Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky
Poruchy příjmu potravy – informovanost žáků základních a středních škol Diplomová práce Brno 2009
Vedoucí práce PhDr. Mgr. Lucie Procházková, Ph.D.
Vypracovala Bc. Michala Ellingerová
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a veškeré použité prameny jsem uvedla v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
Podpis:
……………………………………………….
PODĚKOVÁNÍ: Touto cestou bych chtěla poděkovat PhDr. Mgr. Lucie Procházková, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a zájem o moji práci. Dále děkuji žákům základní školy Kpt. Jaroše Třebíč, studentům
gymnázia
na výzkumné části.
Třebíč
a
učitelům,
kteří
se
podíleli
Motto:
„Nežijeme, abychom jedli, ale jíme, abychom žili“. SÓKRATÉS
Obsah: Úvod .................................................................................................................................. 6 1 Poruchy příjmu potravy ................................................................................................. 7 1.1 Definice a charakteristika poruch příjmu potravy ................................................... 7 1.2 Příčiny a příznaky poruch příjmu potravy ............................................................ 10 1.3 Historie poruch příjmu potravy ............................................................................. 13 1.4 Diagnostika a prevence poruch příjmu potravy .................................................... 15 2 Mentální anorexie ........................................................................................................ 21 2.1 Základní charakteristika a etiologie mentální anorexie ........................................ 21 2.2 Diagnostika a léčba mentální anorexie ................................................................. 24 2.3 Průběh a zdravotní následky mentální anorexie.................................................... 28 3 Mentální bulimie .......................................................................................................... 33 3.1 Základní charakteristika a etiologie mentální bulimie .......................................... 33 3.2 Diagnostika a léčba mentální bulimie ................................................................... 36 3.3 Průběh a zdravotní následky mentální bulimie ..................................................... 40 4 Poruchy příjmu potravy na základní a střední škole .................................................... 44 4.1 Cíl práce, metody a hypotézy ................................................................................ 44 4.2 Charakteristika dotazníku a zkoumaného souboru ............................................... 45 4.3 Analýza výsledků šetření ...................................................................................... 46 4.4 Závěry šetření ........................................................................................................ 72 Závěr ............................................................................................................................... 79 Shrnutí ............................................................................................................................. 81 Summary ......................................................................................................................... 81 Literatura ......................................................................................................................... 82 Přílohy ............................................................................................................................. 85
Úvod Téma „Poruchy příjmu potravy“ jsem si vybrala protože je to téma velmi aktuální a pro budoucího pedagoga je velmi důležité rozpoznat případné poruchy u žáků a poskytnout jim adekvátní pomoc. Poruchy příjmu potravy, zejména mentální anorexie a mentální bulimie, se čím dál častěji objevují již u žáků v pubertálním věku. Období puberty je spojené se změnami tělesných proporcí, a tedy se změněným vnímáním vlastního těla, které je někdy určitým způsobem „narušené“, neadekvátní. Poruchy příjmu potravy se vyskytují častěji u dívek, ale ani muži nejsou v dnešní době těchto poruch „ušetřeni“. Světová zdravotnická organizace prohlásila v roce 1987 poruchy příjmu potravy za jeden z prioritních problémů světové populace. Na celém světě trpí některou formou poruchy příjmu potravy asi 8 milionů lidí. Udává se, že v ČR trpí nějakou poruchou příjmu potravy každá dvacátá dospívající dívka či mladá žena. Dopad těchto poruch na osobnost člověka, na fyziologickou stránku jeho organismu a na jeho sociální okolí je mnohdy ireverzibilní. Mnoho dívek, bohužel čím dál tím mladšího věku, se snaží dosáhnout „dokonalé“ postavy jakou vídají v médiích. Není proto divu, že mnoho dívek navštěvujících základní školu, má za sebou nějakou zkušenost s dietami případně i s prostředky na hubnutí. Některé se stávají „posedlé“ svým vzhledem a touhou po štíhlé postavě a často tak končí v nemocnicích s diagnózou mentální anorexie nebo bulimie, občas to bohužel dopadne i hůře. Cílem teoretické části diplomové práce je analýza odborné literatury, která se zabývá problematikou poruch příjmu potravy. V této části se snažím nastínit složitou problematiku poruch příjmu potravy, zejména mentální anorexie a mentální bulimie. Cílem výzkumného projektu diplomové práce je zjištění informovanosti žáků 2. stupně základní školy a studentů střední školy o poruchách příjmu potravy. Diplomová práce je rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole se zabývám vymezením poruch příjmu potravy, zejména mentální anorexií a mentální bulimií. Uvádím stručnou historii těchto poruch, příčiny, které způsobují poruchy příjmu potravy, způsob jejich diagnostiky a léčby. Ve druhé kapitole se zabývám hlouběji mentální anorexií – etiologií, průběhem a následky této poruchy. Ve třetí kapitole jsem se zaměřila na mentální bulimii. Poslední, čtvrtá kapitola, zahrnuje výzkumný projekt týkající se informovanosti žáků a studentů o poruchách příjmu potravy. 6
1 Poruchy příjmu potravy
1.1 Definice a charakteristika poruch příjmu potravy Poruchy příjmu potravy se v poslední době staly centrem zájmu většiny populace, ať již odborné nebo laické veřejnosti. Poruchy příjmu potravy jsou onemocnění spojená s konzumací jídla. Nejvíce ohroženou částí populace jsou dívky v adolescenčním věku a mladé ženy. Těmito poruchami mohou trpět i chlapci, nicméně desetkrát častěji se vyskytují u žen (www.doktorka.cz). Na poruchy příjmu potravy existuje dvojí pohled. Na jedné straně může jít o zaujetí dietami, štíhlostí, fyzickou dokonalostí, na straně druhé o patologický strach ze ztloustnutí a poruchy vnímání vlastního těla. Problematikou poruch příjmu potravy se u nás zabývali a zabývají: Krch, Papežová, Kocourková, Kulhánek a další. Ze zahraničních autorů můžeme jmenovat: Hall, Leibold, Maloney, Cooper a další. Existuje mnoho různých definic poruch příjmu potravy, které se v průběhu let mění. Každý z autorů nahlíží na danou problematiku z jiného úhlu, ale u všech najdeme některé společné rysy. Zde uvádím jen některé z mnoha definic. 10. verze Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) ve shodě s Diagnostickým a statistickým manuálem (DSM-IV) Americké psychiatrické asociace zahrnují pod pojem poruch příjmu potravy dva nejzřetelněji vymezené syndromy: mentální anorexii a mentální bulimii (Krch 2005, 15). „Nemocem zvaným poruchy příjmu potravy se odborně říká bulimie a mentální anorexie. Nejčastěji jimi trpí mladá děvčata. Tyto choroby se mohou objevit každá zvlášť nebo i obě zároveň. Cesta k uzdravení opravdu není jednoduchá, málokterá z takto postižených dívek (i když se toto onemocnění nevyhýbá ani chlapcům) se dokáže dostat z bludného kruhu bez pomoci odborníků“ (Krch, Richterová 1998, 8-9). Dle Marádové (2007) představují mentální anorexie a mentální bulimie ve svých projevech mezní polohy nutričního chování od život ohrožujícího omezování příjmu potravy až po přejídání spojené s tzv. pročišťováním nebo hladověním. „Jde o okruh onemocnění, kam patří mentální anorexie (odmítání jídla), bulimie (záchvaty přejídání a zvracení) – a také přejídání spojené s jinými psychickými poruchami, například se stresem. U poruch příjmu potravy jsou typické obavy 7
z tloušťky, manipulace s jídlem, sloužící ke snížení hmotnosti a zkreslené vnímání vlastního těla“ (www.idealni.cz). Maloney (1997) uvádí: „O poruše příjmu potravy mluvíme tehdy, jestliže člověk používá jídlo k řešení svých emocionálních problémů, v obtížné situaci se snaží ulevit svým pocitům pomocí jídla. V jistém smyslu je závislost na jídle podobná jako závislost na alkoholu u alkoholiků nebo závislost na drogách u toxikomanů. Pro člověka trpícího poruchou příjmu potravy přestává být jídlo jednou ze součástí života a stává se jeho hlavní náplní.“ Mezi poruchy příjmu potravy tedy patří poruchy, které se projevují poruchou myšlení a jednání ve vztahu k jídlu a k vlastnímu tělu. Lidé trpící těmito poruchami mají deformované vnímání proporcí vlastního těla – jedinec se vidí jako velmi silný až obézní, i když tomu tak není. Mají velký strach ze ztloustnutí, který se nezmenšuje ani při dalším ubývání na váze, naopak, často se s úbytkem váhy ještě zvyšuje. Každý sebemenší nárůst váhy je považován za selhání vlastní sebekontroly. Pokud mluvíme o poruchách příjmu potravy, máme na mysli nejčastěji mentální anorexii a mentální bulimii. Tyto poruchy jsou zdánlivě jiné, ale mají i některé společné znaky například: kolísání tělesné hmotnosti spojené se změnami v oblasti fyziologické a psychologické. Viditelný rozdíl mezi mentální anorexií a bulimií je vzhled těchto lidí. Pacienti s mentální anorexií jsou na první pohled velmi hubení až vychrtlí, zatímco jedinci trpící mentální bulimií nebývají na první pohled ničím nápadní. Obě uvedené poruchy se mohou kombinovat a jedna může přerůst v druhou.
Mentální anorexie – anorexia mentalit (nervosa) F 50,0 „Anorexie či mentální anorexie (latinsky anorexia nervosa, z řečtiny an – zbavení, nedostatek; orexis – chuť) je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle“ (www.wikipedie.cz). Speciálním typem jsou, dle Krcha (2005): 1. bulimický (purgativní) typ – kde pacient splňuje kritéria anorexie a současně se přejídá, 2. nebulimický (restriktivní) typ – pacient splňuje kritéria anorexie a nedochází k přejídání. Mentální anorexie nejčastěji začíná během školního věku.
8
Mentální bulimie – bulimia nervosa F 50,2 „Postižené bulimií touží po jídle, ale bojí se ztloustnutí. Hltají velké množství potravy, které následně zvracejí a používají také projímadla, což může způsobit závažné zdravotní potíže“ (www.wellnessia.cz). Krch (2005) ve své publikaci uvádí specifické typy mentální bulimie: 1. Purgativní typ – pacient pravidelně používá zvracení, zneužívá laxativa nebo diuretika, aby zabránil zvýšení hmotnosti 2. Nepurgativní typ – používá přísné diety, hladovky nebo intenzivní fyzické cvičení, ne však pravidelné purgativní metody. Mentální bulimie nejčastěji začíná mezi 15 – 25 rokem.
Mezinárodní klasifikace nemocí zahrnuje také možnost diagnostikování: 1. Atypické mentální anorexie F 50.1 2. Atypické mentální bulimie F 50.3 3. Jiné poruchy jídla F 50.8 Diagnóza atypické mentální anorexie nebo bulimie se používají u pacientů, u nichž chybí jeden nebo více základních příznaků poruchy.
Krch (2005) ve své publikaci uvádí další poruchy příjmu potravy, kterými jsou: 1. Syndrom nočního přejídání – symptomy: večerní anorexie, nespavost a noční přejídání; průběh je spojen s životním stresem. 2. Záchvatovité přejídání – tento typ je často spojen s nadváhou nebo obezitou; pacienti se přejídají, aniž by užívali nějaké kompenzační chování; počátek poruchy se projevuje ve starším věku.
Hladovění, zvracení a projímadla zvyšují riziko přejedení. Mentální anorexie a mentální bulimie spolu, ač se to na první pohled nezdá, úzce souvisejí. Asi jedna třetina „anorektiček“ se začne časem přejídat a více než 50 % „bulimiček“ trpělo v minulosti anorexií. Typickým obdobím počátku těchto poruch je období dospívání, ale obě poruchy se mohou objevit i v pozdějším věku. Krch (2008) říká, že šedesát procent českých děvčat není spokojeno se svým tělem a většina mladých žen si přeje zhubnout. Některé nevhodné jídelní postoje jsou zřejmé už ve dvanácti letech. Nespokojenost s tělem a dietní tendence vzrůstají s měnícími se tělesnými proporcemi v průběhu dospívání (nejvíce mezi 11 – 13 roky). 9
Kolem deseti procent dívek v ČR uvažuje o zvracení jako možnosti kontrolovat svou váhu. Jen asi 5 % (srov. Krch 2008) pacientů s bulimií jsou muži, ale přibývá počet poruch příjmu potravy u návštěvníků posiloven . Mentální anorexie a mentální bulimie se rozvíjejí pomalu a nenápadně. Oběma poruchám často předchází období dodržování přísných diet. Postupně se mění postoje jedince k jídlu, které se stávají extrémními a nepřiměřenými. Nemocní jedinci postupně přizpůsobují svůj život nevhodným stravovacím návykům. Tyto poruchy postupně mění kvalitu života jedince, většinou k horšímu. Poruchy příjmu potravy jsou psychickým onemocněním, a proto jedinec trpící některou z uvedených poruch není od určitých stádií nemoci schopen chování spojené s danou nemocí ovládat a vyžaduje pomoc okolí.
1.2 Příčiny a příznaky poruch příjmu potravy Příčiny Ke vzniku poruch příjmu potravy nejvíce přispívají vlivy sociální, rodinné a individuální faktory. Na vzniku těchto poruch se podílí především: vliv puberty, rodiny, psychotraumatizace, osobnost daného jedince a mnoho dalších. Rozlišení determinujících rizikových faktorů od vlastních projevů poruchy je velmi těžké, zejména u pacientů s delším trváním nemoci. Většina autorů se shoduje, že na vzniku těchto poruch se spolupodílí více činitelů (srov. Marádová 2007, Krch 2005).
Sociální vlivy Mezi nejčastější sociální vliv patří kult štíhlosti, který je dnešní populaci předkládán ve všech médiích jako ideál krásy a dokonalosti. Štíhlost je považována za výsledek úspěšné sebekontroly. V médiích můžeme často slyšet větu „čím nižší váha, tím lepší zdraví“. Proto není divu, že se tohoto ideálu snaží dosáhnout přímo obrovské procento zejména mladých dívek i chlapců. K významným sociálním vlivům patří i nadměrná nabídka potravin. Mezi negativní sociální vlivy tedy patří: vliv médií, ideál krásy, sociální diskriminace ne-štíhlých žen, atp. (srov. Krch 2005, online: dáma.cz)
Individuální faktory Zvolský (2003) ve své publikaci řadí mezi tyto faktory především poruchy ega, strach z dospělosti, časnou pubertu, rozdělení podle věku a pohlaví. Dále poruchy 10
vnímání vlastního těla, hmotnost, vývoj osobnosti, kognitivní procesy, perinatální trauma, jiné choroby, neznámé proměnné.
Rodinné faktory Mezi rodinné faktory řadí Krch (2008) zejména výskyt anorexie nebo bulimie u nejbližších. Mezi sourozenci nemocných je výskyt anorexie nebo bulimie v rozmezí tří až deseti procent. Nejčastějšími „rodinnými“ rizikovými faktory jsou obezita a dieta v rodině, kritický komentář týkající se jídla, tělesného vzhledu a váhy a příliš velký důraz na vzhled a výkon. Dále je poukazováno na nadměrně vysoká očekávání a kritičnost rodičů, nedostatek péče a empatie a některé nedostatky v rodičovské péči.
„Příčina poruch příjmu potravy není téměř nikdy jednoznačná a může být zavádějící po ní pátrat. K jejich vzniku přispívá vzájemné působení různých biologických, sociálních a psychických faktorů. Jejich určitá konstelace naruší v určitém věku a situaci psychickou stabilitu dospívajícího, což vede i k narušení jeho sebevědomí a zvýšené citlivosti na kritiku“ (Krch, Richterová 1998, s.16-17). Bezprostřední příčinou poruch příjmu potravy mohou být i traumatizující zážitky. Více než dvě třetiny jedinců trpících anorexií spojují se vznikem poruchy určitou životní situaci. Jedním z nejrizikovějších faktorů vzniku poruch příjmu potravy je ženské pohlaví – dívky se v průběhu dospívání často vzdalují tomu, co je považováno za krásné. Dívky, které drží nějakou redukční dietu, si svým chováním zvyšují riziko vzniku poruch příjmu potravy. Poruchami příjmu potravy trpí většinou jedinci s rysy perfekcionismu (srov. Krch 2005, www.dama.cz).
Příznaky František Krch (2008) uvádí společné příznaky obou poruch, které spojuje strach z tloušťky a nadměrná pozornost věnovaná vlastnímu vzhledu a tělesné hmotnosti. Nemocní se neustále zabývají tím, jak vypadají, kolik váží, a vytrvale se snaží zhubnout nebo alespoň nepřibrat. „Porucha příjmu potravy má mnoho projevů. Všechny mají společné potlačování a podceňování vlastní osobnosti. Jsou známkou odcizení od společnosti. Nemocný člověk žije ve vnitřní agonii, v hanbě a lítosti nad tím, za co zjevně nemůže“ (ClaudePierre 2001, s.77).
11
„Postižení
mají
pocit,
že
musí
zhubnout
a
začínají
experimentovat
s nejrůznějšími dietami. Zpočátku omezují jídlo a odmítají kalorické pokrmy. Snaží se vyvíjet nadměrnou fyzickou aktivitu nebo si pomáhat některými léky snižujícími chuť k jídlu (anorektika) nebo zvyšujícími vylučování vody z organismu (diuretika)“ (www.ulekare.cz). Marádová (2007) udává, že redukční diety zvyšují riziko vzniku mentální anorexie nebo bulimie až osmkrát. „Dívky se soustavně zabývají svým vzhledem, svojí váhou a snaží se zhubnout za každou cenu. Bývají nešťastné, protože již nedokáží poznat, co je normální porce jídla a co ne, stravovací návyky mají naprosto chaotické i přesto, že jsou v oblasti stravování velké odbornice“ (Benešová 2003, s.4). Peggy Claude-Pierre (2001) zjistila, že jedinci s poruchami příjmu potravy nemají žádné sebevědomí, žádnou osobnost a žádnou identitu, kromě té, kterou chtějí naplnit domnělá očekávání ostatních. Tito lidé mají pocit, že si nezaslouží „normální“ jídlo, proto si do jídla často přidávají velké množství octa či pálivých omáček. Typickým příznakem poruch příjmu potravy je změna jídelníčku a změna stravovacího režimu. Mezi další patří zvýšená pohybová aktivita, izolace od společnosti, srovnávání s ostatními apod. Poruchy příjmu potravy se projevují odmítáním jídla nebo naopak „chorobnou žravostí“. Odmítání jídla je charakteristické pro mentální anorexii. Chorobná „žravost“ neboli přejídání je typická pro mentální bulimii. Po přejedení trpí nemocný jedinec výčitkami, a proto následuje zbavování se požitého jídla – tento cyklus se může opakovat i několikrát denně. Hladovění je provázeno dalšími příznaky jako je celkové podráždění, nezájem o okolí, únava, zvýšená náchylnost k nemocem, zhoršení pleti, řídnutí a padání vlasů, zvýšená kazivost zubů – při častém zvracení, apod. (srov. www.viscojis.cz, www.anabell.cz). Zajímavý a poněkud odlišný pohled na poruchy příjmu potravy popisuje Peggy Claude-Pierre (2001). Zastává názor, že poruchy příjmu potravy jsou příznakem Stavu utvrzeného negativismu (dále jen SUN) a právě tento stav je třeba odstranit. Předpoklady k SUN vznikají již v raném věku, ale jedinec, který jím trpí, nemusí zároveň onemocnět nějakou poruchou příjmu potravy. Další příznaky tohoto stavu mohou být deprese, agorafobie, záchvaty zuřivosti, utkvělé představy atp. Tyto příznaky jsou projevem duševního utrpení těchto lidí. 12
Pro snadnější srovnání mentální anorexie a mentální bulimie uvádím tabulku, kterou ve své knize uvádí František Krch (2008, s.23):
Pokles hmotnosti Amenorea (vynechávání menstruace) Navozené zvracení Sebekontrola Jídelní chování Počátek obtíží Pohlaví nemocných ženy:muži Výskyt v rizikové populaci (ženy 1530 let) Deprese Užívání alkoholu Významné zlepšení Náhled chorobnosti Motivace k léčbě
SROVNÁNÍ ANOREXIE A BULIMIE MENTÁLNÍ ANOREXIE MENTÁLNÍ BULIMIE výrazný nebo zastavení váhového mírný pokles nebo naopak zvýšení přírůstku u dětí hmotnosti 60 – 100 %, podle poklesu hmotnosti a hormonální substituce
10 – 30 %
15 – 30 % vystupňovaná pomalé jídelní tempo, malá sousta, vybíravost, nízký příjem tekutin 13 – 20 rok, výjimečně později
75 – 90 % oslabená spíše rychlejší jídelní tempo, větší sousta, obvykle velký příjem tekutin 14 – 30 rok, výjimečně dříve
(10 – 15) : 1
20 : 1
0,5 – 0,8 %
2,5 – 6 %
10 – 60 % výjimečně 20 – 75 % minimální, vzrůstá s rostoucími obtížemi
20 – 90 % často 60 -85 % zvýrazněný v případě přejídání, nízký v případě diet snaha zbavit se přejídání, někdy snaha zhubnout
z donucení obtížemi nebo okolím
Tabulka č.1: Srovnání mentální anorexie a mentální bulimie
1.3 Historie poruch příjmu potravy Poruchy příjmu potravy nejsou fenoménem jenom dnešní doby, ale vyskytují se na světě od nepaměti. V nejstarších dobách bylo první starostí člověka aby nezemřel hlady. Potřeba nasycení určuje i uspokojení ostatních potřeb. Hladovění a snížený příjem potravy byl dříve součástí náboženských obřadů nebo rituálů, protestních činů a reakcí na špatné životní podmínky. Přejídání a nenasytné hltání bylo časté především u privilegované vrstvy obyvatelstva. Pojmenování těchto poruch - mentální anorexie a mentální bulimie - se netraduje od dob prvního popisu těchto chorob, ale postupně se měnilo a vyvíjelo (srov. Krch 2005, www.dáma.cz).
