portal of good
news
Portal of Good News Young people report on good examples of German-Polish-Czech collaboration
www.portalofgoodnews.eu
Portal of Good News is funded with the support from the European Commission and EUROPEANS FOR PEACE, a funding programme of the Foundation „Remembrance, Responsibility and Future“. The publication reflects the views only of the author, and the Commission cannot be held responsible for any use which may be made of the information contained therein.
EDITOR: Kreisau-Initiative Berlin e.V. c/o Allianz An den Treptowers 3 12435 Berlin Germany www.kreisau.de Responsible: Sandra Hackert, Dominik Mosiczuk © Kreisau-Initiative Berlin e.V.
Table of content About the project
2-6
Cultural Cooperation
7-21
Interview with Radovan Lipus
8-12
Wroclaw - prepared for the BIG Football Event? SLOT Music festival
13-17
18-19
Polish literature in Czech Republic
20-21
Education
22-35
Polish in Czech Republic
23-25
Practical guide book for studies in Germany
26-29
When you meet to take videos...
30-32
“Little Triangle”
33-35
Political Commitment
36-42
Interview mit Adam Adamczyk
37-39
Beckum and Grodków - A town twinning
40-42
Everyday Life
43-50
Life between Germany and Poland
44-50
Partners
51-52
3
What do Germans and Czechs think of their Polish neighbour? What do Poles and Germans know about Czech economy? What idea do Poles and Czechs have about Germany? Is there really such a big difference between the three countries? Portal of Good News is an internet page with positive
information about examples of successful cooperation between Germany, Poland and the Czech Republic which went online in February 2010. Here you find articles, films, photos and blogs of young people aged 15 to 21 who search in their homelands on local and national level for good examples of German-Polish, Polish-Czech, Czech-German or all three countries together collaboration in terms of culture, youth work, education, economy etc. The young people therefore contribute to a good German-Polish-Czech neighbourly relationship and induce the interest of Germans, Poles and Czechs at one another.
www.portalofgoodnews.eu
4
PL Jak Niemcy i Czesi postrzegają swojego polskiego sąsiada? Co Polacy i Niemcy sądzą o czeskiej gospodarce? Jaki obraz Niemiec przedstawiają polskie i czeskie media? Czy naprawdę są tak wielkie różnice między trzema sąsiadami? Portal of Good News to portal poświęcony pozytywnym przykładom owocnej współpracy pomiędzy Polską, Czechami i Niemcami. Znajdziesz tu: artykuły, filmy, zdjęcia i blogi młodych ludzi w wieku 15-21 lat , którzy zajmują się przykładami polsko-czeskiej, czesko-niemieckiej, niemieckopolskiej oraz trójstronnej współpracy w wymiarze krajowym, jak i lokalnym. Dotyczy ona m.in.: kultury, edukacji, gospodarki, pracy. W ten sposób młodzież przyczynia się do poprawy stosunków polsko-czesko-niemieckich i zachęca obywateli tych państw do wzajemnego zainteresowania.
www.portalofgoodnews.eu
5
CZ Jak pohlíží Češi a Němci na svého polského souseda? Co si myslí Poláci a Němci o české ekonomice? Jaký obraz mají Němci v českých a polských médiích? Opravdu jsou mezi těmito třemi zeměmi tak velké rozdíly? Portal of Good News je internetová strana s pozitivními informacemi o příkladech úspěšné spolupráce mezi Českou republikou, Německem a Polskem. Najdete tu články, videa, fotky, blogy mladých lidí mezi 15 a 21 lety, kteří ve svých zemích vyhledávají příklady dobré česko-německé, česko-polské, německo-polské spolupráce i spolupráce všech tří zemí v oblastech kultury, práce s mládeží, vzdělání, ekonomiky atd. na lokální i celonárodní úrovni. Mladí lidé tak přispívají k dobrým vztahům České republiky, Německa a Polska a budí u svých spoluobčanů zájem o své sousedy.
www.portalofgoodnews.eu
6
DE Wie sehen Deutsche und Tschechen ihren polnischen Nachbarn? Was denken die Deutschen und Polen über die Tschechische Wirtschaft? Welches Bild haben Polen und Tschechen von Deutschland? Gibt es wirklich so große Unterschiede zwischen den drei Ländern? Portal of Good News ist eine Website mit positiven Informationen über erfolgreiche Kooperationen zwischen Deutschland, Polen und Tschechien. Hier findet ihr Berichte, Filme, Fotos und Blogs von jungen Leuten zwischen 15 und 21 Jahren, die in ihren Heimatländern auf lokaler und nationaler Ebene nach guten Beispielen von deutschpolnischer, polnisch-tschechischer, tschechisch-deutscher und der Zusammenarbeit aller drei Länder in den Bereichen Kultur, Jugendarbeit, Bildung, Wirtschaft etc. suchen. Die jungen Leute setzen sich so für eine gute deutsch-polnischtschechische Nachbarschaft ein.
www.portalofgoodnews.eu
7
The Team of Portal of Good News
the group in February 2010 in Krzyżowa
A team of highly motivated young people from Poland, Czech Republic and Germany worked together to make the Portal of Good News an attractive webpage for young internet users. The group met for the first time February 4th to 10th 2010 in Krzyżowa. Here the young people got to know each other and participated in workshops on content management system, the history and power of media and journalistic techniques. During the trip to the border triangle they did first research on Polish-Czech-German collaboration. The second group meeting took place July 23rd to 29th 2010. Besides a seminar about online journalism and a film workshop the group concentrated on the discussion about media and human rights. The time between the meetings in Krzyżowa everybody worked independently on the reporting about good example of neighbourly collaboration and published articles, films, photos and event notes. Read here some articles on good German-Polsh-Czech understanding and collaboration. All articles, films, photos, team profiles and the event calender you find on www.portalofgoodnew.eu 8
Cultural Cooperation
Roman Týc: Streetart in Prague, Modificated traffic light
If you take a look at cultural cooperation between Poland, Germany and Czech Republic you will find a lot of interesting examples. There are Polish-Czech theatre groups or CzechGerman-Polish summer festivals, famous Polish authors in Czech Republic or popular Czech film productions in Germany.
9
Matĕj Vlček Radovan Lipus: Jsem rád, že jsem z Těšínska
Jedním z nejlepších příkladů českopolské kulturní spolupráce je divadelní představení Těšínské niebo. Barvité pásmo z historie Těšína, doplněné písněmi Jarka Nohavici, proslavilo tamní Matĕj, 19, Praha (CZ) divadlo a v květnu proběhla jeho obnovená premiéra. „Historie česko-polských vztahů je mnohdy složitý problém, ale mou odpovědí je Těšínské niebo,“ tvrdí režisér představení Radovan Lipus. Pane režisére, s Těšínským niebem jste projeli téměř celé Polsko i Českou republiku. Lišily se reakce diváků? Snad jen v tom, že Poláci si občas stěžovali, že je v představení příliš mnoho češtiny, a Češi zase naopak. Přitom je použití obou jazyků naprosto vyvážené. Ale jinak reagovali diváci dost podobně, velice emotivně a dojatě, což se týká i samotných Těšíňanů. Ti mají jen tu nezpochybnitelnou výhodu, že bez potíží rozumějí všem třem jazykům – tedy češtině, polštině, i tamnímu nářečí ‘po naszymu’. Chtěli jste tedy upozornit na kulturní bohatost Těšínska? Forma představení na to ukazuje. Těšínsko je komplikovaný region. Po staletí se tu neustále měnily vlády i země, pod které Těšínsko spadalo. Zdejší obyvatele to přirozeně výrazně ovlivnilo. Navíc ten kraj není dobrodružný jen politicky, ale i geograficky. V okolí Těšína stojí mimořádný počet dřevěných kostelů, k tomu spousta zalesněných kopců, kde například v pralese Mionší tlejí staleté jedle, kde pramení potoky, kde dýcháte čistý vzduch. A o pár kilometrů dál už panuje nejtvrdší industriál Třineckých železáren. Ale to představení jsme nedělali s nějakým primárně vzdělávacím záměrem, prostě jsme se pro to všichni nadchli, těžko dnes ukazovat na jeden důvod. Ale vy jste se proslavil především Šumnými městy. Máte zálibu v podobných nenásilně vzdělávacích pořadech? Ne, opravdu jsem žádnou svou věc nedělal s tím, abych někoho vzdělával a poučoval. Jen mě mrzí, že lidé znají posledního vítěze reality show, jména všech hvězdiček, které se účastní televizních soutěží ve vaření, ale už ne jména těch, kteří dali tvar ulicím, po kterých chodí, postavili domy, ve kterých bydlí, chrámy, ve kterých se modlí. Tohle je zkrátka můj způsob vidění světa, který se promítá i do mé práce. 10
Jak vůbec vznikl nápad nazkoušet a uvést Těšínské niebo? S tou myšlenkou přišla básnířka Renata Putzlacher, která - ač rodačka z Českého Těšína - má polské občanství a byla spoluautorkou a dramaturgyní Těšínského nieba. Ona mě oslovila a já rád souhlasil. Už dřív jsem měl totiž několik nabídek z Těšína a nikdy to z nějakého důvodu nevyšlo, ale Těšínské niebo jsem prostě vzít musel. Začali jsme se tedy scházet po kavárnách a vytvářet kostru představení, pak jsem přišel s nápadem angažovat Tomáše Kočka jako aranžéra písní. Pamatuji si například, jak jsme pozdě večer seděli s Renatou v kavárně hotelu Piast a přehrávali jsme si úvodní scénu představení, v níž těšínské budovy jakoby ožívají a tančí. Vypadali jsme asi zvláštně, ale naštěstí to bylo někdy kolem Silvestra, takže si nás nikdo moc nevšímal. Takže pro vás bylo osvěžující pracovat se souborem v Českém Těšíně? Ano, z obou souborů – českého i polského, jsem cítil výjimečnou energii a nadšení. Existují velká divadla se zlatými portály a jsou malá nebo oblastní divadla. Ale i v těchhle malých divadlech můžete velmi často vidět veliká představení. Já jsem kvůli Těšínskému niebu tenkrát odmítl hostování ve Vinohradském divadle, protože už jsem slíbil účast v Těšíně. Ale to není samozřejmě nic proti Vinohradskému divadlu, stejně tak bych přece nedal košem jemu kvůli nabídce nějakého cizího divadla a neřekl bych: ‘Promiňte, jedu do Paříže.’ Prostě si myslím, že sliby, smlouvy a dané slovo se mají dodržovat. Jak na představení reagovali samotní herci? Zprvu trochu rezervovaně, ale jejich pochybnosti se týkaly spíš formy než tématu. Ve scénáři nejsou téměř žádné klasické dramatické postavy, které by vystupovaly v celé hře, leda snad budovy nebo řeka. Jenže pak měli problém, jak zahrát třeba rotundu. Ale dost záhy se i herci pro Těšínské niebo nadchli a na jevišti je to, doufám, vidět. Zdálo se mi, že jste se při obsazování snažili vycházet z národnostních dispozic jednotlivých herců. Jako by polsky hovořili správní chlapi a éterické ženy, česky zase spíš komičtější postavy. Tuhle snahu jsme určitě neměli. Samozřejmě to tak může působit, ale to je dáno spíše asociacemi, které polština a čeština vzbuzují. Při obsazování jsme vycházeli spíš z osobních dispozic herců. Například Klaudiusz Szymiczek je míšenec, proto jsme mu svěřili roli prvního černocha v Těšíně, a zároveň na tom není úplně nejlépe se zpěvem. Tak jsme ho nechali raději rapovat a bylo to. Nebo Kajetán Písařovic, má židovské kořeny, takže do své role vnesl ten židovský prvek naprosto nenásilně, přirozeně a autenticky. 11
