Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra podnikání a oceňování
Poruchy a handicapy limitující pracovní uplatnění Bakalářská práce
Autor:
Michaela Poláchová Ekonomika a management zdravotních a sociálních služeb
Vedoucí práce:
Praha
PhDr. Ingrid Matouškové, Ph.D.
Červen, 2015
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Praze dne 29.6.2015 ___________________________ Michaela Poláchová
Poděkování
Ráda bych poděkovala PhDr. Ingrid Matouškové, Ph.D., vedoucí mé bakalářské práce, za odborné vedení a cenné rady, které mi poskytovala při konzultacích v průběhu zpracování této bakalářské práce.
Anotace Zdraví a její důležitost si většinou uvědomíme, až když o něj přijdeme. A následně si uvědomíme, jak těžké je obstát jako nemocný v běžném životě, ať se to týká rodiny, vzdělání či zaměstnání. Bakalářská práce se zabývá problematikou zdravotního postižení, ať již vrozeného nebo získaného během života. Popisuje jednotlivé druhy zdravotního postižení, na které navazuje možnost vzdělávání osob právě se zdravotním postižením. Následují možnosti uplatnění těchto osob na trhu práce spolu s uvedením zákonů o zaměstnávání těchto osob včetně práv a povinností zaměstnavatelů. Cílem práce je zhodnocení průzkumu o zaměstnávání OZP spolu s pohledem Úřadu práce města Hodonín. Výsledek by měl pomoci všem zúčastněným k zamyšlení a snaze najít usnadnění zaměstnávat OZP. Klíčová slova: Chráněná dílna, sociální zabezpečení, vzdělání, zaměstnání, zdravotní postižení Annotation Health and its importance can usually realize only when we lose him. And then we realize how difficult it is to succeed as a patient in everyday life, whether it's family, education or employment. This thesis deals with issues of disability, whether congenital or acquired during life. It describes the different types of disabilities, which is followed by the possibility of training people right with disabilities. The following are possibilities of these people in the labor market together with the laws on employment of these persons, including the rights and responsibilities of employers. The aim is to evaluate the survey on the employment of persons with disabilities, together with the view of the Labor Office of Hodonin. The result should help all involved to reflect on a quest to find ease employ persons with disabilities. Key words Sheltered workshop, social security, education, employment, Helad disability
Obsah Úvod ....................................................................................................................................... 7 1.
2.
Zdravotní postižení ...................................................................................................... 10 1.1.
Definice osob se zdravotním postižením (OZP) .................................................. 10
1.2.
Invalidita .............................................................................................................. 13
1.3.
Mentální postižení ................................................................................................ 13
Pracovně právní klasifikace osob se zdravotním postižením ...................................... 18 2.1.
Dokumenty upravující postavení osob se zdravotním postižením ...................... 19
2.1.1. Dokumenty OSN ............................................................................................. 20 2.1.2. Evropské dokumenty ....................................................................................... 20 2.1.3. Dokumenty České republiky ........................................................................... 22 2.2. 3.
Práva osob s mentálním postižením ..................................................................... 23
Vzdělání a profesní příprava ....................................................................................... 26 3.1.
Vzdělání ............................................................................................................... 26
3.2.
Pracovní uplatnění osob s mentálním postižením................................................ 31
3.3.
Nezaměstnanost osob s mentálním postižením.................................................... 35
3.3.1. Rizikové skupiny ke ztrátě zaměstnání ........................................................... 36 4.
Požadavky pro efektivní uplatnění osob zdravotně znevýhodněných na trhu práce... 38 4.1.
Postavení zaměstnavatele..................................................................................... 38
4.2.
Postavení zaměstnance OZP ................................................................................ 40
4.3.
Sociální zabezpečení osob se zdravotním postižením ......................................... 41
4.4.
Pracovní uplatnění osob s mentálním postižením ................................................ 43
4.4.1. Pracovní rehabilitace ....................................................................................... 44 4.4.2. Chráněné pracoviště ........................................................................................ 45 4.4.3. Podporované zaměstnávání ............................................................................. 46 5
4.5.
Pracovní pozice vhodné pro osoby s různým typem zdravotního postižení ........ 48
5. Terénní šetření .................................................................................................................. 51
práce
5.1.
Dotazníkové šetření firem zaměstnávajících OZP ............................................... 51
5.2.
Řízené rozhovory s pracovníky z úřadů práce ..................................................... 58
5.3.
Komparace pohledu na zaměstnávání OZP z pohledu zaměstnavatele a Úřadu 60
Závěr .................................................................................................................................... 63 Seznam použité literatury ..................................................................................................... 65 Přílohy .................................................................................................................................. 69
6
Úvod Ne nadarmo se říká, že úroveň společnosti se dá v určitém slova smyslu vyjádřit právě jejím postojem k lidem slabším, starým, tělesně či smyslově handicapovaným. Tématem této bakalářské práce je pracovní uplatnění osob zdravotně znevýhodněných na trhu práce. Tomuto tématu je v dnešní době věnována zvýšená pozornost, protože i tyto osoby mají stejná práva jako každý jiný člověk, tedy i právo na odpovídající pracovní uplatnění. Realita každodenní praxe nás ale neustále přesvědčuje o tom, jak těžké je práci získat a udržet si ji. Obzvlášť těžké je práci získat u osob zdravotně postižených. Osoby se zdravotním postižením mají stejné právo plnohodnotně prožít svůj život, stejně tak jako kdokoliv jiný. Nejen smysluplná práce, kterou si člověk vydělává na živobytí, naplňuje veškeré jeho sny a potřeby. Vedle uspokojování potřeb životně základních tu jsou i jiné důležité potřeby- potřeba bezpečí, společenská potřeba, potřeba uznání a seberealizace. Nejvyšší potřebou je seberealizace. Jde o lidskou snahu naplnit svoje schopnosti a záměry, o snahu být nejlepším. Podle amerického psychologa Abrahama Harolda Maslowova právě seberealizovaní lidé přijímají okolnosti života (neodmítají je, ani se jim nevyhýbají), jsou spontánní v myšlení, tvořivý, všeobecně si váží života a mají svou vnitřní etiku (kterou jim nemusí diktovat nikdo jiný), posuzují ostatní lidi bez předsudků, zajímají se o řešení problémů často i jiných lidí. Lidé zdravotně postižení, trpící sníženým sebevědomím potřebují neustálé uznání od svého okolí. V případě, že se jim takového uznání či respektu nedostává, jsou schopni až „sociálního vydírání“. Člověk, který se cítí sebevědomý a schopný, nevyžaduje tolik uznání od ostatních. Lidé se zdravotním postižením (potencionální zaměstnanci) jsou typickou skupinou osob znevýhodněných na trhu práce. Problémem je plnohodnotné a dlouhodobé zařazení do pracovního procesu, přičemž samotné zaměstnání není jen zdrojem jejich obživy, ale pro většinu z nich je prostředkem seberealizace s přínosným sociálně rehabilitačním účinkem. Zákon ukládá zaměstnavatelům plnění - solidární povinnost podporující jejich vstup do zaměstnání. Plnění této povinnosti je ale z mnoha důvodů spojeno s řadou problémů systémového charakteru. Zaměstnávání osoby se zdravotním postižením může zaměstnavateli-firmě pozvednout prestiž. Projevy firemní společenské odpovědnosti bývají jakousi „vizitkou“ společenské odpovědnosti 7
podnikání a vyspělosti dané firmy. Populární je filantropie, která se pokouší řešit problémy slabších či handicapovaných, vede k vědomé podpoře těchto osob, snaží se dosáhnout vyšší kvality života jak jednotlivce, tak celé skupiny. Tato forma společensky odpovědného chování se v určitém prostředí velmi cení a koncept sociální odpovědnosti tak může přispět ke známosti firmy, produktu, nebo značky a tím zlepšit celkový dojem firmy na veřejnosti. Lidé v dnešní době přestávají vnímat firmy pouze jako producenty výrobků a služeb, vnímají i sociální a společenskou odpovědnost firem. Pokud chce být firma dlouhodobě a trvale úspěšná, měla by naplnit očekávání svého okolí.
Cíl práce Cílem této práce je provést stručný rozbor – analýzu současného stavu osob s handicapem na trhu práce, přičemž základní otázkou, kterou si kladu, je jakým způsobem se úřad práce a vybraný zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením snaží těmto osobám pomoci prosadit jejich právo na práci a zaměstnat je. První část bakalářské práce je věnována vymezení základních pojmů, jako jsou osoba zdravotně postižená, invalidita a mentální postižení. Druhá část práce se věnuje právní úpravě zaměstnávání zdravotně postižených osob, zejména dle Listiny základních práv a svobod, zákoníku práce, zákona o zaměstnanosti a dalších právních předpisů, jež souvisejí s danou problematikou zaměstnávání osob zdravotně postižených. Třetí část se zabývá vzděláním a profesní přípravou osob zdravotně postižených. Ve čtvrté části nazvané požadavky pro efektivní uplatnění osob zdravotně znevýhodněných na trhu práce je podrobně rozebírána aktivní politika zaměstnanosti, postavení jak zaměstnanců OZP, tak zaměstnavatelů, jsou uvedeny možnosti uplatnění osob s mentálním postižením a zmíněny vhodné pracovní pozice pro OZP. Pátá část se věnuje terénnímu šetření, řízeným rozhovorům se zaměstnanci úřadů práce a vybraným zaměstnavatelům OZP. Cílem praktické části je analyzovat zaměstnávání osob se zdravotním postižením na základě dotazníkové šetření spolu s dotazováním na úřadu práce, který odpoví na otázky vztahující se k problematice zaměstnávání OZP.
8
Ke splnění stanovených cílů jsou zvoleny kvantitativní metody za využití dotazníkového šetření. Metody použité jsou analýza odborné literatury a dostupných internetových zdrojů z oblastí zaměstnávání, legislativy, sociální politiky státu. Praktická, pátá část bakalářské práce sestává ze dvou částí. Jednou částí je oslovení společností zaměstnávající osoby se zdravotním postižením. Druhá část obsahuje odpovědi Úřadu práce krajské pobočky v Brně, kontaktní pracoviště Hodonín, na základě řízeného rozhovoru s odborným pracovníkem úřadu práce.
Metodika zpracování Práce je zpracovaná na podkladech z odborné literatury, článků a internetových a legislativních zdrojů, které se zabývají tématem mentálního postižení a zaměstnávání OZP. Podstatné pro zpracování práce jsou výsledky dotazníkového šetření zaměstnavatelů OZP a bezesporu také řízené rozhovory se zaměstnanci Úřadu práce Hodonín. Mezi použité metody práce patří metoda literární rešerše, analýza současných poznatků ke zvolenému tématu, jejich komparace a následně syntéza se zjištěními s dotazníkového šetření a řízeného rozhovoru, která umožnila zpracovat a zhodnotit situaci na pracovním trhu osob se zdravotním postižením.
9
1. Zdravotní postižení V České republice můžeme naleznout řadu různých klasifikačních kritérii pro zdravotní postižení. Také je možno tvrdit že klasifikace není ustálená a přesně vymezená, proto pro představu je uvedeno na více zdrojů a různých pohledů na tuhle problematiku.
1.1.
Definice osob se zdravotním postižením (OZP)
Různorodost legálních definic osob zdravotně postižených svědčí o tom, jak nelehký úkol je podrobněji označit či vymezit, o jaké osoby se přesně jedná. Tyto definice se objevují v předpisech jednotlivých států, včetně České republiky, jakož i v mezinárodněprávních dokumentech. Existuje mnoho způsobů, jak definici zdravotního postižení pojmout. Jako nejčastěji zmiňovaný je model medicínský a model sociální. Označení osoba se zdravotním postižením bylo zavedeno do české právní úpravy zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Česká právní úprava jej tak používá od 1.10.2005, kdy současný Zákon o zaměstnanosti nabyl účinnosti a nahradil ho zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 67 odstavec 2 Zákona o zaměstnanosti se vymezují čtyři skupiny osob se zdravotním postižením, které zákon rozděluje. Osobami se zdravotním postižením jsou myšleny fyzické osoby, které jsou:
orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni (dále jen "osoby s těžším zdravotním postižením"),
orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni
, rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými (dále jen "osoby zdravotně znevýhodněné). (Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, §67 odst2 písm. a) až c)) Medicínský model bere postižení jako individuální problém jednotlivce, definovaný přímo
jeho samotným nedostatkem zdraví, způsobeným zraněním či nemocí apod. Sociální model vychází z odlišného přístupu, postižení chápe nikoliv jako individuální záležitost jedince, ale jako výsledek vztahů a souvislostí mezi jedincem a jeho okolím. Vychází z toho, že postižení není samotný nedostatek zdraví, ale je vlastně výsledkem bariér vzniklých 10
mezi jedincem a okolím. Bariéry mohou mít povahu sociální (např. izolace, vyčlenění ze strany společnosti) nebo fyzickou (např. architektonické bariéry, špatná dostupnost budov). Tyto bariéry pak omezují a znemožňují člověku vykonávat činnosti běžného života. Je proto důležité identifikovat a odstranit tyto bariéry.(Brunel univerzity, 2002) V roce 1980 se o definici zdravotního postižení pokusila Světová zdravotnická organizace (WHO), schválila dokument Mezinárodní klasifikace poruch, postižení a handicapů (ICIDH) V dokumentu byly vymezeny tři základní pojmy: -
Porucha (impairment) je zde definována jako funkční nebo orgánová ztráta či abnormalita lidského těla
-
Postižení (disability) je omezení či ztráta člověka vykonávat určité aktivity nebo zvyklosti, považované za obvyklé, normální
-
Handicap je omezení sociálního charakteru, člověk ho zažívá v důsledku svého postižení. Projevuje se ve vztahu člověka zdravotně postiženého a jeho okolí Všechny tři termíny se dají zahrnout pod pojem disability, což je možné překládat i jako
znevýhodnění. Neutrálnějším zastřešujícím pojmem může být fungování. Mezi těmito uvedenými pojmy existuje i souvislost. Z poruchy se může vyvinout postižení a to potom může vést ke vzniku handicapu. Intenational Classification od Runctioning. Disability and Healt (WHO, 2001) ICIDH vždy byla a je široce využívána v oblastech jako je rehabilitace, vzdělávání, statistika a demografie, politika a legislativa, sociologie, ekonomika nebo antropologie. Poslední revidovaná verze Mezinárodní klasifikace zdravotních stavů a jejich následků (ISIDH-2) znamenala významný posun ke sjednocení pojmů zdravotního postižení. Postižení (impairment)
je zde chápáno jako problém týkající se tělesných funkcí a
tělesných struktur, tyto problémy mohou být příčinou omezení v činnostech (activity limitations) mohou být také příčinou omezení ve společenských aktivitách (participation restrictions), čímž jsou označovány důsledky širší, důsledky sociální. Zdravotně postiženým osobám tak v důsledku
11
existence bariér, které vytváří prostředí (okolí), není umožněno vykonávat určité aktivity či se účastnit na určitých běžných životních situacích. V České republice v posledních letech dochází ke kvalitativnímu obratu v přístupu ke zdravotně postiženým či znevýhodněným osobám. Prosazuje se úsilí o skutečnou integraci do majoritní, nebo-li většinové populace, a to nejen v materiální sféře, ale i v jejich zapojení do běžného života. Do popředí se dostává ideologie od izolace k socializaci a integraci. V komplexní péči o zdravotně postižené má často zásadní význam léčebná rehabilitace, ta je však poskytována ve speciálních zařízeních, která svým klientům sice poskytují odbornou péči, ale zároveň je izolují od okolního světa. Okruh sociální interakce klientů by přitom měl být co nejširší. V moderních přístupech se OZP již nabízejí takové programy a činnosti, které rozšiřují sociální a integrační možnosti i mimo tato zařízení. (MATOUŠEK, 2010) V České republice žije odhadem asi 1,2 milionu občanů se zdravotním postižením viz tabulka č.1. Statistiky zpracované OSN a Světovou zdravotnickou organizací uvádějí, že ve světě žije asi 500 milionů lidí se zdravotním znevýhodněním, jedná se tedy zhruba o každého desátého člověka. Tabulka 1 Odhad počtu zdravotně postižených v České republice
Typ postižení Zrakové znevýhodnění
Počet lidí s postižením 60 tisíc (z nich 17 tisíc velmi těžkého postižení)
Sluchové znevýhodnění
300 tisíc (z nich 15 tisíc zcela hluchých)
Poruchy řeči
60 tisíc
Slepohluchota
1500
Mentální znevýhodnění
300 tisíc
Vady pohybového ústrojí
300 tisíc
Diabetes
480 tisíc
Cévní mozkové příhody
150 tisíc
Epilepsie
140 tisíc
Duševní nemoc
100 tisíc
Zdroj: MATOUŠEK, Oldřich, 2010. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-818-0 12
1.2.
Invalidita
Je definována jako ztráta nebo snížení pracovní schopnosti. Vzniká obvykle důsledkem vážné nemoci nebo úrazu. V roce 2010 došlo k zásadním změnám v posuzování nároků na důchody podmíněné nepříznivým zdravotním stavem i ve způsobu stanovení jejich výše. Od 1. 1. 2010 již mezi druhy důchodů uvedené v zákoně č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, nepatří plný invalidní důchod a částečný invalidní důchod. Byla zavedena pouze dávka jedna, a to invalidní důchod. Invalidní důchod se rozlišuje podle zjištěného stupně invalidity. Rozdíl mezi jednotlivými stupni invalidity spočívá v míře poklesu pracovní schopnosti OZP (pojištěnce). Rozlišujeme 3 stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla: -nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně - nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se invaliditu II. stupně - nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně Aby vznikl nárok na invalidní důchod, sama invalidita nestačí, OZP musí mít také dostatečnou dobu pojištění. Ze zákona o důchodovém pojištění se potřebná doba pojištění zjišťuje
z období
před
vznikem
invalidity,
činí
přitom
10
roků.