„Poruchami příjmu potravy trpěli lidé již v hluboké minulosti. Extrémní dodržování půstu bylo původně součástí asketických praktik mnoha zbožných křesťanů. 13
Později se dokonce v souvislosti s dlouhodobým odmítáním jídla mluvilo o nadpřirozených silách nebo vlivu ďábla. A ještě o něco dále začaly být nezvyklé či přehnané formy odmítání jídla pokládány za známku duševní poruchy.“ (www.zenain.cz). Krch (2005) uvádí stručnou historii poruch příjmu potravy. V antických dobách termín anorexie označoval stav nedostatečné „orexis“, to znamená celkové únavy, apatie. Galén používal tento termín v užším smyslu jako absenci chuti k jídlu nebo odpor k jídlu. Stejně jako Hippokrates, i Galén užíval pojem „asitia“. Tento stav byl připisován špatným tělesným tekutinám.
„Poprvé byly lékařskou vědou tyto poruchy popsané v Anglii a Francii v roce 1870 jako odmítání potravy, extrémní pokles hmotnosti s amenoreou, zácpou, poklesem tepové frekvence. V 19. století trpělo relativně mnoho dospívajících dívek "ze středních vrstev" hypochronní anemii - nápadnou bledostí a nechutenstvím. Již tehdy viděli lékaři souvislost mezí tímto onemocněním a úmyslným omezováním potravy z psychogenních příčin“ (www.doktorka.cz). „Ve Francii se od devadesátých let devatenáctého století mentální anorexie (anorexie mentale) stala běžně užívaným lékařským termínem. Byl to však britský lékař William Gull, který v roce 1874 úspěšně zavedl termín anorexia nervosa“ (Krch 2005, s. 29). Cooper (1995) ve své knize uvádí názvy používané pro označení mentální bulimie. Mezi ně patří „bulimarexie“, „syndrom dietního chaosu“. Termín „bulimia nervosa“ poprvé použil profesor Fussell v článku otištěném v roce 1979. Občanské sdružení Anabell (www.anabell.cz) na svých stránkách podává stručný přehled historie poruch příjmu potravy, z nichž jsem vybrala „nejdůležitější“ data: 2. století – Galén, jeden z nejznámějších starověkých lékařů a fyziků, poprvé popisuje příznaky mentální anorexie, 12. – 15. stol. – ženy hladovějí, aby umlčely své hříšné tělo a prohlašují se za světice, 16. stol. – světice jsou prohlašovány za „posedlé ďáblem“, jsou pronásledovány církví, 1694 – britský lékař Richard Morton poprvé definuje mentální anorexii, 1873 – Charles Lasegue definuje symptomatickou triádu anorexia-amenorea-vyhublost, 1917 – Dr. Lulu Hunt Peters zavádí do diet termín kalorie, vydává knihu o dietách a zdraví, 14
1962 – Hilde Bruch referuje o změnách myšlení, vnímání u mentální anorexie; publikovány výsledky prvních epidemiologických studií, 1967 – Twiggy na titulní straně módního časopisu Vogue – 41 kg, 170 cm, 1979 – anglický profesor B. Russell poprvé popsal bulimii a termín bulimia nervosa, vznik prvních speciální zařízení pro poruchy příjmu potravy, 1980 – vymezení kritérií mentální anorexie a mentální bulimie, 1987 – WHO prohlašuje, že mentální bulimie je důležitý problém světové populace, od r. 1990 – preventivní a podpůrné programy pro poruchy příjmu potravy.
1.4 Diagnostika a prevence poruch příjmu potravy Diagnostika Včasná diagnostika poruch příjmu potravy je velmi důležitá především v dětském věku, protože poruchy příjmu potravy zasahují do procesu dospívání ve všech jeho oblastech. Čím déle se poruchy příjmu rozvíjejí bez pomoci odborníků, tím hůře se potom jedinci s nemocí vypořádává. Syndrom mentální anorexie je vymezen následovně: „Mentální anorexie: 1. Tělesná váha je udržována nejméně 15 % pod předpokládanou nebo Queteletův index hmoty těla je 17,5 nebo méně. Prepubertální pacienti nesplňují během růstu očekávaný váhový přírůstek. 2. Snížení váhy si způsobuje pacient sám tím, že se vyhýbá jídlům, „po kterých tloustne“, a že užívá jeden nebo několik z následujících prostředků: vyprovokované zvracení, vyprovokovaná defekace, užívání anorektik a diuretik, nadměrné cvičení. 3. Specifická psychopatologie, přičemž stále přetrvává strach z tloušťky a zkreslená představa o vlastním těle jako vtíravá, ovládavá myšlenka a pacient si sám sobě ukládá za povinnost mít nízkou váhu. 4. Rozsáhlá endokrinní porucha, zahrnující hypotalamopituitární-gonádovou osu, se projevuje u ženy jako amenorea a u muže jako ztráta sexuálního zájmu a potence. Mohou se také vyskytnout zvýšené hladiny růstového hormonu, zvýšené hladiny kortizonu, změny periferního metabolismu tyreoidního hormonu a odchylky ve vylučování inzulínu. 15
5. Jestliže začíná onemocnění před pubertou, jsou pubertální projevy opožděny nebo dokonce zastaveny. Po uzdravení dochází často k normálnímu dokončení puberty, avšak menarché je opožděna“ (Kocourková 1997, s.1617).
Syndrom mentální bulimie vymezil Krch (2005, 19) následovně: 1. Opakované epizody přejídání (nejméně dvakrát týdně po dobu 3 měsíců) – tj. konzumování velkého množství jídla v krátkém časovém úseku. 2. Stálé zabývání se jídlem, silná a neodolatelná touha po jídle (žádostivost). 3. Snaha překonat „výkrmný“ účinek jídla jedním (více) z uvedených způsobů: vyprovokované zvracení, zneužívání projímadel, střídavá období hladovění, užívání léků typu anorektik, tyreoidálních preparátů nebo diuretik; diabetici se mohou snažit vynechávat léčbu inzulínem. 4. Pocit enormní tloušťky spojený s neodbytnou obavou ze ztloustnutí. Často (ne vždy) je v anamnéze epizoda anorexie nebo intenzivnějšího omezování se v jídle.
„Diagnostický proces u těchto pacientek či pacientů by měl využívat možností, které přináší tzv. víceosá diagnostika. Znamená to, že se zajímáme nejen o klinický syndrom poruchy příjmu potravy, ale také o to, jaká pacientka tímto syndromem trpí, v jakých psychosociálních okolnostech žije, jak vypadá její somatický stav, jaký stres prožívá a také – jaký je její postoj k léčbě. Kromě tzv. objektivních dat se zaměřujeme na charakteristiku subjektivního, vnitřního světa a způsoby, kterými se pacientka vyrovnává se stresem“ (Sladká-Ševčíková 2003, s. 12). „Diagnostický proces vyžaduje nejen znalosti v oblasti patologie poruch příjmu potravy, ale také komunikační dovednosti v interakci s pacientkou, případně i s její rodinou. Cílem diagnostického procesu je tedy nejen klasifikace klinického syndromu, ale také hypotéza o dynamickém fungování na pozadí osobnosti, interpersonálních vztahů a psychosociálních stresujících okolností. Terapie není cílena pouze na poruchu příjmu potravy, ale též na okolnosti, které mají charakter rizikových faktorů“ (www.dama.cz). Při diagnostice sledujeme i tzv. BMI index – z anglického Body Mass Index – nebo-li index tělesné hmotnosti, který může poukázat na poruchy příjmu potravy. BMI index se dá lehce vypočítat: hmotnost vyjádřená v kilogramech se vydělí druhou 16
mocninou výšky vyjádřenou v metrech (př. dívka vážící 58 kg měří 1,69 m, její BMI 58 : (1,692)= 20,3). Muži (kg/m2)
Ženy (kg/m2)
méně než 20
méně než 19
Normální váha
20 – 25
19 – 24
Nadváha
25 – 30
24 – 29
Obezita
nad 30
nad 29
Podváha
Tabulka č.2: Hodnoty BMI pro dospělé
Diagnostický proces musí tedy zahrnovat celou osobnost nemocného. Nestačí soustředit se pouze na somatické příznaky. Důležité je zejména rozpoznat příčinu poruchy a spouštěcí impuls, který vedl k nemoci. Musí následovat terapie nejen somatických problémů, ale především psychických příčin těchto onemocnění. Při diagnostice poruchy je důležitá spolupráce odborníků, rodičů a samotného pacienta. Mentální anorexie a mentální bulimie mají tendenci ke chronifikaci a jedna třetina pacientů zůstává nevyléčena. Tyto poruchy mohou končit i smrtí - v případě mentální anorexie v rozmezí 2 – 8 %, v případě mentální bulimie v rozmezí 0 – 2 % (srov. Marádová 2007, Krch 2005).
Prevence Léčba poruch příjmu potravy bývá velmi dlouhodobou a náročnou záležitostí, proto je velmi důležitá prevence poruch příjmu potravy tak, aby nedocházelo k samotnému onemocnění. Aby prevence fungovala, musí se na ní podílet všichni, musí být systematická a dlouhodobá. Mezi nejvíce ohrožené skupiny, z pohledu poruch příjmu potravy, patří modelky, tanečnice a dívky, které aktivně sportovaly. Mnoho dívek nedokáže přijmout fakt, že se v nich během puberty stávají ženy a dochází ke změně jejích tělesných proporcí. „Důležitou úlohu v prevenci rozvoje poruch příjmu potravy má zejména rodina. Podle psychologů by rodiče na své ratolesti neměli nakládat přílišnou zodpovědnost. Jedinci se sklonem k perfekcionismu potom mohou jakýkoliv neúspěch považovat za své selhání“ (www.ceskenoviny.cz).
17
Marádová a Krch (2003) uvádějí, že vhodným výchovným působením je možné poruchám příjmu potravy u dětí předcházet. Základ prevence spočívá v rodině, avšak i škola by měla – v rámci programu výchovy ke zdravému životnímu stylu – využít všech svých možností: 1. poskytnout žákům dostatek správných informací o výskytu, příčinách i důsledcích PPP, 2. vést žáky ke zdravým stravovacím návykům, 3. podporovat pozitivní sociální klima ve škole, 4. vytvářet podmínky pro osobnostní rozvoj, posilování sebedůvěry s cílem omezovat sebedestruktivní chování.
„Jak vyplynulo z analýzy problémů spojených s poruchami příjmu potravy, důležitým specifickým aspektem prevence je předcházení strachu z tloušťky. Volba strategie prevence poruch příjmu potravy je však komplikována reálnou situací – stoupajícím výskytem obezity u dětí“ (Marádová 2007, s.23). Benešová (2003) vidí jako důležité kroky prevence mentální anorexie a bulimie například nutnost vychovávat sebevědomé a vyrovnané jedince, zdravý životní styl, aktivní řešení problémů; udržování si vyrovnané nálady apod. Rodiče by se měli vyhnout odměňování (případně trestání) pomocí jídla, což může vést ke změně postoje k jídlu. Často rodiče své děti nutí sníst vše co je na talíři. To ovšem také není správné a opět se vytváří negativní vztah k jídlu. Rodiče by si měli dávat pozor, zda se dítě „nedojídá“ sladkostmi a tím se u něj vytváří nesprávný stravovací návyk. Rodina by měla dítěti poskytovat vzor ve zdravém a správném stravování. Škola by se měla snažit zadávat žákům úkoly, jejichž cílem je výchova ke zdravým stravovacím návykům. Měla by žákům poskytovat objektivní informace, týkající se ohrožení zdraví a rozvíjet jejich sebedůvěru a sociální dovednosti. Peggy Claude-Pierre (2001) ve své publikaci uvádí některé přístupy, které mohou pomoci předcházení vzniku poruch příjmu potravy: 1. trvejte na tom, aby vaše děti byly dětmi, 2. pomoc při řešení rodinných problémů hledejte mimo svoji rodinu, 3. učte svoje dítě přijmout nedokonalost, 4. vytvářejte u dítěte pocit bezpečí, 5. naučte dítě nepřeceňovat problémy, 6. pomozte svému dítěti řešit jeho starosti, 18
7. zasáhněte, když se vaše dítě podceňuje, 8. přimějte své dítě ať se věnuje svým zájmům – na vašim.
Z výsledků různých výzkumů vyplývá, že pacientů s poruchami příjmu potravy velmi rychle přibývá. Tyto poruchy jsou považovány za třetí nejrozšířenější onemocnění dospívajících.
Krch (2005, zkráceno) uvádí dvě zajímavé statistické tabulky: Mentální anorexie
Mentální bulimie
Rok ženy
muži
celkem
ženy
muži
celkem
1985
91
4
95
10
0
10
1994
164
10
174
88
4
92
1998
577
24
601
206
11
217
2000
545
32
577
228
4
232
Tabulka č.3: Počet pacientů s diagnózou mentální anorexie nebo mentální bulimie hospitalizovaných v České republice
Muži
Ženy
34,3
57,4
8,4
48,7
Snaha zhubnout (v minulosti)
16,6
56,2
Vynechávání hlavního jídla (denně, téměř denně)
16,0
34,4
Preference vegetariánské, makrobiotické kuchyně
2,7
8,4
Nikdy nejí maso
0,5
3,5
-častěji než jednou týdně
4,1
18,0
-častěji než jednou měsíčně
8,5
39,4
EAT-26=,>20
1,4
11,4
Nespokojenost se svým tělem Přání zhubnout (vždy, velmi často, často)
Omezování se v jídle ve strachu z tloušťky
Tabulka č. 4: Prevalence rizikových symptomů mezi českými středoškoláky (údaje v procentech, dotazováno 614 mužů a 639 žen)
19
Shrnutí: Mezi poruchy příjmu potravy patří zejména mentální anorexie a mentální bulimie. U těchto poruch jsou typické obavy z tloušťky, manipulace s jídlem, sloužící ke snížení hmotnosti a zkreslené vnímání vlastního těla. Na vzniku těchto poruch se podílejí
vlivy
sociální,
rodinné
i
individuální.
Důležité
místo
zaujímají
i psychotraumatizace a osobnost daného jedince. Postižení mají pocit, že musí zhubnout a začínají první experimenty s dietami, které přerůstají v poruchy příjmu potravy. Zpočátku omezují jídlo a odmítají kalorické pokrm. Snaží se vyvíjet nadměrnou fyzickou aktivitu nebo si pomáhat některými léky snižujícími chuť k jídlu nebo zvyšujícími vylučování vody z organismu. Diagnostický proces by měl využívat možností, které přináší tzv. víceosá diagnostika – tzn. zajímáme se o klinický syndrom, ale také o to, jaká pacientka tímto syndromem trpí, v jakých psychosociálních okolnostech žije, jak vypadá její somatický stav, jaký stres prožívá a také – jaký je její postoj k léčbě. Prevence poruch příjmu potravy začíná v rodinném prostředí a pokračuje ve školním prostředí.
20
2 Mentální anorexie 2.1 Základní charakteristika a etiologie mentální anorexie Mentální anorexie je závažnou nemocí, která patří mezi poruchy příjmu potravy. Tato nemoc postihuje častěji dívky a ženy (asi 95% jedinců s mentální anorexií jsou dívky) (srov. www.idealni.cz). Pro nemocné se „smyslem“ jejich života stává udržení si co nejnižší váhy. Definicí mentální anorexie najdeme celou řadu. Každý z autorů zdůrazňuje ve své definici něco jiného, jejich společným znakem však zůstává narušený vztah k jídlu. Uvádím tedy přehled některých definic nebo charakteristik mentální anorexie. „Náruživá abnormální snaha zhubnou patří spolu s chorobnou otylostí k odedávna známým maniakálním poruchám postoje k jídlu. Je charakterizována omezováním příjmu potravy až po úplné odmítání jídla; neléčená končí smrtelně anebo přechází do chronické mentální anorexie, při které nemocní konzumují alespoň život udržující minimum potravy“ (Leibold 1995, 38). „Jde o vědomé odmítání potravy ze strachu před obezitou. Extrémní vyhublost je vnímaná jako žádoucí stav, nejsou přijímány žádné argumenty okolí. Při poruše je zpočátku výrazná tělesná aktivita, cvičení. Následně dochází k nápadnému snížení hmotnosti (25%), ztrátě menstruace, k zpomalení pulsu, dýchání, snížení tělesné teploty“ (Kariková 1996, 28). Zde je vidět, že každý autor se na problematiku mentální anorexie dívá z trochu jiného úhlu pohledu. Leibold se na tuto poruchu dívá z pohledu vztahu jedince k jídlu, kdy tito lidé si snižují příjem potravy na minimum, aby dosáhli vysněné postavy. Kariková se ve své definici mentální anorexie zaměřuje spíše na důsledky způsobené touto poruchou. Obě definice se shodují v tom, že jde zejména o vědomé odmítání potravy za účelem „vylepšit“ svou postavu. „Mentální anorexie je porucha charakterizovaná zejména úmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Anorektičky neodmítají jídlo proto, že by neměly chuť, ale proto, že nechtějí jíst, i když to někdy popírají. Nechutenství nebo oslabení chutě k jídlu je většinou důsledkem hladovění“ (Krch 2002, 23). Dle Maloneye (1997) mívají anorektičky pocit nadřazenosti nad ostatními lidmi. Podle jejich iracionálního uvažování jsou ostatní lidé slabí a nedokáží se ovládat, 21
protože musí jíst, zatímco ony mají mimořádnou sílu a sebekontrolu, protože jedí jenom málo nebo vůbec ne. „Anorexie – nechutenství. Nespecifický příznak, který může mít řadu příčin; ty jednak vycházejí z trávicího traktu, jednak jsou výsledkem působení celkových stavů a onemocnění na příslušná centra v CNS“ (Vokurka 2004, 50). „Nemoc je provázena podvýživou různé tíže, minimálně však ztrátou tělesné hmotnosti větší než 25 % (u dětí toto neplatí), s následnými sekundárními endokrinními a metabolickými změnami bez přítomnosti somatické poruchy. Pacienti mají změněný postoj k jídlu a potřebám výživy, mají radost z váhového úbytku s přáním být extrémně štíhlí, jsou bez náhledu na nepřiměřenost své nízké hmotnosti s chorobným strachem ze ztloustnutí. Jejich vnímání tělesného schématu je narušené – mají pocit velkého zadku, břicha a tlustých stehen“ (www. pacient.cz). Leibold (1995) rozlišuje dva druhy mentální anorexie: 1. Akutní pubertální mentální anorexie – symptomy: odmítání potravy, rapidní snižování hmotnosti, přehnaná činorodost, přehnaná starostlivost o druhé, popírání tělesných signálů atp. 2. Chronická mentální anorexie – asi u jedné třetiny přechází akutní mentální anorexie do chronické fáze;
Papežová (2000) uvádí pět stádií chování jedinců s mentální anorexií: 1. popření – jedince nenapadne, že je něco v nepořádku, že mají problém a nic nechtějí měnit; 2. úvahy (pozorování, rozjímání) – jedinci začínají přemýšlet o tom, že něco není v pořádku; někteří připustí, že je třeba něco změnit, ale zůstávají nerozhodní a nedělají aktivní kroky ke změně; 3. příprava – jedinci si přejí změnu a pomoc, ale jsou nejistí, co bude, až se jejich jídelní chování změní; 4. akce – jedinci se rozhodnou pro změnu; začínají modifikovat svou kontrolu nad dietou a věří, že budou schopni vydržet; 5. udržení – neustále pokračují v práci na uzdravení a vyhýbají se relapsu.
22
Etiologie „Anorexie často začíná jako nevinná dieta, která může končit v bezútěšném začarovaném koloběhu: jídlo – zvracení – diety – cvičení – přejídání …“ (Benešová 2003, 4) František Faltus ve své knize Anorexia mentalis (1979, 18) uvádí jako základní příznak mentální anorexie snahu zabránit skutečnému nebo domnělému tloustnutí nebo vývinu sekundárních pohlavních znaků zjevným nebo tajným odmítáním potravy, zvracením, projímadly. Onemocnění postihuje především dívky v období puberty a mladé ženy. Je podmíněno patofysiologickým mechanismem odehrávajícím se zejména v oblasti hypothalamohypofysární a je vyvoláno komplexem osobnostních a psychogenních faktorů. Ke vzniku anorexie často nepřispívá pouze jeden jediný faktor, ale mentální anorexie vzniká souhrou mnoha faktorů. Mezi příčiny vzniku mentální anorexie můžeme řadit sociální faktory, psychické faktory, vliv rodiny, individuální vlivy atp. Jednotlivé vlivy se mohou vzájemně prolínat a často spolupůsobí více vlivů najednou. Mezi takzvané spouštěcí faktory můžeme řadit určitou formu stresu, na který se postižený jedinec není schopen adaptovat. Dále sem řadíme události měnící rodinnou rovnováhu, psychotraumata, nápodoba apod. (srov. Krch 2005, Marádová 2007, Papežová 2000). „Existují různé důvody, které mohou hladovění „spustit“ (hrozící rozvod rodičů nebo jiná rodinná krize, ztráta někoho blízkého, vážná nemoc sourozence, alkoholizmus nebo jiná závislost rodičů, poznámka trenéra v tanečním či sportovním klubu o váze, předčasný odchod z domova, např. práce au pair a další)“ (Papežová 2000, 10). V další fázi mentální anorexie působí tzv. udržující faktory, které jsou spojeny s hladověním a oslabením ego-fungování. Tyto faktory způsobí primární zisk z poruchy (např.snížení úzkosti) a sekundární zisk (např. větší pozornost rodičů). Udržující faktory, jak již název napovídá, „slouží“ zejména tomu, že jedinec s mentální anorexií touží udržet si váhu nebo ještě více zhubnout, aby se mu stále dostávalo „obdivu“ okolí z jeho nové „podoby“ (srov. Papežová 2000, Marádová 2007).
