POSKYTOVANÁ K VÝKONU PRÁVA UŽÍT ŠKOLNÍ DÍLO. uzavřená mezi smluvními stranami:

ÊÇÍÑÕW ËXÛÒS ÌÛÝØÒ×ÝÕW Ê ÞÎÒT ÞÎÒÑ ËÒ×ÊÛÎÍ×ÌÇ ÑÚ ÌÛÝØÒÑÔÑÙÇ

ÚßÕËÔÌß ÐÑÜÒ×ÕßÌÛÔÍÕ_ FÍÌßÊ Ú×ÒßÒÝS øFÚ÷ ÚßÝËÔÌÇ ÑÚ ÞËÍ×ÒÛÍÍ ßÒÜ ÓßÒßÙÛÓÛÒÌ ×ÒÍÌ×ÌËÌÛ ÑÚ Ú×ÒßÒÝÛÍ

ÓÑ’ÒÑÍÌ× ÆßÊÛÜÛÒS ÎÑÊÒW ÜßÒT Ê XÎ ÐÑÍÍ×Þ×Ô×Ì×ÛÍ ÑÚ ÚÔßÈ ÌßÈ ×ÓÐÔÛÓÛÒÌßÌ×ÑÒ ×Ò ÌØÛ ÝÆÛÝØ ÎÛÐËÞÔ×Ý

ÞßÕßÔ_HÍÕ_ ÐÎ_ÝÛ ÞßÝØÛÔÑÎùÍ ÌØÛÍ×Í

ßËÌÑÎ ÐÎ_ÝÛ

ÌÑÓ_– ÊÔÕ

ßËÌØÑÎ

ÊÛÜÑËÝS ÐÎ_ÝÛ ÍËÐÛÎÊ×ÍÑÎ

ÞÎÒÑ îððé

ÖËÜ®ò ×²¹ò ÖßÒ ÕÑÐH×Êß

LICENČNÍ SMLOUVA POSKYTOVANÁ K VÝKONU PRÁVA UŽÍT ŠKOLNÍ DÍLO uzavřená mezi smluvními stranami: 1. Pan/paní Jméno a příjmení: Tomáš Vlk Bytem: Družstevní 93, Luhačovice 763 26 Narozen/a (datum a místo): 13.9.1984 ve Zlíně (dále jen „autor“) a 2. Vysoké učení technické v Brně Fakulta podnikatelská se sídlem Kolejní 2906/4, 612 00, Brno jejímž jménem jedná na základě písemného pověření děkanem fakulty: Ing. Pavel Svirák, Dr., ředitel Ústavu financí (dále jen „nabyvatel“)

Čl. 1 Specifikace školního díla 1. Předmětem této smlouvy je vysokoškolská kvalifikační práce (VŠKP): □ disertační práce □ diplomová práce x bakalářská práce □ jiná práce, jejíž druh je specifikován jako ....................................................... (dále jen VŠKP nebo dílo) Název VŠKP:

Možnosti zavedení rovné daně v ČR

Vedoucí/ školitel VŠKP:

JUDr. Ing. Jan Kopřiva

Ústav:

Ústav financí

Datum obhajoby VŠKP:

Červen 2007

VŠKP odevzdal autor nabyvateli v*: x tištěné formě

*

–

počet exemplářů …1…………..

x elektronické formě –

počet exemplářů …1…………..

hodící se zaškrtněte

2. Autor prohlašuje, že vytvořil samostatnou vlastní tvůrčí činností dílo shora popsané a specifikované. Autor dále prohlašuje, že při zpracovávání díla se sám nedostal do rozporu s autorským zákonem a předpisy souvisejícími a že je dílo dílem původním. 3. Dílo je chráněno jako dílo dle autorského zákona v platném znění. 4. Autor potvrzuje, že listinná a elektronická verze díla je identická. Článek 2 Udělení licenčního oprávnění 1. Autor touto smlouvou poskytuje nabyvateli oprávnění (licenci) k výkonu práva uvedené dílo nevýdělečně užít, archivovat a zpřístupnit ke studijním, výukovým a výzkumným účelům včetně pořizovaní výpisů, opisů a rozmnoženin. 2. Licence je poskytována celosvětově, pro celou dobu trvání autorských a majetkových práv k dílu. 3. Autor souhlasí se zveřejněním díla v databázi přístupné v mezinárodní síti x ihned po uzavření této smlouvy □ 1 rok po uzavření této smlouvy □ 3 roky po uzavření této smlouvy □ 5 let po uzavření této smlouvy □ 10 let po uzavření této smlouvy (z důvodu utajení v něm obsažených informací) 4. Nevýdělečné zveřejňování díla nabyvatelem v souladu s ustanovením § 47b zákona č. 111/ 1998 Sb., v platném znění, nevyžaduje licenci a nabyvatel je k němu povinen a oprávněn ze zákona. Článek 3 Závěrečná ustanovení 1. Smlouva je sepsána ve třech vyhotoveních s platností originálu, přičemž po jednom vyhotovení obdrží autor a nabyvatel, další vyhotovení je vloženo do VŠKP. 2. Vztahy mezi smluvními stranami vzniklé a neupravené touto smlouvou se řídí autorským zákonem, občanským zákoníkem, vysokoškolským zákonem, zákonem o archivnictví, v platném znění a popř. dalšími právními předpisy. 3. Licenční smlouva byla uzavřena na základě svobodné a pravé vůle smluvních stran, s plným porozuměním jejímu textu i důsledkům, nikoliv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. 4. Licenční smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma smluvními stranami.

V Brně dne: …………………………………….

……………………………………….. Nabyvatel

………………………………………… Autor

Abstrakt: Předmětem mé bakalářské práce je posoudit, jestli návrh rovné daně tak, jak jej představila ve svém volebním programu Občanská demokratická strana, je skutečně prospěšný pro všechny vrstvy obyvatel. Návrh české rovné daně dám do souvislosti s daňovými reformami, které proběhly v jiných postkomunistických zemích, především s daňovou reformou, která proběhla na Slovensku. Cílem bakalářské práce je pak jasně říci, jestli rovnou daň zavést, či ne.

Klíčová slova: rovná daň, daňový systém, daň z příjmu fyzických osob, progresivní zdanění, reforma, daňová teorie, daňová historie

Abstract: The subject of my bachelor thesis is to consider whether the proposal of flax tax presented by Civic Democratic Party (ODS) before elections in year 2006 is beneficial for all layers of population. Proposal of czech flax tax get into context with tax reforms made in other postcommunist countries, especially in Slovakia. Aim of my bachelor theis is to define whether flax tax reform yes, or no.

Key words: flax tax, tax system, personal income tax , progressive taxation, reform, tax theory , tax history

Bibliografická citace VŠKP dle ČSN ISO 690: VLK, T. Možnosti zavedení rovné daně v ČR. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, 2007. 73 s. Vedoucí bakalářské práce JUDr. Ing. Jan Kopřiva.

Čestně prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením JUDr. Ing. Jana Kopřivy a uvedl jsem v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje.

V Brně dně 20.5.2007

………………………. Tomáš Vlk


OBSAH ÚVOD .......................................................................................................................... 9 1

Definice daně ....................................................................................................... 11

2

Funkce daní ......................................................................................................... 12

3

Daňová teorie ....................................................................................................... 14

4

3.1

Třídění daní .................................................................................................. 14

3.2

Daňové zásady .............................................................................................. 17

3.3

Daňová spravedlnost ..................................................................................... 18

Geneze daňových systémů ................................................................................... 21 4.1

5

Historie daní v českých zemích ..................................................................... 25

Rovná daň (flax, proportional tax) ........................................................................ 31 5.1

Proč je dobré zavést rovnou daň .................................................................... 31

5.2

Spravedlnost rovné daně ............................................................................... 32

5.3

Jednoduchost rovné daně............................................................................... 33

5.4

Zvýšení příjmů státu, ostatní argumenty PRO................................................ 34

5.5

Argument PROTI: „Rovná daň ve skutečnosti nefunguje“............................. 34

5.6

Koncept rovné daně podle Alvina Rabushky ................................................. 36

5.7

Rovná daň v postkomunistických zemích ...................................................... 36

6

Stav české ekonomiky ve volebním roce 2006 ..................................................... 41

7

Daňová reforma ODS ........................................................................................... 44 7.1

Dopady na příjmy a výdaje státního rozpočtu ................................................ 44

7.2

Reforma zdanění fyzických osob................................................................... 45

7.3

Reforma zdanění právnických osob ............................................................... 52

7.4

Reforma daně z přidané hodnoty ................................................................... 52


7.5 8

9

Kritika ČSSD – ODS MÍNUS ....................................................................... 53

Daňová reforma současného Ministra financí M. Kalouska .................................. 56 8.1

Daň z příjmu fyzických osob ......................................................................... 56

8.2

Daň z příjmu právnických osob ..................................................................... 57

8.3

Daň z přidané hodnoty .................................................................................. 58

Příklad ze zahraničí – daňová reforma na Slovensku ............................................ 59 9.1

Daň z příjmu fyzických osob ......................................................................... 59

9.2

Daň z příjmu právnických osob ..................................................................... 60

9.3

Daň z přidané hodnoty .................................................................................. 60

9.4

Zhodnocení slovenské daňové reformy ......................................................... 61

10 Komplexní modelové příklady ............................................................................. 62 Závěr .......................................................................................................................... 69 Použitá literatura ......................................................................................................... 71 Seznam tabulek ........................................................................................................... 73 Seznam obrázků .......................................................................................................... 73 Seznam grafů .............................................................................................................. 73


ÚVOD Daňová politika je jedním z nejmocnějších nástrojů vlády, kterým může ovlivňovat vývoj ekonomiky, stimulovat poptávku a přerozdělovat důchody. Směr, kterým se daňová politika vlády ubírá, je z velké části udáván politickým vývojem země. Strany levicového spektra inklinují spíše k progresivitě daně, pravicové strany si pohrávají s myšlenkou rovného zdanění příjmů. Právě téma rovné daně je předmětem zájmu mé bakalářské práce. V první části své práce se zaměřím na daňovou teorii, především vysvětlím definici, funkci a třídění daní. Další kapitoly – daňové zásady a především daňovou spravedlnost – budu dále zpracovávat i v kapitole týkající se teorie rovné daně. Před samotnou teorií rovné daně nastíním stručně genezi daňových názorů. V kapitole rovná daň rozeberu pohledy na tento systém zdanění z více úhlů. Především zmíním důvody, proč je nutné rovnou daň zavést a názory, které rovnou daň podporují a které naopak nepodporují. Nezapomenu zmínit otce rovné daně – Alvina Rabushku – a jeho koncept. Na závěr teoretické části uvedu případové studie ze zemí, kde byla rovná daň zavedena a úspěšně využívána. V praktické části své práce se zaměřím především na komparaci současného daňového systému

s návrhem,

který

představila

Občanská

demokratická

strana

před

parlamentními volbami v roce 2006. Jednu kapitolu pak budu věnovat analýze daňové reformy, kterou představila v první polovině roku 2007 vláda, v níž je Ministrem financí Miroslav Kalousek.

9


Další kapitolu budu věnovat příkladu ze zahraničí. Minulá slovenská vláda pod vedením Mikuláše Dzurindy prosadila zavedení rovné daně, která způsobila velký rozruch i v České republice. Nastíním, jak se tato reforma liší od reformy, kterou představila ODS v roce 2006. Závěrem své bakalářské práce provedu komplexní modelové případy, kde porovnám dopad zavedení rovné daně na celkové příjmy rodiny v typických českých podmínkách. Dovoluji si vyslovit hypotézu, že zavedení rovné daně v parametrech, jak ji prosazovala Občanská demokratická strana před volbami 2006, není asociální a nezpůsobí finanční pohromu především pro nízkopříjmové vrstvy obyvatelstva.

10


1

Definice daně

Daň představuje transfer (jednostranný pohyb od jednoho subjektu ke druhého) finančních prostředků od soukromého k veřejnému sektoru.

Daň definujeme jako povinnou, nenávratnou, zákonem určenou platbu do veřejného rozpočtu. Je to platba neúčelová a neekvivalentní. Daň se pravidelně opakuje v časových intervalech (daň z příjmu), nebo nepravidelně a za určitých okolností (převod nemovitosti).

• povinnost (nedobrovolnost, vynutitelnost) – placení daní je nařízeno zákonem • nenávratnost – „zaplacenou daň nelze požadovat zpět“ • neúčelnost – plátce daně nemůže ovlivnit učet použití vybraných daní, daň se stane příjmem veřejného rozpočtu • neekvivalentnost – neexistuje nárok na adekvátní plnění Daň je právním vztahem závazkovým a synallagmatickým. Závazkový vztah znamená, že věřiteli vzniká právo na plnění pohledávky a dlužníkovi vzniká povinnost uhradit závazek. Synallagmatický vztah znamená, že dlužník má od okamžiku vzniku daňového dluhu až do jeho zániku (zaplacení) nejen povinnost, ale i právo jej uhradit, přičemž není důležité, jestli jedinou platbou, nebo splátkami. Daň je stanovené a vymezené právo státu na určité plnění osobou – plátcem daně, přičemž toto právo uplatňuje pověřený správce daně. Jedná se o právním předpisem uložený závazek plnění vůči státu.

11


2

Funkce daní

Daně by měly v ekonomice plnit tři funkce: FUNKCE DANÍ

ALOKAČNÍ

REDISTRIBUČNÍ

STABILIZAČNÍ

FISKÁLNÍ

Obr. č. 1: Funkce daní Alokační funkce (alocation apects) řeší optimální umísťování vládních výdajů mezi veřejnou a soukromou spotřebu. Vláda sice potřebuje disponovat určitými prostředky, ale příliš široký veřejný sektor by vedl i alokování těch prostředků, které je možno efektivněji alokovat do soukromého sektoru. Jednoduše se dá říct, že tato funkce se uplatňuje tehdy, pokud trh vykazuje neefektivnost v alokaci zdrojů. Příčiny této neefektivnosti (tržního selhání) jsou existence veřejných statků, externalit a nedokonalá konkurence. Redistribuční funkci (distribution apects) vláda zajišťuje pomocí daní a transferových plateb. Tato funkce je důležitá proto, že lidé nepovažují rozdělení důchodů a bohatství za spravedlivé. Daně mají za úkol přenést část důchodů a bohatství směrem od bohatých k chudším. Stabilizační funkce (stabilization aspects) zmírňuje cyklické výkyvy v ekonomice tak, aby zajistila dostatečnou zaměstnanost a cenovou stabilitu. Odpůrci však tvrdí, že snaha o stabilizaci způsobuje nestabilitu. Fiskální funkce znamená získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů, ze kterých jsou pak financovány veřejné výdaje. Tato funkce je historicky nejstarší a je

12


obsažena ve všech předešlých funkcích. U alokační jde o získání prostředků pro financování trhem podceněných oblastí, redistribuční funkce získává finance pro chudé a při plnění stabilizační funkce reguluje vláda výkyvy hospodářského cyklu.

