OBSAH: * úvaha * schůzka ODV * Stezka písmáků 2003 * čtení na pokračování * knihovnička * poezie a modlitby * informace * polemika * příběhy _______________________________________________________________________________________________________________________________
Poselství velikonoc Velikonoce jsou pro mne poselstvím o směru. Izraelský národ se každoročně zastavoval, aby v rituálu „beránka“ vzpomněl a znovu si zpřítomnil Boha, který je vyvádí. Boha, který je řešením a jedinou oporou v jakémkoli sevření a pasti. Aby vždy nově, ale také znovu směřovali ke skutečnému spasení. Dnes si v prvé řadě nepřipomínáme vyjití z Egypta, je to pro nás jiná, avšak velmi podobná událost. Myslíme na Ježíše, tesaře z Nazareta, Božího syna, který zemřel a vstal, aby žil. Který přišel, abychom my žili. Jsou uvědoměním si směru cesty ke spasení v době která nabízí celou řadu „spasení“. Otevřu-li noviny, rádio nebo televizi, slyším zprávy o válce. Miliony lidí po celém světě demonstrují proti válce. Mezi lidmi je napětí a obava. Teroristé mají k dispozici stále dokonalejší a nebezpečnější zbraně. Vědci a analytici varují před nenapravitelným poškozením planety. Nejistota a záplava nedobrých zpráv je samozřejmostí. Mocní a bohatí se snaží ovládnout situaci a zajistit pokoj. V sebedůvěře se staví proti hrozícímu nebezpečí, kýžený mír to však nepřináší. Čtěme v Micheáši 4,14-5,5. V zemi té doby je napětí a strach. Lidé se obávají budoucnosti. Proroci, ti co nejlépe vidí do příštích dnů, varují před zkázou. V Severním Izraeli, v zemi blízké, je situace velmi ne stabilní, je zde napětí nebo válka. Lidé jsou odváděni do zajetí, někde do oblasti dnešního Iráku. Také Ju dea je varována, přesto jakoby neslyší, nemění směr své cesty. Sílící nepokoj v oblasti řeší dostupnými prostředky. Vůdcové lidu, je uklidňují že vše je pod kontrolou. Věří ve svá spasení. S tím silně kontrastuje Micheášovo proroctví o Mesiášovi: „Mocný a hradbami chráněný Jeruzalém, s vladařem a všemi vůdci nebude schopen zabránit zkáze, naproti tomu maličký Betlem bude rodištěm nenápadného pastýře, který dá pokoj a mír všem.“ Micheáš ujišťuje, že Bůh přijde a nepotřebuje k tomu žádné zvláštní podmínky, není závislý na moci a penězích. Povstane aby utiskovaným zaručil mír a pokoj. Povstane aby byl už navždy uprostřed lidí kteří mu důvěřují. Povstane, aby byl zárukou pokoje. To co neumí člověk, co nezaručí žádný stát ani jakákoli odstrašující síla nebo zbraň, to je přirozeným dů sledkem Jeho příchodu. V jedné ze svých závěrečných promluv Ježíš řekl: “Odkazuji Vám svůj pokoj. Dávám jiný pokoj než slibuje svět a tak se nebojte a nedejte se zastrašit“ (Jan 14,27). Velikonoce jsou zprávou o pokoji, nebo ještě lépe o cestě k pokoji. Velikonoce jsou příležitostí ke směrování k jedinému skutečnému Spasiteli. V čem ty vidíš svoje spasení? Komu nebo čemu věříš? Velikonoce ti mohou napovědět. Dawy _______________________________________________________________________________________________________________________________
1
ODV na své poradě v dubnu projednal: –
–
účast svých členů při pouti sv. Jiří, při od halení památníku padlým a umučeným skau tům a skautkám v Praze i na probíhajících lesních školách k propagaci Stezky písmáků schválil defini tivní podobu barevného letáčku, jeho tisk a
–
–
způsoby jeho distribuce elektronickou i pí semnou formou vyslechl informaci o činnosti duchovní rady Slovenského skautingu a rozhodl o využití jejích zkušeností i výchovných materiálů spoluúčast na přepracování koncepce vý chovy v Junáku, která bude reagovat na při pravovaný průzkum potřeb dětí a mládeže
_______________________________________________________________________________________________________________________________
4. ročník Stezky písmáků K této celostátní soutěži ve znalosti Bible vydává ODV zvláštní letáček pro distribuci elektronickou poštou, bude od května k nalezení na www.skaut.cz/ustredi/odbory a komise/duchovni vychova; bude rozeslán rovněž poštou v rámci Junáka, klubu Pathfinder a na ústředí církví, které soutěž podporují. Pro tuto soutěž, která se koná ve dvou kolech, - v prvním v místě bydliště účastníků - a ve druhém v Praze dne 15. 11. 2003, budou z vybraných biblických knih na rok 2003 zpracovány otázky: -
ze 4 evangelií a knihy Rút speciálně pro nejmladší účastníky, tj. ve věku do 9 let včetně,
-
otázky z knih Kazatel a Skutky pro střední i nejstarší věkovou kategorii v obvyklé formě.
Všechny otázky budou připraveny podle ekumenického překladu Bible. Pravidla pro věkové katego rie, počet otázek i doby jejich řešení zůstávají beze změny. _______________________________________________________________________________________________________________________________
Čtení na pokračování Připravila Darina Bártová 8. Modlitba a půst Půst je něco, co se ze soudobého duchovního života po špičkách vytratilo. Doba není nakloněna ne příjemným zážitkům jakéhokoli charakteru. Bojíme se fanatismu, známe případy divokých sekt, kde se členové “živili” pouze suchými rohlíky a odvarem z dubové kůry. Navíc zkreslená interpretace udělal z postu něco jako lehčí bobřík hladu. K čemu tedy půst dnes a jak ho uchopit? Možná nám pomůže pohled do raně křesťanské praxe – bý valo zvykem, že postil-li se člověk, věnoval peníze, které ušetřil za svou denní obživu, do sbírky na chudé. A čas, který by jinak proseděl u stolu, věnoval modlitbě. Půst měl tedy vždy silný sociální rozměr. V dnešní době nemusí být postem jen “hladovka”, v širším smyslu je to odříkání si jakékoli dobré a užitečné, nikoli však ne nezbytné věci, tedy např. sledování televize. Ušetřený čas ale musí člověk nějak využít pro Boha nebo pro druhé, tedy např. místo již zmíněné televize půjde s potomkem ven či mu přečte pohádku. Vypadá to jednoduše? Stačí to zkusit. Pokud se člověk odhodlá praktikovat půst jako omezení v jídle, ať částečné (tj. vynechá některé potra viny, např. maso a omezí množství jídla) či úplné, měl by vždy přihlížet ke svému věku, zdravotnímu stavu a momentálnímu pracovnímu vytížení. Pochybnosti je lépe konzultovat s lékařem, což je nutné i u delšího postu. Přirozeně je třeba v tomto období zvýšit přísun tekutin a po ukončení podávat lehkou stravu v malých dávkách, aby se vyhnul případným obtížím.