„Onemocnění začíná nenápadně, logickou dietou. Impulsem mohou být poznámky okolí o obezitě. Významným faktorem však často bývá narušená interakce v rámci rodinných vztahů s přílišnou závislostí, a nebo naopak, chladnými neosobními vztahy (nejčastěji ze strany perfekcionistické matky)“ (Kariková 1996, 28). 23
Leibold (1995) uvádí příčiny mentální anorexie, které se podle něj vyznačují chorobným,
maniakálním
postojem
k jídlu,
který
nevzniká
z jedné
příčiny.
Spolupůsobí-li více činitelů, stává se jídlo problémem. Musí existovat i individuální předpoklady k tomu, aby určité faktory vedly k takovému onemocnění. Mezi základní příčiny patří sociální příčiny (nadbytek potravin, přehnaný ideál štíhlosti, změna v pojetí úlohy ženy) a individuální příčiny (porucha ve vnímání těla, odpor k dospívání, usilování o výjimečnost). „Základními příznaky jsou chorobný strach ze ztloustnutí, odmítání jídla, které vede postupně ke ztrátě chuti k jídlu a pocitu hladu, postupné snižování tělesné hmotnosti vyúsťující až do extrémního hubnutí, narušené vnímání schématu vlastního těla,
amenorea,
nepřítomnost
somatické
choroby
nebo
jiného
kompletního
psychopatologického syndromu, které by mohly vyvolávat obdobný komplex příznaků“ (Zvolský 2003 124). Papežová (2000) na místo toho neuvádí příčiny anorexie, ale určuje to, co anorexie není: 1. známkou toho, že rodiče udělali ve výchově něco špatně, 2. projevem zlomyslnosti, paličatosti či rozmaru nemocné, 3. něco, z čeho se lze jen tak vyvléknout, 4. něco, co lze zakázat hrozbou nebo trestem.
2.2 Diagnostika a léčba mentální anorexie K diagnostice se nejčastěji používá mezinárodní klasifikace nemocí (MKN 10), DSM-IV Americké psychiatrické asociace, dotazník EAT, dotazník EDI a další. Na diagnostice mentální anorexie se podílí více odborníků, nutná je i spolupráce rodičů a samozřejmě pacienta, který se často necítí být nemocen, a proto nemusí mít chuť a snahu se léčit. Diagnostika se nesmí zaměřovat pouze na somatické symptomy, ale musí hledat i samotnou příčinu mentální anorexie, která se často týká psychické stránky nemocného a je nezbytné ji odstranit. Čím dříve bude mentální anorexie diagnostikována, tím větší jsou šance na úplné uzdravení. Jedinci s mentální anorexií si často neuvědomují, že jsou nemocní, proto nepotřebují pomoc lékařů. Často tito lidé nechápou, proč si jejich rodina či přátelé myslí, že jsou nemocní, a že by potřebovali pomoc odborníků (srov. Krch 2005). 24
Kocourková (1997) vymezuje kritéria pro diagnostikování mentální anorexie. Jedinec musí splňovat dva nebo více z následujících znaků: 1. Nadměrné zabývání se váhou. 2. Nadměrné zabývání se energetickým příjmem. 3. Porucha tělového obrazu (obr. str.5). 4. Strach ze ztloustnutí. 5. Vyvolávané zvracen., 6. Rozsáhlé cvičení. 7. Abúzus laxativ ( Kocourková 1997, 82).
Obr č.1: Porucha tělového obrazu
Typický symptom „vyhýbání se příjmu potravy“ je určující pro všechny jedince trpící mentální anorexií, bez ohledu na věk. Neváže se na ztrátu chuti k jídlu, ale jde o přemáhání hladu o jeho ovládání a snahu dosáhnout štíhlosti. Strach ze ztloustnutí se u těchto pacientů neztrácí ani při velkém váhovém úbytku a pocit uspokojení ze ztráty kilogramů se nedostavuje (srov. Papežová 2000). Prvotní zaznamenání příznaků mentální anorexie může zjistit i škola. Dle Papežové (2000) by měl pedagogickou diagnostiku provádět i učitel, který může zaznamenat, že se u jeho žáků rozvíjí mentální anorexie. Učitel by si měl všímat: 1. V tělesné výchově může zaznamenat, že žák ztrácí váhu. 2. U jedinců před pubertou může zaznamenat, že nerostou stejně jako ostatní. 3. Žák, sociálně aktivní, se začíná stranit ostatních a je posmutnělý. 4. Skrývají se pod vrstvami oblečení, často se tisknou k topení, aby si zachovali teplo. 25
5. V tělesné výchově se straní ostatních – cvičí jiným způsobem apod. 6. Vynechávají školní jídla, jedí pouze zeleninu a ovoce. Škola může učinit některá opatření, která pomohou bojovat s anorexií. Měl by se angažovat jeden učitel – školní psycholog. Učitel by měl sdělit podezření rodině a spolupracovat s rodinou.
Neexistuje pouze jediná léčebná metoda, lék nebo operace, které by jedince trpícího mentální anorexií navždy úspěšně zbavili této poruchy. Léčba mentální anorexie bývá dlouhodobá. Někdy se i po „vyléčení“ nemoc může vrátit a někdy se jedinec nemusí vyléčit vůbec. Léčba mentální anorexie závisí, dle Leibolda (1995), na době trvání chorobné závislosti, než se pacient dostavil k odbornému ošetření, kolik jídla ještě předtím konzumoval, dle toho se objevují rozdílně těžké následky choroby, které se musí zčásti léčit v nemocnici. Pokud pacient v průběhu choroby zneužíval léčiva, jsou navíc nutné i detoxikační a odvykací kúry, při nichž se odstraňují případné vedlejší nežádoucí účinky léků. K léčebným metodám patří rovněž správná výživa; v žádném případě to nesmí být „výkrmná kúra“, jinak hrozí vážné tělesné poruchy a psychické reakce, které by pak mohly zmařit veškerou námahu. Nutná je i psychoterapie. „Léčba může být ambulantní, při hospitalizaci v závislosti na stupni závažnosti. Prvním krokem léčby je zrušení důsledků hladovění zvýšením tělesné hmotnosti a normální skladba potravy. U lehčích případů toho lze dosáhnout ambulantně, u středně těžkých a těžkých případů je nezbytná hospitalizace. Někdy je nutná umělá výživa sondou nebo infuzemi. Současně je nutná intenzivní psychoterapie. Léčba probíhá buďto individuálně nebo skupinově pod vedením psychoterapeuta, který však musí být vhodně vybraný“ (Dybová, online).
František Faltus (1979) rozlišuje léčbu krátkodobou a dlouhodobou: 1. krátkodobá léčba – rychlá první pomoc poskytnutá v akutním stadiu choroby; léčení spočívá v rychlém zvládnutí nejzávažnějších chorobných symptomů; prvořadým úkolem je úprava základních životních funkcí, 2. dlouhodobá léčba – léčení všech chorobných příznaků; zaměřujeme se na postupné zlepšování celkového stavu pacienta, zlepšený stav udržet a zabránit dalším recidivám; cílem je získat pacienta ke spolupráci, naučit ho správně jíst, přiměřeně hodnotit svou postavu a vzhled. 26
Léčba mentální anorexie je velmi náročná, pacientky často nechtějí spolupracovat, protože se necítí být nemocné. Cílem léčby tedy je změnit jídelní chování pacienta a zmírnit jeho strach z obezity. Důležitou součástí léčby je, aby si sami jedinci postižení touto poruchou uvědomili, že potřebují odbornou pomoc a chtěli se sami vyléčit. Dle Papežové (2000) by si měli pacienti s mentální anorexií zodpovědět některé otázky např. Jak anorexie ovládá mé zdraví? Jak anorexie ovládá mou psychiku? Jak anorexie ovlivnila mou kariéru? Jak anorexie ovlivnila mé vztahy? Co očekávám od uzdravení? Léčba může být řešena ambulantně nebo hospitalizací pacienta. Po hospitalizaci musí následovat ambulantní léčba. Mezi základní druhy léčby mentální anorexie patří: rodinná terapie (je nutná, pokud jsou v popředí nemoci konflikty v rodině), kognitivněbehaviorální terapie, interpersonální terapie, psychodynamická terapie a farmakoterapie. Dle Stárkové (1991) je při léčbě mentální anorexie velmi důležitý dohled nad příjmem potravy, někdy podávání antidepresiv nebo neuroleptika. Vždy je důležitý dostatek vitamínů, důležitá je i psychoterapie podmiňováním a rodinná terapie. „Anorexie vede často k pocitu osamění a k izolaci, což situaci ještě více zhoršuje. Někdy pomáhá kontakt se stejně postiženými. Svépomocné skupiny mohou být výraznou podporou“ (Papežová 2000, 11). Anorexie může v některých případech přetrvávat po mnoho let. Bohužel v jiných případech vede k akutnímu onemocnění, které se podaří vyléčí, nebo které končí smrtí – Marádová (2007) uvádí 2 až 8 % ze všech případů. Léčba mentální anorexie má dobrou prognózu u 40 % pacientů, ve 25-30 % jde o částečné uzdravení, kdy tito jedinci jsou rizikovou skupinou – obě skupiny mají vysoké riziko recidivy až 50 %, u poslední třetiny pacientů je prognóza nepříznivá (srov. www.pacient.cz). Otázkou zůstává, jaký je život po anorexii? Anorexie často začíná v době velkých životních změn jedince, proto mnoho pacientů ztratilo normální dospívání – především v oblasti navazování kontaktů s vrstevníky, hledání vlastní identity a životních cílů. Je důležité najít jedincům, kteří úspěšně absolvovali léčbu, rozumné cíle a pomoci jim se změnou životního stylu, aby neměli důvod vracet se k nemoci.
27
Zásady stravování při mentální anorexii uvádí ve své publikaci Benešová (2003): 1. je nutné začít s postupnou realimentací, 2. postupně přidávat množství potravin a obohacovat jídelníček o nové potraviny, 3. jíst pravidelně 5 až 6 x denně, 4. pestrá strava, atp.
Jedinci trpící mentální anorexií se mohou obrátit o pomoc i na některé instituce zabývající se problémy poruch příjmu potravy: 1. Anabell – Občanské sdružení; Bratislavská 2, 602 00 Brno; tel: 542214014; www.anabell.cz 2. Poradna pro poruchy metabolismu a výživy – MUDr. Miroslava Navrátilová, tel: 532232348 3. Zdravotní ústav se sídlem v Brně – Oddělení podpory zdraví, MUDr. Eliška Bartlová, tel: 545425355-8 4. Psychiatrická klinika při Fakultní nemocnici Brno-Bohunice – MUDr. Daria Valentová; Jihlavská 20, 639 00 Brno-Bohunice; tel: krizové centrum: 547192078, linka naděje: 547212333 5. Psychoprofi s.r.o. – Soukromá psychologicko-psychiatrická ambulance, tel: 548211364, www.psychoprofi.cz 6. Modrá linka – Centrum a linka důvěry pro děti a mládež, tel: 549241010, e-mail:
[email protected] (srov. www.anabell.cz, www.idealni.cz).
2.3 Průběh a zdravotní následky mentální anorexie Mentální anorexie může mít chronický nebo akutní průběh. Akutní mentální anorexií trpí nejčastěji dívky v pubertálním věku a téměř vždy dívky. Akutní mentální anorexie přechází asi v jedné třetině případů do chronické fáze mentální anorexie. Maloney (1997) ve své publikaci uvádí možné průvodní znaky anorexie: 1. ztráta 15 a více procent z normální tělesné hmotnosti, 2. pravidelný denní příjem energie nižší než 1000 kalorií, 3. amenorea - ztráta menstruace (běžný průvodní znak hladovění, protože tělo si nemůže dovolit ztrácet živiny menstruačním krvácením), 28
4. odmítání udržet si nejnižší tělesnou hmotnost (snaha zhubnout i přes nízkou tělesnou hmotnost), 5. jídlo = nepřítel, 6. pocit, že dieta ovládla celý život dotyčné osoby, 7. neustálé cvičení, někdy i pozdě v noci nebo v jinou zvláštní dobu, 8. přecházení při jídle, 9. osoba hned po jídel (nebo pokud byla donucena jíst) pospíchá od stolu, aby mohla zvracet nebo použít projímadla, 10. záchvaty přejídání a/nebo období přejídání a následného pročišťování, střídaná obdobím hladovění, 11. neustálý strach z přibývání na váze, 12. dotyčná osoba si o sobě myslí, že je tlustá, i když jiní tento názor nesdílejí, má zjevně „normální“ tělesnou hmotnost, a přitom trpí utkvělou představou, že je tlustá, 13. intenzivní strach z nadváhy, i když dotyčná osoba není silná, nebo dokonce ztrácí váhu.
Krch (2002) ve své publikaci uvádí několik bodů (zde ve zkrácené formě), dle kterých můžeme rozpoznat mentální anorexii. Uvádí je tak, jak na sebe postupně navazují s prohlubováním poruchy. 1. Mění se jídelníček – nejprve mizí jídla energeticky vydatná nebo „nezdravá“. 2. Změna jídelního režimu – „nic navíc“. 3. Při jídle se srovnávají s ostatními – musí mít co nejméně jídla. 4. Mění se jídelní tempo a chování – jedí pomalu, v jídle se nimrají, jídlo si dělí na miniaturní kousky. 5. Mění se jejich chuť – někdy hodně solí, hodně pijí nebo naopak. 6. Vyhýbají se jídlu ve společnosti. Při jídle vypadají napjatě, strnule a vyděšeně. 7. Vzrůstá jejich aktivita – neustále si chtějí „dávat do těla“, dokáží posilovat i několik hodin. 8. Příliš se zaobírají sovu postavou – neustále jsou před zrcadlem nebo na váze, někdy se váze vyhýbají. 9. Objevují se zdravotní potíže – nejprve zácpa, porucha menstruačního cyklu a zimomřivost. Vypadávají jim vlasy, kazí se jim pleť. 10. První hubnutí je spojeno se vzrůstem sebevědomí, zlepšením nálady. 29
11. Postupně se začínají vyhýbat přátelům, rodině a uzavírají se do sebe. Vzrůstá jejich přecitlivělost a podrážděnost. 12. Na tlak donutit je jíst reagují odporem. Vyhrožují, emočně vydírají. Pokud jsou nuceni jíst, podvádějí.
V první fázi hubnutí jsou jedinci spokojeni se svými výsledky, bývají plni energie a často chváleni okolím jak se jim podařilo pěkně zhubnout a jak jim to sluší. V další fázi se začínají objevovat zdravotní obtíže jako následek přílišného hladovění. Zdravotní následky mentální anorexie jsou často nezvratné a v některých případech mohou způsobit i smrt pacienta z důvodu selhání organismu z vyhladovění. Nemocní se často cítí zdraví a nechápou, proč je okolí považuje za nemocné. Proto nemají snahu se léčit, nemoc se mění v chronickou a vznikají apodiktické změny na organismu v oblasti somatické i psychické. (srov. www.anabell.cz, Papežová 2000 ). Dle mezinárodní klasifikace nemocí (2000) je mentální anorexie provázena podvýživou různé tíže s následnými sekundárními endokrinními a metabolickými změnami a poruchou tělesných funkcí. Mohou se přidružovat depresivní a obsedantní symptomy, rysy poruchy osobnosti. Mezi základní psychopatologické symptomy patří, dle Zvolského (2003), příznaky anxiózní, fóbické, depresivní, hysterické a obsedantní. „Nedostatečná výživa u mentální anorexie může mít za následek tyto potíže: 1. zimomřivost jako následek ztráty tukové tkáně, 2. problémy s vlasy – jsou slabé, bez lesku, vypadávají, vznikají až lysiny, lámou se, 3. problémy s pletí – bledost, vyčerpanost, popelavost, samovolně vznikající modřinky, nazelenalost, 4. zhoršuje se kvalita nehtů – třepí se, lámou, 5. postižení ústní dutiny – kazivost zubů, změny až ztráta chuti, 6. odvápnění kostí a zvýšené riziko zlomenin, 7. zácpa, 8. chudokrevnost, 9. nízký krevní tlak a celková slabost, 10. poruchy důležitých orgánů – jater, srdce, ledvin, plic, slinivky, 11. snížení obranyschopnosti organizmu, časté infekční choroby, špatné hojení ran, 12. sklon ke vzniku křečí
30
13. mentální anorexie vzniklá v dětství a během časného dospívání způsobuje zpomalení růstu a nižší postavu v dospělosti, dívkám se nevyvinou prsa a nedostaví se menstruace, celkově mají dětský vzhled, 14. dívky, které již menstruovaly, přestanou menstruovat, následkem pak může být neplodnost, 15. narušení sexuálních funkcí“ (www.viscojis.cz).
Krch (2005) uvádí zdravotní důsledky mentální anorexie, ze kterých jsem vybrala jen některé: kardiovaskulární komplikace (téměř u 90 % postižených; nejčastěji se vyskytuje sinusová bradykardie s frekvencí méně než 60 tepů za minutu; hypotenze atp.); renální komplikace (vyskytují se až u dvou třetin anorektiček; patří sem: hypokalemie, hypochloremie, hypomagnezemie atp.); gastrointestinální komplikace (eroze zubní skloviny, záněty jícnu, komplikace v oblasti žaludku a tlustého střeva atp.); kosterní komplikace (vyzrávání kostí se zpomaluje nebo zastavuje, častá je osteoporóza, snížená
minerální
denzita
kostí
atp.);
endokrinní
komplikace
(amenorea,
hypogonadismus, infertilita (neschopnost otěhotnět) atp.); hematologické komplikace (změna krevního obrazu a kostní dřeně); neurologické komplikace (tonicko-klonické křeče, akutní zmatenost, svalová slabost, apod.); metabolické komplikace (zhoršená termoregulace, zvýšená hladina cholesterolu v krvi (až u 50 % anorektiček), narušený metabolismus glukózy, atd.); (dermatologické komplikace – kožní vyrážky, suchá šupinatá kůže, atd.).
Mentální anorexie má velmi často vliv na sexualitu a plodnost pacientů. Jedinci s mentální anorexií mají velké zábrany v oblasti sexu. Narušené vnímání sexuality vede k vyhýbání se důvěrným vztahům. Poruchy menstruace jsou spojeny s dysfunkcí hypotalamu. Jakmile se normalizuje tělesná hmotnost, menstruace se opět dostaví. Během těhotenství mívají velký strach ze ztloustnutí a ztráty kontroly nad jídlem. U jedinců trpících mentální anorexií je narušena jejich psychická pohoda, osobní i společenský život. Jedinci s touto poruchou často trpí depresivními stavy, které jsou spojeny s obavami o jejich postavu, hmotnost a příjem potravy (srov. Claude-Pierre 2001, Krch 2005).
31
Jeden příklad z mnoha: „Čtyřiadvacetiletá středoškolačka v invalidním důchodu. Mentální anorexií trpí asi od šestnácti let. Stav se postupně zhoršuje, přestože ukončila střední školu, nebyla schopna vydržet v zaměstnání. Žije u rodičů. Má přítele, s nímž nežije sexuálně, nemá o sexualitu zájem a stydí se za to, jak vypadá. Při výšce 163 cm má zhruba 34-36kg. Spontánní menstruaci nemá už několik let. Byla opakovaně hospitalizována v různých zdravotnických zařízeních, do ambulantní léčby dochází nepravidelně. Při rozhovoru v průběhu poslední hospitalizace sděluje, že ví, že se musí léčit, rodiče se na ni zlobí, nechápou ji, protože si chce vařit sama vegetariánskou stravu, odmítá jíst, co uvaří matka. Sama uvádí, že se snaží jíst, ale má tělesné potíže, za které nemůže. Většinu dne se zabývá jídlem, rozmýšlí, co bude jíst, počítá kalorie, shromažďuje nízkokalorické recepty“ (Sladká-Ševčíková 2003, 14).
Shrnutí: Mentální anorexie je porucha charakterizovaná úmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Jedinci jídlo odmítají, protože nechtějí jíst, cítí se tak nadřazeni ostatním, protože se dokáží více ovládat, aby méně jedli. Rozlišujeme dva druhy mentální anorexie: akutní pubertální mentální anorexie a chronická mentální anorexie. Anorexie bývá způsobena souhrou několika faktorů např. sociální faktory, psychické faktory, vliv rodiny atp. V průběhu nemoci působí tzv. udržující faktory. Mezi základní příznaky mentální anorexie řadíme chorobný strach ze ztloustnutí, odmítání jídla, narušené vnímání schématu vlastního těla, amenorea atd. Léčba může být ambulantní nebo formou hospitalizace. Součástí léčby je intenzivní psychoterapie. Léčba probíhá individuálně nebo skupinově, může se jednat o krátkodobou nebo dlouhodobou léčbu. Mezi základní zdravotní následky mentální anorexie patří zimomřivost, problémy s vlasy a pletí, zácpa, chudokrevnost, neplodnost, kardiovaskulární komplikace atd.
