnout – při tomto zhodnocení má na výběr ze tří moţností: 22 vyuţívat jeho uţitky sám, poskytnout jej k uţití formou licence, vzdát se veškerých práv (např. prodej) a převést je na třetí osobu. V případě zájemce o nehmotný majetek bude také cena důleţitým faktorem pro rozhodování, jakým způsobem bude toto aktivum získáno, neboť tato skutečnost bude ovlivňovat výnosnost vloţené investice. Rovněţ jako vlastník nehmotného majetku má zájemce na výběr ze tří moţností: 23 sám zrealizovat výzkum a vývoj, zakoupení potřebné licence, získat jej formou fúze či akvizice. J. Malý ve své publikaci dle mého názoru neuvádí čtvrtou moţnost, kterou je nákup nehmotného majetku. Oceňování nehmotného majetku má svá specifika, která spočívají ve skutečnosti, ţe duševní vlastnictví při svém vyuţití neztrácí hodnotu, v tom spočívá oproti hmotným statkům jeho jedinečnost. Duševní vlastnictví není přímo konzumováno, ale umoţňuje realizovat výrobu určité produkce. Oceňováním duševního vlastnictví se zabývají odhadci, 22

Malý, J.: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha: C.H.Beck, 2002. str. 127 23 Malý, J.: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha: C.H.Beck, 2002. str. 127

19

soudní znalci, poradenské firmy. Právní předpisy však vyjma některých případů nestanovují způsoby ocenění pro jednotlivé komodity duševního vlastnictví, takţe běţně nastává situace, kdy jeden nehmotný majetek můţe mít několik rozdílných oceňovacích hodnot, protoţe tyto byly zjištěny rozdílnými metodami ocenění. Je tedy proto důleţité vybrat oceňovací metodu, která nejlépe vystihuje daný produkt duševního vlastnictví. Při oceňování průmyslového vlastnictví se k němu přistupuje stejně jako ke zboţí, které je na trhu předmětem směny, přičemţ zboţí má hodnotu uţitnou a směnou. Uţitná hodnota je stanovena k určitému datu a představuje zisky realizované v budoucnosti, které jsou vyčísleny souhrnnou cennou. Vyčíslená ziskovost je tedy stanovena v kontextu s časem, místem, moţným vyuţitím, moţným vlastníkem či nabyvatelem. Dalším faktorem ovlivňujícím uţitnou hodnotu je moţný specifický účel průmyslového vlastnictví, který zároveň podstatně zvýší jak hodnotu určitého průmyslového vlastnictví, tak i hodnotu dané firmy. Přičemţ uţitná hodnota je pro kaţdý subjekt odlišná z důvodu, ţe kaţdému přináší jiný zisk. Stanovení směnné hodnoty je v případě průmyslového vlastnictví nereálné a to vzhledem k jeho vzácnosti, jedinečnosti, nedostatku konkurence a malé organizaci trhu s průmyslovým vlastnictvím. Všechny tyto vlastnosti neumoţňují stanovit průsečík nabídky a poptávky na trhu, a tak stanovit směnnou hodnotu. Hodnota průmyslového vlastnictví, přestoţe bude stanovena co moţná nejpřesněji (tzn. budou zohledněny všechny podstatné faktory – čas zpracování, potřebné mnoţství a kvalita informací, odborná způsobilost odhadce, účel ocenění), nemusí být totoţná s výší ceny, za kterou by byl nehmotný majetek prodán nebo výší ceny licence, protoţe tu mohou ovlivnit další faktory jakými například je finanční a časová tíseň. Z výše uvedeného vyplývá, ţe vzhledem k povaze nehmotného majetku je jeho ocenění velmi sloţité. Ještě neţ upozorním na některou z metod oceňování, ráda bych uvedla definici trţní hodnoty průmyslového vlastnictví (učiněnou Výborem pro mezinárodní standardy aktiv – International Assets Valuation Standarts Committee), která je dle mého mínění nejvystiţnější, citace: „Trţní hodnota je odhadnutá částka, za kterou by se aktivum směňovalo k datu oceňování mezi potencionálním koupěchtivým prodávajícím a prodeje chtivým kupujícím při transakci samostatných a nezávislých partnerů po náleţitém marketingu, přičemţ kaţdá strana by jednala se znalostí, rozumě a bez nátlaku.―

20

Při oceňování je výchozím kriteriem ekonomický přínos nehmotného majetku - tento lze zjistit metodou nákladovou, komparativní nebo výnosovou. Jedná se o metody kvantitativního ocenění, protoţe ocenění je provedeno v peněţním vyjádření. V publikaci Oceňování nehmotného majetku se Karel Čada24 zabývá výhodami, které poskytuje při oceňování kvalitativní metoda a uvádí: „Za kvalitativní ocenění je moţno povaţovat např. vnitřní hodnocení majitele práv nebo vyuţívající organizace, jehoţ výsledkem a smyslem můţe být jen konstatování, ţe jde o majetek mimořádné důleţitosti a významu, nebo pouze řešení významné, popř. okrajové. Takové zjištění můţe mít zásadní význam i přesto, ţe se o penězích vůbec nehovoří. Je vyuţíváno pro strategické úvahy o dalším rozvoji oboru, investicích či potřebách rozsahu průmyslově právní ochrany, případně k jejímu opuštění, sledování směrů vývoje a významu průmyslově právní ochrany.― Nyní bych stručně vysvětlila podstatu jednotlivých metod oceňování. Při ocenění duševního vlastnictví nákladovou metodou se vychází z nákladů, které je potřeba vynaloţit na vytvoření daného nehmotného majetku, neboť potencionální kupec bude ochoten zaplatit pouze cenu, která v době nákupu koresponduje s náklady na vytvoření takovéhoto majetku. Tato metoda je vhodná pro nehmotný majetek, který podléhá opotřebení a zastarávání (např. technologie, patenty). Je však naprosto nevhodná pro nehmotný majetek, jemuţ naopak dlouhodobé uţívání zvyšuje hodnotu, případem jsou jiţ zmíněné ochranné známky. Komparativní (srovnávací) metoda je metodou, při které dochází k porovnávání oceňovaného majetku s obdobným majetkem, který byl realizován na trhu v období 3 – 6 měsíců před oceňováním nového nehmotného majetku, tím je zajištěna aktuálnost trţní hodnoty. Ke správnému zjištění hodnoty je však potřeba dostatek informací, aby mohl být vybrán dostatečně obdobný produkt produktu oceňovanému, coţ můţe být značně problematické a můţe dojít k nesprávnému ocenění. V rámci oceňování nehmotného majetku výnosovou metodou je zohledněn ekonomický přínos nehmotného majetku, doba trvání realizované výhody a velikost rizika. Tato metoda oceňování se nejčastěji pouţívá pro ochranné známky a průmyslová práva. Na bázi

24

Čada K.: Oceňování nehmotného majetku, VŠE IOM, Praha 2002, str. 44

21

výnosových metod se pouţívá velké mnoţství variant ocenění, pro příklad jsem vybrala následující varianty.25 Licenční analogie je zaloţena na skutečnosti, ţe vlastník nehmotného majetku jej za úplatu poskytne - prodá třetí osobě. Úplatu budou představovat poplatky, které za dobu platnosti smlouvy vlastník obdrţí. Metody na bázi přírůstku výnosu vycházejí z teorie, ţe vlastník nehmotného majetku je zvýhodněn tímto vlastnictvím oproti ostatním konkurentům, protoţe díky vlastnictví k nehmotnému majetku můţe poţadovat za své produkty vyšší ceny a tak dosahovat vyšších zisků. Jedná se například o metody přínosu v důsledku cenové prémie plynoucí z objemu výroby, přínosu měřeného hrubým ziskem a přínosu měřeného výnosností celkových aktiv. Poslední metodou, kterou bych zmínila, je metoda oceňování nehmotného majetku administrativním způsobem. Jedná se o metodu, která je uvedena v zákoně o oceňování majetku26. Cena se stanovuje výnosovou formou – součtem diskontovaných (diskontování je stanové vyhláškou) budoucích čistých výnosů vyplývajících z uţívání práv k nehmotnému majetku ode dne jeho ocenění. Tento zákon rovněţ umoţňuje ocenit nehmotný majetek cenou obvyklou, tj. cenou, která je dosaţitelná při prodeji stejného či obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v ČR ke dni ocenění (stanovená cena podléhá právní ochraně jako obchodní tajemství). Definovala jsem pojem duševní vlastnictví a jeho jednotlivé kategorie, nastínila způsoby jeho oceňování. Nyní bych přistoupila ke zjištění, jaké je postavení a úloha duševního vlastnictví v ČR a jaká je poskytována podpora jeho rozvoje ze strany státu.

25

Heřman, J.: Oceňování nehmotného majetku, časopis Inovační podnikání a transfer technologií č. 1/2006. Praha: Asociace inovačního podnikání Praha 2006. str. 8 a 9 26 Zákon o oceňování majetku a o změně některých zákonů, č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů

22

3 POSTAVENÍ A ÚLOHA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ V ČR Dnešní vědecko-technický pokrok (počátek vědecko-průmyslové revoluce zaznamenáváme jiţ od konce 18. století, kdy byl vynalezen parní stroj), zasahuje do mnoha oblastí – umoţňuje nejen rozvoj lidstva a zároveň mění jeho potřeby, ale také díky němu dochází k úsporám neobnovitelých zdrojů, zvýšení produktivity práce (zároveň však sníţení potřeby lidského faktoru), vzniku nových pracovních míst, vyvolává změny i v dalších oblastech jako je kultura, v neposlední řadě má vliv na demografické uspořádání. Jiţ jsem zmínila, ţe vědeckotechnický rozvoj začal na konci 18. století, ale jeho největší rozmach se dostavil aţ ke konci 20. století, ale pokračuje i dnes, kdy se schopní jedinci a týmy stávají součástí (nebo jsou jimi financovány) velkých výrobních firem nebo nadnárodních společností. Nositelem současného rozvoje duševního – především průmyslového vlastnictví jsou inovace,27 jeţ mají za následek stále nové a nové zkvalitňování produkce chemické, biologické, ekologické, výrobní. K objasnění pojmu inovace jsem si vybrala definici profesora Fordham University v New Yorku, Milana Zeleného, citace:28 „Inovace jsou taková kvantitativní či kvalitativní zlepšení produktu, procesu nebo podnikatelského modelu, která významně přidávají hodnotu zákazníkovi, podniku, v ideálním případě oběma stranám současně. Pokud se přidaná hodnota realizuje aţ při transakci v rámci trhu, inovace sama tedy vzniká na trhu ve chvíli prodeje. Vlastně ji realizuje zákazník. Proto se inovace zásadně liší od invence, vynálezu, patentu nebo zlepšovacího návrhu – ty mohou zůstat nerealizované, v trezoru, skladě, v papírech, na patentovém úřadě.― Z pohledu inovací lze jednotlivé komodity průmyslového vlastnictví rozdělit do dvou kategorií a to, zda se jedná o: výsledek tvůrčí aktivity – patenty, uţitné vzory, průmyslové vzory, zlepšovací návrhy a know-how, výstup reprodukční činnosti – všechny ostatní, mezi něţ např. patří ochranná známka, označení původu výrobku, obchodní firma… 27

Inovace – odvozeno z latinského innovare – obnovovat, tj. novost či obnova určité lidské činnosti či myšlení 28 Informace získány z internetových stránek http://www.centrumpi.eu/Default.aspx?id=40&sub_id=96&pos=1

23

Komodity průmyslového vlastnictví (zaloţené na inovacích), které jsou výsledkem tvůrčí aktivity, poskytují vlastníkům a provozovatelům vysokou přidanou hodnotu v podobě zisku a umoţňují jim získat absolutní komparativní výhodu spočívající v monopolním postavení (byť je toto ve většině případech krátkodobé, neboť konkurence reaguje rychle) na trhu aniţ by byl porušen antimonopolní zákon.

3.1 INOVACE Inovace jako vědní disciplína byla spolu s technickým rozvojem definována jako ústřední disciplína teoretického systému J.A. Schumpeterem. Ten za inovace povaţuje: výrobu nového výrobku nebo výrobu existujícího výrobku v nové kvalitě, zavedení nového výrobního procesu do výroby (podmínkou je změna výrobního postupu – nový výrobek není podmínkou), pouţití nového, dosud neznámého zdroje surovin nebo polotovarů, vytvoření nové organizace výroby, získání nového trhu (musí se však jednat o trh, kde se dané odvětví nevyskytovalo). Výsledkem výše uvedených inovací můţe být zvýšení jakosti produkce, sníţení výrobních nákladů, dodacích lhůt a zvýšení zisků, nebo všech uvedených faktorů jako celku. Tyto výsledky jsou dosaţeny inovacemi výrobkovými, materiálovými a technologickými. Výrobkové inovace představují inovace, které mají jiné konstrukční řešení a uţivatelské funkce neţ doposud vyráběné výrobky – jedná se o změnu principu výroby (tryskové, bezvřetenové dopřádací textilní stavy BD 200 a BDA – tkalcovský člunek byl nahrazen kapkou vody, která pohybuje útkem pod tlakem vzduchu, autorem této technologie je Čech Pavel Svatý). Materiálové inovace se vyznačují zkvalitněním pouţitého materiálu, které se projeví např. sníţením hmotnosti produktu, při jeho údrţbě, atraktivnějším vzhledem pro zákazníka, šetrností k ţivotnímu prostředí, niţšími náklady pro výrobce (výzkum titanu a objevení jeho moţností v rámci vesmírných projektů - NASA a jeho vyuţití ve zdravotnictví – stomatologii a neurochirurgii).

24

Technologické inovace – tyto inovace představují podstatné změny výrobních technologií a technologických postupů, které vedou ke sníţení výrobních nákladů. Podmínkou technologické inovace je zvyšování hospodárnosti výrobních postupů, zvyšování jakosti produktů,… Nové implementované technologické inovace lze v poslední době nalézt zejména v elektronice, automobilovém a kosmickém průmyslu. V současné době se pracuje na vývoji nových technologických inovací, které ovlivní výrobní procesy v příštích dvaceti letech. Příkladem takové technologické inovace je aplikace supravodivosti29 při vysokých teplotách v rámci bezztrátových přenosů energie aţ k cílovému spotřebiteli a dále ve zvýšení výkonnosti velkých motorů. Další budoucí technologickou inovací bude umělá inteligence, která výrazným způsobem zasáhne do mnoha oborů a odvětví (design, výroba a kontrola sofistikovaných výrobků a systémů jakými je biotechnologie a biomateriály, coţ bude mít jistě vliv i na potravinářský a farmaceutický průmysl). V souvislosti s technologickými inovacemi byly zaznamenány názory, ţe mají vliv na poškozování ţivotního prostředí i lidstva samotného (především v souvislosti se sniţováním pracovních míst). Já sama jsem nenalezla ţádnou studii, která by tyto názory potvrdila. Poškozovat ţivotní prostředí lze jakýmkoliv výrobním procesem, pokud při něm výrobci jsou lhostejní k tomu, ţe svou činností znehodnocují přírodu a nemusí se jednat vůbec o inovace. Ke ztrátě pracovních míst skutečně v rámci inovací dochází, ale pouze u pracovních míst s monotónními pracovními úkony a zdraví škodlivou a fyzicky náročnou prací. Inovace však oproti takovýmto „ztraceným pracovním příleţitostem― vytváří nová pracovní místa, jejichţ náplní takovýto druh práce není, jak dokáţi na příkladu společnosti CANNABIS Pharma-derm, s.r.o. Pokud budu já hodnotit význam inovací z pozice spotřebitele – zákazníka (nejsem ani výzkumný pracovník nebo podnikatelský subjekt), mohu konstatovat, ţe inovace zákazníkům přináší jednoduší ovládání, manipulaci, jednoduchost obsluhy, zvýšení komfortu, sníţení ceny i zvýšení módnosti. Následkem inovací je změna původního stavu daného výrobku, výrobního systému s tím, ţe dochází i k vývojovému vzdálení od původního stavu, které je označováno jako řád – stupeň inovace, těchto je 9, viz tabulka č. 1:

29

je jev , při němţ materiál neklade ţádný zaznamenatelný odpor průchodu elektrického proudu, neuvolňuje se ţádné ohmické teplo a materiál vypuzuje ze svého objemu magnetické siločáry, čímţ odpuzuje vnější magnetická pole a při průchodu proudu sám kolem sebe vytváří velmi silné magnetické pole. http://cs.wikipedia.org/wiki

25

Tabulka č. 1 Inovační stupně

Inovační stupeň

Předmět inovační změny

1. stupeň

Změna četnosti výrobních faktorů

2. stupeň

Změna rychlosti pracovních operací

3. stupeň

Nová dělba činností

4. stupeň

Vznik vazeb na jiné neţ doposud vyuţívané faktory

5. stupeň

Změna funkce výrobků a sluţeb

6. stupeň

Změna generace výrobků a sluţeb

7. stupeň

Změna principu výrobků a sluţeb

8. stupeň

Produkty

budou

zaloţeny

na

genetickém

inţenýrství

a

nanotechnologiích 9. stupeň

Produkty budou zaloţeny na průniku do hmoty a přenosu jemnohmotých energií pomocí extraordinárních percepcí

Zdroj: vlastní úprava

Z výše uvedených stupňů inovací vyplývá, ţe inovační změny mají mnoho variant, tyto mohou spočívat jen ve změně pracovních nebo obsluţných funkcí, aniţ by bylo změněno konstrukční řešení daného produktu (stupeň č. 3). V současné době jsou pro vlastníky a uţivatele průmyslového vlastnictví ekonomicky nejatraktivnější inovace sedmého stupně, které spočívají ve změně principu výrobků a sluţeb a tím se okamţitě odliší od výrobků a sluţeb, které jsou sice zaloţeny na stejném principu funkce, ale které se odlišují řešením principu. Příkladem této inovace jsou jiţ zmíněné bezvřetenové dopřádací textilní stavy BD 200 a BDA. Subjekty, které vyprodukovaly inovační technologie, tím získají lepší postavení na trhu, ale aby si jej udrţely – případně zlepšily, nesmí přestat realizovat správnou inovační politiku spočívající v dalším vývoji a výzkumu – zdokonalování svých produktů, zefektivňování výrobních postupů, zlevňování výrobních nákladů. Tento závěr opírám o Schumeterovu teorii inovačního zisku.