Zaměřili jste se záměrně na to, abyste poukázali na etnickou rozmanitost Těšínska? Jak už jsem říkal, Těšínsko si prošlo mnoha politickými změnami, s čímž souvisí právě i národnostní rozmanitost. Například ještě před druhou světovou válkou byli i pro Těšínsko zcela zásadní právě Němci a Židé. Chtěli jsme na to upozornit Čechy a Poláky, kteří se dodnes handrkují o kousek půdy, jako by byl odjakživa jenom jejich. Vůbec si neuvědomujeme, jak je náš stát nyní nepřirozeně národnostně osekán. Němci vyvraždili Židy, my jsme vyhnali Němce a teď už nejsme ve společném státě ani se Slováky. Poláci na Těšínsku jsou tak vlastně poslední homogenní národnostní menšinou v České republice. Vám se ale podařilo sblížit Čechy s Poláky už v rámci Těšínského divadla, že? Těšínské divadlo je unikátní. Má dvě oddělené scény, českou a polskou, které před námi ještě nikdo před námi takto nepropojil. Jen v představení Edith a Marléne na české scéně vystupovala polská herečka Malgosia Pikus, ale jinak se herci obou scén potkávali pouze u výplatního okénka. My jsme se v Těšínském niebu rozhodli angažovat šest herců z každé scény a vytvořit z nich celistvý soubor. Snad se to podařilo. Proč vás tedy financovaly jen české subjekty, tedy Ministerstvo kultury a Třinecké železárny? Nežádali jste o finanční spolupráci také polskou stranu? Tohle jde mimo mě, já se k představení dostal, až když byla otázka financí vyřešena. Ale Těšínské divadlo financuje kraj, pouze pro náročnější projekty – a chtěl bych říct, že jich je v Těšíně víc, a nákladnějších než Těšínské niebo – se hledají další investoři. Zde pomohly právě Třinecké železárny. Jak se vám pracovalo s Jarkem Nohavicou? Výborně. Dal nám totiž své písně zcela a bez podmínek k dispozici a pouze zpovzdálí nadšeně sledoval, co s nimi děláme. Nikoli se snahou o nějakou cenzuru, ale s upřímným zájmem. Proto s nimi mohl Tomáš Kočko nakládat naprosto svobodně, hodně jsme se o aranžích bavili, ale byla to opravdu naše práce. Přesto pro nás bylo největší odměnou, když po poslechu písně Petěrburg, kterou zpívá Ryszard Malinowski, Jarek prohlásil, že tu píseň psal vlastně pro Ryszarda, že ji zpívá mnohem lépe než on sám. Nohavicovy písně jsou možná největším lákadlem Těšínského nieba. Nevyčítal vám někdo, že se na Nohavicovi přiživujete? To je přece absurdní. Stejně tak byste mohli klidně říct, že se Nohavica přiživuje na Těšíně! To město je pro něj zásadní, on je oživil a proslavil, ale také sám z Těšína čerpá, do jisté míry si na něm vybudoval svůj obraz a slávu. Ale Nohavica přece nepostavil Piastovskou věž nebo Larischův palác. Takže s podobnou výtkou 12
jsem se nesetkal a pokud vím, ani nikdo ze spolupracovníků. On to totiž Nohavica je i není. Tomáš Kočko jeho písně opravdu výrazně upravil. Jsem strašně rád, že jsem si ho vybral, protože jeho aranže znějí skvěle a vesměs byly přijaty hned napoprvé. A v tu chvíli se vydáváte dost všanc, protože diváci třeba přijdou na Nohavicovy písně, ale nedostanou je takové, jak je znají. Takže s využitím Nohavicových písní jsme šli trochu paradoxně naopak do velkého rizika, že nás právě kvůli němu mnozí ortodoxní fanoušci zavrhnou. Prý plánujete obnovenou premiéru, je to pravda? Ano, dvě herečky se vracejí z mateřské, tak jsme se k Těšínskému niebu vrátili. Budeme hrát i v Praze, 6. a 7. června na Vyšehraní. Další termíny jsou na webu www.tdivadlo.cz/tn .Musím říct, že jsem měl z takzvaných „oprašovacích zkoušek“ letos na začátku roku trochu obavy, jestli nepojedu do Těšína křísit nějakou mrtvolu, ale představení si kupodivu žilo svým vnitřním životem, jako ponorná řeka, která si po ty dva roky plula kdesi pod povrchem. Udělalo mi to radost, protože jsem se kdysi původně domníval, že si Těšínské niebo zahrajeme tak dvacetkrát v Těšíně a půjdeme od toho, že to nikoho jiného nemůže zajímat, že se to jinde hrát nedá. A přitom jsme odehráli dosud už asi 115 repríz v Praze, Varšavě, Lodži, Bialsko-Biale, Brně, Hradci Králové…. Zřejmě se to představení dotýká něčeho obecně lidského, co je v nás všech. Vy sám z Těšínska pocházíte, ovlivnil vás váš původ při režírování této inscenace? Samozřejmě. Výhodou je už minimálně to, že člověk nepotřebuje pronikat k místům o nichž se hraje a zpívá, protože tam prostě vyrůstal. Při vytváření Těšínského nieba jsme zúročili spoustu našich životních situací, vzpomínek, zážitků a textových fragmentů, například úryvky básní Renaty Putzlacher či verše ze scénáře Šumných měst. Dá se říci, že jsme materiál na Těšínské niebo sbírali po celý život. A máte pocit, že vás původ v dobrém slova smyslu ovlivnil i v životě? Ano, Těšínsko je opravdu mimořádně inspirativní, čerpám z něho jak v práci, tak i v životě. Vlastně až po odchodu na vysokou školu jsem si uvědomil, že dvojjazyčné nápisy na ulicích nejsou běžné, že v každém městě vedle sebe nestojí česká a polská škola, což mi přišlo naprosto přirozené a normální. Dalo mi to úplně jiný náhled na svět. Jsem rád, že jsem z Těšínska.
13
Abstract of the interview with Radovan Luipus, director of the Czech-Polish theatre in Těšín in Czech Republic The theatre in Český Těšín/Cieszyn put on the stage Těšínské niebo. This performance is played in both Czech and Polish and it narrates about history and collaboration of Czechs, Poles, Jews and Germans. The director of the performance, Radovan Luipus, talks about his origins and its influences (he also came from Těšín/ Cieszyn region). He also says that Těšín region has not always been only Czech or Polish because (especially from the beginning of the nineteenth century until the second world war) Jews and Germans also influenced the region a lot. Lipus gives us his opinion to Czech-Polish relationships, too. You will get to know something about preparations of the performance, successes, attitudes and thougths of the director who is one of the most honorable Czech theatre artists.
14
Nicole König, Paulina Turlińska, Torsten Gromball, Anna Koubová Wroclaw – prepared for the Big Football Event? After the World Football Championship the EURO 2012, organized by Poland and Ukraine, is the next football event to be expected. Is Wroclaw as one of the host cities prepared? What is the attitude of Wroclaw citizens towards this big event in their city? We have made a brief research. The first thing you have to think about when hosting a football championship is a suitable stadium. The city Wroclaw decided to build a completely new complex: “It´s not only for the time of matches, but opened in the whole year. It will be possible to go there to a concert or to an educational pathway, which will be around the stadium. You can also do some shopping in a nearby shopping mall or to organize a conference or a fair in a business center. ” introduced Magdalena Malara, a press spokesperson of the project management company. “You can check our website http://www.2012.wroc.pl/ to see the progress in our live-cameras or 3D pics.” Not everybody in the city is satisfied with Wroclaw as a host city. “It is just wasting of money.” said an elderly man on the Rynek. “Many changes are connected with the championship as the reconstruction of roads for example, reorganization of life in the city, there are new tram-lines and new slip roads for cars.” opposed Magdalena Malara. And most of the young people we have met confirmed her words: “I think it is good for the city, we have built new roads and all the stuff like this, I think it is OK.” said a young man on the Rynek Square. You can see a photo reportage which we did in the centre of Wroclaw to see how people
Torsten, 15 Hannover (DE)
Paulina, 17 Wałbrzych (PL)
Nicole, 15 Hannover (DE)
Anna, 20 Praha (CZ) 15
react about the Championship. Can you imagine Poland winning the Championship? There is also an international aspect of the preparations of the championship. “The project management company Max Bögl is from Germany and there are many German engineer as well. What I have to say as well is that the investments have attracted many nationalities, many of the engineers come from abroad. It is an international investment.” If Germany and the Czech Republic succeed in the qualification rounds, a lot of fans will be expected in Wroclaw, which lies in region which has its boundaries exactly with these two nations. Be sure you can read more about the European Football Championship in Poland and Ukraine on our website!
Wrocław – przygotowany na wielkie piłkarskie wydarzenie? Po Mistrzostwach Świata, Euro 2012, organizowane prze Polskę i Ukrainę, jest następnym w kolejności oczekiwanym wydarzeniem piłkarskim. Czy Wrocław, miasto-gospodarz, jest przygotowane na to piłkarskie wydarzenie? Jakie jest nastawienie mieszkańców do tego wielkiego wydarzenia? Nasz Portal postanowił się tego dowiedzieć. Najważniejszą rzeczą w przygotowaniu miasta do piłkarskich mistrzostw jest oczywiście odpowiedni stadion. Miasto Wrocław postanowiło wybudować całkowicie nowy kompleks: ‘Będzie tam można spędzić czas nie tylko podczas meczów, będzie on otwarty przez cały rok , będzie można tam przyjść na koncert ,będzie można się przejść ścieżką edukacyjną, która będzie wokół stadionu, będzie można zrobić zakupy w pobliskiej galerii handlowej. Stadion będzie także miejscem Biznesu, w którym będzie można się spotykać, organizować różne konferencje lub targi’ mówi Pani Magdalena Malara, rzeczniczka prasowa tego projektu. Budowę stadionu może podglądać każdy zaglądając na stronę internetową www.2012.wroc.pl , na której umieszczone są kamery internetowe, na których można oglądać postępy prac, bądź obejrzeć zdjęcia budowli w 3D, które na stronie umieszczane są co miesiąc na stronie. 16
Jednak nie każdy jest zadowolony z tego, że Wrocław został miastemgospodarzem. ‘To tylko strata pieniędzy’ powiedział ‘Starszy Pan’ na rynku. ‘ Natomiast będąc wrocławianką muszę powiedzieć, że wrocławianie coraz bardziej wierzą, w to, że zdążymy, widzą, że te zmiany, który się dokonują są korzystne, wiąże się z nimi między innymi przebudowa dróg, jak i reorganizacja życia we Wrocławiu. Tramwaje jeżdżą inaczej, są objazdy dla samochodów. Natomiast wiemy, że ta infrastruktura będzie lepsza. Po prostu musimy to przeczekać i wytrzymać niedogodności z tym związane’ opowiada Pani Magdalena Malara. Faktycznie większość młodych, których spotkaliśmy, potwierdziła słowa Pani Magdy ‘Myślę, że to dobrze dla miasta, że budują nowe drogi i tak dalej, myślę, że to całkiem korzystne’ powiedział jeden ze studentów na rynku. Możecie również obejrzeć reportaż, który zrobiliśmy w centrum Wrocławia, aby zobaczyć, co ludzie sądzą o przygotowaniach do Mistrzostw i o samych Mistrzostwach. Czy potraficie sobie wyobrazić jak Polska wygrywa Euro 2012? Na przygotowania do Mistrzostw, można także spojrzeć przez pryzmat międzynarodowej współpracy, a w szczególności polsko- niemieckiej współpracy. ‘ Główny wykonawca projektu, firma, Max Bögl jest firmą niemiecką zatrudnia wielu niemieckich inżynierów. Muszę też powiedzieć, że ta inwestycja przyciąga wiele narodowości, wiele inżynierów przyjeżdża zagranicy. Jest to międzynarodowa inwestycja’ tłumaczy rzecznik spółki. Jeśli Niemcy i Czesi przejdą rozgrywki kwalifikacyjne mistrzostw, Wrocław, który leży, w regionie, pomiędzy granicami dwóch sąsiadujący z Polską państw, może liczyć na przybycie wielu kibiców z Czech i Niemiec. Możecie być pewni, że na bieżąco będziemy pisać o Euro 2012, organizowanych przez Polskę i Ukrainę. Więcej informacji już wkrótce !