(http://www.cssz.cz/cz/duchodove-pojisteni/davky/invalidni-duchody.htm)
1.3.
Mentální postižení
Mentální postižení je „trvalé snížení rozumových schopností, které vniklo v důsledku poškození mozku nebo nedostatečné funkce centrální nervové soustavy“ (Švarcová, 2011, s. 29), který se však může (v závislosti na příčině jeho vzniku) do určité míry zlepšit, a to především adekvátně zvolenou stimulací jedince. Matoušek (2010, s. 111) charakterizuje mentální postižení jako souhrnné označení pro vrozené a trvalé omezení adaptačních schopností. Podrobněji je mentální postižení definováno Americkou asociací pro mentálně retardované (AAMR), používá následující definici: „Mentální postižení je podstatné omezení stávajícího výkonu vyznačující se podprůměrnou úrovní intelektových schopností se současným omezením v nejméně dvou z následujících adaptačních dovedností – komunikace, sebeobsluha, sociální dovednosti, bydlení
13
ve vlastním domě, využití služeb obce, sebeurčení, zdraví a bezpečnost, školní výkon, volný čas a práce.“ (Luckasson et al. In Černá, 2008, s.5) Dle světové zdravotnické organizace (WHO) je definováno postižení jako: ,,…částečné nebo úplné omezení schopnosti vykonávat některou činnost či více činností, které je způsobeno poruchou nebo dysfunkcí orgánu.“ (Renotiérová, M. 2003) Dospělí lidé s mentálním postižením čili sebeobhájci, kteří se snaží prosazovat své názory a zájmy, vytvořili v České republice podobnou definici, která má podobný trend jako citovaná americká definice. Dle této formulace jde o lidi, kteří mají problémy v učení, orientaci, porozumění i komunikaci. Výskyt mentálního postižení v dnešní populaci nelze s naprostou jistotou vyčíslit a to z několika důvodů. Dle Pipekové (2006) spočívá problém v nejednotnosti definice mentálního postižení. V České republice trpí mentálním postižením asi 3% obyvatel. Valenta s Mullerem (2003) z pohledu na celkovou světovou populaci uvádí toto číslo o celé jedno procento vyšší a to cca 3 – 4% s tím, že ve srovnání s lety minulými má výskyt nepatrně stoupající tendenci. Paradoxně můžeme příčiny spatřovat v pokroku vědy a techniky. V minulosti zákony evoluce regulovaly počet jedinců v populaci a to s jakýmkoliv postižením. V dnešní době je lékařská péče a technika na takové úrovni, že je schopna udržet při životě i takové jedince, kteří by v minulosti byli jinak automaticky odsouzeni na smrt. U pacientů s mentální postižením (retardací) jde tedy o vážné opoždění a poruchu vývoje duševních funkcí (většinou nerovnoměrné), s opožděním vývoje řeči. Jako další označení mentální retardace se používají termíny slabomyslnost, oligofrenie nebo mentální handicap. Porucha inteligence bývá často spojena s poruchami motoriky, nejčastěji DMO nebo s poruchami smyslovými. Světová zdravotnická organizace v 10. Revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (1992) a Americká psychiatrická asociace ve 4. Revizi Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (2000) používají termín mentální postižení. Celosvětově se však více preferuje užívání termínu intelektové postižení. Jde o postižení specifikované podstatným omezením jak v intelektových schopnostech, tak i v adaptivním chování, vyjádřeném v koncepčních, sociálních 14
a
praktických
adaptivních
dovednostech
a
vzniká
před
18.
rokem
života.
(http://www.aamr.org/Policies/faq_mental_retardation.shtml, 2008). Snížení intelektových schopností se dá třídit podle jeho stupně, ten je pomocí psychologické diagnostiky inteligence uřčen porovnáním schopností daného jedince s normou. Hranice mentálního postižení je stanovena při IQ 70, průměrný výkon má hodnotu 100. Vzhledem k měnícím se poměrů ve společnosti, tedy poměrům vzdělávání a civilizovanosti se klasifikace stupňů mentálního postižení různě mění. V současné době se podle 10. Revise Mezinárodní klasifikace nemocí dělí mentální postižení do šesti základních kategorií: (viz. tabulka č. 2) Tabulka 2 Mezinárodní klasifikace nemocí mentálního postižení
F 70
Lehká MR
IQ 50 – 69
F 71
Středně MR
IQ 35 – 49
F 72
Těžká MR
IQ 20- 34
F 73
Hluboká MR
IQ 20 a níže
Jiná MR
Tato kategorie se stanovuje tehdy, když stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je obzvlášť nesnadné či nemožné pro přidružené senzorické nebo
F 78
somatické poškození, např. u slepých a hluchoněmých nebo u jedinců s těžkými poruchami chování, u tělesně postižených osob. Nespecifikovaná MR
F 79
Není dostatek informací pro zařazení osoby do některých s uvedených stupňů.
Zdroj: http://www.csmps.cz/o-sportu-intelektově-postižených/pojem-mentálníintelektové-postižení-mentální-retardace
15
„Každý mentálně postižený člověk je svébytný subjekt s charakteristickými osobními rysy, přesto se však u většiny z nich projevují v jednotlivých obdobích života charakteristické znaky, které závisí na hloubce a rozsahu mentální retardace“ (Pipeková, J. 2004, s. 297). Klasifikace osob podle typu postižení dělí osoby se zdravotním postižením následovně:
Osoby se zrakovým postižením, které mají různý stupeň a typ poškození zrakové percepce (např. lidé nevidomí, osoby se zbytky zraku, osoby s poruchami binokulárního vidění aj.).
Osoby s pohybovým postižením, jde o osoby s nemocí, s tělesným postižením, se zdravotním oslabením.
Osoby s řečovým postižením, jež jsou jedinci s neurózou řeči, s vadami výslovnosti, organickou poruchou řeči aj.
Osoby se sluchovým postižením, patří sem osoby neslyšící, osoby s nedoslýchavostí, se zbytky sluchu.
Osoby s mentálním postižením, jedná se o osoby s mentálním postižením různého typu i stupně např. oligofrenie, demence, lehké, středně-těžké, těžké, hluboké.
Osoby s poruchami chování, jedná se o osoby, které mají problémy s oblastí psychosociální.
Jedinci se specifickými poruchami učení a chování, jsou to osoby, které mají specifické obtíže např. dyslexie, dysortografie, dyskalkulie, dysgrafie, dyspinxie, dysmúzie, specifické poruchy chování a pozornosti - ADD, ADHD).
Jedinci s vícenásobným postižením (Renotiérová, M. 2003) Další klasifikační dělení vzniklo na základě způsobu vzniku mentálního postižení a dělí se
na vrozené, získané a sociálně podmíněné. Bližší specifikace jednotlivých druhů postižení podle vzniku:
Vrozeném mentálním postižení je spojeno s poškozením nebo odchylnou strukturou, případně vývojem nervového systému v období prenatálním, perinatálním nebo postnatálním. Datuje se přibližně do druhého roku života dítěte.
16
Získané mentální postižení nazýváme demencí. Demence je proces zastavení, rozpadu normálního mentálního vývoje po 2. roce života. Příčinou je pozdější porucha, nemoc či úraz mozku. Jedná se časstokrát o zánět mozku, zánět mozkových blan, poruchy metabolismu, intoxikaci nebo degenerační onemocnění mozku. Porucha může být progresivního charakteru, neboli neustále se vyvíjecí, nebo se v určité fázi zastaví a nevede tak již k dalšímu zhoršení. Postihuje složky osobnosti postupně a nerovnoměrně s různou intenzitou. Příznaky demence lze spatřit v poruše paměti, orientaci, schopnosti abstraktního myšlení, pozornosti, chování, emotivitě a komunikaci. Při demenci dochází k celkové degeneraci osobnosti člověka. Demenci dále dělíme dle věku na dětskou (deteriorace) a stařeckou. A dle jejího typu na atroficko-degenerativní, ischemicko-vaskulární a symptomatickou.
Sociálně podmíněné mentální postižení je dříve známé pod názvy pseudooligofrenie, sociální debilita či zdánlivá mentální retardace. Ve skutečnosti se totiž o mentální postižení nejedná. Příčinou sociálně podmíněného mentálního postižení je působení vnějšího prostředí, nejedná se tedy přímo o poškození centrální nervové soustavy (CNS). Jedinec není dostatečně stimulován, je výchovně zanedbáván nebo psychicky deprivován. Dalším důvodem vzniku pseudooligofrenie může být sociokulturně znevýhodněné prostředí jedince. Inteligenční koeficient zde bývá snížen v rozmezí 10 až 20 bodů. Objevuje se výrazné opoždění vývoje řeči, myšlení a schopnosti sociální adaptace. Na rozdíl od mentálního postižení se zde jedná o stav přechodný a měnný. Změní-li se nepodnětné prostředí a nastolí se vhodné výchovné působení, dojde ke zlepšení stávajícího stavu (Bazalová, B. 2006).
17
2. Pracovně právní klasifikace osob se zdravotním postižením V souvislosti s oblastí zaměstnávání jsou v České republice stanoveny právní normy. Následující text uvádí jejich přehled. Zákon č. 262/2006 Sb. zákoník práce, v platném znění se zabývá vztahy mezi zaměstnavatele a zaměstnance. Tento zákon upravuje podmínky pro zaměstnavatele, který má povinnost dodržovat při zaměstnávání osoby se zdravotním postižením v poli pracovně právních vztahů, ale také podmínky, která musí dodržovat zaměstnanec vůči zaměstnavateli. (Vojtová, V. 2005) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti je ve svém principu zaměřen na vztah státu a zaměstnavatele pro problematiku zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Uvádí definici fyzické osoby se zdravotním postižením, které je poskytována zvýšená ochrana na trhu práce, provádí úpravu povinnosti zaměstnavatele při vytvoření příležitostí pro zaměstnávání těchto osob. Dále vzmezuje sankce vůči zaměstnavatelům, pokud poruší podmínky pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Stanovuje pravidla náhradních způsobů pro splnění podmínek u zaměstnávání těchto osob. A v poslední řadě vyhodnocuje kritéria, kterými je osoba zařazena co skupiny OZP. (Vojtová, V. 2005) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím v platném znění,uvádí, že každý povinný subjekt musí pro informování veřejnosti ve svém sídle a svých úřadovnách zveřejnit na místě, které je všeobecně přístupné, jakož i umožnit pořízení jejich kopie (www.mkcr.cz) Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole) ,,Zákon vymezuje uspořádání a rozsah finanční kontroly vykonávané mezi orgány veřejné správy, mezi orgány veřejné správy a žadateli nebo příjemci veřejné finanční podpory a uvnitř orgánů veřejné správy. Zákon stanoví předmět, hlavní cíle a zásady finanční kontroly vykonávané podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů, pokud tak tyto předpisy stanoví.“ (www.mfcr.cz)
18
Nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školeni zaměstnanců v rámci investičních pobídek. V případě rekvalifikace nebo školení zaměstnanců se zdravotním postižením nebo znevýhodněných zaměstnanců podle nařízení Komise činí výše hmotné podpory v územní oblasti u malých podniků 55 %, středních podniků 45 %, velkých podniků 35 % z nákladů na rekvalifikaci nebo školení těchto zaměstnanců.” (portal.mpsv.cz) Zákon
č.73/2006
Sb.,
o
ochraně
zaměstnanců
při
platební
neschopnosti
zaměstnavatele a o změně některých zákonů ,,tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Zaměstnanec má v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti.” Legislativní podporou pro sociální zabezpečení se stal zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách mající za cíl zajistit zvýšení kvality služeb a péče o uživatele sociálních služeb. Zákon míří především na uvedenou integraci, podporu nezávislosti (svobodné rozhodování a možnost volby) a ochranu znevýhodněných osob (uplatňování práv, potřeb a zájmů). Snaží se odstranit a zmírnit znevýhodnění. Poskytovatelé sociálních služeb musí ze zákona získat oprávnění k poskytování, neboť jen za těchto podmínek mohou být zapsáni do registru poskytovatelů. Kvalita služeb je stěžejním bodem, a to prostřednictvím tzv. standardů kvality sociálních služeb. Hlavní změnu v systému sociálních služeb charakterizuje odborná literatura takto: „Nový systém sociálních služeb umožňuje poskytovatelům přesnější vymezení jejich rozsahu, uživatelům sociálních služeb možnost výběru poskytovatele služeb, který nabízí pro uživatele nejvhodnější sociální službu. Základním nástroje fungování nového modelu sociálních služeb je poskytování příspěvku na péči“ (Bartoňová, M., Bazalová, B., Pipeková, J. 2007, s. 98).
2.1.
Dokumenty upravující postavení osob se zdravotním
postižením S rostoucí péčí a snahou umožnit lidem se zdravotním postavením vést normální život jako zdraví jedinci vznikají nové legislativní dokumenty. Existují nejen světové dokumenty OSN a
19
řada dokumentů EU, ale jsou zde také zařazeny státní dokumenty, které se týkají osob se zdravotním postižením.
2.1.1. Dokumenty OSN Deklarace OSN o právech lidí s mentálním postižením (Declaration on the Rights of Mentally Disabled persons) byla podepsána na Valném shromáždění OSN dne 20. prosince 1971. Deklarace OSN o právech lidí s mentálním postižením přiznává mentálně postiženým stejná práva jako ostatním občanům a je složena ze 7 článků. Ty udávají, že mentálně postiženým osobám musí být zabezpečena "v maximální možné míře stejná práva". Valné shromáždění požadovalo národní a mezinárodní organizace k zaručení, že tahle deklarace bude pro účely ochrany níže uvedených práv: Osoba s mentálním postižením má v nejvyšší dané míře možnost vlastnit stejná práva jako ostatní lidé, vlastní právo na zdravotní péči, právo dle vlastních příležitostí produktivně pracovat nebo se zaměstnávat jinou účelnou činností, právo na způsobilého opatrovníka, jestliže to žádá ochrana vlastního dobra a zájmů. (www.helpnet.cz) Deklarace práv zdravotně postižených osob (Declaration on the Rights of Disabled Persons) byla vyhlášena Valným shromážděním OSN, 1975. Potvrzuje že: „Zdravotně postižení, bez ohledu na původ, povahu a závažnost svého postižení, mají stejná základní práva jako jejich vrstevníci, mezi něž patří v prvé řadě právo žít důstojný, pokud možno plnohodnotný, život.“ (www.dobromysl.cz) Úmluva o právech dítěte byla přijata OSN v roce 1989 a zabezpečuje, že: „Duševně nebo tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících důstojnost,
podporujících
sebedůvěru
a
umožňujících
aktivní
účast
dítěte
ve
společnosti.“ (www.dobromysl.cz)
2.1.2. Evropské dokumenty Evropská úmluva o lidských právech byla podepsána v Římě pod záštitou Rady Evropy dne 4. listopadu 1950. Vytvořila řád mezinárodní ochrany lidských práv, neboť dala lidem příležitost obracet se na soudy. Úmluva, jež byla schválena všemi členskými státy Unie, založila 20
několik dozorčích orgánů, kde všechny sídlí
ve Štrasburku. Jedná se o komisi, která má
zodpovědnost za prozatímní žádosti podané státy nebo jednotlivci, Evropský soud pro lidská práva, jemuž jsou případy určovány Komisí nebo členským státem na základě přístupu Komise. Patří sem také Výbor ministrů Rady Evropy, který vystupuje jako hlídka Úmluvy. (ec.europa.eu) Značný význam ve vztahu k osobám se zdravotním postižením obsahuje také Amsterodamská smlouva o revizi zřizovacích smluv a Maastrichtské smlouvy o EU, jež byla podepsána 17. července 1997 a vstoupila v platnost 1. května 1999. Do Amsterdamské smlouvy byl zařazen antidiskriminační článek, který se zaobírá zdravotním postižením a znamená důležitý skok k výpomoci rovnoprávnosti osob se zdravotním postižením na úrovni Evropské unie. (lidskaprava.poradnaprava.cz) Evropská sociální charta byla přijata 1961 v Turíně a definuje obsah jednotlivých práv a především zdůrazňuje práva zvláštních kategorií osob vyžadujících specifickou ochranu. Výslovně podotýká na zaměstnávání osob se zdravotním postižením: „Osoby zdravotně postižené mají právo na přípravu k výkonu zaměstnání a na profesní a sociální readaptaci, bez ohledu na původ a povahu jejich postižení.“ (www.dobromysl.cz) Listina základních práv EU vstoupila v platnost roku 2000 na zasedání Evropské rady v Nice. Rozhodnutí pro její vypracování bylo přijato o rok dříve Evropskou radou 3. a 4. června 1999 v Kolíně nad Rýnem. (www.europarl.europa.eu) "Zelená kniha Evropské sociální politiky"byla přijata roku 1993 na Evropské úrovni. Významná je III. Část, kde uvádí mezi přednostními otázkami také integraci osob se zdravotním postižením. Uvádí, že tyto osoby by měly být brány plnohodnotně jako představitelé společnosti a měla by jim být nabídnuta možnost integrovaného vzdělávání a kvalifikovaného výcviku. (lidskaprava.poradna-prava.cz) Významný a komplexní dokument poukazující na nynější pohled Evropské unie ve vztahu k problematice zdravotního postižení, je "Směrem k bezbariérové Evropě pro zdravotně postižené" z 12. 5. 2000. Dokument uvádí, že lidé se zdravotním postižením jsou charakterizováni za nejvíce znevýhodněnou skupinu ve společnosti, potkávají se s neustálými překážkami, které jim "brání v přístupu ke všem aspektům společenského života". (lidskaprava.poradnaprava.cz) 21
"Program sociální politiky", z roku 2000 konstatuje nutnost "soustředit pozornost na osoby na okraji trhu práce, investovat do lidí a zvýšit tak jejich zaměstnatelnost a omezit překážky jejich vstupu na trh práce." Na první místo klade cíl zajistit rozvoj základních lidských práv a úctu k nim jakožto "klíčovému aspektu rovnoprávné společnosti a respektování lidské důstojnosti". (lidskaprava.poradnaprava.cz) Evropský akční plán rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením ze dne 30.října 2003, spravuje postup orgánů EU při vykonávání politiky pro účinnější zařazení lidí se zdravotním postižením do ekonomiky a společnosti v rámci rozšířené Evropy. ,,Jeho účelem je zařazení problematiky zdravotního postižení do náležitých oblastí politiky Společenství a zřízení opatření
v
klíčových
oblastech
k
podpoře
integrace
osob
se
zdravotním
postižením.“ (lidskaprava.poradna-prava.cz)
2.1.3. Dokumenty České republiky Listina základních práv a svobod je složkou ústavního řádu České republiky, jedná se o nejrelevantnější dokument oblasti ochrany práv jednotlivce v ČR. Listina je rozdělena do několika hlav: ,,Hlava druhá upravuje Lidská práva a svobody; hlava třetí pak Práva národnostních a etnických menšin; hlava čtvrtá definuje Hospodářská, sociální a kulturní práva a hlava pátá zaručuje Právo na soudní a jinou právní ochranu.“ O osobách se zdravotním postižením hovoří pouze článek 29 odstavec 2 ,,Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na
zvláštní
ochranu
v
pracovních
vztazích
a
na
pomoc
při
přípravě
k
povolání.“ (www.portal.gov.cz) Oblast lidských práv osob s mentálním postižením blíže specifikuje následující podkapitola. ,,Vládní výbor pro zdravotně postižené občany“ slouží jako koordinační, iniciativní a poradní orgán vlády České republiky pro problematiku podpory zdravotně postižených občanů a funguje od roku 1991. Má za cíl pomáhat při vytváření rovnoprávných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením ve všech oblastech společenského života. Za pomoci zástupců ve Výboru na zde participují sami lidé se zdravotním postižením. (www.vlada.cz)
22
Národní plán pomoci zdravotně postiženým občanů má především redukovat nejzávažnější případy diskriminace a počátky změn v oboru podpory občanů se zdravotním postižením. Jeho činnost se datuje od roku 1992. (www.esfcr.cz) Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení usnesení vlády č. 493 ze dne 8. 9. 1993, prokazuje větší podporu, vlastní podněty a aktivitu osob se zdravotním postižením, soustřeďuje se na redukci architektonických, orientačních, komunikačních a psychologických bariér mimo státu také obce a jednotlivé právnické či fyzické osoby. (www.dobromysl.cz) Mezi další dokumenty patří Národní plán vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením schválený usnesením vlády ČR č. 256 ze dne 14.4.1998 a Národní rozvojový program mobility pro všechny. (www.nrzp.cz) Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010–2014 schválený usnesením vlády České republiky ze dne 29. března 2010 č. 253, podporuje zakládání dobrovolnických center, aktivit, podporuje spolupráci občanských organizací se zařízeními zdravotnickými a následné péče. (nno.ecn.cz)
2.2.