32
3 Mentální bulimie 3.1 Základní charakteristika a etiologie mentální bulimie „Název bulimie je odvozen od dvou řeckých slov: bous, což znamená „kráva“ nebo „vůl“, a limos, které znamená „hlad“ nebo „hladomor“. Jak jméno naznačuje, bulimie je porucha, při které lidé pociťují strašný hlad, téměř jako kdyby hladověli v období hladomoru. Snaží se hlad utišit tím, že „jedí jako kráva“ – velké množství jídla. Někdy třeba snědí najednou i desetkrát více než je běžná porce. A potom, v zoufalé úzkosti, aby neztloustly, se bulimičky přinutí jídlo vyzvracet“ (Maloney 1997, s. 83). Dříve bylo přejídání a následné zvracení spojováno pouze s touhou moci pokračovat v jídle (např. na zámeckých hostinách). Dnes jedinci trpící bulimií jsou „puzeni“ sníst velké množství, ale pod tíhou svědomí ho i vyzvracet. „Mentální bulimie je syndrom charakterizovaný opakujícími se záchvaty přejídání a přehnanou kontrolou tělesné váhy, které vedou pacienta k aplikaci krajních opatření, aby zmírnil „tloušťku vyvolávající“ účinky požité potravy“ (Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize 2000, s.175). Obě definice se shodují v tom, že mentální bulimie je založena zejména na přejídání se a následném pročišťování. Cyklus opakovaného přejídání a pročišťování se pro „bulimičky“ stává jakousi bitvou o získání kontroly nad sebou. Při přejídání tuto kontrolu ztrácejí, ale při následném pročišťování ji získávají zpět. „Pro bulimii je příznačná „nezadržitelná“ touha hltat nadměrné množství potravy, následovaná hladovkami, zvracením nebo nadměrným používáním projímadel“ (Krch, Richterová 1998, s.41). Uváděné definice mentální bulimie se mírně liší ve své formulaci, protože každý autor nahlíží na tuto problematiku z trochu jiného hlediska. Všechny definice ovšem mají několik společných znaků, mezi které můžeme řadit zejména nezadržitelné přejídání s následným nucením zbavovat se požité potravy, aby si jedinec byl jistý, že „nepřibere“. „Bulimie – nezvladatelná chuť k jídlu „žravost“. Mentální bulimie – onemocnění s opakovanými atakami přejídání se silným puzením k jídlu a provázené současně
33
neadekvátní snahou zabránit ztloustnutí (zvracení, učívání projímadel apod.)“ (Vokurka 2004, s. 123). Papežová (2003) popisuje bulimii jako vlčí hlad neboli záchvaty přejídání „binges“, které jsou charakterizovány konzumací velkého množství kalorické stravy v krátkém čase. Jsou výsledkem souhry fyziologických (hladovění) a psychologických mechanizmů (nuda, stres, osamělost,…). „Bulimie je posedlost jídlem a sledováním tělesné hmotnosti charakterizovaná opakovanými záchvaty přejídání, po nichž následuje kompenzační chování, například záměrně vyvolané zvracení či nepřiměřený tělesný pohyb“ (Hall 2003, s.2). Tato „definice“ mentální bulimie myslím mluví za vše. Hall (2003) dále uvádí, že většina žen i mužů svoji závislost tají, protože bulimie podrývá jejich sebeúctu a ohrožuje jejich život. Většina definic se odráží právě od touhy zhubnout. Proces hubnutí je zde ale značně deformován a stává se nezdravým způsobem života, který ničí zdraví pacienta. Většina těchto jedinců si připadá „odporná“, ale nedokáži si pomoci. Najdou se i výjimky, které si neuvědomují (nebo nepřipouští), že by mohli být nemocní.
Dle Málkové (2001) trpí bulimií až 5 % obézních lidí, mnoho obézních žen má sklon k večernímu přejídání nebo se přejídají pod vlivem stresu. I mírná nadváha, vyložená jako obezita, může vést k nestřídmým dietám. Proto jsou dospívající dívky se sklonem k nadváze a obézní děti ohroženy mentální anorexií a bulimií. Velmi důležitá je zejména reakce okolí – i dobře míněné rady nebo poznámky mohou vést k držení diety nebo hladovky. Lidé trpící bulimií chtějí hubnout, ale jak uvádí Marádová (2007), u bulimie se nevyskytuje závažnější úbytek tělesné hmotnosti. Pokud ano, potom hovoříme o bulimické formě mentální anorexie. Benešová (2003) píše, že mentální bulimie začíná později než mentální anorexie, ala často se z mentální anorexie vyvíjí. Vokurka (2004) uvádí dva typy bulimie dle způsobu kompenzace nadměrného přívodu potravy a to na typ vypuzující (využívá zvracení, laxativa, klyzmata) a typ nevypuzující (využívá nadměrné cvičení, půsty). Lidé trpící bulimií bývají většinou úspěšní a oblíbení mezi ostatními. Jde většinou o inteligentní, ctižádostivé jedince, toužící po dokonalosti. Touto poruchou trpí převážně ženy ve věku od 15 let až lehce přes dvacet let (srov. www.wikipedie.cz, 34
Papežová 2003). Lidé s mentální bulimií přehnaně kontrolují svoji tělesnou váhu, ale díky přejídání jejich váha nijak dramaticky neklesá, na rozdíl od mentální anorexie. Krch (2008) uvádí, že mentální bulimií u nás trpí asi každá dvacátá dospívající dívka a mladá žena. Narušené jídelní postoje a ohrožující způsoby kontroly tělesné hmotnosti lze pozorovat u více než deseti procent mladých žen. „Bulimie způsobuje, že nemocný si sám sebe oškliví, často o sobě hovoří jako o „odporném praseti““ (Claude-Pierre 2001, s.61). „Společným rysem pro mentální anorexii a bulimii je, že si dívky připadají tlusté, i když jsou velmi hubené. To je možná vysvětlení, proč je pro ně tak obtížné jíst, připadají si tak tlusté, že nemají potřebu ani právo jíst“ (Papežová 2003, s.92).
Etiologie Dle Papežové (2003) navazuje bulimie často na anorexii, na období hladovění a dietního chování. Neexistuje jediná příčina, ale jde o souhru více okolností, které dávají vznik onemocnění nebo ho udržují. „Štíhlost je považována za výsledek úspěšné sebekontroly, bez ohledu na to, jak jí bylo dosaženo“ (Papežová 2003, s.19). Mezi základní příčiny můžeme řadit vlivy sociální, biologické a psychické. Někteří autoři uvádějí, že při vzniku nemoci mohou hrát určitou roli i vrozené předpoklady. Na vznik nemoci mají vliv i média, která prezentují ideál extrémní štíhlosti – jen krásní a štíhlí lidé mohou být úspěšní. „Vyvolávajícím faktorem se může stát zklamání v lásce, posměšné narážky rádoby vtipného okolí, nemoc nebo operace, po které následovalo zhubnutí obdivované okolím, ztráta sebekontroly po dietě apod.“ (Benešová 2003, s.6). Papežová (2003) ve své knize uvádí jako příčiny poruch příjmu potravy například různé situace a důvody, které spouštění hladovění i přejídání (hrozící rozvod rodičů nebo jiná rodinná krize či ztráta, vážná nemoc sourozence, závislost rodičů, poznámka o váze, ale i omezující tělesné onemocnění či zranění atd.), závažné životní události atp. Dle Hallové (2003) pochází většina lidí s bulimií z rodin, kde nejsou dostatečně naplňovány emoční, fyzické či duchovní potřeby jejich členů. Nemocní jsou často považováni za „ideální“ děti. Bulimie může být formou odkládání nutnosti dosáhnout zralosti. Na rozdíl od Papežové (2003), která negativní vliv rodiny vidí v nesprávných nebo chaotických jídelních návycích. V těchto rodinách se častěji vyskytují depresivní problémy a závislosti (alkoholismus, zraňující zážitky z dětství apod.). Velký vliv mají 35
také genetické dispozice – u bulimie je to 35 – 83 % - které mohou spočívat v dědění některých povahových rysů (úzkostnost, citlivost na stres apod.), které jsou rizikové pro vznik onemocnění. Ke vzniku nemoci mohou přispět i některé charakterové vlastnosti. Dle Papežové (2003) sem patří: 1. perfekcionizmus – mnoho dívek s poruchou příjmu potravy má nerealistická očekávání, 2. úzkostnost – je spojena s pocitem ohrožení, bezmoci, nejistotou, 3. puritánství a asketizmus – dívky se trestají za to, že mají problém, se kterým se neumí vyrovnat – proto jsou špatné, 4. zranitelnost – nejistota v sebe sama vede ke snaze zalíbit se ostatním 5. závislost – potřeba vedení 6. sebekritičnost 7. nestálost 8. impulzivita – nemocní mívají problémy s alkoholem, drogami či promiskuitou a hráčstvím
3.2
Diagnostika a léčba mentální bulimie „Mentální bulimie je jedním z nejběžnějších onemocnění dospívajících dívek.
Ve věku mezi patnácti až pětadvaceti roky jí trpí každá dvacátá dívka. V poslední době se ale setkáváme i s pozdějším počátkem rozvoje poruchy“ (Krch, Richterová 1998, s.51). František Krch (2003) uvádí tři základní znaky k určení diagnózy mentální bulimie: 1. opakující se epizody přejídání – subjektivní pocit neovladatelné ztráty kontroly nad jídlem je důležitějším symptomem než zkonzumované množství; navyklé zvracení vede ke konzumaci stále většího množství jídla, 2. opakující se nepřiměřená nebo nadměrná kontrola tělesné hmotnosti – zneužívání projímadel, léků na odvodnění, zvracení i cvičení, 3. přítomnost nadměrného zájmu o tělesný vzhled a tělesnou hmotnost Tyto tři znaky můžeme najít u většiny autorů pouze s nepatrnými obměnami, ale v jádru se shodují. 36
Jiná kritéria uvádí Mezinárodní klasifikace nemocí, která mezi diagnostická vodítka řadí: 1. Neustálé zabývání se jídlem, neodolatelná touha po jídle a epizody přejídání. 2. Snaha potlačit „výkrmný“ účinek jídla – vyprovokovaným zvracením, zneužíváním laxativ, užívání anorektik či diuretik apod. 3. Chorobný strach z tloušťky. Často je v anamnéze dřívější epizoda mentální anorexie (srov. Mezinárodní klasifikace nemocí 2000).
Maloney (1997) uvádí, že asi 5 procent osob postižených bulimií tvoří muži - ti se většinou zvracení vyhýbají, místo toho se snaží kompenzovat účinky přejídání usilovným cvičením. Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize (2000) říká, že mentální bulimii musíme odlišit od: 1. poruchy horního gastrointestinálního traktu vedoucí k opakovanému zvracení, 2. obecnější poruchy osobnosti, 3. depresivní poruchy.
Diagnostika mentální bulimie se může na první pohled zdát jako jednoduchý proces. Opak je ovšem pravdou. Diagnostický proces by měl poskytnout dostatek informací, na jejichž základě bude navržena a realizována účinná terapeutická strategie. Diagnostický proces by měl být komplexní, to znamená, že se musíme zajímat o klinický syndrom poruchy, ale také o osobnost jedince trpícího touto poruchou. Důležitým momentem v diagnostickém procesu je „objevení“ příčiny, která spustila tuto poruchu. Diagnostická kritéria pro syndrom bulimia nervosa jsou, dle Birčáka (www.anabell.cz), zejména: opakované návaly přejídání se, během návalu nad sebou pacient ztrácí kontrolu; nevhodná opatření proti přibírání (projímání, diuretika,…); nejméně dvě nutkání přejíst se za týden opakující se po dobu tří měsíců; enormní zaobírání se postavou.
Léčba „V posledních deseti letech se značně rozšířila nabídka různých léčebných, zejména psychoterapeutických přístupů užívaných v terapii poruch příjmu potravy. 37
Vedle rostoucího počtu specializovaných forem léčby byly s ohledem na specifika PPP upraveny i hlavní psychoterapeutické přístupy“ (Krch 2005, s.123). Stejně jako u mentální anorexie, ani u mentální bulimie neexistuje jediná léčebná metoda, lék nebo operace, které by jedince definitivně zbavili této poruchy. K léčbě mentální bulimie slouží hospitalizace, rodinná terapie, kognitivně-behaviorální terapie, interpersonální terapie, psychodynamická terapie, farmakoterapie atp. (srov. Krch 2005). „Cesta ke změně, k přerušení bulimického způsobu života, je zdlouhavá a namáhavá a často je třeba mnoho pokusů, než k ní skutečně dojde. Málokomu se daří překonat potíže napoprvé“ (Papežová 2003, s.29). „Zbavit se bulimického chování trvá tedy různě dlouhou dobu, která je zcela individuální“ (Hall 2003, s.36). Autorka dále uvádí, že někdo to dokáže ze dne na den, ale jiní musí postupně snižovat počet epizod po dobu několika měsíců až lež, přičemž nesmíme zapomínat na problémy ležící v pozadí onemocnění. Základní a nejdůležitější podmínkou léčby mentální bulimie je začít pravidelně a zároveň dostatečně jíst. Jedinci trpící touto poruchou by měli jíst jen u jídelního stolu a především pravidelně. V domácnosti by neměly být kvanta jídla, nakupovat by měl člověk chodit s „plným žaludkem“ a měl by mít seznam toho, co chce koupit. Tito lidé by se měli vyhýbat situacím, při kterých ztrácejí kontrolu a podléhají „záchvatům žravosti“.
Pro jedince s bulimií znamená správné stravování především nepřejídat se a nemít špatný pocit z toho, co jím. „Normálně jíst znamená umět si vychutnat to, co jíte. Znamená to také mít se dost rád, abyste dokázali poskytnout tělu přiměřené množství zdravého a hodnotného jídla“ (Hall 2003, s.43). Zásady správného stravování při mentální bulimii uvádí ve své publikaci Benešová (2003): 1. jíst pravidelně 5-krát denně, nevynechávat žádné jídlo – nedojde k vyvolání většího hladu, 2. vyvarovat se uždibování během dne, 3. nejíst sám, ale společně s další osobou, 4. nemít doma větší zásoby jídla, atp.
38
Každý jedinec je jedinečnou osobností, a proto mu musí být „ušit jídelníček přesně na míru“. Zdravý životní styl je jedním z důležitých kroků přispívajících k léčba jedinců s bulimií. Léčba těchto jedinců je dlouhodobou záležitostí. Neexistuje pouze jeden druh léčby, a proto se musíme zaměřit na celou osobnost jedince, abychom mohli vybrat pro něj tu nejvhodnější.
Papežová (2003) ve své publikaci uvádí základní druhy léčby mentální bulimie: 1. Psychoterapie – léčba psychologickými metodami; individuální či skupinová; psychoterapie interpersonální, psychoanalytická či kognitivně-analytická, 2. Svépomocné skupiny – slouží především ke získání informací; jedinec zjistí, že není jediný, kdo touto poruchou trpí, 3. Rodinná terapie.
Mentální bulimie je často léčena formou ambulantní. Délka hospitalizace je individuální – pohybuje se mezi 2-3 měsíci. Důvodem hospitalizace je potřeba lékařské stabilizace. K úspěšnosti léčby přispívá zejména motivace jedince vyléčit se. Během hospitalizace musí dojít ke zlepšení zdravotního stavu a ke změně patologických vzorců. Základem je dietní léčba (srov. www.doktorka.cz, Krch 2005). „Život bez bulimie může pacientovi zprvu připadat prázdný. Proto je nezbytné začít postupně zaplňovat ta místa, která byla obsazena přejídáním. Vhodná je každá neohrožující aktivita, zájem a společnost“ (Krch, Richterová 1998, s.34). Pro samotnou léčbu je nejdůležitější rozhodnutí pacienta přestat. Dále si musí pacienti stanovovat přiměřené cíle. Velmi důležitá je pro nemocného podpora, především od rodiny. Téměř dvě třetiny jedinců s mentální bulimií se vyléčí. Tato nemoc může ovšem končit i smrtí a to v 0 – 2 % případů (srov. Krch 2008). Největší pomoc může jedinci s bulimii poskytnout rodina, partner, sourozenci či přátelé, kteří mu podají pomocnou ruku a budou mu oporou. Hall (2003) doporučuje nejprve číst odborné knihy, zjistit možnosti léčby, konzultovat problém s odborníkem a nemocnému naslouchat. Hall (2003) také uvádí několik rad blízkým jedinců s bulimií (uvádím ve zkrácené formě): 1. buďte trpěliví, empatičtí, naslouchejte, nekritizujte, 2. smiřte se s tím, že léčba je dlouhodobý proces, 3. snažte se nebrat její jednání osobně, vysvětlujte jí své pocity a úmysly,
39
4. mějte na vědomí, že vaše blízká používá bulimii jako prostředek umožňující vyhnutí se konfrontaci s nepříjemnými pocity a zážitky, 5. vybídněte ji (ho) k vyhledání odborné terapeutické pomoci, 6. nehovořte o tom, jak vypadá, 7. věnujte se činnostem, které nesouvisí s jídlem atp.
Jedinci trpící mentální anorexií se mohou obrátit o pomoc i na některé instituce zabývající se problémy poruch příjmu potravy: 1. klasické metody léčby: Jednotka specializované péče pro poruchy příjmu potravy Psychiatrická klinika 1.LF UK, Ke Karlovu 11, Praha 2; tel.:224 961 111 Poradna DIXI - Vrchlického 57 (Dům zdraví ve III. patře), Jihlava; tel.: 567 574 730; e-mail:
[email protected] Poradna podpory zdraví - Gorkého 6, 602 00 Brno; tel.: 541 421 208; MUDr. Eliška Bártlová 2. alternativní metody léčby: Poradce alternativní medicíny - Centrum zdraví Oáza - Vančurova 52/1, 339 01 Klatovy; PhDr. Jana Berková; tel.: 604 288 804; e-mail:
[email protected] ING. BARBORA MAŠKOVÁ - Zelenečská 36, 198 00 Praha 9 – Hloubětín; tel.: 281 860 611; e-mail:
[email protected] (srov. www.anabell.cz).
3.3 Průběh a zdravotní následky mentální bulimie „Bulimie je obecně považována za emoční poruchu, která se někdy vyskytuje spolu s jinými psychickými poruchami, například s depresí nebo obsedantněkompulzivní poruchou. Podle některých studií souvisí bulimie s vážnými afektivními poruchami a má na ni tedy vliv dědičnost a nerovnováha biochemických systémů organismu“ (Hall 2003,s.3). První známky onemocnění, kterých si okolí může všimnout, jsou (Papežová 2003): 1. jedinec hubne a skrývá se ve volném oblečení, 40
2. vynechává jídla s rodinou nebo příliš mnoho jí, ale nepřibírá, 3. může být velmi aktivní, 4. mění se nálada – plačtivost, netrpělivost, 5. pije mnoho dietních nápojů a drží diety, 6. přestává chodit s přáteli ven a účastnit se rodinných akcí, 7. tráví dlouhý čas v koupelně, odchází do koupelny ihned po jídle atp.
Záchvaty přejídání jsou u bulimiček/bulimiků vyvolány určitými zážitky a zkušenostmi. Cooper (1995) uvádí tři kategorie spouštěcích mechanismů přejídání: 1. související s potravou a jídlem – př. porušení dietního pravidla, 2. spojené s obavami o tělesnou hmotnost a postavu – př. pocit, že jsem tlustá, 3. negativní nálady – př. cítím se osaměle, mizerně. Po záchvatu se jedinci cítí dobře, cítí pocit úlevy. Tyto pocity jsou ovšem velmi brzy vystřídány pocitem viny a zahanbení, proto se jedinci s mentální bulimií snaží pozřené potravy co nejrychleji zbavit – dietou, zvracením, projímadly apod. Zvracením se ovšem nemocný zbaví jen 30-50 % kalorické stravy. Nezbaví se tedy většiny energetické hodnoty, protože např. sacharidy se začínají štěpit již v ústech a tělo je velmi rychle zpracuje (srov. Cooper 1995, Marádová 2007). Při použití laxativ a diuretik dochází ke ztrátě vody, nikoli ke snížení váhy. Raná stádia mentální bulimie mohou zvyšovat sebehodnocení tehdy, když s sebou nesou zážitek úspěchu při dosahování ideálu štíhlosti. Postupně se začíná rozjíždět kolotoč přejídání a vyprazdňování, který se jen těžko zastaví. Hall (2003) poukazuje na to, že mentální bulimie mění i myšlení a prožívání daného jedince. Mentální bulimie patří mezi poruchy prožívání. Při záchvatovitém přejídání jsou potlačeny všechny pocity do pozadí, což je pro „bulimiky“ velmi příjemné. Spousta jedinců s mentální bulimií chybně interpretuje širokou škálu emocí jako hlad. Myšlení je narušeno v tom smyslu, že jedinec je lapen v pasti škodlivých vzorců myšlení – jde o „černobílé“ myšlení. Někteří jedinci s bulimií mají negativní postoj k životu, myslí si, že za nic nestojí. „Mentální bulimie významně narušuje psychickou pohodu postižených a jejich společenský život. Běžně se objevují symptomy deprese a úzkosti a společenský život je bulimií obvykle velmi poznamenán“ (Cooper 1995, s.38). Jako základní zdravotní následky nedostatečné výživy uvádí František Krch (2008): citlivost na chlad; celková únavnost, svalová slabost a spavost; poruchy spánku; 41
zažloutlá, praskající pleť, zvýšený růst ochlupení po celém těle, řídké, suché a lámající se vlasy; zvýšená kazivost zubů; zpomalení funkce střev – zácpa; nepravidelná menstruace; srdeční obtíže, zejména bradykardie a arytmie; oslabený krevní oběh, chudokrevnost, pomalý puls, zvýšená hladina cholesterolu v krvi; nedostatek živin poškozuje játra, která nejsou schopna vyrábět dostatek tělesných bílkovin (důsledkem mohou být otoky); odvápnění kostí, které jsou tenké a křehké; slabý močový měchýř, častější nucení na močení, poruchy funkce ledvin; pocit nevolnosti spojené se zmenšením žaludku; u některých nemocných se vyskytují poruchy vědomí, závratě, mdloby, dvojité vidění nebo bolesti hlavy; oslabení celkové obranyschopnosti organismu; u mladých dívek se může zpomalit (zastavit) růst a opozdit puberta.
Jedinci s poruchami příjmu potravy mohou být náchylní k dalším onemocněním. Mezi tato onemocnění řadí Hall (2003) například cukrovku, zánětlivá onemocnění střev, onemocnění štítné žlázy apod. Čím déle je bulimie neléčená, tím větší je pravděpodobnost vzniku dalších zdravotních potíží. Mentální bulimie má vliv na sexualitu a plodnost nemocných. Jedinci s mentální bulimií jsou velmi často sexuálně aktivnější – často až jakási „ztráta kontroly“. Ženy trpící bulimií si dvakrát častěji, než ženy v obecné populaci, stěžují na problémy s otěhotněním nebo neplodnost. Během těhotenství mají strach ze ztráty kontroly nad jídlem, zároveň však nechtějí ublížit plodu. U žen s bulimií byly zjištěny častější komplikace během těhotenství nebo porodu (srov. Hall 2003).