Breslau – bereit für das große Fußballevent? Nach der Fußballweltmeisterschaft ist die EURO 2012, welche von Polen und der Ukraine organisiert wird, das nächste zu erwartende Fußballevent. 17
Das erste und wichtigste woran man denken muss wenn man Gastgeber einer EM ist, ist ein passendes Stadion. Die Stadt Breslau entschied einen völlig neuen Komplex zu bauen: „Es ist nicht nur für die Zeit während der Meisterschaftsspiele. Der Komplex wird das ganze Jahr über geöffnet sein. Es werden dort Konzerte stattfinden und es wird eine Bildungsstrecke rund um das Stadion geben. Man auch in eine nahe liegendem Einkaufszentrum shoppen gehen, oder Konferenzen in dem Businesscenter organisieren.“, erklärte uns Magdalena Malara, die Pressesprecherin der Projektmanagmentfirma. „Auf unserer Website www.2012.wroc.pl werden kontinuierlich Aufnahmen der Live-Kameras übertragen und jeden Monat neue 3D-Bilder hochgeladen.“ Aber nicht jeder in der Stadt ist mit Breslau als Gastgeberstadt zufrieden: „Das ist reine Geldverschwendung!“, sagte ein alter Mann auf dem städtischen Marktplatz. „Viele Veränderungen in der Stadt stehen in Verbindung mit der EURO 2012, zum Beispiel die Aufbesserung der Straßen, der Infrastruktur, sowohl für Autos, als auch für öffentliche Verkehrsmittel“, entgegnete Magdalena Malara, und die meisten Menschen, die wir trafen, stimmen ihr zu, vor allem junge Menschen: „Ich denke es ist gut für die Stadt, dass unsere ganze Infrastruktur aufgebessert wurde. Das ist schon OK so.“ sagte ein junger Student auf dem Marktplatz.
Wir haben eine Fotoreportage in der Innenstadt von Breslau gemacht, in der wir die Menschen gebeten haben, sich vorzustellen, dass Polen die EM 2012 gewinnt. Es gibt auch einen internationalen Aspekt der Meisterschaftsvorbereitungen: Die Projektmanagmentfirma Max Bögl kommt aus Deutschland, sowie viele mitwirkende Ingenieure. Es ist ein internationales Projekt.“ Wenn Deutschland und Tschechien die Qualifikation erfolgreich gestalten, werden eine Menge Fans in Breslau erwartet, das in einer Region liegt, die Verbindungen speziell zu diesen Ländern hat. Ihr könnt sicher sein, mehr über die Europameisterschaft in Polen und der Ukraine auf der Website zu erfahren!
Vratislav – připravená na velký fotbalový svátek? Konec jihoafrického mistrovství světa znamená obrácení pozornosti k Euru 2012, které se bude konat v Polsku a na Ukrajině. Vratislav 18
má být jedním z pořadatelských měst. Jak postupují přípravy? Jak se k této události staví obyvatelé města? Udělali jsme menší průzkum. První problém, kterým se musíte zabývat, hostíte-li fotbalový šampionát, je vhodný stadion. Vratislav se rozhodla zbudovat úplně nový komplex: “Nebude sloužit jen fotbalovým zápasům, bude otevřen po celý rok. Můžete si tam zajít na koncert nebo zhlédnout místní naučnou stezku, která povede kolem stadionu. Můžete si zajít na nákupy do nedalekého obchodního domu nebo zorganizovat konferenci či veletrh v business centru.” představuje projekt Magdalena Malara, tisková mluvči firmy pověřené vedením projektu. “Můžete se také podivat na naše stránky http://www.2012. wroc.pl/ a na postup prací okem live-kamery nebo na 3D fotkách.“ Ne všichni ve městě jsou spokojeni s pořadatelskou rolí Vratislavi: „Je to jen mrhaní penězmi.“ stěžoval si postarší muž na Rynku. “Se šampionátem je spojena spousta změn jako rekonstrukce silnic, reorganizace života ve městě, například nové tramvajové linky či nové okruhy pro auta.“ oponuje Magdalena Malara. A většina mladých lidí, které jsme potkali, její slova potvrzují: „Myslím, že je to pro město dobře, postavili se nové silnice i podobné věci, myslím, že je to tak OK.” řekl nam mladik na Rynku. Můžete si prohlédnout fotoreportáž z centra Vratislavi, jak lidé na šampionát reagují. Dokážete si představit, že by Polsko mistrovství vyhrálo? Přípravy na mistrovství mají i mezinarodní aspekt. „Firma pověřená vedením projektu Max Bögl je z Německa a prací se účastní také mnoho německých inženýrů. Nesmím zapomenout zmínit i fakt, že šampionát nalákal mnoho investorů z ciziny, mnoho inženýrů je ze zahranici. Investice jsou mezinarodní. ” Jestli Česká republika i Německo uspějí v kvalifikaci, očekává Vratislav mnoho fanoušků z pobliž ležících regionů. Můžete si být jisti, že se na našem portále ještě o evropském šampionátu v Polsku a na Ukrajině mnoho dozvíte!
19
Olga Krasińska Masz ochotę na dobrą zabawę? Chcesz spotkać nowych ludzi i nauczyć się czegoś zupełnie niespotykanego? Przyjedź na SLOT! Co to jest? W skrócie. Dobra zabawa. Poczucie przynależności do zespołu. Namioty i przyjaciele.
Olga, 17, Wałbrzych (PL)
Wyobraź sobie, że możesz zrobić prawie wszystko, o czym zawsze marzyłeś. Przypomnij sobie czasy, kiedy byłeś dzeckiem. Chciałeś się wpinać, wykonywć ćwiczenia akrobatyczne, żonglować, zostać strażakiem lub założyć swój własny zespół muzyczny... Teraz masz szansę, by to wszystko urzeczywistnić. Na świecie jest wiele znanych festiwali, lecz tylko jeden z nich łączy tak wiele różnorodnych działań i ludzi. To Slot Art Festival. O festiwalu Festiwal odbywa się na zamku w Lubiążu, trwa tydzień i stanowi ogromną rozyrywkę dla osób w różnym wieku i różnej narodowości. To miejsce, gdzie możesz spotkać rodziny i grupy przyjaciół z prawie całej Europy, rozpoczynając od Polaków, Czechów, Niemców poprzez Brytyjczyków, Norwegów i przedstawicieli wielu innych narodowości. Atmosfera festiwalu zachęci cię do ruchu, do działania. Chcesz spróbować? Dlaczego ja? Teraz myślisz sobie pewnie tak: „OK, to brzmi całkiem ciekawie, ale dlaczego właściwie miałbym przyjechać?” Odpowiedź jest prosta: by poczuć Slot. W trakcie festiwalu odbywa się prawie 160 rozmaitych warsztatów, na przykład gospel, sztuki dekorowania jajek, robienia gipsowych masek, gry na bębnach, jazdy na jednokołowcu, nauki języka migowego oraz różnych stylów tańca, gry na gitarze, sztuki ręcznego tworzenia i dekorowania albumów ze zdjęciami, a także wiele, wiele innych. Inny powód to... TOI TOI! Tak, to kształtuje charakter. Na serio. Jeśli cokolwiek może połączyć ludzi lepiej niż wódka, to jest tym wspólne stanie w kolejce do ubikacji TOI TOI... ;) A jeśli nie jesteś zainteresowany lub zainteresowana zdobywaniem 20
nowych umiejętności, możesz spędzić czas na koncertach. Co roku jest około ośmiu scen z muzyką każdego gatunku. Zaczynając od rocka, matelu i reggae, poprzez muzykę klasyczną i eksperymentalną, a na rapie, popie oraz techno kończąc. Ludzie różnorodnych narodowości, pakujcie swoje namioty i przyjeżdżajcie! Czas najwyższy, by wziąć udział w Slot Art Festival!
Wanna have some fun? - Wanna meet some new people and learn something totally unparalleled? You just have to go to SLOT! What is it? In brief. Fun. Team spirit. Tents and friends.
Imagine you can do almost everything you ever wanted. Just remember when you were a child. You wanted to climb up the walls, walk a tightrope, juggle, become a fireman or have your own band. Now there is a chance to make it real. There are many famous festivals in the World, but only one connects so many activities and people inside. It is a Slot Art Festival. About the festival: Taking place in Lubiąż castle takes one week of enormous entertainment for people of all age and nationality. It’s a place where you can meet with all families and groups of friends from almost all Europe, starting from Poles, Czechs, Germans, Brits, Norwegians etc. The atmosphere makes you move, do, act. Wanna try yet? No? So read. Why me? Right now you should be asking yourself “ok, sounds good but why should I come?” The answer is simple: to feel Slot. The festival consists of almost 160 workshops e.g. gospel, eggart, making gypsum masks, drums, monocycling, język migowy, modern/lationo/ dancehall dancing, guitars, scrapbooking, velley and lots of the other ones. The other reason is…toi toiing ;) yes, that shapes character. For real. If anything can connect people better than vodka it’s a standing altogether in a queue to the mobile toilet (Toi Toi). If not interested in learning new tricks, you can spend your time on concerts. There are about 8 scenes every year with the music of all types. With rock, metal and reggae to begin with, ending on classic, experimental, rap, pop, and techno. People of every nation connect and pack your tents. It’s the high time to take part in Slot. 21
Klára Kolářová Polsko láká na své beatníky Umělec udělá pro svůj odkaz nejlépe, když umře. Pokud možno co nejdřív a co nejdramatičtěji. Polský spisovatel Klára, 20, Praha (CZ) Mirosław Nahacz splnil před dvěma lety podmínky obě a výsledek se brzy dostavil – legenda, která obestírá jeho dílo i tragickou sebevraždu, se zvolna rozpíná literární šeptandou v České republice a z Nahacze je rázem romantický, rozervaný umělec. Nahaczova poslední knížka Čáp a Lola by se dala označit jako snová. Ona halucinační snovost je způsobena nejen nejednoznačností a nesrozumitelností textu, ale i tématem drog, které tvoří významnou součást románové kostry. Nahaczovo zachycení stavů vytržení a rozervanosti je vynikající, ale nedá se říct, že bychom o ničem podobném dřív nečetli. O stavech drogového vytržení psali už freudovci, kteří vesele šňupali kokain (ale prý čistě pro jeho léčebné účinky), nebo čtenářsky nejvýraznější - američtí beatníci, již se prosjížděli až ke společenské vyděděnosti, potom slávě a nakonec nabubřelým, často docela lživým mýtům o sobě samých. Neobávám se ale, že by se Nahaczova popularita opírala jen o mlžný rebelantský opar. Koneckonců od pádu železné opony uplnynulo dvacet let a „podpultovky“ už na mladé čtenáře tolik nezabírají. Drogy, sex a rock and roll jsou nacpané v každé druhé knize, jejíž autor neprozíravě spoléhá na jalové šokování více než na literární kvality. Na celém fenoménu Nahaczovy aureoly je tak nejzajímavější fakt, jak si čeští studenti pomalu začínají všímat polských autorů. Již dříve přitom do českého povědomí pronikl třeba Sapkowský se ságou o Zaklínačovi, či Dorota Masłowská, která má s Nahaczem podobně svérázný přístup k práci s jazykem. A za dveřmi přitom čekají další polští autoři - jako Marek Hlaska či Olga Tokarczuková. Pokud se jednou kánon českého čtenářského zájmu rozšíří nejen na anglickou a americkou literaturu – ale i na polskou, nemluvě o té české - bude to skvělé a snad k tomu příště nebude zapotřebí provaz a židle. 22
Poland has found its own beat generation To die as soon as possible and as dramatically as possible is always the best way for all the authors to become famous. Polish writer Mirosław Nahacz succeeded in both of these requirements. Nahacz bacame quite well known among Czech students and his book Bocian and Lola is something like a symbolic guidebook to Polish literature. The myth of rebel lifestyle and tragic death was always very attractive for young Czech audience and because of Nahacz Czech students started discovering other Polish novelists too – for example Olga Tokarczuk or Marek Hłasko. It is great news that our society is moving on from American and British literature towards our neighbors. We had a lot in common in the past, so probably we can better understand not only them, but their literature, too.
23
Education
classroom
There are many examples for good cooperation between the Czech Republic, Germany and Poland in the educational field. If you take a look around you will find different language courses for all three languages in all three countries, student exchange programmes and many more.
24
Anna Koubová EXOTICKÁ POLŠTINA
Napadlo vás někdy, že byste se mohli začít učit polsky? Proč také. Nabídka cizích jazyků je nepřeberná, polština se nám zdá být navíc celkem srozumitelná. Přesto – když se setkáte s Polákem, jak se dorozumíváte? Anglicky? A není to zvláštní?