Práva osob s mentálním postižením
Základní práva jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Takto jsou zaručena ústavní Listinou základních práv a svobod. Každý jedinec je dle právních norem fyzická osoba. Tato fyzická osoba má způsobilost k právům (a povinnostem), způsobilost k právním úkonům a také způsobilost k protiprávním úkonům. První jmenovaná způsobilost k právům a povinnostem vzniká u fyzické osoby automaticky narozením a zaniká její smrtí. Jedná se o právní subjektivitu. Způsobilost k právním úkonům však člověk získává postupně. Její naplnění je dovršeno spolu s osmnáctým rokem života. Způsobilost k právním úkonům, na rozdíl od způsobilosti k právům, lze omezit či osobu způsobilosti úplně zbavit. Děje se tak také v případě duševního či mentální handicapu, kdy jedinec není schopen činit právní úkony samostatně. V tomto případě tak soud určí osobě opatrovníka. Pro mnoho lidí z těchto definic plyne, že člověk s mentálním postižením nemá žádná práva kvůli jeho nesvéprávnosti. Na mezinárodní úrovni vznikla Evropská liga společností 23
mentálně handicapovaných, jež si vytýčila za cíl hájit zájmy osob s mentálním postižením bez ohledu na národnost, rasu a přesvědčení a to v následujících oblastech: léčebné, bytové, vzdělávací, přípravy na povolání, zaměstnání a sociálních služeb (Pipeková, J. 2006). Deklarace o právech mentálně postiženích osob byla vyhlášena na základě Valného shromáždění Organizace spojených národů z důvodu dodržování následujících práv u mentálně postižených osob: 1. Mentálně postižený má mít v nejvyšší možné míře stejná práva jako ostatní lidské bytosti. 2. Mentálně postižený má právo na zdravotní péči a vhodnou fyzikální terapii, jakož i na takovou výchovu, readaptaci a vedení, které mu umožní rozvinout v maximální možné míře jeho možnosti a schopnosti. 3. Mentálně postižený má právo na ekonomické zabezpečení a slušnou životní úroveň. Má plné právo podle svých možností produktivně pracovat nebo se zabývat jinou užitečnou činností. 4. Pokud je to možné, má mentálně postižený žít v kruhu vlastní rodiny nebo v rodině opatrovníka a účastnit se různých forem společenského života. Proto má být rodině, ve které žije, poskytována pomoc. Je-li jeho umístění do specializovaného zařízení potřebné, mají být prostředí a podmínky života v něm tak blízké normálním podmínkám života, jak je to jen možné. 5. Mentálně postižený má právo na kvalifikovaného opatrovníka, pokud to vyžaduje ochrana jeho dobra a zájmů. 6. Mentálně postižený má právo na ochranu před jakýmkoli vykořisťováním, zneužíváním nebo ponižujícím zacházením. Je-li předmětem soudního stíhání, má mít právo na zákonný proces s plným uznáním svého stupně odpovědnosti, který vyplývá z jeho mentálního stavu. 7. Jestliže někteří postižení nejsou schopni účinně využívat souhrnu svých práv v důsledku hloubky svého postižení a jestliže se ukáže potřeba omezit tato práva buď částečně, nebo úplně, pak musí postup používaný za účelem omezení nebo zrušení těchto práv chránit 24
postiženého zákonně proti jakékoli formě zneužití. Tento postup by měl být založen na hodnocení kvalifikovaných znalců, kteří by posoudili sociální způsobilost postiženého. Omezení nebo zrušení práv má být podrobeno periodickým revizím a musí být odvolatelné u vyšších institucí (Švarcová, I. 2000). Z výše uvedeného vyplývá, že člověk s mentálním postižením má právo svobodně rozvíjet a naplňovat svůj život jako zdraví jedinci. Dodržování lidských práv je důležité především pro osoby s mentálním postižením, neboť se tak stávají součástí společnosti bez rozdílu. Nejvíce se zmíněná práva projevují v sociálních službách. Poskytovatelé si uvědomují důležitost a kvalitu služeb, které nabízí svým uživatelům. Avšak i poskytovatelé sociálních služeb naráží na mantinely, jako jsou např.: otázka bezpečnosti, odpovědnosti, omezení dané nevhodnými prostory, nedostatek personálu atd. Ale i přesto zůstávají práva lidí s mentálním postižením zásadním požadavkem, a tím se stávají hlavním znakem sociální služby (www.imy.cz). Na jedné straně stojí sociální služby a snaha dodržovat lidská práva lidí s mentálním postižením a na straně druhé se stále setkáváme s ohlasy protichůdnými. Jak uvádí webový portál Dobromysl. „Velká část společnosti si stále není vědoma schopností lidí s mentálním postižením a jejich práv na bydlení v komunitě, práci, volební hlas a ochranu před zneužíváním a lhostejností. Lidem s mentálním postižením se nedostává úcty, na níž mají jako občané nárok. Často nemají ani podporu potřebnou k tomu, aby svých práv využívali. Přes velké pokroky na všech úrovních politického života základní práva lidí s mentálním postižením nebyla dosud plně uznána a zajištěna“ (www.Dobromysl.cz).
25
3. Vzdělání a profesní příprava Zdravotní postižení v oblasti speciální pedagogiky přesně definuje zákon č. 561/ 2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školského zákona), v platném znění a také Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, v platném znění. Podle těchto uvedených právních norem je zdravotním postižením tělesné, mentální, zrakové či sluchové, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení a chování. Ve speciální pedagogické legislativě so objevují kromě námi známého pojmu zdravotní postižení ještě jiné pojmy, pojem speciální vzdělávací potřeba, zdravotní znevýhodnění a sociální znevýhodnění. Srov. Úplné znění školského zákona. [online]. [cit. 2015 - 05 - 23].
3.1.
Vzdělání
Se speciální pedagogikou v oblasti mentálního postižení se lze setkat již v raném věku, kdy se jendá o ranou intervenci, speciálně pedagogická centra nabízí pomoc jak nemocným,tak jejich rodinám. Pro předškoláky existují speciální mateřské školy, na které navazuje povinná školní docházka dle stupně postižení. Konečné vzdělávání je nazýváno jako profesní příprava a možnost absolvování je několik. Bližší informace o jednotlivých speciálních vzdělávacích stupních jsou uvedeny zde: 1. Raná intervence Raná intervence představuje soustavu služeb a programů poskytovaných dětem ohroženým v sociálním, biologickém a psychickém vývoji, dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám. Jejím cílem je předcházet postižení, eliminovat a zmírnit jeho důsledky a poskytnout rodině, dítěti i společnosti co nejlepší předpoklady do sociální integrace. Služby by měly být poskytovány ihned od zjištění rizika nebo jasného postižení. Jedná se o všechna odborně použitá opatření, za účelem zlepšení kvality organických funkcí, vybudování přiměřených způsobů chování a zdravý vývoj osobnosti.
26
Uvedené služby v České Republice zajišťují střediska rané péče, jejichž profesní náplní jsou: včasná diagnostika, komplexní přístup a péče o dítě, medicínsko-terapeutická podpora a pedagogicko-psychologická podpora, včetně poradenských služeb. Služby jsou orientovány na celou rodinu postiženého, která úzce spolupracuje s odborníky z řad lékařů, psychologů, speciálních pedagogů a terapeutů. Raná intervence pro děti s mentálním postižením a jejich rodiny je zajišťována prostřednictvím speciálně pedagogických center pro mentálně postižené (Bartoňová, M., Bazalová, B., Pipeková, J. 2006). 2. Speciálně pedagogické centrum (SPC) Speciálně pedagogické centrum představuje školské poradenské zařízení poskytující žákům s mentálním postižením a jejich rodinám komplexní péči a podporu. Zpravidla je součástí mateřské školy speciální, základní školy praktické nebo speciální. SPC lze provozovat také jako samostatné účelové zařízení. Jeho činnost upravuje vyhláška č. 72/2005 Sb. a zákon 561/2004 Sb. Péče a podpora SPC je prováděna ambulantně na pracovišti nebo návštěvami pedagogického personálu centra ve školách a školských zařízeních, anebo přímo v místě bydliště dítěte s mentálním postižením. Klienty centra jsou děti od tří let věku až do ukončení vzdělávání. Speciálně pedagogická centra poskytují prostřednictvím svých odborných zaměstnanců jak je psycholog, speciální pedagog, sociální pracovník, následující služby: Provádí depistáž, vedení přesné evidence, komplexní speciálně pedagogická a psychologická diagnostika, poskytování poradenského a metodického servisu rodičům, integrace do společnosti, monitoring integrace, osvěta společnosti, řeší otázky profesní orientace a kariérového poradenství, podílí se na řešení problémů rodin, organizuje diagnostické pobyy celých rodin; spolupracuje s ostatními poradenskými pracovišti a dalšími organizacemi zabývajícími se problematikou mentálního postižení (Vyhláška č. 72 Sb.). 3. Předškolní vzdělávání Předškolní vzdělávání tvoří významnou součást výchovně-vzdělávací roviny. U dětí s mentálním postižením se jedná o následující možnosti v: o mateřské škole (MŠ) (formou individuální nebo skupinové integrace) o speciální třídě při mateřské škole 27
o mateřské škole speciální. Jedná se o období od dovršení třetího roku života po vstup do školy, tedy přibližně šestého roku života. Do této doby byla základnou výchovného působení rodina dítěte. Při předškolním vzdělávání tuto činnost pomalu přebírají instituce (MŠ, MŠ speciální, stacionáře, apod.), které navazují na práci rodiny a doplňují ji tak, aby byl zajištěn optimální rozvoj dítěte (Bartoňová, M., Bazalová, B., Pipeková, J. 2006). Nezbytným principem v MŠ speciální je individuální přístup ke každému jednotlivci. Přístup je podmíněn aktuálními vývojovými potřebami a mentální úrovní dětí. Dalšími důležitými činnostmi jsou sociální úkoly. Ty jsou uskutečňovány jednak v rámci připravování dětí s mentálním postižením na život ve společnosti, ale také hraje nezbytnou roli při respitní péči pro jejich rodiny. V neposlední řadě má MŠ speciální funkci diagnostickou, která by měla být permanentní (Pipeková, 2004). Závazným dokumentem podmiňujícím edukaci v rámci předškolního
vzdělávání
je
„Rámcový
vzdělávací
program
pro
předškolní
vzdělávání“ (Bartoňová, M., Bazalová, B., Pipeková, J. 2006). Dále se do předškolního vzdělávání řadí „Přípravná třída základní školy“ a tzv. „Přípravný stupeň základní školy speciální“. Přípravná třída základní školy je určena pro děti pětileté nebo děti s odkladem školní docházky, které pocházejí hlavně ze sociálně znevýhodňujícího prostřed. Tato forma vzdělání není součástí povinné školní docházky, je bezúplatná a kapacita je do patnácti žáků ve třídě. Legislativní úpravu přípravných tříd je k nalezení ve školském zákoně 561/2004 Sb. a ve vyhlášce 48/2005 Sb. Obsah vzdělávání je určen dle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Je zde uplatňován individuální přístup a speciálně pedagogická diagnostika. Na konci školního roku se vypracuje zpráva o průběhu předškolního vzdělávání (Pipeková, J., 2006). Přípravný stupeň základní školy speciální je určen dětem s těžkým mentálním postižením starších pěti let nebo dětem, kterým byl z důvodů zdravotního postižení povolen odklad povinné školní docházky, a to se souhlasem zákonného zástupce na základě doporučení školského poradenského zařízení a odborného lékaře. V přípravném stupni se děti vzdělávají po dobu jednoho až tří let. Cílem přípravného stupně je připravit žáky s těžkým mentálním nebo 28
kombinovaným postižením na absolvování základní školy speciální nebo případně alespoň její části. Obsah vzdělávání na přípravném stupni vychází ze vzdělávacího programu pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy (Švarcová, I., 2006). 4. Základní školství Žáci s mentálním postižením mají možnost plnění povinné školní docházky dle stupně jejich postižení v následujících typech školských zařízení. Řídí se dle Vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. o v základní škole (formou individuální nebo skupinové integrace) o v základní škole praktické o v základní škole speciální o v základní škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení (formou individuální nebo skupinové integrace) Základní škola praktická (ZŠ praktická) je primárně určena pro žáky s lehkým mentálním postižením, kteří mají takové rozumové nedostatky, pro které nejsou schopni s úspěchem zvládat základní školu běžného typu (Pipeková, J. 2006). Žáci plní povinnou školní docházku po dobu devíti let, které se dělí na dva stupně a to na 1. stupeň (1.-5. ročník) a 2. stupeň (6.-9. ročník). Speciální přístup umožňuje žákům dosáhnout co nejvyšší úrovně znalostí, dovedností a návyků. Záměrem je dosáhnout maximální možné míry zapojení žáků do společnosti a připravit je na profesní dráhu (Bartoňová, M., Bazalová, B., Pipeková, J. 2006). Vzdělávací proces na tomto typu školy je plně přizpůsoben úrovni psychického i fyzického rozvoje žáků a jak dále uvádí literatura (Bartoňová, M., Bazalová, B., Pipeková, J. 2006, s. 66): „Vzhledem k variabilitě schopností a úrovni vědomostí, dovedností a návyků žáků s lehkým mentálním postižením je nezbytné při vzdělávání uplatňovat nové přístupy, speciální metody, formy práce odpovídající jejich specifikům osobnosti za přispění podpůrných opatření. Učitelé vytvářejí v rámci celého edukačního procesu podnětné a tvůrčí prostředí, které stimuluje žáky, kteří nepodávají nejlepší výkon.“
29
Základní škola praktická má vybudován fungující systém kariérového poradenství a celkový koncept školy je zaměřen spíše na praktické dovednosti nežli velké množství teoretických znalostí. Žák na této škole získává stupeň základního vzdělání. Základní škola speciální (ZŠ speciální) navazuje svým pojetím na výchovu v rodině, případně na předškolní typ vzdělávání v mateřské škole příslušného typu či přípravný stupeň ZŠ speciální. Žáci ZŠ speciální spadají převážně do skupiny jedinců se středně těžkým a těžkým mentálním postižením nebo vícenásobným postižením a patří sem také žáci s autismem. Obsah a forma vzdělávání jsou žákům plně přizpůsobeny. Délka povinné školní docházky trvá 9 let, přičemž může být prodloužena do 17 let žáka a v určitých případech až do 26. roku života. Žák ZŠ speciální získává stupeň základního vzdělání (Bartoňová, M., Bazalová, B., Pipeková, J. 2006). „Základní škola speciální se od škol běžného typu značně odlišuje, a to především mírou využívaných speciálně pedagogických prostředků a organizačními formami vzdělávání (silně individuální přístup, vyučovací hodina je rozdělena na více jednotek), dále pak strukturou a skladbou rámcového učebního plánu (důraz především na kompetence komunikativní, sociálněpersonální a pracovní)“(Valenta, M., Müller, O. 2007, s.92). Speciální pedagogové se zaměřují především na osvojení sebeobsluhy a dovednosti používat předměty denní potřeby. Vzdělávání na školách tohoto typu je realizováno dle Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělávání základní škola speciální. Pro žáky s těžkým a hlubokým mentálním postižením je využíván Rehabilitační program základní školy speciálních v tzv. rehabilitačních třídách. Těžištěm práce dle tohoto programu spočívá v komplexním speciálně pedagogickém a rehabilitačním působení s důsledným respektováním individuálních zvláštností a potřeb žáků. 5. Profesní příprava – střední školství Profesní přípravu mohou mladiství s mentálním postižením realizovatněkolika způsoby dle osobních individuálních schopností. Úspěšný absolvent ZŠ praktické tak může navštěvovat po splnění podmínek pro přijetí střední odborné učiliště. Jedná se většinou o ojedinělý případ, spíše se mnozí absolventi ZŠ praktických vzdělávají na odborném učilišti s ukončením závěrečnou zkouškou a vydáním vysvědčení. Jedná-li se o dvouleté studium nebo s ukončením 30
závěrečnou zkouškou s výučním listem v případě tříletého učebního oboru. V učebních oborech se klade důraz na praktické dovednosti vedoucí k pozdějšímu uplatnění na trhu práce. Další možností pro mladistvé se speciálními vzdělávacími potřebami, kteří ukončili povinnou školní docházku v ZŠ praktické, ZŠ speciální, nebo v nižším než devátém ročníku ZŠ, poslouží Praktická škola dvouletá. Žáci si zde doplňují všeobecné vzdělání, které dosáhli v průběhu plnění povinné školní docházky a osvojují si praktické dovednosti převážně v oblastech ručních prací, přípravě pokrmů a chodu domácnosti, také se zde prohlubují vědomosti ze všeobecně vzdělávacích předmětů. Praktická škola jednoletá je určena žákům s těžkým zdravotním postižením, kteří ukončili vzdělání na úrovni ZŠ speciální, případně ZŠ praktické. Navazuje na vědomosti a dovednosti nabyté při povinné školní docházce žáků, ale především se klade důraz na osvojení manuálních dovedností. Žáci jsou připravováni na práci v chráněných pracovištích, na pomocné a úklidové práce v zařízeních sociálního či zdravotnického typu. Odborné předměty jsou koncipovány, aby prohlubovaly dovednosti a vědomosti nabyté na ZŠ speciální, obsahují např. rodinnou výchovu, ruční práce a praktická cvičení (Valenta, M., Müller, O. 2007).