Jeden příklad z mnoha „Osmatřicetiletá úspěšná vysokoškolačka, vdaná, s třináctiletou dcerou. Trpí mentální bulimií, což vychází najevo až v průběhu psychoterapie, do které přišla pro poruchy spánku. Přejídat se a zvracet začala na vysoké škole, bydlela na vysokoškolských kolejích a její spolubydlící se také přejídala a zvracela. Potíže měly v průběhu života kolísavou intenzitu. Nikdy nebyla nápadně hubená, ale její váha nikdy nepřesáhla 48 kg při výšce 167 cm. Povahově byla vždy perfekcionistická, skvělá studentka, pracovala v charitativní organizaci. Nyní je úspěšná v zaměstnání. Manžela si váží, ale má problémy v prožívání sexuality. V současnosti se obtíže charakteru mentální bulimie zvýraznily v souvislosti s konfliktem s dospívající dcerou, která chce držet dietu. Za svoje potíže se stydí, a třebaže je manžel zčásti informován, nechce se mu svěřovat. 42
Pacientka dlouho poruchu příjmu potravy skrývala. Pro léčbu se rozhodla tehdy, když viděla, že podobnými potížemi začíná trpět její dcera. Psychoterapeutická léčba se ukázala jako plně indikovaná, pacientka byla po počátečním období plném nejistot schopná dobře spolupracovat a využít možností, které psychoterapie nabízí. U pacientky působila prognosticky pozitivně zejména motivace pro léčbu, dobrá inteligence, osobnostní kreativita a vztahy s blízkými“ (www.dama.cz).
Z uvedené ukázky je patrné, že jedinci s bulimii si dlouhou dobu neuvědomují, že jsou nemocní. Tato žena si své problémy začala uvědomovat ve fázi, kdy její dcera chtěla začít držet dietu. Zde se nám potvrzuje fakt, že jedinci, v jejichž rodině se podobná porucha vyskytne, mají zvýšené riziko, že se projeví i u nich samotných. Tato žena si samozřejmě nedokáže představit, že by její dcera prožívala to, co ona sama, což byl impuls pro zahájení léčby.
Shrnutí: Název bulimie je odvozen od dvou řeckých slov: bous=kráva a limos=hlad. Mentální bulimie je syndrom charakterizovaný opakujícími se záchvaty přejídání a přehnanou kontrolou tělesné váhy. Lidé trpící bulimií jsou často lidé úspěšní, oblíbení, inteligentní, ctižádostiví atp. Poruchou trpí zejména dívky ve věku 15 let až lehce přes dvacet let. Touto poruchou trpí asi každá dvacátá dospívající dívka. Tito jedinci přehnaně kontrolují svou váhu. Jedinci si sami sebe oškliví. Mezi základní příčiny řadíme vlivy sociální, biologické a psychické. Velký vliv mají také média. Vyvolávajícím faktorem mohou být i nečekaná traumata a životní situace. Tři základní znaky k určení diagnózy: 1.opakující se epizody přejídání; 2. opakující se nepřiměřená nebo nadměrná kontrola tělesné hmotnosti; 3. nadměrný zájem o tělesný vzhled a tělesnou hmotnost. Léčba bývá dlouhodobá a často je nutná hospitalizace. Mezi základní druhy léčby patří zejména: psychoterapie, svépomocné skupiny a rodinná terapie. Tato nemoc může končit i smrtí a to v 0 – 2 % případů. Mentální bulimie mění i myšlení daného jedince, narušuje jeho psychickou pohodu a společenský život. Zdravotní následky mentální bulimie jsou rozmanité např. citlivost na chlad, poruchy spánku, zvýšená kazivost zubů, srdeční obtíže.
43
4 Poruchy příjmu potravy na základní a střední škole 4.1 Cíl práce, metody a hypotézy Diplomové práci se zabývá složitou problematiku poruch příjmu potravy. Cílem výzkumné části je zjistit informovanost žáků základní školy a studentů střední školy o poruchách příjmu potravy. Pomocí dotazníkového šetření bylo cílem zjistit zejména, jaké mají žáci a studenti zkušenosti s dietami, jak vnímají vlastní tělo a zda jsou při vnímání svého těla ovlivňováni médii. Dále mě zajímalo, zda jejich způsob stravování odpovídá zdravému životnímu stylu. Výzkum byl proveden na Základní škole Kpt. Jaroše v Třebíč a na Gymnáziu Třebíč. Výzkum měl charakter dotazníkového šetření. Výzkumná část byla zaměřena na žáky základní školy a studenty střední školy.
Pro výzkumné šetření jsem si stanovila tyto hypotézy: H1: Informovanost v oblasti poruch příjmu potravy je na vyšší úrovni u studentů středních škol než žáků škol základních. H2: Studenti/studentky středních škol mají více zkušeností s dietami než žáci/žákyně základních škol. H3: Dívky ve věku 10 - 13 let jsou spokojenější se svou postavou než dívky adolescenčního věku. H4: Dívky mají více zkušeností s poruchami příjmu potravy než chlapci. H5: V oblasti subjektivního vnímání vlastního zevnějšku jsou významnějším faktorem média než vliv nejbližších. H6: Studenti středních škol se stravují zdravěji než žáci základních škol.
Diplomová práce byla z metodického hlediska koncipována jako kvantitativní výzkumné šetření. Použila jsem statistickou proceduru. Mezi základní metody a techniky, které byly použity, patří: analýza odborné literatury, dotazník, analýza dokumentů, rozhovor s pedagogy.
44
Výsledky diplomové práce budou přínosem pro práci učitelů, kteří by měli zvyšovat informovanost žáků a studentů o zdravém životním stylu a o nebezpečí poruch příjmu potravy.
4.2 Charakteristika dotazníku a zkoumaného souboru Dotazník se skládá z 34 písemně formulovaných otázek vytvořených záměrně pro daný soubor. Výhodou této techniky je získání velkého množství informací během krátké doby. Použitý dotazník byl anonymní a obsahoval tyto typy otázek: -
uzavřené – celkem 15 otázek
-
otevřené – celkem 5 otázek
-
polootevřené – celkem 14 otázek
Otázky dotazníku jsou zaměřené na zjištění: - sociodemografických dat od respondentů (otázky č.1, 2), - porozumění pojmu poruchy příjmu potravy a BMI (Body Mass Index) (otázky č. 3-7), - otázky související s přijetím vlastního těla (otázky č. 8-15), - informovanost a zkušenosti s dietami (otázky č. 16-20), - otázky týkající se zdravého životního stylu (otázky č. 21-26), - informovanost o poruchách příjmu potravy (otázky č. 27-33), - jako poslední otázku jsem umístila obrázek s ženou trpící mentální anorexií a chtěla jsem znát, co si o tom respondenti myslí (otázka č. 34).
Výzkum byl proveden na Základní škole Kpt. Jaroše v Třebíči a Gymnáziu Třebíč. Respondenty tvořili žáci základní školy (36 žáků 6.ročníků, 50 žáků 9.ročníků) a studenti střední školy (55 studentů 3.ročníku). Bylo doručeno celkem 160 dotazníků z nichž se mi vrátilo 148 dotazníků. Z vrácených dotazníků u sedmi chyběly základní údaje nebo nebyly vyplněny některé otázky, a proto byly vyřazeny. Celkem bylo zpracováno 141 dotazníků. Návratnost tedy byla 88 %.
Celkem se výzkumného šetření zúčastnilo 141 respondentů, z toho 36 respondentů z šestých ročníků ZŠ (26 %), 50 respondentů z devátých ročníků ZŠ (35 %) a 55 respondentů třetích ročníků z gymnázia (39 %). 45
4.3 Analýza výsledků šetření V následující kapitole jsou podrobně rozebrány odpovědi učitelů na jednotlivé otázky dotazníku (viz. Příloha č.1). U otázek se symbolem „*“ mohli respondenti volit více odpovědí. Výsledky jsou vyhodnocovány zvlášť pro žáky ZŠ (86 žáků) a studenty gymnázia (55 žáků).
1) Pohlaví Počet respondentů ZŠ
Pohlaví
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Muž
41
48
25
45
Žena
45
52
30
55
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 5: Pohlaví respondentů
Pohlaví respondentů
Muž 47%
Žena 53%
Muž
Žena
Graf č. 1: Pohlaví respondentů
Ze získaných údajů je patrné, že na základní škole je mezi respondenty 29 % chlapců a 32 % dívek. Respondenti z gymnázia mužského pohlaví tvoří 18 % zkoumaného souboru a dívky tvoří 21 % tohoto souboru. Ve zkoumaném souboru tedy máme 53 % žen a 47 % mužů.
46
2) Věk Věk
Počet respondentů
V procentech
11 let
29
22
12 let
7
5
14 let
24
17
15 let
26
18
16 let
19
13
17 let
30
21
18 let
6
4
141
100
Celkem
Tabulka č. 6: Věk respondentů
Věk respondentů
4%
22%
21%
5%
13%
17% 18%
11 let
12 let
14 let
15 let
16 let
17 let
18 let
Graf č. 2: Věk respondentů
Nejsilnější zastoupení v tomto souboru mají věkové kategorie 11 let (22 %) a 17 let (21 %). 15 let má 26 respondentů, 14 let 24 respondentů a 16 let 19 respondentů. Nejmenší zastoupení má kategorie 18 let (4 %) a 12 let (5 %).
3) Setkali jste se někdy s pojmem poruchy příjmu potravy (PPP)? Počet respondentů Setkal/a jsem se
ZŠ
s pojmem PPP
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
24
28
45
81
Ne
62
72
10
18
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 7: Znalost pojmu PPP
47
Ze získaných údajů vyplývá, že většina respondentů středních škol (82 %) se již během svého života setkalo s pojmem poruchy příjmu potravy a pouze 18 % se s tímto pojmem ještě nesetkala. Na základní škole je tento stav přesně opačný: s pojmem poruchy příjmu potravy se setkalo pouze 28 % respondentů a nesetkalo se s ním 72 % respondentů. Z těchto výsledků je patrné, že žáci středních škol mají více zkušeností s tímto pojmem což je pravděpodobně dáno tím, že mohli během svého života získat více informací během studia a četbou tisku, případně sledováním televize a internetu. Graf č. 3 viz. příloha č. 2.
4)* Vysvětlil Vám někdo tento pojem? Počet respondentů Vysvětlení pojmu PPP
ZŠ
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Rodiče
32
37
17
31
Učitelé
24
28
18
33
Kamarádi
4
5
4
7
Média
38
44
48
87
Jiné
1
1
3
5
Nikdo
11
13
3
5
Tabulka č. 8: Vysvětlení pojmu PPP
Z výsledků v grafu je patrné, že pojem poruchy příjmu potravy respondentům ve většině případů vysvětlila
média (ZŠ-38 žáků, Gymnázium – 48 žáků). Pro
respondenty základní školy jsou dalšími zdroji: rodiče (32 respondentů), učitelé (28 % respondentů), kamarádi (4 respondenti). Na Gymnáziu: učitelé (18 respondentů), rodiče (31 % respondentů) a kamarádi (4 respondenti). Možnost „nikdo, nevím co tento pojem znamená“ zvolilo 11 respondentů ZŠ a 3 respondenti Gymnázia. Možnost „e) jiné“ zvolil 1 respondent ZŠ a 3 respondenti Gymnázia. U možnosti „jiné“ se vyskytly tyto odpovědi: od sestry, lékaře, sama jsem si to vyhledala a z autobiografie léčených pacientů. Graf č. 4 viz. příloha č. 2.
48
5)* Které z uvedených poruch patří mezi PPP? Počet respondentů ZŠ
Mezi PPP patří
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Průjem
12
14
3
5
Mentální anorexie
69
80
55
100
Žaludeční vředy
9
10
2
4
Chronická zácpa
3
3
2
4
Mentální bulimie
50
58
55
100
Tabulka č. 9: Poruchy patřící mezi PPP
Ze získaných výsledků vyplývá, že většina respondentů ví, že mezi poruchy příjmu potravy patří mentální anorexie (80 % respondentů ZŠ, 100 % respondentů gymnázia) a mentální bulimie (58 % respondentů ZŠ, 100 % respondentů gymnázia). Průjem mezi tyto poruchy zařadilo 12 respondentů základní školy a 3 respondenti gymnázia. Žaludeční vředy 9 respondentů základní školy a 2 respondenti gymnázia a chronickou zácpu 3 % respondentů základní školy a 4 % respondentů gymnázia. Z těchto výsledků je patrné, že většina respondentů se s pojmy mentální anorexie a mentální bulimie již někdy setkala a tak pro ně nebyl problém je zařadit mezi poruchy příjmu potravy. Graf č. 5 viz. příloha č. 2.
6) Víte co vyjadřuje zkratka BMI? Počet respondentů BMI znamená
ZŠ
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Body Mass Index
77
90
55
100
Body Music Imagne
9
10
0
0
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 10: Význam zkratky BMI
Ze získaných dat je zřejmé, že všichni respondenti střední školy vědí, co tento pojem znamená. 9 respondentů základní školy se s tímto pojmem nikdy nesetkalo a 90 % respondentů základní školy tento pojem zná. Opět jsme se mohli přesvědčit, že respondenti střední školy mají s tímto tématem více zkušeností.
49
7) Víte jak pracovat s BMI? Počet respondentů ZŠ
Víte jak pracovat s BMI?
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
4
5
26
47
Ne
82
95
29
53
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 11: Informovanost o práci s BMI
Graf č. 6 viz. příloha č. 2. Většina respondentů základní školy (95 %) neví jak pracovat s BMI a pouze čtyři respondenti to vědí. Výsledky z gymnázia jsou téměř vyrovnané, 53 % respondentů neví jak s tímto indexem pracovat a 47 % respondentů ví jak s ním pracovat. Respondenti, kteří vědí, jak s BMI mají pracovat, měli uvést jak se tento index vypočítá. Zde jsou jejich odpovědi: - najdu to na internetu: 1 respondent gymnázia; dva respondenti 9. ročníku, - váha děleno výška v metrech na druhou: 22 respondentů gymnázia; 1 respondent 9. ročníku, - výpočet mám někde poznačen: 1 respondent gymnázia, - ví, ale neuvedl postup: 2 respondenti gymnázia, - jíst zdravě – sport: 1 respondent 9. ročníku.
8) Pokuste se prosím napsat vaši současnou výšku a váhu (pokud nevíte přesně pokuste se prosím o přibližný odhad; dotazníky budou anonymní):
Tato otázky byla velmi individuální. Snažila jsem se vypočítat BMI všech respondentů, abych tak mohla porovnat výsledky BMI s jejich vlastním pohledem na svou postavu a s jejich „ideální“ váhou. Uvádím zde BMI jednotlivých respondentů.
50
BMI
Muž
Žena
13
0
1
Podváha
14
1
0
Podváha
15
1
0
Podváha
16
2
4
Podváha
17
2
1
Podváha
18
3
3
Podváha
19
3
1
Norma
20
2
1
Norma
21
2
1
Norma
22
2
3
Norma
23
0
1
Norma
24
2
0
Norma
Celkem
20
16
Tabulka č. 12: Výsledky BMI – 6.ročník, ZŠ
BMI
Muž
Žen
15
0
1
Podváha
16
0
1
Podváha
17
1
3
Podváha
18
2
3
Podváha
19
3
5
Norma
20
3
2
Norma
21
2
4
Norma
22
2
4
Norma
23
3
3
Norma
24
0
1
Norma
25
2
0
Nadváha
27
1
1
Nadváha
28
1
0
Nadváha
29
0
1
Nadváha
Celkem
20
30
Tabulka č. 13: Výsledky BMI – 9.ročník, ZŠ
51
BMI
Muž
Žena
17
0
2
Podváha
18
2
0
Podváha
19
3
8
Norma
20
3
5
Norma
21
3
6
Norma
22
4
3
Norma
23
4
3
Norma
24
1
1
Norma
25
2
1
Nadváha
26
2
0
Nadváha
28
0
1
Nadváha
31
1
0
Obezita
Celkem
25
30
Tabulka č. 14: Výsledky BMI – 3.ročník, gymnázium
9) Jste spokojeni se svou současnou váhou? Počet respondentů Jsem spokojen/a se svou
ZŠ
váhou
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
54
63
24
44
Ne
32
37
31
56
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 15: Spokojenost s vlastní váhou
V následující tabulce vidíme, že více jak polovina respondentů je spokojena se svou současnou váhou (celkem 55 %). Alarmující ale je, že 45 % všech respondentů je nespokojeno se svou váhou. Tito žáci mají vyšší riziko rozvinutí poruch příjmu potravy.
52
10) Vážíte se často? Počet respondentů ZŠ
Vážíte se často
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ne
21
24
10
18
Jednou ročně
12
14
2
4
Jednou měsíčně
25
29
13
24
Jednou týdně
12
14
12
22
Vícekrát týdně
6
7
8
15
Jednou denně
4
5
4
7
Vícekrát denně
1
1
1
2
Jiná frekvence
5
6
5
8
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č.16: Frekvence vážení
Graf č. 7 viz. příloha č. 2. Většina respondentů základní školy se váží jednou měsíčně (25 respondentů), případně se váží méně často, než jsou možnosti v tabulce – 21 respondentů. 14 % respondentů ZŠ se váží jednou ročně nebo jednou týdně (14 %). 6 respondentů se váží vícekrát týdně, 4 respondenti jednou denně a jeden respondent se váží vícekrát denně. U respondentů gymnázia jsou výsledky podobné. 13 respondentů se váží pouze jednou měsíčně, 18 % respondentů se váží méně často, než jsou nabízené možnosti. 12 respondentů se váží jednou týdně, 8 respondentů se váží vícekrát týdně, 7 % respondentů se váží jednou denně, 2 respondenti svou váhu kontrolují jednou ročně a jeden respondent se váží vícekrát denně. Respondenti, kteří zvolili možnost „h) jiná frekvence“ uvedli: - když potřebuji nebo chci vědět kolik vážím: 3 respondenti 6.ročníku, 1 respondent 9. ročníku; jednou za čtvrt roku: 3 respondenti gymnázia; dle sportovních potřeb: 1 respondent gymnázia; jak kdy: 1 respondent gymnázia; dvakrát ročně: 1 respondent 9. ročníku.
11) Kolik kilo byste chtěli vážit, jaká je Vaše ideální představa? U této otázky jsem chtěla především zjistit, zda se u respondentů liší představa ideální váhy s jejich současnou váhou. Ve většině případů tomu tak nebylo (93 %).
53
12) Jste spokojeni se svou současnou postavou? Počet respondentů Spokojenost se současnou
ZŠ
postavou
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
52
60
19
35
Ne
34
40
36
65
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 17: Spokojenost se současnou postavou
Z výsledků je patrné, že více jak polovina (60 %) respondentů základní školy je spokojeno se svou postavou a pouze 40 % respondentů není spokojeno. Procento nespokojenosti se svou postavou na gymnáziu je 65 % a spokojenosti u respondentů je 35 %. Ze získaných údajů můžeme předpokládat, že respondentů středních škol jsou více kritičtí ke své postavě a mají velký problém svou postavu přijmout, zatímco na základní škole se tento problém tolik neřeší. Můžeme tedy říci, že respondenti základní školy jsou se svou postavou spokojenější než respondenti střední školy.
13) Který z uvedených termínů nejlépe charakterizuje Vaši postavu? Počet respondentů Charakteristika postavy
ZŠ
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
„Vychrtlá
0
0
4
7
Štíhlá
22
26
12
22
Průměrná
50
58
29
53
Silnější
14
16
10
18
Obézní
0
0
0
0
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 18: Charakteristika postavy
58 % respondentů základní školy vnímá svou postavu jako průměrnou, 26 % jako štíhlou a 16 % jako silnější. U respondentů středních škol jsou hodnoty velmi podobné. Jako průměrnou vidí svou postavu 53 % respondentů, jako štíhlou 22 %, jako silnější 18 % respondentů a 7 % vnímá svou postavu jako „vychrtlou“. Graf č. 8 viz. příloha č. 2.
54
14) Při posuzování vlastní postavy je pro mě nejdůležitější Počet respondentů Pro posouzení postavy je pro
ZŠ
mě nejdůležitější
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Názor rodičů
59
69
11
20
Názor kamarádů
22
25
38
69
Informace z médií
5
6
6
11
Názor učitelů
0
0
0
0
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 19: Faktory důležité při posouzení postavy
Graf č. 9 viz. příloha č. 2. Názor rodičů je nejdůležitější pro respondenty základní školy – 69 %, následuje názor kamarádů 25 %, média jsou zdrojem informací pro posouzení vlastní postavy pro 6 % respondentů. U respondentů gymnázia jsou výsledky poněkud odlišné. Nejvíce respondentů dá na názor svých kamarádů 69 %, na názory rodičů dá 22 % respondentů a 9 % se řídí informacemi z médií. Názoru učitelů nevyužívají respondenti základní školy ani gymnázia. Z těchto výsledků můžeme usuzovat, že na základní škole má největší vliv v 6. ročníku rodiče, v 9. ročníku rodiče a kamarádi a na gymnáziu převládá vliv kamarádů.
15) Porovnáváte někdy svou postavu s obrázky z médií (modelky, moderátoři, herci…)? Počet respondentů Porovnáváte svou postavu
ZŠ
s obrázky v médiích?
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
8
9
9
16
Spíše ano
3
3
7
13
Spíše ne
29
34
23
42
Ne
46
54
16
29
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 20: Srovnávání postavy s obrázky v médiích
Z výsledků můžeme usuzovat, že pouze malé procento respondentů ZŠ (9 %) a respondentů gymnázia (16 %) srovnává svou postavu s obrázky v médiích. 54 % respondentů ZŠ svou postavu nesrovnává s médii, 3 respondenti zvolili možnost spíše ano a 29 respondentů spíše ne. 29 % respondentů gymnázia nesrovnává svou postavu 55
s médii, 7 respondentů zvolilo možnost spíše ano a 23 možnost spíše ne. Můžeme tedy usuzovat, že většina respondentů nesrovnává svou postavu s médii a tudíž je zde oslabeno riziko vzniku poruch příjmu potravy. Graf č. 10 viz. příloha č. 2.