13


3

Daňová teorie

Cílem této kapitoly je podat základní teoretické poznatky v oblasti daní. Omezím se na základní výklad, který je nutné znát. Nejdříve nastíním možné členění daní, poté popíšu daňové zásady a nakonec budu charakterizovat daňovou spravedlnost. 3.1

Třídění daní

Daně lze třídit z různých pohledů. Například i podle toho, jak mohou naplňovat alokační, redistribuční a stabilizační funkci. Jedno z nejzákladnějších dělení (klasifikací) daní je rozdělení podle vazby na důchod poplatníka. Toto dělení se používá již od dob feudalismu:

a) daně přímé (direct tax) b) daně nepřímé (indirect tax)

Daně přímé platí poplatníci na úkor svého důchodu a předpokládá se, že je nemůže přenést na jiný subjekt. Jedná se především o daně důchodové a majetkové, dříve též o daň z hlavy. Tyto daně jsou adresné a snaží se přihlížet k majetkové (důchodové) situaci zdaňované osoby. Naopak daně nepřímé jsou placeny a vybírány v cenách služeb, zboží, převodů a nájmů. Nerespektují důchodovou, či majetkovou situaci osoby, protože jsou vyměřeny pro všechny osoby (bohaté i chudší) ve stejné výši. Rovněž jsou neadresné, což znamená, že si jejich výši běžně neuvědomujeme. U tohoto typu daní se předpokládá, že subjekt, který je odvádí, je neplatí z vlastního důchodu, ale přenáší platbu od jiných subjektů. Daň je přenesena prostřednictvím zvýšené ceny. Rozdíly mezi přímými a nepřímými daněmi jsou zohledněny i terminologicky – subjekt u daní přímých se nazývá poplatník (tax payer), kdežto u daní nepřímých je kromě poplatníka (platící daň v podobě zvýšené ceny) i plátce (tax payer), který daň odvádí správci daně.

14

Možnosti zavedení rovné daně v ČR Dalším běžným členění daní je členění podle objektu daně. Třídění spočívá v definování předmětu, na který se daň váže, a důvod

jejího

odvádění:

a) daň z důchodu (income tax) b) daň ze spotřeby (consumption tax) c) daň z majetku (property tax) d) daň z výnosů (earning tax) e) daň z hlavy (head tax) atd. Daně důchodové jsou uvaleny na důchody (příjmy) poplatníka – mzda, renta, zisk, úrok; které mu plynou jak v peněžní, tak i nepeněžní formě. Daně spotřební postihují buď veškerou spotřebu, nebo spotřebu vybraných výrobků. Daně majetkové zdaňují movitý a nemovitý majetek, resp. jeho držbu, nebo nabytí. Výše výnosové daně je odhadována na základě vnějších znaků hospodářské činnosti – tj. počet zaměstnanců, druh podnikání, velikost budov atd. Naproti tomu daň z hlavy je uložená každému poplatníkovi bez ohledu na jeho příjmy. Je pro všechny stejná.

V předešlém odstavci jsem vymezil daně v závislosti na objektu daně. Nyní provedu rozdělení daně podle subjektu daně, tedy vymezení osob, či ekonomických subjektů, které jsou nuceny platit daně. a) jednotlivec – individuální fyzická osoba b) domácnost – zdaňována je celá rodina, daňová povinnost náleží hlavě rodiny c) manželé – v případě zavedení společného zdanění manželů (manželský splitting) d) jednotlivci v domácnosti – dochází k sumarizaci příjmů všech členů domácnosti, vydělení počtem osob (případně jinou veličinou) e) firma – subjekt vystupující jako jedna organizace

15


V předešlém textu jsem se zmínil o tom, že daně by měly být adresné. Z toho plyne další kritérium klasifikace daní – tj. třídění podle adresnosti.

a) osobní – mají vztah ke konkrétnímu poplatníkovi tím, že zohledňují jeho platební schopnost. To je zaručeno tím, že se vyměřují na základě jeho osobního příjmu, nebo příjmů z podnikání. b) in rem (lat. – „na věc“) – tyto daně se platí bez ohledu na platební schopnosti poplatníka. To je zásadní rozdíl oproti osobním daním. Mezi daně „in rem“ řadíme daň spotřební, daň z přidané hodnoty, výnosové, důchodové aj. Jsou odváděny z titulu vlastnictví, nebo nabytí určité věci. Výše není závislá na příjmech.

Posledním členěním daní, které zde zmíním, je členění dle stupně progrese. Toto členění velmi úzce souvisí s otázkou daňové spravedlnosti (tomuto tématu se blíže věnuji v kapitole 5). Pokud chceme posuzovat spravedlnost zdanění, bude užitečné vědět, zda-li platí relativně větší daň bohatí, nebo chudí. Proto nás zajímá, jak se mění míra zdanění v závislosti na velikosti příjmu. Podle progrese dělíme daně následovně: a) proporcionální (proportional tax, flax tax) – s růstem důchodu se míra zdanění nemění. Platí tedy, že poměr daně a důchodu je konstantní. Dále platí, že průměrná sazba daně se rovná marginálnímu daňovému zatížení1. Příkladem může být rovná daň, jež je tématem mé bakalářské práce. b) progresivní (progressive tax) – s růstem důchodu roste míra zdanění. Čím větší je poplatníkův důchod, tím větší daň zaplatí. Daň je tedy rostoucí funkcí důchodu. V českém daňovém systému představuje tuto daň především daň z příjmu fyzických osob. U daně tohoto typu platí, že marginální (mezní) sazba daně je vyšší než průměrná sazba. c) regresivní (regressive tax) – s růstem důchodu klesá míra zdanění. Čím vyšší je poplatníkům důchod, tím menší část svého důchodu odvede jako daň. Marginální daňové zatížení je menší než průměrné. 1

podíl daně v poslední jednotce důchodu

16


3.2

Daňové zásady

Daňové zásady se se změnami daňových systému nijak převratně nemění. V principu platí stále to, co rozpracoval Adam Smith ve svých „daňových kánonech“. Tyto principy se drží dodnes, autoři se liší jen v podrobnostech k jednotlivým zásadám. Smith považoval daň za „dobrou“, pokud splňovala následujících pět kritérií:

• efektivnost (znamená, že daně by neměly způsobovat velké distorze v cenách a užitku z různých druhů majetku. Distorze2 vede k substituci – k nahrazení zdaněné činnosti či zboží jinými činnosti, či zbožím, které budou nezdaněné. Tím dochází k efektivní alokaci zdrojů v ekonomice. • pozitivní vlivy na ekonomické chování subjektů, daňové stimuly (daně by neměly působit negativně na ekonomické chování subjektů. Nemají omezovat pracovní úsilí lidí, ochotu spořit a přijímat podnikatelská rizika) • spravedlnost (toto kritérium představuje redistribuční efekt daní. Optimální daň by měla splňovat podmínku spravedlnosti vertikální a horizontální) • právní perfektnost a politická průhlednost (dodržování tohoto kritéria působí kladně na plnění jiných požadavků. Smith považoval právní nejednoznačnost za větší nespravedlnost než špatně stanovené daně) • správné působení na makroekonomické agregáty

Daňové zásady a „dobrou daň“ v poslední době výstižně formuluje Joseph E. Stiglitz3, který ovšem neříká nic nového, pouze rozvíjí Smithovy kánony:

2

distorze (daňová) - narušení ekonomických procesů a rozhodování ekonomických

subjektů změnou daňového systému, např. přechodem od progresivní k rovné dani 3

Joseph E. Stiglitz: * 1943, americký ekonom, profesor na Columbia University v NYC, držitel

medaile Johna Batese Clarka (1979), Nobelovy ceny za ekonomii (2001), člen Clintonovy administrativy (95-97, vedoucí sboru ekonomických poradců); třikrát ženatý (naposledy 28.10.2004)

17


1. ekonomicky efektivní (neměla by zabraňovat efektivní alokaci finančních prostředků v ekonomice) 2. administrativně jednoduchá (daň je vymahatelná s minimem nákladů) 3. flexibilní (daň lze snadno změnit v případě změny ekonomických podmínek) 4. transparentní (poplatníci by měli znát výši své daňové zátěže v hrubém i v čistém vyjádření - po započtení transferů) 5. spravedlivá: (vertikálně i horizontálně)

3.3

Daňová spravedlnost

Otázka daňové spravedlnosti je velmi ožehavá a diskuze o ní se vedou již stovky let. Už ve starověku (co je spravedlivá cena – Aristoteles) a středověku (kdo má právo vybírat daně a jaké daně jsou spravedlivé) byla daňová spravedlnost nejdůležitějším daňovým problémem. Adam Smith se otázkou daňové spravedlnosti zabýval velmi komplexně. Jeho daňové kánony se nezabývají jen spravedlností mezi poplatníky podle zákonné výše daně, ale rovněž vznikem nespravedlnosti zaviněné neurčitostmi v zákoně. Úvahy o daňové spravedlnosti jsou spojeny se skutečným daňovým zatížením poplatníků po přesunu daní. Není důležité, kdo má daň uloženou zákonem, ale to, komu daň skutečně krátí disponibilní důchod a reálnou spotřebu. Skutečně placené daně nejsou tak zjevné, jako daně placené a uvedené v daňovém přiznání. Daně se považují za spravedlivé, pokud je spravedlivá redistribuce bohatství, důchodu nebo spotřeby (je spravedlivá daňová redistribuce celkového společenského užitku). Z tohoto hlediska je tedy požadavek na spravedlnost daní vlastně požadavkem na jistý způsob (míru) redistribuce. V současné době se uvádějí dvě zásady spravedlivého zdanění: •

princip prospěchu (ekvivalence)

•

princip platební schopnosti

18


Princip prospěchu (užitku, ekvivalence, směnná teorie) byl poprvé formulován již v 17. století anglickým filosofem T. Hobbesem. Dle této teorie jsou daně spravedlivé tehdy, když poplatník zaplacením daně utrpí újmu, která se rovná užitku, který má tento poplatník z veřejných statků (jejichž poskytování je umožněno daněmi). Tj. platí globální ekvivalence.

Princip platební schopnosti požaduje, aby poplatníci platili daně podle své skutečné platební schopnosti (platební kapacity). Přitom by měla zároveň platit:

• horizontální spravedlnost – tj. stav, kdy dva subjekty se stejnou schopností platit platí stejně vysoké daně. Problém je v definici termínu "schopnost platit". Nejobjektivnější mírou schopnosti platit je samozřejmě výše příjmů, podobně jako v definici vertikální daňové spravedlnosti. Z různých, především politických důvodů je však definice schopnosti platit úmyslně zkreslována různými daňovými úlevami. Na druhé straně existují poplatníci, kteří mají větší prostor pro daňovou optimalizaci (ať už legální či nelegální) než jiní, což je jiná deformace horizontální daňové spravedlnosti. •

vertikální spravedlnost ("Daňoví poplatníci s vyšší schopností platit by měli platit vyšší daně"4) - . Této definici například odpovídá DPH s jedinou sazbou, protože poplatník, který je schopen zaplatit za nákup 1000 Kč, zaplatí desetkrát tolik než poplatník, který utratí 100 Kč. Principu vertikální daňové spravedlnosti odpovídá i rovná daň z příjmů.

Ve skutečnosti však bývá vertikální spravedlnost chápána jinak - "sociálně", tedy ve smyslu progresivního zdanění. Například daň z příjmů fyzických osob byla až do počátku II. světové války ve většině zemí omezena jen na několik procent ekonomicky aktivní populace s nejvyššími příjmy. Hlavní příčinou nebyly ani tak sociální ohledy,

4

Zásady ekonomie, N.G. Mankiw, Grada Publishing, 1999, str. 261

19

Možnosti zavedení rovné daně v ČR jako spíše administrativní potíže spojené s výběrem relativně malých částek od velkého počtu poplatníků. Míra "spravedlivé" daňové progrese je otázkou osobních preferencí každého ekonoma či politika. Jak uvádí N.G. Mankiw: "Spravedlnost je podobně jako krása něco, co každý člověk vidí po svém". Názor Murrye Rothbarda "rovnost při nespravedlivém počínání nemůže být nikdy považována za ideál spravedlnosti" říká, že daně jsou nespravedlivé ve své samotné podstatě.

20


4

Geneze daňových systémů

V období otrokářské společností nebyly daně, jakožto příjem panovníka, považovány za daně v pravém smyslu slova, ale za nepravidelný zdroj příjmu. To především z toho důvodu, že antický stát nepotřeboval pro svoje fungování příliš financí, většina státnických funkcí byla čestná, např. správa, senát, … Daně hrály tedy druhořadou roli, primárně byly vybírány v podobě naturálií. Výdaje státního rozpočtu byly hlavně zaměřené na vojsko, stavebnictví a správu. Původ zdrojů financování těchto složek byl v královském jmění, případně plynul z pronájmu. K příjmům panovníkovy pokladny časem přibyly výnosy z tributů, což jsou jednorázové dávky z pozemků nebo z hlavy, a cla.

Ve starém Egyptě byly „daně“ představovány zcela v podobě naturální. Skládaly se z výtěžků z půdy a živnostenských výrobků. Přechod do peněžní formy je způsoben nutností určit hodnotovou relaci naturálií. Ve starém Řecku měly daně dobrovolný charakter, placení daní bylo tedy závislé na libovůli občanů. Stát se mohl ovšem spolehnout na určitou částku, která byla vybrána pachtýřem při tzv. pachtování. V průběhu dalších let nabývají velkého významu tributy, které se časem změnily na pozemkovou daň, ta dosahovala až 20 % výše. Novými odvody byly poplatky za držení dobytka, domovní poplatek, nebo například poplatek za narození syna. V tomto období se otázkami daňového charakteru zabýval myslitel Aristoteles (kolem 300 př. n. l). Jeho stěžejním bodem zájmu byla daňová spravedlnost a velikost daňového břemene poplatníka. Spravedlnost chápe podle zásady poměrnosti, nikoli podle zásady rovnosti.

V období antického Říma měl panovník vlastnické právo na veškerý majetek obyvatel podrobených zemí. Často byl majetek ponechán svému majiteli oproti odvodu

21


naturálních dávek. Pokud byly tyto příjmy nedostatečné, byl zaveden tribut pro obyvatele dobytých zemí.

V období feudalismu měly daně sekundární a podpůrnou roli, finanční potřeby státu měly malou roli a týkaly se především panského dvora. Primární roli měly poté v období válek a obrany státu, kdy byly vybírány opět v podobě tributů, či sbírek. Časem vznikají další druhy daní, které měly již peněžní podobu a stávají se pravidelnými. Rovněž vzniká řada výjimek – podle učení o „trojím lidu“ existuje v mnoha státech osvobození církve a šlechty. Dále vzniká „mocenský dualismus“, který spočíval v daňovém určení výnosu – výnos z přímých daní směřoval šlechtě a výnos nepřímých daní pak panovníkovi. V tomto období se zavádí nové daně. Odvody naturálního charakteru z výnosů z panovníkova majetku (hospodaření na jeho pozemcích) byly domény. Regály byly poplatky za propůjčení práv k těžbě, lovu, ražbě mincí, vaření piva. Regály se pak člení na regály solní, celní (dovozní, vývozní, tranzitní clo), mincovní. Ve 12. století se k těmto poplatků připojují další dva – předchůdkyně přímých daní kontribuce a předchůdkyně nepřímých daní akcízy. Kontribuce měly nepravidelný charakter výběru a vybíraly se z hlavy, majetku a výnosů. Zvláštností je způsob jejich výběru, který je založen na repartiční metodě. „To znamená, že potřebný výnos daně je nejprve schválen panovníkem nebo stavovským sněmem, poté je plánovaný výnos rozdělen na jednotlivá města, léna, či feudální panství, která opět svůj díl rozdělují na jednotlivé skupiny poplatníků (např. cechy) nebo přímo na jednotlivé obyvatele. Tímto způsobem má být dosaženo plánovaného výnosu kontribucí.“5 První formu nepřímých daní představují akcízy. Byly rozvinutější formou regálů a měly dvě podoby. Akcíz jako daň z oběhu zboží představoval spotřební daň a akcíz ve formě obchodové daně představoval poplatek z právního převodu zboží.