2
Půst má smysl nejen jako liturgické oživení (všechny křesťanské církve se shodují na Velkém pátku, tedy dnu utrpení Páně, jako na postním dnu), má smysl i tam, kde se člověk chce opravdu soustředit na hledání Boží vůle pro život svůj nebo život druhých. Vždyť vzdání se jídla jako základní životní potřeby demonstruje i důvěru v Boží péči, nespolé hání na vlastní zajištěnost. Bylo by vhodné vrátit postu i onen sociální rozměr, tj. použít ušetřené peníze na nějaký sociální projekt jako výraz solidarity s chudými a trpícími. Vždy je ovšem nutné spojení s modlitbou, jinak skon číme u hladovkářského drilu. Zkusme tedy v následujícím měsíci pře mýšlet o tom, kolik času vynakládáme na jaké aktivity a zda není na čase v životě něco reorganizovat, aby nám zbýval čas na odpočinek, naše blízké… A zkusme v tom měsíci najít odvahu a alespoň jeden den si vyhradit pro půst a modlitbu za věci, které pálí nás, naše okolí, společenství…
K N I H O V N I Č KA V současné době patří jistě právem k nejčtenějším knihám
rozhovor Josefa Beránka s Václavem Malým, pod názvem
„K hledání pravdy patří pokora“ Knihu, která má téměř 200 stran, vydal Portál v roce 2002. Na deskách čteme, že rozhovor prochází jak mladá tak zralá léta Václava Malého. Je pochopitelné, že ústředním tématem rozhovorů je křesťanství. Těm, kdo před časem v televizi v pořadu „Bar krásné ztráty“ slyšeli jeho zkušenosti z disentu i
z nynější biskupské služby, najdou s potěšením podrobná vysvětlení. Ivan Medek v úvodu ke knize připomíná, že se Václav Malý nevyhýbá ani choulostivým otáz kám homosexuality, předmanželského soužití či prostituce – a to vždycky z pozice toho, kdo umí naslouchat.
Malé ukázky z knihy, a to z kapitoly: „Kaplanem ve Vlašimi“. Otázka: Myslíte, že je možné srovnávat svátost kněžství s manželstvím? Odpověď: Myslím, že ano. Chtěl bych říci, že jsem nikdy necítil nějakou výjimečnost, oddělenost od lidí. Bral jsem svěcení jako závazek, jako celoživotní rozhodnutí pro určitý životní styl, ale ne jako nějaké ozvláštnění. Podobnost je právě v tom rozhodnutí na celý život. S tím souvisí vázání se a jisté omezení a také příslib Boží pomoci. Kdo z nás by si jinak troufl slibovat něco na celý život, když nevíme, co bude za pár měsíců? … Ovšem názor, že kněz je něco víc než běžný člověk, je docela rozšířený … S tímto mylným názorem jsem se setkal mnohokrát, ale důstojnost kněze jako každého pokřtěného spočívá v povolání Bohem, které je zpečetěno křtem. Teprve následně jsme všich ni přijali určitý druh služby Božímu lidu a světu, jednou z nich je také kněžství. Ano, kněžství má svůj specifický obsah, ale nelze říci, že je to víc než třeba rozvíjení charizmatu katecheze nebo manželství. Jak se k tomu přidal celibát? Mně se zdá, že všeobecně závazný celibát pro kněze v římskokatolické církvi nemá svůj zdroj ve starosti o majetek, jak se často zdůrazňuje, ale v pojetí kněžství jako takovém. Kněžství bylo vnímáno jako prostřednictví mezi Bohem a lidmi a jako takové potřebovalo ozvláštnění i ve způsobu života …
3
Dnes není kněžství vnímáno jako výlučné prostřednictví mezi člověkem a Bohem, ostatně v bibli je řečeno jasně, že jediným prostředníkem je Ježíš Kristus. Já je chápu především jako službu konanou v osobě Ježíšově … jádrem je pomoc rozkrývat znamení doby, otvírat nitro pro přijetí radostné zvěsti, probouzet a provázet život z víry. To je ovšem posláním každého pokřtěného křesťana, ne? Ano, ovšem kněz se tomuto poslání věnuje v odevzdanosti ve jménu Ježíšově ze všech svých sil a je pověřen obcí věřících, aby předsedal při vrcholném momentu jejího života – při eucha ristii. Kněz je pověřen vysluhovat svátosti – ustanovené Boží cesty k člověku – a také, na to se často zapomíná, by se měl věnovat modlitbě za společenství a jménem společenství. Nicméně jste pro zdobrovolnění celibátu? Ano, jsem pro zdobrovolnění celibátu, v žádném případě tedy nemluvím o jeho zrušení. Toto téma by nemělo být tabu, je třeba šířeji se zamýšlet nad tím, zda znamení celibátu je dnes vnímáno jako výraz oné vydanosti, o níž jsme mluvili. Také se musíme pokorně ptát na zdravý rozvoj osobnosti žijící v celibátu z hlediska antropologického, psychologického a sociálního a také je třeba dopřát sluchu argumentům duchovním. Souhlasil byste i s diskusí o kněžském svěcení žen, i když tuto otázku považuje Vatikán za uzavřenou? Myslím, že žádná otázka nemůže být provždy uzavřená. To neznamená, že hned souhlasím s řešením, které neodpovídá současné praxi, ale tázání se nevyhneme ... V redakci NDS četl a výňatky vybral: Kamzík (v tomto případě především proto, že kněží obětavě poskytují svoji službu také na skautských akcích – duchovních obnovách, seminářích, na táborech apod.; přitom vysvětlení biskupa V. Malého jsou velice upřímná i otevřená a možná také inspirativní i pro po jetí služby skautských vůdců a vůdkyň – někteří opravdu žijí v celibátu). Poznámka: pokud bychom chtěli citovat více, bude zřejmě vhodné a správné s autorem obsáhlejší výňatky autorizovat. _____________________________________________________________________________
1999 Po páté připraveni k s l u ž b ě. 2003 Tato lesní škola je - ekumenického rozměru otevřená všem - instruktorská nabízející zájemcům absolvenci ILŠ a i získání IK Čerpáme z odkazu předchůdců skautingu, bratra Františka, Jana Amose Komenského a skautských vý chovných tradic. Jako dominantní inspiraci letos škola přichystala duchovní odkaz rytířství. Vůdce lesní školy: Antonín Wagner - Racek, Běchorská 1121, 193 00 Praha 9 ILŠ Collegium má také webovou prezentaci na http://www.skaut.cz/els, k dispozici je rovněž následující e-mail:
[email protected]. Uzávěrka přihlášek byla prodloužena do konce dubna 2003 - pozor na termíny: - jarní setkání: 11. - 13. dubna 2003, místo si u vedení musí přihlášení zjistit - lesní škola 1. - 9. srpna 2003, Měsíční údolí u Vlašimi _____________________________________________________________________________
4
