˚ Tomasz Dostatni, Tom´asˇ Hal´ık: Sm´ırˇ en´a ruznost
1
Tomasz Dostatni, Tom´asˇ Hal´ık
Sm´ırˇen´a ruznost ˚ Port´al, 2011
• 11 (. . .) O svˇetc´ıch [se rˇ´ık´a], zˇ e jejich zˇ ivot je mnohdy ad admirandum, sed non ad imitandum (k obdivu, ale nikoli k napodobov´an´ı) (. . .). • 15 ´ St´ale poukazuji na to, zˇ e kl´ıcˇ ovym naˇs´ı doby, naˇs´ı dneˇsn´ı spoleˇcnosti, kter´a je n´arodnostnˇe, politicky, kulturnˇe, ´ ukolem n´aboˇzensky pluralitn´ı, je uˇcit se pˇrijmout, uznat a pochopit odliˇsnost druh´eho nejen jako moˇzn´y zdroj ohroˇzen´ı, n´ybrˇz pˇredevˇs´ım jako moˇzn´y zdroj vlastn´ıho obohacen´ı, doplnˇen´ı – a to pˇredpokl´ad´a a pˇrin´asˇ´ı tak´e naˇse zpokornˇen´ı a prohlouben´ı, zmoudˇren´ı. K tomu ovˇsem vede dlouh´a cesta, protoˇze jinakost v sobˇe tak´e pochopitelnˇe nese rizika nedorozumˇen´ı, ˚ Pochopit jinakost druh´eho jako moˇzn´e obohacen´ı pˇredpokl´ad´a vzd´at se apriorn´ıho n´aroku na napˇet´ı a konfliktu. univerz´aln´ı platnost sv´eho vlastn´ıho vidˇen´ı svˇeta. Znamen´a to vzd´at se triumfalismu, to znamen´a pˇredstavy, zˇ e j´a jsem vlastn´ıkem vˇs´ı pravdy. Je tˇreba si uvˇedomit a pˇriznat si svou koneˇcnost, omezenost a fakt, zˇ e se kaˇzdy´ d´ıv´ame na ˚ e, ponˇevadˇz to prostˇe svˇet z odliˇsn´e perspektivy. Pochopit, zˇ e je tud´ızˇ pˇrirozen´e, zˇ e o mnoha vˇecech vypov´ıd´ame ruznˇ odpov´ıd´a skuteˇcnosti, zˇ e kaˇzdy´ stoj´ıme na jin´em m´ıstˇe, v jin´e tradici, navazujeme pˇrirozenˇe na mnoh´e vˇeci, kter´e jsou tˇem druhym ´ nezn´am´e, a tud´ızˇ cˇ asto nepochopiteln´e. • 16 ˚ ˚ Sm´ırˇen´a ruznost neznamen´a pouze sm´ırˇ en´ı se s ruznost´ ı, nybrˇ ´ z proces pokojn´e komunikace, vyˇzaduj´ıc´ı hermeneuty, tlumoˇcn´ıky, snaˇz´ıc´ı se interpretovat vlastn´ı i ciz´ı hodnoty srozumitelnˇe, vˇernˇe a vˇerohodnˇe, aby mohlo doj´ıt ke skuteˇcn´emu porozumˇen´ı. • 16 ´ ˚ To, co je velkym kˇrest’ansk´e teologie dnes, je st´ale hloubˇeji promyˇ pojet´ı Boha jako Trojice – ´ ukolem ´ slet dusledky ˚ Boha, ktery´ je spojen´ım jednoty a ruznosti, spojen´ım on´e s niˇc´ım nesrovnateln´e jedineˇcnosti Boha s vnitˇrn´ı pluralitou ˚ ktery´ je s´am v sobˇe spoleˇcenstv´ım, je totiˇz svatym spoleˇcenstv´ı osob“. Buh, ´ pramenem plurality stvoˇren´eho svˇeta, ” ˚ rˇ´ık´a ano naˇs´ı ruznosti, pestrosti a mnohovrstevnatosti. • 17 (. . .) Uˇz v rˇ adˇe textu˚ hebrejsk´e Bible je naznaˇcena vnitˇrn´ı dynamika Boˇz´ıho zˇ ivota: napˇr´ıklad pojmy Boˇz´ı duch, Boˇz´ı moudrost, Boˇz´ı slovo jsou nˇecˇ ´ım, co v biblickych textech (a pak i v teologii a mystice judaismu) pˇrekraˇcuje ryze ´ ˚ unit´arn´ı pojet´ı boˇzstv´ı. Pr´avˇe na tomto pudorysu – vztahu Boha a jeho hypostaz´ı, Moudrosti, Ducha, Slova – se rozv´ıjela pozdˇejˇs´ı patristick´a teologie Boˇz´ı trojjedinosti. • 17 ˚ ˚ Pojet´ı Boha jakoˇzto Boha spojuj´ıc´ıho jedineˇcnost a ruznost m´a vyznamn´ e dusledky tak´e pro ch´ap´an´ı svˇeta, m´a sv´e ´ ˚ politick´e dusledky i vliv na ch´ap´an´ı c´ırkve. Spoleˇcnost a c´ırkev, kter´a - nakolik je lidsk´a – chce byt ´ (podobnˇe jako ˚ ze byt ˚ ze byt cˇ lovˇek) obrazem Boˇz´ım, nemuˇ ´ monolitn´ı, jednolit´a, nemuˇ ´ ani strnule patriarch´aln´ı. Mus´ı v n´ı byt, ´ tedy mysl´ım v c´ırkvi i spoleˇcnosti obecnˇe, kromˇe jin´eho tak´e m´ısto pro ty, kdo reprezentuj´ı svobodn´e prorock´e ( ruˇsiv´e“) ” vanut´ı Ducha. • 18