Anna, 20, Praha (CZ)
Ze zběžného průzkumu na pražské polonistice vyplývá, že většina studentů, nepocházejí-li zrovna z bilingvních rodin, se k polštině dostane náhodou. Líbí se jim, jak polština zní, cítí blízkost mentalit, skamarádili se s Poláky v Německu či v Anglii. „Někteří přátelé se smějí a klepou si na čelo, jiní ví, že kontext střední Evropy může být jednou důležitý a podporují mě,“ svěřuje se s postojem svých kamarádů k polštině jedna ze studentek. „Reagují překvapeně ve všech možných smyslech toho slova,“ přizvukuje její starší spolužák a dodává: „Polština je jazykem takřka exotickým.“ Skutečně, s polským elementem se u nás běžně nesetkáváme, letmé zmínky ve zprávách jsou vzácnou výjimkou. Přitom se jedná o našeho největšího slovanského souseda, s nímž máme jistě leccos společného: „Myslím, že je důležité, abychom si uvědomili, že jsme středoevropané a že v tom nejsme sami a máme být na co hrdí – asi jako Italové a Španělé přijímají to, že jsou ‘jedna rodina’.“ Polština patří společně s češtinou mezi západoslovanské jazyky. Od češtiny není tak vzdálená, nejblíže má však slovenštině – shoduje se asi 75% slovní zásoby, což je srovnatelné s rozdílem mezi standardní němčinou a jejími švýcarskými dialekty. Češi mohou polštině lépe porozumět také díky nezvyklému množství germanismů. Na rozdíl od češtiny zde totiž neproběhly žádné výrazné puristické zásahy. Snadno se tak dostanete do podobné situace, jako když jdete v Krakově do kavárny na rynku (něm. der Ring) a obslouží vás kelner (něm. der Kellner), k obědu si pochutnáte na sznycelu (něm. das Schnitzel) a nakonec budete muset zaplatit rachunek (něm. die Rechnung). A jak polštině rozumíte vy? Czy szukasz laskę? Asi jste se už setkali s oním typickým příkladem slova, které ač zní v obou jazycích stejně, v každém má význam zcela jiný (pl. szukać = čs. hledat). Tušíte ale, co že by dotazovaný mohl hledat? 25
pl. laska = čs. hůl láska = pl. miłość Ile (= kolik) masz palców? Správná odpověď na tuto otázku zní: 20. pl. palec = čs. prst čs. palec = pl. kciuk Jakie jest twoje Víte, jak vypadá pl. jagoda = čs. čs. jahoda = pl.
ulubione owoce? Jagody. taková polská jagoda? Modře. borůvka truskawka
Jaka droga jest lepsza? Na tuto větu byste mnohem spíše než v narkomanském doupěti narazili třeba u zmateného turisty. pl. droga = čs. cesta čs. droga = pl. narkotyk Kiedy jesteś Dejte pozor, pl. kwiecień čs. květen = Mieszka tu Kolik lidí pl. prawie čs. právě,
w Pradze? W kwietniu. abyste se neminuli... = čs. duben pl. maj
prawie 1 000 000 ludzi. tu bydlí? Jeden milión? Víc? Míň? = skoro přesně = własnie, dokładnie
Zajímavé odkazy: Polský institut v Praze: http://www.polskyinstitut.cz/ polonistika na FFUK v Praze: www.polonistika.cz informace o Polsku: www.polska.pl (www.poland.pl)
Polish in the Czech Republic – is it worth to learn it?
Do you think the languages in Poland and in the Czech Republic are just the same or at least very similar? Can Czech understand Polish easily? They may think so. There are plenty of words, which look and sound in the same way but, unfortunately, they might express very different facts. That’s why you can hear Polish and Czech speaking English with each other. What a rarity, to learn Polish in the Czech Republic, really. 26
Even the students of Polish studies at the Charles University, in case they don’t come from a bilingual family, admit coming across Polish by chance: they like how Polish sounds, they feel the closeness of the tempers, they have chummed up with some Polish guys in Germany or in England. The reactions of the near and dears of those, who take up Polish, are surprise and astonishment. It is uncommon to meet the polish element in the Czech Republic, even in the news-bulletin. Let’s change that! It’s funny to compare those two languages: pl. laska = stick cz. láska = love pl. palec = finger cz. palec = thumb pl. jagoda = blueberry cz. jahoda = strawberry pl. droga = way, road cz. droga = drug
27
Kateřina Nejedlá Praktický průvodce
aneb na německou univerzitu snadno a rychle Perfektní zvládnutí jednoho z úředních jazyků EU, otevřené pracovní možnosti v rámci nejsilnější ekonomiky Evropy, posílení Kateřina, 18 vlastního sebevědomí na základě ověření Praha (CZ) schopnosti žít zcela samostatně v cizím prostředí, ale přesto nedaleko od domova – to vše nabízí Čechům a Polákům studium v Německu. Využití takové nabídky ale vyžaduje vyřízení už tak složitých formalit, které se týkají přechodu ze střední školy na vysokou, a to ještě ke všemu v cizím jazyce a odlišném systému. Od rozhodnutí studovat v Německu k zasednutí v posluchárně tak často uplyne poměrně dlouhá a někdy dost náročná cesta, račte tedy prosím následovat: 1. Base camp Základní institucí je v této oblasti Deutsche Akademische Austauschdienst, zkráceně DAAD, která z německé strany zajišťuje všechny projekty, týkající se mezinárodní akademické výměny studentů i vyučujících, včetně například ERASMU. Její stránky tak tvoří bibli každého zahraničního uchazeče o studium. www. daad.de 2. Výběr Samozřejmě je třeba nejdřív zvolit vhodný obor. Dalším krokem je volba konkrétní školy. DAAD nabízí žebříček všech vysokých škol v SRN, který hodnotí úroveň školy na základě mnoha různých kriterií. Je však potřeba dát pozor na zkreslení některých informací, například zdánlivá úroveň některých ústavů může rapidně klesnout kvůli nízkému počtu profesorů. Ten se však nerovná počtu kvalifikovaných vyučujících, ale jen těch, kteří mají oficiálně profesorský titul, což z nich na druhou stranu nedělá kvalitní pedagogy. Je proto dobré vyptat se na reference přímo absolventů dané školy. pomoc s rozhodnutím o vhodném oboru: www.studienwahl.de www.innobis.de žebříčky škol: www.das-ranking.de www.university-ranking.de 28
deškolné: Ve spolkových zemích Berlin, Brandenburg, Mecklenburg-Vorpommern, Rheinland-Pfalz, Sachsen-Anhalt, Sachsen, Schleswig-Holstein, Thüringen a na některých školách v Nordrhein-Westfalen se za běžné prezenční studium v řádném trvání školné neplatí. Pro všechny ostatní země je školné uvedeno v barevné tabulce pod následujícím odkazem, a to v eurech za semestr. http://de.wikipedia.org/wiki/Studiengebühren_in_Deutschland (...) 3. Stipendium Vyšší životní úroveň Německa v porovnání s Českem a Polskem s sebou přináší i zvýšené náklady na život. Systém školství je navíc v SRN postaven tak, že si o něm v podstatě rozhoduje každá spolková země sama, proto se liší nejenom samotná výuka, ale také například poplatky za vysokou školu a jejich výše. Pro většinu běžných studentů by tak studium tady bylo téměř nemožné bez nějaké formy stipendijní podpory. Je tedy třeba nenechat se zmást poměrně pozdními červencovými termíny odevzdání přihlášek na samotnou školu a právě na žádost o stipendium myslet včas, většinou už před začátkem roku, ve kterém by uchazeč rád studium zahájil. Finanční podporu zahraničních studentů nabízí mnoho různých organizací, ale vyřízení potřebných formalit, stejně jako výběrové řízení, se u většiny z nich příliš neliší. Dále je proto detailně popsána jen žádost o stipendium přímo od DAAD. Ta nabízí podporu především studentům německých středních škol nebo škol certifikovaných k jazykovým zkouškám DSD a kontaktuje s nabídkami stipendií přímo je. Uchazeč zasílá motivační esej, ve které by měl popsat svoji dosavadní kvalifikaci, zájem o zvolený obor a důvody ke studiu v Německu a podložit svůj výběr některé ze škol. Tato práce má maximální délku 1000 slov. Dále je nutné shromáždit notářsky ověřené kopie vysvědčení z posledních tří let a jejich překlady do němčiny, strukturovaný životopis v německém jazyce a doporučení od dvou profesorů, nejlépe samozřejmě němčináře a toho, jehož předmětu se týká zvolený vysokoškolský obor. Ředitel školy také musí na základě konzultace s vyučujícími stanovit něco jako odhad průměrné známky z maturitní zkoušky. V neposlední řadě se vyplňuje formulář přímo od DAAD s běžnými personáliemi. Celá složka se nakonec zasílá zřízenci DAAD v zemi, odkud uchazeč pochází. Ten provede první výběrové kolo, a to zhruba do měsíce od obdržení žádostí. Dále uchazeč postupuje do druhého rozhodujícího kola, které se uzavírá až v červnu. Součástí výběrových řízení ostatních organizací může být i pohovor nebo dokonce třeba víkendový pobyt, na kterém jsou studenti posuzováni v rámci rozhovorů s organizátory i mezi sebou.
29
přehledy stipendií pro všechny stupně studia i země: http://www.daad. de/deutschland/foerderung/stipendiendatenbank/00462.de.htmlwww. funding-guide.de www.dfg.de www.inwent.orgwww.stiftungsindex.de odbor školství německého velvyslanectví ve Varšavě a v Praze: http://www.warschau.diplo.de/Vertretung/warschau/de/06/KULTUR__DE.html http://www.prag.diplo.de/Vertretung/prag/de/06/__Kultur__ Bildung.html 4. Přihláška Stejně jako většina evropských vysokých škol, nabízí i ty německé možnost přihlášení přes internet. Přijímací řízení se na většině vysokých škol s vyjímkou medicinských obroů neprovádí, ale samozřejmě je potřeba se informovat konkrétně. Přihlášky je možné zasílat obvykle v období od července do poloviny srpna roku zahájení studia. Internetový formulář není univerzální pro všechny školy a jednotlivě je k dispozici na stránkách každého ústavu. Mezi zahájením studia a výstupem na horu není tolik rozdílů. Obojí je začátek další těžké práce (snad ne jen na cestě dolů), ale rozšiřuje obzory a přináší neopakovatelnou zkušenost a příležitost.