5

ŠIROKÝ J.: Daňové teorie s praktickou aplikací. C. H. Beck, 2003, s. 22

22


Jako správce daně fungoval v tomto období pachtýř. Jeho licence pak byla buď specializovaná – daňový pacht (vztahovala se na jednu daň), nebo generální – generální pacht (vztahovala se na výběr všech daní). V pozdějším feudalismu vznikají další daně. Díky vzniku katastru - seznamu nemovitostí – jsou položeny základy majetkových daní. Po třicetileté válce vystupují do popředí akcízy, které zvyšují odvody daní. V českých zemích pochází první zmínka o vzniku katastru z roku 1569. První skutečné seznamy katastrů vznikly poté v roce 1748 pod názvem Revisitační katastr.

Ve 13. století se otázkou spravedlnosti daní, resp. oprávněností panovníka daně vybírat, se v tomto období zabývala Scholastická filozofie, především pak její čelní představitel Tomáš Akvinský (1268). Daň definoval jako dobrovolnou loupež. Hříchem je pak situace, kdy poplatník daň neplatí, nebo panovník zatíží občany vysokou daní. Akvinský se rovněž domníval, že zdanění pracovních příjmů by mělo být minimální, neboť již samotná práce je břemeno. Předchůdce liberalismu, Thomas Hobbes (1670), charakterizuje daň jako cenu za vykoupení míru. Tvrdil, že neregulované uplatňování práv člověka by vedlo k válce všech proti všem („Homo Homini Vulpus Est“). Rovnost lidí spatřuje v jejich spotřebě, nikoliv v jejich majetku a příjmech. Podle tohoto by měla být více zdaněna spotřeba než majetek a příjmy. Pravděpodobně nejklíčovějším myslitel této doby byl Adam Smith (1776), který ve své knize „Pojednání o podstatě a původu bohatství národa“ navrhuje ucelenou soustavu daňových principů, které se nazývají daňovými kánony:

•

Občané každého státu by měli finančně podporovat vládu -- pokud je to možné - proporcionálně podle svých schopností. Tedy podle výše příjmu, kterému se těší pod ochranou státu. Z hlediska ekonomické teorie by ideální byla proporcionální daň z příjmů (v dnešní české terminologii rovná daň). Smith

23

Možnosti zavedení rovné daně v ČR ovšem podotýká "pokud je to možné", což naznačuje, že teoreticky čistou rovnou daň je velmi obtížné zavést v praxi.

•

Daň, ke které je každý poplatník zavázán, by měla být jasně dána, neměla by záviset na libovůli toho či onoho úředníka. Výše, čas i způsob placení daně musí být předem jasně známy; předvídatelnost je jedním z hlavních rozdílů mezi daní a loupeží. Úřednická libovůle plodí korupci. Daňové předpisy musí být maximálně jasné a nesmí připouštět dvojí výklad. Bohužel, praxe českých finančních úřadů vypadá všelijak, jen ne tak, jak by vypadat měla. Reformátoři veřejných financí věnují této problematice překvapivě (a nezaslouženě) malou pozornost.

•

Každá daň by měla být vybírána takovým způsobem, který je maximálně pohodlný z hlediska poplatníka. Daňový poplatník je zákazník, který vládě platí za poskytované služby. Mělo by platit "náš zákazník, náš pán".

•

Předpoklad maximální pohodlnosti souvisí se slavným výrokem Jeana-Baptiste Colberta, ministra financí krále Ludvíka XIV: "Umění výběru daní spočívá v tom, jak oškubat husu tak, aby co nejméně syčela." Vzhledem k tomu, jak dopadla francouzská monarchie, však lze soudit, že Colbertovi následníci v umění výběru daní nijak zvláště nevynikali. Ani v praxi českých finančních úřadů si poplatník zpravidla nepřipadá jako vážený zákazník, který si právě od státu nakupuje náležitý objem veřejných služeb.

•

Každá daň by měla být vybírána tak, aby rozdíl mezi objemem peněz vybraným z kapsy daňového poplatníka a objemem peněz, který skutečně přijde do státní pokladny, byl minimální. Jinými slovy - náklady na výběr daní by měly být minimální.

24


O významný posun se díky své knize „Zásady politické ekonomie a zdanění“ zasloužil David Ricardo (1813), který se věnoval vlivu velikosti daňového zatížení na ekonomický růst. Daně považoval za zlo, neboť jsou vyžádány státními výdaji, které mají neproduktivní povahu a nemohou rozmnožit ani důchod, ani blahobyt národa. Základem zdanění může být jen čistý důchod, tj. výsledek výroby po odečtení výdajů, mezi něž patří i mzdy.

Podle Johna Stuarta Milla (1848) mají daně plnit redistribuční funkci, základní zásadou má být zdaňování na základě platební schopnosti každého panovníka. „….chudí více těží ze státní podpory a bohatí více dávají..“ Tento přístup se někdy nazývá teorií kapacitní. Mill nedefinuje pojetí daně jako směnu, ale předpokládá daňovou povinnost všeho obyvatelstva bez vztahu ke státním úkonům nebo službám. Má být uplatněn princip rovné oběti všech občanů – tzn. všichni obyvatelé mají platit takovou daň, aby utrpěli stejnou újmu, byť nemají stejné příjmy, nebo majetek. Z jeho teorie vyplývá, že každý poplatník si své daňové břemeno určuje subjektivně sám. Z principu rovné daňové oběti vyplývá nutnost použití progresivní sazby, alespoň u vyšších důchodů či majetku. Mill se domníval, že uplatněním této zásady se dosáhne zároveň minimální úhrnné oběti obyvatelstva.

4.1

Historie daní v českých zemích

V českých zemích pochází první zmínka o celním regálu z 10. století, kdy vládl kníže Václav. Rovněž zde byly daně dobrovolnými naturálními platbami. To změnil až Boleslav I., který zavedl „daň míru“ jako povinnou daň. Ve 12. století vznikly první majetkové a výnosové daně. I zde platí učení „o trojím lidu“ – tedy od zdanění je osvobozena církev a šlechta. V roce 1534 upustil sněm od výběru majetkové daně a zavedl daň z prodejů v zemi. Ta nejvíce postihla městský stav a poddané. Pro velký odpor byla však tato daň zrušena. Na přelomu 16. a 17. století byla zavedena domovní daň a tzv. „třicátý“, což byl odvod třicetiny výnosů ze všeho, co se v zemi prodalo. Židé platili zvláštní daň „z hlavy“ za

25


„…užívání země a pomoc, kterou jim poskytla“, tato daň byla mnohdy oproti ostatním lidem dvojnásobná. Naopak v 16. století je v českých zemích vývoj daňové soustavy určován zvýšenými finančními nároky státu a vyššími nároky, které jsou na obyvatele kladeny vinnou zadluženosti panského dvora. Berní předpis stavovského sněmu z roku 1517, který stanovil všeobecnou daň z majetku a daň z výnosu, je považován za první český ucelený náznak české daňové soustavy. O 5 let později existovaly již 3 přímé daně (majetková, příjmová, z hlavy) a 2 nepřímé daně (akcíz z piva, vína) a cla.

Třicetiletá válka (1618 - 1648) znamenala zvýšení finančních nároků a zavádění nových daní – např. nepřímá daň na nápoje, ryby, dobytek atd. Tato daň byla jen ze zvířat určených na porážku. Každý, kdo měl nějaké poddané, musel rovněž zaplatit daň z jejich hlavy. V průběhu války je zavedena další (jednorázová) daň – „zbírka“, jejíž výnos dosáhl v roce 1622 dvojnásobek výnosu ostatních daní. Dále byla zavedena daň z komínů a krámů, daň přepychová. V tomto období rostl význam cla, neboť se domnívalo, že vývozem zboží roste chudoba v zemi. Zvyšování daňové zátěže vygradovalo v roce 1625, kdy byl vydán „patent o hotovosti zemské“, kterým bylo docíleno dvojnásobku výše daní předbělohorských. Důsledkem třicetileté války jsou změny v daňovém systému, kdy dochází ke zvýšení významu akcízů, které postihují i sýr, nebo hrací karty. V polovině 18. století mají země spojené vládou Habsburků odlišné daňové právo a soustavy. Teprve v období Marie Terezie a Josefa II. dochází k odstranění rozličností. Kontribuční daně jsou nahrazovány řádnou povinnou daní militare irdinarium, která postihovala měšťany a poddané a nepovinnou daní millitare extraordinarium, která postihovala vrchnostenskou půdu. V českých zemích jsou koncem 18. století hlavními pilíři daňové soustavy jednotná kontribuční daň, daň úroková, daň třídní, nepřímé daně a clo.

26


Počátkem 19. století je provedena reforma daně pozemkové vyúsťující ve zřízení všeobecného stavebního katastru a je zavedena daň domovní. Po skončení třicetileté války (1648) byla provedena další reforma daní. Daň pozemková, dosud kontingentová, byla změněna na daň kvótní, daň činžovní byla snížena, ale rozšířena na místa, ze kterých se dříve neplatila a byla zavedena daň z příjmu, která byla svou podstatou daní výnosovou. Každá příjem byl však zdaněn dvakrát, nejdříve daní výnosovou a poté daní z příjmů. Další úprava daňového systému, poslední v monarchii, byla provedena v roce 1896 pod vedením národohospodáře Böhm-Bawerka. Přímé daně byly spojeny v ucelenou soustavu daní výnosových. Daň postihovala úhrnný důchod jednotlivce. Předmětem daně byl čistý důchod definovaný jako úhrn všech příjmů na penězích nebo na hodnotě peněžité jednotlivých poplatníků, včetně nájemné hodnoty bytu i hodnoty výrobků, které živnostník vyrobil i spotřeboval ve své domácnosti. Od tohoto úhrnu zákon umožňoval odečíst přípustné srážky, tj. výdaje na dosažení, zabezpečení a udržení těchto příjmů včetně úroků z dluhu. Příjmy byly zdaněny až od určité výše a to progresivně v rozmezí 0,6 – 5%. Před začátkem první světové války je poměr přímých a nepřímých daní 40:60. V první světové válce nedošlo kromě zavedení válečné daně k žádným podstatným změnám v daňovém systému. Období meziválečné Vznik ČSR předznamenal vznik ústředního finančního úřadu Ministerstva financí ČSR. V roce 1921 byla zdůrazněna potřeba daňové reformy a to hlavně z toho důvodu, že daňové systémy nebyly sjednocené, panoval právní dualismus, tedy na Slovensku a Podkarpatské Rusi existovaly odlišné daňové systémy. Do této doby byly daně upraveny více než 500 zákony, dekrety atd. Dlouho připravovaná daňová reforma proběhla v roce 1927. Daňovou soustavu tvořily daně přímo a nepřímo vyměřované.

27


přímé daně (výběr) důchodová

předmětem daně jsou všechny příjmy domácnosti fyzické osoby, pokud přesahují „daněprosté“ minimum. Sazba daně je progresivní v rozmezí 1 – 29 %. Od daně se odečítá stanovená částka. Daň je splatná po skončení zdaňovacího období, poplatník je povinen platit kvartální zálohy. Je zavedena rovněž srážková daň.

všeobecná

postihuje čistý výnos individuálního podniku, základem daně je

výdělková

rozdíl příjmu a daňově uznatelných výdajů. Sazba v rozmezí 2,5 – 4 %.

zvláštní

postihuje a.s., k.s., pojišťovny, železnice….a daňová sazba je ve výši

výdělková

8 %.

pozemková platí vlastník pozemků, základem daně je výnos, sazba 2 %.

Tabulka č. 1: Charakteristika daní meziválečného období Po této reformě je systém daní již jen doplňován, dochází k zavedení branného příspěvku v důsledku obav před ohrožením Německem, mimořádné daně z dividend, příspěvku na obranu státu atd. Obsazením ČSR dochází k přerušení vývoje berního práva. Byl zřízen Protektorát Čechy a Morava, který vykonával práva ve shodě s právy říšskými. Období poválečné K zásadnějším změnám došlo v roce 1948 zavedením zemědělské daně a záměnou všeobecné daně za daň z obratu a spotřební daň. Datum 1.1.1954 znamenal další daňovou reformu, která byla logickým vyústěním tehdejší situace. Daně se začaly dělit na daně placené podniky a daně placené obyvateli. Daňové zatížení podniků bylo vysoké, neboť panoval názor, že podniky mají zabezpečit rozpočtové příjmy. Naopak daňové zatížení obyvatelstva představovalo malou část rozpočtových příjmů. Do státního rozpočtu musely podniky odvést 18 % ze základu, který tvořil hrubý zisk po odpočtu odvodu (část zůstatkové ceny prostředků, které nebyly uvedeny do provozu),

28


odvodu ze zásob. V roce 1970 byla soustava odvodů podniku nahrazena soustavou podnikových daní. Nástup demokracie Po listopadu 1989 nedošlo k reformě daňového systému, provedly se jen kosmetické změny, zásadní změna systému byla poté provedena k 1.1.1993. Např. v roce 1990 byla daň z příjmů obyvatelstva klouzavě progresivní – od 15 % (základ do 60 000 Kč) do 55 % (základ nad 1 080 000 Kč). Sazba důchodové daně, kterou platily podniky, byla 20 % (zisk do 200 000 Kč) a 55 % ze zisku, který přesahoval tuto hranici. Daň z obratu se počítala sazbou z prodejní ceny, která zahrnovala takřka vše, co vytvářelo náklady a zisk dodavatele – přímé, režijní náklady, přirážky, …. Prodejní cena tak již v sobě zahrnovala daň z obratu. Existovalo přes 1000 položek daně z obratu od – 291 % do + 83 % z prodejní ceny. Záporné sazby byly dotace. Daň z obratu byla k 1.1.1991 skoro ve všech případech sjednocena do 4 pásem, o pár měsíců později byla tato pásma zmírněna z důvodu perspektivy přechodu na DPH. Z daně z obratu byly vyjmuty výrobky, u kterých probíhá společenský zájem o regulaci spotřeby – alkoholické nápoje, tabák, káva atd. Po období komunismu bylo nutné nastartovat a stimulovat soukromé podnikání. To umožnila řada úlev, odpočitatelných položek, uplatnění výdajů procentem, zrychlené odepisování, odklad placení daní pro první tři roky podnikání. Poplatník byl od této odložené daně osvobozen, pokud tuto část reinvestoval do podniku a pokračoval dále v činnosti. Vznik České republiky Reforma v této době představovala velký zásah do ekonomiky, cílem bylo především zjednodušení a zprůhlednění systému, zvýšení daňové spravedlnosti, nastartování procesu sjednocování s evropskými soustavami a v neposlední řadě zajištění dostatečných příjmů státního rozpočtu. Pochopitelně ne všechny zamýšlené cíle se

29


podařilo splnit, nicméně daňová soustava přežila i rozpad federace a základní principy se uplatňují dodnes.

