Portál, (...) O světcích [se říká], ˇze jejich ˇzivot je mnohdy ad admirandum, sed non ad imitandum (k obdivu, ale nikoli k napodobování)

˚ Tomasz Dostatni, Tomásˇ Hal´ık: Sm´ırˇ ená ruznost

1

Tomasz Dostatni, Tomásˇ Hal´ık

Sm´ırˇená ruznost ˚ Portál, 2011

• 11 (. . .) O svˇetc´ıch [se rˇ´ıká], zˇ e jejich zˇ ivot je mnohdy ad admirandum, sed non ad imitandum (k obdivu, ale nikoli k napodobován´ı) (. . .). • 15 ´ Stále poukazuji na to, zˇ e kl´ıcˇ ovym naˇs´ı doby, naˇs´ı dneˇsn´ı spoleˇcnosti, která je národnostnˇe, politicky, kulturnˇe, ´ ukolem náboˇzensky pluralitn´ı, je uˇcit se pˇrijmout, uznat a pochopit odliˇsnost druhého nejen jako moˇzný zdroj ohroˇzen´ı, nýbrˇz pˇredevˇs´ım jako moˇzný zdroj vlastn´ıho obohacen´ı, doplnˇen´ı – a to pˇredpokládá a pˇrinásˇ´ı také naˇse zpokornˇen´ı a prohlouben´ı, zmoudˇren´ı. K tomu ovˇsem vede dlouhá cesta, protoˇze jinakost v sobˇe také pochopitelnˇe nese rizika nedorozumˇen´ı, ˚ Pochopit jinakost druhého jako moˇzné obohacen´ı pˇredpokládá vzdát se apriorn´ıho nároku na napˇet´ı a konfliktu. univerzáln´ı platnost svého vlastn´ıho vidˇen´ı svˇeta. Znamená to vzdát se triumfalismu, to znamená pˇredstavy, zˇ e já jsem vlastn´ıkem vˇs´ı pravdy. Je tˇreba si uvˇedomit a pˇriznat si svou koneˇcnost, omezenost a fakt, zˇ e se kaˇzdy´ d´ıváme na ˚ e, ponˇevadˇz to prostˇe svˇet z odliˇsné perspektivy. Pochopit, zˇ e je tud´ızˇ pˇrirozené, zˇ e o mnoha vˇecech vypov´ıdáme ruznˇ odpov´ıdá skuteˇcnosti, zˇ e kaˇzdy´ stoj´ıme na jiném m´ıstˇe, v jiné tradici, navazujeme pˇrirozenˇe na mnohé vˇeci, které jsou tˇem druhym ´ neznámé, a tud´ızˇ cˇ asto nepochopitelné. • 16 ˚ ˚ Sm´ırˇená ruznost neznamená pouze sm´ırˇ en´ı se s ruznost´ ı, nybrˇ ´ z proces pokojné komunikace, vyˇzaduj´ıc´ı hermeneuty, tlumoˇcn´ıky, snaˇz´ıc´ı se interpretovat vlastn´ı i ciz´ı hodnoty srozumitelnˇe, vˇernˇe a vˇerohodnˇe, aby mohlo doj´ıt ke skuteˇcnému porozumˇen´ı. • 16 ´ ˚ To, co je velkym kˇrest’anské teologie dnes, je stále hloubˇeji promyˇ pojet´ı Boha jako Trojice – ´ ukolem ´ slet dusledky ˚ Boha, ktery´ je spojen´ım jednoty a ruznosti, spojen´ım oné s niˇc´ım nesrovnatelné jedineˇcnosti Boha s vnitˇrn´ı pluralitou ˚ ktery´ je sám v sobˇe spoleˇcenstv´ım, je totiˇz svatym spoleˇcenstv´ı osob“. Buh, ´ pramenem plurality stvoˇreného svˇeta, ” ˚ rˇ´ıká ano naˇs´ı ruznosti, pestrosti a mnohovrstevnatosti. • 17 (. . .) Uˇz v rˇ adˇe textu˚ hebrejské Bible je naznaˇcena vnitˇrn´ı dynamika Boˇz´ıho zˇ ivota: napˇr´ıklad pojmy Boˇz´ı duch, Boˇz´ı moudrost, Boˇz´ı slovo jsou nˇecˇ ´ım, co v biblickych textech (a pak i v teologii a mystice judaismu) pˇrekraˇcuje ryze ´ ˚ unitárn´ı pojet´ı boˇzstv´ı. Právˇe na tomto pudorysu – vztahu Boha a jeho hypostaz´ı, Moudrosti, Ducha, Slova – se rozv´ıjela pozdˇejˇs´ı patristická teologie Boˇz´ı trojjedinosti. • 17 ˚ ˚ Pojet´ı Boha jakoˇzto Boha spojuj´ıc´ıho jedineˇcnost a ruznost má vyznamn´ e dusledky také pro chápán´ı svˇeta, má své ´ ˚ politické dusledky i vliv na chápán´ı c´ırkve. Spoleˇcnost a c´ırkev, která - nakolik je lidská – chce byt ´ (podobnˇe jako ˚ ze byt ˚ ze byt cˇ lovˇek) obrazem Boˇz´ım, nemuˇ ´ monolitn´ı, jednolitá, nemuˇ ´ ani strnule patriarcháln´ı. Mus´ı v n´ı byt, ´ tedy mysl´ım v c´ırkvi i spoleˇcnosti obecnˇe, kromˇe jiného také m´ısto pro ty, kdo reprezentuj´ı svobodné prorocké ( ruˇsivé“) ” vanut´ı Ducha. • 18