26

Teorie je zaloţena na dlouhých vlnách v růstu výrobního potenciálu v tzv. Kondratěvovo – Kuzněcovových cyklech30. V rámci těchto cyklů vzniká zisk, který má dvojí formu a to podle „vlny―, v níţ vznikl. Jedná se o zisk primární a následně sekundární. Schumeterova teorie31 je postavena na skutečnosti, ţe rozhodujícím faktorem, který determinuje nástup nových odvětví je v počátku inovační zisk, přičemţ první forma primární vlny inovačního zisku je zaloţena na sníţení nákladů , citace:32 „Sníţení nákladů na jistý výrobek dává příleţitost příslušnému výrobci, který pouţil jako první určitou inovaci, sníţit trţní cenu a přitom mít na této ceně vyšší podíl zisku neţ jeho konkurenti na trhu s daným zboţím. Část uspořených nákladů slouţí tomuto výrobci k cenové konkurenci a tím ke zvýšení prodejů, druhá část pak ke zvýšení zisku z jednotky výrobku. Předpokládá se, ţe výrobek zůstává nezměněn (resp. ţe tento mechanismus působí po dobu, kdy výrobek zůstává nezměněn). Inovace, které vyvolají první formu inovačního zisku, patří především do skupiny racionalizace (1. aţ 4. řad) a vytvářejí výhodnější „know-how― ve srovnání s konkurenčními výrobci. Stejný vliv mají i kvalitativní inovace výrobního zařízení na úrovni nových variant a generací s vyšším výkonnostními a jinými parametry, které zachovávají kontinuitu s dosavadním vývojem jejich kvalitativních znaků a nepředpokládají kvalitativní změny vyráběných výrobků na úrovni nových druhů. Jak je výše uvedeno, první forma inovačního zisku, stejně jako obě další formy (tj. druhá forma primární vlny efektu a sekundární vlna inovačního efektu) je pomíjivá. V současné době má velmi krátké trvání. Globalizace a celosvětový informační a komunikační systém způsobují, ţe v trţních ekonomikách se kaţdá novinka ať ve smyslu „know-how― nebo výkonnější techniky rychle rozšiřuje licencemi nebo imitacemi. V této nové situaci inovace zaměřované na sniţování nákladů se stávají nutností a přeměňují se z nástroje zvyšování zisku v nástroj zabraňování poklesu zisku a ztrátám―.

30

Tyto cykly mají délku 30 – 60 let jsou spojovány se zásadními změnami výrobních technologií, významnými politickými událostmi a monetárními jevy – Kraft, J., Ritschelová, I. : Ekonomie pro environmentální management.Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Fakulta ţivotního prostředí 2005. str. 120 31 v České republice Schumeterovu teorii propagoval profesor František Valenta 32 Švejda, P.a kolektiv: Základy inovačního podnikání, Asociace inovačního podnikání. Praha 2002, str. 40 41

27

Druhá forma primární vlny je zaloţena na novém výrobku, citace:33„V nově nastupujících odvětvích, tahounech Kondratěvových vln, u generací a variant nových výrobků a druhů je dominujícím inovačním ziskem druhá forma primární vlny efektu. Inovační zisk z nového výrobku plyne z radikálního sníţení nákladů na výrobek, který slouţí stejnému účelu jako dosavadní výrobek. V ekonomickém smyslu se nový výrobek vymyká nákladově – cenovému poli trhu, na který přichází. Trţní cena je zde dána pouze poptávkou a i kdyţ je znatelně niţší neţ trţní cena dosavadního výrobku pro stejný účel, obsahuje inovační zisk druhé formy―. Sekundární vlna spočívá v účasti na všeobecném růstu a později poklesu trţních cen, citace:34 „Mechanismus cenového vývoje v průběhu Kodratěvových vln je vyvoláván primárně expanzí do nových odvětví, sekundárně do odvětví dodavatelských a konečně i do ostatních odvětví vyrábějících běţné zboţí. Prvním faktorem vyvolávajícím cenový růst je rostoucí poptávka po veškerém zboţí. Dalším faktorem je tzv. Balassa-Samuelsonův efekt obsahující mzdovou nákazu, která se šíří z nových odvětví produkujících vysoké inovační zisky, z nových výrobků nastupujících rodů a druhů (druhé formy primární vlny efektu) a umoţňující vysoké mzdy, mj. také kvůli získání kvalifikovaných pracovníků. Z těchto nových odvětví se mzdová nákaza šíří do ostatních trţně orientovaných (obchodovatelných) odvětví a z nich do činností, které nejsou trţně orientované (nejsou obchodovatelné). Tento druhý faktor obsahuje mzdovou sloţku inflace. Třetí sloţkou je všeobecný růst cen veškerého zboţí, projevující se v nákladové sloţce inflace. Expanze nových odvětví, která tento proces vyvolala, postupně slábne a nová odvětví se přeměňují ve výrobce běţného zboţí bez nároků na vysoké inovační zisky. Cenový vývoj tak ztrácí svého hybatele a ceny směřují k poklesu nebo alespoň ke stagnaci―. Zabránění stagnaci nebo sníţení zisku lze dosáhnout tím, ţe výrobci nepřestanou pracovat na inovacích a zabezpečí transfer nových technologií (technologiemi v tomto případě jsou například návody na konstrukci, výrobu nebo pouţívání veškerých předmětů ve výrobním respektive pracovním procesu). Transfer technologií zahrnuje cílevědomý, časově ohraničený proces převádění poznatků, umoţňujících inovovat výrobky a technologie zcela nové (tyto by měly být špičkové technickoekonomické úrovně)35. Transfer se uskutečňuje mezi dvěma subjekty tj. mezi poskytovatelem technologie a jejím příjemcem. Podle jejich 33

Švejda, P.a kolektiv: Základy inovačního podnikání, Asociace inovačního podnikání. Praha 2002, str. 41 Švejda, P.a kolektiv: Základy inovačního podnikání, Asociace inovačního podnikání. Praha 2002, str. 43 35 Švejda, P.a kolektiv: Základy inovačního podnikání, Asociace inovačního podnikání. Praha 2002, str. 86 34

28

pozice na vývojové ose probíhá transfer příslušné formy tvůrčí aktivity od nápadu (invence) přes výzkum, vývoj, přípravu výroby aţ ke konečnému uţití. Transfer má formu horizontální nebo vertikální. Horizontálním transferem je transfer, při němţ dochází ke kompletaci technologie z různých oborů. Ve vertikálním transferu nastává přechod mezi jednotlivými fázemi technologie, např. z výzkumu do vývoje, z vývoje do výroby. Význam transferu z pohledu podnikajících subjektů spočívá ve skutečnosti, ţe tento je skutečným faktorem umoţňujícím dosáhnout vysoké rentability podniku, které by výzkumem (byť úspěšným) bez následného uplatnění nebylo moţné. Rentabilitu lze dosáhnout dvojím způsobem – vlastní výrobou a zároveň prodejem technologie, kterou nemá konkurence k dispozici (pro tu by byl v daný okamţik vlastní výzkum natolik časově a finančně náročný, ţe se raději rozhodne pro zakoupení technologie). Výsledky výzkumu a jejich následný transfer do výroby je základním kamenem úspěchu, ale aby byl podnik úspěšný, nesmí zanedbat i další oblasti, jakými je například vhodná marketingová strategie a zaměstnanecká politika. Transfer technologií se uskutečňuje také v nehmotné formě a to prostřednictvím: zveřejnění výsledků výzkumu prostřednictvím odborné literatury, masmedií, patentových listů, licencí…, odborných přednášek, stáţí, veletrhů, ale také nelegální formou, jakou je plagiátorství, napodobování… Význam transferu z pohledu hospodářského spočívá v překlenutí mezery mezi poptávkou a nabídkou, která je vyvolaná rozdílnou úrovní vědy, výzkumu a vývoje mezi jednotlivými odvětvími a subjekty trhu. Další nezanedbatelnou výhodou je, ţe předmětem transferu jsou výsledky duševní činnosti, které nejsou jednorázově spotřebovatelné a jejich vyuţití je dlouhodobé a neomezené (pokud výsledek duševní činnosti nezastará). Trh je díky globalizaci nasycen velkým mnoţstvím produktů z nichţ uspějí pouze ty, které jsou kvalitní, na patřičné technické úrovni a jsou cenově přijatelné pro široké spektrum zákazníků. Produkt, který vykazuje tyto parametry, je výsledkem úspěšné aplikace vědy, výzkumu a inovací, neboť výrobci novými technologiemi dosahují sníţení výrobních

29

nákladů a tím umoţní získat pozice na trhu dalším subjektům, coţ vede k celkovému růstu hospodářské národní ekonomiky. V rámci celistvosti tématu inovací bych naznačila problém podpory inovací v České republice (podrobně kapitola 3 a 4). Česká republika z pohledu angaţovanosti v implementaci nových inovačních technologií do výrobních procesů značně zaostává především díky: nedostatečnému mnoţství rizikového a rozvojového kapitálu, chybějícímu vlastnímu kapitálu u začínajících podnikatelských podniků (seed-corn, start-up), neadekvátní legislativě, podpoře sociálního a kvalifikačního rozvoje – tomuto vlastně ani moc nerozumím, asi jsem chybně pochopila váš záměr – kdyţ jste psal – neadekvátní legislativa, předpoklady sociální, kvalifikační apod. V České republice zatím nebyla doposud nalezena politická vůle, která by formou různých opatření umoţnila vzniknout fungujícímu mechanismu inovačního trhu podporovaného nejrůznějšími formami transferů. Chod tohoto mechanismus spočívá v tom, ţe jedna strana vysílá signály formou nabídky a druhá formou poptávky a rešerší. Mechanismus inovačního trhu tvoří producenti nových inovačních technologií na straně jedné (instituce základního výzkumu, vývojová centra) a uţivatelé nových inovačních technologií na straně druhé (především malé a střední firmy, které si nemohou dovolit vlastní výzkum a vývoj). Právě v ekonomicky vyspělých zemích je transfer technologií zabezpečen převáţně formou veřejnoprávních

sluţeb

poskytovaných

hospodářskými

komorami

a

podobnými

institucemi, které jsou zaměřeny na podporu technologických inovací týkajících se: nových výrobních technologií, nových technicko-organizačních postupů, aspektů zlepšení ţivotního prostředí. Kapitolu o inovacích bych ukončila citací z úryvku knihy Inovace – Vaše konkurenční výhoda! od Jána Košturiaka a Jána Chaľa, kteří důvod, proč je nedostatečným způsobem realizován inovační proces spatřují v tom, ţe citace36: „Inovace se nedají plánovat v 36

Informace získány z internetových stránek http://www.centrumpi.eu/Default.aspx?id=40&sub_id=96&pos=

30

parlamentech a kancelářích evropských byrokratů. O inovacích se dnes pokoušejí diskutovat a rozhodovat lidé, kteří nikdy ţádnou inovaci nevytvořili a většinou ani přesně nevědí, o čem hovoří. V tom je ten základní problém―.

3.2 PODPORA VĚDY A VÝZKUMU V ČR V 90. LETECH 20. STOLETÍ Po roce 1989 nebyla ze strany vládnoucích politických stran poskytována pozornost a podpora vědě a výzkumu. V r. 1993 byla zaloţena Asociace inovačního podnikání ČR (dále jen AIP ČR). AIP ČR je sdruţením fyzických osob, delegovaných členy AIP ČR Společností vědeckotechnických parků, Společností pro podporu transferu technologií, Českou společností pro nové materiály a technologie a dalšími tuzemskými a zahraničními subjekty, které se podílejí na rozvoji inovačního podnikání v ČR. Cílem činnosti AIP ČR je vytvářet předpoklady pro rozvoj inovačního podnikání, tj. výzkumu, vývoje a inovací, transferu technologií, nových materiálů a technologií, budování vědeckotechnických parků a činnosti inovačních firem. Hlavním cílem je vytvořit v rámci inovačního procesu inovační infrastrukturu a podmínky pro fungující inovační trh37.

3.2.1 INOVAČNÍ POLITIKA ČR V r. 1999 byla AIP ČR představena Inovační politika ČR jejíţ struktura byla rozdělena do tří částí: Akční plán ČR pro inovace Programy pro oblast inovačního podnikání Zákon o inovacích Akční plán ČR pro inovace byl zaměřen na tyto okruhy: 1) Pěstování inovační kultury vzdělávání, základní a nadstavbový výcvik, mobilita výzkumných pracovníků, studentů a učitelů, zvyšování zájmu veřejnosti a aktivizace účastníků inovací, inovace a řízení podniků.

37

Informace získány z internetových stránek AIP ČR, http://www.aipcr.cz/stanovy.asp

31

2) Vytvoření rámce podporujícího inovace konkurence, ochrana duševního a průmyslového vlastnictví, zjednodušení administrativy, právní a administrativní prostředí; podnikový zákon, financování, zdanění. 3) Zrychlení vyuţití výzkumu k inovacím strategická vize výzkumu a vývoje, fáze vzniku technologických podniků, posílená spolupráce mezi výzkumem, univerzitami a průmyslem, posílené schopnosti malých podniků absorbovat nové technologie a vědomosti, demonstrace účinných přístupů k inovacím, posílení výzkumu prováděného podniky. Akční plán ČR pro inovace tvoří 5 oblastí k nimţ uvedu některé ze základních úkolů: I)

Priority v oblasti inovačního podnikání, mezinárodní spolupráce zrychlit vyuţití výzkumu k inovacím, pěstovat inovační kulturu, vytvořit rámec podporující inovace, zajistit součinnost s EU.

II)

Financování, nepřímé nástroje vytvořit předpoklady pro účinné financování inovací (přímé a nepřímé nástroje v procesu invence a inovace, jejich koordinace, systémovost a nutnost provázanosti sníţit počet nástrojů a posílit rozpočet), podporovat rovněţ inovační týmy, zajistit efektivitu podpory, zvýšit podíl podniků na financování svého inovačního procesu.

III)

Inovační infrastruktura, komunikace s veřejností zdokonalovat systém inovačního podnikání v ČR, tvořící základ pro inovační infrastrukturu, (regionální orgány, pracoviště vědy a výzkumu, Parlament ČR, zahraniční partneři, banky, komory, ústřední orgány státní správy, sdruţení, nadace, podnikatelské subjekty aj.), zkvalitnit fungování národních sítí, například vědeckotechnické parky.