30


5

Rovná daň (flax, proportional tax)

Rovná daň znamená způsob zdanění, kdy jsou všechny zdaňované subjekty zdaněny stejnou relativní sazbou daně. To je zásadní rozdíl oproti progresivní dani, kdy se relativní sazba zvyšuje v závislosti s rostoucím příjmem. 5.1

Proč je dobré zavést rovnou daň

Ve většině zemí, kde byla rovná daň zavedena, byl zaveden institut nezdanitelného minima, který má lidem s nízkými příjmy především odlehčit a změkčit přechod z progresivní na rovnou daň. Spor o efektivitu a spravedlivost rovné daně je současně na jedné straně sporem mezi obhájci progresívního zdanění (socialisté, sociální demokraté, křesťanští sociálové) a rovného zdanění (liberálové, konzervativci), na druhé straně příznivců rovné daně bez odpočitatelné položky (liberálové) a příznivců rovné daně s odpočitatelnou položkou (konzervativci). Z toho se dá vyvodit, že rovná daň má nejvíce příznivců u liberálů a nejméně u socialistů. Základy současného daňového systému byly položeny v první polovině 90. let, zejména v roce 1993, tedy za vlády s většinovým počtem ministrů za ODS. Představitelé této strany, včetně hlavního tvůrce Rovné daně podle ODS Vlastimila Tlustého, se s odporem stavěli k dotacím a všechny státní potřeby řešili daňovými slevami. Právě tito lidé způsobili „džungli“ v daňových zákonech v podobě nejrůznějších výjimek atd. Předseda ODS Mirek Topolánek v televizní debatě Sedmička dne 15.5.2005 zdůraznil, proč je nutné zavést rovnou daň: „nepřehlednost, složitost daňového systému, nespravedlnost“.6 Daňový systém v Česku je, jak již bylo napsáno, velmi složitý a nepřehledný. To dokumentuje následující přehled charakteristik různých osvobození, úlevy a výjimky, která zachycuje podkladová data k návrhu Rovně daně podle ODS:

6

TOPOLÁNEK, Mirek. Přepisy výstupů v elektronických médiích. ODS [online]. 2005 [cit.

2007-03-07]. Dostupný z WWW: .

31

Možnosti zavedení rovné daně v ČR •

Příjmy, které nejsou součástí základu daně

11 položek

•

Nezdanitelné části základu daně

26 položek

•

Osvobození od daně

57 položek

•

Zvláštní sazby daně

34 položek

Současný daňový systém je progresivní, což vytváří iluzi, že čím více někdo vydělává, tím více má zaplatit na daních. Nepřehledná spleť daňových úlev, výjimek a odečitatelných položek, které se většinou týkají osob s vyššími příjmy, tím pádem velmi pozměňuje křivku závislosti velikosti daně na velikosti přijmu. Nakreslit tuto křivku by bylo velmi složité a ve svém důsledku i nepřehledné. Koncept rovné daně se pokouší všechny tyto nedostatky odstranit. Pokouší se vytvořit systém, ve kterém si bude každý moci vypočítat, kolik zaplatí na daních. Daň založená na jediné sazbě by byla fatální zjednodušení daňové soustavy a tvrdím si říct, že se zvýší daňová spravedlnost, neboť jediná sazba pro všechny sociální vrstvy by byla více motivující, v nákladech levná, snadno spočitatelná a v konečném důsledku by byla daňová reforma v podobě zavedení rovné daně hnací motor růstu ekonomiky a HDP.

Hlavní argumenty pro a proti zavedení rovné daně 5.2

Spravedlnost rovné daně

Již v předešlých pasážích jsem se zmínil o tom, že daň všeobecně by měla být co možná nejspravedlivější. Příznivci rovné daně tvrdí, že proporcionální zdanění je spravedlivější než progresivní zdanění. „Každý platí stejně“7. Odpůrci naopak argumentují tím, že zavedení rovné daně způsobí bohatším snížení odvodů a chudým zvýšení. Částečné ulevení chudým by mělo vyrovnat nezdanitelné minimum. Britský novinář Larry Elliott se zamýšlel, co by způsobilo zavedení rovné daně ve Velké Británii a dospěl k názoru, že zavedení by poškodilo až 27 milionů Britů. Svoji úvahu podložil faktem, že polovinu daňových výnosů platí 10 % nejbohatších Britů, při 7

Myšleno tak, že každý občan se podílí na chodu státu relativně stejným dílem

32


průměrném zdanění 18,2 %. Těchto 10 % obyvatel, což představuje cca 3 miliony obyvatel, by získalo hodně a zbylých 27 milionů by ztratilo. Což by podle Elliotta byla „politická sebevražda“. Ve svých propočtech vycházel z toho, že daňové příjmy by byly zachovány na stejné úrovni. Vypočítal, že by rovná daň musela být zavedena ve výši 23 %. Díky této výši sazby se diskutuje o tom, že zavedení rovné daně musí být doprovázeno snížením rozpočtových výdajů. Možný argument, proč nemusí být výdaje extrémně sníženy, je ten, že rovná daň by měla být administrativně efektivnější a jednodušší. 8

5.3

Jednoduchost rovné daně

V předešlém podkapitole jsem se dotknul efektivity a jednoduchosti rovné daně. Současné daňové zákony v zemích, kde nebyla zavedena rovná daň, obsahují neuvěřitelné množství textu, výjimek, odpočtů atd. Například v USA obsahují daňové zákony přes 9 milionů slov. Všechny předešlé atributy – rozsáhlý text, odpočty, výjimky… - způsobují, že výběr daní je složitý a podstatně neefektivní. Pro běžného plátce navíc znamenají tyto atributy nutnost zvýšeného času stráveného např. při vyplňování daňového přiznání, a tím i zvýšené náklady. Příznivci tvrdí, že zavedení rovné daně podpoří ekonomický růst – protože z vyššího HDP se budou odvádět vyšší daně – a sníží se podíl šedé ekonomiky. Např. po zavedení „skutečné rovné daně“ na Slovensku (true flat tax) se zvýšil počet plátců daně z příjmu právnických osob o 15 %. Pokud se vrátím zpět k USA, tak podle The Economist by se snížil počet daňových přiznání ze 130 milionů na neuvěřitelných 8 milionů. Daniel J. Mitchell jde dál a ve své studii „A Brief Guide to the Flat Tax“ tvrdí, že zavedení rovné daně způsobí snížení

8

ELLIOTT, Larry. Flat tax does not mean a level playing field. The Guardian [online]. 2005

[cit. 2007-03-07]. Dostupný z WWW: .

33


nejrůznějších daňových formulářů z 893 (!) na dva velikost pohlednice – jeden pro fyzické a druhý pro právnické osoby.9

5.4

Zvýšení příjmů státu, ostatní argumenty PRO

Hlasy příznivců tvrdí, že zavedení rovné daně způsobí zvýšení příjmů státního rozpočtu, to především díky odstranění výjimek. Je dost pravděpodobné, že nejziskovější společnosti a jedinci využívají nepřehlednosti daňových zákonů ke krácení daně. Například v Rusku se první tři roky při stejném počtu plátců zvýšily výnosy z dně z příjmů o 25,2 % - 24,6 % - 15,2 %. Už bylo dříve napsáno, že náklady na výběr daní jsou v současných systém progresivního zdanění vysoké. Například v Německu se na výběr daní vydává ročně 3.7 mld. €, což ovšem představuje pouze 0,14 % HDP Německa. I tak by zavedení rovné daně pomohlo Německu vrátit se pod úroveň tzv. Maastrichtských kritérií, respektive tzv. Paktu stability a růstu, v oblasti maximálního deficitu státního rozpočtu. Maastrichtská kritéria v oblasti deficitu státního rozpočtu jsou důležitá pro stabilitu eura.

5.5

Argument PROTI: „Rovná daň ve skutečnosti nefunguje“

Často se zmiňuje, že v Pobaltských zemích je rovná daň fungující ekonomický model. Odpůrci tvrdí, že ekonomický úspěch má jiný důvod, než zavedení rovné daně.

Litva má 33 % rovnou daň z příjmů fyzických osob. Obhájci rovné daně poukazují na snižování nezaměstnanosti a růst životního standardu v této zemi. Současně poukazují na statisticky doložitelný růst příjmů státu z daně z příjmu fyzických osob. Ovšem na druhé straně stojí stejně nesporný fakt, že nezaměstnanost v Litvě klesala přibližně stejně, jako rostla masivní emigrace Litevců do západní Evropy. A právě příjmy ze 9

MITCHEL, Daniel J. A Brief Guide to the Flat Tax. The Heritage Foundation [online].

2005 [cit. 2007-03-07]. Dostupný z WWW: .

34


západní Evropy, které bylo při zdanění nezbytné přičíst k velmi nízkým domácím mzdám, prudce zvýšily celkové příjmy ke zdanění. Nejedná se přitom o zanedbatelné počty. Litevské ministerstvo práce odhadlo, že na konci roku 2004 mohlo v zahraničí pracovat až 360 000 Litevců (plná desetina obyvatelstva). Například Asociace litevských dopravců ohlásila v září 2004 nedostatek až 4.000 řidičů, kteří odešli za prací na Západ. Celkový nárůst bohatství se týká menšiny obyvatelstva Litvy. Pro většinu Litevců se situace dlouhodobě nemění a jejich platy zůstávají velmi nízké. Pro ilustraci: minimální hrubá mzda se teprve v roce 2005 (po sedmi letech) zvýšila na 4.900 Kč a průměrná mzda dosahuje 11.400 Kč hrubého měsíčně.

Studie Mezinárodního měnového fondu prokázala, že nelze argumentovat ani růstem HDP (a následným dodatečným nárůstem daňových příjmů) po zavedení rovné daně. Například nejčastěji předkládaný růst HDP Ruské federace po zavedení rovné daně doprovázený bezprecedentním nárůstem celkových daňových příjmů o 13 % byl z největší části důsledkem růstu cen ropy.

V Estonsku, které zavedlo rovnou daň ve výši 26 % v roce 1994, došlo k mimořádnému nárůstu celkových daňových výběrů. Ovšem ze statistických údajů vyplývá, že nejrychleji a nejvíce přitom rostly příjmy z daně z přidané hodnoty. (Jinak řečeno Estonci přesunují více zboží a služeb do vyšší sazby DPH.) Co víc, Estonsko (a Slovensko) přerozděluje stále více sociálních výdajů v důsledku snižování reálné hodnoty nízkých platů (i ty jsou daněny a i nejnižší příjmové skupiny musí platit zvyšující se DPH). To způsobuje podle estonských ekonomů a zprávy předsedy parlamentní komise pro rozpočet ze září 2005 značnou nejistotu pro vývoj Estonska v dlouhodobém výhledu. Podle této zprávy se „zvyšují rozdíly v příjmech a volání po progresivním zdanění je stále častější... může to znamenat i konec rovné daně po následujících parlamentních volbách.“ Velmi podobně se věc vyvíjí i na Slovensku. V únoru 2006 se rozpadla slovenská pravicová vládní koalice a zdá se, že nová vládní koalice vzešlá z červnových voleb postupně ideu rovné daně opouští, i když dosud (leden 2007) se jedná spíše o politická prohlášení.

35


5.6

Koncept rovné daně podle Alvina Rabushky10

Alvin Rabushka je americký ekonom a vysokoškolský pedagog z Kalifornie. Rabushka je na mezinárodní scéně znám především předním propagátorem rovné daně a jejím konceptem, který připravil společně s R.E.Hallem. Idea je jednoduchá. Při aplikaci rovné daně jsou veškeré příjmy fyzických a právnických osob zdaněny jednotnou sazbou bez úlev, výjimek a pásem, typických pro progresivní zdanění. Sazba daně je mezi 15 až 20 %, mnohem nižší než daňové sazby v evropských zemích, kde je rovná daň zavedena. Rabushka je překvapen tím, jak si rovná daň nachází své oblíbence. Například když byl 13. prosince 2004 zvolen rumunským prezidentem Trajan Basecu, jeho první rozhodnutí se týkalo daní. S účinností již od 1. ledna 2005 zavedl rovnou daň ve výši 16 %. Podle zemí, kde byla zavedena rovná daň, spočívá první výhoda v dramatickém snížení nákladů na compliance – na dodržování zákonů a nařízení. Vysvětlení rovné daně se vejde na list papíru. Jak již bylo zmíněno, tak i přes zmíněné výhody je rovná daň diskutabilní. Především ji odmítá levice, která tvrdí, že bohatí by měli platit víc. Rovnou daň tradičně uplatňovalo několik daňových rájů – například Jersey a Guernesey zavedly rovnou daň ve výši 20 %. Hongkong šel ve svých reformách dál a umožnil občanům si vybrat, zda chtějí příjem očištěný o odpočty zdanit progresivně, nebo platit rovnou daň z hrubého příjmu.

5.7

Rovná daň v postkomunistických zemích

Jako první země, která se rozhodla zavést rovnou daň, bylo v roce 1994 Estonsko a to ve výši 26 %. Poté následovalo Lotyšsko, kterou o rok později zavedl rovnou daň o procento nižší – čistě z principielních důvodů. Nejvyšší sazbu zavedla Litva – 33 %. V roce 2000 šokovalo svět Rusko, které vyhlásilo sazbu ve výši 13 %. I přes nedokonalý trh začala ekonomika růst. Již dříve jsem uváděl, že došlo k růstu o 25,2 % 10

JEŽEK, Karel. Ofensíva rovné daně. Ekonom. 2005, č. 11, s. 63.

36


(rok 2001) - 24,6 % - 15,2 % - 16 %. To samozřejmě nelze vysvětlit jen zavedením rovné daně, ale také růstem cen ropy. Když se ukázalo, že ruská reforma byla úspěšná, následovaly ji další země. Například Srbsko zavedlo 14 % zdanění a Ukrajina převzala „ruských“ 13 %. Zdá se, že největší pozdvižení způsobilo zavedení 19 % rovné daně na Slovensku. Sám Rabushka považuje slovenskou daň jako jednu z nejlepších: „Velmi zjednodušila předchozí systém, který zahrnoval 90 výjimek, 19 zdrojů příjmu, jež nebyly zdaněny, 66 nezdanitelných položek a 327 položek se zvláštními daňovými sazbami. Po zaplacení podnikové daně se dividendy, které dostanou fyzické osoby, již nezdaňují.“ Se změnami dále přispěchaly země jako Rumunsko (již dříve jsem zmiňoval rychlost zavedení rovné daně) a Gruzie. Před dvěma lety došlo v Estonsku ke snížení o dva procentní body na 24 %. Uvažuje se i o dalším snižování. V České republice navrhuje rovnou daň ODS, která by ji chtěla aplikovat ve výši 15 % jako pro fyzické, tak i pro právnické osoby. Této problematice a dále porovnání s fungující slovenskou daňovou reformou se budu obsáhleji věnovat s praktické části bakalářské práce. Podle Eurostatu má Litva nejnižší daňové zatížení ze všech členských zemí EU. Daně činí 28,7 % HDP. Nejvyšší daňové zatížení je ve Švédsku – 51,4 %, průměr daňového zatížení zemí EU v roce 2004 byl 41,5 % HDP. Základním problémem litevského daňového systému je nízká daň ze zisku a vysoká daň z příjmů. To znamená nízké zdanění kapitálu a vysoké zdanění pracovní síly.