2

˚ ymi (. . .) Stejnˇe jako se snaˇz´ım hájit Boˇz´ı velikost, velikost a vzneˇsenost Boˇz´ıho tajemstv´ı pˇred ruzn dokazovaˇci“, kteˇr´ı ´ ” nakonec dˇelaj´ı z Boha pˇredmˇet“, jsoucno mezi jsoucny, se stejnou vehemenc´ı se snaˇz´ım hájit tajemstv´ı vzkˇr´ısˇ en´ı pˇred ” tˇemi, kdo by je chtˇeli zbanalizovat a redukovat, udˇelat z nˇej prostˇe jen odpovˇed’ na otázku po osudu Jeˇz´ısˇ ovy mrtvoly. • 21 Kˇrest’anstv´ı nen´ı nic statického, v´ıra nespoˇc´ıvá v jednorázovém pˇrijet´ı souboru dogmat, v´ıra je obrat a trvaly´ zˇ ivotn´ı pohyb, cesta následován´ı. • 21 ˚ zité neskonˇcit kˇr´ızˇ em a na kˇr´ızˇ i. Kdysi mˇe velmi oslovil jeden text Jozefa ´ (. . .) Kˇr´ızˇ nelze obej´ıt, ale je také duleˇ Tischnera, v nˇemˇz ironicky p´ısˇ e o kˇrest’anech, kteˇr´ı nejsou ochotni a schopni ani po Velikonoc´ıch sestoupit z kˇr´ızˇ e“. ” Mˇel pˇred oˇcima lidi, kteˇr´ı zaˇzili pronásledován´ı v dobˇe komunismu, ale jako by v té situaci muˇcedn´ıku˚ ustrnuli a nebyli schopni vykroˇcit z role ukˇrivdˇenych ´ obˇet´ı, pˇrekonat trauma bolesti a odm´ıtnout pokuˇsen´ı touhy po odplatˇe ˚ prvn´ı dar uˇcedn´ıkum ˚ a pomstˇe. Vzkˇr´ısˇ en´ı je také odpuˇstˇen´ı: ne nadarmo Jeˇz´ısˇ po svém vzkˇr´ısˇ en´ı pˇrinásˇ´ı jako svuj Ducha a s n´ım i dar odpuˇstˇen´ı a moc odpouˇstˇet. • 24 ˚ zitym (. . .) Pro nás, kdo jsme konvertovali v dobˇe komunismu, byla hodnˇe duleˇ ´ motivem c´ırkev. Setkávali jsme se s n´ı v podobˇe chudé, pronásledované c´ırkve, v podobˇe spoleˇcenstv´ı mladych ´ lid´ı mnohdy vystavenych ´ velkému riziku a také prostˇrednictv´ım knˇezˇ ´ı, kteˇr´ı se tehdy po dlouhodobém vˇeznˇen´ı ocitli na svobodˇe. A tato podoba c´ırkve byla pro nás neobyˇcejnˇe vˇerohodná. Mnoz´ı z nás si rˇ´ıkali, zˇ e pokud tato c´ırkev, která proˇsla rˇ adou zkouˇsek a nenechala se pohltit ani ochoˇcit totalitn´ım reˇzimem (pˇrinejmenˇs´ım v tˇech podobách, které jsme poznali), nˇeco tvrd´ı, bude to asi pravda. Vˇerohodnost c´ırkve pro nás byla nˇecˇ ´ım, co nás vedlo k v´ırˇ e a bylo zárukou pravdivosti poselstv´ı, které c´ırkev hlásala. Dnes cˇ asto slyˇs´ım od mladych ´ lid´ı: Ano, v´ıra je bájeˇcná vˇec, ale kdyˇz uˇz to bez té c´ırkve nejde, tak my to také nˇejak vydrˇz´ıme. Pro mnohé je dnes c´ırkev, jak ji kolem sebe zaˇz´ıvaj´ı, sp´ısˇ pˇrekázˇ kou na cestˇe neˇz pomoc´ı. V tom vid´ım urˇcity´ posun. • 25 (. . .) Náhoda je pseudonym Boˇz´ı. • 26 ´ a jednostrannost] poukazuje k nˇecˇ emu, co bylo potlaˇcováno, co se vˇsak o to silnˇeji hlás´ı nyn´ı o slovo (. . .) [Kaˇzdá moda a reaguje na skuteˇcné potˇreby. • 27 Znám (. . .) [lidi], které k pˇremyˇ ´ slen´ı o v´ırˇ e vyprovokovala umˇelecká d´ıla, nˇekdy i velmi kontroverzn´ı, vˇcetnˇe filmu Martina Scorseseho Posledn´ı pokuˇsen´ı Krista, proti kterému mnoz´ı kˇrest’ané v cizinˇe protestovali a zapalovali kina. A u nás ten film nˇekolik mladych ´ lid´ı vyprovokoval k tomu, zˇ e se zaˇcali zaj´ımat o evangelium a nakonec je to pˇrivedlo i do c´ırkevn´ıho prostˇred´ı. Nˇekdy právˇe polemika s kˇrest’anstv´ım, nebo alesponˇ s jeho tradiˇcn´ımi podobami, probud´ı zájem u tˇech, které by tradiˇcn´ı podoby v´ıry nikdy neoslovily. Jsou to tedy opravdu mnohé cesty a nestaˇc´ım se divit Boˇz´ı fantazii a vynalézavosti, s n´ızˇ mladé lidi oslovuje. • 30 Zaˇzil jsem uˇz mnohokrát, zˇ e kazatel pronesl nejdˇr´ıve kázán´ı pro dospˇelé“, které uˇz samo o sobˇe bylo dost infantiln´ı, ” a potom zopakoval totézˇ pro dˇeti“, jen jeˇstˇe o dva stupnˇe intelektuáln´ı nároˇcnosti n´ızˇ e, jako kdyby pˇredpokládal, ” zˇ e d´ıtˇe je maly´ idiot. Z rozhovoru˚ s mou kmotˇrenkou a s nˇekolika dˇetmi ve svém okol´ı jsem vˇsak nabyl dojmu, zˇ e d´ıtˇe má nesm´ırnˇe bohaty´ myticko-náboˇzensky´ svˇet. My dospˇel´ı jsme vˇsak uˇz z nˇeho byli vyhnáni a nen´ı snadné se do nˇej vˇz´ıt. Kdyˇz Jeˇz´ısˇ rˇ´ıkal, nebudete-li jako dˇeti, nevejdete do královstv´ı nebeského“, nepoˇzadoval, abychom byli ” infantiln´ı, abychom zustali ˚ dˇetmi nebo si na dˇeti hráli. To, co rˇ ada knˇezˇ ´ı pˇredvád´ı pod záminkou, zˇ e mluv´ı k prostym ´ ” lidem“ a mus´ı k nim mluvit jako k dˇetem“, je zˇ alostná karikatura dˇetského svˇeta (. . .). ” • 31 P´ısmo a tradici je moˇzné chápat bud’doslova, anebo vázˇ nˇe, bud’se spokojovat s povrchn´ım, prvoplánovym doslovnym“ ´ ´ ” chápán´ım a mechanickym ´ pˇredáván´ım, do nˇehoˇz si vˇzdy pak nevˇedomky prom´ıtáme pˇredporozumˇen´ı naˇs´ı doby, anebo si dát práci s tlumoˇcen´ım“, poctivym ´ hlubˇs´ım hledán´ım smyslu pod nánosy a pˇremalbami, s porozumˇen´ım ” na základˇe znalost´ı kontextu. • 33 ˚ zeˇs ztotoˇznit s jednou podobou katolického prostˇred´ı, urˇcitˇe nˇekde najdeˇs jinou, která pro tebe bude Pokud se nemuˇ ˇ ı. inspirac´ı a kde nalezneˇs domov. To bohuˇzel malé c´ırkve“ neumoˇznuj´ ”


3

• 36 (. . .) Katolická c´ırkev ve své teologické, spirituáln´ı a liturgické tradici disponuje ohromnym ´ bohatstv´ım, které vˇsak mnoz´ı z tˇech, kteˇr´ı by ho mˇeli pˇredávat, sami poˇra´ dnˇe neznaj´ı a nedovedou vˇerohodnˇe zprostˇredkovat. Proto se pˇr´ıliˇs ˚ ano, je nediv´ım té distanci mnohych ´ lid´ı od dneˇsn´ı institucionáln´ı podoby c´ırkve. Ale zárovenˇ l´ıto je mi zástupu“, ” mi hroznˇe l´ıto, zˇ e tolik lid´ı c´ırkev opouˇst´ı nebo zˇ ije na jej´ım okraji, zˇ e tito lidé neˇcerpaj´ı z jej´ıho duchovn´ıho bohatstv´ı. Vid´ı jen jej´ı b´ıdu, jej´ı ubohost (nˇekdy reálnou, nˇekdy ve zkresleném mediáln´ım obrazu), ale nevid´ı jej´ı poklady. • 39 ˚ ze trvale uniknout zˇ a´ dny´ cˇ lovˇek, ne(. . .) Pokud si i apateisté“ kladou nˇejaké otázky po smyslu, a tˇem snad nemuˇ ” ˚ kladou si je zpusobem náboˇzenskym, nespatˇruj´ı v tom svém tázán´ı nˇeco, co by bylo jakkoli bl´ızké v´ırˇ e a c´ırkvi, co by ´ bylo jakkoli v souladu s t´ım, jak smysl zˇ ivota pojmenovává a proˇz´ıvá kˇrest’anstv´ı. ´ ıch vˇedomost´ı Tento postoj byv´ ´ a zpravidla spojován s náboˇzenskym ´ analfabetismem“, naprostou absenc´ı seriozn´ ” ˚ o v´ırˇ e a náboˇzenstv´ı. A pokud tito lidé maj´ı vubec nˇejakou pˇredstavu o v´ırˇ e, náboˇzenstv´ı a c´ırkvi, jedná se zpravidla o fragmenty a ozvˇeny státn´ı ateistické propagandy z cˇ asu˚ komunismu, aktualizované zvlásˇ tn´ı smˇesic´ı zpráv bulvárn´ıch médi´ı o skandálech v c´ırkvi. Jak ukázaly nˇekteré sociologické vyzkumy u nás, vˇetˇsina protináboˇzenskych ´ ´ argumentu˚ tohoto typu ateismu je bezmyˇslenkovitˇe pˇrej´ımána z repertoáru ideologie a pˇr´ırodovˇedy 19. stolet´ı a obraz c´ırkve, ktery´ tito lidé odm´ıtaj´ı, se tyk´ ´ a vˇetˇsinou c´ırkve dávné minulosti. Apateisté“ ale vˇetˇsinou nec´ıt´ı potˇrebu tyto ” myˇslenky nˇejak ovˇerˇ ovat cˇ i inovovat. • 40 ˚ Apateista s náboˇzenstv´ım nebojuje, ono ho totiˇz uˇz vubec nezaj´ımá. Militantn´ımu ateismu se pˇribl´ızˇ ´ı jen tehdy, kdyˇz by hrozilo, zˇ e jej nˇekdo z jeho klidu vyruˇs´ı, kdyˇz c´ıt´ı potˇrebu bránit se pˇred nˇecˇ ´ım, co by mohlo zpochybnit jeho ˚ zitá vˇec. jistotu, zˇ e náboˇzenstv´ı je odbytá, nezaj´ımavá a neduleˇ • 44 Spousta lid´ı se u nás oznaˇcuje za ateisty jen proto, zˇ e se neidentifikuj´ı s c´ırkevn´ı podobou kˇrest’anstv´ı. Avˇsak cˇ asto je jim vlastn´ı sp´ısˇ agnosticismus, pˇr´ıpadnˇe nˇejaky´ velmi individuáln´ı druh v´ıry. Nˇekteˇr´ı ateisté“ ve skuteˇcnosti pouze ” ˚ dialog s nimi spoˇc´ıvá pˇredevˇs´ım v tom, zˇ e se odm´ıtaj´ı pˇredstavu o Bohu a v´ırˇ e, kterou si sami vytvoˇrili cˇ i pˇrejali. Muj snaˇz´ım rekonstruovat obraz Boha, ktery´ odm´ıtaj´ı, a cˇ asto pak mus´ım rˇ´ıct: Ano, je dobˇre, zˇ e odm´ıtásˇ tuto pˇredstavu ” ˚ kterého odm´ıtásˇ , skuteˇcnˇe neexistuje. To nen´ı Buh, ˚ jenˇz by si zaslouˇzil v´ıru.“. A ti Boha – tu odm´ıtám i já. Takovy´ buh, lidé mi pak vˇetˇsinou odpov´ıdaj´ı: Ale já nejsem nˇejaky´ povrchn´ı materialista, já v´ım, zˇ e nˇeco nad námi“ existuje. Tedy ” jistou pˇredstavu o Bohu, kterou vˇsak pˇripisuj´ı c´ırkvi, odm´ıtaj´ı, ale na druhé stranˇe maj´ı také jakéhosi svého boha“. ” To je ten cˇ eský nˇecismus, ktery´ povaˇzuji za nejrozˇs´ırˇ enˇejˇs´ı náboˇzenstv´ı v naˇs´ı zemi. • 45 Do sˇ erosvitu skepse, která má moˇzná své historické koˇreny v bolestnych kapitolách cˇ eskych náboˇzenskych dˇejin, ´ ´ ´ vˇzdycky padá nˇejaky´ paprsek svˇetla cˇ i pram´ınek zˇ ivé vody. Ten bychom nemˇeli ignorovat jen proto, zˇ e se pˇr´ıliˇs nepodobá tradiˇcn´ım formám náboˇzenstv´ı. Ostatnˇe náboˇzensky´ zˇ ivot dneˇsn´ıho západn´ıho cˇ lovˇeka uˇz je a jeˇstˇe v´ıce ˚ zité, snaˇz´ı-li se c´ırkve hledat spojuj´ıc´ı bude znaˇcnˇe individualizovany, ´ at’ se to komu l´ıb´ı, nebo ne. Je legitimn´ı a duleˇ body mezi touto home made“ spiritualitou a tradic´ı. Pokud by se ta osobn´ı podoba v´ıry zcela odˇr´ızla od tradice, ” pravdˇepodobnˇe by se promˇenila v mˇelky´ náboˇzensky´ diletantismus“. Ovˇsem c´ırkve by nemˇely pˇr´ıliˇsnou snahou ” o disciplinován´ı“ takovéhoto druhu náboˇzenskosti tuto netradiˇcn´ı religiozitu zadusit, ani se k n´ı obrátit zcela zády, ” a tak ji odehnat daleko od svych ´ dveˇr´ı. Na to by obˇe strany doplatily. • 46 (. . .) Pˇrevaˇzuj´ıc´ı podobou duchovn´ıho zˇ ivota západn´ı civilizace bude, at’ se nám to l´ıb´ı, nebo ne, znaˇcnˇe individualizovaná v´ıra ve vlastn´ıho Boha“ s velmi volnym ´ vztahem k tradic´ım a jeˇstˇe volnˇejˇs´ım k náboˇzenskym ´ instituc´ım. ” ˚ zité, aby uˇz dnes kˇrest’anˇst´ı teologové toto klima bez pˇredsudku˚ zkoumali a se zastánci tohoto trendu Proto je tak duleˇ vedli dialog. Mysl´ım, zˇ e si to zˇretelnˇe uvˇedomuje papeˇz Benedikt – znovu pˇripom´ınám jeho myˇslenku otevˇr´ıt jakési ˚ nádvoˇr´ı pohanu“. ” To je zˇrejmˇe klima, v nˇemˇz budou kˇrest’anské c´ırkve v budoucnosti zˇ ´ıt a souˇcasnˇe stát pˇred dilematem, jak se vyhnout dvˇema nebezpeˇc´ım: co udˇelat, aby se v nˇem nerozpustily, ale aby se také nevysilovaly stejnˇe neˇst’astnym, ´ neplodnym ´ ˚ a pˇredem prohranym cestu jasnˇe vytyˇcil posledn´ı ´ zápasem, jako byl obranny´ zápas proti modernˇe. Jedinou schudnou ˚ porozumˇet. koncil: vést s t´ımto svˇetem dialog, uchovat si kritiˇcnost a svobodny´ odstup, ale i vuli • 49 (. . .) Hlavn´ı pˇr´ıcˇ inou cˇ eského antiklerikalismu nen´ı ani ta dávná historie samotná jako sp´ısˇ jej´ı ideologická interpretace ˚ ehu pˇredminulého stolet´ı, kdy se bˇehem politického zápasu cˇ eskych v rámci tvoˇr´ıc´ıho se nacionalismu v prubˇ ´ patriotu˚ ´ za emancipaci v rakouském mocnárˇ stv´ı (a nakonec za uplnou politickou samostatnost) staly austrokatolicismus“ ” a katolická c´ırkev terˇcem kritiky a odporu.