NENÍ VZOR JAKO VZOR Při výchově skautingem ke skautství (naučme se už konečně přesněji rozlišovat pojmy skauting, skautování a skautství!) hraje velmi důležitou roli i vliv v z o r ů , lidských modelů, k nimž se mladý člověk může a chce připodobnit. Nikdy ovšem nemůže jít o konformní připodobnění, které by vedlo téměř ke „klonování“ totožných jedinců. To nikoliv, vždycky hodnota a zajímavost lidství tkví i v odlišnostech kvalit, povah, schopností - prostě v individualitě (aniž by člověk se snažil být stůj co stůj individualistou!). Vzorů, které se sugestivně a ponejvíce nechtěně staví před oči mladého člověka, je všude bezpočet. Vliv mediálních "hvězd“, často nebezpečný svou pochybnou úrovní mravní, dnes všude dominuje: u chlapců jsou to hvězdy sportovní, vynášené reklamou doslovně až do nebes (vzpomeňte: „Hašek je bůh…, Hašek na Hrad…“) - u dívek pak „top-modelky“, „Miss“ všeho druhu, he rečky... Málokdo obdivuje význačné vědce, obětavé lékaře, skromné zachránce životů. Někdejší vzory - hrdinové, světci, významní lidé dějin - jsou dnes u mládeže jaksi ve stínu. A pokoušíli se dnes skautští vychovatelé své mládeži představit různým způsobem nějaký atraktivní lidský vzor, ne musí vždy volit správně ani vzorovou osobnost, ani způsob sdělení. Ernest Thompson Seton - samozřej mě dlouho před vynálezem TV a jiných „masmedií“ - stavěl svým chlapcům před oči atraktivní vzor severoamerického Indiána; ovšemže vybíral jen ty nejkladnější osobnosti rudého plemene. A dodnes hlavně zásluhou četných vydání Setonova díla u nás, ale i pod vlivem romantické četby Karla Maye (jeho Vinnetou okouzlil několik generací, v nedávných desetiletích i filmovými adaptacemi jeho dobro družných příběhů) - je u nás mnoha stoupenců indiánské romantiky. V některých případech ( tzv. „Euroin diáni“; značná část členů Ligy lesní moudrosti, ale i k indiánskému folklóru zaměřené skautské oddíly) jdoucích až tak daleko ve svém napodobování, že se ztotožňují i s pohanskou spiritualitou Indiánů: ne určitý Manitou, nebo Wahkonda či Velký Duch má těmto indiánstvím okouzleným mladým lidem nahra dit křesťanského Boha - Stvořitele a Soudce! Křesťanské adorace a modlitby jsou tak někde vytlačeny na podobováním indiánských rituálů, což jde až do detailů: bere se zcela vážně „posvátná dýmka“ či údajný duchovní význam indiánské potní lázně, účinek bubínkových zvuků a rytmů, magický vliv ta lismanů, pískových diagramů atd. Obávám se, že vliv indiánských vzorů, takto přijímaný a uskutečňovaný, nemusí být vždy neškodnou hrou, byť se tváří ušlechtile: přinejmenším zatemňuje zářící obzory křesťanství, je zcela cizí našim tradi cím, nemůže se stát celoživotní vůdčí pravdou, kompasem cesty k Nejvyšší Pravdě života. Když profesor A. B. Svojsík sestavoval obsáhlé „Základy junáctví“, doplnil britským zakladatelem skautingu vytýčený vzor ušlechtilého rytířství o kapitolu, glorifikující japonské rytíře – samuraje. Alois Svojsík, bratr Antonína B. Svojsíka; popsal v článku „Ideál muže v Japonsku“ kladné vlastnosti japon ských mužů a vytýčil ideál samuraje a jeho životní zásady, zvané „bušido“. A jiný autor, kterého bratr zakladatel tehdy požádal o příspěvek do „Základů junáctví“, Dr. V. Sokol, uvádí jako vzor rytíře celou řadu českých pánů; Jana Lucemburského dává dokonce do souvislosti se snahami napodobovat legen dární rytířskou družinu sv. Grálu kolem mýtického krále Artuše. Leč našeho svatého rytíře, knížete Vác lava, vynechává: z poplatnost dobovým názorům a politickým tendencím je tu zřejmá... My dnes však bezpečně cítíme, jak nekritický obdiv k japonským samurajům může být pochybný ve světle objektivních informací o feudální zvůli a mimořádné krutosti těchto japonských rytířů, pohrdají cích a právě v souladu s filosofií „bušido“ zcela životem cizím i vlastním (vzpomeňme sebevražedných letců kamikadze i krutosti japonských vojsk všude na dobytém území - to vše v tradici samurajství!). Bližší nám vždy bude romantický okruh legend „rytířů kulatého stolu“, střežících na hradě krále Artuše Svatý Grál - podle pověstí mísu či pohár, který - s trochou Kristovy krve - odnesl někam na jih Anglie Josef z Arimatie někdy v šedesátých letech prvního století. Skauti angličtí, ale i mnozí němečtí, francouz ští a další, přijímají s nepochybným etickým užitkem do svého programu i her tuto legendární inspiraci: snaží se být novodobými rytíři, statečnými, čestnými i dvornými, snaží se pronést Grál své víry všemi úskalími moderního života. Ale co my? Se studem přiznávám, že my hodně dlužíme jménu vlastního historicky známého rytíře, knížete Václava… Mnoho mladých v Praze, než by vůbec vyslovili jeho jméno, tak drahé národu v do bách nejtěžších, řekne raději „Sejdeme se u koně“, než by připomněli jméno s v ě t c e ! Zpytujme svědomí dnešní ateizované generace; nevadí v tomto případě právě ten titul „Svatý“?! A není to naopak tentýž 5
důvod, proč tolik našich skautů se nesnaží dovědět něco víc o tradici svatojirské?! A přesto - i díky dů razné motivaci už samotným zakladatelem Baden-Powellem, zůstane svatý Jiří všem skautům na světě jedinečným vzorem obhájce vlastní víry - i statečného bojovníka s drakem Zla. Otázka volby pravého a přitažlivého vzoru pro skautskou mládež zůstává tedy zodpovězena nedosta tečně a svatý Jiří, svatý Václav, svatý František z Assisi jsou - každý svým způsobem - vhodnými vzory pro chlapce; dívky může motivovat snad svatá Klára, současnice sv. Františka i naší kněžny Ludmily; vzorem pro rodinný život může být sv. Zdislava... Ale jak učinit tyto světce přitažlivými pro dnešní mládež, to je otázka víc než nesnadná. Ani „moderní“ osobnosti - např. „lékař z pralesa“ Albert Schweitzer nebo příkladně obětavá Matka Tereza nenabízejí ná padnou, romantickou nabídku k napodobení. Ale nesmíme resignovat a pone chávat toto pole zcela bezmocně napospas vtíravé reklamě. Neočekávejme, že namísto „kartiček“ s fotbalisty nebo herečkami začnou dnešní vlčata a skauti sbírat obrázky světců - to ostatně by ani nemělo správný smysl. Ale pokoušejme se přece - vyprávěním, zajímavými úryvky z četby nebo i návštěvou míst, pozna menaných stopami vzorových osobností - zapůsobit aspoň o milimetr správným směrem: blíž k modelu opravdového, činného, obětavého, statečného i laskavého lidství. A snad dosáhneme aspoň toho, že stupnice hodnot v duši mladého člověka se napraví - žel, dnešní vlivy ji strašlivě pokřivily…! Ladislav Rusek - Šaman (Psáno v Olomouci, 1. XII. 20O2) __________________________________________________________________________________________________________
K úmrtí bratra Františka RUTTKAYE z Jablunkova dině. Jeho četné skautské tábory se staly pro junáckou mládež nezapomenutelnými. „Odměnou“ mu bylo vězení: Bylo to v nejkrásnějším věku člověka. Vězení ho však nezlomilo. Vštěpoval mladým lidem ušlechtilost myšlení o tom, že statečnost začíná u nepa trných každodenních činů, které nakonec tvoří velké ideály v člověku. V pondělí 3. března 2003 jsme si návštěvu vyměnili. Celá redakce zavítala do Jablunkova, kde bydlel. Osudovost tohoto dne byla však naplněná smutkem, který znamenal poslední rozloučení s člověkem, kterého jsme si nesmírně vážili a je hož návštěva v redakci nás pokaždé navzájem lidsky obohatila.