V Estonsku zavedená rovnou daň znamená, že fyzické i právnické osoby platí daň z příjmu ve stejné výši, a bez ohledu na to, jak je jejich příjem vysoký. V roce 2005 začal proces postupného snižování této daně tak, že byla stanovena na 24 %, a každý další rok je uzákoněno snížení o 1 % (v roce 2006 to je 23 %). Snižování o 1 % by mělo končit rokem 2009, kdy by měla být daň rovna 20 %. Premiér a zároveň předseda vládnoucí Reformní strany Andrus Ansip navrhl, aby se daň dále snižovala až do roku 2011 na úroveň 18 %. Tento svůj návrh doplnil konstatováním, že příjmy do státního

37


rozpočtu mají roční 15 % nárůst, a je třeba zabránit neefektivnímu rozdělování tohoto nárůstu. Princip rovné daně je pro obchodní společnosti doplněn výhodou, která podporuje investice a rozvoj podniku v Estonsku tím, že reinvestovaný a jinak zadržený zisk se u firem nezdaňuje. Daní se pouze rozdělovaný zisk (například formou dividend). Tato výhoda však bude muset být přehodnocena vzhledem k existenci přechodného období do 1. ledna 2009, které umožňuje mít pro Estonsko výjimky ze směrnice 2003/123/ES o mateřských a dceřiných společnostech. Dle článku 5 této směrnice je zisk rozdělovaný dceřinou společností její mateřské společnosti osvobozen od daně. Jakmile článek 5 začne platit i pro Estonsko, pak nemůže dále obecně platit estonská legislativa, ve které se stanovuje, že se zdaňují dividendy v okamžiku jejich vyplácení. Pokud by například došlo k vyplacení do zahraniční mateřské společnosti, pak by nebyla v Estonsku odvedena žádná daň ze zisku. Ministerstvo financí zpracovalo návrh, který řeší situaci po uplynutí přechodného období v šesti variantách. Nejschůdnější se zdá být zavedení daňové povinnosti v případě dosažení zisku společnosti bez ohledu na to, zda byl zisk distribuován. Výše daně je navržena na 10 % a odvedení daně koncem finančního roku. Pokud by byl zisk distribuován fyzickým osobám, pak by se platila další 10 % daň, aby byla zachována stejná míra zdanění jako v případě mezd (v roce 2009 bude rovná daň ve výši 20 %). O změně principu rovné daně v Estonsku se nepolemizuje. Systém je jednoduchý (dovoluje vyplnit daňové přiznání přes internet v průměru za 15 minut) a transparentní (omezený počet výjimek a odpočitatelných položek). Relativní sociální spravedlivosti a solidarity je dosahováno odváděním 33 % sociální daně bez omezení konečné nominální výše daně, což pro lidi s vysokým příjmem znamená, že odvádějí více než spotřebovávají. Za zaměstnance platí daň z příjmu jejich zaměstnavatel. Zaměstnavatel dále platí za fyzické osoby sociální daň ve výši 33 % z daňového základu (20 % plyne do mimorozpočtového Fondu sociálního zabezpečení a 13 % do Fondu zdravotního pojištění) a pojištění na podporu v nezaměstnanosti 0,5 % z hrubé mzdy (dalších 0,5 % platí zaměstnanec). V rámci druhého pilíře penzijního systému estonští zaměstnanci

38


platí 2 % z dvacetiprocentního státního penzijního pojištění a 4 % dodá ještě zaměstnavatel. Účast na tomto penzijním pojištění je povinná jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Zaměstnanci si mohou vybrat z 15 penzijních fondů zaregistrovaných na finančním inspektorátu. Daň z přidané hodnoty je unifikovaná: 18 % ad valorem. Zákon počítá s výjimkou pro předplatitele periodik, vývozce časopisů a knih (5 %). V rámci Ruské daňové reformy došlo již v roce 2004 k zásadním změnám v daňové a rozpočtové legislativě RF. Konkrétně se tyto změny dotkly snížení základní sazby tzv. jednotné sociální daně (JSD), a to s ohledem na dosažený příjem poplatníka. Např. u osoby s ročním příjmem do 280 tis. RUR byla tato sazba snížena z 35,6 % na 26 %, u ročního příjmů v rozmezí 280-600 tis. RUR – 10% a nad 600 tis. RUR ročně – 2 %. Tyto změny však vstoupily v platnost teprve v loňském roce a dle předběžných odhadů MF RF by se příjmy státního rozpočtu v roce 2005 měly tímto snížit o zhruba 280 mld. RUR. Ve snaze kompenzovat

státní ztráty, vyplývající ze snížení JSD, byl v roce 2004

novelizován Rozpočtový kodex – u základní sazby daně ze zisku došlo k navýšení o 1,5 pr.b., tj. na 6,5 % (s platností od 1.1. 2005).

Jak již bylo zmíněno, s účinností od 1.1. 2004 byla snížená sazba DPH, která nyní činí 18 %. Podle zveřejněných informací MF RF do budoucna uvažuje o dalším snížení této sazby (15 – 16 %) a zároveň o jednorázovém zrušení zvýhodněné 10 %-ní sazby DPH, která se uplatňuje u vybraných položek (potraviny, léčiva atd.). V roce 2005 probíhala především diskuse o snížení daně z přidané hodnoty. Premiér Fradkov se přimlouval za rychlé snížení (na 13 %), ekonomičtí ministři Gref a Kudrin (na 15 %, ale ne hned). President Putin uvedl, že daně se budou snižovat, které a kdy je otázka dalšího vývoje a diskuse. Další změny v daňové oblasti se týkaly zvýšení základních sazeb vývozních cel ropy (v návaznosti na růst světových cen) a daně z těžby nerostných surovin, které měly zatížit ropný sektor a zvýšit příjmy do státního rozpočtu, čímž by se částečně kompenzoval deficit Penzijního fondu.

39


Podle neoficiálních informací hodlá MF RF v nejbližších 2 letech ukončit probíhající daňovou reformu. Jejím hlavním výsledkem by mělo být citelné snížení daňového zatížení a zejména zjednodušení ruského daňového systému. V této souvislosti stojí za zmínění fakt, že v r. 1998 existovalo v RF 52 druhů daní, přičemž podle představy vlády RF by v roce 2006 nemělo existovat více než 15 druhů. Stávající daňový systém RF tvoří daně federální, regionální, místní a tzv. speciální daňové systémy. Jeho legislativní podoba je publikována v Daňovém kodexu RF11.

Ukrajinský daňový systém v posledních letech směřuje k liberalizaci. Základní daně a poplatky jsou následující (výňatek): •

Daň z přidané hodnoty ve výši 20 % - plátci jsou podnikatelé za podmínky překročení určité výše obratu počítané v násobku minimální mzdy

11

•

Daň právnických osob (Corporate Tax) ve výši 25 %

•

Daň fyzických osob, rovná daň ve výši 13 %

•

Daň z nemovitostí, v rozmezí 6 % - 30 %

Jedná se o dva federální zákony – Daňový zákoník (kodex), část první ze dne 31. července

1998, č. 146-FZ a Daňový zákoník (kodex), část druhá ze dne 5. srpna 2000, č. 117-FZ – v platném znění.

40


6

Stav české ekonomiky ve volebním roce 200612

Volební rok 2006 se vyznačoval nejenom vítězstvím ODS (nazvěme jej vítězstvím Pyrrhovým), ale také dynamickým zvýšením výkonnosti hospodářství, stabilitou i přes politickou nerovnováhu, mírný vzestup inflace, poprvé od revoluce 1989 bylo aktivní saldo bilance zahraničního obchodu, koruna posilovala vůči USD i EUR a v paritě kupní síly na jednoho obyvatele přeskočila Česká republika Portugalsko. Ne všechno se povedlo. Například finanční nerovnováha, vyšší nezaměstnanost a pomalý rozvoj vědeckotechnický rozvoj, který je ovšem částečně ovlivněn financemi, nikoliv nedostatečnými lidskými zdroji.

Charakteristiky českého hospodářství po vstupu do EU • Vstupem do Evropské unie k 1.1.2004 byly sladěny legislativní podmínky pro ekonomický rozvoj s Evropskou unií • Kladný vývoj hospodářství dokumentuje vzestupná tendence růstu hrubého domácího produktu o 4,7 % v roce 2004. O rok později se přírůstek zvýšil na 6 %. V běžných cenách se HDP v roce 2005 zvýšil o 163 mld. Kč. Hlavními motory růstu byl zvýšený vývoz zboží a služeb převyšující poprvé v historii dovoz

( o 74 mld. Kč), což znamenalo 45 % v přírůstku HDP. Rostoucí

poptávka daná přírůstkem konečné spotřeby domácností a vlády ve výši 76 mld. Kč se na celkovém přírůstku HDP podílely 53 %.

12

Ročenka Hospodářských novin 2006

41


Graf č.1: Růst HDP v ČR13 • Míra hrubých národních úspor (hrubé národní úspory k hrubému disponibilnímu důchodu) dosáhla v r. 2005 zhruba 25,4 %, ale byla stále o 1 procentní bod nižší než míra investic (podíl hrubé tvorby fixního kapitálu k HDP). Trvající nepoměr akcentující pozitivní vliv přílivu zahraničního kapitálu se odráží v rostoucí celkové hrubé zahraniční zadluženosti (1 126 mld. Kč koncem roku 2005) a začíná se odrážet v rostoucím pasivu výnosů v platební bilanci. • Pasivní saldo běžného účtu platební bilance ve výši 62 mld. Kč bylo dané záporným saldem bilance výnosů ve výši 142 mld. Kč. Pasivní saldo běžného účtu platební bilance se změnilo z – 5,2 % HDP na relativně příznivých – 2,1 % HDP. Výrazné aktivum ve finančním účtu ve výši 138 mld. Kč přes negativní vliv kurzových rozdílů vedlo k dalšímu nárůstu devizových rezerv o 93 mld. Kč. • Zdrojem nárůstu peněžní zásoby o 148 mld. Kč se stala znovu čistá zahraniční aktiva s růstem o 213 mld. Kč, domácí úvěry vzrostly o 20 mld. Kč, při růstu úvěrů podnikům o 76 mld. Kč a spotřebních úvěrů o 102 mld. Kč, zatímco čistý

13

Zdroj: Ročenka Hospodářských novin 2006

42

Možnosti zavedení rovné daně v ČR úvěr vládě sice poklesl o 158 mld. Kč, ale pasivum ostatních čistých položek narostlo o 85 mld. Kč. • Tendence k poklesu míry měnových politických nástrojů ČNB spolu s poklesem míry inflace na dolní předpokládanou hladinu dokumentovaly stabilitu měny, vyrovnanost i dostatek zdrojů pro ekonomický růst. Dvoutýdenní repo sazba proti 2,5 % v posledním čtvrtletí 2004 poklesla uprostřed roku 2005 na 1,75 %, aby od 31. 10. 2005 zůstala až do konce roku na 2 %. S ní se úměrně změnila diskontní sazba na 1,0 % i lombardní sazba na 3 %. • Nominální úrokové sazby z vkladů zůstaly na maximálně nízké úrovni mezi 1,0 až 1,2 %. Reálné úrokové sazby znamenaly depreciaci vkladů. Obchodní úrokové marže bank se pohybovaly u úvěrů domácnostem okolo 6 bodů, u nefinančních podniků kolem 3,1 bodu. • Kurz koruny vůči dolaru (devizový průměr roku) 23,90 Kč se ještě zvýšil proti průměrné výši předchozího roku na 25,70 Kč. Vůči EMU rovněž posílil z 31,90 Kč na 29,85 Kč. • Schodek státního rozpočtu se snížil na 56 mld. Kč, když v r. 2004 dosahoval 94 mld. Kč a v r. 2003 dokonce 109 mld. Kč. Poměr schodku státního rozpočtu k HDP dosáhl jen 1,9 % (včetně 7,8 mld. Kč přebytku územních rozpočtů 1,7 %). I tak spolu s pasivním saldem územních rozpočtů tyto schodky vedly k dalšímu nárůstu dluhu vládního sektoru na 901 mld. Kč. Poměr dluhu vládního sektoru k HDP se jen nepatrně snížil z 30,6 % v r. 2004 na 30,5 % v r. 2005. Dluhová služba zatěžuje státní rozpočet. • Vyšší dynamika HDP vedla ke snížení vysoké nezaměstnanosti u registrovaných uchazečů o práci o 31 tisíc, tj. o 5,8 %. Jejich počet 510,4 tisíce ke konci roku 2005 zůstává vysoký, míra nezaměstnanosti u dosažitelných uchazečů byla 8,9 %. Pomalý pokles nezaměstnanosti svědčí o pokračující restrukturalizaci ekonomiky, která téměř eliminovala vznik nových pracovních příležitostí. Růst životní úrovně pokračoval.

43


Daňová reforma ODS14

7

V roce 2006 představila Občanská demokratická strana ve svém volebním programu – Modrá šance – detailní návrh reformy daňového systému. V následujících odstavcích popíšu, jaké dopady by způsobilo zavedení této reformy na příjmy a výdaje státního rozpočtu, příjmy fyzických a právnických osob a také jak by se projevilo zavedení rovné daně v oblasti daně z přidané hodnoty.

7.1

Dopady na příjmy a výdaje státního rozpočtu

Daňová reforma je jedna z nejdůležitějších reforem, kterou musí vláda dřív nebo později zahájit, aby se česká ekonomika nedostala do ještě větších potíží. Proveditelnost daňové reformy záleží na politické vůli a na rozložení sil v Poslanecké sněmovně. Návrh ODS, který sahá do roku 2002 a stal se základním pilířem volebního programu 2006, předpokládá sjednocení sazeb daně z příjmu fyzickým a právnických osob a daně z přidané hodnoty na jednotnou 15 % rovnou daň. Návrh se rovněž zabývá zrušením dvojího zdanění tatáž příjmu a zrušením daní, u kterých je nízká výtěžnost s ohledem na jejich administrativní náklady. To je například tzv. „trojdaní“. V roce 2002 ODS představila tabulku, ve které odhaduje deficit veřejných financí po zavedení daňové reformy. Pozorný čtenář si může myslet, že deficit nula v roce 2010 je jen

náhodou

4

roky

po

„předpokládaném“

vítězství

ODS

ve

volbách…

Tabulka č. 2: Predikce vývoje deficitu veřejných financí před a po provedení daňové reformy15 14 15

Modrá kniha, Rezortní koncepce ODS, www.ods.cz Zdroj: www.mfcr.cz

44


7.2

Reforma zdanění fyzických osob

Pod pojmem domácnost si musíme představit fyzické osoby. Návrh ODS počítal s převedením fyzických osob podnikajících – osob samostatně výdělečně činných – mezi plátce daně z podnikání. ODS tak vycházela z konceptu Alvina Rabushky16.