IV)

Personální a etické aspekty zajistit přípravu odborníků v oblasti inovačního podnikání od základního školství k doktorandům, včetně systému celoţivotního vzdělávání. Připravit studium oboru 32

(případně specializace) - inovační podnikání na jednotlivých typech škol v ČR s vyuţitím Asociace inovačního podnikání ČR, Společnosti vědeckotechnických parků a dalších partnerů . V)

Právní aspekty včetně ochrany duševního vlastnictví definovat základní pojmy (inovační podnikání, inovační firma, vědeckotechnický park), vytvořit příznivé právní prostředí pro inovačně orientované firmy, zajistit kompatibilitu se zahraničními partnery, vytvořit právní rámec s proporcionálním uplatněním přímých i nepřímých nástrojů.

Druhou součást Inovační politiky ČR tvoří programy pro oblast inovačního podnikání, jedná se o: 1) Státní programy ČR 2) Programy EU 3) Mezinárodní programy Třetí součástí Národní politiky inovací tvoří zákonná úprava podpory výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků. AIP ČR sledovala, jak je nedostatečně realizována Národní politika inovací z r. 1999 (vyjma její třetí části). Zákonná úprava oblasti vědy, výzkumu a inovací byla schválena v r. 2002 v podobě zákona č. 130/2002 Sb., zákona o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací38. Reakcí AIP ČR na zanedbávání postavení této části národního hospodářství (coţ se samozřejmě odrazilo na celkovém stavu národního hospodářství) bylo v r. 2003 vydání Inovační strategie České republiky na období do r. 2015 a na ni navazující Národní politiky inovací na období do r. 2006 (dokumenty vycházely z Národní politiky inovací z roku 1999). Vydání obou dokumentů mělo zabránit v pokračujícím vyhýbaní se problematice inovačního podnikání ze strany vlády ČR a mělo vést k vytvoření předpokladů a základů pro formulaci inovační politiky ČR včetně patřičného právního zázemí. V Inovační strategii České republiky na období do roku 2015 AIP ČR zdůrazňuje skutečnost, citace: „ţe bez invencí by nebylo inovací. Proto při důsledném uplatňování principů regionalizace a decentralizace a získávání potřebných materiálních i nehmotných

38

zákon č. 130/2002 Sb. byl v roce 2009 novelizován zákonem č. 211/2009 Sb.

33

zdrojů pro rozvoj podniků se musí inovační politika opírat o všestrannou vzdělanost, podporující invence a rozvoj tvořivosti všech účastníků reprodukčního procesu. Inovace se stávají rozhodujícím činitelem komerční úspěšnosti zejména průmyslové produkce. Potvrzují to i inovační aktivity všech vlád průmyslově rozvinutých zemí (včetně alokace finanční zdrojů ze státního rozpočtu) 

budováním a stálou podporou inovační infrastruktury a transferu technologií,



vhodnou daňovou, úvěrovou a celní politikou,



financováním základního výzkumu,



částečnou úhradou nákladů při řešení úkolů předkomerčního a aplikovaného výzkumu,



částečnou úhradou sluţeb spojených s uvedením novinek na trh (marketingové studie, propagace, proexportní podpora) zejména u malých a středních firem,



investicemi do kvalifikačních programů.―

Vzhledem k tomu, ţe vláda ČR nedostatečným způsobem prováděla inovační aktivity, API ČR stanovila tři oblasti priorit inovačního podnikání, které by měly být předmětem zájmů a řešení ze strany státu, respektive moci výkonné a zákonodárné: 1) Efektivní vyuţívání vědy a výzkumu vytvoření národní strategie výzkumu a vývoje vycházející z hospodářské politiky ČR, podpora vzniku technologicky orientovaných firem, prohloubení spolupráce mezi akademickými pracovišti a uţivateli výsledků výzkumu, zejména průmyslem, posílení výzkumu prováděného podniky, úloha managementu při vyuţívání výsledků výzkumu k inovacím. 2) Pěstování inovační kultury podpora vzdělávání a nadstavbového výcviku, vytvoření podmínek pro zvýšení mobility výzkumných pracovníků studentů a učitelů, zvýšení zájmu veřejnosti o proces inovace vytvářením podmínek v podnikové sféře i ve státní správě pro podporu inovací (včetně úlohy managementu).

34

3) Vytvoření podmínek pro inovace konkurenční prostředí, ochrana duševního a průmyslového vlastnictví, zjednodušení administrativy, rozšiřování přímé a nepřímé podpory inovačního procesu, zajištění informační podpory pro šíření podpory pro šíření (mezinárodní) vědeckotechnické spolupráce. AIP ČR není subjektem, který provádí pouze kritiku lhostejnosti a chyb, kterých se vedení státu dopustilo, ale sama konstruktivně navrhla oblasti dané problematiky: 

priority v oblasti inovačního podnikání,



financování,



nepřímé nástroje,



mezinárodní spolupráce,



institucionální a organizační aspekty, spolupráce vysokých škol a Akademie věd ČR s podniky,



personální a etické aspekty,



inovační infrastruktura ČR,



právní aspekty včetně ochrany duševního vlastnictví,



komunikace s veřejností.

včetně způsobů jejich řešení. Vzhledem ke skutečnosti, ţe jsem si pro demonstraci důleţitosti vybrala malý podnikatelský subjekt, zaměřím se na oblasti, které jsou z pohledu tohoto subjektu nejdůleţitější - účinné financování doplněné nepřímými nástroji. Pro efektivní financování je nutno nejdříve vytvořit předpoklady, a to: 

Zainteresovat účastníky inovačních procesů (noví majitelé podniků byli zatíţeni splácením úvěrů, nebo neměli o inovace zájem). Nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Nízký kurz koruny činil produkty z ČR pro okolní státy natolik atraktivní, ţe nebylo v dané době nutné investovat do inovací, neboť i bez nich byly nabízené produkty konkurenceschopné. AIP ČR navrhla, aby ze strany státu byly učiněny příslušné kroky (zejména přijetí chybějících právních předpisů), aby se zabránilo praktikám (tunelování, obchodní a daňové podvody), které vedou k rychlejšímu a snadnějšímu získání profitu neţ kterého lze dosáhnout inovacemi. 35



Základními nositeli financování musí být podniky, protoţe tyto se budou snaţit efektivně vynaloţit prostředky do inovací, neboť jejich úspěch se v končeném výsledku projeví tím, ţe se podnik udrţí na trhu (AIP ČR stanovila, ţe podíl nákladů na inovace by měl činit minimálně 3 – 5% z obratu společnosti a navrhla, ţe by údaj o výši investice do inovací měl podléhat zveřejnění).



Vyuţití vlastních vnitřních (např. pouţití vytvořeného zisku, odpisy…) a vlastních vnějších zdrojů (kapitálové vklady a podíly). Dále cizí vnější (obligace, úvěry) a cizí vnitřní zdroje (dlouhodobé rezervy).

Úlohu státu spatřuje AIP ČR jednoznačně v nastolení hospodářské politiky, která subjektům nastolí takové podmínky, jeţ umoţní vyuţívat a tvořit zdroje financování pro inovace. Tyto podmínky spočívají v následujících nepřímých nástrojích : 1) Daňová politika - optimálním daňovém zatíţení, které bude pro subjekty přijatelné, takţe své podnikatelské aktivity nebudou realizovat v zemích s výhodnější daňovou politikou. Daňové odpisy by měly kopírovat míru opotřebení a intenzitu technického pokroku. Daňové úlevy pro inovační podniky by byly poskytovány např. formou daňových prázdnin, sníţení tarifů zdravotního a sociálního pojištění,… 2) Zvýhodněné (aţ nulové) celní sazby při nákupu technologických zařízení z dovozu. 3) Kapitálový trh, který by měl nabízet subjektům takové produkty, aby se snaţili získat finanční prostředky právě prostřednictvím kapitálového trhu. 4) Dostupnost úvěru a to nejen z hlediska reálnosti jeho získání pro inovační záměry, ale také z hlediska výše úroků, poţadavků na záruky a dosaţitelnosti. Státní politika v rámci konkurenceschopnosti podniků by měla zajistit finanční podporu ze státních, regionálních a místních zdrojů formou přímých nástrojů. Těmito nástroji jsou dotace, subvence, granty, státní zakázky, vědeckotechnické parky, atd., přičemţ je nutné do financování zapojit i samotný subjekt, neboť to je prvek motivující k efektivnímu vynaloţení finančních prostředků. Dále je nutné jednoznačně a centrálně stanovit kriteria pro poskytování a vyuţití přímých i nepřímých podpor včetně následných kontrol. AIP ČR upozorňuje, ţe aby poskytovaná podpora byla skutečně efektivní musí být uskutečňována v celém procesu inovací, tj od počátečního výzkumu a vývoje aţ po končenou realizaci a difuzi.

36

Obrázek č. 1: Struktura státní podpory výzkumu a vývoje v ČR.

Zdroj: Švejda, P.a kolektiv: Základy inovačního podnikání, Asociace inovačního podnikání. Praha 2002, str. 66

Přiblíţila jsem dvě oblasti inovační strategie, ale jistě je z mé práce zřejmé, ţe pro úspěšný rozvoj inovačního podnikání v ČR je nutné, aby byly realizovány všechny oblasti definované inovační strategie, protoţe jsou vzájemně propojené v jediný „organizmus―.

37

3.2.2 NÁRODNÍ INOVAČNÍ STRATEGIE ČR Na základě iniciativy AIP ČR byla Úřadem vlády ČR vydána v roce 2004 Národní inovační strategie ČR. Cílem bylo vytvoření předpokladů a poloţení základů pro formulaci inovační politiky ČR, jejichţ následkem vzniknou inovační procesy a to na všech úrovních. Vládní dokument byl ve své době pokrokový, protoţe strategie byla vytvořena na základě nastíněných vývojových trendů světa. Byly v něm zohledněny i takové aspekty jakými je globalizace včetně informačního propojování trhů (díky tomuto fenoménu dochází k rychlému růstu a zvyšování konkurence). Z tohoto důvodu Národní inovační strategie kladla důraz na růst uţitných hodnot výrobků a sluţeb bez negativních vlivů na ţivotní prostředí. Dále se zaměřila na vytváření a rozvíjení podmínek pro inovační proces, na systémové řešení inovačního prostředí i na rozvíjení inovační infrastruktury a to vše v kontextu se vstupem ČR do Evropské unie. V souladu s inovační politikou EU jsou v dokumentu zmíněna doporučení Evropské komise pro podporu vědy, výzkumu a inovací: 

spolupráce vysokých škol a výzkumných ústavů,



zakládání nových technologicky orientovaných podniků,



zakládání vývojových (spin-off) společností,



podpora regionálních sítí pro podporu spin – off aktivit akademických pracovišť,



financování inovací,



rozvoj všech přímých i nepřímých forem konzultací se zaměstnanci,



vytvoření daňových podmínek, které podpoří dodatečné podnikové investice do inovací.

V dokumentu byly definovány čtyři základní komponenty, které tvoří inovační systém a to: 1) řídící sloţka – statní a veřejná správa, vláda, ministerstva, regionální a místní správa, 2) vzdělávací systém – celoţivotní vzdělávání, 3) financování – poskytnutí finanční prostředků pro rizikový kapitál, předstartovní kapitál, rizikové financování, 4) inovační podnikání – soubor podnikatelských aktivit specializujících se na soustavnou realizaci inovací.

38

Doporučení Evropské komise a inovační systém měly řešit hlavní problémy českého inovačního systému: 1) Financování výzkumu, vývoje a inovační činnosti 2) Politický a legislativní rámec pro inovační podnikatelské aktivity 3) Komunikaci mezi výzkumnou a podnikatelskou – výrobní sférou Na závěr jsou v Národní inovační strategii navrţena opatření, která mají zajistit trvale udrţitelný růst společnosti, a to: 

zařadit oblast inovací, výzkumu, vývoje a vzdělávání mezi nejvyšší státní priority,



připravit a přijmout národní inovační politiku na léta 2005-2008 a následně urychleně navrhnout legislativní změny v příslušné oblasti,



dále sniţovat byrokratickou zátěţ a náklady nutné na zakládání podniku i k podnikání obecně, zejména však v oblasti výzkumu, vývoje a inovací.

Národní inovační strategie se stala základní kamenem pro Národní politiku výzkumu a vývoje ČR na léta 2004 – 2008 a Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009 – 2015. Jakým způsobem byla naplňována inovační strategie od r. 2004 aţ do současnosti tj., do r. 2009 uvedu v kapitole 4. Podpora rozvoje duševního vlastnictví v ČR.

3.3 SUBJEKTY TRANSFERŮ TECHNOLOGIÍ Dalším prvkem zaručujícím úspěch realizace transferů technologií jsou subjekty. P. Švejda39 rozdělil tyto subjekty na dvě kategorie: vědeckotechnické parky a inovační firmy (krom právnických osob do této kategorie patří i fyzické osoby). Já bych kromě těchto dvou typů subjektů zmínila ještě jeden subjekt, který je součástí vědeckotechnického parku a tím je podnikatelský inkubátor.

39

Švejda, P.a kolektiv: Základy inovačního podnikání, Asociace inovačního podnikání. Praha 2002, str. 20

39

3.3.1 PODNIKATELSKÝ INKUBÁTOR Podnikatelský inkubátor je prostředí (budova či malá průmyslová zóna) pro začínající firmy, kterým se za předem stanovených podmínek dostává kaţdodenní podpory při jejich činnosti včetně vyuţívání zvýhodněného nájemného a sluţeb (internet, poradenství, vyuţití laboratoří,…). Nájemní smlouva je časově omezená, uzavírá se standardně na dobu 3 aţ 5 let. Po uplynutí této doby se firma musí buď zcela osamostatnit nebo přejít do vědeckotechnického parku. Výhod poskytovaných provozovatelem inkubátoru můţe vyuţít pouze inovační firma s novou inovací - nápadem. Nemusí jít jenom o výrobkovou nebo procesní inovaci technologií a sluţeb, ale třeba jen o nový přístup k zákazníkovi, nový obchodní model atd. Jedná se tedy o firmu, která má nedostatek finančních prostředků a zkušeností na jeho realizaci a jeţ by bez pomoci mohla zaniknout v prvních letech své existence. Inkubátor pomáhá vytvářet takové podmínky, aby mladé inovační firmy mohly realizovat své nápady do konečné podoby a v reálném časovém horizontu je nabídly na trhu. Takto „zavedené― firmy jiţ snáze získají investora. Členy inkubátorů se kromě podniků a podnikatelů mohou stát i sdruţení podnikatelů, územní samosprávné celky a jejich svazky, veřejné výzkumné instituce, vysoké školy a ostatní

vzdělávací

instituce,

stávající

provozovatelé

vědeckotechnických

parků,

podnikatelských inkubátorů a center pro transfer technologií.