Když v roce 1911 Antonín Benjamín Svoj sík navštívil Anglii za účelem zmapovat vý chovné hnutí anglického skautingu, mohl jeho zakladateli, anglickému generálu Robertu Baden – Powellovi, právem závidět masovost a záze mí skautingu. Vždyť patronaci mu poskytl sám anglický král. Zatímco v roce 1909 se prvního setkání zúčastnilo 10 tisíc skautů, o rok později už to bylo téměř sto tisíc. Svojsíka skauting okouzlil natolik, že po svém návratu zahájil jeho prosazení v českých zemích. Rok po návštěvě Anglie uspořádal první tábor nedaleko hradu Lipnice na Humpolecku. V roce 1919 byl na území nově vzniklého státu Československa ustaven Svaz junáků – skautů Republiky Československé. O důležitosti, která byla organizaci přisuzová na svědčí i ta zajímavost, že byla zřízena skaut ská pošta a její známky byly prvními známkami Československé republiky. Proč vlastně píšu tyto řádky? Pravidelně kaž dý čtvrtek navštěvoval naši redakci („SVĚDOMÍ“- poznámka pisatele) bývalý poli tický vězeň F r a n t i š e k R U T T K A Y . Od svých školních let tělem i duší skaut. Po znal jsem to z nejednoho rozhovoru s ním. Ne měl to v životě lehké. První krutou zkouškou prošel jeho skauting v padesátých létech, kdy tato organizace byla označena za nepřátelskou a tím dala záminku k masovým procesům vůči jejich členům. Také František, věren skautské přísaze, se nemínil jen tak smířit s rudým násilím páchaným ve svém okolí. Měl v sobě myšlení aristokrata, víru v Boha a zázemí ve vzácné manželce a ro
Proto - na místo tvého posledního odpočinku Františku, klademe alespoň symbolicky kyti ci těch nejkrásnějších lilií ze skautského zna ku, provoněnou vzpomínkou … Tuto vzpomínku zaznamenal v kanadsko-čes kém exilovém nezávislém časopise pro ČR „SVĚDOMÍ - CONSCIENCE“ zástupce šéfre daktora Jan Kukuczka - a s jeho svolením ji přepsal ALBI z „Jižního Clondiku“ – František Cigánek zástupce rádce HD Svojsíkova oddílu).
6
4. Skautská duchovní obnova – Hlinsko 7-9. 3. 2003. Stalo se již tradicí, že začátkem března se v chrudimském okrese scházíme ke společnému uvažování nad osobním duchovním životem a nad tím jak pracovat dobře v našich oddílech na poli duchovní vý chovy. Tento úkol považujeme za velmi důležitý pro každého vůdce, protože pouze ten kdo má takzvaně „načerpáno“ může rozdávat druhým. Po minulých letech kdy jsme se sešli v roce 2000 v Luži, 2001 na Tyrolském srubu, 2002 ve Skutči, jsme letos zavítali do Hlinska. Rádi jsme se opět setkali s těmi se kterými jsme se pravidelně vídali v le tech minulých, ale také s těmi, kteří přišli na toto setkání poprvé. V letošním roce se nás sešlo 36 účastní ků. Páteční večer jsme zahájili společnou ekumenickou bohoslužbou, kterou vedl farář Českobratrské církve evangelické z Proseče Jan Jůn a bylo to pro nás všechny uvědomění si toho, proč jsme se sešli, o co tu tedy půjde. Na bohoslužbu navazoval program o bibli „ Bible - kniha mezi nebem a zemí“ taktéž pod vedením pan faráře Jůna. Společně jsme se zamýšleli nad tím co je bible za knihu, co pro nás zna mená a jak s ní máme pracovat. Zazpívali jsme si hebrejsky a na závěr jsme ve skupinách nacvičili „bib liodrama“ na motiv podobenství o milosrdném Samaritánovi. O tom, jak je bible nadčasová kniha svědčí i to, že toto podobenství jsme pojali i současně, takže se v něm objevilo auto, skinhead, anarchista nebo Róm. Sobotní dopoledne jsme začali přednáškou P. L. Hojného z Hlinska o svědomí. Probrali jsme společně co to vlastně svědomí je, kde se v nás bere, k čemu je dobré. Na závěr se povídalo také o tom jak své svě domí cvičit a vychovávat, aby nás vedlo životem. Protože sezení a poslouchání bylo dost, tak následoval program kde bylo nutno zapojit aktivně naše hlavičky. Rozdělili jsme se do šesti skupin, tři skupiny dostaly za úkol vytvořit rámcový duchovní program skautského roku a druhé tři skupiny program skautského tábora. Každý do diskuse mohl vložit své zkušenosti z vlastní práce. Byli bychom rádi, aby se všechny nápady a podněty ze skupinek zpra covaly v jeden dokument a ten mohl sloužit i ostatním jako inspirace při tvorbě programu pro vlastní od díl či středisko. Odpoledne jsme zdánlivě odbočili od tématu, protože mezi nás přišel Tomáš Řehák z Hlinska a řeč byla o vztazích mezi mužem a ženou, o sexualitě, AIDS a drogách. Postupně jsme se ovšem stále více dostávali k tomu, že lidská sexualita není jenom záležitost naší tělesnosti, ale také našeho duchovního života. Hovořili jsme o tom jak prožívat „zdravě“ známost a jak se připravovat na budoucí roli manžela nebo manželky, jakým velikým vkladem do manželství může být naše čistota. V podvečer následovala krátká procházka městem s tím, že jsme se přesunuli na hlineckou faru, abychom zde shlédli zajímavý dokumentární film „Síla lidskosti“, který pojednává o Nicholasu Winto novi a o tom jak se mu podařilo před 2. světovou válkou zachránit téměř 700 českých židovských dětí před nacismem. S dojetím jsme byli svědky lidské nenávisti a lhostejnosti v kontrastu s bezzištnou chutí pomoci druhému. Určitým poselstvím je pro nás všechny výrok jedné z hlavních osob, že nejdůležitější pro dobrý život je „obyčejná lidská slušnost“. V sobotu večer se zdálo, že jsme toho naposlouchali a napovídali již dost a tak jsme již jen zpívali, povídali si mezi sebou a tvořili hezké společenství. Nicméně konec to ještě nebyl, protože úplně ne plánovaně a spontánně vznikl nápad na půlnoční procházku se svíčkou na nedaleký hřbitov se sochou Mi stra Jana Husa. Zde jsme si připomenuli bolestnost rozdělené církve a návštěvu zakončili zpěvem písně „Spoj nás v jedno Pane“. V neděli jsme již „jen“ společně navštívili sváteční bohoslužbu v místním katolickém kostele (jeden účastník v evangelickém) a rozjeli jsme se do svých domovů. Nakonec nezbývá než si přát, aby ohýnek, který jsme si opět rozfoukali v našem srdci, hořel co nejdéle, abychom ho nenechali uhasit všedními dny a jejich starostmi. Václav Nádvorník-Tapin duch. zpravodaj ORJ Chrudim _______________________________________________________________________________________________________________________________
7