Co zásadního má změnit zavedení rovné daně: a) zrušení 4 daňových pásem => nahrazení jednou sazbou (15 % rovná daň), b) zrušení slev na dani => zavedení nezdanitelného minima (státem zaručený příjem) na poplatníka (6000) a na vyživované dítě (2400), c) zrušení odečitatelných položek. d) přehled zaměstnance, kolik ve skutečnosti činí jeho mzda -> tzv. „superhrubá mzda“ a kolik činí odvody na sociální a zdravotní pojištění, e) daňové přiznání formátu A5

ODS představila i ojedinělou kalkulačku17, která umí spočítat výši čisté mzdy v případě zavedení daňové reformy ve formě, jak ji navrhla ve svém volebním programu 2006. Co zásadního mění ODS oproti stávajícímu systému výpočtu čisté mzdy porovnávám v následující tabulce.

16

RABUSHKA, Alvin. Rovná daň. In Rovná daň. 2001. s. 67-81. ISBN 80-902795-4-6.

17

http://www.ods.cz/volby/weby/2006/kalkulacka/

45


Současnost Hrubá mzda

Reforma ODS

Hrubá mzda v současnosti Nahrazena neudává, jaké jsou celkové „superhrubou

tzv. mzdou“

náklady zaměstnavatele na (obsahuje navíc 35 %, která zaměstnance

platí

zaměstnavatel

za

poplatníka na sociálním a zdravotním pojištění) Slevy na dani

Poplatník 7200 Kč, dítě Nahrazeny 6000 Kč

státem

zaručeným příjem – „SZP“. Poplatník 6000 Kč, dítě 2400 Kč (pro různý počet dětí

různá

částka).

Manželka 6000 Kč Sociální pojištění

34 % dohromady

15 % ze základu daně

Zdravotní pojištění

13,5 % dohromady

10 % ze základu daně

Tabulka č. 3: Co nového přináší reforma ODS Reforma zavádí nový pojem – státem zaručený příjem – což je příjem, který se přidá k superhrubé mzdě (neboli k hrubé mzdě zvýšené o 35 %). Z takto vypočteného celkového příjmu se odvede daň ve výši 15 %, sociální pojištění ve výši 15 % a zdravotní ve výši 10 %. Poplatníkovi tedy zůstane celkem 60 % celkových příjmů. Státem zaručený příjem nahrazuje přídavky na děti a sociální příplatek, které by po zavedení reformy daní zmizely. Státem zaručený příjem se skládá z částky 6000 Kč na poplatníka, 6000 Kč na manželku bez příjmů a dále částky na vyživované dítě, která není jen násobkem počtu dětí a pevné částky, ale s počtem dětí nelineárně roste, částka na jedno dítě činí 2400 Kč, na dvě 6000 Kč, na tři 9600 Kč, na čtyři 12000 Kč na pět 13200 Kč. Částka 13200 Kč je konečná a pro více jak 5 dětí již nelze navyšovat.

46


Jak už jsem zmínil dříve, státem zaručený příjem se připočítává k „superhrubé“ mzdě. Ne však k jeho plné výši, ale pouze k 85 % „superhrubé“ mzdy. Daňová reforma si klade za cíl mj. i zjednodušení administrativy a nákladů na systém. Důkazem může být fakt, že reforma počítá se zrušením některých sociálních dávek a zahrnutí obdobných částek do státem zaručeného příjmu, ze kterého se poté odvádí rovná daň a sociální a zdravotní pojištění. Nyní zaměstnanci s nízkými příjmy odvedou daň, sociální a zdravotní pojištění a následně zjistí, že jim na živobytí nezbylo dostatečné množství peněz. Stát mu to následně dorovná na dávkách, které mu zákonem náleží. Dochází tedy k přesunu od zaměstnance k zaměstnanci přes státního prostředníka. Toto je ojedinělý systém rovné daně, který v jiném státě světa snad neexistuje. Běžně se zavádí systém nezdanitelného minima, který platí mj. i na Slovensku (poplatník odvádí daň ze základu, který převyšuje hranici nezdanitelného minima).

47


Graf č. 2: Porovnání systému zdanění mzdy nyní a podle reformy ODS (vlastní nákres)

48


Na následujících dvou příkladech ukážu rozdíly současného daňového systému a reformy podle ODS s konkrétními poplatníky a hodnotami. Příklad 1 Pan Jan Novák je starý mládenec (bezdětný, svobodný). Bydlí v menší obci poblíž Brna a každé ráno chodí do závodu Montáž s.r.o. pracovat ke stroji, který lisuje PET láhve. Zaměstnavatel si ho cení na 12000 Kč měsíčně. Co by mu přinesla daňová reforma? Podle stávajícího systému jeho odvody na sociální a zdravotní pojištění činí dohromady 1500 Kč. Zaměstnavatel dále za něho zaplatí na sociálním a zdravotním pojištění 4200 Kč. Od hrubé mzdy 12000 Kč mu odečte zaplacené pojištění (1500 Kč) a dostane zdanitelnou mzdu 10500 Kč. Podle §36h Zákona o dani z příjmu zaměstnavatel odvede zálohu na dani ve výši 1288 Kč – 600 Kč (sleva na dani dle §35ba) = 688 Kč. Na výplatní pásce pan Jan Novák objeví čistou mzdu ve výši 12000 – 1500 – 688 = 9812 Kč. Podle reformního návrhu ODS si pan Jan Novák vydělá tzv. „superhrubou“ mzdu ve výši 16200 Kč (135 % současné „hrubé“ mzdy). Protože je bezdětný a svobodný, jeho státem zaručený příjem bude činit 6000 Kč. Pro další mezivýpočet se tento státem zaručený příjem přičte k 85 % „superhrubé“ mzdy. Tedy 6000 + 0,85 x 16200 = 19770 Kč. Z této částky zaměstnavatel odvede 15% rovnou daň (2965,5 Kč), 15% sociální pojištění (2965,5 Kč) a 10 % zdravotní pojištění (1977 Kč). Celkově budou odvody činit 7908 Kč. Na výplatní pásce uvidí pan Jan Novák částku 19770 – 7908 = 11862 Kč.

V případě zavedení daňové reformy podle ODS by si pan Novák v oblasti čistého měsíčního příjmu polepšil o 2050 Kč.

49


Graf č. 3: Porovnání čistého příjmu p. Jana Nováka Příklad 2 Pan Aleš Novosad je ženatý, s manželkou mají dvě děti. Oba pracují jako obchodní zástupci společnosti ADS s.r.o. Jejich hrubá mzda je ve stejné výši 40000 Kč. Podle současného zákona by za oba dva zaměstnavatel odvedl dalších 28000 Kč (tedy jejich SHM = 108000 Kč). Zaměstnavatel dále za ně odvede na sociálním a zdravotním pojištění částku 10000 Kč. Jejich základ daně je tedy 80000 – 10000 = 70000 Kč. Každý má základ daně 35000 Kč. Na zálohách na daních zaplatí dohromady (po odečtení slev na dani) 12738 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 57262 Kč.

Podle reformy ODS uvidí na výplatní pásce (v součtu) 108000 Kč. Státem zaručený příjem je dohromady 18000 Kč. Základ daně, který tvoří část „superhrubé“ mzdy a státem zaručený příjem, je 111900 Kč. Po odvodu rovné daně (16785 Kč), sociálního odvodu (16785 Kč) a zdravotního odvodu (11190 Kč) zbude domácnosti celkem 67140 Kč.

Z porovnání obou výsledků plyne závěr, že rodina by opět ušetřila v případě zavedení rovné daně a to celkem o necelých 10000 Kč.

50


Graf č. 4: Výše čisté mzdy v závislosti na HM poplatníka (1 dítě); vlastní nákres

51


7.3

Reforma zdanění právnických osob

V reformě ODS se hovoří o upuštění od džungle daňových úlev, odpočtů a výjimek. Pro výpočet daně se vychází z výnosů snížených o vstupy od jiných společností, dále pak o mzdy, příspěvky, investice atd. Vypočtená částka se vynásobí rovnou daní. Reforma taktéž ruší vícenásobně zdanění, nezabývá se použitím zisku, úroky či výnosy z dluhopisů. Obecně se vychází z principu, že fyzické i právnické osoby by měly být zdaněny stejnou sazbou daně. Podstatnou změnou je v reformním návrhu ODS zrušení odpisů. V současnosti platí, pokud právnická osoba pořídí hmotný majetek nad 40000 Kč, nebo nehmotný nad 60000 Kč, nemůže si jej uplatnit rovnou do nákladů, ale musí jej podle zákona o dani z příjmu odepisovat – tedy náklady rozložit do více období. Obecně můžeme říci, že na první pohled je vše v pořádku, ale pokud si uvědomíme fakta, že existuje jistá výše inflace a časová hodnota peněz, tak můžeme říci, že tyto faktory celou investici prodražují.

Rovněž je kritizován systém investičních pobídek. V případě investice vyšší jak 350 milionů korun (a splnění dalších zákonných podmínek) si společnost může požádat o poskytnutí slevy na dani ve výši rovnající se výši vypočtené daně z příjmu na deset let dopředu. Při více společnostech fungujících v jednom oboru tak může docházet k narušení konkurenceschopnosti.

7.4

Reforma daně z přidané hodnoty

Zavedení 15 % daně v oblasti DPH nemusí být na první pohled tak dramatické, jako zavedení rovné daně v případě fyzických a právnických osob. Koncept počítá se sjednocením současné 5 % a 19 % sazby do jedině – 15 %. Zvýšení příjmů občanů by bylo částečně vykompenzováno zvýšením snížené sazby z 5 % na 15 %. Do snížené sazby patří především potraviny, léky, knihy, plenky, vodné a stočné, ubytování, doprava, vstupné na kulturní a sportovní představení atd. Dá se logicky očekávat, že při zvýšení snížené sazby by rozdíl nekryl dodavatel zboží, či služeb, ale hlavně zákazník,

52


kterému by se zvýšení promítlo do ceny kupovaného statku. Zvýšení sazby z 5 % na 15% zřejmě vykompenzuje občanům snížení z 19 % na 15 %. Do základní 19 % sazby nyní patří zejména spotřební zboží (televize, ledničky, automobily…), dále potom elektřina a další. Pokud očekávám zvýšení ceny zboží při zvýšení snížené sazby, tak při snížení základní sazby bych snížení cen moc neočekával. Zde záleží spíše na konkurenčním prostředí. Pokud se vrátím zpět ke svým dvěma modelovým příkladům, tak v případě pana Nováka by občan sice dostal na čistém příjmu o 2050 Kč, ovšem na DPH18 by zaplatil o 230 Kč víc. V případě rodiny Černých by zvýšení čistého příjmu činilo necelých 10000 Kč, na DPH by zaplatili o cca 1000 Kč víc. Prostým odhadem můžeme říct, že i samotné zvýšení snížené 5 % sazby by nemělo způsobit žádné velké problémy. Vše by samozřejmě záviselo i na chování obchodníků, jejich cenové politice a samozřejmě na konkurenčním prostředí, ve kterém se nachází jejich obor podnikání.

7.5

Kritika ČSSD – ODS MÍNUS

Samozřejmě verze daňového systému podle ODS se nemůže už z principu líbit nejsilnější opoziční straně – ČSSD. Ta přišla po vzoru ODS Plus s vlastním „projektem“ ODS Mínus. ČSSD využívá samozřejmě faktu, že v případě zavedení rovně daně vydají domácnosti více peněž za potraviny a zboží běžné spotřeby. Například tvrdí, že každá „průměrná“ domácnost zaplatí na topení, teplé vodě a elektřině o 4126 Kč víc. Nutno podotknout, že například elektřina je nyní v 19 % sazbě, která by byla snížena o 4 %-ní body. Každý lék za 500 Kč by měl stát o 48 Kč víc, sada plenek v ceně 2500 Kč o 238 Kč víc atd. Musíme si ovšem uvědomit, že plat bere člověk celý život (v případě, že pracuje), ovšem léky, plenky a další zboží podobného charakteru kupuje jen občas.

18

Vypočteno podle kalkulačky ODS – cena odvedené DPH závisí na sociální situaci

občana – tj. na struktuře jeho spotřebního koše, vypočítané podle struktury spotřebního koše domácností. Výpočet (odhad) je nutné proto brát velmi orientačně.

53

Možnosti zavedení rovné daně v ČR ČSSD rovněž vypočítala, že zrušení odpisů by znamenalo ztrátu veřejných rozpočtů celkem 125 miliard korun (v součtu fyzických i právnických osob). Další ztrátu by znamenalo zavedení „státem zaručeného příjmu“ ve výši 252 miliard korun. Pokles pojistného (z 47,5 % na 25 %) by stálo státní pokladnu „pouhých“ 10 miliard a snížení 24 % sazba daň právnických osob na 15 % by znamenalo pokles příjmů o 55 miliard korun. Celkem by tedy pokles činil přes 400 miliard korun. Aby ovšem ČSSD nebyla příliš pesimistická, přidala i kalkulaci19, kolik by novinky ODS přinesly peněz do veřejných rozpočtů. Zrušení sociálních dávek (nahrazeny „státem zaručeným příjmem“) a slev na dani by přineslo do veřejných rozpočtů 140 miliard korun. Sjednocení DPH by pak přineslo dalších 5 miliard korun. Dohromady tedy 195 miliard korun. Celkem by tedy saldo veřejných rozpočtů činilo mínus zhruba půl bilionu korun. Výsledky analytiků se diametrálně liší, například ODS odhadla zvýšení salda veřejných rozpočtů o mínus 50 miliard korun, ODS se zaměřila svoji propagaci rovné daně zejména na příjmy fyzických a právnických osob, na druhou stranu již veřejnost neseznámila podrobně s důsledky zavedení rovné daně na veřejné rozpočty. Dopad na veřejné rozpočty není jednoduché spočítat, protože postup může být ovlivněn řadou faktorů. Samozřejmě nelze výnos daní spočítat trojčlenkou, kdy při dani 24 % je příjem takový a po zavedení 15 % daně by byl na úrovni 15/24 příjmů při 24 % dani. Tedy pokud je v jednom roce výnos daní například 150 miliard korun, nelze odhadovat, že po zavedení reforem bude daňový výnos 93,75 miliardy korun. Spíše se dá očekávat, že řada společností začne pod „vábničkou“ nízké 15 % daně zdaňovat i ty příjmy, které dříve nezdaňovala.

19

http://www.volbycr.cz/images/olomouc/17.jpg

54


Rok

sazba DPP

výnos DPP

inflace20

po očištění o inflaci

2003

31 %

110,4 mld. Kč

0,1 %

110,3 mld. Kč

2004

28 %

112 mld. Kč

2,8 %

108,9 mld. Kč

2005

26 %

142,2 mld. Kč

1,9 %

139,5 mld. Kč

2006

24 %

135,4 mld. Kč

2,5 %

132 mld. Kč

Tabulka č. 4: Vývoj sazeb DPP a výnosů z DPP21 Například tedy v roce 2004 činila daň z příjmu právnických osob 28 % a výnos byl 112 miliard korun. Rok následující došlo ke snížení o 2 % a z zvýšení výnosu daní o 26 %. V roce 2006 došlo opět ke snížení sazby, ovšem výnos oproti roku 2005 klesl. Pokud však výnos porovnáme s roky 2003 a 2004, tak vzrostl.