4

• 51 ˚ ˇ ıc´ı pˇredevˇs´ım dobu husitskou a cˇ eskou reformaci, do n´ızˇ jeho autoˇri Ideologicky´ vyklad cˇ eskych dˇejin, zduraz nuj´ ´ ´ zpˇetnˇe prom´ıtali ideje osv´ıcenstv´ı a Francouzské revoluce, najdeme hlavnˇe u vlivného historika a politika Palackého a pak u Masaryka. Pro masy cˇ tenárˇ u˚ ji zpopularizovalo a zromantizovalo románové d´ılo Aloise Jiráska, jakéhosi cˇ eského Waltera Scotta, a pozdˇeji za komunistu˚ historické filmy, které na ideologickou objednávku toˇcil vˇsem reˇziˇ ˚ v Cech´ mum ach poplatny´ reˇzisér Otakar Vávra. Právˇe tento tendenˇcn´ı vyklad cˇ eskych ´ ´ dˇejin totiˇz dále zvulgarizovali ˚ stolet´ı politicky kanonizovali. Zdenˇek a ideologicky zneuˇzili komunisti – a toto schéma pochopen´ı cˇ eˇsstv´ı pak na pul Nejedly, ´ tvrdy´ stalinizátor cˇ eského sˇ kolstv´ı, pˇredstavil komunisty jako zákonité dˇedice husitu˚ a vˇsech pokrokovych ´ ” tradic cˇ eského národa“. • 52 (. . .) Postoj v´ıry je u nás sp´ısˇ diskrétn´ı a nerad se manifestuje velkymi slovy a gesty. Mysl´ım, zˇ e to souvis´ı také s odpo´ ˇ ˇ ˚ ci patosu. Vˇse patetické u nás pusob´ ˚ rem Cech u˚ vuˇ ı smˇesˇ nˇe. Cech podez´ırá patos z neupˇr´ımnosti, pokrytectv´ı, pusté vnˇejˇskovosti a brán´ı se ironi´ı. • 55 ˇ ˚ zboˇzny´ eticky´ humanismus, oslavovany´ Cesk y´ kulturn´ı historik Martin C. Putna pˇresvˇedˇcivˇe ukazuje, zˇ e Masarykuv ˚ u nás jako velmi origináln´ı vklad do náboˇzenskych ym ´ dˇejin a filozofie, byl vlastnˇe lehce pˇrizpusoben ´ unitárˇ stv´ım jeho americké manˇzelky. Nepochybuji, zˇ e Masaryk byl poctivˇe zboˇzny´ a moráln´ı cˇ lovˇek, právem znechuceny´ mentalitou austrokatolicismu konce 19. stolet´ı a nakonec zklamany´ i katolickou modernou, do n´ızˇ po jistou dobu vkládal nadˇeje, ale povaˇzovat ho za hlubokého náboˇzenského myslitele by bylo ponˇekud pˇrehnané. • 56 (. . .) Dobˇre rozum´ım varován´ı papeˇze Benedikta, ktery´ nedávno na adresu ekumenismu rˇ ekl, zˇ e by se mˇel m´ıt na pozoru pˇred postmodern´ım duchem pˇr´ıliˇs laciné tolerance. Ani já si nemysl´ım, zˇ e by dialog mˇel skonˇcit rezignovanym ´ konstatován´ım, zˇ e kaˇzdy´ má svou pravdu“. Vyznávám perspektivismus, ale nikoli krajn´ı relativismus multikultu” ” ˚ ralistu“. • 57 (. . .) V duchu podnˇetné encykliky Pavla VI. Evangelii nuntiandi pokládám za srdce evangelizace inkulturaci, snahu vtˇelit ˚ ducha a hodnoty evangelia do zˇ ité kultury, do zpusobu zˇ ivota a myˇslen´ı souˇcasnych ´ lid´ı. Evangelizace bez inkulturace je pouhá indoktrinace, pouhá náboˇzenská agitace. A na jakoukoli indoktrinaci jsou zejména v postkomunistickych ´ zem´ıch lidé právem alergiˇct´ı. • 64 Spolu s Nicholasem Lashem a jinymi lze rˇ´ıct, zˇ e ateisté 19. a 20. stolet´ı, dˇedici osv´ıcenské tradice, vlastnˇe popˇreli toho ´ ˇ jejich ateismus je vlastnˇe reakce na urˇcity´ ˚ boha, kterého si jejich pˇredchudci, osv´ıcenci 17. a 18. stolet´ı vymysleli. Ze deisticky´ koncept Boha vytvoˇreny´ osv´ıcenci. Kdyˇz totiˇz osv´ıcenˇst´ı filozofové pˇr´ırody hledali nˇejaké oznaˇcen´ı pro me˚ ˚ cili si teologicky´ koncept Boha. Ovˇsem buh ˚ jakoˇzto mechanicky´ princip chanického tvurce vesm´ırného stroje, vypujˇ vesm´ıru se samozˇrejmˇe liˇs´ı od toho, jak napˇr. scholastická tradice mluvila o Bohu jakoˇzto pˇr´ıcˇ inˇe stvoˇren´ı. Scholastici nechápali Boha primitivnˇe jako mechanickou pˇr´ıcˇ inu, svˇet nebyl stˇredovˇekou metafyzikou chápán jako stroj. A kdyˇz o sto let pozdˇeji pˇr´ırodovˇedci doˇsli k názoru, zˇ e zˇ a´ dná taková jediná mechanická pˇr´ıcˇ ina vesm´ıru neexis˚ nen´ı. To bylo ale odm´ıtnut´ı boha jako tuje, pak – jak rˇ´ıká Lash – z toho ponˇekud ukvapenˇe vyvodili, zˇ e zˇ a´ dny´ Buh ˚ ze, ba mus´ı plnˇe souhlasit. Ateismus, ktery´ spoˇc´ıvá v deurˇcité pˇr´ırodovˇedecké hypotézy, s cˇ ´ımˇz teolog nejenˇze muˇ ˚ ze stát velmi v´ıtanym strukci urˇcitého typu primitivn´ıho teismu, se tedy muˇ ´ spojencem v´ıry, ponˇevadˇz koná jakousi ikonoklastickou, obrazoboreckou funkci – v podstatˇe boˇr´ı modly. • 67 ˇ Nˇekteˇr´ı se zaˇcali domn´ıvat, zˇ e po Osvˇetimi“ uˇz nen´ı moˇzné vˇerˇ it v Boha. Rekl bych, zˇ e sp´ısˇ uˇz nen´ı moˇzné vˇerˇ it ” v s´ılu novovˇekého humanismu zabránit triumfu zla a násil´ı v dˇejinách a zˇ e je tˇreba odloˇzit osv´ıcensko-humanistickou pˇredstavu boha jakoˇzto garanta harmonie v pˇr´ırodˇe a dˇejinách. Pro mˇe jsou ty temné stránky modern´ıch dˇejin sp´ısˇ vyzvou objevit drama Boha, k nˇemuˇz patˇr´ı jak tma Velkého pátku, tak nadˇeje, zˇ e tato tma nebude a nesm´ı m´ıt posledn´ı ´ slovo. • 68 ˚ Hans Jonas, velky´ zˇ idovsky´ myslitel, ktery´ se dukladnˇ e zabyval otázkou Osvˇetimi a tragiky v dˇejinách, interpretuje ´ tuto zkuˇsenost pomoc´ı starého mytu, jenˇz je souˇca´ st´ı zˇ idovské tradice luriánské kabaly – o cimcum“, Boˇz´ım dobro´ ” ˚ stvoˇril svˇet, ale pak se z nˇej dobrovolnˇe stáhl, aby svému stvoˇren´ı a zejména cˇ lovˇeku volném stáhnut´ı se ze svˇeta. Buh uvolnil prostor pro jeho svobodny´ rozvoj. Nicménˇe cˇ lovˇek a celé lidstvo bude muset na konci cˇ asu˚ vydat poˇcet z toho, jak s touto svobodou nakládalo. Vyznamn y´ souˇcasny´ zˇ idovsky´ myslitel, britsky´ rab´ın Jonathan Sacks odpov´ıdá na ´