JUNÁK – středisko Holešov srdečně zve všechny zájemce na XIV. ročník Memoriálu R. Plajnera v sobotu 24. května 2003. Program: Dopoledne vzpomínkový pochod z Tesáku na Hostýn a v 11.30 hod skautská mše v basilice Nanebevzetí Panny Marie na Hostýně (účastníci půjdou individuálně). Odpoledne ve 13.00 hodin společná vzpomínka u památníku RNDr. Ru dolfa Plajnera, druhého náčelníka Junáka (1939-1987). Spojení do cílové stanice – ČD Bystřice p. Hostýnem: - příjezd do Bystřice p. Hostýnem ze směru od Hulína v 7.50 hod. - příjezd do Bystřice p. Hostýnem ze směru od Val. Meziříčí v 8.21 hod. Odjezdy linkových a posilových autobusů od nádraží ČD v Bystřici p. Hostýnem: - na Tesák v 8.43 hod. - na Hostýn v 8.23, 8.28 a 9.48 hod. - z Hostýna zpět ve 13.50, 14.00 a 14.50 hod. Další možnosti příchodu nebo výjezdu na Hostýn: - samostatný pěší výstup od nádraží ČD trvá cca 1,5 hod. - při příjezdu vlastním autem se využije parkoviště přímo pod Hostýnem. Občerstvení a obědy jsou možné v Poutním domě na Hostýně. Ubytování si lze zajistit v kanceláři Matice Svatohorské tel. 573 381 693. __________________________________________________________________________________________________________
Jedna vzpomínka na válku… Během druhé světové války byla malá bavorská vesnička spojeneckými nálety do slova smetena. Mezi "obětmi" byl i farní kostel. Socha Krista na postranní kalvárii vedle kostela přišla o ruce i nohy. Po válce se lidé rozhodli, že kostel opraví, ale farář si vymínil, že postranní kalvárii opravovat nebudou. Na patu kříže pak pověsil tabulku, na které stojí: "Už nemám ruce ani nohy. Od nynějška buďte vy mýma rukama i nohama a přinášejte úlevu a uzdravení zraněnému světu." (James A. Feehan) ___________________________________________
8
XVIII. světový den mládeže Poselství Svatého otce ke dni katolické mládeže v diecézích na Květnou neděli 13. dubna 2003 „To je tvá matka!“ (Jan 19,27) Milovaní mladí! 1. Je to pro mě stále nová radost, když se k vám obracím se zvláštním poselstvím u příležitosti Světové ho dne mládeže, abych vám tímto způsobem dosvědčil lásku, kterou k vám mám. Jako světlou vzpomínku uchovávám v paměti dojmy, které ve mně vzbudila naše setkání na Světových dnech: mladí a papež do hromady se zástupem biskupů a kněží hledí na Krista, světlo světa, vzývají ho a hlásají ho celé lidské ro dině. Zatímco vzdávám díky Bohu za svědectví víry, jež jste nedávno vydali v Torontu, znovu vám kladu na srdce výzvu, kterou jsem pronesl na břehu Ontarijského jezera: „Církev na vás s důvěrou hledí a oče kává, že se stanete lidem blahoslavenství!“ (Exhibition Place, 25. 7. 2002). Pro XVIII. světový den mládeže, který budete slavit v různých diecézích světa, jsem zvolil téma, jež má vztah k Roku růžence: „To je tvá matka!“ (Jan 19,27). Ježíš těsně před svou smrtí dává Janovi, co má nej dražšího: svou matku Marii. Jsou to poslední slova Vykupitele, která tím nabývají slavnostního charakteru a tvoří jeho duchovní odkaz. 2. Slova anděla Gabriela v Nazaretě: „Buď zdráva, milostiplná“ (Lk 1,28) vrhají světlo také na scénu na Kalvárii. Zvěstování stojí na počátku, kříž je výrazem naplnění. Při zvěstování dává Maria své lůno lidské přirozenosti Božího Syna; u paty kříže v Janovi přijímá do svého srdce celé lidstvo. Ta, jež je Matkou Boha od prvního okamžiku vtělení, se stává Matkou lidí v posledních chvílích života Ježíše Krista. Ona, která je bez hříchu, „poznává“ na Kalvárii ve svém nitru utrpení hříchu, který Syn na sebe bere, aby spasil lidi. U paty kříže, na němž umírá Ten, kterého počala svým „ano“ při Zvěstování, Maria od něj přijímá ja kési „druhé zvěstování“: „Ženo, to je tvůj syn!“ (Jan 19,26). Syn může na kříži vylít své utrpení do srdce Matky. Každý trpící syn cítí, že to potřebuje. I vy, drazí mladí, jste postaveni tváří v tvář utrpení: samota, neúspěchy a zklamání ve vašem osobním životě; těžkosti zařazení do světa dospělých a do profesionálního života; rozdělení a smutné události ve vašich rodinách; násilí válek a smrt nevinných. Uvědomte si však, že v těžkých chvílích, jež nechybí v životě žádného z vás, nejste sami: jako Janovi u paty kříže, tak i vám Ježíš dává svou Matku, aby vás posilovala svou něhou. 3. Evangelium říká, že „od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě“ (Jan 19,27). Tento od počátků církve tolikrát komentovaný výraz neoznačuje pouze místo, kde Jan bydel. Více než hmotný aspekt vyvolává duchovní rozměr tohoto přijetí, nového svazku, který se vytváří mezi Marií a Janem. Vy, drazí mladí, máte přibližně tentýž věk jako Jan a tutéž touhu být s Ježíšem. Dnes Kristus výslovně žádá vás, abyste vzali Marii „do svého domu“ a přijali ji „k sobě“, abyste se naučili od ní, jež „to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom“ (Lk 2,19), vnitřní dispozici k naslouchání a postoji pokory a velkodušnosti, kterými se vyznačovala jako první spolupracovnice Boha na díle spásy. A ona současně vykonává svou mateřskou službu, vychovává vás a modeluje, dokud nebudete plně „dotvořeni“ do Kris tovy podoby (srov. Rosarium Virginis Mariae, 15). 4. Proto také dnes opakuji heslo své biskupské i papežské služby: „Totus tuus“. Neustále jsem ve svém životě zakoušel láskyplnou a účinnou přítomnost Matky Páně; Maria mě doprovází každý den při plnění poslání Petrova nástupce. Maria je Matka Boží milosti, protože je Matkou Původce milosti. Svěřte se jí s plnou důvěrou! Budete zářit Kristovou krásou. Otevřeni vanutí Ducha se stanete neohroženými apoštoly, schopnými šířit kolem sebe oheň lásky a světlo pravdy. V Mariině škole objevíte konkrétní nasazení, které od vás Kristus oče kává, naučíte se stavět ho ve svém životě na první místo a zaměřovat na něho své myšlenky a skutky. Drazí mladí, vy to víte: křesťanství není nějaký názor a nespočívá v prázdných slovech; křesťanství je Kristus! Je to osoba. Je to Žijící! Setkat se s Ježíšem, milovat ho a učinit vše, aby ho lidé milovali, to je povolání křesťana. Maria je vám dána, aby vám pomáhala navázat mnohem opravdovější a mnohem osobnější vztah k Ježíšovi. Maria vás svým příkladem učí spočinout pohledem lásky na toho, který nás miloval jako první. Svou přímluvou ve vás formuje srdce učedníků, kteří jsou schopni naslouchat Synu, který zjevuje autentickou tvář Otce a pravou důstojnost člověka. 9