3.2.
Pracovní uplatnění osob s mentálním postižením
Speciální pedagogika se zabývá problematikou nejen vzdělání, ale i otázkou následující. Co bude s jedincem po škole? Jak pracovně uplatnit osobu s mentálním postižením? Je možné další vzdělání? A právě integrace do profesního života je velmi důležitá a dle Doležela a Vítkové díky ní získává jedinec kvalitnější život. (Doležel, R., Vítková, M. 2007). Získat pracovní místo je pro jedince s mentálním postižením velmi důležitý projev společenské emancipace. A tvoří pro tyto osoby satisfakci za dosavadní výchovně-vzdělávací činnost a dotyčná osoba tak může v praxi využít znalosti získané za dob školní docházky. Získání pracovního místa přináší jedinci výhody v podobě zvýšení sebeúcty a sebevědomí, poskytuje mu větší kontrolu nad vlastním životem, rozšiřuje zájmy a nové sociální kontakty, přináší sociální výhody, zlepšuje každodenní dovednosti, naplňuje představy o vlastním pracovním uplatněním, postižený lépe využívá vlastní schopnosti při výkonu práce, podporuje vlastní roli dospělého
31
člověka, nabízí možnost získání společenského respektu, umožňuje zapojení mezi běžnou společnost a mnohé další výhody. (Valenta, M., Müller, O. 2009). „Druh práce, peníze, které prací vyděláváme, a možnosti, které tím získáváme, to vše ovlivňuje naše sebeuvědomění, naše postavení ve společnosti a stupeň svobody, volnosti na úrovni ekonomické a sociální. Poskytnout osobám s mentálním postižením možnost zaměstnání neznamená jenom umožnit jim výdělek, ale přiznat jim jejich sociální postavení v rámci rodiny a společnosti.“ Pipeková uvádí výhody, které jsou samozřejmé, ekonomické zlepšení životní situace, ale zároveň vidí výhodu v podobě postavení osob se zdravotním postižením, kteoru je získání určitého životního postavení. Pracovní rehabilitace, chráněné dílny a pracoviště, podporované zaměstnání, možnosti, které jsou postižený osobám k dispozici. Níže budou všechny možnosti detailněji rozebrány. Pracovní rehabilitace vyplývá ze zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. a je zabezpečována prostřednictvím úřadu práce, který spolupracuje s pracovně rehabilitačními středisky, případně jinou formou na základě dohody s úřadem práce. Činnost rehabilitačního centra je zaměřena na získání a udržení vhodného zaměstnání pro osobu se zdravotním postižením. Zahrnuje činnost poradenskou pro volbu povolání spolu s teoretickou a praktickou přípravou. Teoretická a praktická část přípravy obsahuje průpravu na budoucí povolání, dále přípravu k práci a také speciální rekvalifikační kurzy. Jde o cílenou činnost, která má za cíl osobu se zdravotním postižením zapracovat na vhodné pracovní místo a umožnit jí získat znalosti, dovednosti a návyky potřebné pro výkon zvoleného zaměstnání. Doba trvání pracovní rehabilitace je možná maximálně po dobu 24 měsíců. Příprava k práci je prováděna jak na pracovišti zaměstnavatele, které je přizpůsobeno stavu jedince s možností využití podpory asistenta, tak v chráněných pracovních dílnách a na chráněných pracovních místech. Příprava je dále možná i ve vzdělávacích zařízeních státu, církevních institucích, občanských sdruženích a právnických či fyzických osob. Úřadu práce spolupracuje s osobou se zdravotním postižením v sestavení individuálního plánu pracovní rehabilitace a bere tak ohledy na možnosti jedince a situaci na trhu práce. Obsah individuálního plánu představuje předpokládaný cíl pracovní rehabilitace, formy pracovní rehabilitace, předpokládaný průběh a v neposlední řadě termíny a způsob hodnocení účinnosti stanovených forem pracovní rehabilitace. (srov. Opatřilová, D., Zámečníková, D. 2005; Krejčířová, O. a kol. 2005). 32
Osoby se středním či těžším stupněm mentálního postižení nejsou schopny pracovat samostatně a tak sečasto realizují v pracovním procesu pod dohledem. V tomto případě se jednáo chráněná pracoviště. Dle Valnty a Müllera poskytuje chráněné pracoviště zaměstnání, což je služba jakéhokoli zaměstnavatele, jejímž cílem je poskytnout chráněné pracovní místo (vytvořené na základě písemné dohody s úřadem práce a provozované nejméně po dobu dvou let) pro osobu se zdravotním postižením. Pracovní místo je účelově zařízené a vybavené, aby na něm docházelo k aktivizaci, upevnění a rozvoji pracovních návyků a budování pracovních dovedností.“ (Valenta, M., Müller, O. s. 236). To vše za předpokladu akceptování schopností konkrétního uživatele, jehož soběstačnost je mnohdy natolik snížena, že potřebuje dlouhodobou pomoc (Černá, M. 2008). Chráněné dílny představují specifická pracoviště pro občany, kteří mají ztíženou možnost nebo se vůbec nemohou uplatnit na trhu práce. Dílny jim tak poskytují pracovní a společenské uplatnění formou pracovní činnosti. Lidé pracující v chráněných dílnách získávají stabilní zaměstnání odpovídající jejich schopnostem a zdravotnímu stavu. A i přes své postižení mohou vytvářet hodnoty jako většina populace. Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. v §76 jasně definuje chráněnou dílnu jako pracoviště zaměstnavatele, které je vymezeno na základě dohody s úřadem práce a je přizpůsobeno pro zaměstnání osob se zdravotním postižením. Chráněná dílna musí zaměstnávat alespoň 60% těchto zaměstnanců a musí být v provozu nejméně 2 roky ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření takového pracovního místa je zaměstnavateli poskytnutý příspěvek od úřadu práce. Výše příspěvku může činit pro osobu se zdravotním postižením osminásobek, maximálně však dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství pro osobu s těžším zdravotním postižením. Postup práce je individuální dle plánů klienta. Pro každého zaměstnance se hledá z nabízených možností ta nejvhodnější podle jeho individuálních schopností a dovedností. Cílem je rozvíjet u zaměstnanců samostatnost, zodpovědnost a spolupráci s ostatními při práci na pracovišti. Chráněné dílny mají individuální režim, který je odrazem zdravotního stavu klientů. Mezi hlavní náplň chráněných dílen patří trénink pracovních dovedností, pracovního režimu a práce v kolektivu. Smyslem uvedené pracovní rehabilitace je průprava pro následnou práci v nechráněných podmínkách. Vyhodnocení individuálního rehabilitačního plánu provádí supervizor, kterým je psycholog nebo psychiatr, a sociální pracovnice. Supervizor spolu se 33
sociální pracovnicí společně hodnotí dosahování stanovených cílů a hledají cesty k řešení případných problémů. Vedoucí terapeut je zodpovědný za chod výrobního programu, rehabilitaci klientů a za finanční hospodaření dílny v rámci daných předpisů (Pipeková, J. 2006). Podporované zaměstnávání se snaží postiženého člověka plně integrovat na trh práce. Představuje službu určenou lidem, kteří hledají placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí, kterým jejich schopnosti nedovolují získat a zachovat si zaměstnání. Postižené osoby potřebují individuální, dlouhodobou podporu poskytovanou nejen před, ale i po nástupu do práce. Smyslem podporovaného zaměstnání je vyrovnávání příležitostí pro pracovní uplatnění lidí se zdravotním postižením. Cílem je získat a zachovat postiženému vhodné pracovního místa, čímž se zvýší míra jeho samostatnosti jeho. Orientace poskytované služby je přímo na konkrétního uživatele a konkrétní pracovní místo. Zprostředkovatelem služby je vyškolený pracovní tým, který je připraven pomoci zaměstnanci ve všech potřebných oblastech. Služba bývá časově vymezena na dobu dvou let, avšak limit je možné přizpůsobit individuálním potřebám zaměstnance. Jeden z hlavních rysů podporovaného zaměstnávání je opak v získávání dovedností a znalostí potřebných pro výkon zaměstnání od předchozích uvedených služeb. Trénink pracovních dovedností probíhá přímo v daném zaměstnání a uživatel podporovaného zaměstnávání se přizpůsobuje a vzdělává přesně v tom, co pracovní místo a zaměstnavatel vyžadují. Standardně je u služby k dispozici pracovní asistence, zastupování a pomoc při jednání s úřady, poradenství a individuální konzultace, doprovázení atd. Nejen zaměstnanec, ale také zaměstnavatel má právo na podporu v souvislosti s administrativou vztahující se k přijetí uživatele do pracovního poměru, s úpravou pracovního místa a pracovní náplně a s vytvořením dalších vhodných podmínek vyhovujících všem zúčastněným. U jedinců s mentálním postižením se jedná zejména o zaměstnání, jakými jsou: čištění a úprava zeleniny, třídění a kompletace zboží, úklidové práce apod. Zaměstnávání osob s mentálním postižením vůči vysoké poptávce o pracovní uplatnění je velmi nepoměrné. Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci mají ze zákona povinnost zaměstnat osobu se zdravotním postižením. Ve skutečnosti jen malé procento zaměstnavatelů je ochotno postiženou osobu přijmout do pracovního poměru.
34
Podporované zaměstnávání by mělo plnit následující podmínky:
Aktivní přístup uživatele programu podporovaného zaměstnávání (uživatel není pasivním příjemcem služeb, ale samostatně se rozhoduje a řídí svou kariéru i její časový horizont);
okamžité umístění na pracovní místo a trénink uživatele přímo na pracovišti; zaměstnání v běžném pracovním prostředí (pracovní místo se nachází na volném trhu práce, tudíž uživatel pracuje po boku lidí bez zdravotního postižení);
průběžná podpora (ze strany asistenta je poskytována fyzická podpora dle individuálních potřeb uživatele, asistent dále pomáhá se získáváním pracovních i sociálních dovedností s cílem postupného osamostatnění uživatele).
Dle Pipekové a dalších autorek se i přes stále zdokonalující motivační systémy jeví zaměstnávání postižených jako humanitární problém Evropské unie. A lidé s mentálním postižením tak patří mezi skupiny nejvíce ohrožené sociálním vyloučením. (Bartoňová, M., Pipeková, J., Vítková, M..2005, s.. 128).
3.3.
Nezaměstnanost osob s mentálním postižením
Nezaměstnanost patří mezi jeden z nejsledovanějších makroekonomických ukazatelů současnosti, ale již historicky byl velmi významným ukazatelem. Nezaměstnanost je velký problém, který má mnohé následky jako např. pokles životní úrovně, nejistota budoucnosti z pohledu ekonomického, ztráta sociálních kontaktů a mnohdy může vést až k osobnímu kolapsu jedince. (Brožová, D 2003) U jedince může dojít ke ztrátě sebevědomí, sebeúcty a sebepojetí, z čehož mohou plynout take sociální dopady, jako je závislost na alkoholu, bezdomovectví či krádeže. Za nezaměstnané se považují osoby, které nepracují a zároveň se aktivně ucházejí o práci. Brožová specifikuje nezaměstnaného následovně. Nezaměstnaný člověk je ten, který vlastní schopnost pracovat a může v průběhu určité doby nastoupit do pracovního procesu, nemá zaměstnání ani sebezaměstnání s finanční odměnou, ale práci hledá. Za nezaměstnaného jsou považováni lidé, kteří byly z pracovního procesu odpoutáni a čekají na návrat do pracovního procesu či na nové pracovní místo. Brožová (2003) 35
Následkem dlouhodobé nezaměstnanosti je ztráta kvalifikace a tím vzniká omezená možnost opětovně najít zaměstnání. (nezamestnanost.info) Obecný vzorec pro výpočet nezaměstnanosti ukazatel určuje počet nezaměstnaných osob k ekonomicky aktivním lidem. Je udáván v %. A je číselně vyjádřen dle vzorce: Rovnice 1 Ukazatel míry nezaměstnanosti 𝑈
𝑢 = 𝐿+𝑈 ∗ 100 u je procentuálně vyjádřena míra nezaměstnanosti U vyjadřuje počet nezaměstnaných L je počet zaměstnaných ,,Uplatnění člověka na trhu práce je podmíněné řadou charakteristik (věk, zdravotní stav, vzdělání, pohlaví, příslušnost k etnické skupině), jejž vyčleňují skupiny lidí s větším rizikem ztráty práce a předurčují je pro dlouhodobou nezaměstnanost. Zmíněné skupiny jsou rovněž vystaveny riziku opakované nezaměstnanosti. Jejich příslušníci nacházejí uplatnění snáze na sekundárním trhu práce a na méně placených pracích s nejistou budoucností.“ (Buchtová, B. 2002, s. 109)
3.3.1. Rizikové skupiny ke ztrátě zaměstnání Dle výše uvedené informace existují skupiny, které lze nazvat jako rizikové ke ztrátě zaměstnání. Jedná se o mladší věkové skupiny do 30 let. Jsou jimi myšleny absolventi středních a vysokých škol ucházejících se o zaměstnání. Nemají dostatek praktických zkušeností a ani vytvořené praktické návyky. (Buchtová, B. 2002) Opakem jsou starší lidé ve věku okolo 50i let. Tito lidé těžce shánějí nové zaměstnání a při ztrátě zaměstnání prožívají bezradnost, strach, psychickou tenzi, nejistotu a ztrátu sebedůvěry. (Buchtová, B. 2002)
36
Ženy se potýkají celosvětově s nepříznivým postavením na trhu práce. Je to způsobeno především tím, že zaměstnavatelé upřednostňují opačné pohlaví pro jejich větší územní mobilitu a h volnost bez starostí o domácnost.. (Buchtová, B. 2002) Lidé bez kvalifikace, obtížně vzdělavatelní s malým zájmem i zaměstnání, lidé se společensky nežádoucím deviantním chováním (alkoholici, recidivisté, osoby propuštěné z nápravných zařízení a ostatní sociálně nepřizpůsobivý lidé se velmi často spoléhají na vnější pomoc.(Buchtová, B. 2002) Dle Kotíkové není tato skupina osob schopna samostatně řešit problémy, má nereálnou představu o mzdových požadavcích a také nereálné požadavky na trh práce. (Kotíková, J. in Sirovátka, Mareš, P. 2003) Romské etnikum absolvuje nejčastěji jen základní vzdělání a početná část žáků ani toto vzdělání nedokončí. (Buchtová, B. 2002) Spadají tak do skupiny předchozí a zároveň se potýkají s menšinovým problémem v rámci společnosti. Osoby se zdravotním postižením mají velký problém uplatnit se na trhu práce. Důvodem je stále větší důraz na pracovní produktivitu a výkon. U osob se zdravotním postižením se tak dostávají do popředí ekonomické, sociální, psychické problémy, které doprovází problémy smyslu života a narušení pocitu lidské důstojnosti. (Buchtová, B. 2002) Kotíková udává, že délka evidence těchto osob je alespoň dvojnásobně vyšší než čekací doba ostatních nezaměstnaných uchazečů na úřadu práce. (Kotíková, J. in Sirovátka, Mareš, P. 2003)
37
4. Požadavky pro efektivní uplatnění osob zdravotně znevýhodněných na trhu práce V Česká republice žije přibližně 1,8 milionů osob se zdravotním postižením. K těm lidem, kteří mají postižení z vrozených příčin nebo získaných onemocněním, každoročně přibude cca 200 lidí, kteří získají těžké zdravotní postižení v důsledku úrazu. Většina osob se zdravotním postižením se umí zapojit do běžného života a také zvládne pracovat. Avšak více než polovina lidí, kteří mají zájem pracovat a jsou práce schopni, není do procesu práce zařazena. (Skřehot, P. 2009) Dle §80 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, musí zaměstnavatelé rozšiřovat pracovní příležitosti pro osoby se zdravotním postižením. Pokud je osobě se zdravotním postižením zajištěna pracovní rehabilitace, i zde má zaměstnavatel povinnosti, a to spolupracovat při jejím konání s úřady práce. Dále musí zaměstnavatel vést nejen evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením, ale také vést evidenci vyhrazených pracovních míst pro tyto osoby. (Stainichová,L. 2010) Výše uvedená pracovní rehabilitace je zprostředkovávána prostřednictvím úřadu práce ve spolupráci s pracovně rehabilitačními středisky a má na ni nárok každá osoba se zdravotním postižením. Dle Skřehota je pracovní rehabilitace definována následovně: ,,Pracovní rehabilitace je souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují úřady práce a hradí náklady s ní spojené. Pracovní rehabilitace zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti.“ (Skřehot, P. 2009 s. 15-16)
4.1.