3.3.2 VĚDECKO-TECHNICKÝ PARK Vědeckotechnické parky jsou organizace zřízené za účelem vytvoření podmínek pro dynamický rozvoj činností inovačních firem. Zřizovateli jsou státní a regionální orgány, univerzity, výzkumné a vývojové organizace, průmyslové podniky, hospodářské komory, finanční instituce, soukromé firmy, sdruţení a svazy. Oblastmi, na které se vědeckotechnické parky zaměřují, jsou: věda, technologie a inovační podnikání. P. Švejda40 konstatoval, ţe vědeckotechnický park má dvě základní funkce, inovační a inkubační (tj. poskytnutí ekonomického, technologického, patentového, finančního, právního, marketingového poradenství), které pokud jsou v rámci trţního

40

Švejda, P.a kolektiv: Základy inovačního podnikání, Asociace inovačního podnikání. Praha 2002, str. 20

40

hospodářství správně uţívány, pomohou odstraňovat technické zaostávání a umoţní vyšší konkurenceschopnost. Tím, ţe vědeckotechnické parky poskytnou své znalosti malým a středním podnikatelským subjektům, umoţní rozvoj jejich inovačních technologií, neboť jsou to právě malé a střední podnikatelské subjekty, kdo jsou nositeli pokroku (jsou v rámci „přeţití― na trhu nuceny vymýšlet produkty, které je odliší od produktů ostatních subjektů). Jsou to právě tyto subjekty, které vytvářejí nové produkty jeţ nezaručují úspěch po vstupu na trh a proto jsou pro mnohé rizikové. Vědeckotechnické parky takovýmto produktům poskytují podporu a umoţňují jejich konečnou realizaci. Tím, ţe je ze strany vědeckotechnických parků poskytována podpora inovačnímu podnikání, dochází nejen k pomoci

podnikajícím

subjektům,

ale

i

k ovlivňování

zaměstnanecké

politiky

prostřednictvím růstu pracovních míst. Pokud je v daném regionu více úspěšných inovačních subjektů můţe i nastat změna v zaměření struktury daného regionu. Vědeckotechnickými parky se nebudu zaobírat podrobně, pouze pro příklad jeden zmíním, protoţe v diplomové práci se chci zaměřit na inovační firmu. V roce 2006 byl zahájen projekt Podnikatelské centrum Rumburk, VTP, s.r.o.41 Na tento projekt byly poskytnuty dotace ze strukturálních fondů EU (75% - 54.963.000,- Kč) a ze státního rozpočtu (25% 18.321.000,- Kč). Kolaudace Vědecko-technického parku v Rumburku proběhla v roce 2009. Vědecko-technický park poskytuje podporu42: 

zdravotnictví (rozvoj výzkumu a vývoje v oblasti zdravotnických výrobků jednorázového vyuţití, vývoj a ověřování výroby jednoduchých pracovních pomůcek a zařízení, vývoj systému pro registraci zdravotního stavu a chorob pacientů),



optice tenkých vrstev (výzkum vyuţití různých látek a komponentů při nanášení tenkých homogenních izotropních vrstev v optice),



systémům IT (vývoj stavebnice universálního sběru a zpracování dat z výrobního prostředí a jejich začlenění do stávajících komplexních řízení podniků),



opto-mechanice (vývoj a výroba diagnostických systémů s vyuţitím širokého sortimentu snímačů a jejich vzájemné kombinace k dosaţení vyšších efektů pro sledovaní defektů na důleţitých provozech).

41

Informace získány z internetových stránek Vědecko-technického parku v Rumburku, http://www.pc-vtprumburk.cz. 42 Informace získány z internetových stránek Vědecko-technického parku v Rumburku, http://www.pc-vtprumburk.cz.

41

Účastníky – firmami Vědecko-technického parku v Rumburku jsou: 

Česká stomatologická akademie (zaměření – vzdělávání ve stomatologii),



Dioptra, a.s. Turnov (zaměření – inovace v oblasti optomechaniky),



Dental Institut s.r.o., (zaměření – provozovatel výzkumného centra v oblasti stomatologie),



Stavební společnost RBK a.s. (zaměření – projekční a inţenýrské práce v oblasti stavebnictví),



TIVIT spol. s r.o. (zaměření – vzdělávání a inovace v oblasti IT technologií včetně školení a speciálních kurzů),



Dental Group s.r.o. (zaměření – široké a efektivní metody komunikace směrem k odborné i laické veřejnosti).

Vědecko-technický park v Rumburku spolupracuje s Ústavem fyziky plazmatu Akademie věd České republiky, Technologickým centrem Akademie věd České republiky a Vysokou školou Karlovy Vary, o.p.s.

3.3.3 INOVAČNÍ FIRMA Inovační firmou je subjekt, který dokázal vyvinout nový produkt, kterým je výrobek, technologie nebo sluţba a realizovat jej na trhu. Jak jsem jiţ výše zmínila inovačními firmami jsou zejména malé a střední podnikatelské subjekty. Příkladem velmi úspěšných výsledků duševní činnosti, které mají interaktivní aplikaci ve výrobě jsou produkty dynamicky se rozvíjející společnosti CANNABIS Pharma-derm, s.r.o., Teplice, IČ: 25441353 (dále jen společnost CANNABIS). Společnost CANNABIS vznikla v r. 2002 a zabývá se vývojem, výrobou a prodejem speciální kosmetiky a potravinových doplňků vyuţívajících léčivý efekt rostliny Cannabis Sativa L. (technické nebo průmyslové konopí). Společnost CANNABIS je leaderem trhu v ČR ve vyuţití konopného oleje v recepturách speciální kosmetiky. Získala titul firma roku 2008 v Ústeckém kraji, v rámci České republiky se umístila na čtvrtém místě. Jednatel a zakladatel společnosti Jan Janovský se nezačal zabývat moţným vyuţitím vlastností konopí z důvodu, ţe by pracoval v chemickém či farmaceutickém průmyslu nebo měl vzdělání tohoto směru. Zájem o léčebné účinky konopí u něj vyvolala závaţná nemoc v rodině. Po té, co se o nich přesvědčil u vlastnoručně vyrobené masti, se začal vlastnostmi konopí zabývat profesionálně. Sám si doplnil potřebné znalosti z botaniky,

42

farmacie a chemie, a to prostřednictvím vědeckotechnické knihovny a odborníka z farmaceutického průmyslu. Jan Janovský si k této rostlině vybudoval osobitý vztah a povaţuje ji za výjimečnou nejen z důvodu jejích léčebných účinků, ale i dalších jejích vlastností, které mají široký potenciál při vyuţití v mnoha odvětvích. Vyuţití vlastností konopí je předmětem duševního vlastnictví společnosti a je proto nutné se o nich alespoň v obecné formě zmínit. Z konopných semínek byly jiţ v historii vařeny kaše, připravovány kořenící směsi (jako pochutiny), krmiva pro zvířata, nebo se pouţívaly k lisování konopného oleje. Konopné vlákno, které je velmi pevné a odolné lze vyuţívat pro výrobu lanoví, síťovin, textilií (vhodných zejména pro alergiky), výrobu papíru, plastu (tato je ve stadiu vývoje), jako stavební materiál a ekologický (obnovitelný) zdroj energie. Další vlastností zajímavou z pohledu ekonomie a ekologie je zpracování konopného odpadu na hnojivo. Společnost pro své produkty zpracovává výhradně odrůdy technického konopí (pěstované na území ČR), které obsahují zcela minimální mnoţství psychoaktivních návykových látek, přičemţ pro výrobu produktů jsou zpracovávána semínka, která tyto látky neobsahují vůbec. Z technického konopí je pro kosmetické výrobky vyuţíván konopný olej. Společnost CANNABIS kromě kosmetických produktů vyrábí za studena lisovaný konopný olej jako důleţitý potravinový doplněk stravy, neboť lidskému organismu v ideálním poměru dodává nenasycené mastné kyseliny – omega 3 a 6 (lidský organismus tyto kyseliny vyrobit nedokáţe).43 Pro výrobu kosmetických produktů je konopný olej vyuţíván zejména kvůli svým hypoalergením vlastnostem a nenasyceným mastným kyselinám – z nich je pro kosmetické vyuţití nejdůleţitější kyselina gammalinolenová, která je také jednou z významných sloţek mateřského mléka. Konopný olej je svým sloţením velmi podobný koţnímu tuku, jenţ je přirozeným mazivem kůţe a vlasů a zajišťuje pokoţce vláčnost. Konopí je schopné zajistit zdravý ţivot a vývoj koţní buňky, protoţe umí dokonale hospodařit s vodou a nedochází tak k jejím nadměrným ztrátám. Proto se z léčivého konopí připravují preparáty, které jsou zcela bezpečné i pro citlivou pokoţku kojenců. Vysoký obsah účinných sloţek a přírodní čistota garantuje u preparátů vysoký standard a řadí je v oblasti farmaceutických a kosmetických výrobků na vrchol. Dalšími důleţitými 43

Informace získány z internetových stránek společnosti CANNABIS, http://www.cannaderm.cz.

43

látkami v konopném oleji jsou minerály, chlorofyl, a fytosteroly. Všechny tyto látky mají na lidskou pokoţku pozitivní vliv - harmonizují stav koţních buněk, vyrovnávají hydratační, lipidovou i pH rovnováhu pokoţky. Obnovují její přirozený mikrofilm a zvyšují její odolnost vůči negativnímu působení okolního prostředí. Preparáty působí lokálně, nezhoršují stav a činnost pokoţky, nezatěţují organismus, neobsahují parfémované a konzervační látky - parabeny, ani látky na bázi ropných produktů (vazelínu, parafín, minerální oleje, apod.).44 Vývoj kosmetických produktů byl zahájen v r. 1999 (za spolupráce s lékaři, chemiky, sdruţením KONOPA…) v r. 2002 byla zaloţena společnost CANNABIS a ta zahájila výrobu speciální kosmetiky s nabídkou 5-ti produktů – v současné době portfolio společnosti obsahuje 75 nabízených kosmetických a potravinových produktů zastřešených ochrannou známkou CANNADERM. Všechny kosmetické produkty jsou zaměřeny k regeneraci celého těla pouze přírodní cestou a to, ţe nemají vedlejší účinky je pro společnost samozřejmostí. Všechny výrobky jsou schváleny lékařskou fakultou – Univerzita Karlova Praha a mají certifikaci pro prodej v rámci Evropské unie. Společnost CANNABIS sama provádí (tj. včetně samotných společníků) výzkum, vývoj, uvedení distribuce a prodej výrobků. Kaţdý produkt má svůj vlastní technologický postup a sloţení (zejména podíl bio aktivního konopného oleje a dalších aktivních v mnoha případech léčivých látek). Výrobu produktů provádějí zaměstnanci společnosti z důvodu zajištění co nejvyšší kvality produkce. Zároveň se ale jedná o ochranný prvek duševního vlastnictví ve smyslu vývoje a realizace jednotlivých receptur, které jsou výhradním vlastnictvím společnosti CANNABIS. Při výzkumu a vývoji společnost úzce spolupracuje se Státním zdravotním ústavem a Vysokou školou chemicko-technologickou, obě se sídlem v Praze. Do laboratoří vysoké školy jsou dodány společností suroviny s tím, ţe vědecké týmy mají za úkol provést rozbory vlastností surovin a prozkoumat pouţitou technologii při výrobě. Za tyto sluţby společnost CANNABIS platí, čímţ vysoké škole umoţňuje získat nejen finanční prostředky pro další vědeckou činnost, ale i znalosti zjištěné provedeným výzkumem a vývojem. Společnost naproti tomu získá výsledek na nejvyšší odborné úrovni, coţ se projeví na kvalitě výsledného produktu.

44

Informace získány z internetových stránek společnosti CANNABIS, http://www.cannaderm.cz

44

Společnost při vývoji a výzkumu také realizovala materiálové a technologické inovace. Technologické inovace spočívají ve změně způsobu získávání konopného oleje přidávaného do šamponů. Dříve byl konopný olej získáván tepelnou technologií, tato byla změněna na technologii získávání konopného oleje lisováním za studena. Technologická inovace byla zároveň i materiálovou inovací, neboť změnou technologie byla zvýšena kvalita a trvanlivost šamponů. Další inovací pro prodlouţení trvanlivosti ostatních produktů včetně jiţ zmíněných šamponů, bylo přidání směsí přírodních antioxidantů do konopného oleje. Tato inovace má za následek zpomalení procesu vysychání, jeţ je charakteristickou vlastností konopného oleje a následné prodlouţení exspirační doby trvanlivosti kosmetických produktů. Pokud nejsou zjištěny negativní účinky zkoumaných látek a technologií, jsou vyrobeny „pilotní produkty―, které projdou 3-mi fázemi firemního – interního testování: 1) testování účinků na pracovnících společnosti, 2) testování účinků na osobách spolupracujících se společností, 3) spotřebitelské testování – dobrovolníci ze strany zákazníků. Po ukončení „interního testování― jsou produkty hodnoceny Státním zdravotním ústavem jako bezpečné pro lidské zdraví a souběţně s tímto hodnocením se provádí důkladné testování na případné koţní iritace, kterou realizuje Koţní ordinace MUDr. Andrey Vocílkové v Praze pod záštitou Státního zdravotního ústavu. Produkty, které získaly potřebná povolení a certifikace jsou předmětem reklamní kampaně a následné distribuce. Distribuce produktů je prováděna formou reprezentantů společnosti, kteří úzce spolupracují s odběrateli a jsou odborně na výši co se týče znalostí o účincích konopných produktů. Tento způsob spolupráce s obchodním partnerem povaţuje společnost za nejefektivnější, neboť tak zajistí, ţe zákazník získá na „zdravotní problém― ten správný produkt včetně poučení o zásadách jeho pouţití. Vzhledem k léčebným účinkům produktů jsou tyto prodávány pouze v lékárnách, kosmetických salónech a obchodech orientovaných na zdravý ţivotní styl. Cílem těchto marketingových strategií je zajistit úspěch na trhu produktům, které jsou předmětem sloţitého a náročného výzkumu a vývoje. Společnost také začala vyuţívat pro prodej produktů internetové obchody, takţe i zákazníci, kteří z jakýchkoli důvodu nechtějí, nebo nemohou nakupovat zboţí v „kamenných obchodech― získají konopné produkty včetně patřičných informací o pouţití 45

(společnost CANNABIS prostřednictvím internetu poskytuje zákazníkům i odborné poradenství). V roce 2009 obrat prodeje prostřednictvím internetu tvořil 10% z celkových obratů společnosti. Produkty, které se staly úspěšnými, se rozhodla společnost chránit na území ČR a EU. Zvolila zákonnou ochranu duševního vlastnictví prostřednictvím jednoho patentu (Cannadent sérum) a patnácti ochranných známek, viz vzor ochranné známky: Obrázek č. 2: Ochranná známka

45

Zdroj: http://www.cannaderm.cz

Patent a ochranné známky pro společnost neznamenají jen formu právní ochrany jejího duševního vlastnictví, ale zároveň i určitou formu propagace. Ochranné prvky certifikované odbornými ústavy jsou pro zákazníka zárukou, ţe společnost vynakládá finanční prostředky na právní ochranu produktů, které garantují jakost a nezávadnost. Společnost CANNABIS kromě zákonné ochrany duševního vlastnictví si vybudovala vlastní ochranné mechanizmy, které spočívají například ve skutečnosti, ţe: 

jedinou osobou, která zná celé sloţení receptur je Jan Janovský,



produkty nejsou vyráběny jednorázově, ale po částech v několika fázích, přičemţ v průběhu výrobního procesu neexistuje osoba, která by se ho účastnila od počátku do konce,



součástí smluv s obchodními partnery (reprezentanti) jsou konkurenční doloţky, které znesnadňují konkurenci získat know-how společnosti CANNABIS

45

Vzor ochranné známky společnosti CANNABIS, získáno z internetových stránek společnosti CANNABIS, http://www.cannaderm.cz.

46

4 PODPORA ROZVOJE DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ V ČR I historický vývoj naší společnosti nám prokázal, ţe duševní vlastnictví je motorem a budoucností úspěšné ekonomiky. V období 1918 – 1938, kdy ekonomika Československé republiky patřila mezi nejúspěšnější v Evropě, udělil patentový úřad 63.500 patentů. Tento údaj je aţ neuvěřitelný pokud je porovnáván s údaji o mnoţství patentů evidovaných statistickým úřadem46 za období 1995 - 2008, ze kterých vyplývá, ţe v tomto období bylo zaevidováno v ČR pouze 4.169 patentů. Z historie úspěšných produktů vědy a výzkumu bych jmenovala měkké kontaktní čočky Otto Wichtrleho (ty se v r. 2008 staly vítězem soutěţe o nejlepší český výrobek), lehký kulomet ZB 26 Zbrojovky Brno, léčivo Sporfy n.p. Praha - antidepresivum Prothiaden a jiţ zmíněné bezvřetenové dopřádací textilní stavy BD 200 a BDA. V současnosti slaví mezinárodní úspěchy vynález unikátního detektoru výbušnin EXPLONIX (autor Ing. Jiří Bláha a kol.) a vynález nového principu bezlopatkové turbíny SETUR (autor Ing. Miroslav Sedláček Csc.).