5. Dne 16. října 2002 jsem vyhlásil „Rok růžence“ a vyzval jsem všechny syny církve, aby učinili z této starobylé mariánské modlitby prostý a hluboký výraz kontemplace Kristovy tváře. Modlit se růženec totiž znamená naučit se hledět na Ježíše očima Matky, milovat Ježíše srdcem jeho Matky. Dnes v duchu ode vzdávám růženec i vám, drazí mladí. Prostřednictvím modlitby a rozjímání tajemství vás Maria bezpečně vede ke svému Synu! Nestyďte se modlit se růženec sami, když jdete do školy, na univerzitu nebo do prá ce, na ulici a v dopravních prostředcích; navykněte si modlit se jej ve svých skupinách, hnutích a sdru ženích; neváhejte navrhnout jej doma svým rodičům a sourozencům, protože oživuje a upevňuje rodinné svazky. Tato modlitba vám bude pomáhat, abyste byli silní ve víře, stálí v lásce a radostní a vytrvalí v na ději. S Marií, služebnicí Páně, objevíte radost a plodnost skrytého života. S ní, učednicí Mistra, půjdete za Ježíšem po cestách Palestiny a stanete se svědky jeho kázání a jeho zázraků. S ní, bolestnou Matkou, bu dete doprovázet Ježíše v utrpení a smrti. S ní, Pannou naděje, přijmete radostnou zvěst velikonoc a neo cenitelný dar Ducha svatého. 6. Drazí mladí, jen Ježíš zná vaše srdce, vaše nejhlubší touhy. Jen on, který vás miloval až k smrti (srov. Jan 13,1), je s to splnit vaše touhy. Jeho slova jsou slova věčného života, slova, jež dávají životu smysl. Nikdo kromě Krista vám nebude moci dát pravé štěstí. Budete-li následovat Mariina příkladu, budete mu umět dát své bezvýhradné „ano“. Ať není ve vašem životě místo pro sobectví či pro lenost. Dnes více než kdy jindy je naléhavé, abyste byli „ranními hlídkami“, předními strážemi, jež ohlašují svítání a nové jaro evangelia, jehož perly je už vidět. Lidstvo má naléhavou potřebu svobodných a odvážných mladých lidí, kteří se odvažují jít proti proudu a přesvědčivě a s nadšením hlásat svou víru v Boha, Pána a Spasitele. Sami víte, drazí přátele, že toto poslání není snadné. Stává se přímo nemožné, když se člověk spoléhá jen na sebe. Avšak „co je nemožné u lidí, je možné u Boha“ (Lk 18,27). Opravdoví Kristovi učedníci jsou si vědomi své slabosti. Proto kladou všechnu svou důvěru v Boží milost, kterou přijímají nerozděleným srdcem, přesvědčeni, že bez něho nemohou dělat nic (srov. Jan 15,5). To, co je charakterizuje a odlišuje od ostatních lidí, nejsou talenty nebo přirozené schopnosti. Je to jejich pevné rozhodnutí kráčet v Ježí šových stopách. Napodobujte je, jako oni napodobovali Krista! „On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví a (jak se ukazuje) na nás na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti“ (Ef 1,18-19). 7. Drazí mladí, příští Světové setkání se bude konat, jak víte, v roce 2005 v Německu, v městě a diecézi Kolín nad Rýnem. Cesta je ještě dlouhá, ale dva roky, které nás dělí od tohoto setkání, mohou sloužit k in tenzivní přípravě. Kéž vám pomáhají na cestě témata, jež jsem pro vás zvolil: 2004, XIX. Světový den mládeže: „Chceme vidět Krista“ (Jan 12, 21); 2005, XX. Světový den mládeže: „Přišli jsme se mu poklonit“ (Mt 2,2). Mezitím se setkáte ve svých místních církvích při slavení Květné neděle: žijte s nasazením, v modlitbě, v pozorném naslouchání a radostném sdílení při těchto příležitostech „stálé formace“ a ukazujte svou hor livou a oddanou víru! Jako mudrci z východu buďte i vy poutníci naplnění touhou setkat se s Mesiášem a klanět se mu! S odvahou hlásejte Krista, který zemřel a vstal z mrtvých, zvítězil nad zlem a nad smrtí! V této době ohrožené násilím, nenávistí a válkou vydávejte svědectví, že jedině on může darovat pravý pokoj srdci člověka, rodinám a národům země. Usilovně hledejte a podporujte mír, spravedlnost a bratr ství. A nezapomeňte na slova evangelia: „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny“ (Mt 5,9). Svěřuji vás Panně Marii, Matce Krista a Matce církve, a doprovázím vás zvláštním apoštolským požehnáním na znamení své důvěry a na potvrzení své lásky k vám. Ve Vatikánu 8. března 2003.
__________________________________________________________________________________________________________
10
Láska Boží (z básnické sbírky „Doteky“) Obejmu je světlem svým tak nekonečně bláznivým, hrát si budem na pány, tady na louce pod hvězdami. Já a moje rodina, to je ale novina ! – spolu jsme znovu po letech, po všech těch divných úletech, kdy vzdálili jsme se jeden druhému, opředeni nenávistí… Kde vzala se v nás ?... už odnes ji čas ! Zas spolu, za dlaně se držíme, srdce propojená, bijí jako jedno jediné. To z lásky Boží jsme dnes tam, kde právě jsme ! Kristus sténal na kříži, za nás svůj život dal, dědictví lásky nám tu zanechal. Jen díky němu dnes můžem žít, šťastni, spolu můžem být ! Alena Břeňová _____________________________________________________________________________
Zpráva o činnosti Duchovní rady Slovenského skautingu (vybráno ze "Skautských zvestí", přílohy Média č. 1/2003) Rok 2002 je pre činnosť Duchovnej rady SLSK prelomový, a to z dvoch dôvodov:
nia samotného kurzu zrealizoval tento kurz poslucháčov ELŠ a raz pre skautov Východo slovenskej oblasti v Zborove. Plánovaný tretí kurz METANOIA, ktorý mal prebehnúť v Nitre, sa nakoniec na poslednú chvíľu musel zrušiť z nečakaných technických príčin.
Nový duchovný a náboženský program V januári tohto roku sa v tíme DR zrodil nový koncept duchovnej a náboženskej výchovy v rámci SLSK. Pozostáva z dvoch úrovní, pričom ten prvý, duchovná výchova, je určený na pre budenie vnímavosti mladého človeka voči hod notám a voči realite nemateriálnej povahy. Druhá úroveň, náboženský program, pozostáva z rozvíjania duchovna mladého človeka už s po mocou nástrojov, ktoré poskytuje náboženstvo, ku ktorému sa mladý človek hlási. V rámci tohto projektu DR pripravila koncept prvého zo štyroch kurzov, ktoré tvoria kostru náboženského prog ramu, kurzu METANOIA. Sformoval sa národný Tím 1 DR, ktorý v rámci testovania a dolaďova
Diplomatická rovina V oblasti skautskej diplomacie bol predseda DR poverený začatím predbežných rokovaní o spolupráci s jednotlivými cirkvami a nábožen skými spoločnosťami v SR. V tomto roku sa úspešne rozbehli rokovania s Katolíckou cir kvou. Ako veľmi úspešné hodnotíme rokovania s J. Ex. Mons. Alojzom Tkáčom, arcibiskupom košickým a J. Ex. Mons. Rudolfom Balážom, biskupom banskobystrickým. Obaja poskytli vo svojej diecéze masívnu podporu skautingu a znova sa tak potvrdilo, že v tejto oblasti jestvujú pre SLSK obrovské možnosti, len ich treba za čať využívať. Na sklonku roka výjazdový tím DR
11
absolvoval kampaň v jednotlivých dekanátoch banskobystrickej diecézy, pričom boli osobne oslovení 220 kňazi, ktorí spoločne spravujú 120 farností. Tieto stretnutia vytvárajú veľmi dobré predpo klady aj pre náš cieľ v tejto oblasti, ktorým je ofi ciálne ustálenie spolupráce medzi katolíckou cir kvou a skautingom formou dohody o spolupráci na úrovni SLSK - Konferencia biskupov Sloven ska. Skauting je na najlepšej ceste získať svoje stále zastúpenie v sekcii mládeže Konferencie biskupov Slovenska. V zahraničnej oblasti DR pokračuje v nadvä zovaní kontaktov zo svetovými organizáciami, združujúcimi veriacich skautov z celého sveta, hlavne ICCG a ICCS.