Postavení zaměstnavatele
Stejně jako zaměstnanec, také zaměstnavatel má práva. V souvislosti se zaměstnáváním OZP má požadovat od úřadu práce informace a poradenství týkající se otázek spojených se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, spolupráci při vyhrazení a vytváření pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením, ale také při individuálním přizpůsobování pracovního 38
místa a podmínek pro tyto osoby. Zaměstnavatel má následně povinnost hlásit a vést evidenci pracovních míst zvláště pro OZP, individuálně přizpůsobovat pracovní místa a podmínky a vyhrazení pracovního místa OZP. (Vojtová, V. 2005) Dle § 81 zákona č. 435/2004 Sb. Musí zaměstnavatelé, kteří mají víc než 25 zaměstnanců (v průměrném ročním přepočteném počtu), zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a to ve výši povinného 4 % podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Každý zaměstnanec, který je osobou s těžším zdravotním postižením, se do tohoto podílu započítává třikrát. (Zákon č. 435/2004 Sb. §81 srov. Červinka, 2007) Uvedenou povinnost může zaměstnavatel nahradit odebíráním výrobků od organizací či firem, které zaměstnávají více než 50% zaměstnanců se zdravotním postižením. Poslední možností plnění je odvod do státního rozpočtu. Jestliže zaměstnavatel zmíněné povinnosti nesplní, může dostat pokutu do výše jednoho milionu korun. Tuto pokutu může uložit i úřad práce zaměstnavateli, který nepřizpůsobí vhodné pracovní podmínky a prostředí zaměstnávání osob OZP, nebo pokud nepodá informaci úřadu práce o volném pracovní místě pro osobu se zdravotním postižením a nevede evidenci osob a pracovních míst. (Zákon č. 435/2004 Sb. srov. Hutař, J. 2009) Zaměstnavatel se však může dopustit u zaměstnávání OZP stejných porušení jako v případě ostatních osob. Může se jednat o neplacení mzdy, porušení ustanovených zákoníkem práce či kolektivních smluv atd. (Židoňová, J. 2005) Výjimku zaměstnavatelů, kteří nemohou plnit povinný odvod do státního rozpočtu, tvoří organizační složky státu. Patří mezi ně například občané ozbrojených sil, zaměstnavatelé Hasičského záchranného sboru ČR. (Zákon č. 435/ 2004 Sb., o zaměstnanosti) Úřad práce má také zákonem danou kontrolní činnosti, která se týká pracovně právních předpisů o zaměstnanosti a právní předpisy, z nichž vznikají účastníkům práva nebo povinnosti z pracovněprávních vztahů. (Židoňová, J. 2005 s. 34) Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením se poskytuje zaměstnavateli zaměstnávajícímu v pracovním poměru více než 50% zaměstnanců, majících zdravotní postižení. Příspěvek náleží zaměstnavateli měsíčně ve výši opravdově vynaložených 39
nákladů za mzdy na zaměstnance, jež je osobou se zdravotním postižením, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění. (portal.mpsv.cz) Od 1.7.2010 došlo ke změně zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, která má předcházet o dávání části mzdy v naturální formě, kterou dávají zaměstnavatelé svým zaměstnancům se zdravotním postižením. Mnohdy šlo o služby, jako rekreační a lázeňské pobyty, masáže, sauny, solária, které OZP nemohou mnohdy ani využívat. A to z důvodu nedostupnosti, bezbariérová absence či velká vzdálenost od bydliště. Z důvodu eliminace zneužívání části příspěvku zaměstnavatelem, se tak upřesňují podmínky vyplácení příspěvku úřadem práce zaměstnavateli na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. V § 78 zákona o zaměstnanosti je na konci odstavce 2 doplněna věta: "Pro účely stanovení výše příspěvku se skutečně vynaložené mzdové náklady snižují o částku odpovídající výši poskytnuté naturální mzdy.“ (Bičáková, O. 2010)
4.2.
Postavení zaměstnance OZP
Zaměstnanec se zdravotním postižením má stejná práva a povinnosti jako každý jiný zaměstnanec. Osoba se zdravotním postižením pobírající mzdu se aktivně podílí na sociálním zabezpečení a je tak jeho součástí. Nemocenské a důchodové pojištění plní stejně jako ostatní zaměstnanci beze změny.(Strnad, M. 2009) I přesto, že OZP má stejná práva a povinnosti, má oproti běžným zaměstnancům přítěž při hledání pracovního místa. A tou je bariéra, která tak diskriminuje všechny zdravotně postižené na trhu práce. Mezi nejvýznamnější bariéry patří stupeň fyzického a psychického handicapu. Daný stupeň jedince mu poté neumožňuje provozování určitých druhů zaměstnání a rovněž získání potřebného vzdělávání. Jedinci tak chybí dovedností, které jsou potřebné pro uplatnění na trhu práce. Dosažená kvalifikace OZP je nižší než celkový průměr vzdělanosti obyvatel České republiky. Problém nastává také v přístupu společnosti k osobám se zdravotním postižením a nedostačující výchově pro vytvoření pozitivního vztahu ke skupině osob se zdravotním postižením. (Šmatlák, J. 2006)
40
Stupeň invalidity rozhoduje o výši invalidního důchodu, který OZP pobírá. V současné době jsou vedeny tři stupně invalidity, první, druhý a třetí stupeň, kde zvyšující se stupeň znamená vyšší stupeň postižení a také vyšší důchod. Zmíněné stupně současného systému invalidního důchodu nahradily od 1.1.2010 dříve používaný důchod částečný a invalidní. Dříve vedený částečný invalidní důchod, se nyní považuje za invalidní důchod druhého stupně, byl-li důvodem částečné invalidity pokles schopnosti výdělečné činnosti nejméně o 50%, v ostatních případech se jedná o invaliditu prvního stupně. Plný invalidní důchod, na který vznikl nárok před 1. 1. 2010, je nyní považován za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Jakmile dosáhne osoba věku 65 let, vyplácený invalidní důchod se automaticky změní na důchod starobní ve stejné jako původně vyplácený důchod invalidní. Posuzování zdravotního stavu a uznání zdravotního znevýhodnění včetně posuzování zdravotního stavu, je posuzováno okresními správami sociálního zabezpečení. Posudkoví lékaři spadají opětovně pod správu sociálního zabezpečení. (Červinka, T. 2009)
4.3.
Sociální zabezpečení osob se zdravotním postižením
Pohled do historie versus pohled na současnou situaci nám ukáže vývoj kupředu. Od doby, kdy byli jedinci s postižením segregování do velkých ústavů sociální péče, kde byli rozděleni dle pohlaví a věku, uplynulo již několik let. Situace se začala měnit po roce 1989. Švarcová (2000, s.138) uvádí: „Světové trendy v péči o lidi s mentálním postižením přinášejí odklon od institucionální péče poskytované ve velkých zařízeních a směřují k humánnějším formám péče zajišťované v zařízeních rodinného typu, v chráněných bytech pro několik uživatelů nebo za pomoci osobních asistentů v integrovaném bydlení v běžné městské zástavbě.“ Nové pojetí sociálních služeb vznikalo ve spojení s hesly „integrace“, „normalizace“ a „humanizace“. Integrace představuje překonání nepřirozeného vydělení jedinců s mentálním postižením ze světa zdravých. Jedná se o snahu začlenění postiženého člověka do majoritní společnosti. Normalizace předkládá skutečnost, že i lidé s postižením mohou žít normálním životem stejně jako jejich vrstevníci. Odovlává se zde na lidská práva, kdy každý jedinec má právo na kvalitní a smysluplný život. Humanizace zastupuje roli rovnocennosti mezi jedinci s postižením a lidmi zdravými, pomoc při zvládání jejich handicapu a poskytnutí rovnocenných šancí v životě (Švarcová, I. 2000). 41
Legislativní podporou pro sociální zabezpečení se stal zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách mající za cíl zajistit zvýšení kvality služeb a péče o uživatele sociálních služeb. Zákon o sicálních službách je uveden v kapitole 3. Příspěvek na péči se vyplácí ve formě nově vzniklé sociální dávky, která posiluje finanční soběstačnost uživatele sociálních služeb. Příspěvek je tak určen přímo uživateli, nikoli poskytovateli. Zákon rozlišuje čtyři stupně závislosti na pomoci někoho jiného, na jejich základě odvozuje výši příspěvku. Zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb. §32 rozlišuje následující základní druhy sociální péče:
Sociální poradenství tvoří nedílnou součást všech sociálních služeb.
Služby sociální péče mají za cíl zabezpečovat základní životní potřeby lidí, kteří nemohou být zajištěni bez péče jiného člověka,
Služby sociální prevence slouží k předcházení a zabraňování sociálnímu vyloučení lidí ohrožených sociálně negativními jevy.
Zákon dále vymezuje v §33 formy poskytování sociálních služeb, které jsou poskytovány následovně:
Pobytové služby jsou poskytovány v zařízeních, ve kterých člověk pobývá v určitém období svého života celodenně, neboli celoročně. V souvislosti s jedinci s mentálním postižením se jedná o domovy pro seniory či lidi se zdravotním postižením, a dále o tzv. chráněné bydlení pro lidi se zdravotním postižením.
Ambulantní služby jsou takové, za nimiž člověk dochází do specializovaných zařízení. Patří sem například poradny, denní stacionáře nebo kontaktní centra.
Terénní služby jsou poskytovány v prostředí, ve kterém člověk žije. Tedy převážně v domácnosti (v místě pracoviště, vzdělávání nebo místě volnočasových aktivit). Jedná se především o pečovatelskou službu či osobní asistenci (www.mpsv.cz). Poskytování sociálních služeb se uskutečňuje prostřednictvím zařízení sociálních služeb.
Při poskytování sociálních služeb zákon jasně vymezuje základní činnosti, které se týkají pomoci 42
při zvládání běžných úkonů v péči o vlastní osobu, stravování, ubytování, zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, sociální poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, podpora základních pracovních návyků. Mezi služby sociální péče, které jsou určeny zákonem, patří:
4.4.
služby osobní asistence,
pečovatelská služba,
tísňová péče,
průvodcovské a předčitatelské služby,
podpora samostatného bydlení,
odlehčovací služby,
centra denních služeb,
denní a týdenní stacionáře,
domovy pro osoby se zdravotním postižením,
chráněné bydlení a
raná péče (Bartoňová a kol., 2007).
Pracovní uplatnění osob s mentálním postižením
Speciální pedagogika se zabývá problematikou nejen vzdělání, ale i otázkou následující. Co bude s jedincem po škole? Jak pracovně uplatnit osobu s mentálním postižením? Je možné další vzdělání? A právě integrace do profesního života je velmi důležitá a dle Doležela a Vítkové díky ní získává jedinec kvalitnější život. (Doležel, R., Vítková, M. 2007). Získat pracovní místo je pro jedince s mentálním postižením velmi důležitý projev společenské emancipace. A tvoří pro tyto osoby satisfakci za dosavadní výchovně-vzdělávací činnost a dotyčná osoba tak může v praxi využít znalosti získané za dob školní docházky. Získání pracovního místa přináší jedinci výhody v podobě zvýšení sebeúcty a sebevědomí, poskytuje mu větší kontrolu nad vlastním životem, rozšiřuje zájmy a nové sociální kontakty, přináší sociální výhody, zlepšuje každodenní dovednosti, naplňuje představy o vlastním pracovním uplatněním, postižený lépe využívá vlastní schopnosti při výkonu práce, podporuje vlastní roli dospělého 43
člověka, nabízí možnost získání společenského respektu, umožňuje zapojení mezi běžnou společnost a mnohé další výhody. (Valenta, M., Müller, O. 2009). „Druh práce, peníze, které prací vyděláváme, a možnosti, které tím získáváme, to vše ovlivňuje naše sebeuvědomění, naše postavení ve společnosti a stupeň svobody, volnosti na úrovni ekonomické a sociální. Poskytnout osobám s mentálním postižením možnost zaměstnání neznamená jenom umožnit jim výdělek, ale přiznat jim jejich sociální postavení v rámci rodiny a společnosti.“ Pipeková uvádí výhody, které jsou samozřejmé, ekonomické zlepšení životní situace, ale zároveň vidí výhodu v podobě postavení osob se zdravotním postižením, kteoru je získání určitého životního postavení. Pracovní rehabilitace, chráněné dílny a pracoviště, podporované zaměstnání, možnosti, které jsou postižený osobám k dispozici. Níže budou všechny možnosti detailněji rozebrány. Seznam zaměstnavatelů zaměstnávajících na chráněných pracovních místech více než 50 % osob se zdravotním postižením je uveden v příloze.
4.4.1. Pracovní rehabilitace Pracovní rehabilitace vyplývá ze zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. a je zabezpečována prostřednictvím úřadu práce, který spolupracuje s pracovně rehabilitačními středisky, případně jinou formou na základě dohody s úřadem práce. Činnost rehabilitačního centra je zaměřena na získání a udržení vhodného zaměstnání pro osobu se zdravotním postižením. Zahrnuje činnost poradenskou pro volbu povolání spolu s teoretickou a praktickou přípravou. Teoretická a praktická část přípravy obsahuje průpravu na budoucí povolání, dále přípravu k práci a také speciální rekvalifikační kurzy. Jde o cílenou činnost, která má za cíl osobu se zdravotním postižením zapracovat na vhodné pracovní místo a umožnit jí získat znalosti, dovednosti a návyky potřebné pro výkon zvoleného zaměstnání. Doba trvání pracovní rehabilitace je možná maximálně po dobu 24 měsíců. Příprava k práci je prováděna jak na pracovišti zaměstnavatele, které je přizpůsobeno stavu jedince s možností využití podpory asistenta, tak v chráněných pracovních dílnách a na chráněných pracovních místech. Příprava je dále možná i ve vzdělávacích zařízeních státu, církevních institucích, občanských sdruženích a právnických či fyzických osob. Úřadu práce spolupracuje s osobou se zdravotním postižením v sestavení individuálního plánu pracovní rehabilitace a bere tak ohledy na možnosti jedince a 44
situaci na trhu práce. Obsah individuálního plánu představuje předpokládaný cíl pracovní rehabilitace, formy pracovní rehabilitace, předpokládaný průběh a v neposlední řadě termíny a způsob hodnocení účinnosti stanovených forem pracovní rehabilitace. (srov. Opatřilová, D., Zámečníková, D. 2005; Krejčířová, O. a kol. 2005).
4.4.2. Chráněné pracoviště Osoby se středním či těžším stupněm mentálního postižení nejsou schopny pracovat samostatně a tak sečasto realizují v pracovním procesu pod dohledem. V tomto případě se jednáo chráněná pracoviště. Dle Valnty a Müllera poskytuje chráněné pracoviště zaměstnání, což je služba jakéhokoli zaměstnavatele, jejímž cílem je poskytnout chráněné pracovní místo (vytvořené na základě písemné dohody s úřadem práce a provozované nejméně po dobu dvou let) pro osobu se zdravotním postižením. Pracovní místo je účelově zařízené a vybavené, aby na něm docházelo k aktivizaci, upevnění a rozvoji pracovních návyků a budování pracovních dovedností.“ (Valenta, M., Müller, O. s. 236). To vše za předpokladu akceptování schopností konkrétního uživatele, jehož soběstačnost je mnohdy natolik snížena, že potřebuje dlouhodobou pomoc (Černá, M. 2008). Chráněné dílny představují specifická pracoviště pro občany, kteří mají ztíženou možnost nebo se vůbec nemohou uplatnit na trhu práce. Dílny jim tak poskytují pracovní a společenské uplatnění formou pracovní činnosti. Lidé pracující v chráněných dílnách získávají stabilní zaměstnání odpovídající jejich schopnostem a zdravotnímu stavu. A i přes své postižení mohou vytvářet hodnoty jako většina populace. Zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. v §76 jasně definuje chráněnou dílnu jako pracoviště zaměstnavatele, které je vymezeno na základě dohody s úřadem práce a je přizpůsobeno pro zaměstnání osob se zdravotním postižením. Chráněná dílna musí zaměstnávat alespoň 60% těchto zaměstnanců a musí být v provozu nejméně 2 roky ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření takového pracovního místa je zaměstnavateli poskytnutý příspěvek od úřadu práce. Výše příspěvku může činit pro osobu se zdravotním postižením osminásobek, maximálně však dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství pro osobu s těžším zdravotním postižením. Postup práce je individuální dle plánů klienta. Pro každého zaměstnance se hledá z nabízených možností ta nejvhodnější podle jeho individuálních schopností a dovedností. Cílem 45
je rozvíjet u zaměstnanců samostatnost, zodpovědnost a spolupráci s ostatními při práci na pracovišti. Chráněné dílny mají individuální režim, který je odrazem zdravotního stavu klientů. Mezi hlavní náplň chráněných dílen patří trénink pracovních dovedností, pracovního režimu a práce v kolektivu. Smyslem uvedené pracovní rehabilitace je průprava pro následnou práci v nechráněných podmínkách. Vyhodnocení individuálního rehabilitačního plánu provádí supervizor, kterým je psycholog nebo psychiatr, a sociální pracovnice. Supervizor spolu se sociální pracovnicí společně hodnotí dosahování stanovených cílů a hledají cesty k řešení případných problémů. Vedoucí terapeut je zodpovědný za chod výrobního programu, rehabilitaci klientů a za finanční hospodaření dílny v rámci daných předpisů (Pipeková, J. 2006).