16) Dieta podle Vás je: Počet respondentů Dieta je
ZŠ
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
48
56
16
29
29
34
35
64
Vědomé hladovění
9
10
4
7
Celkem
86
100
55
100
Úprava jídelníčku Změna životosprávy a změna stravovacích návyků
Tabulka č. 21: Význam slova dieta
Správná odpověď byla „změna životosprávy a změna stravovacích návyků. Tuto odpověď zvolilo 45 % respondentů. Možnost „úprava jídelníčku“ zvolilo také 45 % respondentů. Odpověď „vědomé hladovění“ zvolilo 10 % respondentů. Většina respondentů tedy pod pojmem dieta rozumí pouze úpravu jídelníčku, ale zapomínají na nutnost změnit stravovací návyky. Graf č. 11 viz. příloha č. 2.
17) Drželi jste Vy sami někdy nějakou dietu (diety)? Počet respondentů ZŠ
Zkušenost s dietou
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
15
17
16
29
Ne
71
83
39
71
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 22: Zkušenost s dietou
77 % respondentů nemá žádnou zkušenost s dietou a 23 % respondentů již někdy nějakou dietu drželo. U odpovědi „ano“ měli respondenti uvést jakou dietu drželi. Vyskytly se tyto možnosti: - hladovění: 3 respondenti 9.ročníku, 3 respondenti gymnázia, - nízkokalorická: 4 respondenti 9. ročníku, 2 respondenti gymnázia, - ovocnou: 1 respondent 9. ročníku, 56
- zeleninovou: 2 respondenti gymnázia, - atkinsonova: 1 respondent 6. ročníku, - ovocno-zeleninová: 1 respondent 6. ročníku, - bez koření, tuku a alkoholu: 1 respondent gymnázia, - změna jídelníčku + zvýšený pohyb: 1 respondent 6. ročníku, 1 respondent gymnázia, - dělená strava: 1 respondent gymnázia, - při hospitalizaci: 1 respondent 9. ročníku, - bezlepková: 1 respondent 6. ročníku, 1 respondent gymnázia, - rýsovací, před závody v kulturistice: 3 respondenti gymnázia, - drželi, ale neuvedli název: 1 respondent 6. ročníku, 2 respondenti gymnázia.
18) Dokázali byste uvést nějaký konkrétní přípravek na hubnutí? Počet respondentů Znáte přípravek na hubnutí?
ZŠ
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
8
9
10
18
Ne
78
91
45
82
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 23: Znalost přípravků na hubnutí
87 % respondentů nezná žádný prostředek na hubnutí, z čehož můžeme usuzovat, že takový prostředek nikdy nevyhledávali a nepoužívali. Zbývajících 13 % jedinců zná nějaký přípravek na hubnutí. Můžeme tedy předpokládat, že ti co znají nějaký z přípravků na hubnutí s ním přišli přímo do styku. Respondenti uvedli tyto přípravky: - prášky, koktejly, masti: 1 respondent 6. ročníku, 3 respondenti 9. ročníku, - náplasti: 2 respondenti 9. ročníku, - čaje: 1 respondent 9. ročníku, - Vitaslim: 1 respondent 9. ročníku, - projímadlo: 1 respondent gymnázia, - Liposcal: 1 respondent gymnázia, - Carmiform: 1 respondent gymnázia, - Dietine: 1 respondent gymnázia, - Fit and Slim: 1 respondent gymnázia, 57
- Bellasin: 1 respondent gymnázia, - el carnitin: 3 respondent gymnázia, - Fat Burnery, Cutting Edce, Lipodex, el carnitin: 1 respondent gymnázia.
19) Vyzkoušeli jste Vy sami nějaký přípravek na hubnutí? Počet respondentů Zkušenost s přípravkem na
ZŠ
hubnutí
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
2
2
3
5
Ne
84
98
52
95
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 24: Zkušenost s přípravkem na hubnutí
Z tabulky je patrné, že pouze dva respondenti základní školy a tři respondenti gymnázia mají zkušenost s užíváním přípravků na hubnutí. 96 % respondentů nikdy nevyzkoušelo žádný přípravek na hubnutí.
20) Pokud ano, uveďte název přípravku, případně kde jste ho získali (lékárna, internet, dealer,…) U této otázky kupodivu nikdo neodpověděl. Můžeme se tedy pouze domnívat, proč 5 respondentů, kteří v minulé otázce odpověděli, že používali přípravek na hubnutí, se v této otázce nevyjádřilo. Pravděpodobně si název raději nechali pro sebe ze strachu, aby si zrovna jeho dotazník nepřečetl některý z vyučujících. Ale nabízí se i druhá možnost, že si v minulé otázce „trochu vymýšleli“.
21) Jaký je Váš denní stravovací režim, denně jím (počítejte zejména hlavní denní jídla): Počet respondentů Denně jím
ZŠ
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Třikrát
21
24
20
36
Čtyřikrát
32
37
20
36
Pětkrát
17
20
9
17
Jiná frekvence
16
19
6
11
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 25: Počet jídel denně 58
Graf č. 12 viz. příloha č. 2. Třikrát denně se stravuje 29 % respondentů. Čtyřikrát denně se stravuje 37 % respondentů a pětkrát denně 18 % respondentů. Možnost „d) jiná frekvence“ zvolilo
16 % respondentů. V této možnosti se objevily
tyto odpovědi: - 2x: 2 respondenti 9. ročníku, - 1-3x: 1 respondent 9. ročníku, - 3-4x: 1 respondent 6. ročníku, 3 respondenti 9. ročníku, - 3-7x: 1 respondent 9. ročníku, - 4-5x: 1 respondent 9. ročníku, 1 respondent gymnázia, - 5-6x: 1 respondent 9. ročníku, - 6x: 1 respondent 9. ročníku, 1 respondent gymnázia, - 5x a více: 1 respondent gymnázia, - 8x: 1 respondent gymnázia, - dle potřeby: 4 respondenti 9. ročníku, 2 respondenti gymnázia.
22) Vynecháváte některé z hlavních denních jídel (snídaně, oběd, večeře)? Počet respondentů Vynecháváte hlavní jídlo
ZŠ
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
27
31
19
35
Ne
59
69
36
65
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 26: Vynechávání hlavních jídel
33 % respondentů (31 % respondentů ZŠ, 35 % respondentů gymnázia) vynechává některé hlavní jídlo. Zývajících 67 % (69 % respondentů ZŠ, 65 % respondentů gymnázia) jí pravidelně a nevynechává žádné z hlavních jídel. Mezi nejčastěji vynechávaná jídla patří: - snídani, protože nestíhám: 5 respondentů 6.roč., 10 respondentů 9 roč., 11 respondentů gymnázia, - snídani, protože nemám hlad: 4 respondenti 9. roč., 2 respondenti gymnázia, - snídani, dělá se mi po ní špatně: 1 respondent 9. roč., 1 respondent gymnázia, - snídani a někdy oběd: 2 respondenti gymnázia, - večeři, nestíhám: 2 respondenti 9. roč., 59
- večeři, nemám hlad: 1 respondent 9. roč., 2 respondenti gymnázia, - večeři nebo snídani: 1 respondent 9. roč., - dle časového vypětí: 1 respondent gymnázia, - pokud nemám hlad, nejím: 1 respondent 9. roč., - zapomenu: 1 respondent 9. roč..
23) Dokázali byste vysvětlit pojem: „pyramida zdravé výživy“? Počet respondentů Vím co znamená „pyramida
ZŠ
zdravé výživy“
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
10
12
26
47
Ne
76
88
29
53
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 27: Význam pojmu „pyramida zdravé výživy“
75 % respondentů (88 % respondentů ZŠ a 53 % respondentů gymnázia) neví co tento pojem znamená. Zbývajících 26 % respondentů se s tímto pojmem již setkalo a vysvětlují ho takto: - od základny ke špici – od zdravých po nezdravé potraviny: 2 respondenti 6. roč., 3 respondenti 9. roč., 20 respondentů gymnázia, - od základny ke špici – od nezdravých po zdravé potraviny: 4 respondenti gymnázia, - ideální poměr potravin a prvků, které obsahují: 1 respondent gymnázia, - procentuelní zástup potravin, které by měl člověk za den přijmout 1 respondent gymnázia, - jíst od všeho trochu: 2 respondenti 6. roč., - jíst samá zdravá jídla: 1 respondent 6. roč., 2 respondenti 9. roč..
60
24) Na mém jídelníčku se nejčastěji objevuje, vyberte pět možností Nejčastější
potraviny
z mého Chlapci
Dívky
Celkem v procentech
Ovoce, zelenina
11
14
69
Mléčné výrobky
18
14
89
Cereálie
6
9
42
Uzeniny
8
3
31
Luštěniny
0
2
6
Ryby
1
2
8
Bílé pečivo
16
12
78
Bílé maso
12
10
61
Červené maso
7
4
31
Sladké věci
6
5
31
Slané věci
3
0
8
Těstoviny, brambory
12
5
47
Jiné
0
0
0
jídelníčku
Tabulka č. 28: Nejčastější potraviny z mého jídelníčku – žáci 6. ročníku ZŠ
Na tuto otázku mohli žáci volit více odpovědí. Mezi pět prvních možností, které se nejčastěji objevují na jídelníčku žáků 6. ročníků (celkem 36 respondentů) patří: 1. mléčné výrobky – v 89 % případů, 2. bílé pečivo – v 78 % případů, 3. ovoce a zelenina – ve 69 % případů, 4. bílé maso – ve 61 % případů, 5. těstoviny a brambory – v 47 % případů .
61
Nejčastější
potraviny
z mého Chlapci
Dívky
Celkem v procentech
Ovoce, zelenina
23
16
76
Mléčné výrobky
19
17
71
Cereálie
7
5
24
Uzeniny
4
12
31
Luštěniny
2
1
6
Ryby
3
4
14
Bílé pečivo
19
12
61
Bílé maso
14
11
49
Červené maso
11
5
31
Sladké věci
16
11
53
Slané věci
7
3
20
Těstoviny, brambory
19
8
53
Jiné
1
0
2
jídelníčku
Tabulka č. 29: Nejčastější potraviny z mého jídelníčku – žáci 9. ročníku ZŠ
U žáků 9. ročníků (celkem 51 respondentů) se na prvních pěti stupních vyskytly tyto možnosti: 1. ovoce a zelenina – v 76 % případů, 2. mléčné výrobky – ve 71 % případů, 3. bílé pečivo – v 61 % případů, 4. sladké věci a těstoviny, brambory – v 53 % případů, 5. bílé maso – v 49 % případů.
62
Nejčastější
potraviny
z mého Chlapci
Dívky
Celkem v procentech
Ovoce, zelenina
15
25
73
Mléčné výrobky
14
25
71
Cereálie
4
19
42
Uzeniny
10
3
24
Luštěniny
2
1
5
Ryby
1
2
5
Bílé pečivo
22
14
65
Bílé maso
17
20
67
Červené maso
13
6
35
Sladké věci
10
10
36
Slané věci
3
2
9
Těstoviny, brambory
14
23
67
Jiné
0
0
0
jídelníčku
Tabulka č. 30: Nejčastější potraviny z mého jídelníčku – studenti gymnázia
U respondentů gymnázia (celkem 55 respondentů) se na prvních pěti místech nejčastěji objevují tyto možnosti: 1. ovoce a zelenina – v 73 % případů, 2. mléčné výrobky – ve 71 % případů, 3. bílé maso, těstoviny a brambory – ve 67 % případů, 4. bílé pečivo – v 65 % případů, 5. cereálie – v 42 % případů.
25) Myslíte si, že se stravujete zdravě? Počet respondentů Stravuji se zdravě
ZŠ
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
8
9
2
4
Spíše ano
40
47
29
53
Spíše ne
31
36
21
38
Ne
7
8
3
5
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 31: Zdravé stravování
63
Z výsledků této otázky vyplývá, že většina respondentů ZŠ si myslí, že se stravuje zdravě nebo spíše zdravě – 56 %. Zbývajících 44 % respondentů ZŠ se stravuje nezdravě nebo spíše nezdravě. U respondentů gymnázia jsou výsledky obdobné. Zdravě nebo spíše zdravě se stravuje 57 %, zatímco nezdravě nebo spíše nezdravě se stravuje 43 % respondentů.
26)* Kdo Vás vede k tomu, abyste se stravovali zdravě? Počet respondentů K zdravému životnímu stylu
ZŠ
mě vede
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Rodiče
56
65
35
64
Učitelé, vychovatelé
5
6
2
4
Touha po štíhlé postavě
19
22
17
31
Spolužáci
0
0
1
2
Někdo jiný
22
26
18
33
Tabulka č. 32: Ke zdravému životnímu stylu mě vede
Na tuto otázku mohli respondenti volit více odpovědí. Z výsledků vyplývá, že většinu respondentů ZŠ vede ke zdravému životnímu stylu rodiče (64 %), dále potom „někdo jiný“ (22 žáků), na třetím místě je nejvíce ovlivňuje touha postihlé postavě (22 %), jen 5 respondentů ovlivňují učitelé. U respondentů gymnázia jsou výsledky obdobné. 35 respondentů vedou ke zdravému životnímu stylu rodiče, následuje volba „někdo jiný“ (33 %), za ní je touha po štíhlé postavě (31 %) a minimální vliv mají spolužáci (1 respondent) či učitelé (pouze 2 respondenti). U možnosti „někdo jiný“ respondenti odpovídali: - nikdo: 2 respondenti 6. roč., 6 respondentů 9. roč., 4 respondenti gymnázia, - já sám: 2 respondenti 6. roč., 9 respondentů 9. roč., 12 respondentů gymnázia, - babička a dědeček: 1 respondent 6. roč., - lékař: 1 respondent 6. roč., - přítel: 2 respondenti gymnázia, - všechny možnosti: 1 respondent 6. roč..
64
27) Dokázali byste vysvětlit pojem mentální bulimie? Počet respondentů ZŠ
Vím co je mentální bulimie
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Nevím
66
77
8
15
Vím
20
23
47
85
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 33: Význam pojmu mentální bulimie
Graf č. 13 viz. příloha č. 2. Ze získaných údajů je jasně vidět rozdíl mezi znalostmi pojmu u respondentů na základní a střední škole. 77 % respondentů ZŠ neví co znamená pojem mentální bulimie a 23 % tento pojem zná. U respondentů z gymnázia je situace opačná. Pouze 15 % neví co tento pojem znamená a zbývajících 85 % ví co znamená mentální bulimie. Z uvedených odpovědí co je mentální bulimie: - jedinec se hodně nají a pak záměrně zvrací: 1 respondent 6. roč., 14 respondentů 9. roč., 43 respondentů gymnázia, - jedinci nemohou přijímat potravu: 1 respondent 6. roč., - dlouho nejedí a pak se nají a vše vyzvrací: 1 respondent 6. roč., - při této nemoci se hubne: 1 respondent 6. roč., - chorobné přejídání: 1 respondent k 6. roč., 1 respondent gymnázia, - záměrné vyvolání zvracení: 2 respondenti gymnázia, - střídání hladovění a přejídání: 1 respondent gymnázia.
28) Dokázali byste vysvětlit pojem mentální anorexie? Počet respondentů Vím co je mentální anorexie
ZŠ
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Nevím
48
56
4
7
Vím
38
44
51
93
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 34: Význam pojmu mentální anorexie
Graf č. 14 viz. příloha č. 2. Cílem otázky bylo zjistit, zda respondenti vědí, co se „ukrývá“ pod pojmem mentální anorexie. Výsledky se velmi lišili u respondentů ZŠ tento pojem zná 44 % respondentů a jeho význam nezná 56 % respondentů. 65
U respondentů z gymnázia jsou výsledky odlišné. Většina respondentů (93 %) zná význam tohoto pojmu a pouzí 4 respondenti nevědí, co pod tímto názvem hledat. Respondenti, kteří vědí co tento pojem znamená ho vysvětlují takto: - vychrtlost: 3 respondenti 6. roč., 6 respondentů 9. roč., - chorobné hladovění: 5 respondentů 6. roč., 5 respondentů 9.roč., 41 respondentů gymnázia, - zvrací po každém jídle: 4 respondenti 6. roč., 2 respondenti 9. roč., 1 respondent gymnázia, - nemoc, při které se hubne: 1 respondent 6. roč., - hubnou i když už nechtějí, ale nejde to zastavit: 2 respondenti 6. roč., - myslí si, že jsou tlustí, i když jim už „lezou“ kosti a neustále hubnou: 2 respondenti 6. roč., 8 respondentů 9. roč., 9 respondentů gymnázia, - strach ze ztloustnutí: 1 respondent gymnázia.
29)* Setkali jste se s někým, kdo trpěl mentální anorexií nebo mentální bulimií? Počet respondentů Setkala jsem se s jedincem
ZŠ
s PPP
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ne
75
87
35
64
Ano, spolužák/spolužačka
2
2
3
5
Ano, kamarád/kamarádka
5
6
10
18
Ano, rodiče
0
0
2
4
Ano, sourozenec
0
0
0
0
Ano, já sám
0
0
0
0
Jiná možnost
5
6
6
11
Tabulka č. 35: Setkání s jedincem s PPP
Na tuto otázku mohli respondenti volit více odpovědí. Většina respondentů (78 %) se s poruchami příjmu potravy ještě nikdy přímo nesetkalo. 4 % respondentů se s těmito poruchami setkalo u spolužáků, 11 % u kamarádů, 2 respondenti mají rodiče trpícího jednou z těchto poruch, čímž se nebezpečně zvyšuje předpoklad, že touto poruchou také onemocní. 8 % jedinců zvolilo možnost „g) jiná možnost“, kde uvedli: - soused: 6 respondentů, kamarád, ale vyléčil se: 1 respondent, celebrity: 1 respondent, u cizích lidí na ulici: 3 respondenti.
66
30) Pokud byste se setkali s PPP, věděli byste na koho se obrátit s prosbou o pomoc? Počet respondentů Vím na koho se obrátit o
ZŠ
pomoc v případě PPP
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ne
51
59
15
27
Ano
35
41
40
73
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 36: Pomoc v případě PPP
Dobrým zjištěním je, že 53 % respondentů (41 % respondentů ZŠ, 73 % respondentů gymnázia) ví, kde by hledalo pomoc v případě, že by se u nich nebo u někoho z jeho okolí vyskytly tyto poruchy. 47 % (59 % respondentů ZŠ, 27 % respondentů gymnázia) by ovšem vůbec netušilo, kde hledat pomoc. Je velmi důležité tyto informace žákům a studentům poskytnout, protože čím dříve se pomoc objeví, tím menší následky porucha „napáchá“. Většina jedinců uváděla tyto osoby, na které by se mohli obrátit v případě potřeby: - rodiče: 6 respondentů 9. roč., 3 respondenti gymnázia, - praktický lékař: 3 respondenti 6. roč., 7 respondentů 9. roč., 2 respondenti gymnázia, - psycholog: 3 respondenti 9. roč., 12 respondentů gymnázia - rodiče nebo učitelé: 2 respondenti gymnázia, - rodiče nebo lékař: 5 respondentů 6. roč., 3 respondenti 9. roč., 7 respondentů gymnázia, - internet: 1 respondent gymnázia, - rodiče nebo internet nebo lékař: 1 respondent gymnázia, - kamarádi nebo internet nebo lékař: 1 respondent gymnázia, -rodiče nebo lékař nebo specializovaná klinika: 1 respondent 9. roč., 3 respondenti gymnázia, - rodiče nebo kamarádi: 2 respondenti gymnázia, - já sám později lékař: 1 respondent gymnázia, - rodiče nebo učitel nebo doktor: 4 respondenti gymnázia, - odborná centra pomoci: 1 respondent 6. roč., 1 respondent gymnázia.
67
31) Myslíte si, že se PPP dají vyléčit? Počet respondentů ZŠ
PPP se dají vyléčit
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
80
93
53
96
Ne
6
7
2
4
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 37: Možnost vyléčení PPP
Většina respondentů ZŠ (93 %) si myslí, že lze tyto poruchy vyléčit a jen 6 respondentů z 86 si myslí, že je vyléčit nelze. Na gymnáziu jsou výsledky podobné 53 respondentů věří, že lze úspěšně provést léčbu a jen 2 respondenti si myslí, že tyto poruchy nelze vyléčit. Pravdou je, že poruchy příjmu potravy jsou reverzibilní nemocí a plné vyléčení je možné jen u minima případů.
32) Diskutovali jste o PPP také ve škole? Počet respondentů O PPP se ve škole diskutovalo
ZŠ
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
7
8
14
25
Spíše ano
17
20
17
31
Spíše ne
30
35
18
33
Ne
32
37
6
11
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 38: Diskuse o PPP ve škole
Otázka byla zaměřena na to, zda se respondenti s problematikou poruch příjmu již setkali v rámci výuky na základní či střední škole. Z výsledků vyplynulo, že 28 % respondentů ZŠ se s touto problematikou již setkalo (zvolili odpověď ano nebo spíše ano) a 72 % se s tématem poruch příjmu potravy během výuky ještě nesetkalo (odpovědi spíše ne nebo ne). Na gymnáziu je situace opačná. 56 % respondentů gymnázia se s touto problematikou alespoň částečně seznámilo během výuky (odpovědi ano nebo spíše ano) a zbylých 44 % nemělo možnost o tomto problému diskutovat během výuky (odpovědi spíše ne nebo ne). Z výsledků můžeme usoudit, že by v rámci prevence poruch příjmu potravy bylo dobré žáky více informovat o této problematice.
68
33) Chtěli byste se o PPP dozvědět více? Počet respondentů ZŠ
Chci se o PPP dozvědět více
Gymnázium
Celkem
V procentech
Celkem
V procentech
Ano
12
14
5
9
Spíše ano
21
24
23
42
Spíše ne
23
27
19
35
Ne
30
35
8
14
Celkem
86
100
55
100
Tabulka č. 39: Přání dozvědět se více o PPP
U této otázky bylo cílem zjistit, zda respondenty tato problematika zajímá a zda by si chtěli doplnit své informace o problematice poruch příjmu potravy. Z výsledků je patrné, že 12 % respondentů by mělo velký zájem doplnit si své znalosti, 31 % respondentů zvolilo možnost spíše ano, 30 % respondentů zvolilo možnost spíše ne a 27 % respondentů o tuto problematiku nemá žádný zájem.