Practical guidebook
How to get a German college qiuckly and easily. Studium in Germany offers a lot to Czech and Polisch. On the other hand, accepting this quest also means managing all the difficult formalities in foreign language and a different systém. 1. The Base camp The most important organisation in this area is the German Academic Exchange Service (DAAD), providing all international projects, related with academical exchange of students and teachers, including the ERASMUS programme. www.daad.de 2. The assortment While reading some rankings of universities, remember, that the facts are sometimes relative. For example some of the schools get low marks because of the low numbre of professors. This does not mean the actual number of qualified teachers, but the ones who do have the professorship. Here you get some help choosing the right specialisation: www.studienwahl.de 30
www.innobis.de and school rankings: www.das-ranking.dewww.university-ranking.de In the German federal states of Berlin, Brandenburg, MecklenburgWestern Pomerania, Rhineland-Palatinate, Saxony-Anhalt, Saxony, Schleswig-Holstein, Thuringia and at some schools in North RhineWestphalia you do not pay anything, while studying in attendance and common lenght of studium. All other countries are summaried in the table under this link. http://de.wikipedia.org/wiki/Studiengebühren_in_Deutschland#. C3.9Cbersicht_.C3.BCber_Geb.C3.BChrenfreiheit_und_Geb.C3.BChren_ in_den_deutschen_Bundesl.C3.A4ndern 3. The Scholarship There are many organisations offering various types of scholarships. The biggest one is DAAD. The selection procedures at the different organisations are almost the same. For DAAD scholarship, students must write an essay of motivation (max. 1000 words). They also need to send a structured CV in German, copies of the school reports of the last three years translated into German, two references of teachers as well as a referrence from the haedmaster of his school. Here are some links for information about scholarships for all types of studies and students from all countries: http://www.daad.de/deutschland/foerderung/stipendiendatenbank/ 00462.de.html www.funding-guide.de www.dfg.de www.inwent.org www.stiftungsindex.de The school department of the German embassy in Warsaw and in Prague: http://www.warschau.diplo.de/Vertretung/warschau/de/06/KULTUR__DE.html http://www.prag.diplo.de/Vertretung/prag/de/06/__Kultur__ Bildung.html 4. The Application As well as everywhere else in Europe, you can apply for studies in Germany via internet. There mostly is no entrance exam, except medical specialisations. Usually, the application for the universities must be submitted at the end of August, but the application deadline for scholarships already is in January. Good luck and see you in Germany! 31
Jonas Cappenberg Guter Austausch – Gute Freunde Unser Projekt in Kreisau ist nur ein Beispiel einiger Möglichkeiten zur Begegnung für Deutsche mit Polen und Tschechen. Ich selbst bin durch einen Schüleraustausch Jonas, 18, Beckum (DE) auf die Kreisau-Initiative aufmerksam geworden. Um sich kennenzulernen, wurden bei diesem Projekt die „neuen Medien“ eingesetzt. Zunächst kamen die 13 polnischen Schüler in meine Heimatstadt Beckum, wo wir an einem freien Tag erst einmal unseren Partner kennenlernen konnten. Danach allerdings ging es an die Arbeit: Das Ziel war ein Film zu dem Thema „Was uns Spaß macht“. Zusammen mit dem Regisseur Horst Herz machten wir uns Gedanken zur Filmgestaltung, die wir dann in Gruppen mit jeweils drei Austauschpaaren umsetzten. Da wir Deutschen in der Schule kein Polnisch lernen, dafür die Polen aber Deutsch oder Englisch, wurde in diesen beiden Sprachen – meistens ohne Probleme - kommuniziert. Interessant für mich persönlich war, dass mein Austauschpartner Filip weder gut Deutsch noch Englisch sprach, wir uns dennoch sehr gut verstanden und uns notfalls mit „Händen und Füßen“ verständigten. Das Ergebnis der Woche in Beckum waren fünf kurze Filme mit Interviews, eingebauten Diashows und Szenen von Aktivitäten, die uns Spaß machten. Unter Tränen mussten wir nach sechs Tagen voller neuer Eindrücke Abschied nehmen. Doch nach fünf Monaten stand der Rückbesuch in Posen an. Dank Internet waren alle(!) in Kontakt geblieben und so war die Freude groß, als das Wiedersehen am Flughafen von Posen gekommen war. Auch in Polen sollten gemeinsam Filme gedreht werden, bei denen wir unsere ganze Kreativität einbringen konnten. Der aus Deutschland mitgereiste Medienexperte Stefan Braunsmann machte den Vorschlag, als Thema ein Lied unserer Wahl zu nehmen. So bildeten wir wieder neue Gruppen mit je sechs Schülern, um auch die anderen Austauschpartner noch besser kennenzulernen als das in Beckum schon in der Freizeit geschehen war. Da sich auch die
32
Gruppen untereinander Ideen gaben und sich austauschten, hatte man viel Spaß mit fast jedem der 26 Schüler. Doch natürlich bestand das Projekt -auch in Beckum- nicht nur aus dem Entwickeln und Umsetzen von Filmideen, sondern auch aus jeder Menge gemeinsamer Freizeit. So traf man sich sowohl in Deutschland als auch in Polen zum Schwimmen, gemeinsamen Kochen, zum Bowling oder einfach zum Zusammensein in einer Bar. Des Weiteren lernte man natürlich auch die Familien und Freunde der Austauschpartner kennen und damit auch einiges über die jeweiligen Kulturen. Gemeinsame Highlights waren jeweils die letzten Abende der beiden Wochen, an denen in den Schulen Freunden und Familien die entstandenen Filme vorgeführt wurden. Danach ging es in einen Club, um die neuen Freundschaften gebührend zu feiern. Nach meinem ersten Besuch in Polen, einem Wanderurlaub in der Hohen Tatra, habe ich persönlich das Land und die Leute noch besser kennengelernt, und war immer -meist positiv- überrascht. Das Projekt entstand aus einem früheren Austausch der beiden Schulen, der allerdings größtenteils Sightseeing beinhaltete und so kaum einen inhaltlichen Austausch der beiden Schülergruppen erreichte. Durch die Idee des Filmprojekts hatten wir 26 Schüler einen guten Einblick in den Alltag der Austauschpartner, durch die gemeinsame Aufgabe wuchsen die beiden Gruppen schnell eng zusammen, so dass wir wirklich eine Menge Spaß und hatten und neue Freunde fanden. Schade, dass es an meiner Schule in diesem Jahr zu wenig Interesse der Schüler gab und der Austausch deshalb abgesagt werden musste. So blieb eine gute Möglichkeit, vorhandene Vorurteile auf beiden Seiten weiter abzubauen, ungenutzt. Schade!
When you meet to make videos... The German-Polish-Czech friendship is growing since several years. Our project in Krzyzowa is only one example of meetings between teenagers of these three countries. I became acquainted with this project and the Kreisau-Initiative because I took part in an exchange project between my school in Beckum and one in Posnan, Poland. We deployed the “new media” in the way that we made films – one in Germany and one in Poland – to meet the other 25 pupils in person. The first meeting took part in my hometown Beckum, where we had the first day only with our exchange partners. The next day we started to work with the director Horst Herz and we dealt with the subject „What do we do to have fun?“. After a brainstorming in the audience we divided ourselves in groups of three exchange couples. 33
Germans usually don’t learn Polish at school but our polish friends have lessons in German or English, that’s why we communicated mostly in these two languages. Individually it was interesting for me to notice that even my exchange partner Filip could understand and speak both languages only rudimental and we had to interact with tooth and nail, our communication worked well. At the end of the week in Beckum there were five films with interviews, slide shows and scenes in which we had fun. Many tears were dropped when the time to leave had come after six days with lots of fun and new impressions. But only five months later we travelled to Posnan with a lot of pleasant anticipation because nearly everyone (!) kept in contact with the people of the other country. Like in Germany we wanted to make short films in Poland, too. The German media professional Stefan Braunsmann, who had been travelling with us, had the idea to make films based on songs we like. Everyone was satisfied, so we built groups of six again, but in another combination, so we could get to know some other people who we didn’t know as well as the others. But there was naturally time to speak with other ones of the 26-person group e.g. when the groups interchanged ideas, or when we met in the afternoon or evening to spent time for swimming, cooking, bowling or just talk to the others while sitting in a bar or café. And spending time with the family or the friends of the exchange partner was a great possibility to learn something about the culture and the country. Highlights for everyone were the both last evenings, when the produced films – which were really good – were shown to interested family members and friends. After that, we commemorated our exchange project and the developed friendships in a club. After my first visit in Poland – hiking holidays in the High Tatra – I learned much new about the polish people and their country and often I was affirmative surprised. Our video project evolved from an old exchange project between the two schools. It was based on sightseeing and unfortunately the two pupil groups didn’t really communicate with each other. Because of the idea of the video project we 26 pupils had lots of fun and we made new friends. It’s a pity that not enough pupils were interested in this project, so it had to be cancelled this year. In my opinion it pays off to put prejudice away and learn about a country you might not know vey well. 34
Ivana Tomankova "Malý Trojúhelník", průkopník dobrých česko-polsko-německých vztahů Sledujete-li pravidelně večerní zprávy, potom musíte mít dojem, že vztahy mezi Českou republikou, Německem a Polskem za moc Ivana, 20, Praha (CZ) nestojí. S takřka železnou pravidelností se jedná buď o problematické historické otázky (např. vysídlení Němců po druhé světové válce), spory ohledně území a životního prostředí či slovní napadání vysoce postavených státních úředníků (např. označení předního českého politika za “chromou kachnu” německým listem Frankfurter Rundschau). Česko-německo-polské vztahy skutečně nedosahují úrovně, které by vzhedem k tomu, že se jedná o sousedící země, dosahovat mohly a snad i měly. Nicméně existuje oblast, která jde – co se přátelských sousedkých vztahů týče - příkladem. Vítejte v Euroregionu NeisseNisa-Nysa! Euroregion Neisse-NisaNysa se nachází v místě, kde se střetávají hranice všech tří států. Tři zdejší, na mapě sotva nalezitelná města, Bogatynia (Polsko), Hrádek nad Nisou (Česká republika) a Zittau (Německo) se rozhodla povznést přeshraniční spolupráci na vyšší úroveň a v roce 1992 založila Svazek měst, tzv. “Malý Trojúhelník”. Podstatou této spolupráce je společná snaha o rozvoj regionu a to v oblastech vzdělání, kultury a sportu, infrastruktury, firemní spolupráce a ekonomiky obecně. Mnohé nasvědčuje tomu, že celý projekt není jen prázdným politickým gestem či nafouklou propagandou dobrých mezinárodních vztahů. Podněty pro konkrétní projekty totiž často přichází od místních občanů. “Zdejší lidé chtějí spolupracovat přes hranice, protože s tím mají dobré zkušenosti,” vysvětluje Hedvika Zimmermanová, manažerka přeshaniční spolupráce v Hrádku nad Nisou. A tak se v rámci “Malého Trojúhlníku” každoročně realizuje řada akcí, kulturními festivaly počínaje a stavebními projekty konče. Ač místní lidé hodnotí česko-německo-polskou spolupráci jako prospěšnou, její realizace není zdaleka bezproblémová. Proč? Vedle 35
neustálé potřeby česko-německo-polského překladu situaci komlikuje i systém fondů EU, který je stavěn na financování bilaterálních (ne trilaterálních) projektů. Jednoduché není ani překlenout rozdílné mentality sousedů. “Když se má o něčem jednat, Němci vždy přijdou perfektně připravení, Češi si přinesou rukou načmárané poznámky a Poláci slibují, že podklady pošlou faxem příští týden,” směje se Zimmermanová a druhým dechem dodává, že “to nemyslí špatně.” Realizace přeshraniční spolupráce v rámci Euroregionu Neisse-NisaNysa rozhodně není procházkou růžovým sadem. Ale několik růží z ní přece jen vykvetlo. Z malého, ekonomicky napřitažlivého regionu se stala mezinárodně významná oblast co do počtu realizovaných projektů a množství přijatých financí z fondů EU. „Je třeba využít té příležitosti, že tu žijí tři národy vedle sebe,” shrnuje Zimmermanová.
“Little Triangle” Paves Way to Friendly CzechPolish-German Relations Do you watch the evening news regularly? Then you must be under the impression that international relations between the Czech Republic, Germany and Poland could not be much worse. It would seem that there is little more to them than historical issues (think Erika Steinbach), territorial or environmental disputes and political insults (like the German newspaper Frankfurter Rundschau calling a top Czech politician a „lame duck“). And while Czech-German-Polish relations are far from what they could be, there is one region that is just paving the way to a friendly neighborhood. Welcome to the Euroregion Neisse-NisaNysa! The Neisse-Nisa-Nysa Euroregion surrounds the meeting point of the borders of the three countries. Too small to be detected on the map of Europe, the following three towns from the area – Bogatynia (Poland), Hradek nad Nisou (Czech Republic) and Zittau (Germany) – took the idea of cross-border cooperation even further. In 1992 they formed a Union of Towns, also referred to as the „Little Triangle“, thereby joining together in their efforts for continuous development of a region, where three nations live side by side. Areas of cooperation include education, culture and sports, infrastructure and cooperation between companies along the lines of broader economic collaboration. However, the project is not just a political-level issue. The 36
initiative for cross-bounder cooperation often comes from ordinary citizens. „The local people want to work over the border, because they already have a good experience of working with their neighbors,“ says Hedvika Zimmermanova, manager of the cross-border cooperation in Hradek. And so within the „Little Triangle“ a number of projects take place every year from cultural festivals and international sports matches for the public to school exchanges and infrastructure projects. Although Czech-German-Polish collaboration is widely regarded as beneficial for the region, it is not without its own problems it is not always easy to bridge the differences between the participating nations. What factors tend to hinder the practical implementation of trilateral cooperation projects? Among the almost constant need for translation and a system of access to EU funds that provides only for bilateral (and not trilateral) cooperation, there are the different national mentalities. „When a meeting is to take place the Germans always have everything neatly planned out, the Czechs come with notes written on scrap paper, and the Poles promise to send it next week,“ Zimmermanova reports her hands-on experience with real-life cross-border cooperation, but stresses immediately that „one must know they don‘t meant it a bad way.“ Despite the existing drawbacks, cross-border cooperation in the Neisse-Nisa-Nysa Euroregion has managed to transform a geographically tiny and economically unattractive area into an internationally significant region (measured by the number of projects run and the amount of money flowing in from EU funds). „You have to use the opportunity you get from the three nations living here together,“ Zimmermanova concludes.
37
Political Commitment
East Side Gallery, Berlin
Our democracies in Europe depend on the political commitment of all citizens. The interest, engagement and participation of individuals and groups can really make a difference and help us all shape a better, easier and fairer everyday life.