4.4.3. Podporované zaměstnávání Podporované zaměstnávání se snaží postiženého člověka plně integrovat na trh práce. Představuje službu určenou lidem, kteří hledají placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí, kterým jejich schopnosti nedovolují získat a zachovat si zaměstnání. Postižené osoby potřebují individuální, dlouhodobou podporu poskytovanou nejen před, ale i po nástupu do práce. Smyslem podporovaného zaměstnání je vyrovnávání příležitostí pro pracovní uplatnění lidí se zdravotním postižením. Cílem je získat a zachovat postiženému vhodné pracovního místa, čímž se zvýší míra jeho samostatnosti jeho. Orientace poskytované služby je přímo na konkrétního uživatele a konkrétní pracovní místo. Zprostředkovatelem služby je vyškolený pracovní tým, který je připraven pomoci zaměstnanci ve všech potřebných oblastech. Služba bývá časově vymezena na dobu dvou let, avšak limit je možné přizpůsobit individuálním potřebám zaměstnance. Specifika podporovaného zaměstnání
Trénink pracovníka přímo na pracovišti
Konkurenceschopná práce, kdy postižený dostává podobnou odměnu jako zdravý jedinec
Zaměstnání v běžném pracovním prostředí
Průběžná podpora (pro úspěšné pracovní umístění je dle potřeby klienta zajištěna podpora, může být zajišťována nejdéle tři roky)
„Na míru šitá“ podpora (Šmatlák, J. 2006)
46
Jeden z hlavních rysů podporovaného zaměstnávání je opak v získávání dovedností a znalostí potřebných pro výkon zaměstnání od předchozích uvedených služeb. Trénink pracovních dovedností probíhá přímo v daném zaměstnání a uživatel podporovaného zaměstnávání se přizpůsobuje a vzdělává přesně v tom, co pracovní místo a zaměstnavatel vyžadují. Standardně je u služby k dispozici pracovní asistence, zastupování a pomoc při jednání s úřady, poradenství a individuální konzultace, doprovázení atd. Nejen zaměstnanec, ale také zaměstnavatel má právo na podporu v souvislosti s administrativou vztahující se k přijetí uživatele do pracovního poměru, s úpravou pracovního místa a pracovní náplně a s vytvořením dalších vhodných podmínek vyhovujících všem zúčastněným. U jedinců s mentálním postižením se jedná zejména o zaměstnání, jakými jsou: čištění a úprava zeleniny, třídění a kompletace zboží, úklidové práce apod. Zaměstnávání osob s mentálním postižením vůči vysoké poptávce o pracovní uplatnění je velmi nepoměrné. Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci mají ze zákona povinnost zaměstnat osobu se zdravotním postižením. Ve skutečnosti jen malé procento zaměstnavatelů je ochotno postiženou osobu přijmout do pracovního poměru. Podporované zaměstnávání by mělo plnit následující podmínky:
Aktivní přístup uživatele programu podporovaného zaměstnávání (uživatel není pasivním příjemcem služeb, ale samostatně se rozhoduje a řídí svou kariéru i její časový horizont);
okamžité umístění na pracovní místo a trénink uživatele přímo na pracovišti; zaměstnání v běžném pracovním prostředí (pracovní místo se nachází na volném trhu práce, tudíž uživatel pracuje po boku lidí bez zdravotního postižení);
průběžná podpora (ze strany asistenta je poskytována fyzická podpora dle individuálních potřeb uživatele, asistent dále pomáhá s získáváním pracovních i sociálních dovedností s cílem postupného osamostatnění uživatele).
Dle Pipekové a dalších autorek se i přes stále zdokonalující motivační systémy jeví zaměstnávání postižených jako humanitární problém Evropské unie. A lidé s mentálním postižením tak patří mezi skupiny nejvíce ohrožené sociálním vyloučením. (Bartoňová, M., Pipeková, J., Vítková, M..2005, s.. 128).
47
4.5.
Pracovní pozice vhodné pro osoby s různým typem
zdravotního postižení Zaměstnávání osob s mentálním postižením je v ČR stále méně časté, než je tomu v zahraničí. Některé osoby s mentálním postižením získají práci v chráněných dílnách nebo na chráněných pracovních místech. Přitom uspořádat pracoviště, aby bylo vhodné pro postiženou osobu, není náročné. Důležité je informovat spolupracovníky a vedoucí pracovníky o charakteru postižení jejich kolegy. Klíčovou roli hraje úprava prostředí a dohled, kde bude opstižený vykonávat činnost. Dále je nutné provést individuální pracovní zácvik, dlouhodobě osobě vypomáhat a podporovat ji. Postižení jedinci nachází v současné době nejčastěji zaměstnání ve výrobních družstvech a jiných podnicích. (Jesenská, J. 2006) Nejčastějšími obory jsou gastronomie, hotelnictví, zemědělství, lesnictví, stavebnictví, zpracování dřeva, kožedělná a obuvnická výroba, textilní výroba, potravinářství, technická chemie, elektrotechnika, strojírenství a hutnictví. (Skřehot, P. 2009) Sluchově postižení Problémem nezaměstnanosti u osob se sluchovým postižením je nízká kvalifikace postižených, která nedosahuje požadavků současného trhu práce. V komparaci s dřívější dobou klesá poptávka po manuální práci, která nevyžaduje značnou kvalifikaci. Velký problém hraje také komunikace osob neslyšících na úřadech a také s potenciálními zaměstnavateli. Lidé neslyšící mají nárok na státem uzákoněnou tlumočnickou službu, ale ne vždy ji můžou uplatnit. Úřady práce nemají s neslyšícími zkušenosti, a pouze výjimečně zaměstnávají pracovníka, který ovládá znakovou řeč. (Jesenská, J. 2006) Tělesně postižení U osob s tělesným postižením se vyskytují bariéry psychické, ekonomické a především architektonické. Bezbariérový přístup je pouze jedno z usnadnění, které postižený potřebuje. Důležité je bezesporu vybavení týkající se přístupnosti na WC, možnost občerstvení a také dostatečné vytápění. Neboť tělesně postižení mají větší tendence k prochladnutí. V pracovním uplatnění hrají důležitou roli osobní asistenti, kteří poskytují služby osobě při studiu a přípravě na povolání a zaměstnání. (Jesenská, J. 2006) 48
Vhodné činnosti pro osoby se tělesným postižením jsou např. lepení výrobků z papíru, obalové materiály, měření, kreslení, stříhání, šití, rýsování řezání pilování, práce s ruční nářadím, montáž, ale také i administrativní práce, jako je práce s počítačem, ruční přepisování, řazení dokumentů, kopírování, telefonování. Postižený může pracovat také jako IT pracovník, účetní ekonom, speciální pedagog, sociální pracovník psycholog nebo vykonávat další druhy zaměstnání. (Skřehot, P. 2009) Zrakově postižení Největším problémem v rámci zrakově postižených je ztráta zraku až v průběhu života. Postižení s sebou nese problémy mající vliv na fyzickou i psychickou zdatnost jedince. Člověk se hůře akceptuje na změněnou pracovní schopnost, v horším případě není práce schopen. Při hledání zaměstnání osob se zrakovým postižením je důležité brát silné stránky člověka, jeho schopností, znalostí, dovedností a způsobů kompenzace a reedukace zraku. Pro osoby se zrakovým postižením se řadí jako vhodné činnosti kartáčník, košíkář, telefonista, masér, učitel hudby. Problémem je postupná eliminace manuálních oborů. Zaměstnáváním osob se zrakovým postižením se zabývá TyfloCentrum o.p.s. za podpory ESF(evropský sociální fond). TyfloCentrum poskytuje uvedeným lidem vzdělávací kurzy směřované na komunikační a sociální dovednosti, telemarketing, práci operátora a dispečera, výuku anglického jazyka a dalších podpor při hledání práce. (Jesenská, J. 2006) Duševně postižení U osob s duševním postižením je dle Jesenske, J (2006) uvedena míra nezaměstnanosti až 90%, z nichž 70% lidí by pracovat chtělo. Tahle skupina je jedna z nejohroženějších na trhu práce. Patří sem osoby s různými depresemi, schizofrenií, obsesivně- kompulzivní poruchami, bipolárními poruchami, lidí se závislostí na alkoholu a jiných návykových látkách, nejčastěji na drogách. Při nástupu na trh práce by neměly být u těchto osob opomenuty potřeby a možnosti pracovníka a vhodné pracovní podmínky. Instituce FOKUS Praha o.s. se zabývá osobami s duševním postižením Ty poskytují o různé terapie, poradenství, kurzy, semináře se zaměřením na rekvalifikaci nebo doplnění vzdělání. (Jesenská, J. 2006) Nejčastější formou zaměstnání jsou chráněná zaměstnání, instituty přechodného zaměstnání a řada občanských sdružení. (Skřehot, P.
49
2009) U duševně postižených by se měl by se brát ohled na to, že nemocní nesmí některou práci vykonávat, aby nenastalo zhoršení onemocnění. (Jesenská, J. 2006) Postižení s nádorovým onemocněním Postižení s nádorovým onemocněním mají po stabilizaci stavu zájem se do zaměstnání vrátit, ale nikdo není ochoten je zaměstnat. Velmi často se jedná o ženy po padesátce s onkologickým onemocněním prsu. Zaměstnavatel se obává z návratu dotyčné osoby po onemocnění a s ní související potenciální dlouhotrvající pracovní neschopnosti. (Jesenská, J. 2006) Postižení neurologickým onemocněním Postižení neurologickým onemocněním jsou osoby mající nejčastěji roztroušenou sklerózu a epilepsií. U roztroušené sklerózy se doporučuje pouze lehká manuální a kancelářská práce, bez ztížených podmínek. Může se jednat o administrativní činnost či IT pracovníka. U lidí s epilepsií by se neměla vyskytovat stresová povolání, práce ve výškách a v hromadné dopravě. V současné době existuje řada antiepileptik, která umožňují člověku s postižením vést plnohodnotný život. (Jesenská, J. 2006) U nemocných epilepsií jsou vhodné pozice jako je mechanik brýlové optiky, opravář, rytec kovů, hodinář, malíř skla a keramiky, cukrář, biochemik a mnoho dalších možností. (Skřehot, P. 2009)
50
5. Terénní šetření Cílem praktické části je analyzovat zaměstnávání osob se zdravotním postižením na základě dotazníkové šetření spolu s dotazováním na úřadu práce, který odpoví na otázky vztahující se k problematice zaměstnávání OZP. Ke splnění stanovených cílů byly zvoleny kvantitativní metody za využití dotazníkového šetření. Byla využita analýza odborné literatury a dostupných internetových zdrojů z oblastí zaměstnávání, legislativy, sociální politiky státu. Praktická část bakalářské práce sestává ze dvou částí. Jednou částí je oslovení společností zaměstnávající osoby se zdravotním postižením. Druhá část obsahuje odpovědi Úřadu práce krajské pobočky v Brně, kontaktní pracoviště Hodonín, na základě řízeného rozhovoru s odborným pracovníkem úřadu práce.
5.1.
Dotazníkové šetření firem zaměstnávajících OZP
V rámci dotazníkového šetření bylo osloveno 12 společností zaměstnávajících OZP, na doporučení Hodonínského úřadu práce. Dotazník byl odeslán emailem prostřednictvím MS Office Word. Text v emailu: „Dobrý den, jsem studentkou 3. ročníku BIVŠ v Praze, obor Ekonomika management zdravotních a sociálních věcí, a ke své bakalářské práci (která se zabývá zaměstnáváním OZP a znevýhodněných) s tématem Poruchy a handicapy limitující pracovní uplatnění, vás tímto prosím o zodpovězení otázek v přiloženém dotazníku. Děkuji vřele za pochopení, vaši práci a čas. Michaela Pláchová“ Návratnost dotazníků byla 50%, neboli 6 vrácených vyplněných dotazníků, 25% oslovených zaměstnavatelů již osoby se zdravotním postižením nezaměstnává a 25% oslovených 51
neodpovědělo na email. Dotazník obsahuje 15 otázek. Část otázek obsahuje možnosti výběrů, neboli jedná se o otázky uzavřené a část otázek je otevřených, kdy respondent měl možnost vyjádřit se vlastními slovy na položenou otázku. Kompletní verze dotazníku je uvedena v příloze. Znění otázek, na které společnosti odpovídali v rámci dotazníkového šetření: 1 Jaká jste právní forma organizace? 2 Uveďte obor činnosti organizace 3 Uveďte počet zaměstnanců ve vašem podniku/ organizaci 4 Jakým způsobem plníte povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle §81 zákona č 435/2004 Sb o zaměstnanosti? 5 Proč jste si zvolili výše uvedenou možnost? 6 Pokud nezaměstnáváte OZP, uveďte důvod, co vás od téhle možnosti odrazuje? (možnost více odpovědí) 7 Na jakých pracovních pozicích zaměstnáváte OZP? 8 Jaký počet máte zaměstnanců se zdravotním postižením? 9 Mezi vašimi zaměstnanci se zdravotním postižením převažují 10 Jaký druh zdravotního postižení mají zaměstnané osoby (možnost více odpovědí) 11 Zaměstnávání zdravotně postižených osob považujete za: 12 Jaké máte zkušenosti se zdravotně postiženými zaměstnanci? 13 Kdo pomohl zprostředkovat práci OZP ve vašem podniku / organizaci 14 Co by vám usnadnilo do budoucna zaměstnávání OZP? 15 Co by dle vašeho názoru přispělo obecně k větší zaměstnanosti OZP?
52
K přehlednému vyhodnocení dotazníků posloužila aplikace MS Office Excel. Tabulka v příloze uvádí vybrané uzavřené a polozavřené otázky a jejich odpovědi u jednotlivých společností. Otevřené otázky jsou detailněji analyzovány zvlášť. Jak bylo uvedeno výše, dotazníkového šetření se zúčastnilo 9 firem, z nichž dva již nezaměstnávají osoby se zdravotním postižením, a jedna společnost odmítla informace poskytnout. Tabulka 3 uvádí přehledně seznam firem, které se průzkumu zúčastnily. Název zaměstnavatele
Daidek / Bačíková
ČOS česká ochranná společnost
ABCD Služby školám s.r.o.
AB Facility Services s.r.o.
AB-Tip s.r.o.
BOJA-pečovatelská služba v.o.s. Teplice Právní forma organizace Nejčastěji se jednalo o:
společnosti s ručením omezeným 4x
fyzickou osobu 1x
veřejnou obchodní společnost 1x Obor činnosti a pracovní pozice OZP Všechny zaměstnavatelé OZP uvedli jako předmět činnosti „obchod a servis zboží“. Pozice,
které vykonávají zaměstnanci, se liší. Neboť každá společnost má jiné zaměření. Mezi zmíněné pozice patří:
Švadlena 2x
Uklízeč/ka 4x
Skladník 2x
Účetní 1x 53
Asistent/ka prodeje 1x
Recepční 1x
Strážný 1x
Administrativní pracovník 1x
Technik 1x
Ekonom 1x
Operátor výroby 1x
Pomocnice v domácnosti 1x Nejčastěji se jednalo o uklízečku a švadlenu. Avšak i následující pozice jsou si vlemi
podobné. Nejvíce vykonávají OZP manuální činnosti. Povinnost dle §81 zákona č 435/2004 Sb o zaměstnanosti Všichni zúčastnění plní povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením prostřednictvím stanoveného počtu zaměstnanců dle zákona. Na otázku proč zvolili tuto možnost, odpověděli následovně:
Fyzická osoba Bačíková s méně než 25 zaměstnanci „Máme chráněnou firmu, ve které zaměstnáváme většinu osob se ZP. Jedná se o speciální
přístup k zaměstnancům, kteří mají asistenty/ky na pracovišti, přizpůsobení práce k zdravotnímu omezení, kratší pracovní doba. Velký důraz je také dbán na psychickou pohodu na pracovišti a dobré a přátelské osobní vztahy.“ Chráněná firma má celkově méně než 25 zaměstnanců a z toho 15 OZP, kdy se jedná převážně o ženy.
ČOS česká ochranná společnost s více než 50i zaměstnanci ČOS zvolila možnost zaměstnávat OZP z důvodu výhod čerpání příspěvku §78. Je to
patrné i z počtu zaměstnaných OZP, kterých je 47 a více zaměstnává mužské pohlaví.
54
ABCD Služby školám s.r.o. s méně než 25 zaměstnanci Společnost ABCD Služby školám s.r.o. zvolila možnost zaměstnávat OZP jako
nejpřijatelnější možnost. O příspěvky se tolik nejedná, z čehož vyplývá také počet zaměstnaných OZP v počtu dvou mužů.
AB Facility Services s.r.o. s více než 100 zaměstnanci AB facility Service zvolila možnost zaměstnávání OZP, neboť splňuje podmínku
povinného podílu a může tak poskytovat náhradní plnění jiným firmám. Zaměstnává 110 OZP.