5

˚ kdyˇz se vraˇzdilo v Osvˇetimi, vˇetou: Byl tam v pˇrikázán´ı Nezabijeˇs.“. Buh ˚ nám dal pˇrikázán´ı otázku, kde byl Buh, ” ˚ a svobodu. Stoj´ıme pˇred dilematem, zda brát jeho pˇrikázán´ı vázˇ nˇe, nebo zda se k nˇemu, se vˇsemi tragickymi ´ dusledky ˚ kdyˇz se vraˇzdilo v Osvˇetimi, je sˇ patnˇe poloˇzena. pro nás i pro ostatn´ı, obrát´ıme zády. Jin´ı rˇ´ıkaj´ı, zˇ e otázka, kde byl Buh, Mˇeli bychom se ptát, kde byl cˇ lovˇek, kdyˇz se vraˇzdilo v Osvˇetimi. To tedy znamená odm´ıtnut´ı pˇredstavy boha jako reˇziséra svˇeta, ktery´ nese bezprostˇredn´ı odpovˇednost za vˇsechny lidské akty, ktery´ vod´ı lidi jako loutky na drátkách. ˚ opravdu neexistuje. My kˇrest’ané vˇerˇ´ıme v Boha, ktery´ stvoˇril cˇ lovˇeka svobodnym Ano, takovy´ buh ´ a nesn´ımá z lid´ı ˚ jejich odpovˇednost, protoˇze t´ım by je zbavil svobody a s n´ı i lidské dustojnosti. • 70 (. . .) Kdyby svˇet byl bezchybny´ a dokonaly, ´ sám by byl vlastnˇe bohem. Pak by moˇzná uˇz ani nevzbuzoval otázky, které smˇerˇ uj´ı za horizont jiˇz viditelného a dosaˇzitelného. Právˇe zázˇ itek bolesti znepokojuje naˇse srdce, probouz´ı v nás (ˇreˇceno s Augustinem) jakysi ´ svaty´ nepokoj, pud´ı hledat dál, od povrchu k hloubce. • 71 Uˇz v Talmudu a potom v chasidské tradici se mluv´ı o sˇ estatˇriceti skrytych kteˇr´ı zˇ ij´ı v kaˇzdé generaci ´ spravedlivych, ´ a na nichˇz stoj´ı svˇet. Jsou skryti nejen svˇetu, ale i sami sobˇe – sami o sobˇe to nevˇed´ı, zˇ e patˇr´ı k onˇem spravedlivym. ´ To ˇ adny´ cˇ lovˇek nemuˇ ˚ ze m´ıt jistotu, zdali právˇe on nen´ı ten, kdo byl vyvolen a povolán do tohoto je hluboká myˇslenka. Z´ poˇctu. Otázka, zdali pˇrijme, nebo odm´ıtne vyzvu zˇ ´ıt spravedlivˇe, je spojena s odpovˇednost´ı za cely´ svˇet. ´ • 72 ˚ v tomto svˇetˇe nemá nic jiného k dispozici neˇz naˇse ruce, naˇse srdce. Buh • 73 Mnohokrát jsem pˇremyˇ ´ slel o tom, proˇc lidé zˇ ivé a hluboké v´ıry maj´ı cˇ asto velky´ smysl pro humor, a naopak fanatici nebo zahoˇrkl´ı skeptici jsou humoru naprosto neschopni. Jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e dar humoru je jakousi indikac´ı nejen duˇsevn´ıho, ale i duchovn´ıho zdrav´ı a skuteˇcnˇe zdravé, zˇ ivé v´ıry. Humor má s v´ırou mnoho spoleˇcného. Humor podobnˇe jako v´ıra pˇredpokládá urˇcitou schopnost nadhledu, schopnost d´ıvat se s ironi´ı na nˇekteré vˇeci, které by se ˚ zitˇejˇs´ımi, neˇz jsou. Schopnost pod´ıvat se na lidské modly s ironi´ı, demaskovat pychu. chtˇely jevit duleˇ Humor je nástroj ´ k boˇren´ı model. A to je podstatnou souˇca´ st´ı v´ıry v jednoho Boha. • 74 Jeˇz´ısˇ ova podobenstv´ı (. . .) maj´ı nˇekdy podobnou strukturu, jako má zˇ idovská anekdota. Podobenstv´ı, podobnˇe jako vtip, zab´ıj´ı ten, kdo se je snaˇz´ı sˇ kolometsky vysvˇetlovat. Jde o to, aby pˇreskoˇcila jiskra pochopen´ı, jako kdyˇz se vypráv´ı anekdota. • 76 ´ e k svatym ˚ a nejvˇetˇs´ım génium ˚ Právˇe v uctˇ ´ je patrná pluralita kˇrest’anstv´ı. Vˇzdyt’ máme svˇetce, kteˇr´ı patˇr´ı k uˇcencum lidstva, jako byli Augustin cˇ i Tomásˇ Akvinsky, ´ ale také prost’ácˇ ky, jsou mezi nimi dˇeti i starci, králové i zˇ ebráci, lidé ˚ ych ˚ ych ˚ ejˇs´ıch povah. Snad v niˇcem jiném se neprojevuje tak zˇretelnˇe ruzn ´ národu˚ a ras, ruzn ´ obdob´ı dˇejin a lidé nejruznˇ pluralita, vnitˇrn´ı bohatstv´ı a pestrost c´ırkve a kˇrest’anstv´ı – a to je nˇeco, co je tˇreba stále ukazovat, protoˇze jen pluralitn´ı ˚ ze oslovit pluralitn´ı spoleˇcnost. kˇrest’anstv´ı muˇ • 83 Mnoz´ı kˇrest’ané, kteˇr´ı léta zˇ ili v obleˇzen´ı“, uˇz nedokázali bez obrazu nepˇr´ıtele zˇ ´ıt. Kdyˇz padl komunisticky´ nepˇr´ıtel, ” potˇrebovali si naj´ıt nˇejakého náhradn´ıho – a hle, zkaˇzeny´ Západ“ byl takovym ´ nepˇr´ıtelem, ktery´ byl zrovna po ruce. ” Uvˇedomil jsem si, zˇ e nˇekteˇr´ı katol´ıci o nˇem mluv´ı pˇresnˇe tak, jak o zkaˇzeném Západˇe“ mluvili komunistiˇct´ı potentáti. ” • 104 ˚ ci cˇ emu se brán´ı. Fundamentalisté se stále zakl´ınaj´ı tradic´ı, ale ve skuteˇcnosti právˇe tradice je to, co odm´ıtaj´ı a vuˇ Tradice je proudem pˇredáván´ı ve stále novych ´ dˇejinnych ´ kontextech, tradice je ve skuteˇcnosti proudem neustálé reinterpretace; fundamentalisté naopak vytrhnou z tradice urˇcitou cˇ a´ st a tu se pak snaˇz´ı petrifikovat. • 120 (. . .) Pochybnost, o n´ızˇ mluv´ım, nen´ı vlastnˇe tolik pochybnost´ı o Bohu“, nybrˇ ´ z sp´ısˇ stálym ´ kritickym ´ pohledem na ” to, jak my se k Bohu vztahujeme, kde ho hledáme, co o nˇem vypov´ıdáme, jaky´ pojem a jakou pˇredstavu o Bohu si ˇ vytvárˇ´ıme. Taková pochybnost by nás mˇela uchránit pˇred pokuˇsen´ım cˇ init z vˇec´ı pˇredposledn´ıch posledn´ı, zamˇenovat symboly za to, co symbolizuj´ı, plést si lidsky (tj. kulturnˇe, historicky, psychologicky, sociálnˇe) ovlivnˇené náboˇzenské ˚ cil obraz z jiné kulturn´ı pˇredstavy s Tajemstv´ım, které vˇsechny tyto pˇredstavy nekoneˇcnˇe pˇresahuje. Kdybych si vypujˇ ˚ zité neplést si prst ukazuj´ıc´ı na Mˇes´ıc s Mˇes´ıcem samým. Vztahujeme-li se k posledn´ımu tradice, tak bych rˇ ekl, zˇ e je duleˇ ˚ jsou prostˇe mnohé naˇse lidské zpusoby ˚ tajemstv´ı, kterému rˇ´ıkáme Buh, imaginace, jazyka, pˇredstav a pocitu˚ t´ım prs” tem ukazuj´ıc´ım na Mˇes´ıc“. A vystavujeme-li je otázkám a pochybnostem, pak jim nedovolujeme, aby nám pˇrekryly to, k cˇ emu maj´ı poukazovat. Souˇcasnˇe ale mus´ıme vˇedˇet, zˇ e bez symbolu˚ a pˇredstav se neobejdeme.