38
Torsten Gromball Interview mit Adam Adamczyk, Vorsitzender der deutsch-polnischen Gesellschaft in Hannover Was sind die Aufgaben ihrer Gesellschaft? Das Hauptziel der DPG Hannover besteht darin, Torsten, 15 die interessierten Deutschen und Polen über Hannover (DE) politische, gesellschaftliche, ökonomische sowie kulturelle Entwicklungen in Polen zu informieren und somit zum Abbau von Vorurteilen beizutragen. Wichtig ist uns, dass diese Entwicklungen vor dem europäischen und globalen Kontext gedacht werden. Wann und wie wurde sie gegründet? 1979 in Hannover. Die Initiative ging von dem damaligen OB Herbert Schmalstieg, Albrecht Riechers (dem ersten und langjährigen Vorsitzenden der Gesellschaft) sowie einigen anderen Personen aus. Vor welchem Hintergrund wurde sie gegründet? Der Kontext war zweierlei: die parallel laufende Gründung der Städtepartnerschaft zwischen Hannover und Poznań sowie das Bedürfnis, sich mit dem zweitgrößten Nachbarn der BRD (nicht zuletzt infolge der gesellschaftlichen Entwicklung in Polen, z.B. der Wahl von Karol Wojtyla zum Papst)
näher zu befassen. Durch Veranstaltungen, Vorträge und Lesungen. Im Jahr 2009 haben wir unser 30. Jubiläum gefeiert (u.a. mit einer Podiumsdiskussion, an der zwei Studierende jeweils aus Hannover und Poznań teilnahmen. Thema: "Deutsche und Polen 20 Jahre nach der Wende: gemeinsame Interessen, globale Herausforderungen." In diesem Jahr haben wir bereits folgende Veranstaltungen angeboten: • April 2010: Seminar mit Kurzvorträgen und einer Podiumsdiskussion: "Russland, Polen, Europa - Kontrahenten oder Partner? • Juni 2010: Lesung mit Matthias Kneip. Am 30. Juni (Volkshochschule, 19.00 Uhr) findet außerdem ein Vortrag "Polen nach den Präsidentenwahlen" statt. Gibt es ein bundes-/europaweites Netzwerk solcher Organisationen? Ja, das ist der Bundesverband, der dreimal jährlich ein deutsch-
39
polnisches Magazin "Dialog" veröffentlicht. Wie finanziert sich ihre Organisation? Aus Mitgliedsbeiträgen (41 Euro jährlich pro Mitglied) sowie Spenden. Über die Gesellschaft: Die Gesellschaft wurde 1979 gegründet, um einen Beitrag der Verständigung und dem damit verbundenen Frieden zu leisten. Sie ist unabhängig von jeder politischen Richtung und bietet Aktionen an wie Diskussionen, Reisen, humanitärer Hilfe sowie den kulturellen Austausch und die Förderung zur zwischenmenschlichen Kommunikation. Weitere Information bietet die Internetseite der deutsch-polnischen Gesellschaft in Hannover www.dpghan.de an.
Interview with Adam Adamczyk, chairman of the German-Polish association in Hanover What is the task of your association? The main task of the German-Polish association in Hanover is to inform the interested German and Polish people about political, social, economical and cultural developments in Poland and therefore help to the breaking down of prejudices. It is important for us to bring these developments to an European and a global context. When was the foundation of the association? 1979 in Hanover. It was the initiative of the former mayor Herbert Schmalstieg, Albrecht Riechers (who was the chairman for a long time) and some other people. What was the background of the foundation? There were two contexts: the contemporaneous foundation of the partnership between the cities Hanover and Poznań as well as the need to concern with the second biggest neighbour of the FRG. How does the association contribute to the communal life? With events, lectures and readings. In the year 2009, we celebrated our 30th anniversary. There, we had a panel discussion with two students from Hanover and Poznań. The topic was “Germans and Poles 20 years after the political change: common interests, global challenges.” In this year, we already offered these events: 40
• April 2010 seminar with short lectures and a panel discussion about: “Russia, Poland, Europe – opponent or partner? • June 2010 lecture with Matthias Kneip And in July 2010: We will talk about Poland after the election. Are there other associations in Germany/Europe? Yes, there is the federal association which publishes the magazine “Dialog”. How is the association financed? With membership subscriptions (41 €/year) and donations. About the association: The German-Polish association Hanover was founded in 1979, to contribute to the understanding of the two countries and to bring the connected peace. It is independent from every political party and offers discussions, travels, humanity help and cultural exchange as well as the support of interpersonal communication. You will find more information on the webpage: www.dpghan.de
41
Axel Buitmann Eine Städtepartnerschaft: Beckum und Grodków Ist eine deutsche Städtepartnerschaft mit unseren polnischen Nachbarn überhaupt möglich?
Ja, das ist es, und eine von vielen Axel, 18 Beckum (DE) Partnerschaften mit osteuropäischen Städten hat die deutsche Stadt Beckum in NordrheinWestfalen. Sie unterhält eine Partnerschaft mit der polnischen Stadt Grodków (dt. Grottkau). Diese Beziehung, die einen Teil von deutsch-polnischer Zusammenarbeit widerspiegelt, entstand folgendermaßen: Am Ende des Zweiten Weltkrieges kam es durch die russische Armee zur Vertreibung der deutschen Bevölkerung aus den östlichen, heute polnischen Gebieten. Ferner wurde aber auch die polnische Bevölkerung aus ihren östlichen, heute ukrainischen Regionen vertrieben. Viele dieser Flüchtlinge aus und um Grodków sind nach Beckum umgesiedelt und lebten und arbeiteten hier. Da es sich um eine große Anzahl von Vertriebenen handelte, wurde in der nachfolgenden Zeit die “Bundesvereinigung der Grottkauer“ gegründet, sie besteht noch heute und vermittelt u.a. zwischen den beiden Städten. In den 1950er Jahren übernahm die Stadt Beckum bzw. der damalige Kreis Beckum, heute Kreis Warendorf, eine Patenschaft, noch keine Partnerschaft, für die Stadt Grodków. Zur Zeit des Kalten Krieges und der Abriegelung Osteuropas war der Kontakt nach Grodków und zu den dort verbliebenen Grottkauern erwünscht, dieser gestaltete sich jedoch zu schwierig. Dennoch blieb die Hoffnung und der Glaube an eine Öffnung des Ostens bestehen. Nach dem Ende des Kalten Krieges in den 1990er Jahren konnte nun der Kontakt nach Grodków wiederhergestellt werden. Infolgedessen wurde 1997 eine Städtepartnerschaft zwischen Beckum und Grodków gegründet. Die Beckumer freundeten sich nun mit der polnischen 42
Bevölkerung, dem noch zehn Jahre zuvor angesehen „Feind“, an. Grund dafür war das gemeinsame Schicksal der Bewohner, die durch die russische Vertreibung mit einander verbunden waren. Diese Partnerschaft dient als ein Zeichen für die Bemühungen, gemeinsam Geschichte aufzuarbeiten und durch Zusammenarbeit für ein gegenseitiges, besseres Verständnis zu sorgen. Von nun an kam es immer wieder zum beiderseitigen Kulturaustausch. Zum Beispiel im musikalischen Bereich, indem ein Chor aus Beckum gemeinsam mit Grottkauer Musikanten ein Konzert gab. Des Weiteren gibt es verschiedene Schüleraustauschprogramme und Ferienlager, aber auch gemeinsame Fußballturniere. Zum berühmten ‚Beckumer Karneval’ reist in jedem Jahr eine polnische Gruppe nach Beckum und nimmt am Rosenmontagsumzug teil. Die wirtschaftlichen Beziehungen zwischen zwei Städten gestalten sich im Allgemeinen jedoch schwierig, daher wird das Verhältnis größtenteils auf der kulturellen Ebene verbessert. Momentan sind noch keine größeren Projekte geplant, doch es freut die Stadt Beckum und ihre Bewohner, miterleben zu dürfen, wie die Entwicklung zwischen Polen und Deutschland weiter voranschreitet. Auch in Zukunft sollen die Kontakte und Beziehungen bestehen bleiben, sodass der Zusammenhalt und die Zusammenarbeit der Städte noch lange existieren und ein gutes deutsch-polnisches Verständnis gewährleistet wird.
Beckum and Grodków – A town twinning
Is a German town twinning with our Polish neighbours even possible? Yes, indeed, and the German city Beckum in North-Rhine Westphalia sustains one of a lot town twinnings with the polish city Grodków. This relationship reflecting parts of the German-polish cooperation developed as follows: At the end of the Pecond World War the russian army banished the german civilians from the eastern regions which are polish nowadays. At the same time the Polish civilians were displaced from the Ukrainian regions by the Russians, too. Many of those who fled out of their homes, resettled in Beckum and began a new life. Since it was a great amount of refugees, an organisation called “Bundesvereinigung der Grottkauer“ was founded which still exists nowadays and mediates between both cities. In the 1950’s Beckum assumed a sponsorship of Grodków, not a town twinning yet. 43
During the Cold War and the bolting of East Europe the contact to Grodków and to the remained people was welcome, but the political situation made the contact to eastern cities very difficult. Nonetheless the hope lasted that the east was opened soon. After the end of the Cold War in 1990 the contact to Grodków could be restored. This was followed by founding a town twinning in 1997. Now, the civilians of Beckum became friends with the polish people, the former “enemy“. The reason for this was the two populations’ shared fate which was that both were banished from their former home region by the Russians. This town twinning serves as a sign for the efforts of reconditioning mutual past and to ensure a better understanding between both cultures through common cooperation. From now on there was repeatedly cultural exchange on both sides. To give an example: a chorus from Beckum gave a concert together with musicians from Grodków. Furthermore there are pupil exchange programs and holiday camps but also common soccer tournaments. Every year a polish group takes part in the famous ‘Beckumer Karneval’. However the economic relationship is rather difficult between both cities and therefore the relationship is mostly improved on the cultural level. At the moment no greater projects are planned, but Beckum and its residents are happy to experience how the development between Germany and Poland proceeds. Even in the future the contacts and relationships shall last, in order that the solidarity and cooperation of both cities will exist for a long time and good German-Polish understandings are guaranteed.
44
Everyday Life
If you take one step back from big politics and economic interests and look at the neighbourly relations of Poland, Czech Republic and Germany on a private level you will find many interesting stories of people being in contact with each other, exchanging experiences and ideas without any prejudices and fears. There are lots of examples for friendship and love between Germans, Poles and Czechs.