20

Zdroj dat: Český statistický úřad

21

Zdroj dat: Ministerstvo financí ČR

55


8

Daňová reforma současného Ministra financí M. Kalouska

Vlivem politické situace nebylo možné, aby byla prosazena reforma, kterou 8 let připravoval tým kolem Vlastimila Tlustého – ODS Plus. Aby vůbec mohla vzniknout vláda, musely se dělat ústupky a jedním bych bylo, že se ODS vzdala strategického křesla ministra financí. To připadlo koaličnímu Miroslavu Kalouskovi z KDU-ČSL. Ten během pár týdnů představil daňovou reformu podle představ svého týmu. Jaké jsou důvody a cíle navržených změn? 1) Podpora hospodářského růstu 2) Sociální citlivost vůči ekonomicky neaktivní populaci 3) Podpora rodin s dětmi 4) Podpora ekonomické aktivity 5) Podpora udržitelného rozvoje

8.1

Daň z příjmu fyzických osob

V porovnání s reformou Vlastimila Tlustého zůstává zachována snad jen sazba ve výši 15 % a výpočet z tzv. „superhrubé“ mzdy, která obsahuje i odvody zaměstnavatele za zaměstnance na sociálním a zdravotním pojištění. Slevy na dani budou vyšší – na poplatníka 24840 Kč (místo současných 7200 Kč), na dítě 10440 Kč (oproti 6000 Kč). Sleva na druhé z manželů se zvýši z 4200 Kč na 24840 Kč, na studenta z 2400 Kč na 4020 Kč. Podstatnou změnou je zrušení minimálního základu daně a novinkou pak sleva pro důchodce 24840 Kč ročně (v současnosti nemají žádnou). Při hrubé mzdě 20000 Kč (svobodný, bezdětný) by rozdíl oproti současné verzi daně z příjmu činil cca 90 Kč, což nepokryje zvýšené výdaje v oblasti DPH, kdy dochází ke zvýšení „potravinové“ snížené sazby z 5 na 9 %. V případě reformy podle Vlastimila

56


Tlustého by byl poplatníkův příjem vyšší o cca 2 tisíce Kč. DPH by se však zvýšilo o 10 % v případě snížené sazby a snížilo o 4 % v případě základní sazby. Jednoduše se dá říci, že na této verzi daňové reformy nejmíň vydělá nejpočetnější vrstva – střední vrstva obyvatelstva. Nejvíce pak poplatníci s příjmy pod 20 tisíc a nad 80 tisíc Kč. Poplatník s příjmem 10000 Kč hrubého měsíčně, který vyživuje jedno dítě, si však nepolepší vůbec, protože v současnosti neplatí žádnou daň. Naopak prodělá, protože zaplatí víc na DPH. Autor reformy Miroslav Kalousek tvrdí, že si polepší každý občan. Podle propočtů je to pravda, ovšem někdy si poplatník polepší o pár desetikorun, které vzápětí utratí na zboží s vyšší sníženou sazbou DPH. 15 % rovná daň je reálně vyšší, protože se počítá z vyššího základu než nyní, ovšem toto vyšší číslo vykompenzuje podstatné zvýšení slev na dani. Novinkou je rovněž zavedení stropu pro platbu zdravotního a sociálního pojištění. To se bude platit maximálně ze čtyřnásobku průměrné mzdy. Protože byly zvýšeny daňové slevy, odvádějí poplatníci daně a pojistné podle progresivní sazby, která však dosahuje vrcholu při mzdě 80 tisíc korun. Od tohoto platu se výše sazby a pojistného snižuje, například při mzdě 100 tisíc korun odvede poplatník státu tolik, co poplatník s příjmem 20 tisíc korun. 8.2

Daň z příjmu právnických osob

V oblasti právnických osob zatím nedojde ke sjednocení sazby, která má platit pro fyzické osoby. Bude docházet jen k postupnému snižování, ze současných 24 % na 22 % v příštím roce až na 19 % v roce 2010. To je úroveň, kterou nyní daní Slováci. Výše sazby však není nejdůležitější parametr pro podnikající subjekty, rovněž podstatné jsou odpisy, odčitatelné položky, daňově uznatelné výdaje. Česká republika má na první pohled vyšší sazbu daně z příjmu právnických osob než Slovensko, ovšem vyšší sazba je doprovázena většími možnostmi snižování daní. Autoři si snižování vysvětlují zatraktivněním České republiky pro zahraniční investory, větším stimulem pro příliv zahraničních investic a zohlednění vlivu daňové konkurence.

57


Návrh tedy počítá s postupným snižováním sazby, to z důvodu obav před „zruinováním“ státního rozpočtu. Postupné snižování může přimět firmy, aby danily více příjmů, případně aby přesunuly danění ze zahraničí (v případě dceřiných firem v zemi s nižší sazbou) do České republiky. Vláda plánuje zrušit či zpřísnit investiční pobídky, tím pádem se stane daňová sazba daleko důležitějším faktorem investora. Na druhou stranu chce snížit úlev a rozšířit okruh zdanitelných příjmu. Tím by měl být podle autorů finální efekt na státní pokladnu nulový. 8.3

Daň z přidané hodnoty

V případě prosazení reforem by státní rozpočet tratil na nižším daňovém příjmu od fyzických osob. To by mělo vynahradit zvýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty z 5 na 9 %. Lidé jsou více citlivější na snížení mzdy než na zvýšení DPH. Podle analytiků dojde díky zvýšení sazby k nárůstu výdajů o 2 procenta. Komu se tedy sníží daň z příjmu o méně než dvě procenta, na reformě ve skutečnosti prodělá. Všeobecně se očekávalo, že by mělo dojít ke snížení základní sazby daně, které by lidem částečně vykompenzovalo zvýšení snížení sazby. K tomu ovšem nedošlo.

58


9

Příklad ze zahraničí – daňová reforma na Slovensku

Slovensko zavedlo rovnou daň k 1.1.2004. Na rozdíl od současného návrhu Ministra financí Miroslava Kalouska se jedná o totožnou 19 %-ní sazba u fyzických a právnických osob, dokonce i DPH. A jaký byl systém zdanění před a po zavedení reformy? 9.1

Daň z příjmu fyzických osob

Pro porovnání poslouží hodnoty 11000 SKK, 15000 SKK a 27000 SKK. Před zavedením reformy byl příjem do 90000 SKK zdaněn mezní sazbou 10 %, příjem do 180000 SKK mezní sazbou 20 %, do 396000 SKK sazbou 28 % atd. Pojistné, skládající se z důchodového pojištění, nemocenského pojištění, pojištění nezaměstnanosti a zdravotního pojištění, činilo 12,8 %. Nezdanitelná položka na poplatníka byla 38760 SKK, což bylo v přepočtu více než v Česku. Na nepracující manželku 12000 SKK a na každé dítě 16800 SKK. Po zavedení reformy existuje jedna sazba daně – 19%. Pojistné se zvýšilo na 13,4 %. Nezdanitelná položka na poplatníka i manželku je shodně 87936 SKK. Daňový bonus na každé dítě je 4800 SKK. Slovensko zavedlo institut „nezdanitelného minima“ – to znamená, že příjmy do určité výše (80832 SKK – 19,2 násobek životního minima) nejsou vůbec zdaněny. Díky tomuto institutu je zachována progresivita zdanění, například při roční mzdě 100000 SKK je daň z příjmu něco přes 3640 SKK (neboli skutečná míra zdanění je 3,6 %), při hrubé mzdě 300000 SKK ročně činí daň o 38000 víc (neboli skuteční míra zdanění je 13,8 %). Následující tabulka porovnává parametry před a po zavedení reforem.

59


V SKK

HM (roční) Pojistné DPF Čistá mzda ČM (v %)

svobodný, bezdětný před po 132000 16896 17688 7635 5011 107469 109301 81,4 % 82,8 %

před po 180000 23040 24120 14840 12909 142120 142971 79 % 79,4 %

před po 324000 41472 42395 44855 36797 237673 244808 73,4 % 75,6 %

nepracující manželka, 2 děti před po 180000 23040 24120 7260 -9600 149700 165480 83,2 % 91,9 %

Tabulka č. 5: Před a po reformě na Slovensku22 Jak jsem již zmínil, porovnával jsem příjmy tří sociálních skupin s: podprůměrným platem (11000 SKK měsíčně), průměrným platem v roce 2005 (15000 SKK měsíčně) a nadprůměrným platem (27000 SKK měsíčně). Například občan s podprůměrným platem si polepšil o více než 1500 SKK ročně při zvýšení sazby z 10 % (mezní před reformou) na 19 % rovnou daň. To je i přes růst pojištění způsobeno zvýšením nezdanitelné položky. Podle těchto propočtů můžu říct, že si polepšily všechny sociální skupiny obyvatel. Procentuálně nejvíce pak bohatší obyvatelé a rodiny s více dětmi, které vydělaly na daňových bonusech.

9.2

Daň z příjmu právnických osob

Rovněž kladný účinek mělo na Slovensku zavedení rovné daně mezi právnickými osobami. Ta se od roku 2000 snižovala postupně z 29 % až na současných 19 %. Za 7 let tedy o 10 procentních bodů. Důkazem úspěchu je přiliv zahraničních investic, dlouhodobé snižování nezaměstnanosti (z někdejších 17 % až na cca 11 %). Společnosti rovněž zdaňují příjmy, které dříve vůbec nepřiznávaly.

9.3

Daň z přidané hodnoty

Rovná 19 % daň znamenala zvýšení cen služeb a zboží, ne však natolik razantní, jak odhadovali ekonomové. Důvodem může být konkurenční prostředí v různých oblastech podnikání. Zajímavostí je, že snížená sazba je v Česku již několik let 5 %, kdežto na Slovensku byla v roce 2000 ve výši 10 % a v roce 2003 ve výši 14 %. I proto nebylo 22

Zdroj: www.mfsr.sk

60


zvýšení natolik markantní, stejné zvýšení cen služeb a zboží (nepatrné) očekávám i v případě, že se podaří prosadit novou reformu financí současné vlády ČR. Ta nepočítá s rovnou daní v DPH, ale pouze se zvýšením snížené sazby z 5 % na 9 %. Návrh nové české reformy ovšem nepočítá se snížením základní sazby, které je v současnosti 19 %. Naopak na Slovensku částečně kompenzovali zvýšení snížené sazby snížením základní sazby z 23 na 19 %.

9.4

Zhodnocení slovenské daňové reformy

I při růstu reálných mezd v roce 2005 o 2,5 % došlo k celkovému zdražení služeb a zboží o 7 %. Celkově se však Slovensku po zavedení reforem daří – dochází k růstu reálných mezd, hrubého domácího produktu a díky přílivu investorů se snižuje nezaměstnanost, která se blíží 10 procentům. V roce 2006 zaznamenalo Slovensko nejvyšší růst v historii a zařadilo se po bok asijských tygrů – výkonnost ekonomiky vzrostla oproti roku 2005 o 8,2 %. Podle odhadů ekonomů by Slovensko mohlo Česko předběhnout ve výkonnosti ekonomiky během 10-13 let. Růst v roce 2006 předběhl i Českou republiku a zařadil se k nejvyšším ve střední Evropě. Ještě v roce 2005 byl růst ekonomiky ČR a SR srovnatelný. Hlavní dík je přičítán reformám a právě rovné dani, kterou zavedla předchozí pravicová vláda. Do budoucna se očekává růst slovenské ekonomiky o cca 10 %, růst ČR by měl stagnovat a usadit na úrovni 5-6 %. I přes současnou levicovou vládu na Slovensku byla rovná daň zachována, oceňován je rovněž fakt, že Slováci více utrácí – z toho vyplývají pozitivní vlivy na státní rozpočet, zadluženost státu atd. Díky tomu se nyní spekuluje o tom, že Slovensko bude moci zavést společnou měnu Euro dříve než Česko.

61


10

Komplexní modelové příklady23

Pan Václav Černý je šťastně ženatý, s manželkou mají jedno vyživované dítě. Pan Černý pracuje jako vedoucí týmu v daňové a účetní kanceláři Az consulting s.r.o. Zaměstnavatel si ho cení na 35000 Kč měsíčně (hrubá mzda). Tuto výši bere konstantně celý rok. Manželka p. Černého pracuje jako asistentka prodeje a po celý rok pobírá konstantní hrubou mzdu 15000 Kč. Bratr pana Černého – Jan – pracuje jako řidič a měsíčně pobírá hrubou mzdu 20000 Kč, jeho manželka pracuje jako prodavačka v Jednotě a měsíčně si přijde na 9000 Kč hrubého platu. Rodiny nevyužívají žádných produktů, díky kterým by si mohly snížit základ daně. Rodina Jana Černého rovněž vyživuje jedno dítě, které studuje na gymnáziu. Obě rodiny zajímá, co by jim přineslo zavedení rovné daně (v současné době využívají obě rodiny institutu společného zdanění manželů – dále také „SZM“). Slevu na dani uplatňuje vždy osoba s vyšší mzdou. Výši úspory porovnám na celoročním čistém příjmu rodiny (včetně případného vrácení daně díky institutu společného zdanění manželů). Rodina Václava Černého (on: 35000 Kč HM, ona: 15000 Kč HM, 1 vyživované dítě) Roční hrubá mzda pana Černého činí 420000 Kč (12 x 35000 Kč). Srážky na sociálním a zdravotním pojištění činí celkem 52500 Kč (0,045 x 420000 + 0,08 x 420000). Součet záloh na dani činí 59916 Kč. Výše čisté měsíční mzdy vypočtená podle současného znění zákona č. 568/1992 Sb. Zákona o dani z příjmu ve znění p.p. činí 25632 Kč, což je roční čistá mzda 307584 Kč. Manželka p. Černého pobírá roční hrubou mzdu ve výši 180000 Kč, roční srážky na sociálním a zdravotním pojištění činí 22500 Kč. Součet záloh na dani činí 14412 Kč. Součet měsíčních čistých mezd potom činí 143088 Kč. Součet čistého příjmu rodiny je 450672 Kč.

23

Veškeré výpočty a grafy jsou výstupem vlastní daňové kalkulačky v Microsoft Excel 2007

62

Možnosti zavedení rovné daně v ČR Podle volebního návrhu ODS by základ daně p. Černého činil 48563 Kč měsíčně, z této hodnoty by poté odvedl daň ve výši 7285 Kč a sociální a zdravotní pojištění v souhrnné výši 12141 Kč. Celkem by jeho čistá měsíční mzda činila 29137 Kč. Součet měsíčních mezd činí 349644 Kč. Základ daně manželky je 23213 Kč, odvody finančnímu úřadu činí 3482 Kč měsíčně, na sociálním a zdravotním pojištění zaplatí v úhrnu 5804 Kč měsíčně, její čistá měsíční mzda je 13927 Kč. Roční pak 167124 Kč. Suma čistých ročních příjmů rodiny je 516768 Kč. V grafu zachycuju porovnání čistého měsíčního příjmu obou manželů podle proporcí současného zákona, návrhu Vlastimila Tlustého a návrhu Miroslava Kalouska (s tímto návrhem v komplexním příkladu nepočítám, slouží pouze pro ilustraci).