6

• 121 ˇ adny´ kˇrest’an a zˇ a´ dny´ teolog ani pˇri nejlepˇs´ı vuli ˚ a na základˇe nejpilnˇejˇs´ıho studia (. . .) nemuˇ ˚ ze obsáhnout (. . .) Z´ ˚ zité zduraznit, ˚ veˇskerou moudrost c´ırkve, celek tradice. Povaˇzuji za duleˇ zˇ e i v c´ırkevn´ı tradici existuje znaˇcná pluralita a zˇ e si prostˇe nemohu hrát na to, zˇ e jsem jej´ımu celku zcela práv. Já jsem prostˇe jedn´ım hlasem, jedn´ım nástrojem, ktery´ ˚ ejˇs´ıch spirituáln´ıch a teologickych vˇsak pˇredpokládá cely´ symfonicky´ orchestr c´ırkve, jej´ı tradice a nejruznˇ ´ sˇ kol. Právˇe ˚ zité, aby se cˇ lovˇek nevymkl ze spoleˇcenstv´ı c´ırkve a z proudu tradice. proto povaˇzuji za nesm´ırnˇe duleˇ Mysl´ım, zˇ e kdyˇz si cˇ lovˇek uvˇedomuje, zˇ e jeho osobn´ı v´ıra je nutnˇe subjektivnˇe zabarvena a zˇ e je rozd´ıl mezi t´ım, jak se nám dává tajemstv´ı Boha v plnosti Zjeven´ı, a t´ım, jak jsme schopni ho pˇrijmout a omezenˇe pochopit a vyjádˇrit, stává ˚ se v dusledku toho pokornˇejˇs´ım. Také v´ı, zˇ e právˇe tady je m´ısto pro otázky a pochybnosti: tykaj´ ´ ı se toho, jak o Bohu mysl´ım, jak jej vyjadˇruji a jak mu rozum´ım. Vˇzdy ho vid´ım lidsky, nedostateˇcnˇe. (. . .) • 122 (. . .) My (. . .) nejsme vosk, do nˇehoˇz se mechanicky a dokonale obtiskuje Boˇz´ı tajemstv´ı. Zjeven´ı otev´ırá cestu k Tajemstv´ı, ale neruˇs´ı ho a neniˇc´ı. Tajemstv´ı nemá dno, je nevyˇcerpatelné, zve ke stále novym ´ interpretac´ım. Právˇe proto nemá smysl bránit komukoli svobodnˇe pátrat v jeho hlubinách a hledat to, co jeˇstˇe nebylo vyneseno na povrch, nebylo dostateˇcnˇe pochopeno. A jako ke kaˇzdé skuteˇcné svobodˇe i ke svobodˇe hledán´ı patˇr´ı odpovˇednost. Jedn´ım z projevu˚ této odpovˇednosti je ˚ ci sobˇe samému, pochybován´ı o tom, nakolik vid´ım, chápu a vyjadˇruji vˇeci správnˇe. A co tady znamená kritiˇcnost vuˇ správnˇe“? Vˇzdyt’ vˇeci Boˇz´ı“ nemohu vlastnˇe vyjadˇrovat jinak neˇz v pˇr´ımˇerech, metaforách, podobenstv´ıch, ostatnˇe ” ” tak to cˇ inil i Jeˇz´ısˇ sám, a vˇzdy se mus´ım kriticky a s pochybami ptát, zda jsem pˇri hledán´ı stále vhodnˇejˇs´ıch pˇr´ımˇeru˚ (nebot’ mnohé metafory zastarávaj´ı) nˇekde neustrnul pˇr´ıliˇs brzy. (. . .) • 123 Lidé, kteˇr´ı nejsou schopni ustát své vlastn´ı pochybnosti, si je cˇ asto prom´ıtaj´ı do tˇech druhych. Zbavuj´ı se jich me´ ˚ podez´ıraj´ı ty druhé a pak s druhymi chanismem projekce, z pochybnost´ı a bludu“ tvrdˇe bojuj´ı. Vlastnˇe bojuj´ı sami ´ ” se sebou, se svymi vlastn´ımi nepˇriznanymi pochybnostmi. Ti nejv´ıce nesnásˇ enliv´ı, netolerantn´ı a fanatiˇct´ı vˇerˇ´ıc´ı jsou ´ ´ podle mého názoru lidé, kteˇr´ı sami maj´ı velké pochybnosti, jeˇz vˇsak nebyli schopni pˇrijmout a unést. A proto si je prom´ıtaj´ı do tˇech druhych ´ a tam ve skuteˇcnosti bojuj´ı se svym ´ vlastn´ım st´ınem. To je mechanismus, ktery´ je dobˇre popsán v psychologii, zejména v hlubinné psychologii Carla G. Junga. (. . .) • 123 Prevence a terapie náboˇzenského fanatismu, ktery´ je tak velkym ´ problémem naˇs´ı doby, pˇredpokládá, zˇ e si uvˇedom´ıme jednu vˇec: Má osobn´ı v´ıra nesm´ı m´ıt absolutn´ı nároky, nemˇel bych si ji plést s plnost´ı poznán´ı. Nemus´ım potlaˇcovat ´ kritické otázky, mˇel bych vˇsak také vˇedˇet, zˇ e na vˇsechny otázky nemohu v tomto zˇ ivotˇe dostat upln´ e odpovˇedi. • 123 ˚ ze byt (. . .) V´ıra bez pˇremyˇ ´ slen´ı, bez rozumu a bez filozofické reflexe muˇ ´ velmi nebezpeˇcná. Na druhé stranˇe i racio˚ ci spirituáln´ım a etickym ˚ ˚ ze nalita, která se uzav´ırá vuˇ vycházej´ıc´ım z v´ıry, je rovnˇezˇ jednostranná, a muˇ ´ aspektum, byt ´ tedy velmi nebezpeˇcná. V´ıra a pochybnost jsou jako dvˇe sestry, které jsou navzájem kompatibiln´ı, navzájem se koriguj´ı a mohou se navzájem podep´ırat. • 124 ˚ existuje“ je tˇreba podobnˇe jako vyrok ˚ je mrtev“ nejprve správnˇe interpretovat. Nemˇeli bychom na Vˇetu Buh Buh ´ ” ” ˚ ni pˇrekotnˇe odpov´ıdat ano cˇ i ne, správná odpovˇed’ je nejprve protiotázka: Co t´ım mysl´ısˇ ? Co mysl´ısˇ slovem Buh“ ” ˚ a co mysl´ısˇ slovem existovat“? Existuje totiˇz pestrá sˇ kála pˇredstav, které se mohou skryvat za odpovˇed´ı ano, Buh ´ ” ” existuje“, které vˇsak mus´ım jako kˇrest’ansky´ teolog odm´ıtnout. • 124 ˚ dostupného (. . .) Byt´ı Boha, v nˇehoˇz vˇerˇ´ıme, se liˇs´ı od byt´ı vˇec´ı, které jsou ve smyslu pˇredmˇetného, naˇsim smyslum ˚ nen´ı tak, jak jsou vˇeci. Je-li, pak je jinak. Je-li Buh, ˚ pak je svym ˚ vyskytu. Buh ´ ´ vlastn´ım, boˇzskym, ´ jedineˇcnym ´ zpusobem ˚ jeden a jedineˇcny, – tak, jak je jen on a nikdo jiny. ´ Kdyby byl jinak, nebyl by to Buh, ´ byl by to jen exemplárˇ boˇzstv´ı, ˚ zek, modla, jsoucno mezi jsoucny, vˇec mezi vˇecmi. buˇ • 125 ˚ neexistuje, a chce t´ım rˇ´ıct, zˇ e Buh ˚ neexistuje jako nˇejaká vˇec, jako pˇredmˇet, pak s n´ım Jestliˇze (. . .) ateista tvrd´ı, zˇ e Buh plnˇe souhlas´ım. • 126 ˚ (. . .) Byt´ı Boha (a sama duslednˇ e domyˇslená idea Boha) je cosi, co radikálnˇe pˇrekraˇcuje novovˇeké rozliˇsen´ı na subjekt a objekt, na vnitˇrn´ı a vnˇejˇs´ı. Docela dobˇre chápu, zˇ e v tom novovˇekém subjekt-objektovém rozdˇelen´ı se idea Boha