* Vytvorenie symbolického rámca pre tento program.
a organizačného
* Zavŕšenie rokovaní s katolíckou cirkvou a po kračovanie v rokovaniach s ostatnými cirkvami v SR.
Zhodnotenie DR SLSK považuje uplynulý rok za veľmi úspešný. Dosiahnuté výsledky vytvárajú priestor pre nasledovné ciele v roku 2003: * Vytvorenie siete ADURov (Asistentov du chovného rozvoja) a IDURov (Inštruktorov Du chovnej rady), ktorí zastrešia program Du chovnej a náboženskej výchovy v rámci zbo rov a oblastí.
Vedení DR i tvorbě a realizaci programu se obětavě věnuje br. Miloš "Inky" Pikala. Odbor duchovní výchovy Junáka jistě v krátké době do hodne užší spolupráci.
* Ostré rozbehnutie náboženského programu a formovanie tímov pre jednotlivé kurzy na ob lastných úrovniach.
_____________________________________________________________________________
LETOŠNÍ KVĚTINOVÝ DEN se koná dne 14. května 2003 účast skautek a skautů i vlčat a světlušek bude jistě rekordní!
_____________________________________________________________________________________
12
Co bylo v Jeremyho velikonočním vajíčku Jeremy se narodil s pokrouceným tě lem, mdlým rozumem a chronickou nevylé čitelnou nemocí, která ho po celé krát ké mládí pomalu zabíjela. Přesto se ro diče snažili poskytnout mu pokud možno normální život, a tak ho poslali do obecné školy svaté Terezy. Ve dvanácti letech byl Jeremy teprve ve druhé třídě a bylo zjevné, že není schopen dalšího vzdělání. Jeho uči telka, Doris Millerová, z něho bývala podrážděná. Často se v lavici svíjel, slintal a vydával chrochtavé zvuky. Ně kdy však odpovídal jasně a zřetelně, jakoby paprsek světla pronikl do tem ných míst jeho mozku. Nicméně většinu času s ním měla učitelka trápení. Jednou zavolala rodičům a požádala je, zda by nepřišli do školy. Když se Forresterovi tiše usadili do prázdných lavic, Doris jim řekla: "Jeremy ve sku tečnosti patří do zvláštní školy. Není to vůči němu fér, že je spolu s dětmi, které jsou mladší a nemají s učením problémy. Proč tedy pokračovat, když je tu už rozdíl pěti let!" Zatímco paní Forresterová tiše sl zami smáčela kapesníček, její manžel se chopil slova: "Slečno Millerová, tady v okolí není žádná škola toho druhu. A pro Jeremyho by to byl strašný šok, kdybychom ho z téhle školy vzali. Víme, že se mu tady líbí." Ještě dlouho po jejich odchodu se děla Doris ve třídě a zírala na sníh za okny. Zdálo se jí, že jeho chlad prosa kuje až do její duše. Chtěla s For resterovými soucítit, přece jen to bylo jejich dítě a trpělo nevyléčitelnou ne mocí. Ale nebylo to fér, aby ho nechá vali v její třídě. Vždyť měla na sta rosti ještě dalších 18 žáků, a Jeremy výuku narušoval. A koneckonců, stejné se nikdy nenaučí číst a psát. Proč tedy tím marným úsilím ztrácet čas? Když tak situaci rozebírala, najed nou ji zalil provinilý pocit. "Ó Bože," pronesla nahlas, "já si tady stěžuji a přitom moje problémy ve srovnání s tou ubohou rodinou jsou úplné nicotné! Po moz mi, prosím, abych měla s chlapcem víc trpělivosti." Od toho dne se usilovné snažila pře hlížet jeho hlučné chování i netečnost. Jednou se pak Jeremy dobelhal ke ka tedře, nehybnou nohu táhl za sebou. "Já vás miluju, slečno Millerová," zvolal až nepřiměřeně hlasitě na celou třídu. Školáci se začali hihňat a Doris zčervenala. Koktavě ze sebe dostala: "Pr…proč? - To je od tebe milé, Jeremy. Teď jdi, prosím, a zase si sedni." Přešlo jaro a děti se vzrušené ba vily o nadcházejících Velikonocích. Do
ris jim vyprávěla o Ježíši a potom, aby zdůraznila myšlenku nového života, kte rý se s jarem objevuje, dala každému dítěti velké umělohmotné vajíčko. "A teď," řekla, "chci, abyste si vzali va jíčko domů a dali do něho něco, co by znázorňovalo nový život a zítra ho při neste. Je vám to jasné?" "Ano, slečno Millerová!" odpovídaly děti nadšeně - všechny kromě Jeremyho. Ten jen zaujaté poslouchal, ani jednou nespustil oči s její tváře. Dokonce ani nevydával své obvyklé zvuky. Rozuměl vůbec, co povídala o Ježí šově smrti a vzkříšení? Pochopil za dání? Možná by měla zatelefonovat rodi čům a vysvětlit jim úkol. Ten večer se jí však ucpal dřez. Vo lala domácího a hodinu na něj čekala, než přijde a spraví to. Kromě toho musela ještě nakoupit v konzumu, vyžehlit halenku a připravit slovní prověrku na příští den. Úplně zapomněla, že chtěla telefonovat Jere myho rodičům. Následující ráno přišlo do školy všech 19 dětí, se smíchem a spoustou řečí kladly vajíčka do objemného prou těného košíku na učitelčině stole. Když pak probrali matematiku, byl čas ote vřít vajíčka. V prvním našla Doris květinu. "Ach ano, květina je zcela jistě symbolem nového života," prohlásila. "Když rost linky vykouknou ze země, víme, že jaro je tady."
Dívenka v první řadě zamávala rukou. "To je moje vajíčko, slečno Millerová", vykřikla. Další vajíčko obsahovalo umělohmot ného motýla, který vypadal jako živý. Doris ho pozvedla. "Všichni víme, že housenka se proměňuje a stává se z ní nádherný motýl. Ano, to je také nový život." Malá Judy se pyšně usmála a hlásila: "Slečno Millerová, tohle je moje!" Z jiného vajíčka Doris vyndala úlo mek kamene s mechem. Vysvětlila dětem, že mech také symbolizuje život. Ze
13
zadní lavice se ozval Billy: "To mi po mohl tatínek", zářil radostí, Pak Doris otevřela čtvrté vajíčko. Zalapala po dechu. Vajíčko bylo prázdné! Určitě patří Jeremymu, pomys lela si, ovšemže nepochopil její poža davek. Kdyby jen tehdy zatelefonovala jeho rodičům. Nechtěla se ho dotknout, a tak vajíčko pokojně odložila stranou a vzala jiné. Vtom se ozval Jeremy: "Slečno Mille rová, nebudete mluvit o mém vajíčku?" Doris, celá zmatená, odpověděla: "Ale Jeremy - tvoje vajíčko je prázdné!" Podíval se jí přímo do očí a jemně řekl: "Ano, vždyť Ježíšova hrobka byla taky prázdná!" Čas se zastavil. Když se Doris vzpa matovala, zeptala se: "Jestlipak víš, proč byl hrob prázdný?"