34) Co tě napadne při pohledu na tento obrázek, co si o tom myslíš:
Obr. č. 2: Žena s mentální anorexií Při pohledu na tento obrázek respondenti reagovali takto: - je to nechutné, není to hezký pohled: 65 respondentů, - vychrtlá paní, co si myslí, že je tlustá: 3 respondenti, - hrůza, takhle bych vypadat nechtěla: 5 respondentů, - „vychrtlina“: 3 respondenti, - kostra potažená kůží: 14 respondentů, - měla by jít k doktorovi: 3 respondenti, - je to chudák: 4 respondenti, - paní, co asi moc nejí: 3 respondenti, 69
- nic, nemám slov: 5 respondentů, - lidská bytost, která přestává existovat: 8 respondentů, - je to hnusné, nedokážu přijmout, co tito lidé dělají: 1 respondent, - porucha vnímání vlastního těla: 2 respondenti, - udivuje mě, kam jsou lidé schopni zajít: 1 respondent, - paní, co si myslí, že má ideální postavu: 5 respondentů, - paní, co trpí mentální anorexií: 7 respondentů - asi je to topmodelka: 1 respondent, - připomíná mi lidi z koncentráku, hrůza: 1 respondent, - nechápu tyto lidi a nechci tak dopadnout: 6 respondentů, - nic nevidím, je tam jen lehátko: 2 respondenti, - je to její problém, nemá to dělat: 1 respondent, - v hotelu asi moc dobře nevaří: 1 respondent.
Dotazníkové šetření jsem doplnila rozhovorem s deseti pedagogy. Během rozhovoru jsem se zaměřila na to, zda učitelé vědí co patří mezi poruchy příjmu potravy, jaké jsou jejich příčiny, zda existuje na jejich školách nějaká osvětová činnosti a zda se setkali se žáky či studenty, kteří trpěli některou poruchou příjmu potravy.
1. otázkou jsem zjišťovala, zda učitelé vědí, co jsou to poruchy příjmu potravy, a které poruchy sem patří. Všichni učitelé odpověděli správně, že mezi poruchy příjmu potravy patří mentální anorexie a mentální bulimie a dokonce je správně definovali. 2. otázka byla zaměřena na to, zda si respondenti myslí, že mají dostatek informací o poruchách příjmu potravy a pokud ano, kde tyto poznatky získali. Čtyři respondenti si myslí, že mají dostatek informací o těchto poruchách, zatímco zbývajících šest pedagogů si myslí, že jejich znalosti nejsou úplné. Ti co na mou otázku odpověděli, že mají dost informací, získali tyto informace zejména samostudiem, z médií nebo během studia, ale jedna učitelka získala tyto informace díky vlastní zkušenosti s žáky s mentální anorexií. 3. otázka byla zaměřena na příčiny poruch příjmu potravy. Polovina (50 %) z oslovených pedagogů si myslí, že hlavní příčiny jsou psychického rázu. Mezi dalšími odpověďmi se objevily: - nevhodné poznámky na adresu dotyčného, stres, problémy a nervozita, 70
- děvčata – snaha o štíhlou postavu, - dívky se snaží přiblížit se modernímu ideálu krásy – modelkám, - přání dívek být štíhlá. 4. otázkou jsem zjišťovala, zda učitelé diskutují se žáky o této problematice a zda na jejich škole využívají osvětové činnosti v rámci poruch příjmu potravy. 50 % dotázaných učitelů s žáky na toto téma občas diskutuje, 30 % o tomto tématu nikdy se svými žáky nediskutovalo a 20 % pedagogů s nimi diskutuje, když se vyskytne příležitost. 70 % pedagogů nevyužívají na jejich školách žádné osvětové programy, zbývajících 30 % uvedlo, že se na jejich školách uskutečňují besedy; diskuse v rámci výchovy ke zdraví; besedy se zdravotníky, práce v programech pedagogickopsychologické poradny. 5. otázka zjišťovala, zda si učitelé myslí, že jsou jejich žáci dostatečně informovaní o poruchách příjmu potravy. U této otázky dva pedagogové uvedli, že určitě ano, pět učitelů si myslí, že ne, dva učitelé si nejsou jisti a jeden pedagog neví, ale myslí si, že v rámci hodin výchovy ke zdraví se na toto téma určitě bavili. V 6. otázce jsem zjišťovala, zda si myslí, že existuje vhodná prevence těchto poruch. Dva pedagogové si myslí, že stačí dostatečně žáky informovat a pět pedagogů si není jisto zda existuje prevence. Dva učitelé předpokládají, že by hodně pomohlo uvádět při besedách příklady z praxe, případně setkání s člověkem, který touto poruchou trpěl. Jeden pedagog řekl, že důležité je rodinné zázemí a prevence formou přednášek není nutná, je spíše zbytečná. 7. Další otázkou jsem chtěla zjistit, zda si učitelé všímají „tělesných proporcí“ v rámci včasného rozpoznání těchto poruch. Osm učitelů uvedlo, že ano a pouze dva pedagogy to „nezajímá“, dle jejich slov se to dneska nedá poznat, protože mnoho dívek je „vychrtlých“, ale problémy nemají. 8. otázka byla zaměřena na to, zda si pedagogové myslí, že by dokázali včas rozpoznat poruchy příjmu potravy a zda by věděli, na koho se obrátit o pomoc. Čtyři učitelé uvedli, že určitě ano, tři si nejsou úplně jisti, zda by to dokázali a dva si myslí, že snad ano. Tři pedagogové by nevěděli na koho se obrátit s prosbou o pomoc. Zbývajících sedem pedagogů uvedlo zejména psychologa, lékaře pro děti a dorost, nebo pedagogicko-psychologická poradna. 9. otázka zjišťovala, zda se učitelé během své pedagogické praxe setkali s žáky s poruchami příjmu potravy. Osm učitelů řeklo, že ne, jeden se s touto poruchou
71
setkal, ale ne u žáků ve škole a jeden pedagog se s touto poruchou setkal dokonce dvakrát. Pedagog, který se s touto poruchou setkal postupoval tak, že nejprve vedl intimní rozhovor s žákem a poté se obrátil na jeho rodiče a společně se snažili žákovi pomoci. Z výsledků rozhovoru vyplynulo, že většina pedagogů (90 %) nemá žádné zkušenosti s poruchami příjmu potravy u svých žáků a zároveň zhodnotili, že jejich poznatky o těchto poruchách rozhodně nejsou dostatečné.
4.4 Závěry šetření H1: Informovanost v oblasti poruch příjmu potravy je na vyšší úrovni u studentů středních škol než žáků škol základních. K této hypotéze se vztahují otázky číslo 5, 27, 28, 30 a 31. Otázka číslo 5 se soustředí na to, zda respondenti vědí, jaké poruchy řadíme mezi poruchy příjmu potravy. Respondenti mohli volit více odpovědí. Z výsledků vyplynulo, že respondenti mezi poruchy příjmu potravy řadí: Žáci ZŠ:
Studenti gymnázia:
- průjem: 14 % žáků,
- průjem: 5 % studentů,
- mentální anorexie: 80 % žáků,
- mentální anorexie: 100 % studentů,
- žaludeční vředy: 10 % žáků,
- žaludeční vředy: 4 % studentů,
- chronická zácpa: 3 % žáků,
- chronická zácpa: 4 % studentů,
- mentální bulimie: 58 % žáků.
- mentální bulimie: 100% studentů
Graf č. 15 viz. příloha č. 2. U otázky číslo 27 jsem zjišťovala kolik respondentů dokáže definovat pojem mentální bulimie. Z výsledků vyplynulo, že většina respondentů základní školy neví, co je to mentální bulimie, zatímco studenti gymnázia většinou vědí, o co se u dané poruchy jedná. Žáci ZŠ:
Studenti gymnázia:
- vím: 23 % žáků,
- vím: 85 % studentů,
- nevím: 77 % žáků.
- nevím: 15 % studentů.
Navazuje otázka číslo 28 zaměřená na to, zda respondenti vědí, co znamená pojem mentální anorexie. Z výsledků je zřejmé, že většina žáků základní školy neví, co
72
tento pojem znamená, zatímco téměř všichni žáci gymnázia vědí, co si pod tímto pojmem představit. Žáci ZŠ:
Studenti gymnázia:
- vím: 44 % žáků,
- vím: 93 % studentů,
- nevím: 56 % žáků.
- nevím: 7 % studentů.
Otázka číslo 30 zjišťuje, zda by respondenti v případě, že by se s poruchami příjmu potravy setkali, věděli, na koho se obrátit s prosbou o pomoc. Výsledky jsou následující: Žáci ZŠ:
Studenti gymnázia:
- vím: 41 % žáků,
- vím: 73 % studentů,
- nevím: 59 % žáků.
- nevím: 27 % studentů.
V další otázce (31) mě zajímalo, zda si žáci myslí, že se poruchy příjmu potravy dají vyléčit. Většina respondentů si myslí, že ano. Pravdou je, že tyto poruchy mají často reverzibilní charakter. Žáci ZŠ:
Studenti gymnázia:
- ano: 93 % žáků,
- ano: 96 % studentů,
- ne: 7 % žáků.
- ne: 4 % studentů.
S ohledem na výzkumný vzorek se hypotéza H1: „informovanost v oblasti poruch příjmu potravy je na vyšší úrovni u studentů středních škol než žáků škol základních“ potvrdila.
H2: Studenti/studentky středních škol mají více zkušeností s dietami než žíci/žákyně základních škol. K této hypotéze se vztahují zejména otázky č. 16, č. 17 a č.19. Otázka č. 16 zjišťovala, zda respondenti vědí, co znamená pojem „dieta“. Úkolem respondentů bylo vybrat správnou z nabízených odpovědí. Převážná většina respondentů 46 % zvolila možnost „změna životosprávy a změna stravovacích návyků“, tedy správnou odpověď. 45 % respondentů si myslí, že tento pojem znamená „úpravu jídelníčku“ a zbývajících 9 % zvolilo možnost „vědomé hladovění“. Zkušenost respondentů s dietami zjišťovala otázka č. 17. Respondenti ve 22 % případů zvolili možnost „ano“ a zbývajících 78 % respondentů dietu nikdy nezkusilo.
73
Z toho: Žáci ZŠ:
Studenti gymnázia:
- ano 17 %,
- ano 29 %,
- ne 83 %,
- ne 71 %
Graf č. 16 viz. příloha č. 2. Otázka č. 19 měla za úkol zjistit, zda respondenti někdy vyzkoušeli přípravek na hubnutí. Z odpovědí vyplynulo, že 4 % respondentů má zkušenost s používáním přípravku na hubnutí a 96 % respondentů ještě nikdy žádný přípravek na hubnutí nezkusilo. Z toho: Žáci ZŠ:
Studenti gymnázia:
- ano 2 %,
- ano 5 %,
- ne 98 %,
- ne 95 %
Graf č. 17 viz. příloha č. 2. Ze získaných údajů je patrné, že se nám hypotéza H2: „studenti/studentky středních škol mají více zkušeností s dietami než žíci/žákyně základních škol“, na výzkumném vzorku, potvrdila.
H3: Dívky ve věku 10 - 13 let jsou spokojenější se svou postavou než dívky adolescenčního věku. Mezi otázky vztahující se k této hypotéza patří zejména otázky číslo 12 a 13. Otázka 12 byla zaměřena na zjištění spokojenosti jedinců se svou postavou. Z výsledků vyplynulo, že 50 % jedinců je spokojeno se svou postavou a 50 % jedinců se svou postavou spokojeno není. Z toho: Dívky ve věku 11-12
Dívky ve věku 14-15
Dívky ve věku 16-18
let:
let:
let:
- ano: 63 % dívek,
- ano: 31 % dívek,
- ano: 37 % dívek,
- ne: 37 % dívek.
- ne: 69 % dívek.
- ne: 63 % dívek.
Z těchto údajů je patrné, že dívky ve věku 11-13 let jsou se svou postavou spokojeny v 63 % případů zatím co dívky adolescenčního věku (14-18 let) pouze v 34 % případů.
74
Graf č. 18 viz. příloha č. 2. Otázka číslo 13 byla zaměřena na to, jak respondenti vnímají svou postavu. Pokud se zaměříme na dívky, dostáváme tyto výsledky: - „vychrtlá“ – 1 % respondentek, - štíhlá – 20 %, - průměrná – 60 %, - silnější – 19 %, - obézní – 0 % dívek.
Z toho: Dívky ve věku 11 – 12
Dívky ve věku 14 – 15
Dívky ve věku 16 – 18
let:
let:
let:
- „vychrtlá“ – 0 %,
- „vychrtlá“ – 0 %,
- „vychrtlá“ – 4 %,
- štíhlá – 31 %,
- štíhlá – 21 %,
- štíhlá – 13 %,
- průměrná – 50 %,
- průměrná – 62 %,
- průměrná – 63 %,
- silnější – 19 %,
- silnější – 17 %,
- silnější – 20 %,
- obézní – 0 % dívek
- obézní – 0 % dívek
- obézní – 0 % dívek
Graf č. 19 viz. příloha č. 2. Ze získaných údajů je patrné, že se nám hypotéza H3: „dívky ve věku 10 - 13 let jsou spokojenější se svou postavou než dívky adolescenčního věku“, na výzkumném vzorku, potvrdila
H4: Dívky mají více zkušeností s poruchami příjmu potravy než chlapci. K řešení této hypotézy směřuje otázka číslo 29, ve které jsem zjišťovala, zda se respondenti setkali s někým, kdo trpěl mentální anorexií nebo mentální bulimií. Z výsledků vyplynulo, že: Dívky:
Chlapci:
- ne: 69 %,
- ne: 86 %,
- ano, spolužák/spolužačka: 4 %
- ano, spolužák/spolužačka: 3 %,
- ano, kamarád/kamarádka: 15 %
- ano, kamarád/kamarádka: 5 %,
- ano, rodiče: 3 %
- ano, rodiče: 0 %,
- ano, sourozenec: 0 %,
- ano, sourozenec: 0 %,
- ano, já sám: 0 %,
- ano, já sám: 0 %,
- jiná možnost: 9 %.
- jiná možnost: 6 %.
75
Graf č. 20 viz. příloha č. 2. Ze získaných údajů je patrné, že se nám hypotéza H4: „dívky mají více zkušeností s poruchami příjmu potravy než chlapci“, na výzkumném vzorku, potvrdila.
H5: V oblasti subjektivního vnímání vlastního zevnějšku jsou významnějším faktorem média než vliv nejbližších. Tato hypotéza se týkala zejména otázek č.14 a č. 15, které byly obsaženy v dotazníku pro žáky ZŠ a studenty gymnázia. Otázka č. 14 zjišťovala, co je pro respondenty nejdůležitější při posuzování jejich postavy. Respondenti vybírali z následujících možností: - názor rodičů: zvolilo 50 % respondentů, - názor kamarádů: zvolilo 42 % respondentů, - informace z médií: zvolilo 8 % respondentů, - názor učitelů: nezvolil žádný respondent. Tabulka č. 40 viz. příloha č. 2. Z výsledků jednotlivých odpovědí vyplynulo, že žáci základních škol, při posouzení své postavy, nejvíce dají na názor rodičů (69 %), poté na názor kamarádů (25 %) a zbývajících 6 % dá na informace z médií. U respondentů gymnázia byly výsledky trochu odlišné. 69 % respondentů dá zejména na názor svých kamarádů, 20 % respondentů se řídí názorem rodičů a zbývající 11 %.
Otázka č. 15 zjišťovala zda respondenti někdy srovnávali svou postavu s obrázky z médií. Ze získaných výsledků vyplynulo, že: -12 % respondentů svou postavu srovnává s obrázky z médií, - 7 % respondentů zvolilo možnost „spíše ano“, - 37 % respondentů zvolilo odpověď „spíše ne“, - 44 % respondentů svou postavu nesrovnává s obrázky z médií.
S ohledem na výzkumný vzorek se hypotéza H5: „v oblasti subjektivního vnímání vlastního zevnějšku jsou významnějším faktorem média než vliv nejbližších“ nepotvrdila.
76
H6: Studenti středních škol se stravují zdravěji než žáci základních škol. K této hypotéze se váží otázky číslo 21, 22, 24 a 25. Otázka číslo 21 byla zaměřena na zjištění, kolikrát denně se respondenti stravují. Správný životní styl doporučuje jíst minimálně 5x denně. Z výsledků vyplynulo: Žáci ZŠ:
Studenti gymnázia:
- třikrát denně: 24 % žáků,
- třikrát denně: 36 % žáků,
- čtyřikrát denně: 37 % žáků,
- čtyřikrát denně: 36 % žáků,
- pětkrát denně: 20 % žáků,
- pětkrát denně: 17 % žáků,
- jiná frekvence: 19 % žáků.
- jiná frekvence: 11 % žáků.
U možnosti jiná frekvence se objevily tyto odpovědi: 2x: 2 žáci 9. ročníku; 1-3x: 1 žák 9. ročníku; 3-4x: 1 žák 6. ročníku, 3 žáci 9. ročníku; 3-7x: 1 žák 9. ročníku; 4-5x: 1 žák 9. ročníku, 1 student gymnázia; 5-6x: 1 žák 9. ročníku; 6x: 1 žák 9. ročníku, 1 student gymnázia; 5x a více: 1 student gymnázia; 8x: 1 student gymnázia; dle potřeby: 4 žáci 9. ročníku, 2 studenti gymnázia. U otázky číslo 22 jsem zjišťovala, zda respondenti vynechávají některé z hlavních denních jídel, což by rozhodně nepřispívalo k zdravému životnímu stylu. Ze získaných odpovědí jsem zjistila, že: Žáci ZŠ:
Studenti gymnázia:
- ano: 31 % žáků,
- ano: 35 % studentů,
- ne: 69 % žáků.
- ne: 65 % studentů.
Mezi nejčastěji vynechaná jídla patří zejména snídaně případně večeře, protož respondenti nestíhají nebo nemají hlad. V otázce číslo 24 jsem zjišťovala, jaké potraviny se vyskytují nejčastěji na jídelníčku respondentů. Jednotlivé výsledky jsem rozdělila dle ročníků: -6. ročník: mléčné výrobky – v 89 % případů, bílé pečivo – v 78 % případů, ovoce a zelenina – ve 69 % případů, bílé maso – ve 61 % případů, těstoviny a brambory – v 47 % případů . -9. ročník: ovoce a zelenina – ovoce a zelenina – v 76 % případů, mléčné výrobky – v 71 % případů, bílé pečivo – v 61 % případů, sladké věci a těstoviny, brambory – v 53 % případů, bílé maso – v 49 % případů.
77
-studenti gymnázia: ovoce a zelenina – v 73 % případů, mléčné výrobky – ve 71 % případů, bílé maso, těstoviny a brambory – ve 67 % případů, bílé pečivo – v 65 % případů, cereálie – v 42 % případů.
Otázka číslo 25 směřovala k zjištění, zda si respondenti myslí, že se stravují zdravě. Z uvedených výsledků vyplynulo: Žáci ZŠ:
Studenti gymnázia:
- ano: 9 % žáků,
- ano: 4 % studentů,
- spíše ano: 47 % žáků,
- spíše ano: 53 % studentů,
- spíše ne: 36 % žáků,
- spíše ne: 38 % studentů,
- ne: 8 % žáků.
- ne: 5 % studentů.
Graf č. 21 viz. příloha č. 2. S ohledem na výzkumný vzorek se hypotéza H6: „studenti středních škol se stravují zdravěji než žáci základních škol“ potvrdila.
Dle získaných výsledků jsem zjistila, že by bylo velmi dobré doplnit základní informace žáků ZŠ a studentů gymnázia například v rámci vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, zejména tedy vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví. Informace o poruchách příjmu potravy se mohou v rámci mezipředmětových vztahů uplatnit i v dalších vzdělávacích oborech a zejména v rámci průřezových témat (např. osobnostní a sociální výchova). Pokud budou žáci dostatečně informováni o rizicích, která sebou tyto poruchy přinášejí, můžeme předpokládat, že se sníží nebezpečí jejich vzniku.
78
Závěr Poruchy příjmu potravy se v poslední době stávají jedním z nejnebezpečnějších a zároveň nejčastějších onemocnění dnešní mládeže. V dnešní populaci trpí těmito závažnými poruchami již více než 8 milionů lidí. Mentální bulimie a mentální anorexie jsou velkým problémem zejména pro žáky v období puberty, kdy začínají srovnávat své „proporce“ s ostatními spolužáky, kamarády, ale i celebritami. Pro pedagoga je proto velmi důležité, aby byl schopen včas rozpoznat tyto poruchy a aby věděl, jak těmto žákům pomoci. Mnoho žáků a studentů si myslí, že o těchto poruchách vědí vše. Dle mého názoru, by bylo potřeba zaměřit se na tuto problematiku co nejdříve, protože jedinci trpící touto poruchou se objevují čím dál častěji v mladším věku. Je důležité doplnit informace žáků o zdravém životním stylu a upozornit je na nebezpečí poruch příjmu potravy a zejména informovat je o jejich následcích. Tím, že budeme žáky a studenty včas informovat, můžeme předejít vzniku těchto poruch a podpořit zdravý vývoj těchto jedinců. Včasnou informovaností můžeme chápat probírání tohoto tématu v rámci vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví a v rámci průřezových témat. Pokud se žáci včas dozvědí, co tyto poruchy obnášejí, nebudou v budoucnu inklinovat k těmto způsobům životního stylu. Úkolem diplomové práce bylo zjistit, zda jsou žáci a studenti dostatečně informováni o poruchách příjmu potravy, jaké jsou jejich zkušenosti s těmito poruchami a zda se snaží dodržovat zásady zdravého stravování, jako možnosti předcházet těmto poruchám. Teoretická část se zaměřila na zjištění základních informací souvisejících s poruchami příjmu potravy, zejména mentální anorexie a mentální bulimie. V této části diplomové práci jsem se zaměřila zejména na základní charakteristiku těchto poruch, na jejich diagnostiku a léčbu a samozřejmě na zdravotní následky poruch příjmu potravy. V české literatuře existuje dostatečné množství literatury týkající se tohoto tématu. Výzkumná část poukázala na určité nedostatky v orientaci žáků v poruchách příjmu potravy. Mnoho žáků má zkreslený pohled na svou postavu a již žáci 6. ročníku základní školy mají zkušenosti s dietami a nejsou spokojeni se svou postavou. Převážná většina žáků a studentů se snaží dodržovat zásady zdravé životosprávy. Jak se dalo předpokládat, více informací o poruchách příjmu potravy mají studenti gymnázia. 79
V rámci prevence mentální anorexie a mentální bulimie je velmi důležité včas žáky informovat o těchto poruchách, o jejich vzniku, průběhu i následcích. Každý pedagog by se měl snažit přiblížit jedincům skutečný svět a ne ten zkreslený, kde je ideál krásy často pokřivený a nedosažitelný. Lidé trpící poruchami příjmu potravy jsou tedy jakýmsi „produktem“ dnešní společnosti, a proto se společnost musí snažit jim pomoci a předcházet dalšímu zvyšování počtu jedinců s těmito poruchami Závěrem můžeme konstatovat, že cíl diplomové práce byl splněn, teoretické poznatky byly uceleny do přehledného celku a výzkumným šetřením je diplomová práce obohacena o mnoho důležitých informací o problematice poruch příjmu potravy výzkumného souboru.