45
Nicole König Das Leben zwischen Polen und Deutschland Hey, mein Name ist Nicole König und ich bin fast 16 Jahre alt. Ich wohne heute in Hannover, Deutschland – aber das war nicht immer so. Nicole, 15 Zunächst zu meiner Familie: mein Vater ist Hannover (DE) aus Hannover, meine Mutter dagegen wurde in Torun geboren und hat dann ihre ganze Kindheit und Jungend in Pila, Polen gelebt. Als sie jedoch 19 war und bereits ihr Abitur hatte, entschied sie sich nach Deutschland zu gehen, um dort zu studieren und zu leben. Sie kam also nach Hannover und lernte hier auch meinen Vater kennen. Dann begann sie ihr Studium. Als sie 21 war, wurde ich geboren. Zunächst wuchs ich in Deutschland auf, und wurde von meinen Eltern zweisprachig aufgezogen. Das war gar nicht so einfach, denn ich begann beide Sprachen zu mischen und in einem Satz deutsch und polnisch zu verwenden. Für alle um mich rum war das ziemlich lustig, ich verstand gar nichts mehr. Als ich geboren wurde war meine Mutter mit ihrem Studium noch nicht fertig und von meinem Vater hatte sie sich kurz darauf getrennt, und so kam es, dass sie mich zu meiner Oma nach Polen schickte, um hier in Deutschland in Ruhe ihr Studium beenden zu können. Auf einmal war alles neu für mich. Alles war anders und die Unterschiede der zwei Länder haben sofort auf mich gewirkt, doch es gefiel mir dort. Meine Oma meldete mich in einem Kindergarten an, und ich lernte alles, was Kinder so lernen auf Polnisch. Meine Oma selber war Lehrerin an einer Schule, wo ich sie oft begleitete, was mir riesigen Spaß machte. Alle dort mochten mich und waren sehr nett zu mir. Außerdem war ich nicht das einzige Kindergartenkind, das da rumlief. Manchmal brachten auch die Freundinnen meiner Oma ihre Kinder mit, und die waren alle in meinem Alter, na ja ok ein bisschen älter, aber wir verstanden uns trotzdem alle gut und wurden Freunde. Insgesamt waren wir 10 Kinder. So lernte ich auch meine beste Freundin Iza kennen, welche zufällig die Tochter der besten Freundin meiner Oma war. Die Erwachsenen trafen sich sehr oft alle zusammen und immer nahmen sie uns mit. Wir spielten alle zusammen und hatten immer Spaß, egal was wir auch taten. Am schönsten war es, draußen zu sein und mit den anderen Kinder aus dem Viertel zu spielen, dann waren wir immer richtig viele Kinder. Auch in den Ferien verbrachten wir die Zeit zusammen, denn da organisierten die Erwachsenen immer so etwas wie unsere private Ferienfreizeit. Jedes mal fuhren wir ans Meer, weil wir es so liebten zu segeln – das war das Größte für uns. Und jedes Mal passierten uns die unglaublichsten Sachen. Den Rest des Sommers waren wir dann meistens im Garten unserer „Tante“ 46
– sie war natürlich nicht wirklich unsere Tante, sondern die Mutter einer unserer Freundinnen, aber alle nannten sie Tante. Ihr Garten war das reinste Paradies. Er war groß, überall waren Bäume zum Klettern, alle möglichen Früchte wuchsen dort und ein kleines Haus war auch dort. Wir waren dann immer den ganzen Tag dort und wenn es abends Zeit war, nach Hause zu gehen, bettelten wir jedes Mal darum, in dem kleinen Häuschen übernachten zu dürfen. Meistens durften wir es dann. So verbrachte ich meine Kindheit dort, bis meine Mutter mit Studieren fertig war und mich wieder nach Deutschland holte, da war ich ca. 4 Jahre alt. Damals verstand ich natürlich noch nicht, was passiert, denn für mich war Polen zu meiner Heimat und meine Oma, ihre Freunde und vor allem ihre Kinder zu meiner Familie geworden. Aber ich musste zurück. Anfangs war ich völlig verängstigt, denn ich hatte tatsächlich über die Zeit die deutsche Sprache verlernt. Als meine Mutter mich dann in einem Kindergarten anmeldete und zum ersten Mal hinbrachte, wollte ich gar nicht dort bleiben, denn ich verstand die Kinder nicht und sie waren auch ganz anders als die Kinder in Polen. Dort kamen sie alle auf mich zu und redeten mit mir und fragten, ob ich nicht mit ihnen spielen möchte, doch hier war es genau andersrum. Ich setzte mich in eine Ecke und schmollte, und keiner sprach mit mir. Sie sahen mich nur an. Irgendwann, nach einigen Tagen besagten Ablaufs, kam jedoch ein Mädchen auf mich zu. Greta. Sie ist bis heute meine Freundin. Sie sprach mich also an, und mittlerweile hatte ich mich an die deutsche Sprache auch wieder gewöhnt. Ich verstand sie also halbwegs, aber wir brauchten nicht viele Worte, denn wir verstanden uns auch so. Ab da machten wir einfach alles zusammen, und unsere Mütter wurden ebenfalls Freundinnen. Greta und ich spielten jeden Tag zusammen, und wie sich rausstellte, wohnte sie auch noch ganz in meiner Nähe, so dass wir uns immer auf dem Spielplatz zwischen unseren beiden Wohnhäusern trafen. Ich hatte zwar viel Spaß mit Greta, doch trotzdem vergaß ich nicht meine Freunde in Polen, welche ich sehr vermisste. Also beschloss meine Mutter, mich in den Ferien wieder zu meiner Oma zu lassen. Ich freute mich riesig und als ich dort ankam, war wieder alles wie früher. Alles war irgendwie lockerer, und wir spielten so, als wäre ich nie weggewesen, obwohl sie mir jetzt natürlich viel mehr Aufmerksamkeit schenkten. Ich meine wie viele polnische Kinder hatten schon eine Freundin, die aus Deutschland kommt, der man das aber nicht anhörte. Außerdem wollten sie einfach alles wissen, wie es dort war, wie es aussah, wie die Kinder dort waren – eben alles, was ein Kind von 5 Jahren so interessiert. Ich erzählte ihnen alles, was sie wissen wollten, und fand es einfach nur toll, wieder bei ihnen zu sein. Doch leider musste ich immer wieder zurück, und jedes Mal war ich irrsinnig traurig darüber, weil ich mich in Polen so wohl fühlte. Irgendwann jedoch musste ich mich einfach daran gewöhnen, dass ich jetzt in Deutschland leben würde und dass ich meine polnischen Freunde und Verwandte nur noch in den Ferien sehen
47
würde. Und trotzdem war das immer mit die schönste Zeit für mich. Als ich sechs war wurde ich eingeschult. Zu meinem Glück kam ich mit Greta in eine Klasse. Wir wurden beste Freundinnen und lernten zusammen noch viele andere Kinder kennen, und langsam hörte ich auf, soviel an meine Freunde in Polen zu denken, denn ich konnte nur noch zwei Mal im Jahr nach Polen fahren. Als ich älter wurde, merkte ich immer mehr wie sehr sich die beiden Länder unterscheiden und trotzdem ähneln, und auf die Frage, die mir viele Menschen stellen, wo ich mich wohler fühle und ob ich mich eher als Deutsche oder als Polin fühlte, wusste ich nie eine Antwort, obwohl ich natürlich genau wusste, dass meine eigentliche Heimat Deutschland war. Bis heute fahre ich immer noch sehr gerne nach Polen und besuche meine Freunde und Familie dort. Wir verstehen uns immer noch alle so wie früher und fahren immer noch zusammen ans Meer – in Polen fühle ich mich immer so, als wäre ich nie weggewesen. Wenn ich dann wieder nach Hause komme, weiß ich immer, dass hier alle meine Freunde und auch Greta, mit der ich zwar nicht mehr auf eine Schule gehe, die ich aber trotzdem jeden Tag sehe, auf mich warten und dass ich hier wirklich zu Hause bin. Man gewöhnt sich daran, hier zu leben, passt sich an, und vergisst seine polnischen Wurzeln für einen Moment, aber wenn man dann mal dort ist, anfängt, wieder Polnisch zu reden, mit den Leuten dort Zeit zu verbringen und dort viele Dinge erlebt, erinnert man sich wieder daran, wie schön es ist, eine zweite Heimat zu haben.
Życie pomiędzy Polską a Niemcami Hej, nazywam się Nicole König i mam prawie 16 lat. Mieszkam dziś w Hanowerze, czyli w Niemczech, ale nie zawsze tak było. Na początek parę słów o mojej rodzinie: mój tata pochodzi z Hanoweru, moja mama urodziła sie natomiast w Toruniu i całe swoje dzieciństwo oraz młodość spędziła w Pile. Gdy miała 19 lat i zdała maturę, zdecydowała się jednak wyjechać do Niemiec, by tam studiować i mieszkać. W Hanowerze poznała mojego tatę i rozpoczęła studia. Urodziłam się, gdy ona miała 21 lat. Najpierw dorastałam w Niemczech, gdzie byłam przez moich rodziców dwujęzycznie wychowywana. To nie było wcale takie łatwe, gdyż zdarzało się, że w nawet jednym zdaniu potrafiłam mieszać dwa języki. Wszystkich to śmieszyło to, a ja nie rozumiałam nic więcej. Kiedy się urodziłam, moja mama była wciąż w trakcie studiów. Rozstała się także z moim ojcem. By móc skończyć studia w Niemczech, wysłała mnie do Polski do mojej babci. Wszystko było tam dla mnie zupełnie nowe i całkiem inne, mimo to bardzo mi się podobało. Babcia zapisała mnie do przedszkola, gdzie uczyłam się wszystkiego, czego 48
uczą się polskie dzieci. Była nauczycielką i często odwiedzałam ją w szkole, w której uczyła, co sprawiało mi wiele radości. Wszyscy mnie tam lubili i byli dla mnie mili. Poza tym nie byłam jedynym przedszkolakiem, który tam biegał. Czasami koleżanki mojej babci również przyprowadzały ze sobą swoje dzieci. Były one w moim wieku, może trochę starsze, lecz mimo to bardzo dobrze się rozumieliśmy i szybko zostaliśmy przyjaciółmi. W sumie była nas dziesiątka. Tak poznałam też moją najlepszą przyjaciółkę Izę, która – tak się złożyło – była córką najlepszej przyjaciółki mojej babci. Spotykały się one więc często, zawsze zabierając nas ze sobą. Bawiłyśmy się wszystkie razem i nigdy nie było nudno, nieważne, co robiłyśmy. Najprzyjemniej było jednak spędzać czas na dworze wraz z innymi dziećmi z okolicy. A było ich naprawdę wiele. Również w czasie ferii spędzałyśmy czas razem, gdyż dorośli organizowali dla nas coś na kstałt prywatnych kolonii. Za każdym razem jechaliśmy nad morze, ponieważ tak bardzo lubiliśmy żeglować. I każdego roku przytrafiały nam się najbardziej niesamowite rzeczy. Resztę lata spędzaliśmy najczęściej w ogrodzie naszej „cioci” – oczywiście nie była to nasza prawdziwa ciocia, tylko mama naszej koleżanki, ale wszyscy nazywali ją „ciocią”. Jej ogród był najprawdziwszym rajem. Był on duży i wszędzie rosły drzewa, po których można było się wspinać i które poza tym dawały wszystkie możliwe owoce. Stał tam też mały domek. Całe dnie spędzaliśmy zatem na zewnątrz, a kiedy zapadał zmrok i przychodził czas, by iść do łóżka, prosiliśmy zawsze, byśmy mogli nocować w tym małym domku. I najczęściej mogliśmy. W ten sposób płynęło moje dzieciństwo, dopóki mama nie ukończyła studiów i nie zabrała mnie z powrotem do Niemiec. Miałam wtedy cztery lata. Wówczas nie rozumiałam oczywiście, co się stało, ponieważ dla mnie to Polska była ojczyzną, a babcia i moi tutejsi przyjaciele stali się moją rodziną. Musiałam jednak wrócić z powrotem. Na początku byłam bardzo przestraszona, ponieważ w ciągu tego czasu moja znajomość języka niemieckiego znacznie się pogorszyła. Kiedy moja mama po raz pierwszy zaprowadziła mnie do niemieckiego przedszkola, wcale nie chciałam tam zostać, ponieważ nie rozumiałam innych dzieci. Były one poza tym inne niż dzieci w Polsce. Tam wszystkie od razu chciały się ze mną zaprzyjaźnić, zagadywały mnie i pytały, czy chcę się z nimi bawić. Tutaj wyglądało wszystko zupełnie inaczej. Siedziałam sama w kącie i się dąsałam. Nikt nie chciał ze mną rozmawiać, wszyscy mi się tylko przyglądali. Pewnego dnia podeszła do mnie jednak jedna z dziewczynek. Była to Greta, która do dziś jest moją przyjaciółką. Zaczęłyśmy ze sobą rozmawiać i z czasem znów przyzwyczaiłam się do języka niemieckiego. Na początku rozumiałam ją jedynie częściowo, ale właściwie nie potrzebowałyśmy wiele słów, by się zrozumieć. Od tamtej pory wszystko robiłyśmy razem. Nasze mamy też się ze sobą zaprzyjaźniły. Greta i ja spędzałyśmy każdy dzień razem, a jak się wkrótce okazało, mieszkała ona tuż koło mnie, więc spotykałyśmy
49
się zawsze na placu zabaw pomiędzy naszymi domami. Mimo że bardzo lubiłam Gretę, nie zapomniałam o swoich przyjaciołach w Polsce, za którymi bardzo tęskniłam. Moja mama postanowiła więc, że ferie mogę spędzać u babci. Ogromnie się z tego ucieszyłam, a kiedy tam przejechałam, wszystko było jak kiedyś. Bawiłam się z moimi polskimi przyjaciółmi tak, jakbym nigdy stamtąd nie wyjechała, choć teraz naturalnie poświęcali mi oni jeszcze więcej uwagi. Chcieli wiedzieć, jak jest w Niemczech, jak tam wszystko wygląda, jakie są dzieci – interesowało ich po prostu wszystko, co może zainteresować pięciolatka. Opowiadałam im cierpliwie o wszystkim, ciesząc się, że mogę być z nimi. Gdy ferie się kończyły, musiałam wracać z powrotem i za każdym razem byłam z tego powodu bardzo smutna, ponieważ tak dobrze czułam się w Polsce. W końcu byłam jednak zmuszona przyzwyczaić się, że teraz mieszkam w Niemczech i moich polskich przyjaciół oraz krewnych będę widywała tylko parę razy do roku. Pomimo to wizyty w Polsce były dla mnie zawsze przepięknymi momentami. Kiedy miałam 6 lat, poszłam do szkoły. Na szczęście trafiłyśmy z Gretą do tej samej klasy. Byłyśmy najlepszymi przyjaciółkami i poznałyśmy razem wiele nowych osób. Powoli przestałam tak dużo myśleć o moich przyjaciołach w Polsce, zwłaszcza że tak rzadko mogłam ich odwiedzać. Im byłam starsza, tym coraz wyraźniej dostrzegałam, jak bardzo różni się życie w obu krajach i jak jednocześnie jest do siebie podobne. Na zadawane przez wiele osób pytanie, gdzie jest mi lepiej i czy czuję się bardziej Polką, czy Niemką, nigdy nie znałam odpowiedzi. Choć oczywiście dokładnie wiedziałam, że moim rzeczywistym domem były Niemcy. Do dziś z przyjemnością jeżdżę do Polski i odwiedzam tam rodzinę oraz przyjaciół. Rozumiemy się cały czas tak samo dobrze jak kiedyś i w dalszym ciągu jeździmy wszyscy razem nad morze. W Polsce czuję się zawsze tak, jakbym nigdy stamtąd nie wyjeżdżała. A kiedy z powrotem wracam do domu, wiem zawsze, że moi przyjaciele tutaj, jak również Greta, z którą już wprawdzie nie chodzę do szkoły, a którą mimo to codzennie widzę, zawsze na mnie czekają i że to tutaj tak naprawdę jestem w domu. Przyzwyczaiłam się do życia w Niemczech i czasami zapominam na chwilę o swoich polskich korzeniach. Ale kiedy przyjeżdżam do Polski, zaczynam mówić po polsku, spotykam się ze znajomymi i spędzam z nimi czas, od razu przypominam sobie, jak to pięknie jest mieć drugą ojczyznę.