"Ano, ano!" vykřikl. "Ježíše zabili a položili ho tam. Ale potom ho jeho Otec zase vyzdvihl!" Zvonilo na přestávku. Zatímco děti radostně běžely na školní dvůr, Doris plakala. Chlad v jejím nitru dokonale roztál. O tři měsíce později Jeremy zemřel. Ti, kdo se s ním přišli naposledy roz loučit do obřadní síně, se s překvape ním dívali na 19 vajíček, položených na horní části rakve. Všechna vajíčka byla prázdná. Ida Mae Kempelová "Slepičí polévka pro křesťanskou duši", vydal Columbus Praha, 1998 (vybráno z příručky pro čtení z Bible a uvažování nad jejími texty "Mana pro tento den", duben-červen 2003, vydávané Biblickou jednotou v Praze)
_____________________________________________________________________________
Pošta z internetu… Dva andělé Dva andělé se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté ro diny. Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl: "Věci nejsou takové,jakými se zdají být." Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmá ře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát? První muž měl všechno a tys mu pomohl, vyčítal. Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva. Proč? "Věci nejsou takové, jakými se zdají být", odpověděl starší anděl. Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla záso ba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu. Věci nejsou takové, jakými se zdají být." Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také dů věru, že vše, co přichází, se vždy děje ve tvůj prospěch. A to se vyjeví až časem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcháze jí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na chvilku. Přesto zanechávají v našich srdcích nádherné stopy a my nezů staneme nikdy zcela stejní, protože dobří přátelé nás proměňu jí! Včerejšek je historie. Zítřek tajemství. Dnešek, přítomnost je dar. Život je neobyčejný a chuť každého momentu je neopa kovatelná!
14
Pravda je, že... - někdo chce, abys byl šťastný - někdo je na Tebe velmi hrdý - někdo chce, abys našel jeho - někdo na Tebe myslí nebo ji - někdo se o Tebe stará - někdo se těší z Tvých úspěchů - někomu chybíš - někdo Tě chce obdarovat - někdo chce s Tebou mluvit - někdo myslí, že TY JSI dar - někdo chce s Tebou být - někdo Tě miluje - někdo doufá, že své problémy - někdo obdivuje Tvoji pevnou vůli vyřešíš - někdo se těší z Tvého úsměvu - někdo je Ti vděčný za Tvou - někdo chce být Tvým ramenem na podporu vyplakání - někdo chce držet Tvou ruku Ať Bůh naplní Tvoje srdce rados - někdo doufá, že se vše tí... v dobré obrátí _____________________________________________________________________________
Modlitby a chvály z podkladů pro meditace na 35. Světové skautské konferenci, konané v roce 1999 v Jižní Africe Věčný Bože, jehož obraz je vryt do srdcí všech lidí, žijeme mezi lidmi jejichž cesty jsou tak odlišné od našich, a jež věří způsobem, který je nám cizí, mluví jazyky, kterým nerozumíme. Pomoz nám, abychom pamatovali na to, že Ty miluješ všechny lidi svojí velkou láskou, že všechna náboženství usilují tobě odpovídat, že volání jiných srdcí jsou velmi blízká těm našim a že Ty je všechny znáš. Pomoz nám poznat Tě ve slovech pravdy, v projevech krásy i v činech lásky k nám. Voláme k tobě ve jménu Krista, který již žádné zemi není neznámý a o němž má každá země stejně dobrou zprávu. Ze zasedání Světové rady církví v roce 1983 ve Vancouveru Bohu, Pánu nebes a země a všeho stvoření, náleží sláva. Jeho je vláda v nebesích a na zemi: On je všemocný, vševědoucí. Korán, súra 45:35 a 36 Náš Bože, Bože našich otců, vládneš všemu vesmíru v slávě, Tobě, jenž jsi nade vším, nechť je vzdávána čest. Osvěcuj se ve své moci a nezměrné síle, nade vším, co naplňuje Tvoji zem, nad vším Tvým dílem, aby každé stvoření uznávalo, že Tys všechny stvořil, a co žije dechem ať zvolá: Pán a Bůh Izraele je Král a jeho panování trvá nade vším a nade všemi.
Novoroční židovská liturgie (překlad z angličtiny: Kamzík)
15
Nezáleží na tom, kolik toho vlastníme, ale na tom, zda z toho, co máme, umíme rozdávat. Nezáleží na tom, zda se umíme prosadit, ale na tom, zda umíme přemáhat sami sebe. Nezáleží na tom, kolik máme škol a jaké máme znalosti, ale na tom, jak moudře dovedeme hospodařit s tím, co máme. Nezáleží na tom, co děláme, ale na tom, jak a proč to děláme. Nezáleží na tom, zda se sami umíme veselit, ale na tom, zda dovedeme přinášet radost jiným. Nezáleží na tom, zda jsme bojácní a máme strach, ale na tom, zda se chováme tak, jako bychom strach neměli. Nezáleží na tom, zda se nám utrpení vyhne, ale na tom, zda ho umíme, když přece jen přijde, přijmout. Nezáleží na tom, zda jsme šťastní, ale na tom, zda jsme schopní připravit štěstí druhým. Nezáleží na tom, zda jsme milováni, ale na tom, zda milujeme jiné a jsme jim požehnáním. Nezáleží na tom, co o nás říkají lidé, ale na tom, jací skutečně jsme, jak jsme věrni sami sobě. Nezáleží na tom, jak dovedeme mluvit, ale na tom, aby naše slova vyjadřovala úctu k pravdě. Nezáleží na tom, zda Bůh plní naši vůli, ale na tom, zda se my snažíme uskutečňovat jeho vůli. Nezáleží na tom, zda jsme dlouho živi, ale na tom, jak jsme naplnili svůj život. Nezáleží na tom, kdy zemřeme, ale na tom, zda jsme připraveni stanout kdykoliv před Bohem. _____________________________________________________________________________
UPOZORNĚNÍ Vzhledem k tomu, že Česká pošta zpřísnila svoje postupy, prosíme předplatitele, aby na složenky psali jako příjemce: JUNÁK svaz skautů a skautek ČR Redakce Na dobré stopě Zelenečská 34, 198 00 Praha 9 Jsou to údaje z razítka, které již jako adresu odesilatele určitou dobu vidíte na našich obálkách. _________________________
Redakce by ráda také připomněla, že předplatné je již několik let vybíráno za kalendářní rok a nikoliv za rok školní, jak tomu bývalo dříve. Děkujeme za pochopení.
NA DOBRÉ STOPĚ – duchovní rádce skautských oddílů * Vydává: Odbor duchovní výchovy Junáka v počtu 200 výtisků * * Redakce: Vladislav Jech (
[email protected]) * 198 00 Praha 9, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9, tel. 281865223, Jiří Zajíc (
[email protected]) a Petr Krampl (
[email protected]). * * Technické zázemí: Zuzana Vankeová, Adéla Čapková a David Čančík. * * Předplatné pro rok 2003 zasílejte redakci podle těchto pravidel: pro dodání poštou 110,-Kč, příspěvek čtenářů webových stránek 50,-Kč; sponzorské předplatné je neomezeno. * * Prosíme o přesné údaje pro rozesílání poštou. * Bez jazykové korekce. * 16