4.1 UDĚLENÉ PATENTY V ČR Dne 24. 3. 2010 vydal Český statistický úřad informace týkající se udělených patentů v České republice v letech 1995 – 2009.47 

K 31. 12. 2009 bylo v České republice 21 806 platných patentů. Z tohoto počtu bylo 1 945 (8,9 %) od tuzemských přihlašovatelů a 19 861 (91,1 %) od přihlašovatelů ze zahraničí. Nejvíce platných patentů k 31. 12. 2009 bylo od přihlašovatelů z Německa (31,8 %), následují přihlašovatelé ze Spojených států (12,0 %), Francie (8,5 %) a Švýcarska (7,6 %). Podíl patentů platných k 31. 12. 2009 od přihlašovatelů z EU 27 činil 74 %. Z výše uvedených 21 806 platných patentů v České republice k 31.12. 2009 bylo 1 123 (5,1 %) v high-tech oblasti, 470 (2,2 %) v biotechnologiích a 55 (0,3 %) v oblasti obnovitelných zdrojů.

46

Viz tabulka Vybrané ukazatele o výzkumu a vývoji, patentech a hi-tech technologii v České republice strana č.50 této diplomové práce 47 získáno z internetových stránek Českého statistického úřadu http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf

47



V roce 2009 bylo uděleno nebo validováno s účinky pro Českou republiku 4 702 patentů, tj. o 2 899 více neţ v roce 2003. Tento nárůst byl z velké části zapříčiněn přístupem České republiky k Evropské patentové úmluvě, a tím i k moţnosti dosaţení patentové ochrany na území České republiky prostřednictvím evropského patentu, jeţ vyuţívají především zahraniční přihlašovatelé. V roce 2009 tak Evropské patenty validované pro území České republiky tvořily 73 % všech udělených patentů. Počet patentů udělených tuzemským přihlašovatelům mezi roky 2003 aţ 2009 vzrostl z 258 na 385.



V roce 2009 podali u Úřadu průmyslového vlastnictví ČR tuzemští přihlašovatelé 788 patentových přihlášek z nich pak 55 (7 %) připadalo na high-tech oblast. Podniky se na celkovém počtu tuzemských přihlašovatelů v roce 2009 podílely 440 přihláškami (55,9 %), vysoké školy 136 (17,3 %), subjekty z vládního sektoru 72 (9,1 %) a fyzické osoby zbylými 140 patentovými přihláškami (17,7 %). Potěšující je skutečnost, ţe v posledních 4 letech byl zaznamenán výrazný nárůstu počtu patentových přihlášek, a to především ve vysokoškolském sektoru – z 31 v roce 2005 na 136 v roce 2009. Obdobný trend lze pozorovat i u zapsaných uţitných vzorů, jejichţ počet ve vysokoškolském sektoru vzrostl z 10 v roce 2004 na 176 v roce 2009. Naopak u podniků jejich počet ve stejném období klesl z 806 na 668 coţ je znepokojivé.



Počet přihlašovatelů z České republiky je u Evropského patentového úřadu (EPO) v celém sledovaném období 1993 aţ 2007 minimální. V roce 2007 podalo patentovou přihlášku u EPO 76 přihlašovatelů z ČR, tj. 0,08 % z celkového počtu (91.594) patentových přihlášek podaných v tomto roce u EPO. Počet udělených patentů přihlašovatelům z České republiky u Úřadu pro patenty a ochranné známky ve Spojených státech je ještě řádově niţší a pohybuje se od 9 v roce 1996 do 24 v roce 2003.

K těmto údajům bych ještě připojila tabulku zpracovanou Českým statistickým úřadem. V této jsou uvedeny ukazatele o výzkumu a vývoji, patentech a hi-tech technologiích v České republice48

48

získáno z internetových stránek Českého statistického úřadu, Věda, IT, tabulka 08.01, http://www.czso.cz

48

Tabulka č. 2 Vybrané ukazatele o výzkumu a vývoji, patentech a hi-tech technologiích v ČR, 19932008

měřící jednotka Počet subjektů provádějících výzkum a vývoj Počet pracovišť výzkumu a vývoje

Počet zaměstnanců ve výzkumu a vývoji

1995

1996

570

fyzické osoby

1997

730

1998

807

1999

838

2000

1 156

2001

1 212

2002

2003

2004

2005

2006

2007 2008

1 234

1 419

1 692

1 795

1 855 1 966 2 021

1 362

1 551

1 846

1 961

2 017 2 142 2 204

.

47 500

49 921

52 245

51 198

52 716

53 506

51 939

53 694

55 699

60 148

65 379 69 162 73 081

.

podnikatelském

20 363

20 173

20 567

20 017

22 362

21 599

20 562

22 361

24 122

26 967

27 278 29 740 31 847

.

vládním

13 837

16 242

16 126

15 131

13 516

13 852

13 748

13 507

13 357

13 220

13 880 14 560 14 836

.

vysokoškolském

13 300

13 459

15 436

15 996

16 564

17 333

17 361

17 577

17 877

19 725

23 998 24 634 26 162

.

.

47

116

54

274

722

269

249

343

236

13 983

16 264

19 477

22 865

23 647

26 487

28 337

29 552

32 247

podnikatelském

9 099

9 747

12 232

14 760

14 862

15 882

17 052

18 051

vládním

3 698

5 063

5 188

5 878

5 737

6 707

6 714

6 787

vysokoškolském

1 186

1 440

1 778

2 170

2 918

3 764

4 437

.

14

280

57

130

134

podnikatelské zdroje

8 824

9 701

11 652

13 763

12 439

veřejné zdroje

4 513

5 651

5 997

6 296

7 045

zahraniční zdroje

468

313

371

596

ostatní národní

178

598

1 458

570

398

.

.

v tom v sektoru:

soukromém neziskovém

Výdaje na výzkum a vývoj podle sektoru provádění VaV:

mil. Kč

soukromém neziskovém

223

236

.

35 083

42 198 49 900 54 284

.

19 668

21 901

26 657 32 470 33 620

.

7 525

7 868

8 441 9 309 11 306

.

4 619

4 922

5 181

6 907 7 918 9 158

.

134

95

132

133

13 564

14 866

15 876

16 590

11 789

12 351

12 433

13 488

945

833

627

802

2 211

3 218

302

493

293

290

224

268

.

.

.

.

194

228

204

199

.

18 530

22 825 28 399 29 290

.

14 695

17 248 19 445 22 362

.

1 473

1 297

1 669 1 529 2 209

.

442

696

561

456

528

423

.

241

239

258

291

346

265

235

251

.

.

.

.

.

.

.

.

podle zdroje financování VaV:

Patenty udělené v ČR národním přihlašovatelům V tom podle sektoru: podnikatelský sektor (firmy)

394

278

207

220

176

203

176

181

190

203

246

197

176

178

zahraniční affilace

128

90

61

87

65

61

58

55

61

66

87

76

62

83

domácí firmy

266

188

146

134

111

142

119

126

129

138

160

121

114

96

vládní sektor

34

43

24

24

8

20

17

25

20

22

19

13

12

28

vysokoškolský sektor

29

14

15

9

6

8

8

7

10

19

19

16

23

20

113

63

47

38

34

39

40

27

38

47

63

39

24

25

mld. Kč

41

45

60

67

61

90

117

156

171

209

227

286

350

.

podíl z celkového vývozu % Dovoz high-tech zboţí do ČR mld. Kč

7,3

7,5

8,5

8,1

6,7

8,0

9,2

12,4

12,4

12,1

12,2

13,3

14,1

.

90

89

108

116

125

178

211

213

229

264

262

313

369

.

13,6

11,9

12,6

12,7

12,9

14,3

15,2

16,0

15,9

15,1

14,3

14,9

15,4

.

soukromé (fyzické) osoby

Vývoz high-tech zboţí z ČR

podíl z celkového dovozu

%

Zdroj: Český statistický úřad, Věda, IT, tabulka 08.01, http://www.czso.cz

Výše uvedená tabulka obsahuje mimo jiné údaje o počtu udělených patentů a hi-tech technologií v ČR. Jiţ jsem zmínila, ţe počty přihlášených patentů jsou oproti počtu patentů v období první republiky několikanásobně niţší. Přestoţe povaţuji počty udělených ochran 49

duševního vlastnictví v historii České republiky za velmi nízké, pak údaje o mnoţství udělených patentů a inovací u Evropského patentového úřadu jsou tristní, neboť ukazují, jak české subjekty nedostatečně v rámci EU ochraňují vlastní výsledky duševního vlastnictví.

4.2 VÝDAJE VYNALOŢENÉ NA VÝZKUM A VÝVOJ V ROCE 2008 

V roce 200849 činily v České republice celkové výdaje na výzkum a vývoj 54,1 mld. Kč. Český statistický úřad provedl porovnání výdajů vynaloţených na výzkum a vývoj v roce 2008 s údaji roku 2000 a konstatoval, ţe během osmi let se výdaje na výzkum a vývoj dvojnásobně zvýšily (výdaje v r. 2000 činily 26,5 mld. Kč). Průměrný reálný meziroční nárůst výdajů mezi roky 2000 a 2008 činil 6,8 %. Od roku 2000 bylo vynaloţeno na vlastní výzkum a vývoj v České republice celkem cca 350 mld. Kč. Toto porovnání působí optimisticky do okamţiku, kdy je provedeno porovnání vynaloţených výdajů mezi rokem 2007 a 2008, neboť tím se zjistí pokles výdajů na výzkum a vývoj o 175 mil. Kč, tj. pokles o 0,3 %.



V České republice nejvíce finančních prostředků na rozvoj výzkumu a vývoje poskytuje tuzemský podnikatelský sektor. Ten věnoval v roce 2008 na výzkum a vývoj 28,2 mld. Kč (coţ tvoří 52 % z celkových výdajů na výzkum a vývoj). Z veřejných prostředků bylo poskytnuto 22,3 mld. Kč (41 % výdajů na výzkum a vývoj). 2,9 mld. Kč bylo získáno ze zahraničních zdrojů (5 % výdajů na výzkum a vývoj). V r. 2008 bylo celkem věnováno na výzkum a vývoj 53,4 mld. Kč.



Částka 53,4 mld. Kč z hlediska sektoru provádění byla nejvíce vyuţita v podnikatelském sektoru, kde výdaje na výzkum a vývoj byly ve výši 33,5 mld. Kč (62 % celkových výdajů na výzkum a vývoj). Na dalším místě se umístil vládní sektor, který v roce 2008 vynaloţil na výzkum a vývoj 11,3 mld. Kč (21 % celkových výdajů na výzkum a vývoj). Třetím subjektem z hlediska provádění je vysokoškolský sektor, který na výzkum a vývoj vyuţil částku téměř 9,1 mld. Kč (17 % celkových výdajů na výzkum a vývoj).

49

získáno z internetových stránek Českého statistického úřadu, http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf

50



Z částky 53,4 mld. Kč bylo nejvíce finančních prostředků (48,2 mld. Kč tj. 89 % celkových výdajů na výzkum a vývoj) vynaloţeno na běţné výdaje, jakými jsou především mzdové náklady.



Český statistický úřad zjistil, ţe největší objem finančních prostředků z hlediska typu výzkumu a vývoje byl v roce 2008 vynaloţen na experimentální vývoj (23,5 mld. Kč, tj. 43 %), a to z důvodu, ţe na ten je orientovaný podnikatelský sektor, který je v České republice nejdůleţitějším realizátorem výzkumu a vývoje. Základní výzkum v roce 2008 spotřeboval 30 % a aplikovaný výzkum 27 % z celkových výdajů na výzkum a vývoj.



Z hlediska vědních oblastí bylo v roce 2008 nejvíce finančních prostředků investováno do technických (58 %) a přírodních věd (24 %). Oba tyto sektory byly z hlediska výdajů na výzkum a vývoj nejdůleţitějšími ve všech hlavních sektorech provádění.

Tabulka č. 3 Výdaje na vlastní výzkum a vývoj v ČR, 2001-2008 mil. Kč - běžné ceny

Celkem

Struktura

2001

2003

2005

2007

2008

2001

2003

2005

2007

2008

28 337

32 247

42 198

54 284

54 108

100%

100%

100%

100%

100%

14 866 12 351 627 493

16 590 13 488 1 473 696

22 825 17 248 1 669 456

29 290 22 362 2 209 423

28 242 22 342 2 893 631

52% 44% 2% 2%

51% 42% 5% 2%

54% 41% 4% 1%

54% 41% 4% 1%

52% 41% 5% 1%

17 052 6 714 4 437 134

19 668 7 525 4 922 132

26 657 8 441 6 907 194

33 620 11 306 9 158 199

33 486 11 325 9 090 208

60% 24% 16% 0%

61% 23% 15% 0%

63% 20% 16% 0%

62% 21% 17% 0%

62% 21% 17% 0%

7 092 7 085 14 159

8 095 9 662 14 489

11 952 11 123 19 123

16 152 13 803 24 329

16 288 14 350 23 470

25% 25% 50%

25% 30% 45%

28% 26% 45%

30% 25% 45%

30% 27% 43%

6 551 17 037 1 789 1 399 1 561

7 778 18 577 2 398 1 610 1 883

9 845 24 566 3 374 1 757 2 656

13 755 31 022 4 303 1 988 3 216

12 788 31 368 4 343 2 014 3 596

23% 60% 6% 5% 6%

24% 58% 7% 5% 6%

23% 58% 8% 4% 6%

25% 57% 8% 4% 6%

24% 58% 8% 4% 7%

podle zdroje financování Podnikatelské Veřejné Zahraničí Ostatní národní podle sektoru provádění VaV Podnikatelský Vládní Vysokoškolský Soukromý neziskový podle typu VaV činnosti Základní výzkum Aplikovaný výzkum Experimentální vývoj podle vědních oblastí Přírodní vědy Technické vědy Lékařské vědy Zemědělské vědy Sociální a humanitní vědy

Zdroj: Český statistický úřad, http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf

51

Graf č. 1: Výdaje na vlastní výzkum a vývoj podle zdroje jejich financování (v mld. Kč) 1,55%

60,0 50,0

1,21%

1,20%

1,20%

1,41%

1,25%

1,3 30,0

10,0

2,2

2,9

22,4

22,3

28,4

29,3

28,2

2006

2007

2008

1,5 1,7

40,0

20,0

1,54% 1,46%

1,25%

19,4

17,2

14,7

11,8

12,4

12,4

13,5

13,6

14,9

15,9

16,6

18,5

2001

2002

2003

2004

22,8

0,0 2000

Zahraniční

Veřejné

2005

Podnikatelské

výdaje na VaV jaok % HDP

Zdroj: Český statistický úřad, http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf

Pro zajímavost uvedu porovnání výdajů vynaloţených na výzkum a vývoj v mezinárodním měřítku, z důvodu ţe nejsou k dispozici údaje za r. 2008, poţiji údaje z r. 2007.50 

V rámci 27 zemí EU bylo v roce 2007 investováno na výzkum a vývoj 226,1 mld. EUR. Nejvíce výdajů na výzkum a vývoj bylo ze 27 členských států vynaloţeno v Německu, Francii a Velké Británii, výdaje těchto zemí tvořily 60 % z celkových výdajů na výzkum a vývoj. Česká republika tvořila 0,9 % celkových výdajů na výzkum a vývoj v 27 zemích EU.



Český statistický úřad provedl mezinárodní srovnání investic na výzkum a vývoj prostřednictvím ukazatele výdajů na výzkum a vývoj jako podílu z HDP. Více neţ 3 % HDP tvořily v roce 2007 výdaje na výzkum a vývoj ve Švédsku (3,6 %), Finsku (3,5 %), Koreji (3,5 %) a Japonsku (3,4 %). Za 27 zemích EU činil v roce 2007 tento ukazatel 1,8 % HDP. Nejniţší hodnoty zvoleného ukazatele byly zjištěny na Slovensku, v Bulharsku a Rumunsku (přibliţně 0,5 % HDP). V roce 2007 Česká republika patřila s 1,54 % HDP k průměru 27 zemích EU.