Život mezi Polskem a Německem Ahoj, jmenuji se Nicole König a je mi necelých 16 let. Bydlím v Hannoveru, v Německu – ale ne vždycky to tak bylo. 50
Nejdřív něco k mé rodině: můj táta je z Hannoveru, moje máma se ale narodila v Toruni a celé svoje dětství a mládí strávila v Pile, v Polsku. Když jí bylo 19 a měla už hotovou maturitu, rozhodla se jít studovat a žít do Německa. Přestěhovala se tedy do Hannoveru a poznala tady mého tátu. Začala studovat. Když jí bylo 21, narodila jsem se já. Nejprve jsem vyrůstala v Německu a rodiče mě vychovávali dvojjazyčně. Nebylo to vůbec tak jednoduché, protože jsem začala oba jazyky míchat dohromady a v jedné větě jsem používala polštinu i němčinu. Pro všechny kolem to bylo docela legrační, já už nerozuměla ničemu. Když jsem se narodila, máma ještě nebyla se studiem hotová, navíc se zanedlouho rozešla s mým tátou, a tak se rozhodla mě poslat k babičce do Polska, aby tu v Německu mohla svoje studium v klidu dokončit. Všechno pro mě bylo najednou nové. Všechno bylo jiné a rozdíly mezi oběma zeměmi na mě začaly okamžitě působit, ale líbilo se mi tam. Babička mě přihlásila do školky a já se učila všechno, co se tak děti učí, polsky. Babička byla sama učitelkou na jedné škole, kam jsem ji často doprovázela, to mě moc bavilo. Všichni mě tam měli rádi a byli ke mně moc milí. Kromě toho jsem nebyla jediné dítě ze školky, které tam kolem pobíhalo. Někdy vzaly i kamarádky mé babičky své děti s sebou a ti byli všichni v mém věku – no dobře, trošku starší, ale i přesto jsme si všichni dobře rozuměli a stali se kamarády. Celkem nás bylo deset. Tak jsem poznala i svou nejlepší kamarádku Izu, která byla náhodou dcera nejlepší kamarádky mé babičky. Dospělí se setkávali velmi často a vždy nás brali s sebou. Hráli jsme si společně a dobře se bavili, ať už jsme dělali cokoli. Nejkrásnější bylo být venku a hrát si s ostatními dětmi ze čtvrti, to nás pak bylo už vážně hodně. Čas jsme spolu trávili i o prázdninách, protože v tu dobu pro nás dospělí vždy organizovali něco jako soukromé prázdninové volnočasové aktivity. Pokaždé jsme jeli k moři, protože jsme všichni milovali plachtění – to pro nás byl ten největší zážitek. A pokaždé se děli neuvěřitelné věci. Zbytek léta jsme pak byli většinou na zahradě naší „tety“ – nebyla samozřejmě tak docela naší tetou, byla to máma jedné z našich kamarádek, ale všichni jsme jí říkali teto. Její zahrada byla vyloženě rájem. Byla velká, všude byly stromy k lezení, rostly tam nejrůznější plody a byl tam i malý domek. Byli jsme tam vždycky celý den, a když byl večer čas jít domu, žadonili jsme vždycky, abychom směli přespat v tom malém domku. Většinou jsme směli. Tak jsem tam trávila své dětství, až do doby, kdy moje máma dokončila své studium a vzala si mě zpátky do Německa, to mi byly asi čtyři roky. Tenkrát jsem samozřejmě ještě nerozuměla, co se děje, protože Polsko se stalo mým domovem a moje babička, její kamarádi a především jejich děti mou rodinou. Ale musela jsem zpátky. Ze začátku jsem byla celá vystrašená, protože jsem se za ten čas úplně odnaučila německy. Když mě pak máma přihlásila do školky a poprvé mě tam vzala, nechtěla jsem tam vůbec zůstat, protože jsem těm dětem nerozuměla a byly taky úplně jiné než ty polské. Tam ke mně všechny přišly a začaly si se mnou povídat a 51
ptaly se mě, jestli si s nimi nechci hrát, tady to bylo úplně obráceně. Sedla jsem si do rohu a durdila jsem se a nikdo se se mnou nebavil. Všichni se na mě jen koukali. Někdy, po pár podobných dnech, ke mně přece jenom přišla jedna holka. Greta. Dodnes jsme kamarádky. Oslovila mě, mezitím jsem si znovu zvykla i na němčinu. Rozuměla jsem ji tedy tak napůl, ale nepotřebovaly jsme mnoho slov, protože jsme si rozuměly i tak. Od té doby jsme dělaly všechno společně a naše mámy se staly taky kamarádkami. Hrála jsem si s Gretou každý den a jak se ukázalo, bydlela nedaleko, takže jsme se setkávaly vždy na hřišti mezi našimi domy. S Gretou jsem si sice užila spoustu zábavy, ale přesto jsem nezapomněla ani na své kamarády v Polsku, po kterých se mi moc stýskalo. Moje máma se proto rozhodla poslat mě na prázdniny zase k babičce. Hrozně jsem se těšila, a když jsem tam přijela, bylo všechno jako dřív. Všechno bylo úplně bezprostřední, hráli jsme si spolu, jako bych ani nikdy nebyla pryč, i když mi teď věnovali samozřejmě víc pozornosti. Myslím tím – kolik polských dětí už mělo kamarádku z Německa, na které to ale nešlo poznat. Kromě toho chtěli všechno vědět, jaké to tam bylo, jak to vypadalo, jaké tam byly děti – prostě všechno, co tak může pětileté dítě zajímat. Všechno jsem jim vyprávěla a byla jsem nadšená, že jsem zase s nimi. Bohužel jsem ale zase musela zpátky a vždycky jsem kvůli tomu byla šíleně smutná, protože jsem se v Polsku cítila skvěle. Někdy jsem si ale musela zvyknout, že teď musím žít v Německu a že své polské kamarády a příbuzné uvidím už jen o prázdninách. S nimi to pro mě byla přesto vždycky nejhezčí doba. Když mi bylo šest, začala jsem chodit do školy. Naštěstí jsem byla s Gretou ve stejné třídě. Staly jsme se nejlepšími kamarádkami a poznaly společně ještě spoustu dalších dětí, a pomalu jsem tak přestávala myslet tolik na svoje polské kamarády, protože do Polska jsem mohla jen dvakrát do roka. Když jsem byla starší, všímala jsem si pořád víc, jak moc se ty dvě země liší a přesto jsou si podobné, a na otázku, kterou mi kladlo mnoho lidí, kde se cítím lépe a jestli si připadám spíše jako Němka nebo Polka, jsem nikdy nedokázala odpovědět, i když jsem samozřejmě úplně věděla, že mým domovem je vlastně Německo. Dodnes jezdím do Polska velmi ráda a navštěvuji tam svoje kamarády a svou rodinu. Rozumíme se všichni tak jako dřív a pořád jezdíme společně k moři – v Polsku se vždycky cítím, jako bych nikdy ani nebyla pryč. Když se pak vrátím domů, vždycky vím, že tu na mě čekají všichni mí kamarádi, včetně Gréty, s kterou už sice nechodím do jedné školy, ale i přesto ji vidím každý den, a že jsem tu opravdu doma. Člověk si zvykne tu žít, přizpůsobí se, na chvilku zapomene na své polské kořeny, ale když je zase tam, začne znovu mluvit polsky, tráví tam čas s kamarády a zažije toho spoustu, vždycky si vzpomene, jak je krásné mít druhý domov.
52
portal of good
news
Portal of Good News is made possible by the cooperation of different Polish, Czech and German institutions. We thank our partners and promoters for their support! The Kreisau-Initiative Berlin makes a relevant contribution to East-West European relations through its networking, PR, consulting and project work. The NGO aims to initiate debates among young Europeans on European values, the functioning of European democracies and newly emerging topics of mutual interest, as well as to support the integration of social and ethnic minorities. It is of great concern to include young underprivileged and mentally challenged people in international exchange-programmes. For more information see www.kreisau.de.
The aim of the Polish Krzyżowa Foundation for Mutual Understanding in Europe is supporting peaceful and tolerant existence of nations, social groups and individuals in Europe. In order to do this we bring together people from many nations so that they may talk and share their views of the world. Krzyżowa bursts with life thanks to the diversity of the people who meet here, bringing their ideas to others and learning from the actions of new friends and partners. For more information visit www.krzyzowa.org.pl.
The Comprehensive school I.J. Paderewski in Wałbrzych, Poland focuses on the arts, biology, chemistry, mathematics, physics, languages and management. Many students of the Paderewski school participate in international youth projects and contests. Thereby they have the full support of very dedicated teachers. For more information visit www.1lo.walbrzych.pl. 53
Antikomplex is a Czech NGO that tries to open the discussion about Sudetland in Czech society. The most famous and still running project is a photo exhibition and book “Lost Sudetland”. By comparing the pictures of same places in 1930s and nowadays we want to open the discussion about this biggest hate crime in Czech society. At present we also work on a project of educational TV series “Balloner Kráčmera”. More information on www.antikomplex.cz.
Tandem means transborder youth exchange between Germany and Czech Republic. Since 1997 the two Tandem-offices in Regensburg (DE) and Plzen (CZ) aim at connecting young people from Germany and Czech Republic by coordinating German-Czech youth projects and supporting teachers and youth leaders. For more information visit www.tandem-info.net. The Edith Stein Foundation Wrocław was founded in 1989 as one of the first Polish non-governmental organisations. The main aim of its work is to promote the GermanPolish and Christian-Jewish understanding as well as to contribute to the building of a civil society in postcommunistic Central Eastern Europe. With the Edith Stein House as an institution for the cultural and academic dialogue the Foundation wants to enrich the cultural life in Wrocław. For more infomation visit www.edytastein.org.pl.
The Freya von Moltke Foundation, a non-profit organization located in Berlin, is neither politically affiliated nor administered by governmental agencies. Revenues of the capital stock of the Foundation directly support the work of the New Kreisau. This work includes educational projects of the New Kreisau and preservation and maintenance costs of the New Kreisau facility. For more information visit www.fvms.de.
54
Portal Postcard
www.portalofgo o d n e w s . e u
young people report on good neighbourly collaboration in Europe
portal of good
news
portal of good
www.portalofgoodnews.eu
news