AB-Tip s.r.o. s méně než 25 zaměstnanci Společnost AB-TIP s.r.o. vznikla přímo za účelem vytváření pracovních míst – pro osoby,
které se obtížněji uplatňují na trhu práce. Lze tak spatřovat odpověď velmi podobnou jako jsou „výhody čerpání přípěvku“ u společnosti ČOS.
BOJA-pečovatelská služba,v.o.s. Teplice s méně než 25 zaměstnanci Pečovatelská služba se rozhodla zaměstnávat OZP z důvodu nedostatku pracovních míst v
regionu. „Máme starší zaměstnankyně, které by byly na úřadu práce“, jak sdělil ředitel BOJA s.r.o. Přehled odpovědí:
Máme chráněnou firmu 1x
Čerpáme příspěvky §78 2x
Zaměstnávat OZP je nejpřijatelnější z nabízených možností daných zákonem 1x
Poskytujeme náhradní plnění jiným firmám 1x
Zvyšujeme zaměstnanost v regionu I přes prvotně spatřené odlišnosti v odpovědích spojuje nejvíce odpovědí jedna skutečnost.
Jedná se o finanční důvody. U příspěvků je to zjevné okamžitě. Poskytovat náhradní plnění jiným firmám je však také finanční důvod, neboť společnost má zajištěn odbyt zboží. Dalším důvodem je nejpřijatelnější možnost, které stanovuje zákon.
55
Počet zaměstnanců se zdravotním postižením Tabulka č. 3 níže uvádí počty zaměstnanců u jednotlivých firem a zároveň pro možnou komparaci uvádí počet zaměstnanců v daném podniku. Tabulka 3 Počty zaměstnaných OZP
Název zaměstnavatele Daidek / Bačíková
ČOS
ABCD Služby školám s.r.o.
AB Facility Services s.r.o.
AB-Tip s.r.o.
BOJApečov. služba v.o.s. Teplice
3 Uveďte počet zaměstnanců ve vašem podniku/ organizaci 8 Jaký počet máte
Méně
než
25
51- 100
Méně
než
25
Více
než
100
Méně
než
25
Méně
než
25
zaměstnanců se zdravotním
15
47
2
110
13
10
postižením? 9 Mezi vašimi zaměstnanci se zdravotním postižením
ženy
muži
muži
shodně
ženy
ženy
převažují
Zdroj: Vlastní zpracování Druh zdravotního postižení mají zaměstnané osoby v podnicích Ve všech podnicích zaměstnávají osoby s tělesným postižením. Specializovaný podnik paní Bačíkové zaměstnává navíc osoby se sluchovým postižením, kombinací více postižení a postižení v oblasti řeči a komunikace. Společnost AB Facility service s.r.o., která zaměstnává více jak 110 postižených, dává práci všem uvedeným postižením (zrakové, sluchové, tělesné, psychické, řeč a komunikace a jejich kombinace). Nejčastějším postižením jsou však postižení tělesná. Důvod zaměstnávání OZP
56
Dotazované firmy si mohly zvolit mezi třemi možnosti zaujímající vztah k zaměstnávání OZP.
Společensky přínosné 2x Potřebu pomáhat osobám se zdravotním postižením 5x Přínos pro podnik/organizaci 1x Nejvíce odpovědí se vztahovalo k pomoci postižením. Kde pouze společnost ČOS toto
neuvedla a uvedla „přínos pro podnik“. Odpověď tak odpovídá důvodu zaměstnávání OZP v rámci společnosti, čímž jsou příspěvky dle §78. Společensky přínosné se zaměstnávání mimo prvotní pomoc postiženým, jeví Pečovatelské službě BOJA a Ab-Tip s.r.o. Zkušenosti se zdravotně postiženými zaměstnanci Žádná společnost neuvedla negativní zkušenost se zaměstnáváním postižených. 67% firem, respektive 4 dotázaní, uvedli odpověď, že neshledávají rozdíl a záleží na konkrétní osobě, A zbylé dvě firmy, zastupující 33% uvedly kladné zkušenosti. Lze tak tvrdit, že společnosti se nemusí zaměstnávání OZP nikterak obávat. Otázky 13-15 jsou velmi důležité z pohledu zaměstnávání OZP, zákona a úřadu práce. Zprostředkování práce pro OZP v podniku Nejvíce podnikům pomohl nejen úřad práce, který byl nápomocen ve 4 podnicích, ale také vlastní iniciativa, kterou uvedl stejný počet firem. AB Facility service se 110 zaměstnanými OZP uvedl, že zřizuje sám nábor zaměstnanců s postižením. Nelze se tak spoléhat pouze na stát a jím zřízený úřad práce. Usnadnění zaměstnávání OZP do budoucna Zaměstnávání OZP není snadné, samotné zprostředkování zaměstnanců je náročné, dále musí zaměstnavatel vést evidenci osob a další opatření uvedená v teoretické části v kapitole 5.1. A co by společnostem nejvíce ulehčilo zaměstnávat tyto osoby?
Všichni zaměstnavatelé OZP uvedli menší míru administrativní náročnosti. Lze tak jasně spatřit značné nároky na zaměstnavatele, pokud chce tyto osoby zaměstnávat.
Ab facility service a BOJA pečovatelská služby by uvítali lepší přístup ze strany Úřadu práce a rovněž ze strany státu. 57
Přehlednější legislativu zaměstnávání OZP by uvítala společnost AB Tip, s.r.o.
A co by podle zaměstnavatelů OZP vedlo obecně k větší zaměstnanosti OZP? Na tuto otázku uvedlo 5 ze 6 zaměstnavatelů „zvýšení příspěvku na vytvoření chráněného pracovního místa“. Finance tak hrají podstatnou roli při zaměstnávání OZP a je patrné, že vyšší příspěvky by otevřely pracovní trh pro OZP. Na druhou stranu nelze očekávat, že by tak stát učinil v blízké době a je nutné brát vedlejší účinky z tohoto činu, jenž by se projevil jako velké zatížení všech ostatních osob, neboť by byl zasáhnut státní rozpočet. Ředitel pečovatelské služby BOJA svoji odpověď dále rozvedl: „Vždy je to otázka ,,peněz,, OZP nejsou tak zruční a práce je pomalejší což se projevuje ve výkonu a následně v prodeji zboží. Nejsou schopny plnit ,,normu,, a tak musí zaměstnavatel ,,dotovat,, z jiné oblasti činnosti a ,,dotace jsou tak malé,,. Jako další argumenty pro vyšší zaměstnávání uvedl největší zaměstnavatel AB Facility Services s.r.o. větší zájem OZP pracovat. S tímto názorem souhlasí také podnik AB-Tip s.r.o. Zájem OZP pracovat nemůže být stoprocentní. Ani zdraví jedinci nemají vždy zájem pracovat, a pokud pobírají plný invalidní důchod, k tomu příspěvky na péči, finance nejsou to, co by je do pracovní činnosti nutilo. Zde se jedná však také o problém sociální, o začlenění jedince do společnosti, jak uvádí mnohdy Pipeková v teoretické části práce.
5.2.
Řízené rozhovory s pracovníky z úřadů práce
Řízené rozhovory s pracovníky z úřadů práce tvoří druhou část praktické části této bakalářské práce. Před samotným dotazováním kompetentních osob na Úřadu práce krajské pobočky v Brně, kontaktní pracoviště Hodonín, proběhla komunikace jak na úrovni osobní, tak elektronické, kdy byly předem dohodnuty podmínky a termín setkání. Posléze došlo k setkání, na kterém odborná pracovnice Úřadu práce Hodonín zodpovídala otázky jí položené, a následně byly doplňovány otázky dle potřeby. Otázky pro pracovníky úřadů práce Hodonín
58
Na jaké pracovní pozici jsou nejčastěji zaměstnávány osoby zdravotně postižené (OZP) ?
Se kterým druhem postižení nejčastěji získávají OZP zaměstnání?
Ve které organizaci či oboru získávají OZP nejčastěji uplatnění?
Co si myslíte, že může odrazovat zaměstnavatele zaměstnávat OZP?
Jaké jsou zkušenosti u OZP v udržení si získaného zaměstnání?
Co by mohlo přispět k větší zaměstnanosti OZP?
Co si myslíte, že by mohlo v budoucnu usnadnit zaměstnávat OZP? Odpovědi pracovníků úřadů práce Hodonín Odpovědi odborné pracovnice na výše uvedené otázky jsou uvedeny níže. Je zde nutné
poznamenat, že se jedná o pohled nikoli přímo z praxe, ale zprostředkovatele zaměstnání, který usuzuje mnohdy z makroekonomických skutečností, jímž je státní politika zaměstnanosti, výše nezaměstnanosti, výše příspěvků a mnohé další statistické ukazatele.
Nejčastější pozice pro OZP: Dělnické profes, např. vrátný, uklízečka, dělník v papírenské, kartonážní a plastové výrobě
Obory uplatnění OZP: Nejčastěji u dříve zakládaných výrobních družstev. Na našem okrese najdou uplatnění v oboru papírenské, kartonážní, plastové výrobě, ostrahy a úklidových služeb.
Druh postižení, který nejsnáze získává zaměstnání: Všechny stupně invalidity (I., II. III.) a OZP
Co odrazuje zaměstnavatele zaměstnávat OZP? Vyšší nemocnost u osob se ZP
Zkušenosti u OZP při udržení si zaměstnání? Příspěvky zaměstnavatelům pro osoby se ZP
Jak zvýšit zaměstnanost u OZP? Zaměstnání těchto osob na zkrácené úvazky.
Usnadnění zaměstnávat OZP? Poskytování příspěvku pro osoby se ZP Z uvedených odpovědí je vidět rozpor mezi přímými zaměstnavateli, uvedenými v kapitole
5.1 a odpovědí od Úřadu práce města Hodonín. Jednotlivé rozdíly uvede následující kapitola 5.3.
59
5.3.
Komparace pohledu na zaměstnávání OZP z pohledu
zaměstnavatele a Úřadu práce Rozdílné odpovědi mezi zaměstnavateli, jež vystupují na straně nabízejících zaměstnání a poptávajících osob se zdravotním postižením, a Úřadem práce, který zprostředkovává nabídku OZP a zároveň poskytuje nabídku OZP zaměstnavatelům, jsou zjevné. A to nejen z hlediska důkladného zkoumání, ale také z uvedeného postavení obou „institucí“. Kapitoly 5.1 a 5.2 tak budou nyní vzájemně komparovány, aby došlo buď k potvrzení výroků obou stran či jejich rozporu. Tabulka 4 Komparace pohledu na zaměstnávání OZP z pohledu zaměstnavatele a Úřadu práce
Shoda
○
Rozpor
Nejčastější pozice Nejčastější obory uplatnění
Zaměstnavatelé
●
Úřad práce Hodonín
OZP
○ manuální
Uklízeč/ka,
švadlena,
Uklízečka, dělník, vrátný
○●nejeden
Obchod a servis zboží
Dříve výrobní družstva
Veškeré druhy postižení
Veškeré stupně invalidity
Administrativní náročnost
Vyšší nemocnost u osob se
skladník
á se jen o dříve výrobní
družstva,
nýbrž také o nově zřizované subjekty pro
zaměstnávání
OZP
○
Nejčastější druh postižení
zaměstnavatelé
se
setkávají se všemi druhy
Komplikace při zaměstnávání
●
zde je
ZP
60
patrná odlišnost na
OZP
obou stranách
○
Proč zaměstnavatelé zaměstnávají OZP?
čerpání
Výhody příspěvku
§78
Finanční důvody: čerpání
Výhody Příspěvky
příspěvku
poskytování
zaměstnavatelům
§78, pro osoby se ZP
náhradního
plnění jiným firmám Potřebu osobám
se
pomáhat zdravotním
postižením
●zkrácené
Co by přispělo k větší zaměstnanosti OZP?
příspěvku
zvýšení vytvoření
na
Zaměstnání těchto osob na
chráněného zkrácené úvazky
úvazky nepřinesou pracovního místa vyšší příspěvky na vytvoření chráněného
místa,
naopak
došlo
by
k pokrácení konečného příspěvku
●poskytnou
menší míra administrativní
Poskytování příspěvku pro
náročnosti
osoby se ZP
zaměstnancům
lepší přístup ze strany
Co by usnadnilo zaměstnávání OZP?
t
příspěvek vyřešen
nebude
Úřadu práce a rovněž ze
problém strany státu
administrativní, jenž
větší zájem OZP pracovat vidí
zaměstnavatelé
Zdroj: Vlastní zpracování Z uvedené tabulky je patrné, že se jedná o půl shodu a o půl rozpor a jedna odpověď je rozporuplná.
61
Rozporuplnost je v nejčastějším oboru uplatnění, kdy Úřad práce považuje nejčastější obory u dříve zakládaných výrobních družstev. Naopak obory zaměstnavatelů jsou různorodá a především se nejedená pouze o dříve výrobní družstva, nýbrž také o nově zřizované subjekty pro zaměstnávání OZP.
Shodné odpovědi spatřují obě strany v následujících skutečnostech:
Nejčastěji vykonávané pozice OZP - manuální
Nejčastější druhy postižení OZP - všechny
Důvody zaměstnávání OZP - Výhody čerpání příspěvku §78 Rozporné odpovědi spatřují obě strany v následujících skutečnostech:
Komplikace při zaměstnávání OZP – zaměstnavatelé vidí administrativní náročnost, Úřad práce spatřuje vyšší nemocnost OZP
Co přispěje k větší zaměstnanosti OZP- zaměstnavatelé by uvítali vyšší příspěvky na vytvoření chráněného pracovního místa, Úřad práce by zavedl zaměstnávání OZP na zkrácené úvazky
Co usnadní zaměstnávání OZP- zaměstnavatelé by uvítali menší administrativní náročnost a zároveň lepší přístup právě ze strany Úřadu práce a státu a také ochotu OZP více pracovat, Úřad práce vidí řešení v poskytování příspěvku pro OZP
62
Závěr Cílem této práce bylo provést stručný rozbor „analýzu současného stavu osob s handicapem na trhu práce“, přičemž základní otázka byla „jakým způsobem se úřad práce a vybraný zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením snaží těmto osobám pomoci prosadit jejich právo na práci a zaměstnat je.“ Nejdříve bylo nutné vyjít z odborné literatury, ze které sestává převážná část teoretické části páce. V té byly vymezeny a klasifikovány pojmy zdravotního postižení, na které navazuje pracovně právní klasifikace osob se zdravotním postižením. Ta zahrnuje popsání dokumentů, jejž upravují postavení osob se zdravotním postižením, jako jsou dokumenty OSN, dokumenty Evropy a dokumenty České republiky, na které navazují práva osob se zdravotním postižením. Nejen zdraví jedinci, ale také osoby s handicapem se potřebují vzdělávat, a tak byla následující kapitola věnována vzdělání těchto osob s následným pracovním uplatněním. Jelikož je pracovní uplatnění OZP problematickou záležitostí, bylo nutné uvést nejvíce rizikové skupiny, kterým hrozí ztráta zaměstnání. Také není opomenuto vysvětlení pojmu nezaměstnanosti a jejich možných sociálních důsledků, jako obraz toho jak může působit dlouhodoběji nezaměstnanost na strukturu osobnosti člověka. V následující části diplomové práce jsou uvedeny informace o zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde jsou rozvedeny vztahy mezi zaměstnanci se ZP a zaměstnavateli. Charakterizovány jsou i jednotlivé druhy postižení a jejich možné pracovní uplatnění. Podrobně je v teoretické části zmíněno podporované zaměstnání, pracovní rehabilitace a chráněná pracoviště. Praktická část bakalářské práce analyzuje jednak výsledky dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo šest zaměstnavatelů OZP, jejichž obor činnosti byl shodný a to „obchod a servis zboží“ a pozice, které osoby vykonávají, jsou především manuální. Tato skutečnost vyplynulo rovněž z řízeného rozhovoru s Úřadem práce. Co je nutné zmínit, že nejedená se pouze o obory u dříve zakládaných výrobních družstev, jak vyplynulo z řízeného rozhovoru s Úřadem práce Hodonín. Naopak obory zaměstnavatelů jsou různorodá a především se nejedená o dříve výrobní družstva, nýbrž také o nově zřizované subjekty pro zaměstnávání OZP.
Z dotazníkového šetření vyplynulo, že všichni zúčastnění plní povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením prostřednictvím stanoveného počtu zaměstnanců dle zákona. 63
Hlavním důvodem pro zaměstnávání těchto osob jsou finanční důvody, neboli čerpání příspěvku dle §78, což uvedl shodně Úřad práce jako výhodu pro zaměstnavatele, kterým příspěvek náleží. Zaměstnavatelé dále spatřují výhodu v poskytování náhradního plnění ostatním firmám a také to zaměstnavatelé považují za nejpřijatelnější možnost stanovenou zákonem. Dotazované společnosti zaměstnávají od 2 do 110 zaměstnanců OZP dle velikosti a zaměření společnosti. Nejvíce OZP zaměstnává AB Facility Services s.r.o., kde se vyskytují také všechny druhy postižení. S čímž se ztotožňuje také Úřad práce, že zaměstnání najdou osoby se všemi druhy postiženími. Zaměstnavatelé nemají negativní zkušenosti se zaměstnáváním OZP, naopak uvedli, že mají kladné zkušenosti a že rozdíl neshledávají, vždy záleží na konkrétní osobě. K zprostředkování práce pro OZP jim byl nejvíce nápomocen úřad práce, ale také vlastní iniciativa. Zaměstnávání OZP není snadné, samotné zprostředkování zaměstnanců je náročné, dále musí zaměstnavatel vést evidenci osob a další opatření, a tak by zaměstnavatelé ocenili menší míru administrativní náročnosti, lepší přístup ze strany Úřadu práce a rovněž ze strany státu a přehlednější legislativu zaměstnávání OZP. Úřad práce administrativní náročnost nebere jako překážku, ale naopak spatřuje problém v častějším onemocnění OZP. Z dotazníkového šetření nadále vyplynulo, že k větší zaměstnanosti OZP by vedlo zvýšení příspěvku na vytvoření chráněného pracovního místa a větší zájem OZP pracovat. K této otázce se Úřad práce vyjádřil zkrácením úvazků pro postižené a nadále v poskytování příspěvku pro OZP. Problematika zaměstnanosti osob se zdravotním postižením se vyvíjí a je patrný zájem ze strany nabízejících volné pracovní místo a také ze strany zprostředkujících zaměstnání, jakožto o pracovní úřad. Z výsledků obou šetření vyplývá, že každá strana vidí náročnost a problematiku v něčem jiném. I z tohoto důvodu budou výsledky dotazníkového šetření předány zmíněnému úřadu práce, který tak dostane zpětnou vazbu a pohled na danou problematiku přímo od zaměstnavatelů. Ráda bych ukončila tuto bakalářskou práci se slovy, že zaměstnávání OZP v České republice existuje, má pozitivní vývoj a velké množství osob našlo práci, která je začleňuje zpátky do běžného života a umožňuje jim překonávat zdravotní handicapy.