50

získáno z internetových stránek Českého statistického úřadu, http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf

52

Graf č. 2:Výdaje na vlastní výzkum a vývoj jako % HDP, 2007 4,0% 3,5%

3,0% 2,5%

2,0% 1,5% 1,0% 0,5%

Bulharsko

Slovensko

Řecko

Rumunsko

Polsko

Lotyšsko

Litva

Turecko

Maďarsko

Itálie*

Rusko

Estonsko

Španělsko

Portugalsko

Čína

Irsko

ČR

Slovinsko

Norsko

Nizozemsko

UK

EU27

Belgie

Kanada

Francie

Austrálie*

Dánsko

Německo

US

Rakousko

Švýcarsko**

Korea

Japonsko

Finsko

Švédsko

0,0%

* Údaje za rok 2006 ** Údaj za rok 2004

Zdroj: OECD MSTI 2009-1, Eurostat a dopočty Český statistický úřad

4.3 KOMERČNÍ VYUŢITÍ VÝSLEDKŮ VÝZKUMU A VÝVOJE V R. 2008 

V roce 2008 (údaje z roku 2009 zatím nejsou k dispozici) vyuţilo výsledky výzkumu a vývoje pro vlastní nové nebo inovované technologie, přístroje, zařízení, výrobky, materiály apod. 1 598 pracovišť výzkumu a vývoje (tj. 72 % všech pracovišť). Z hlediska sektorů provádění výzkumu a vývoje se vyuţití výsledků výzkumu a vývoje pro tento účel výrazně liší. V podnikatelském sektoru pouţilo výsledky výzkumu a vývoje pro uvedený záměr 78 % všech pracovišť, ve vysokoškolském sektoru 51 %, ve vládním sektoru 45 % a v soukromém neziskovém sektoru jen 38 %.



V roce 2008 pouze 334 pracovišť výzkumu a vývoje (15 % ze všech pracovišť) zvolilo právní formu ochrany výsledků výzkumu a vývoje (patentová přihláška, uţitný vzor, ochranná známka…). Z pohledu jednotlivých sektorů o ochranu duševního vlastnictví nejvíce dbaly vysoké školy, kde z celkového počtu 183 pracovišť právní formu ochrany zvolilo 54 pracovišť (30 %). Ve vládním a podnikatelském sektoru to bylo jen 14 % (resp. 15 %) ze všech pracovišť. Údaje týkající se právní ochrany průmyslového vlastnictví v neziskovém sektoru Český statistický úřad neuvádí, pouze konstatuje, ţe se jedná o údaj „mizivý―.



Výsledky svého výzkumu a vývoje v České republice v tomto roce prodalo 473 pracovišť výzkumu a vývoje (21 % všech pracovišť). V sektoru vysokých škol prodala své výsledky výzkumu a vývoje téměř čtvrtina pracovišť výzkumu a

53

vývoje, v podnikatelském sektoru to bylo 22 % ze všech pracovišť, ve vládním sektoru 17 % ze všech pracovišť. Neziskový sektor se umístil na posledním místě s desetinou všech pracovišť. 

Závěrem Český statistický úřad uvádí, ţe vztah velikosti výdajů na výzkum a vývoj a podílu jednotek, které pouţily své výsledky výzkum a vývoj k prodeji, je pozitivně korelovaný, stejně jako tomu bylo u patentových přihlášek.

Graf č. 3: Výzkumná a vývojová pracoviště, která pouţila výsledky výzkumu a vývoje ke komerčnímu vyuţití, 2008 Podnikatelský sektor

1 392

Vládní sektor Vysokoškolský sektor

390 90

inovace

93

249

30

54

patentové přihlášky nebo ostatní předměty průmyslového vlastnictví

33

44

prodej jinému subjektu

Zdroj: Český statistický úřad, http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf

54

Tabulka č. 4 Pracoviště výzkumu a vývoje v ČR, které uvedly, ţe v roce 2008 pouţily výsledky svého výzkumu a vývoje k některému z následujících komerčních vyuţití zavedení inovace

Celkem

51

podání patentové přihlášky

52

prodej jinému subjektu

počet pracovišť

%*

počet pracovišť

%*

počet pracovišť

%*

1 598

72%

334

15%

473

21%

podle sektoru Podnikatelský

1 392

78%

249

14%

390

22%

Vládní

90

45%

30

15%

33

17%

Vysokoškolský

93

51%

54

30%

44

24%

Soukromý neziskový

23

38%

1

2%

6

10%

podle počtu zaměstnanců VaV Pouze osoby na dohody VaV

23

44%

5

10%

6

12%

0-9

826

72%

103

9%

195

17%

10-19

302

78%

53

14%

79

20%

20-49

218

72%

59

20%

77

25%

50 a více

229

68%

114

34%

116

35%

podle velikosti výdajů na VaV (v mil. Kč) méně než 5

850

68%

105

8%

196

16%

5-9,9

227

76%

41

14%

67

22%

10-24,9

250

78%

57

18%

79

25%

25-49,9

104

68%

39

25%

43

28%

50-99,9

78

75%

35

34%

34

33%

100-249,9

63

77%

40

49%

35

43%

250 a víc

26

81%

17

53%

19

59%

234

64%

54

15%

90

24%

podle vědních oblastí Přírodní vědy Technické vědy

1 135

81%

219

16%

312

22%

Lékařské vědy

75

60%

29

23%

23

18%

Zemědělské vědy

86

75%

25

22%

16

14%

Sociální a humanitní vědy

68

30%

7

3%

32

14%

Pozn. Údaj % z celkového počtu znázorňuje podíl pracovišť výzkumu a vývoje majících v roce 2008 daný výsledek výzkumu a vývoje na celkovém počtu pracovišť v této kategorii (tj. v daném sektoru provádění, v dané velikostní skupině, v dané vědní oblasti nebo v daném kraji). *

Zdroj: Český statistický úřad, http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf

Údaje uvedené v tabulkách mají jednoznačnou vypovídající schopnost, ale z mého pohledu je potřebné je doplnit konkrétními příklady subjektů, které jsou široké veřejnosti známé úspěšnou realizací výsledků duševního vlastnictví a to nejen v ČR, ale i v zahraničí.

51

Zavedením inovace se zde rozumí vyuţití výsledků výzkumu a vývoje pro vlastní nové nebo inovované technologie, přístroje, zařízení, výrobky, materiály apod. 52 Podáním patentové přihlášky se zde rozumí jednak vyuţití výsledků výzkumu a vývoje k získání patentu pro vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově vyuţitelné, ale také vyuţití výsledků výzkumu a vývoje pro ostatní předměty ochrany průmyslového vlastnictví.

55

4.4 SUBJEKTY REALIZUJÍCÍ VÝZKUM A VÝVOJ V současné době je v ČR nejúspěšnějším vědeckým pracovištěm Akademie věd ČR. Tato instituce je veřejností většinou vnímána jako pracoviště několika vědeckých týmů, ale jiţ málokomu je známo, ţe ústavy Akademie věd ČR získávají ročně téměř dvě miliardy korun z licencí, zahraničních zdrojů, zakázek, prodeje publikací, zboţí a sluţeb53. Takto vysoké částky je dosaţeno jen díky úspěšným výsledkům výzkumu a vývoje, které jsou předmětem duševního vlastnictví. Hmatatelnými důkazy úspěšné činnosti Akademie věd ČR jsou: 1) Lék proti hepatitidě B HEPSERA - Předností léku je, ţe nemá prakticky ţádné vedlejší účinky. Pacientů trpících hepatitidou B je na celém světě zhruba 300 milionů (kaţdý rok jich milion umírá). 2) Léky proti AIDS VISTIDE – vyuţívá se na léčení průvodních chorob nemoci AIDS - účinně působí proti virům, které při sníţené imunitě vyvolávají váţné obtíţe. TRUVADA – patří mezi nejúčinnější léky proti AIDS - pomáhá lidem s virem HIV a prodluţuje jim ţivot. Místo třinácti tobolek, které musel nemocný HIV polykat v přesném pořadí i čase, stačí jedna tobolka TRUVADA denně. Po pětiletém uţívání zatím nemá 65 procent pacientů virus HIV v krvi. VIREAD - zastavuje mnoţení viru HIV. Nedokáţe ho zcela zničit, avšak pacientům s virem HIV oddaluje propuknutí AIDS, patří k nejúčinnějším lékům svého druhu. 3) HEMAGEL - unikátní prostředek určený k hojení i velmi rozsáhlých akutních či chronických poranění a poškození kůţe. 4) Látka GS9219 - preparát proti chronické rakovině lymfatických uzlin, unikátnost látky tkví v tom, ţe napadá pouze rakovinné buňky. 5) Prostředek na omlazení a ochranu lidské pokoţky Pyratine-6 - aplikace českého patentu v přípravku proti stárnutí a chorobám kůţe. 6) Polymerní kancerostatika pro léčbu pevných nádorů - vysoká proti nádorová účinnost polymerních systémů byla prokázána in vitro i in vivo. 7) Tokamak COMPASS - nadnárodní školicí zařízení pro studium okraje plazmatu a výzkumu interakce plazmatu s elektromagnetickým vlněním. 53

získáno z internetových stránek Akademie věd České republiky, http://www.veda-pro-zivot.cz/uspechy

56

8) Atomární tuţka - atomární manipulace, která umoţňuje psát na povrch pevné látky pomocí jednotlivých atomů podobně jako psacím perem. Dalším subjektem, který bych uvedla, je Vladimír Kolář (vítěz soutěţe podnikatel r. 2008) zakladatel akciové společnosti Unicorn - Společnost vznikla v roce 1990, je největší českou společností poskytující komplexní sluţby v oblasti informačních systémů a informačních a komunikačních technologií. Zaměřuje se hlavně na zakázkový vývoj softwarových řešení a sluţeb v oblasti návrhu, implementace, provozu a servisu informačních systémů54. Unicorn poskytuje své sluţby podnikům a organizacím z rozličných oborů napříč celým podnikatelským spektrem. Zaměřuje se zejména na oblasti bankovnictví, pojišťovnictví, telekomunikací, energetiky, průmyslu, obchodu i veřejného sektoru. Působnost společnosti je zaměřena především na ČR, ale má zřízené pobočky na Slovensku a v Rusku a také se orientuje na trhy EU. Společnost zaloţila Holding Unicorn, který tvoří tři firmy Unicorn, Vigour a VigPlus. Celkově zaměstnává asi 1060 zaměstnanců a její obrat v r. 2009 byl ve výši 1,3 miliardy korun. Získané business a technologické know-how umoţňuje realizaci různorodých projektů po celé Evropské unii i za jejími hranicemi. Společnost se řadí mezi nejvýznamnější evropské poskytovatele sluţeb v ICT (počítače a informační technologie). Unicorn si uvědomuje potřeby odborníků zabývajících se duševní činností a proto v roce 2007 zaloţila vlastní vysokou školu Unicorn College, kterou ročně dotuje částkou 30 milionů korun (sociálně slabším nadaným studentům poskytuje studijní stipendia). V této části diplomové práce bych se vrátila ke společnosti CANNABIS a k jejímu vývoji a výzkumu kosmetických produktů. Společnost ve vývoji a výzkumu neustále pokračuje. Progresivitu v této oblasti spatřuji ve skutečnosti, ţe v roce 2009 byl zahájen výzkum a vývoj na bázi nanotechnologií, který je zaměřen na vyuţití vlastností oxidu zinečnatého. Cílem zvolené technologie je maximalizovat vyuţití hojivých účinků a ochranných faktorů tohoto prvku. Společníci společnosti investují do výzkumu a vývoje jak finanční prostředky (v řádech statisíců), tak velké mnoţství volného času. V rámci vývojové a výzkumné činnosti na produktech je kladen důraz na názory a přání zákazníků. Výsledkem 54

získáno z internetových stránek společnosti Unicorn a.s. http://www.unicorn.eu/index.cz.html

57

takovéto formy spolupráce je stále se zvyšující se kvalita produktů a zvyšující se počet spokojených zákazníků. Hygienické předpisy ČR sice výrobu prodraţí, ale projeví se ve funkčnosti, kvalitě (ta je pro společnost prvořadou) a trvanlivosti výrobků – tj. ve spokojenosti zákazníka s produktem. Z tohoto důvodu společnost CANNADERM povaţuje zvýšené náklady za investici o jejíţ má návratnosti nelze pochybovat. V budoucnosti bude společnost stále pokračovat ve výrobě kosmetických produktů, ale má také v úmyslu dalším vývojem a výzkumem dosáhnout toho, aby vyráběné produkty získaly statut léčiv. Současné produkty sice obnovují přirozený hydro-lipidový plášť pokoţky - upravují špatný stav pokoţky (exzém, lupénka) a udrţují ji co nejdéle v dobrém stavu, ale společnost nemůţe uvádět, ţe se jedná o léčiva. Z tohoto důvodu je na produktech uvedeno, ţe tyto představují pouze doplňkovou péči při koţních onemocněních. Dalším cílem společnosti je získání legalizace pouţití konopí pro zdravotnické účely (jak je tomu v Kanadě). V současnosti se pro medicínské účely vyuţívají léčivé účinky konopí minimálně, ačkoli se úspěšně projevily při zmírnění vedlejších účinků chemoterapie a extremní ztrátě hmotnosti při onemocnění AIDS. Další výrobu jak kosmetických produktů, tak léčiv by chtěla společnost CANNABIS produkovat na vlastním výrobním zařízením, coţ představuje několikamilionovou investici. Tuto by částečně chtěla financovat z dotací poskytovaných v rámci strukturálních fondů EU. Úspěch pro získání dotace povaţuje společnost CANNABIS za reálný, neboť její výzkum a vývoj byl úspěšný a není jiţ tou „no name― firmou, která v letech 1997 – 1999 musela prostřednictvím soukromých zdrojů svých společníků financovat veškerý výzkum, vývoj, kdyţ jí nebyla poskytnuta finanční podpora ze strany státu ani finančních institucí, protoţe ty povaţovaly celý projekt za příliš rizikový. V současné době společnost úzce spolupracuje s 30 subjekty (fyzické i právnické osoby), se kterými má uzavřeny dlouhodobé smlouvy na spolupráci (např.výroba a dodávky obalů na kosmetické produkty, nájemní smlouvy vlastníky výrobních zařízení) čímţ umoţňuje i jiným subjektům dosahovat zisky. Díky správné marketingové strategii lze produkty z konopí koupit v ochodech po celé České a Slovenské republice, produkci v celém rozsahu pak prostřednictvím internetových obchodů ve Francii, Polsku a USA. Další rozšíření obchodní sítě v rámci EU očekává společnost na základě úspěchu, který díky vysoké bio-

58

kvalitě produkce zaznamenala kosmetika z konopí na výstavě BIOTECH v Norimberku, kdy nejnavštěvovanějším z českých vystavitelů byl právě stánek společnosti CANNABIS. Úspěch společnosti CANNABIS spočívá v kombinaci několika faktorů: Společnost nalezla díky výsledkům duševní činnost druhovou mezeru na trhu, která spočívala v nevyuţívání vlastností konopí. Patřičná ochrana duševního vlastnictví. Společníci se nedali odradit počátečními neúspěchy a nedostatečnou podporou ze strany státu a finančních institucí. Výroba kvalitní produkce za cenu přijatelnou pro široké spektrum zákazníků. Byla zvolena správná marketingová strategie prodeje, která je především zaloţena na propagaci léčebných účinků konopí při zdravotních problémech, neţ na propagaci společnosti. Neustálá spolupráce jak s odborníky, tak i s lidmi, kteří „projektu konopí― věří. Společnost aktivně komunikuje se zákazníky a reaguje na jejich názory ohledně produktů. Společnost spolupracuje s klinikou Paracelsium Praha. Spolupráce spočívá nejen v poskytování produktů pro onkologické pacienty zdarma (společnost od lékařů a pacientů získává informace o účincích jednotlivých produktů), ale i ve finanční pomoci, která je pro tyto pacienty účelově určena. Po osmiletém působení na trhu má společnost jiţ dostatečné mnoţství zkušeností s působením státu na podnikatelské prostředí. Ze svých zkušeností povaţuje společnost CANNABIS právní ochranu duševního vlastnictví v ČR zatím za dostatečnou. Patent a ochranné známky zabránily ve výrobě napodobenin kosmetických produktů pochybné kvality a tím ochránily i dobré jméno společnosti CANNABIS. Nedostatečnou podporu rozvoje podnikání však společnost spatřuje ve vysokém daňovém zatíţení, zejména odvodů na sociální a zdravotní pojištění, které jsou tak vysoké, ţe neumoţňují zvýšit stavy zaměstnanců společnosti, aniţ by to mělo vliv na omezení investic do vývoje, výzkumu a výroby. V oblasti vývoje a výzkumu nalézá Jan Janovský překáţky v právních předpisech, které mu neumoţňují zabývat se vědecky zpracováním okvětí z konopí.