7

jaksi neveˇsla do systému. Anebo pokud seji tam snaˇzili lokalizovat, vyˇsla z toho sp´ısˇ jakási karikatura Boha, která si koledovala o ateistické popˇren´ı. • 126 Myslet teologicky o Bohu znamená pˇrekroˇcit (. . .) rozdˇelován´ı svˇeta na subjekt a objekt, vykroˇcit z tohoto novovˇekého paradigmatu. • 130 (. . .) [Nˇekteˇr´ı] tvrd´ı: Já se nejradˇeji modl´ım v pˇr´ırodˇe, v lese, nanejvyˇ ´ s v prázdném kostele, já ke svému vztahu k Bohu zˇ a´ dnou c´ırkev nepotˇrebuji. (. . .) Obávám se, zˇ e za podobnymi slovy se cˇ asto skryv´ ´ ´ a notná dávka nezralého idealismu a romantismu a zˇ e takovému ˚ Taková v´ıra muˇ ˚ ze totiˇz snadno ustrnout v rˇ´ısˇ i svych postoji hroz´ı nebezpeˇc´ı velkych ´ sebeklamu. ´ vlastn´ıch pˇredstav, ˚ Kˇrest’anská v´ıra je na rozd´ıl od mlhavého náboˇzenského idealismu v´ıra vtˇelená, vtˇelená do rodiny c´ırkve iluz´ı a snu. ˚ e dˇejinné reality. a jej´ı tradice. T´ım je tak rˇ´ıkaj´ıc uzemnˇená“, svymi koˇreny tkv´ı hluboko v pudˇ ´ ” • 131 Z nezralé idealistické v´ıry mohou také vzej´ıt celoˇzivotnˇe zahoˇrkl´ı kritici c´ırkve, kteˇr´ı j´ı vyˇc´ıtaj´ı vlastnˇe to, zˇ e neod˚ ˚ pov´ıdá jejich snum. Ale zˇ ivot se vˇzdycky liˇs´ı od naˇsich pˇra´ n´ı a planych ´ snu. • 131 Moˇzná, zˇ e neˇz dospˇelé konvertity pokˇrt´ıme, nebo kdyˇz dosp´ıvaj´ıc´ı pˇripravujeme na svátost kˇrest’anské dospˇelosti“, ” biˇrmován´ı, mˇeli bychom si poloˇzit otázku, proˇsel-li jejich vztah k c´ırkvi nˇejakou zkouˇskou a jsou-li uˇz pˇripraveni unést i jej´ı lidskou stránku, jej´ı nedokonalost, slabost a hˇr´ısˇ nost. • 134 D´ıtˇe má tendenci zboˇzsˇ t’ovat si své rodiˇce, vidˇet je v tom nejlepˇs´ım svˇetle, ale pozdˇeji, kdyˇz je konfrontováno s t´ım, ˚ ˚ ve vztahu k rodiˇcum. ˚ zˇ e jsou to také lidé slab´ı, omyln´ı, vede ho to nˇekdy ke vzpourám, otˇresum, konfliktum Nˇeco podobného se dˇeje i ve vztahu k c´ırkvi. • 134 (. . .) Podobnˇe jako nekriticky´ obdiv a idealizovany´ obraz rodiˇcu˚ zpravidla procház´ı pubertáln´ı kriz´ı, aby pak rodiˇce spolu s dˇetmi mohli doj´ıt k dospˇelejˇs´ımu vztahu, stejnˇe i vztah k c´ırkvi a tradici musel proj´ıt v evropskych ´ dˇejinách kriz´ı osv´ıcenstv´ı, onou zkouˇskou dospˇelosti“. Osv´ıcenstv´ı sice samo sebe chápalo jako ono kyˇ ´ zené stadium dosaˇzen´ı ” rozumové dospˇelosti, osvobozen´ı z podruˇc´ı naivn´ı závislosti na autoritách a tradici, ve skuteˇcnosti vˇsak bylo sp´ısˇ pubertou neˇz opravdovou dospˇelost´ı. • 136 Postmoderna (. . .) pˇripustila pluralitu interpretac´ı svˇeta: zˇ a´ dny´ vˇedecky, ´ umˇelecky, ´ náboˇzensky´ cˇ i filozoficky´ vyklad ´ ˚ ze apriori prohlaˇsovat za jediny´ moˇzny´ a legitimn´ı. Nemusej´ı byt se ve svych ´ mnoha variantách uˇz nemuˇ ´ v zákrytu“, ” jeden pohled nemus´ı potvrzovat cˇ i vyvracet jiny, ´ odliˇsny. ´ Technicky´ plán domu nen´ı o nic pravdivˇejˇs´ı“ neˇz obraz ” ˚ ze byt téhoˇz domu na plátnˇe kubistického umˇelce. Fyzika i filozofie, etnologie i estetika ukazuj´ı, zˇ e jeden jev muˇ ´ ˚ vykládán a hodnocen i uvnitˇr jednotlivych zpusoby, pˇriˇcemˇz jejich odliˇsnost nen´ı zˇ a´ dnym ´ oboru˚ nˇekolika odliˇsnymi ´ ´ ˚ duvodem podez´ırat je proto z nepravdivosti“ cˇ i neautenticity. ” • 137 Jednou mˇe napadl takovy´ neobvykly´ vyklad Jeˇz´ısˇ ovych ´ ´ slov o hoˇrcˇ iˇcném zrnu, zˇ e budou-li m´ıt apoˇstolovˇe v´ıru jako ˇ ˚ ze konat velké, v logice tohoto svˇeta“ hoˇrcˇ iˇcné zrno, dokázˇ ou pohnout i horou. Rekl jsem si, zˇ e naˇse v´ıra moˇzná nemuˇ ” nepochopitelné cˇ iny, pokud nebude malá“. Kdyˇz je totiˇz pˇr´ıliˇs velká, nebot’ se na ni nabalily mnohé naˇse pˇredstavy, ” ´ projekce, oˇcekáván´ı a uzkosti, byv´ apoˇstola Pavla, zˇ e vˇeci, které jsou velké ´ a pˇr´ıliˇs tˇezˇ kopádná. Coˇz neznáme vyroky ´ v oˇc´ıch lid´ı, jsou malé v oˇc´ıch Boˇz´ıch, a co je maliˇcké v lidskych ´ oˇc´ıch, je velké pˇred Bohem? ˚ ze zdát velmi malá, protoˇze je zbavena tˇech velkych Takˇze i ta v´ıra, která se muˇ jistot“ a zabezpeˇcuj´ıc´ıch pˇredstav, ´ ” ˚ ze byt taková malá zˇ havá jiskra, muˇ ´ v´ırou Boˇz´ı“. Teprve kdyˇz se osvobod´ı od mnohého pˇr´ıliˇs lidského nánosu, od ” ˚ ehu dˇejin i naˇs´ı zˇ ivotn´ı cesty, pak taková nahá v´ıra, soustˇredˇená do svého centra, muˇ ˚ ze sˇ atu, do nˇehoˇz se odˇela v prubˇ ˚ – to jest Ten, ktery´ je v tomto svˇetˇe nic“, jak rˇ´ıká Mistr Eckhart. byt ´ skuteˇcnˇe zˇ ivou v´ırou. V´ırou, v n´ızˇ je pˇr´ıtomen Buh ” Teprve ten, kdo se nefixuje na vnˇejˇs´ı vˇeci, kdo je oproˇstˇeny, ´ vnitˇrnˇe svobodny, ´ ten se setkává s Bohem jako nahy´ ” s nahym“. Kdo je roven nicu, je roven Bohu.“, rˇ´ıká Eckhart. To je ta malá v´ıra, o které p´ısˇ u. ´ ” • 138 ´ Nˇemˇcina má hezkou slovn´ı hˇr´ıcˇ ku: Gabe und Aufgabe“, která ukazuje, zˇ e (. . .) pojmy [dar a ukol] patˇr´ı bytostnˇe ” k sobˇe.