80
Shrnutí Název diplomové práce je „Poruchy příjmu potravy – informovanost žáků základních a středních škol“. První část diplomové práce se zabývá charakteristikou a historií poruch příjmu potravy, jejich příčinami, diagnostikou a prevencí. Druhá kapitola se hlouběji orientuje na problematiku mentální anorexie, její diagnostiky, léčby a zdravotních následků. Třetí kapitola se zaměřuje na mentální bulimii a její charakteristiku,
diagnostiku
a
zdravotní
následky.
Výzkumná
část
zjišťuje
informovanost o poruchách příjmu potravy u žáků základní školy a studentů střední školy, jejich životní styl a zkušenosti s dietami.
Summary
The topic of the diploma thesis was „Eating disorders – awareness of elementary school pupils and secondary school students”. The first part of the thesis is centered on eating disorders characteristics and history, causes of such disorders, their diagnostics and prevention. The second chapter addresses the issue of anorexia nervosa, its diagnostics, treatment and health consequences. The third chapter provides information on bulimia nervosa, its characteristics, diagnostics as well as health consequences. The research surveys elementary school pupils’ and secondary school student’s awareness of eating disorders, their life style and their experiences with diets.
81
Literatura BENEŠOVÁ, D., MIČOVÁ, L. Diety při onemocnění mentální anorexií a bulimií. Praha: Vydavatelství a nakladatelství Sdružení MAC, 2003. ISBN 80-86015-91-2. BOVEY, S.: ZAKÁZANÉ TĚLO Být tlustý není hřích. Olomouc: VOTOBIA, 1995. ISBN 80-85885-61-1. CLAUDE-PIERRE, P. Tajná řeč a problémy poruch příjmu potravy. Praha: Pragma, 2001. ISBN 80-7205-818-5. COOPER, P. Mentální bulimie a záchvatovité přejídání. Olomouc: Votobia, 1995. ISBN 80-85885-97-2. FALTUS, F. Anorexia mentalit: anorektické syndromy, jejich diagnostika a léčba. Praha: Avicenum, 1979. FIALOVÁ, L. MODERNÍ BODY IMAGE: Jak se vyrovnat s kultem štíhlého těla. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1350-0. HALL, L., COHN, L. Rozlučte se s bulimií. Brno: ERA, 2003. ISBN 80-86517-60-8. KARIKOVÁ, S. Poruchy vývinu osobnosti dětí a mládeže. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela, 1996. ISBN 80-88825-80-6. KINGSLEYOVY, J. a A. Alice v zrcadle; matka a dcera v boji s anorexií. Brno: JOTA, 2006. ISBN 80-7217-430-4. KRCH, F., RICHTEROVÁ, I. Chci ještě trochu zhubnout. Praha: MOTTO, 1998. ISBN 80-85872-86-2. KRCH, D. Bulimie: jak bojovat s přejídáním. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-2472130-9. KRCH, F. Mentální anorexie. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-598-9. KRCH, F. Poruchy příjmu potravy. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0840-X. KRCH, F., MÁLKOVÁ, I. SOS NADVÁHA, průvodce úskalím diet a životního stylu. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-521-0. KOCOURKOVÁ, J. Mentální anorexie a mentální bulimie v dětství a dospívání. Praha: Galén, 1997. ISBN 80-85824-51-5. LEIBOLD, G. Mentální anorexie: příčiny, průběh a nové léčebné metody. Praha: Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0499-0. MALONEY, M., KRANZOVÁ, R. O poruchách příjmu potravy. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-248-0.
82
MARÁDOVÁ, E Poruchy příjmu potravy. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2007. ISBN 978-80-86991-09-2. NEŠPOR, K. Návykové chování a závislost. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-831-7. PAPEŽOVÁ, H. Anorexia nerosa. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 2000. ISBN 85121-32-8. PAPEŽOVÁ, H. BULIMIA NERVOSA. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 2003. ISBN 80-85121-81-6. SLADKÁ – ŠEVČÍKOVÁ, J. Z deníku bulimičky. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178795-7. STÁRKOVÁ, L. Stručný přehled dětské psychiatrie. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého v Olomouci, 1991. ISBN 80-7067-648-5 . VOKURKA, M., HUGO, J., A KOL. Velký lékařský slovník. Praha: MAXDORF, 2004. ISBN 80-7345-037-2. ZVOLSKÝ, P., A KOL. SPECIÁLNÍ PSYCHIATRIE. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-7184-203-6.
Internetové zdroje Bulimie [online]. wellnessia.cz, [citováno 16.7.2008].
Dostupný na www:
http://www.hubnuti.org/encyklopedie/bulimie DANA RŮŽIČKOVÁ: Poruchy příjmu potravy [online]. Dáma.cz [citováno 21.1.2009]. Dostupný na www: http://zdravi.dama.cz/clanek.php?d=9657 DYBOVÁ,M.
Co
to
je
MENTÁLNÍ
ANOREXIE
(anorexia
nervosa),
jaká je její diagnostika, průběh, prognóza a léčba? [online]. [citováno 25.7.2008]. Dostupný na www: http://web.sks.cz/prace/dybova/anorexie.htm KOCOURKOVÁ, J., KOUTEK, J. Z deníku bulimičky: Úvodní slovo odborníků [online].
Dáma.cz,
[citováno
22.7.2008].
Dostupný
na
www:
http://zdravi.dama.cz/clanek.php?d=3120 MeDitorial s.r.o. Poruchy příjmu potrav. [online]. ulekare.cz, [citováno 22.7.2008]. Dostupný
na
www:
http://www.ulekare.cz/clanek?id=cd873ddc0ff3e3c93a382b148d12eb23&search=poruc hy+p%C5%99%C3%ADjmu+potravy&from=00
83
Mentální anorexie a její léčba [online]. Pacient.cz, [citováno 25.7.2008]. Dostupný na www: http://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/81_25098.html Mentální anorexie [online]. viscojis.cz, [citováno 22.7.2008]. Dostupný na www: http://www.viscojis.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=21&Itemid=19 Mentální anorexie [online]. wikipedia.cz, 30.6.2008. [citováno 16.7.2008]. Dostupný na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Anorexie NAVRÁTILOVÁ, M., ČEŠKOVÁ, E., SOBOTKA, L. Endokrinní a jiné změny u mentální anorexie. [online]. Občanské sdružení Anabell, [citováno 9.2.2009]. Dostupný na
www:
http://www.anabell.cz/index.php/clanky-a-vase-pribehy/poruchy-prijmu-
potravy/11-zdravotni-rizika-poruch-pijmu-potravy/127-endokrinni-a-jine-zmny-umentalni-anorexie NAVRÁTILOVÁ, M., ČEŠKOVÁ, E., SOBOTKA, L. Historie poruch příjmu potravy [online]. Občanské sdružení Anabell, [citováno 22.7.2008]. Dostupný na www: http://www.anabell.cz/clanky.php?link=clanky/cl121.php Poradny, lékaři, kliniky [online]. Alabell.cz [citováno 9.2.2009]. Dostupný na www: http://www.anabell.cz/index.php/poradny-lekari-kliniky/klasicke-metody-lecby Poruchy příjmu potravy [online]. ČeskéNoviny.cz, [citováno 16.7.2008]. Dostupný na www: http://www.ceskenoviny.cz/magazin/zdravi/index_view.php?id=302594 Poruchy příjmu potravy [online]. Idealni.cz [citováno 1.11.2008]. Dostupný na www: http://www.pppinfo.cz/info.asp Poruchy příjmu potravy [online]. Vzdělávací institut ochrany dětí, [citováno 22.7.2008]. Dostupný na www: http://www.viod.cz/cz/jpd3/publikace.html SLADKÁ, J. Víte, co znamenají tři Pé? [online]. Žena-in.cz [citováno 9.2.2009]. Dostupný na www: http://www.zena-in.cz/rubrika.asp?idc=6356&id=3 Výchova ke zdraví – poruchy příjmu potravy [online]. Msmt.cz [citováno 22.7.2008]. Dostupný
na
www:
http://www.msmt.cz/vzdelavani/vychova-ke-zdravi-poruchy-
prijmu-potravy
84
Přílohy Příloha č.1: Dotazník pro žáky ZŠ / studenty gymnázia Příloha č. 2: Grafy a tabulky Příloha č.3: Tabulka BMI – Body Mass Index – index tělesné hmotnosti Příloha č.4: Pyramida zdravé výživy
85
Příloha č.1: Dotazník pro žáky ZŠ / studenty gymnázia
Dotazník pro žáky / studenty Poruchy příjmu potravy (PPP) Vážení žáci/žákyně (studenti/studentky), tímto bych Vás chtěla poprosit o spolupráci v rámci výzkumného šetření zabývajícího se poruchami příjmu potravy (dále jen PPP). Dotazníky budou zpracovány anonymně. Správnou odpověď prosím zakroužkujte. U otázek, kde je možnost zvolit více možností, je hvězdička (př. 1)* …..). Bc. Michala Ellingerová 1) Pohlaví: a) muž b) žena 2) Věk: ………………….let 3) Setkali jste se někdy s pojmem poruchy příjmu potravy (PPP)? a) ano b) ne 4)* Vysvětlil Vám někdo tento pojem? a) rodiče b) učitelé c) kamarádi d) média (noviny, televize,….) e) jiné, uveďte jaké:……………………………………………………………… f) nikdo 5)* Které z uvedených poruch patří mezi PPP? a) průjem b) mentální anorexie c) žaludeční vředy d) chronická zácpa e) mentální bulimie 6) Víte co vyjadřuje zkratka BMI? a) Body Mass Index – index tělesné hmotnosti b) Body Music Imagine – název terapeutického programu 7) Víte jak pracovat s BMI? a) ano, uveďte jak:……………………………………………………………… b) ne
8) Pokuste se prosím napsat vaši současnou výšku a váhu (pokud nevíte přesně pokuste se prosím o přibližný odhad; dotazníky budou anonymní): Výška: ……………cm Váha: ……………..kg 9) Jste spokojeni se svou současnou váhou? a) ano b) ne 10) Vážíte se často? a) ne b) jednou ročně c) jednou měsíčně d) jednou týdně e) vícekrát týdně f) jednou denně g) vícekrát denně h) jiná frekvence:………………………………………………………………… 11) Kolik kilo byste chtěli vážit, jaká je Vaše ideální představa? ………………………kg 12) Jste spokojeni se svou současnou postavou? a) ano b) ne 13) Který z uvedených termínů nejlépe charakterizuje Vaši postavu? a) „vychrtlá“ b) štíhlá c) průměrná d) silnější e) obézní 14) Při posuzování vlastní postavy je pro mě nejdůležitější: a) názor rodičů b) názor kamarádů c) informace o ideální postavě z médií (noviny, televize,…) d) názor učitelů 15) Porovnáváte někdy svou postavu s obrázky z médií (modelky, moderátoři, herci…)? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne 16) Dieta podle Vás je: a) úprava jídelníčku b) změna životosprávy a změna stravovacích návyků c) vědomé hladovění
17) Drželi jste Vy sami někdy nějakou dietu (diety)? a) ano – uveďte jakou…………………………………………………………… b) ne 18) Dokázali byste uvést nějaký konkrétní přípravek na hubnutí? a) ano, jaký:……………………………………………………………………… b) ne 19) Vyzkoušeli jste Vy sami nějaký přípravek na hubnutí? a) ano b) ne 20) Pokud ano, uveďte název přípravku, případně kde jste ho získali (lékárna, internet, dealer,…) …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 21) Jaký je Váš denní stravovací režim, denně jím (počítejte zejména hlavní denní jídla): a) třikrát b) čtyřikrát c) pětkrát d) jiná frekvence, uveďte jaká:…………………………………………………… 22) Vynecháváte některé z hlavních denních jídel (snídaně, oběd, večeře)? a) ne a) ano, uveďte jaké a proč: …………………………………………………………………………………………… …...…………….……………………………………………………………………......... 23) Dokázali byste vysvětlit pojem: „pyramida zdravé výživy“? a) ne b) ano, vysvětlete prosím: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 24) Na mém jídelníčku se nejčastěji objevuje, vyberte pět možností: a) ovoce, zelenina b) mléčné výrobky (sýry, mléko, jogurty,…) c) cereálie (müssli, tmavé pečivo, …) d) uzeniny e) luštěniny f) ryby g) bílé pečivo (chleba, rohlík, veka….) h) bílé maso (králík, kuře, ryba) i) červené maso (vepřové, hovězí) j) sladké věci (čokoláda, bonbony, oplatky,…) k) slané věci (brambůrky, křupky, oříšky,…) l) těstoviny, brambory m) jiné, uveďte jaké:……………………………………………………………
25) Myslíte si, že se stravujete zdravě? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne 26)* Kdo Vás vede k tomu, abyste se stravovali zdravě? a) rodiče b) učitelé c) touha po štíhlé postavě d) spolužáci e) někdo jiný, uveďte kdo:………………………………………………………
27) Dokázali byste vysvětlit pojem mentální bulimie? a) nevím co to je b)ano, vysvětlete prosím: …………………………………………………………………………………………… …...…….………………………………………………………………………………… 28) Dokázali byste vysvětlit pojem mentální anorexie? a) nevím co to je b) ano, vysvětlete prosím: …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… 29)* Setkali jste se s někým, kdo trpěl mentální anorexií nebo mentální bulimií? a) ne b) ano, spolužák/spolužačka c) ano, kamarád/kamarádka d) ano, rodiče e) ano, sourozenec f) ano, já sám g) jiná možnost:………………………………………………………………… 30) Pokud byste se setkali s PPP, věděli byste na koho se obrátit s prosbou o pomoc? a) ne b) ano, uveďte na koho:………………………………………………………… 31) Myslíte si, že se PPP dají vyléčit? a) ano b) ne 32) Diskutovali jste o PPP také ve škole? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne
33) Chtěli byste se o PPP dozvědět více? a) ano b) spíše ano c) spíše ne d) ne 34) Co tě napadne při pohledu na tento obrázek, co si o tom myslíš:
…………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
Příloha č. 2: Grafy a tabulky Znalost pojmu PPP (N = 141)
62
80 45
60 24
40
10
20 0 ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
Ano
Ne
Graf č. 3: Znalosti pojmu PPP
Vysvětlení pojmu PPP (N = 141) 48 38 32 24 18
17
11
Rodiče
Učitelé
Média
Jiné
Nikdo
Graf č. 4: Vysvětlení pojmu PPP Poruchy patřící mezi PPP (N = 141) 69
Mentální anorexie
Graf č. 5: Poruchy patřící mezi PPP
Žaludeční vředy
3
2
Chronická zácpa
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
Průjem
2
Gymnázium
9
3
ZŠ
12
50
55
Gymnázium
55
ZŠ
70 60 50 40 30 20 10 0
Gymnázium
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Kamarádi
3
3
1
ZŠ
4 Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
4 ZŠ
50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
Mentální bulimie
Informovanost o práci s BMI (N = 141)
82
100 80 60
29
26
40 4
20 0 ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
Ano
Ne
Graf č. 6: Informovanost o práci s BMI
Vážíte se často? (N = 141) 25
25 21
20 13 12 12
12
10
5 5
4 4
Ne
ZŠ
ZŠ
Gymnázium
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
1 1 ZŠ
Gymnázium
ZŠ
ZŠ
Gymnázium
2
Gymnázium
5 0
8
6
ZŠ
10
Gymnázium
15
Jednou Jednou Jednou Vícekrát Jednou Vícekrát Jiná ročně měsíčně týdně týdně denně denně frekvence
Graf č. 7: Frekvence vážení
Charakteristika postavy (N = 141) 50
29 22 14
12
10
4
0
„Vychrtlá
Štíhlá
Graf č. 8: Charakteristika postavy
Průměrná
Silnější
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
0 Gymnázium
0 ZŠ
50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
Obézní
Faktory důležité při posouzení postavy (N = 141) 59 60 50 40 30 20 10 0
38 22 6
5
11
Názor rodičů
Názor
Informace
Gymnázium
0
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
ZŠ
Gymnázium
0
Názor učitelů
Graf č. 9: Faktory důležité při posouzení postavy
Srovnávání postavy s obrázky v médiích (N = 141) 46 29 23 16 9
Spíše ano
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium Ano
Gymnázium
7
3
ZŠ
8
ZŠ
50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
Spíše ne
Ne
Graf č. 10: Srovnávání postavy s obrázky v médiích
Význam slova dieta (N = 141) 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
48 35 29
16 9 4
ZŠ
Gymnázium
Úprava jídelníčku
Graf č. 11: Význam slova dieta
ZŠ
Gymnázium
Změna životosprávy a změna stravovacích návyků
ZŠ
Gymnázium
Vědomé hladovění
Počet jídel denně (N = 141) 32
35 30 25 20 15 10 5 0
21
20
20
17
16 9
T řikrát
Čtyřikrát
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
ZŠ
ZŠ
Gymnázium
6
Pětkrát
Jiná
Graf č. 12: Počet jídel denně
Význam pojm u m entální bulim ie (N = 141)
66
80
47 60 20
40 8 20 0 ZŠ
Gymnázium
ZŠ
Gymnázium
Nevím
Vím
Graf č. 13: Význam pojmu mentální bulimie
Význam pojmu mentální anorexie (N = 141) 51
60
48
38
50 40 30 20
4
10 0 ZŠ
Gymnázium Nevím
Graf č. 14: Význam pojmu mentální anorexie
ZŠ
Gymnázium Vím
Poruchy patřící mezi PPP (N = 141) 69 55
50
3
mentální anorexie žaludeční vředy chronická zácpa mentální bulimie
3
Žáci ZŠ
55
2
2
mentální anorexie žaludeční vředy chronická zácpa mentální bulimie
9
průjem
12 průjem
70 60 50 40 30 20 10 0
Studenti gymnázia
Graf č. 15: Poruchy patřící mezi PPP
Zkušenost s dietami (N = 141) 71
80 60
39
40 16
15 20 0 ano
ne Žáci ZŠ
ano
ne
Studenti gymnázia
Graf č. 16: Zkušenost s dietami
Zkušenost s prostředkem na hubnutí (N = 141) 84 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
52
2
3
ano
ne Žáci ZŠ
ano
ne
Studenti gymnázia
Graf č. 17: Zkušenosti s prostředkem na hubnutí
Spokojenost s vlastní postavou (N = 75) 20 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
19
11
10
9 6
ano
ne
ano
Dívky ve věku 11-12 let:
ne
ano
Dívky ve věku 14-15 let:
ne
Dívky ve věku 16-18 let:
Graf č. 18: Spokojenost s vlastní postavou
Vnímání vlastní postavy (N = 75) 19
18
8 6
5
5
4
3 0
0 0
0
6
1
0
"vychrtlá" štíhlá průměrná silnější obézní "vychrtlá" štíhlá průměrná silnější obézní "vychrtlá" štíhlá průměrná silnější obézní
20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
Dívky ve věku 11-12
Graf č. 19: Vnímání vlastní postavy
Dívky ve věku 14-15
Dívky ve věku 16-18
Setkal/a jsem se s PPP (N = 143)
57
60
53
50 40 30 20
12
Dívky
0
0 0 ano, sourozenec
ne ano, spolužák/spolužačka ano, kamarád/kamarádka ano, rodiče
jiná možnost
3
4 jiná možnost
2
0 0 ano, já sám
ne ano, spolužák/spolužačka ano, kamarád/kamarádka ano, rodiče
0
2
ano, já sám
7
3
ano, sourozenec
10
Chlapci
Graf č. 20: Zkušenost s PPP
Počet respondentů
Pro posouzení
ZŠ
postavy je pro mě
Gymnázium
Žena
Muž
Žena
Muž
nejdůležitější
Celkem
V%
Celkem
V%
Celkem
V%
Celkem
V%
Názor rodičů
28
62
31
75
4
13
7
28
16
36
6
15
22
74
16
64
1
2
4
10
4
13
2
8
Názor učitelů
0
0
0
0
0
0
0
0
Celkem
45
100
41
100
30
100
25
100
Názor kamarádů Informace z médií
Tabulka č. 40: Faktory významné pro posouzení postavy
Zdravé stravování (N = 141) 40 35 30 25 20 15 10 5 0
40 31
29 21
8
7 3
2 ano
spíše spíše ano ne Žáci ZŠ
Graf č. 21: Zdravé stravování
ne
ano
spíše spíše ano ne
ne
Studenti gymnázia
Příloha č.3: Tabulka BMI – Body Mass Index – index tělesné hmotnosti
Příloha č.4: Pyramida zdravé výživy