59

Při spolupráci s panem Janovským jsem došla k závěru, ţe státní orgány si stále dostatečně neuvědomují jaký potenciál mohou vytvořit firmy, které se stejně jako společnost CANNABIS zabývají inovacemi. Na příkladu této společnosti lze demonstrovat, ţe realizování výsledů duševní činnosti: Poskytuje lidem se zdravotními problémy jejich řešení a tím i zlepšení kvality jejich ţivota. Ve veřejném zájmu nastolila k řešení navrácení konopí, respektive jeho účinného vyuţití pro společnost. Vytvořila pracovní moţnosti pro další subjekty. Státu přináší finanční prostředky formou daní z prodeje kosmetických produktů a úspor na případné různé sociální podpory, které stát nemusel vyplatit nezaměstnaným, neboť společnost vytvořila pracovní příleţitosti. Česká ekonomika stále potřebuje více takových schopných a nadšených subjektů, které vytvářejí hodnoty formou duševního vlastnictví, ale k tomu je nutno vytvořit vhodné prostředí a podmínky. Pro porovnání s českými subjekty bych uvedla údaje z analýz, které prováděla společnost Boston Consulting Group ve spolupráci s Business Week55. Tato společnost kaţdý rok volí nejinovativnější společnosti světa, přičemţ při výběru těch nejinovativnějších společností hrají roli například následující kriteria: vývoj akcií, zisků a patentů za posledních pět let. V roce 2007 bylo pořadí následující: Apple, Google (tyto firmy se drţí na čele ţebříčku uţ několik let), Toyota Motor, GE, Microsoft , Procter&Gamble, 3M, Walt Disney, IBM, Sony, Wal-Mart, Honda, Nokia, Starbucks, Target, BMW, Samsung Electronics, Virgin Group, Intel, Amazon. V první dvacítce nejinovativnějších firem světa se z Evropských zemí umístily pouze tři – Nokia, BMW a Virgin Group. V první padesátce se ještě z Evropy umístily společnosti IKEA, Daimler Chrysler, BP, Royal Philips Electronics a Volkswagen. Z výsledku svého průzkumu Boston Consulting Group dospěla k závěru, ţe tyto společnosti se staly úspěšnými, protoţe se dlouhodobě orientují na inovace, vytvářejí inovační prostředí v celé organizaci, jsou ochotny riskovat, podporují a rozvíjejí talenty ve

55

Informace získány z internetových stránek http://www.centrumpi.eu/Default.aspx?id=40&sub_id=96&pos=

60

firmě. Klíčovou roli v inovačním procesu v podnicích mají ti správní lídři v nejvyšších funkcích. Další analýza inovačních projektů ukazuje, ţe: více neţ 80 % inovačních projektů je neúspěšných ještě předtím, neţ se dostanou na trh, více neţ 80 % z inovačních projektů, které se dostanou na trh, je neúspěšných, více neţ 90 % inovací je uvedeno na trh pozdě, mají překročený rozpočet nebo kvalitu niţší, neţ bylo plánováno, u 97 % patentů se zpět nevrátí náklady, které na ně byly vynaloţeny. Z této analýzy J. Košturiak a J. Chaľ učinili následující závěr:56 „Inovace jsou rizikový byznys – pro odváţné, pro ty, kteří rádi přijímají výzvy (pozor – nejde o výzvy evropských projektů!), pro blázny a nadšence ochotné desetkrát zkrachovat a zaloţit deset dalších firem jen proto, aby změnili tento svět. Inovace jsou byznys pro lidi, kteří mají rádi vzrušení, změnu, riziko, dobrodruţství. Ne pro ty, co milují teplé kanceláře a pocit bezpečí. O inovacích by proto měli diskutovat a rozhodovat podnikatelé, nikoliv úředníci a akademici―. Já k tomuto dodávám, ţe úředníci mají důleţitou úlohu, kterou je vytvořit riskujícím podnikatelům takové podmínky, aby jim usnadnili i tak těţkou cestu, kterou výzkum, vývoj a inovace představují. V České republice měla být podpora výzkumu, vývoje a inovací realizována na základě dokumentů Inovační politika České republiky z r. 1999 a Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2004 – 2008 z r. 2004 (tyto jsou předmětem třetí kapitoly). Dne 8. června 2009 vláda České republiky schválila usnesením č. 729 Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009 – 2015. V tomto usnesení jsou zrekapitulovány úspěchy a neúspěchy předchozích inovačních politik, je konstatován současný stav veřejné podpory výzkumu, vývoje a inovací. Význam dokumentu spočívá především v tom, ţe vytváří budoucí rámec pro zvýšení efektivnosti veřejné podpory výzkumu, vývoji a inovacím a zvýšení jejich přínosů pro ekonomiku.

56

Informace získány z internetových stránek http://www.centrumpi.eu/Default.aspx?id=40&sub_id=96&pos=

61

4.5 NÁRODNÍ POLITIKA VÝZKUMU, VÝVOJE A INOVACÍ ČESKÉ REPUBLIKY V dokumentu Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 201557 je uvedeno, ţe jejím cílem je vytvoření rámce pro realizaci opatření v oblasti výzkumu, vývoje a inovací stimulujících rozvoj znalostní společnosti, který povede k dalšímu růstu konkurenceschopnosti české ekonomiky a ke zlepšení kvality ţivota obyvatel ČR. Vytvoření Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky bylo reakcí na zjištěné nedostatky dosavadního systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR. Odstranění zjištěných nedostatků má vést k vytvoření prostředí, které bude motivovat účastníky výzkumu, vývoje a inovací k výzkumu světových parametrů a tvorbě nových poznatků vyuţitelných v aplikacích. To by mělo vést k růstu poptávky po výsledcích výzkumu a vývoje z aplikační sféry a jejich transformaci do inovačních produktů a sluţeb. V dnešním globalizovaném světě nelze vytvářet národní politiku výzkumu, vývoje a inovací, která má vytvořit konkurenceschopné výsledky výzkumu, vývoje a inovací bez zakomponování zahraničních trendů v této oblasti. Důleţitým zahraničním trendem v oblasti veřejné podpory výzkumu, vývoje a inovací je rostoucí důraz na hodnocení programů podpory či celého systému veřejné podpory. Zejména se jedná o hodnocení, jaký přínos měla poskytnutá podpora pro produktivitu podniků, zaměstnanost, konkurenceschopnost na úrovni podniků, oborů, regionů i státu. V poslední době začal být kladen důraz také na přínos podpory pro zdraví a další ukazatele kvality ţivota lidí. Česká republika dostatečně nevyuţívá moţností ani finančních prostředků, které skýtá Evropský výzkumný prostor. V Národní politice výzkumu, vývoje a inovací je konstatováno, citace:58 „I kdyţ je ČR v rámci mezinárodní iniciativy EUREKA jednou z nejúspěšnějších zemí, účast českých týmů v rámcových programech EU je ve srovnání se zeměmi EU-27 nízká a také výše získané podpory po přepočtu na jednoho obyvatele i v přepočtu na jednoho pracovníka výzkumu a vývoje zaostává za průměrem zemí EU-27. Malá je rovněţ účast zástupců ČR v dosud ustanovených technologických platformách. 57

získáno z internetových stránek Výzkum a vývoj v České republice http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=532844 58 Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 — 2015, str. 12, 13, získáno z internetových stránek Výzkum a vývoj v České republice http://www.vyzkum.cz/

62

Z vyhodnocení účasti v rámcových programech také vyplývá, ţe ČR má ze všech zemí EU-27 nejniţší počet koordinátorů projektů. Slabá účast českých výzkumných týmů v mezinárodních výzkumných projektech můţe být do určité míry ovlivněna i nedostatečnou motivací vyplývající ze snazší dostupnosti veřejné podpory výzkumu a vývoje z národních zdrojů. Pozitivní však je, ţe se účast ČR v rámcových programech EU i získané finanční prostředky zvyšují, coţ lze přisoudit rostoucímu zájmu českého výzkumu o mezinárodní aktivity či činnostem institucí, které výzkumným pracovištím v účasti v rámcových programech jiţ řadu let napomáhají―. Vyjma výše konstatovaných nedostatků bylo konstatováno, ţe se dále nepodařilo zrealizovat: Jednoznačné vymezení kompetencí z oblasti výzkumu, vývoje a inovací, které je důleţitým předpokladem pro přenos (transfer) nových znalostí do inovací. Reformu státní správy v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, kterou měla zabezpečit změna kompetenčního zákona. Efektivnost činnosti nových subjektů v rámci inovační struktury, neboť chybějí kvalitní podpůrné sluţby pro vyuţívání znalostí v aplikacích a slabá podpora transferu technologií. Zvýšení investic českých podniků do výzkumu, vývoje a inovací, většina subjektů nespatřuje komparativní výhodu v následném vyuţití produktů duševního vlastnictví, ale v nízkých mzdách zaměstnancům a kurzu koruny. Financování inovačních aktivit formou rizikového kapitálu. Vybudování funkční spolupráce uvnitř podnikatelského sektoru na společných inovačních aktivitách. Pouţití části účelových grantových projektů na úhradu podstatné části mezd pracovníků, kteří se na řešení projektů podílejí, jak je tomu ve vyspělých zemí. Zájem mládeţe o studium přírodovědných a technických oborů a o vědu obecně. Nejsou dostatečně podporovány aktivity, které veřejnosti názorně ukazují vyuţití vědy, její aplikace a přínos pro společnost atraktivním způsobem, aby vyvolaly zájem o ni. V případě tohoto nedostatku se efektivně pracuje na jeho odstranění, neboť se daří s úspěchem realizovat projekty typu - Noc vědců, Věda na scéně, Muzejní noc, Týden výzkumu, vývoje a inovací, Týden vědy a techniky, Cena Inovace.

63

Na závěr konstatovaných nedostatků bych zmínila ten, který uvádí, ţe: citace59: „Mnoholetá nedůslednost poskytovatelů podpory výzkumu a vývoje spolu s opoţděným prosazováním náročnějšího systému hodnocení výsledků výzkumu a vývoje vedly k tomu, ţe převaţujícím výsledkem aplikovaného výzkumu byly a jsou články v odborných publikacích, mnohdy i v publikacích nízké úrovně―. Má práce by ztrácela na objektivitě pokud bych také neuvedla úspěchy, kterých se v rámci podpory výzkumu, vývoje a inovací podařilo dosáhnout: Novela zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje. Změny státní správy výzkumu, vývoje a inovací, které upravují počty funkčních míst (jejich sníţení) a zjednodušení administrativy v systému státní správy výzkumu, vývoje a inovací. Reformování Operačního programu Výzkumu a vývoje pro inovace a Informačního systému výzkumu a vývoje. Zohlednění reformy v návrhu výdajů státního rozpočtu České republiky na výzkum a vývoj na rok 2009 s výhledem na léta 2010 a 2011, Novela zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, která umoţňuje poplatníkům realizujícím projekt výzkumu a vývoje uplatnit stávající odpočet od základu daně z příjmů v kombinaci s násobkem přírůstku nákladů na výzkum a vývoj ve srovnání s předchozím zdaňovacím obdobím. Nově bude také podpořen výzkum a vývoj nakupovaný od výzkumných organizací včetně vysokých škol.

4.5.1 SOUČASNÝ STAV NÁRODNÍ POLITIKY VÝZKUMU, VÝVOJE A INOVACÍ Systém řízení výzkumu, vývoje a inovací je nedostatečně rozvinut jak na národní úrovni tak i ve většině výzkumných organizací a to především z důvodu, ţe nebyla vytvořena strategická linie rozvoje znalostní společnosti a zvyšování konkurenceschopnosti. Doposud nebyly jednoznačně vymezeny kompetence na ústřední úrovni. O podmínkách pro rozvoj ekonomiky zaloţené na znalostech rozhoduje několik ústředních orgánů státní správy, a ty

59 59

Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 — 2015, str. 19, získáno z internetových stránek Výzkum a vývoj v České republice http://www.vyzkum.cz/

64

nejsou informačně vzájemně provázané, coţ má za následek nesoulad či duplicitu při jejich činnosti. Dále je nedostatečně vyuţívána analytická činnost pro efektivní tvorbu politiky výzkumu, vývoje a inovací. Hodnocení systému výzkumu, vývoje a inovací je nesystematické, nejsou prováděna vyhodnocení dopadů předchozích opatření, aby mohla být tvořena nová účinná opatření. Příprava strategií a politických dokumentů je realizována několika resorty, které opět nejsou mezi sebou informačně propojeny. Jejich strategie jsou pak nekoordinované při formulaci hospodářsko-politických opatření a jejich realizace, přičemţ ani nerespektují vzájemnou věcnou a časovou návaznost. Témata programů sice vycházejí z priorit aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací, ale tyto priority se ukázaly v mnoha případech velmi formálními, dále i jejich zaměření zahrnuje příliš široké spektrum výzkumu, vývoje a inovací, coţ způsobuje, ţe potřeby uţivatelů výzkumu a vývoje nejsou uspokojovány podle důleţitosti, kterou jim jejich uţivatelé přisuzují. Finanční podpory nejsou závislé na výsledcích výzkumu a vývoje, tzn., ţe finanční prostředky ve stejné výši můţe obdrţet jak subjekt s úspěšnými výsledky, tak i subjekt s průměrnými aţ podprůměrnými výsledky. Takovýto stav je pro subjekty, které se výzkumnou prací zabývají, demotivující a výsledkem je nízký počet patentů, nových technologií, vědeckých publikací oproti vyspělým zemím EU. Nedostatečná aplikace výsledků vědy a výzkumu v inovacích. Příčin je několik, nezájem firem o výsledky výzkumné činnosti, ale také obory výzkumu jejichţ výsledky výzkumu nejsou pro firmy komerčně zajímavými. Výzkumná střediska nejsou motivována hledáním partnerů, kteří by výsledky jejich činnosti realizovali v praxi. V neposlední řadě se na nedostatečné aplikaci výsledků duševní činnosti podílí nedostatečná ochrana duševního vlastnictví. Nízký počet výzkumných pracovníků s mezinárodními zkušenostmi v produktivním věku. Příčinou jsou nízké platy v ČR a nedostatečná finanční diferenciace spočívající v kvalitě výzkumné práce a jejích přínosů. Nedostatek kvalifikovaných výzkumných pracovníků je omezujícím prvkem dalšího rozvoje průmyslového výzkumu a vývoje.

65

Nedostatečná informovanost veřejnosti o významu výzkumu, vývoje a inovací pro společnost a zároveň nedostatečná spolupráce s medii, která by mohla propagaci účinně provést.