8

• 139 (. . .) Touhu j´ıt na hlubinu, skuteˇcnost, zˇ e cˇ lovˇek dycht´ı nahlédnout pod povrch vˇec´ı, za horizont kaˇzdodennosti a po˚ ktery´ patˇr´ı k samé podstatˇe cˇ lovˇeka. chopit nejˇsirˇs´ı souvislosti svého zˇ ivota, pokládám za jeden z velkych ´ Boˇz´ıch daru, • 141 ˚ zitym Meditace je duleˇ ´ m´ıstem v´ıry, prostorem pro realizaci jej´ıho podstatného prvku. Je nutné, aby se cˇ lovˇek dokázal ztiˇsit, aby odstoupil od hluku kaˇzdodennosti, od sebe samého, vyˇsel nad svou vlastn´ı perspektivu a pod´ıval se na ˚ zˇ ivot jakoby z Boˇz´ı perspektivy. A poloˇzil si otázku: Ano, toto se mi sice podaˇrilo podle mych sebe a svuj ´ pˇredstav, ˇ ale jakou to má asi cenu v Boˇz´ıch oˇc´ıch? Clovˇ ek tak ve vˇsednodenn´ıch událostech odkryv´ ´ a jakousi rˇ eˇc, která k nˇemu promlouvá. Tohle je velmi podstatná kultura vnitˇrn´ıho zˇ ivota a zárovenˇ naˇseho vztahu ke svˇetu. Schopnost naslouchat a umˇen´ı deˇsifrovat jsou velmi podstatné prvky v´ıry. Nˇekteˇr´ı odvozuj´ı slovo náboˇzenstv´ı, religio, od slovesa re-legere, znovu cˇ ´ıst a hloubˇeji chápat; náboˇzenstv´ı by tedy mˇelo byt ´ jakousi reinterpretaci zˇ ivotn´ıch událost´ı. Skuteˇcnost, kterou proˇz´ıváme, vn´ımáme vˇetˇsinou prvoplánovˇe, v hluku a spˇechu dne nemáme pˇr´ıliˇs moˇznost´ı zamyslet se nad hlubˇs´ım poselstv´ım, které je v proudu události uloˇzeno. Ono znovu-ˇcten´ı, relegere, reinterpretace, moˇzné pˇrehodnocen´ı si vˇzdy zˇ a´ dá nejenom dávku vnˇejˇs´ıho a vnitˇrn´ıho ticha, nybrˇ ´ z také jistou svobodu od sebe samého. Je to zárovenˇ cesta k moudrosti. Lidé, kteˇr´ı prob´ıhaj´ı zˇ ivotem jako sˇ tvanci, proˇzij´ı sice spoustu vˇec´ı, ale nedokázˇ ou se zastavit, aby si je vychutnali“. Ne náhodou pocház´ı slovo sapientia, moudrost, od sapere, vychutnávat. To vychutnáván´ı ” nen´ı jen nˇejaké hédonistické poˇzitkárˇ stv´ı, nybrˇ ´ z je sp´ısˇ odkryt´ım cˇ ehosi, co je tak rˇ´ıkaj´ıc na samém dnˇe událost´ı. ˚ zité, protoˇze Naslouchán´ı, deˇsifrován´ı, kontemplace, znovuˇcten´ı a hlubˇs´ı pochopen´ı vlastn´ıho zˇ ivota je straˇsnˇe duleˇ z proudu proˇzitku˚ cˇ in´ı zkuˇcenost. • 145 Mus´ıme stále opakovat, zˇ e nazyv´ ´ ame-li Boha osobou, jedná se o metaforické, maximálnˇe analogické vyjádˇren´ı. Pˇrede˚ nen´ı zˇ a´ dné ono“. Západn´ı cˇ lovˇek vn´ımá Boha jako osobu nikoli snad proto, zˇ e by si dˇetsky vˇs´ım to znamená, zˇ e Buh ” ˚ pˇredstavoval Boha na zpusob cˇ lovˇeka, ale proto, zˇ e prostˇe nezná vzneˇsenˇejˇs´ı kategorii, neˇz je právˇe osoba. • 152 Na katolické c´ırkvi jsem si vˇzdycky cenil jej´ı vnitˇrn´ı plurality a bohatosti. Studium dˇejin kˇrest’anstv´ı, které mˇe vˇzdycky zaj´ımalo, mˇe pˇrivedlo k poznán´ı, zˇ e pˇredstava o kˇrest’anech prvn´ıch generac´ı a prvn´ıch stalet´ı jako o jednotné a jednolité c´ırkvi je iluze. • 154 (. . .) Nesm´ırnˇe si cen´ım toho, zˇ e v katolické c´ırkvi vedle sebe existuj´ı frantiˇskáni, dominikáni, jezuité, karmelitáni, ˚ e rˇ eholn´ı rodiny cˇ asto odpov´ıdaj´ı urˇcitym salesiáni. . . Jak velmi se navzájem liˇs´ı! Ruzn´ ´ lidskym ´ i psychologickym ´ ˚ typum. Kontemplativn´ı introvert asi zabuˇs´ı na jiná vrata neˇz energicky, ´ dynamicky´ muˇz, touˇz´ıc´ı po misijn´ı aktivitˇe v Africe. Cht´ıt pestrost kˇrest’anstv´ı nivelizovat, vytvárˇ et jakousi uniformn´ı jednotu, by byl vskutku hˇr´ıch proti Duchu ” Svatému“. Nebo kdyby napˇr´ıklad frantiˇskáni rˇ ekli: Pouze my jsme ten pravy´ rˇ a´ d, prav´ı kˇrest’ané, zat´ımco dominikáni nebo jezuité uˇz do c´ırkve nepatˇr´ı., uˇz jen t´ımto vyrokem by se asi stali heretiky. A stejnˇe to plat´ı i o ostatn´ıch rˇ a´ dech. ´ ˚ e spirituality. Avˇsak katolická c´ırkev byla schopna vytvoˇrit domov pro ruzn´ • 154 (. . .) [Jeden protestantsky´ teolog] mi rˇ ekl, zˇ e napˇr´ıklad Jednota bratrská vlastnˇe mohla byt ´ také takovym ´ rˇ a´ dem, rˇ ehol´ı. A dodal: Vy katol´ıci máte tu vyhodu, zˇ e u vás nové spirituality dostávaj´ı podobu novych ´ ´ rˇ ehol´ı, kdeˇzto v naˇs´ı tradici ” zpravidla dostávaj´ı podobu novych ´ c´ırkv´ı a denominac´ı.“. • 155 ˚ jak se tomu Luther byl skuteˇcnˇe geniáln´ı teolog, vyjadˇroval se ale velice kontroverzn´ım jazykem plnym ´ paradoxu, ˚ a jeˇstˇe ho radikalizoval. Pˇripadá mi tragické, zˇ e se tento proud myˇslen´ı, a to sp´ısˇ nauˇcil právˇe v tradici mystiku, ˚ v dusledku politickych ´ událost´ı a charakteru˚ hlavn´ıch aktéru˚ sporu, vˇcetnˇe Luthera samého, vymkl z rámce, ktery´ tehdejˇs´ı c´ırkev byla schopna integrovat. • 158 (. . .) Skuteˇcnˇe velmi neˇst’astnym ´ obdob´ım byl tzv. boj proti modernismu. M´ısto aby se c´ırkev kriticky vyrovnávala s modernou a peˇclivˇe a spravedlivˇe rozliˇsovala mezi teology, kteˇr´ı moˇzná aˇz pˇr´ıliˇs nekriticky podléhali modern´ım ˚ smˇerum, a tˇemi, kteˇr´ı se snaˇzili poctivˇe vyrovnat s t´ım, co pˇricházelo z osv´ıcenské tradice, rozpoutaly jej´ı autority hysterickou sˇ tvanici a hon na cˇ arodˇejnice“. Tehdy se c´ırkev v urˇcitém smyslu intelektuálnˇe vykastrovala, umlˇcela ” ˚ schopnych rˇ adu tvoˇrivych ´ myslitelu, ´ zvednout rukavici, kterou tehdy v´ırˇ e hodil nastupuj´ıc´ı ateismus a sekularizace. • 162 (. . .) [Perspektivismus] znamená (. . .) vz´ıt vázˇ nˇe skuteˇcnost, zˇ e mé vidˇen´ı svˇeta je omezené, ovlivnˇené kulturou, v n´ızˇ jsem se narodil, zˇ ivotn´ımi zkuˇsenostmi, urˇcitym ´ typem jazyka, a také zˇ e sám nemohu postihnout celek skuteˇcnosti.