64
Seznam použité literatury Bibliografie BARTOŇOVÁ, M. BAZALOVÁ, B. PIPEKOVÁ, J.: Psychopedie. Texty k distančnímu vzdělávání. Brno: Paido, 2007, 150s. ISBN 978-80-7315-161-4. BARTOŇOVÁ, M., PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M.: Integrace handicapovaných na trhu práce v mezinárodní dimenzi. Brno: MSD, 2005. 201 s. ISBN 80-86633-4. BAZALOVÁ, B.: Psychopedie. In: Pipeková, J. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. rozšířené a přepracované vydání. Brno: Paido, 2006, 330 s. ISBN 80-7315-120-0. BROŽOVÁ, D. Společenské souvislosti na trhu práce. Praha : Sociologické nakladatelství, 2003. ISBN 80-86429-16-4. BUCHTOVÁ, B. Nezaměstnanost : psychologický, ekonomický a sociální problém. Praha : Grada, 2002. ISBN 80-247-9006-8. ČERNÁ, M. (ed.): Česká psychopedie. Speciální pedagogika osob s mentálním postižením. 1. yd. Praha: Karolinum, 2008. 222s. ISBN 978-80-246-1565-3. ČERVINKA, T. Zdravotní pojištění: zaměstnavatelů, zaměstnanců, OSVČ : s komentářem a příklady. Olomouc: Anag, 2009.Hutař, J. 2009 JESENSKÁ, J. In. VITÁKOVÁ, P. Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání. Praha: Česká unie pro podporované zaměstnávání, 2006. ISBN 978-80-903939-0- 52006. KREJČÍŘOVÁ, O. a kol.: Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením. Praha: Rytmus, 2005, s. 87. ISBN 80-903598-1-7. MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. ISBN 80-86429-08-3. MAREŠ, P.: Základy sociologie. Praha: sociologické nakladatelství, 1999. ISBN 80-8585061-3.
65
MATOUŠEK, Oldřich, 2010. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-818-0. OPATŘILOVÁ, D. (ed.).: Pedagogicko-psychologické poradenství a intervence v raném a předškolním věku u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: MU, Pdf, katedra speciální pedagogiky, 2006. 300 s. ISBN 80-210-3977-9. OPATŘILOVÁ, D., ZÁMEČNÍKOVÁ, D.: Předprofesní a profesní příprava zdravotně postižených. Brno: Copyright, 2005, s. 132. ISBN 80-210-3718-0. PIPEKOVÁ, J. (ed.): Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. rozšířené a přepracované vydání. Brno: Paido, 2006, 330 s. ISBN 80-7315-120-0. PIPEKOVÁ, J.: Intervence ve výchově a vzdělávání jako součást socializačního procesu osob se středně těžkou mentální retardací, Brno: MU, Pedagogická fakulta, disertační práce, 2001. 177 l. PIPEKOVÁ, J.: Osoby s mentálním postižením ve světle současných edukativních trendů. 1. vyd. Brno: MSD, spol. s r.o., 2006. 208 s. ISBN 80-86633-40-3. PIPEKOVÁ, J.: Pedagogika osob s mentálním postižením - psychopedie. In: Vítková , M. Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. 2., rozšířené a přepracované vydání. Brno: Paido, 2004, 466 s. ISBN 80-7315-071-9. RENOTIÉROVÁ M. LUDÍKOVÁ L. a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: UP 2003. ISBN 80-244-0646-2. SIROVÁTKA, T. MAREŠ, P. 2003. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. Brno : Masarykova univerzita, 2003. ISBN 80-210-3048-8. Skřehot, P. 2009 STEINICHOVÁ L. Zákon o zaměstnanosti: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR 2010. ISBN 978-80-7357-501-4.Strnad, M. 2009 ŠMATLÁK, J. in. VITÁKOVÁ, P. Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání. Praha: Česká unie pro podporované zaměstnávání, 2006. ISBN 978-80-903939-066
52006. ŠVARCOVÁ, I.: Mentální retardace. 2. rozšířené a přepracované vydání Praha: Portál, 2006. 198 s. ISBN 80-7367-060-7. VALENTA, M., MÜLLER, O.: Psychopedie. Praha: Parta, 2003. 366 s. ISBN 80-7320039-2. VÍTKOVÁ, M.: Integrativní speciální pedagogika. Integrace školní a sociální. 2., rozšířené a přepracované vydání. Brno: Paido, 2004, 466 s. ISBN 80-7315-071-9. VOJTOVÁ, V., in. O. KREJČÍŘOVÁ. Problematika zaměstnávání občanů se zdravotním postižením : studijní texty . Praha : Rytmus, 2005. ISBN 80-903598-1-7. (Vojtová, V. 2005)
Zákony Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím Zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů Nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školeni zaměstnanců v rámci investičních pobídek Zákon č. 435/2004 Sb. §81
Elektronické články Deklarace OSN o právech lidí s mentálním postižením - Dokumenty; Deklarace práv Helpnet
[Online].
13.1.2007
[citováno
dne
.
67
2015-05-26].
Dostupné
z:
ECONNECT - Program vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením na
rok
2011
[Online]. 30.11.2010 [citováno
dne
2015-06-02].
Dostupné
z:
. Evropská úmluva o lidských právech [Online]. poslední revize 12.12.2009 [citováno dne 2015-1-05].
Dostupné
z:
. Listina základních práv a svobod – portal.gov.cz [Online]. 25.05.2014 [citováno dne 201505-02]. Dostupné z: < https://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=39009&nr=23~2F1991&rpp=15#localcontent >. Listina základních práv Evropské unie [Online]. [citováno dne 2011-15-02]. Dostupné z: . Ministerstvo financí České republiky : Zákon č. 320/2001 Sb. [Online] [Citováno dne 201112-03 ]. Dostupné z: < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/zakony_1542.html>. Národní plán pomoci zdravotně postiženým [Online]. [citováno dne 2011-15-02]. Dostupné z: . O síle slova a mentálním postižením. [online], [citováno dne 2015-06-06].Dostupný na WWW: . Práva lidí s mentálním postižením. [online], [citováno dne 2015-06-06].Dostupný na WWW: .
68
Přílohy Příloha 1Dotazník pro zaměstnavatele k problematice zaměstnávání osob se zdravotním postižením
K jednotlivým otázkám označte jednu i více odpovědí, popř. doplňte vlastnímkomentářem 1. Jaká jste právní forma organizace? o Akciová společnost (a.s.) o Společnost s ručením omezeným (s.r.o.) o Veřejná obchodní společnost (v.o.s.) o Družstvo o Komanditní společnost (k.s.) o Organizační složka státu/ kraje/ obce o Příspěvková organizace o Státní podnik o Školské zařízení o Sdružení o Jiné
2. Uveďte obor činnosti organizace o zemědělství, lesnictví, rybolov o těžba nerostných surovin o zpracovatelský průmysl
69
o výroba a rozvod energií o stavebnictví o obchod a servis zboží o ubytování a stravování o finanční zprostředkování o vzdělávání o zdravotní a sociální péče o veřejná správa o jiné
3. Uveďte počet zaměstnanců ve vašem podniku/ organizaci o Méně než 25 o 26- 50 o 51- 100 o Více než 100
4. Jakým způsobem plníte povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle §81 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti?
4A) Méně než 25 zaměstnanců
o nezaměstnáváme osoby se zdravotním postižením o zaměstnáváme pracovním poměru osoby se zdravotně postižením 4B) Více než 25 zaměstnanců =>zákonnou povinnost plníme: o zaměstnáváním zaměstnanců se zdravotním postižením o odebíráním výrobků nebo služeb od: o zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců o chráněných pracovních dílen o jiných pracovních dílen (zřízené občanskými sdruženími, církvemi, státem, apod.) o OSVČ se zdravotním postižením o zadáváním zakázek zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50 % zaměstnanců o odvodem finančních prostředků do státního rozpočtu
5. Proč jste si zvolili výše uvedenou možnost?
6. Pokud nezaměstnáváte OZP, uveďte důvod, co vás od téhle možnosti odrazuje? (možnost více odpovědí) o Nedostatek vhodné páce pro OZP o Celkový nedostatek práce
o Zvýšená pracovně- právní ochrana zaměstnanců se zdravotním postižením o Nedostatek financí na úpravu pracoviště zaměstnanců se zdravotním postižením o Nedostatečná kvalifikace osob se zdravotním postižením o Nízká pracovní výkonnost ve srovnání s ostatními o Jiné Pokud Vaše organizace/ podnik nezaměstnává žádné osoby se zdravotním postižením, dále dotazník nevyplňujte. Děkuji za Váš čas a ochotu. V opačném případě pokračujte následující otázkou.
7. Na jakých pracovních pozicích zaměstnáváte OZP?
8. Jaký počet máte zaměstnanců se zdravotním postižením?
9. Mezi vašimi zaměstnanci se zdravotním postižením převažují o Ženy o Muži
10. Jakýdruh zdravotního postižení mají zaměstnané osoby (možnost více odpovědí) o Zrakové o Sluchové o Tělesné o Mentální o Kombinace více postižení o Psychické poruchy o Postižení v oblasti řečí a komunikace
11. Zaměstnávání zdravotně postižených osob považujete za: o Společensky přínosné o Potřebu pomáhat osobám se zdravotním postižením o Obtížnou situaci pro podnik/ organizaci o Přínos pro podnik/organizaci
12. Jaké máte zkušenosti se zdravotně postiženými zaměstnanci? o Většinou kladné o Většinou záporné o Neshledávám rozdíl, záleží na konkrétní osobnosti
13. Kdo pomohl zprostředkovat práci OZP ve vašem podniku / organizaci
o Úřady práce o Agentury podporovaného zaměstnání o Vlastní iniciativa OZP o Jiné
14. Co by vám usnadnilo do budoucna zaměstnávání OZP?
15. Co by dle vašeho názoru přispělo obecně
Příloha 2 Dotazníkové vyhodnocení zaměstnavatelů OZP
Název zaměstnavatele
Daidek / Bačíková
ČOS
ABCD Služby školám s.r.o.
AB Facility Services s.r.o.
BOJA-
AB-Tip s.r.o.
pečovatelská služba
v.o.s.
Teplice 1 Jaká jste právní forma organizace? 2 Uveďte obor činnosti organizace 3 Uveďte počet zaměstnanců ve vašem podniku/ organizaci 4 Jakým způsobem plníte povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením dle §81 zákona č 435/2004 Sb o zaměstnanosti? 6 Pokud nezaměstnáváte OZP, uveďte důvod, co vás od téhle možnosti
Jiné fyzická osoba
obchod a servis zboží Méně než 25
zaměstnává me pracovním poměru osoby se zdravotně postižením
Společnost
Společnost
Společnost
Společnost
Veřejná
s ručením
s ručením
s ručením
s ručením
obchodní
omezeným (sro)
omezeným (sro)
omezeným (sro)
omezeným (sro)
společnost (vos)
obchod a
obchod a
obchod a
obchod a
servis zboží
51- 100
zaměstnává ním zaměstnanců se zdravotním postižením
servis zboží Méně než 25
zaměstnává
jiné Facility management Více než 100
zaměstnává
servis zboží
servis zboží
Méně než
Méně než
25
25
zaměstnává
zaměstnává
me pracovním
me pracovním
me pracovním
me pracovním
poměru osoby se
poměru osoby se
poměru osoby se
poměru osoby se
zdravotně
zdravotně
zdravotně
zdravotně
postižením
postižením
postižením
postižením
všichni zaměstnávají
odrazuje? (možnost více odpovědí) Švadlena,
7 Na jakých
Strážný, uklízečka, recepční
aministrativ
Administrat ivní
podpora,
účetní,
technik,
výroby
pracovních pozicích
uklizeč/ka,
zaměstnáváte OZP?
prodavač/ka,
údržbář,
asistent/ka prodeje,
pracovník
úklidu,
skladník/ce, účetní
Mistr
úklidu,
a
Manažer
Ekonom, operátor
Pomocnice v domácnosti, švadleny
provozu
zakázek, zahradník,…
8 Jaký počet máte zaměstnanců se 15
47
2
110
13
10
ženy
muži
muži
shodně
ženy
ženy
zdravotním postižením? 9 Mezi vašimi zaměstnanci se zdravotním postižením převažují
Zrakové
10 Jaký druh
(možnost více odpovědí)
Tělesné
Zrakové
Tělesné
zdravotního postižení mají zaměstnané osoby
Tělesné
Kombinace
více
postižení oblasti
řečí
komunikace
a
Kombinace
Tělesné
postižení
Kombinace více
Tělesné
Sluchové Mentální
Postižení v
Tělesné
postižení
Psychické poruchy
více
Postižení v oblasti
řečí
a
komunikace Potřebu
11 Zaměstnávání zdravotně postižených
pomáhat
osob považujete za:
se
osobám
Přínos
pro
podnik/organizaci
zdravotním
Potřebu pomáhat se
postižením
osobám
zdravotním
postižením
Potřebu pomáhat se
Potřebu
osobám
zdravotním
pomáhat
osobám
se zdravotním
postižením Přínos
Přínos pro
podnik/organizaci
Potřebu pomáhat
osobám
se zdravotním pro
podnik/organizaci
Společensk y přínosné
Společensky přínosné
12
Jaké
Neshledává
máte
zkušenosti se zdravotně
m rozdíl, záleží na
postiženými zaměstnanci?
Neshledává
Většinou
konkrétní
konkrétní
konkrétní
konkrétní
osobnosti
osobnosti
osobnosti
osobnosti
práci práce
Úřady práce
Vlastní
Vlastní
iniciativa OZP
iniciativa OZP Vlastní
OZP ve vašem podniku / organizaci
Zdroj: Vlastní zpracování
nábor
kladné
Neshledává
m rozdíl, záleží na
Úřady
kladné
Neshledává m rozdíl, záleží na
13 Kdo pomohl zprostředkovat
Většinou
m rozdíl, záleží na
Úřady práce
Úřady práce
Vlastní iniciativa OZP
Příloha 3 Seznam zaměstnavatelů zaměstnávajících na chráněných pracovních místech více než 50 % osob se zdravotním postižením
Brisk, výrobní družstvo, Ježov u Kyjova Ježov 169 696 48 Ježov u Kyjova Tel.: 518 626 898 pan Kůřil Předmět činnosti je výroba vlákniny, papíru a lepenky a zboží z těchto materiálů. David Bačík, pracoviště Strážnice e-mail: daidek@centrum,cz Předmětem činnosti je šití a prodej textilního zboží. František Tomeček, Kollárova 1294, Veselí nad Moravou Tel.: 511119543 paní Zedková Předmětem činnosti je ostraha majetku a osob. G-EMKA, s.r.o. Martina Benky 4006/33 695 01 Hodonín Tel.: 777 586 388 paní Kokešová Předmětem činnosti je výroba hračkových dílů. Charita Strážnice Kovářská 396 696 62 Strážnice Tel.: 518 333 207 Předmětem činnosti je šicí dílna, prodejna, výdejna obědů, sběrna čistírny, opravna šicích strojů a broušení nožů a nůžek, opravna obuvi a brašen a výroba drobných věcí ze dřeva Ing. Petr Chromý, DiS Legionářů 2 Hodonín Tel.: 737856904 paní Chromá Předmětem činnosti je prodej v kamenném obchodě
Integra, výrobní družstvo, Zlín Bartošova ul. 4341 761 77 Zlín Tel.: 577 211 291 Místo výkonu práce – okres Hodonín Předmětem činnosti je ostraha majetku a osob. Jana Jilmová Wilsonova 480/1 695 01 Hodonín Tel: 606 761 070 Hostinská činnost – restaurace na vlakovém nádraží KAMPI OFFICE GROUP, s.r.o. a CZECH OFFICE, výrobní družstvo Velkomoravská 35 695 01 Hodonín Tel.: 518 340 182 603 165 868 Předmětem činnosti je výroba kancelářských potřeb, papírenského a kartonážního zboží. MARVER s.r.o. Dolní Valy 2834/13 695 01 Hodonín Adresa pracoviště: Hodonín, U Kyjovky 4248/6 Tel.: 775 029 265 p. Kaňovský Předmětem činnosti je úprava plastových dílů vrtáním,broušením a maskováním lepící páskou. O.S.E. Security Consulting, s.r.o. Plucárna 3560/1 695 01 Hodonín Tel: 604 266 961 pan Šrámek Předmětem činnosti je ostraha majetku a osob. Stanislav Hruška Blatnička 143 Blatnička Úklidová činnost