Graf č. 5: Porovnání výše čisté měsíční mzdy p. Václava Černého

63


Graf č. 6: Porovnání výše čisté měsíční mzdy manželky p. Václava Černého Rodina Václava Černého podává daňové přiznání, neboť chce využít institutu společného zdanění manželů. Pro tento výpočet jsem použil oficiální daňovou kalkulačku 2006, kterou Ministerstvo Financí ČR představilo 8. března 200624.

Tabulka č. 6: Roční zúčtování daně rodiny Václava Černého25 Z tabulky je patrné, že rodina dostane při využití společného zdanění manželů zpět od státu 6654 Kč. Tuto částku připočtu k výši celoroční čisté mzdy obou manželů (307584 + 143088). Součtem dostanu částku 457326 Kč. Pokud by manželé nechtěli využít společného zdaněná manželů, přilepšili by si na ročním zúčtování daně pouze 459 Kč. Čili celkový roční čistý příjem domácnosti by byl 451131 Kč. 24

http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-53EDF4E6-5209E22A/cds/DK_MF_2006.xls

25

Zdroj: daňová kalkulačka MFČR 2006

64


Při aplikaci rovné daně nebude v případě nesnižování základu daně nutné provádět roční zúčtování daně z důvodu stejné sazby daně pro různou výši příjmu. Neboli čistý roční příjem rodiny by byl součin čisté měsíční mzdy a 12 měsíců … v našem případě (29137 + 13927) x 12 = 516768 Kč.

Graf č. 7: Porovnání ročního čistého příjmu rodiny I. Jak je patrné, tak rozdíl při využití SZM a návrhu Vlastimila Tlustého (ODS Plus) činí necelých 60000 Kč ve prospěch druhé varianty. Část tohoto rozdílu by si vzalo zvýšení snížené 5 procentní sazby na rovnou 15 procentní daň z přidané hodnoty. Ovšem do tohoto koše spadá cca 30 % všeho zboží služeb. Zbylých 70 % zboží a služeb by mohlo být zlevněno díky snížení základní 19 %-ní sazby na 15 %. Rodina Jana Černého (on: 20000 Kč HM, ona: 9000 Kč HM, 1 vyživované dítě) Ve druhém příkladu porovnám typičtější českou rodinu, kdy jeden z manželů pobírá průměrnou mzdu (přibližně) a druhý z nich podprůměrnou mzdu. Rodina vyživuje jedno dítě. Roční hrubá mzda pana Jana Černého činí 240000 Kč. Na sociálním a zdravotním pojištění odvede ročně 30000 Kč. Na zálohách na dani pak 18216 Kč. Uplatňuje slevu na dani – dítě – daňový bonus mu vyplácen není. Jeho měsíční čistá mzda je 15982 Kč, roční činí poté 191784 Kč.

65

Možnosti zavedení rovné daně v ČR Manželka Jana Černého pobírá roční hrubou mzdu 108000 Kč. Na sociálním a zdravotním pojištění zaplatí ročně 13500 Kč. Na zálohách na dani zaplatí 4176 Kč. Její čistá měsíční mzda je 7527 Kč. Roční čistá mzda je 90324 Kč. Suma čistého ročního příjmu rodiny je 282108 Kč. Podle volebního návrhu ODS by měsíční základ daně Jana Černého činil 31350 Kč, čistá měsíční mzda 18809 Kč je poté rozdílem základu daně a odvodu FÚ (4703 Kč) a odvodu na sociálním a zdravotním pojištění (7838 Kč). Roční čistá mzda je 225708 Kč. Základ daně manželky Jana Černého je 16328 Kč, čistá mzda, po odpočtu 2450 Kč (daň) a 4082 Kč (sociální a zdravotní pojištění), činí 9796 Kč. Roční 117552 Kč. Celkem je tedy roční čistý příjem rodiny 343260 Kč.

Graf č. 8: Porovnání čistého měsíčního příjmu Jana Černého

66


Graf č. 9: Porovnání čistého měsíčního příjmu manželky Jana Černého I rodina Jana Černého podává daňové přiznání, neboť chce využít institutu společného zdanění manželů. Pro tento výpočet jsem opět použil oficiální daňovou kalkulačku 2006, kterou Ministerstvo Financí ČR představilo 8. března 200626.

Tabulka č. 7: Roční zúčtování daně rodiny Jana Černého27 Z tabulky je patrné, že rodina dostane při využití společného zdanění manželů zpět od státu 1924 Kč. Tuto částku připočtu k výši celoroční čisté mzdy obou manželů (191784 + 90324). Součtem dostanu částku 284032 Kč. Pokud by manželé nechtěli využít společného zdaněná manželů, přilepšili by si na ročním zúčtování daně pouze 36 Kč. Čili celkový roční čistý příjem domácnosti by byl 282144 Kč. 26

http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-53EDF4E6-5209E22A/cds/DK_MF_2006.xls

27

Zdroj: daňová kalkulačka MFČR 2006

67


Při aplikaci rovné daně nebude v případě nesnižování základu daně nutné provádět roční zúčtování daně z důvodu stejné sazby daně pro různou výši příjmu. Neboli čistý roční příjem rodiny by byl součin čisté měsíční mzdy a 12 měsíců … v našem případě (18809 + 9796) x 12 = 343260 Kč.

Graf č. 10: Porovnání ročního čistého příjmu rodiny II. Rozdíl při využití SZM a návrhu Vlastimila Tlustého (ODS Plus) činí rovněž necelých 60000 Kč ve prospěch varianty ODS. Hodnocení rozdílu s ohledem na změnu DPH je zcela stejné s hodnocením u předešlého příkladu.

68


Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zabýval velice aktuálním tématem – Možností zavedení rovné daně v České republice. Česká republika se nachází na prahu reforem, které bude z důvodu finanční stability země nutné zavést co nejdříve. Z důvodu politické nejednotnosti však zatím nebylo možné prosadit jakoukoliv reformu – především reformu daňovou, která by sledovala moderní daňové trendy a zvýšila spravedlnost daní. Pro možnou daňovou reformu jsem si vybral pro svou ucelenost návrh Občanské demokratické strany, který byl součástí tzv. Modré šance. Nejdříve jsem však věnoval první část své bakalářské práce nezbytnému teoretickému backgroundu daní. Poté jsem nastínil genezi daňových systémů od otrokářské společnosti až po česká devadesátá léta. Značnou část teoretické části bakalářské práce jsem věnovat teorii samotné rovné daně. Nejdříve jsem napsal, proč je nutné rovnou daň zavést a poté jsem se věnoval důležitým argumentům pro a proti zavedení rovné daně. To jsem demonstroval na dvou důležitých daňových principech – spravedlnosti a jednoduchosti daně. V předposlední kapitole úvodní části jsem se zmínil o duchovním otci rovné daně – Alvinu Rabushkovi – a na závěr jsem psal případové studie ze zemí, kde již byla rovná daň zavedena a funguje. Jsou to především postkomunistické státy – Estonsko, Litva, Rusko a Ukrajina. V praktické části jsem nejdříve popsal stav české ekonomiky, ve kterém se nacházela země ve volebním roce 2006, kdy proběhly volby. V následující kapitole jsem se už věnoval podrobně analýze volebního návrhu daňové reformy ODS z roku 2006 s ohledem na dopady reformy na příjmy a výdaje státního rozpočtu, příjmy fyzických a právnických osob a také, co by způsobilo zavedení rovné daně v oblasti DPH. Část o dopadech na příjmy fyzických osob jsem doplnil o dva jednoduché modelové příklady. Celou kapitolu jsem pak završil konfrontací s názory opozice, která prosazuje zachování současného systému zdanění. V druhé velké kapitole praktické části jsem se zmínil o jiném návrhu rovné daně, který letos v březnu představil 2. Ministr financí kabinetu Mirka Topolánka – Miroslav

69


Kalousek. Opět jsem tento návrh rovné daně analyzoval z pohledu fyzických a právnických osob a také v oblasti DPH. Nemohl jsem nevzpomenout zavedení rovné daně na Slovensku. Po analýze změn daňového systému jsem konstatoval, že po zavedení balíku reforem se slovenské ekonomice daří – dochází k růstu reálných mezd, HDP a příliv zahraničních investorů narůstá. Vrcholem mé bakalářské práce bylo poté propočítání reálných dopadů na příjmy rodin při zachování současného systému zdanění a při zavedení rovné daně. V úvodu jsem vyslovil hypotézu, že zavedení rovné daně v parametrech, jak ji prosazovala Občanská demokratická strana před volbami 2006, není asociální a nezpůsobí finanční pohromu především pro nízkopříjmové vrstvy obyvatelstva. Pro tyto dva komplexní příklady jsem si vybral dvě reprezentativní rodiny. Pro konečné porovnání obou systémů zdanění jsem použil součet ročních čistých mezd obou manželů a rozdílu, který jim vzniknul díky využití institutu společného zdanění manželů, který umožňuje současný zákon o dani z příjmu. V obou rodinách bylo vyživováno jedno dítě. V první rodině manželé pobírali měsíční hrubé mzdy ve výši 35000 Kč a 15000 Kč. V druhé pak 20000 Kč a 9000 Kč. Závěrem této kapitoly jsem spočítal, že v případě obou rodin by rozdíl činil ročně cca 50000 Kč ve prospěch rovné daně. Tímto jsem potvrdil moji hypotézu, že daňová reforma, jak ji před volbami představila ODS, není asociální a nezpůsobí finanční pohromu především pro nízkopříjmé vrstvy obyvatelstva, a proto se jasně vyjadřuji pro zavedení rovné daně v České republice.

70


Použitá literatura [1]

GRECU, A. Flax Tax – The British Case. London : ASI Ltd., 2005. 23 s. Dostupný

z WWW:

.

ISBN 1-902737-46-6. [2]

JEŽEK, Karel. Ofenzíva rovné daně. Ekonom. 2005, č. 11, s. 63.

[3]

KAŠPAROVÁ, J., JELÍNEK, M. Jak dopadne modrá šance ODS na českého zaměstnance. 1. Vyd. Praha : Sondy, 2005. 87. S. Pohledy : studie – analýzy – prognózy. ISBN 80-86846-08-3.

[4]

KUBÁTOVÁ, K. Daňová teorie a politika. 3. Přeprac. vyd. Praha : ASPI, 2004. 263 s. ISBN 80-86846-08-3.

[5]

LOUŽEK, M. Rovná daň II : diskuse a polemiky. Praha : CEP, 2002. 87 s. ISBN 80-86547-10-8.

[6]

MACH, P., TLUSTÝ, V. Rovná daň: sborník textů. 1. Vyd. Praha:CEP, 2001. 89 s. ISBN 80-902795-4-6.

[7]

MANKIW, N.G. Zásady ekonomie. Praha: GRADA Publishing, 1999. 767 s. ISBN 80-7169-891-1.

[8]

MARKOVÁ H.: Daňové zákony 2006. Praha: GRADA Publishing, 2006. 172 s. ISBN 80-247-1581-3.

[9]

RABUSHKA,

Alvin.

Rovná

daň.

In

Rovná

daň.

2001.

S.

67-81.

ISBN 80-902795-4-6. [10]

RUSNOK J.: Proč říci ne rovné dani. Týden, 2001. Ročník 8, č. 24, Str. 71.

[11]

SAMUELSON P.A., NORDHAUS W.D.:,

Ekonomie. 2.vydání. Praha:

Nakladatelství Svoboda, 1991, 986 s. ISBN 80-205-0192-4. [12]

SMITH A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha: Liberální institut, 2001. 986 s. ISBN 80-8638915-4.

71


[13]

STIGLITZ E.J.:, Ekonomie veřejného sektoru. 1. Vyd. Praha: Grada publishing, 1997. 661 s. ISBN 80-7169-454-1.

[14]

ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie s praktickou aplikací. Praha : C. H. Beck, 2003. 249 s. ISBN 80-7179-413-9.

[15]

Aktuálne otázky finančního práva a daňového práva v Českej republice a na Slovensku : zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie : Danišovice, 23. Apríl 2004 / [zostavovatel’ zborníka Miroslav Štrkolec]. – Vyd. 1. – V Košiciach : Universita P. J. Šafaríka, 2004. 186 s. ISBN 80-7097-567-9.

[16]

Modrá kniha ODS, www.ods.cz

[17]

Ročenka Hospodářských novin 2006

Elektronické články [18]

ELLIOTT, Larry. Flat tax does not mean a level playing field. The Guardian [online].

2005

[cit.

2007-03-07].

Dostupný

z

WWW:

http://www.guardian.co.uk/Columnists/Column/0,,1588656,00.html. [19]

MITCHEL, Daniel J. A Brief Guide to the Flat Tax. The Heritage Foundation [online].

2005

[cit.

2007-03-07].

Dostupný

z WWW:

http://www.heritage.org/Research/Taxes/bg1866.cfm#_ftn4. [20]

TOPOLÁNEK, Mirek. Přepisy výstupů v elektronických médiích. ODS [online]. 2005

[cit.

2007-03-07].

Dostupný

http://www.ods.cz/zpravy/prispevek.php?ID=957.

Internetové portály [21]

www.mfcr.cz

[22]

www.mfsr.sk

[23]

www.mesec.cz

72

z

WWW:


Seznam tabulek Tabulka č. 1: Charakteristika daní meziválečného období Tabulka č. 2: Predikce vývoje deficitu VF před a po zavedení daňové reformy Tabulka č. 3: Co nového přináší reforma ODS Tabulka č. 4: Vývoj sazeb DPP a výnosů z DPP Tabulka č. 5: Před a po reformě na Slovensku Tabulka č. 6: Roční zúčtování daně rodiny Václava Černého Tabulka č. 7: Roční zúčtování daně rodiny Jana Černého

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Funkce daní

Seznam grafů Graf č. 1:

Růst HDP v ČR

Graf č. 2:

Porovnání systému zdanění mzdy nyní a podle reformy ODS

Graf č. 3:

Porovnání čistého příjmu p. Jana Nováka

Graf č. 4:

Výše čisté mzdy v závislosti na HM poplatníka (1 dítě)

Graf č. 5:

Porovnání výše čisté měsíční mzdy p. Václava Černého

Graf č. 6:

Porovnání výše čisté měsíční mzdy manželky p. Václava Černého

Graf č. 7:

Porovnání ročního čistého příjmu rodiny I.

Graf č. 8:

Porovnání čistého měsíčního příjmu Jana Černého

Graf č. 9:

Porovnání čistého měsíčního příjmu manželky Jana Černého

Graf č. 10:

Porovnání ročního čistého příjmu rodiny II.

73

POSKYTOVANÁ K VÝKONU PRÁVA UŽÍT ŠKOLNÍ DÍLO. uzavřená mezi smluvními stranami:

Recommend Documents