9

Perspektivisté rˇ´ıkaj´ı: Dˇr´ıve neˇz mi pˇredloˇz´ısˇ své názory a rˇ ekneˇs mi, co vid´ısˇ , tak mi rˇ ekni, kde stoj´ısˇ , kdyˇz se d´ıvásˇ a mluv´ısˇ , a také proˇc tam stoj´ısˇ .. Perspektivismus je nˇeco jiného neˇz extrémn´ı kulturn´ı a eticky´ relativismus rozˇs´ırˇ eny´ v postmodernˇe, nen´ı tak skepticky, ´ co se tyˇ ´ ce poznán´ı pravdy. Neˇr´ıká, zˇ e pravdivé poznán´ı neexistuje, pouze tvrd´ı, ˚ ze zmocnit, nemuˇ ˚ ze byt zˇ e cˇ lovˇek sám se pravdy nemuˇ ´ jej´ım majitelem“ právˇe proto, zˇ e jeho vidˇen´ı a vˇedˇen´ı je vˇzdy ” ˇ ˚ nˇejak ohraniˇcené. A proto je nutny´ dialog, ktery´ umoˇznuje urˇcitym participovat na zkuˇsenosti druhého ´ zpusobem ˇ a umoˇznuje alesponˇ trochu porozumˇet tomu, proˇc asi ten druhy´ rˇ´ıká to, co rˇ´ıká. • 163 ˚ ˚ ze zakryvat ˚ ci pravdˇe toho Zustat u tvrzen´ı: Kaˇzdy´ má svou pravdu., to je laciná tolerance, která muˇ lhostejnost vuˇ ´ ´ cast, dialog, sd´ılen´ı druhého. Dneˇsn´ı svˇet potˇrebuje nˇeco v´ıc neˇz jen pouhou toleranci, potˇrebuje také urˇcitou spoluuˇ hodnot. Porozumˇen´ı a pokojné souˇzit´ı nen´ı bez dialogu moˇzné. • 164 ˚ zité, aby mlad´ı katol´ıci mˇeli realistickou, autentickou pˇredstavu o jinych Povaˇzuji za duleˇ ´ náboˇzenstv´ıch, vˇcetnˇe dnes tak populárn´ıho buddhismu. Je velmi krátkozraké a kontraproduktivn´ı, kdyˇz nˇekteré c´ırkevn´ı kruhy l´ıcˇ ´ı v apologetické snaze ostatn´ı náboˇzenstv´ı nepravdivˇe, karikuj´ı je a nˇekdy dokonce démonizuj´ı. • 165 Aby cˇ lovˇek zachoval vˇernost své v´ırˇ e a vázˇ il si j´ı, k tomu pˇrece nepotˇrebuje hanobit nebo znevaˇzovat v´ıru druhych. ´ • 167 Kdyˇz si stˇr´ızlivˇe pˇreˇcteme dalajlámovy projevy, najdeme tam, upˇr´ımnˇe rˇ eˇceno, asi v´ıce kliˇse´ na pokraji banalit neˇz nˇejaké pˇrekvapivˇe nové intelektuáln´ı perly. Jeho vˇseobj´ımaj´ıc´ı humanismus a pˇr´ıliˇs obecné etiˇcno se uˇz asi hodnˇe ˚ vzdálily od tradiˇcn´ıho buddhismu a jsou dost pˇrizpusobeny vkusu modern´ıho sekulárn´ıho humanisty. Avˇsak zcela ˇ ıc´ı je jeho radostná vnitˇrn´ı svoboda, dˇetská spontaneita, odzbrojuj´ıc´ı prostota, laskavost a humor. Jeˇstˇe nikdy podmanuj´ ˇ jsem nevidˇel cˇ lovˇeka, ktery´ by pro mˇe tak vˇerohodnˇe ztˇelesnoval Kristova blahoslavenstv´ı: blahoslaven´ı cˇ istého srdce, blahoslaven´ı, kteˇr´ı maj´ı ducha chudoby, blahoslaven´ı sˇ iˇritelé pokoje – a pokaˇzdé si pˇri setkán´ı s n´ım pˇripom´ınám Jeˇz´ısˇ ova slova Nebudete-li jako dˇeti, nevejdete do nebeského královstv´ı.“. Jeˇstˇe nikdy jsem nevidˇel cˇ lovˇeka, ktery´ by ” tak dokonale nebral sám sebe vázˇ nˇe, ktery´ by byl tak dˇetsky a radostnˇe svobodny´ od sebe samého. • 178 Bohuˇzel, po stalet´ı hlavn´ı zkuˇsenost´ı Evropanu˚ s islámem byly vojenské stˇrety – at’ uˇz pˇri kˇr´ızˇ ovych ach, nebo ´ vyprav´ ´ pˇri turecké expanzi. Tehdy byli na obou stranách lidé, kteˇr´ı vlastnˇe nemˇeli zˇ a´ dnou reálnou pˇredstavu o tom, v co vˇerˇ´ı ti druz´ı, avˇsak byli skálopevnˇe pˇresvˇedˇceni, zˇ e nejlépe poslouˇz´ı Bohu, kdyˇz co nejvˇetˇs´ımu poˇctu tˇech druhych ´ uˇreˇzou hlavy. • 184 ˚ ehu novovˇeku prosadilo i v kˇrest’anské teoloProsad´ı-li se mezi islámskymi uˇcenci nˇeco podobného, co se v prubˇ ´ gii pˇri vykladu Bible, totiˇz hermeneuticky´ pˇr´ıstup k posvátnym ´ ´ knihám – vˇedom´ı historického kontextu podán´ı a nutnost kritické interpretace textu, dojde k velké promˇenˇe ducha islámu, vˇcetnˇe moˇznosti komunikace s ostatn´ımi náboˇzenstv´ımi a kulturami. • 185 ´ Jedn´ım z plodu˚ uvah nad událostmi 11. zárˇ´ı byla (. . .) Habermasova rˇ eˇc na Frankfurtském kniˇzn´ım veletrhu, která mnohé Evropany a evropské intelektuály sˇ okovala. Podle Habermase nastává doba postsekulárn´ı a dneˇsn´ı Evropané si mus´ı uvˇedomit, zˇ e souˇcasná demokracie, svoboda a lidská práva maj´ı kˇrest’anské koˇreny a kˇrest’anstv´ı by se i dnes ˚ ym ˚ determinismu, ktery´ pˇrinásˇ´ı mˇelo stát vyznamn ym ´ ´ spojencem v zápasu za svobodu tvárˇ´ı v tvárˇ ruzn ´ druhum napˇr´ıklad scientismus a nˇekteré filozofické interpretace vysledk u˚ modern´ı neurovˇedy. A má-li Evropa zˇ ´ıt v pokoji ´ s muslimy, mus´ı prostˇe pˇrestat s banalizován´ım a marginalizován´ım náboˇzenstv´ı. • 201 Mám rád legendu o svatém Martinovi, kterému se pry´ satan zjevil v podobˇe Krista. Martin se ho vˇsak zeptal: Kde jsou tvé rány?. • 201 Zran´ı-li se naˇse v´ıra o ostré kameny zla v naˇsem svˇetˇe, pak se nemus´ıme stydˇet za jej´ı rány. Právˇe tyto rány nás spojuj´ı ˚ zˇ ivot, spása a sm´ırˇ en´ı. s ranami Kristovymi, z Jeho ran se skrze naˇse rány vlévá do naˇseho srdce krev Kristova, Kristuv ´ ˚ zeme cˇ erpat s´ılu k poslán´ı uzdravovat To je hluboky, ´ nevyˇcerpatelny´ pramen rozdávaj´ıc´ı se obˇetavé lásky. Odtud muˇ svˇet.

Stano Krajˇci, 19.–25. 3. 2012

typeset by LATEX

Portál, (...) O světcích [se říká], ˇze jejich ˇzivot je mnohdy ad admirandum, sed non ad imitandum (k obdivu, ale nikoli k napodobování)

Recommend Documents