4.5.2 NÁRODNÍ POLITIKA NA LÉTA 2009 - 2015 Na základě analýz dosavadních pozitiv a negativ byly v reformním dokumentu Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 — 2015 stanoveny následující cíle: 1) Zavést strategické řízení výzkumu, vývoje a inovací na všech úrovních. 2) Zacílit veřejnou podporu výzkumu, vývoje a inovací na potřeby udrţitelného rozvoje. 3) Zvýšit efektivitu systému veřejné podpory výzkumu, vývoje a inovací. 4) Vyuţívat výsledky výzkumu, vývoje a inovací v inovacích a zlepšit spolupráci veřejného a soukromého sektoru ve výzkumu, vývoji a inovacích. 5) Zlepšit zapojení ČR do mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích. 6) Zajistit kvalitní lidské zdroje pro výzkum, vývoj a inovace. 7) Vytvořit v ČR prostředí stimulující výzkum, vývoj a inovace. 8) Zajistit účinné vazby na politiky v jiných oblastech. 9) Důsledně hodnotit systém výzkumu, vývoje a inovací. Jednotlivé cíle jsou vzájemně provázané a nelze tedy úspěšně zrealizovat Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací, pokud by některý z cílů byl opomíjen. Z tohoto důvodu se stručně se všemi devíti cíli seznámíme. 1) Zavedení strategie řízení výzkumu, vývoje a inovací na všech úrovních, které bude spočívat v následujícím: Zřídit jeden koordinační orgán – Technologická agentura ČR na ústřední úrovni státní správy s odpovědností za politiku výzkumu, vývoje a inovací. Úkolem nového orgánu bude koordinovat aktivity všech zainteresovaných orgánů v oblasti výzkumu, vývoje a inovací včetně stanovení priorit v aplikovaném výzkumu, které získají veřejnou podporu. Následně bude vyhodnocovat účelnost vynaloţených prostředků v této oblasti ve vazbě na dosaţené výsledky. Vyčlenit prostředky ze státního rozpočtu, z nich podporovat činnost nezávislé organizace zajišťující odborné analyticko-koncepční zázemí pro politiku v oblasti

66

výzkumu, vývoje a inovací. Nezávislá organizace bude úzce spolupracovat s koordinačnímu orgánem a bude mu poskytovat výsledky pro strategické řízení politiky výzkumu, vývoje a inovací a pro zaměření veřejné podpory aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací. Zlepšení manaţérského řízení posílením pravomoci správních rad vysokých škol a do jejich řídících struktur více zapojit představitele podnikového sektoru, aplikační sféry a regionální samosprávy. 2) Veřejnou podporu výzkumu a vývoje zacílit na potřeby socio-ekonomického rozvoje pomocí: Stanovení priorit aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací ve vazbě na potřeby socio-ekonomického rozvoje ČR. Při stanovení priorit bude kladen důraz na zapojení uţivatelů výsledků výzkumu a vývoje a spolufinancování ze soukromých zdrojů. Upřednostnění směřování veřejné podpory na výzkum, vývoj a inovace na prioritní potřeby společnosti a znalostní ekonomiky ČR. Těmto přesně identifikovaným prioritám výzkumu, vývoje a inovací bude kvalifikovaným způsobem vyčleněn podíl z veřejných finančních prostředků na účelovou podporu aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací. 3) Zvýšení efektivity systému veřejné podpory výzkumu, vývoje a inovací dosáhnout pomocí: Rozdělování Institucionálních podpor výhradně jen na základě hodnocení výsledků výzkumu a vývoje, tak budou subjekty motivovány k vyšším a kvalitnějším výkonům a bude tak vytvořeno ţádoucí konkurenční prostředí. Podíl veřejných výdajů na základní výzkum bude zvýšen, a to především pro účelovou podporu. Vyhlašování programů účelových podpor a nových programů pouze na základě vyhodnocení výsledků dopadů předchozích programů. Vyhodnocení bude mít vliv a usměrňování a modifikování programů. Vybudování infrastruktury, která bude zohledňovat priority socio-ekonomického rozvoje ČR, udrţitelné financování. Bude se jednat o vybudování vazby na velké

67

evropské infrastruktury pro výzkum a zapojení do vzdělávání výzkumníků a studentů. Rozšíření informačního systému výzkumu a vývoje o monitorování projektů z oblasti inovací. Tento umoţní zájemcům získat základní informace o náročnosti dalšího výzkumu a vývoje nezbytného pro realizaci daného poznatku do stádia komerční vyuţitelnosti, včetně časové a finanční náročnosti dalšího vývoje. 4) Vyuţívání výsledků výzkumu a vývoje v inovacích a zlepšení spolupráce veřejného a soukromého sektoru ve výzkumu, vývoji a inovacích vytvořením: Účinných strategií pro transfer technologií. Strategie budou účinným způsobem stimulovat transfer znalostí do praxe, řešit otázky spojené s nakládáním s duševním vlastnictvím a obsahovat zásady pro vznik spin-off firem. Nedílnou součástí kaţdé ze strategií bude stanovení základních principů její implementace a hodnocení pokroku v této oblasti. Stimulů pro pracovníky výzkumných organizací k tvorbě poznatků vyuţitelných v inovacích a ke spolupráci s podniky. Jedním ze stimulů budou vytvořená centra transferů technologií, která budou zajišťovat komercializaci úspěšných výsledků výzkumu a vývoje. Centrům budou poskytovány finanční prostředky pro realizování výsledků výzkumu a vývoje do praxe. Konkrétně se bude jednat o poskytování poradenských sluţeb v otázkách podpory vzniku nové firmy, komercializace poznatků výzkumu a vývoje, vlastní komercializaci, podání patentové přihlášky apod. Podpory výstavby rozvoje infrastruktury pro výzkum, vývoj a inovace, tak vznikne hustá síť efektivně fungujících subjektů, které zajistí dostatečnou kapacitu pro vlastní

výzkumné

aktivity

a

uspokojení

poptávky

inovačních

podniků.

Infrastruktura zajistí intenzivní spolupráci s aplikační sférou, která bude finančně udrţitelná. Programu podpory rozsáhlejších projektů, ve kterých budou společně působit, jak výzkumné subjekty, tak i podniky. Podpora bude pokrývat celý cyklus, od počátečního výzkumu aţ po inovaci.

68

Programu podpory na zavádění inovací malými a středními podniky, které nemají dostatek volných finančních prostředků a nejsou odolné proti dopadům trţních selhání v rámci výzkumu, vývoje a inovací. Podpora bude zaměřena na fázi na mezi vývojem a zaváděním inovací, jedná se zejména na fázi testování funkčnosti prototypu. Programu inovačních poukázek (voucherů) pro malé a střední podniky. Poukázky bude moţno pouţít na úhradu předem stanovených nákladů (náklady spojené s inovací produktu nebo sluţby). Poukázky budou uplatnitelné u výzkumných organizací. Díky tomuto způsobu podpory naváţí malé a střední podniky kontakt s výzkumnými organizacemi, coţ jim umoţní realizovat zakázku menšího rozsahu, zaměřenou na získání externího know-how. Moţných daňových úprav a změn státních regulací. V této oblasti není konkretizován daný záměr, pouze je konstatováno, ţe by se měl zváţit tento druh podpory, neboť fáze transformace výsledků výzkumu a vývoje do inovací je velmi riziková a podniky mají zpravidla obtíţný přístup k příslušným finančním zdrojům na úvěrovém trhu. Dále je poukazováno na zahraničí, kde jsou tyto transformace financovány z fondů rizikového kapitálu, na kterém se také často podílejí některé finanční instituce (např. penzijní fondy a pojišťovny). V této části podpory je navrţena moţnost financovat fondy rizikového kapitálu za účasti soukromých a veřejných finančních prostředků. Dostupných a kvalitních podpůrných poradenských sluţeb pro malé a střední podniky související s realizací výzkumu, vývoje a inovací do praxe. Podpory vzniku technologických platforem, v nichţ budou zapojeny výzkumné organizace, podniky a podnikatelské svazy, zástupci veřejné správy, finanční zprostředkovatelé a další aktéři národního inovačního systému a které budou podporovat spolupráci všech účastníků v národním i mezinárodním měřítku. 5) Zlepšení zapojení ČR do mezinárodní spolupráce ve výzkumu, vývoji a inovacích, které bude spočívat ve: Vytvoření zázemí, které bude zajišťovat provozní záleţitosti.

69

Stimulaci výzkumných pracovníků k intenzivnímu zapojení do mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji. 6) Zajištění kvalitních lidských zdrojů pro výzkum, vývoj a inovace a to prostřednictvím: Vytvoření postdoktoranských míst, které budou obsazovány formou veřejných soutěţí (tato místa budou moci získat i zahraniční absolventi, kritériem pro výběr bude nadání a kvalita daného absolventa). Programů pro výzkumné pracovníky k absolvování stáţí na významných evropských i světových pracovištích. Tyto programy by měly zajistit profesní růst našich vědeckých pracovníků a udrţení bezprostředního kontaktu se světovými trendy v daných oblastech. Finanční podpory pro malé a střední podniky na vytvoření pracovních míst pro absolventy vysokých škol, kde by byl absolvent zapojen do řešení specifického projektu v rámci výzkumu, vývoje a inovací. 7) Vytvoření v ČR prostředí stimulující výzkum, vývoj a inovace formou úzké spolupráce s novináři, kterým by byl umoţněn přístup k informačnímu systému (internetový portál), kde budou k dispozici kvalitní, aktuální a věrohodné informace z oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Medializace vědeckých úspěchů by neměla být omezena jen na ČR, ale měla by být prezentována i v zahraničí. 8) Zajištění účinných vazeb na politiky v jiných oblastech a to zejména v koordinaci činností jednotlivých subjektů veřejné správy, implementačních agentur a dalších poskytovatelů veřejné podpory výzkumu, vývoje a inovací a to tím způsobem, ţe jednotlivá opatření se budou účelně doplňovat a přispějí k růstu konkurenceschopnosti české ekonomiky i kvality ţivota obyvatel ČR. 9) Důsledné hodnocení systému výzkumu, vývoje a inovací na všech úrovních, tak bude zajištěno efektivní vynaloţení veřejných prostředků investovaných do výzkumu, vývoje a inovací. Současně s tímto bude pro hodnocení vytvořeno institucionální zázemí obsahující jasné vymezení odpovědností.

70

5 ZÁVĚR Forma duševního a průmyslového vlastnictví je výsledkem tvůrčí aktivity, která je základem tvůrčího potenciálu kaţdé země. Invenční potenciál je určitou výraznou entitou, která se můţe výrazně podílet na tvorbě přidané hodnoty HDP, ale jen za podmínky, ţe bude transformován prostřednictvím vědy, základního výzkumu, aplikovaného výzkum, vývoje a transferů technologií do realizační fáze, tj. prostřednictvím marketingového algoritmu na trhu. V rámci ekonomických věd byla vţdy uplatňována teorie, ţe zdrojem bohatství dané společnosti jsou výrobní faktory (půda – práce – kapitál) jejichţ prostřednictvím lze získat potřebné statky. Z mé práce vyplývá, ţe čtvrtým výrobním faktorem 21. století je duševní vlastnictví, neboť jeho prostřednictvím lze získat absolutní komparativní výhodu i na těch nejnáročnějších trzích. Tento fakt jsem prokázala na příkladu společnosti CANNABIS, která nalezla díky výsledkům duševní činnosti druhovou mezeru na trhu, spočívající v neznalosti účinků konopí a nevyuţívání jeho vlastností. Společnost v rámci realizačních fází vţdy zvolila správnou ochranu duševního vlastnictví a tím v krátké době přešla z tzv. zárodečné fáze (seed-corn) do expanzivního stádia. Expanzivní stadium je adekvátní pojistkou pro daný podnikatelský subjekt, neboť ta mu dodává jistoty, ţe jeho pozice na trhu se stane dlouhodobě stabilní. Firmy typu společnosti CANNABIS ukazují cestu dalším podnikatelským subjektům, které mají připravený invenční potenciál ve formě duševního vlastnictví, jen jej zatím nerealizují. Duševní vlastnictví jako výrobní faktor se zatím prosazuje v těch zemích, které si uvědomují význam jeho potenciálu a poskytuji mu patřičnou dlouhodobou podporu, která je zakomponována ve fiskální politice a projevuje se taktéţ pozitivně na jejich finančních trzích. Takovouto podporou se výrazně zvyšuje transformační efekt daného státu a je tak umoţněn „output― z této entity, která se stala významným výrobním faktorem 21. století. Příkladem pravdivosti toto tvrzení je Švédsko, USA, Japonsko a Čína. Trendem současné ekonomiky je udrţitelný růst na bázi obnovitelných zdrojů a toho lze právě prostřednictvím duševního vlastnictví jako výrobního faktoru dosáhnout. Díky realizaci duševního vlastnictví do výrobní fáze a následného uvedení na trh dojde k naplnění principů znalostní ekonomiky.

71

Na příkladu společnosti CANNABIS jsem dokázala, ţe v ne zrovna optimálních podmínkách vnějšího prostředí, se kterými je konfrontována společnost CANNABIS, je moţné díky vyšší formě duševního vlastnictví uspět a podnikatelský subjekt bude úspěšným i v dlouhodobém časovém horizontu. V Národní politice výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 — 2015 je uvedeno, ţe jen pokrokem ve výzkumu a vývoji ústícím v zavádění inovací lze čelit globálním výzvám v podobě energeticky udrţitelného růstu, příznivého ţivotního prostředí a zajištění zdraví obyvatel…, přičemţ inovační výkonnost je nezbytným předpokladem pro udrţení konkurenceschopnosti, hospodářského růstu a sociální stability. S tímto prohlášením mohu jen souhlasit a věřím, ţe se snad vládě a parlamentu, který vzejde z květnových voleb r. 2010 podaří tuto strategii zrealizovat, neboť tento stát, jehoţ průmyslová výroba za posledních dvacet let poklesla na 35% národního hospodářství, nemá jiný potenciál, neţ v oblasti vědy, výzkumu a následné aplikaci do praxe. Tato situace je ještě více alarmující z důvodu, ţe výzkum, vývoj a inovace jsou v současnosti z velké části hrazeny ze strukturálních fondů (na podnikatelský projekt lze získat dotace mezi 40-60 % z uznatelných výdajů za projekt), coţ se změní po roce 2015, kdy bude mít ČR oproti současnosti omezený přístup k finančním prostředkům ze strukturálních fondů EU. Proto je nezbytné zrealizovat národní politiku výzkumu, vývoje a inovací a zapojit soukromé prostředky do financování výzkumných a inovačních aktivit. Svou práci bych ukončila citátem J. Košturiaka a J. Chaľa: „Věda a výzkum mění peníze na znalosti, inovace přetvářejí znalosti na peníze“.

72

SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Struktura státní podpory výzkumu a vývoje v ČR. ....................................... 37 Obrázek č. 2: Ochranná známka .......................................................................................... 46

SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1 Inovační stupně ............................................................................................... 26 Tabulka č. 2 Vybrané ukazatele o výzkumu a vývoji, patentech a hi-tech technologiích v ČR, 1993-2008 .................................................................................................................... 49 Tabulka č. 3 Výdaje na vlastní výzkum a vývoj v ČR, 2001-2008 ..................................... 51 Tabulka č. 4 Pracoviště výzkumu a vývoje v ČR, které uvedly, ţe v roce 2008 pouţily výsledky svého výzkumu a vývoje k některému z následujících komerčních vyuţití ........ 55

SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Výdaje na vlastní výzkum a vývoj podle zdroje jejich financování (v mld. Kč) 52 Graf č. 2: Výdaje na vlastní výzkum a vývoj jako % HDP, 2007 ....................................... 53 Graf č. 3: Výzkumná a vývojová pracoviště, která pouţila výsledky výzkumu a vývoje ke komerčnímu vyuţití, 2008 ................................................................................................... 54

73

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1. ČADA Karel: Oceňování nehmotného majetku, VŠE IOM, Praha 2002. 2. HEŘMAN Jan: Oceňování nehmotného majetku, časopis Inovační podnikání a transfer

technologií č. 1/2006. Praha: Asociace inovačního podnikání Praha 2006. 3. JEŢEK Jiří: Patentový zákon. Zákon o užitných vzorech. Praha: C. H. Beck, 1998. 4. MALÝ Josef: Obchod nehmotnými statky. Patenty, vynálezy, know-how, ochranné známky. Praha: C.H.Beck, 2002. 5. POSPÍŠIL Michal: Systém právní úpravy průmyslových práv. Aplikované právo 2/2003, http://www.aplikovanepravo.cz. 6. ŠPINDLER Karel: Slovník pojmů z oboru průmyslového vlastnictví. Technický týdeník. http://www.techtydenik.cz. 7. ŠVEJDA Pavel a kolektiv: Základy inovačního podnikání. Asociace inovačního podnikání. Praha 2002. 8. Dohoda o právech duševního vlastnictví souvisejících s obchodem TRIPS. http://www.businessinfo.cz. 9. Inovační politika České republiky. http://www.aipcr.cz. 10. Národní inovační strategie ČR. http://www.mpo.cz. 11. Národní politiku výzkumu a vývoje ČR na léta 2004 – 2008. http://www.vyzkum.cz. 12. Národní politiku výzkumu, vývoje a inovací ČR na léta 2009 – 2015. http://www.vyzkum.cz. 13. http://www.aipcr.cz 14. http://www.aplikovanepravo.cz 15. http://www.businessinfo.cz 16. http://www.cannaderm.cz 17. http://www.centrumpi.eu 18. http://www.czso.cz 19. http://www.mpo.cz 20. http://www.pc-vtp-rumburk.cz 21. http://www.techtydenik.cz 22. http://www.unicorn.eu 23. http://www.veda-pro-zivot.cz 24. http://www.vyzkum.cz 25. http://cs.wikipedia.org/wiki 74

PŘÍLOHY 1. Zápis ochranné známky Cannaderm do rejstříků ochranných známek 2. Osvědčení o zápisu uţitného vzoru 3. Přihláška vynálezu 4. Produktový katalog Cannaderm

75