˚ Tomasz Dostatni, Tom´asˇ Hal´ık: Sm´ırˇ en´a ruznost
2
˚ ymi (. . .) Stejnˇe jako se snaˇz´ım h´ajit Boˇz´ı velikost, velikost a vzneˇsenost Boˇz´ıho tajemstv´ı pˇred ruzn dokazovaˇci“, kteˇr´ı ´ ” nakonec dˇelaj´ı z Boha pˇredmˇet“, jsoucno mezi jsoucny, se stejnou vehemenc´ı se snaˇz´ım h´ajit tajemstv´ı vzkˇr´ısˇ en´ı pˇred ” tˇemi, kdo by je chtˇeli zbanalizovat a redukovat, udˇelat z nˇej prostˇe jen odpovˇed’ na ot´azku po osudu Jeˇz´ısˇ ovy mrtvoly. • 21 Kˇrest’anstv´ı nen´ı nic statick´eho, v´ıra nespoˇc´ıv´a v jednor´azov´em pˇrijet´ı souboru dogmat, v´ıra je obrat a trvaly´ zˇ ivotn´ı pohyb, cesta n´asledov´an´ı. • 21 ˚ zit´e neskonˇcit kˇr´ızˇ em a na kˇr´ızˇ i. Kdysi mˇe velmi oslovil jeden text Jozefa ´ (. . .) Kˇr´ızˇ nelze obej´ıt, ale je tak´e duleˇ Tischnera, v nˇemˇz ironicky p´ısˇ e o kˇrest’anech, kteˇr´ı nejsou ochotni a schopni ani po Velikonoc´ıch sestoupit z kˇr´ızˇ e“. ” Mˇel pˇred oˇcima lidi, kteˇr´ı zaˇzili pron´asledov´an´ı v dobˇe komunismu, ale jako by v t´e situaci muˇcedn´ıku˚ ustrnuli a nebyli schopni vykroˇcit z role ukˇrivdˇenych ´ obˇet´ı, pˇrekonat trauma bolesti a odm´ıtnout pokuˇsen´ı touhy po odplatˇe ˚ prvn´ı dar uˇcedn´ıkum ˚ a pomstˇe. Vzkˇr´ısˇ en´ı je tak´e odpuˇstˇen´ı: ne nadarmo Jeˇz´ısˇ po sv´em vzkˇr´ısˇ en´ı pˇrin´asˇ´ı jako svuj Ducha a s n´ım i dar odpuˇstˇen´ı a moc odpouˇstˇet. • 24 ˚ zitym (. . .) Pro n´as, kdo jsme konvertovali v dobˇe komunismu, byla hodnˇe duleˇ ´ motivem c´ırkev. Setk´avali jsme se s n´ı v podobˇe chud´e, pron´asledovan´e c´ırkve, v podobˇe spoleˇcenstv´ı mladych ´ lid´ı mnohdy vystavenych ´ velk´emu riziku a tak´e prostˇrednictv´ım knˇezˇ ´ı, kteˇr´ı se tehdy po dlouhodob´em vˇeznˇen´ı ocitli na svobodˇe. A tato podoba c´ırkve byla pro n´as neobyˇcejnˇe vˇerohodn´a. Mnoz´ı z n´as si rˇ´ıkali, zˇ e pokud tato c´ırkev, kter´a proˇsla rˇ adou zkouˇsek a nenechala se pohltit ani ochoˇcit totalitn´ım reˇzimem (pˇrinejmenˇs´ım v tˇech podob´ach, kter´e jsme poznali), nˇeco tvrd´ı, bude to asi pravda. Vˇerohodnost c´ırkve pro n´as byla nˇecˇ ´ım, co n´as vedlo k v´ırˇ e a bylo z´arukou pravdivosti poselstv´ı, kter´e c´ırkev hl´asala. Dnes cˇ asto slyˇs´ım od mladych ´ lid´ı: Ano, v´ıra je b´ajeˇcn´a vˇec, ale kdyˇz uˇz to bez t´e c´ırkve nejde, tak my to tak´e nˇejak vydrˇz´ıme. Pro mnoh´e je dnes c´ırkev, jak ji kolem sebe zaˇz´ıvaj´ı, sp´ısˇ pˇrek´azˇ kou na cestˇe neˇz pomoc´ı. V tom vid´ım urˇcity´ posun. • 25 (. . .) N´ahoda je pseudonym Boˇz´ı. • 26 ´ a jednostrannost] poukazuje k nˇecˇ emu, co bylo potlaˇcov´ano, co se vˇsak o to silnˇeji hl´as´ı nyn´ı o slovo (. . .) [Kaˇzd´a moda a reaguje na skuteˇcn´e potˇreby. • 27 Zn´am (. . .) [lidi], kter´e k pˇremyˇ ´ slen´ı o v´ırˇ e vyprovokovala umˇeleck´a d´ıla, nˇekdy i velmi kontroverzn´ı, vˇcetnˇe filmu Martina Scorseseho Posledn´ı pokuˇsen´ı Krista, proti kter´emu mnoz´ı kˇrest’an´e v cizinˇe protestovali a zapalovali kina. A u n´as ten film nˇekolik mladych ´ lid´ı vyprovokoval k tomu, zˇ e se zaˇcali zaj´ımat o evangelium a nakonec je to pˇrivedlo i do c´ırkevn´ıho prostˇred´ı. Nˇekdy pr´avˇe polemika s kˇrest’anstv´ım, nebo alesponˇ s jeho tradiˇcn´ımi podobami, probud´ı z´ajem u tˇech, kter´e by tradiˇcn´ı podoby v´ıry nikdy neoslovily. Jsou to tedy opravdu mnoh´e cesty a nestaˇc´ım se divit Boˇz´ı fantazii a vynal´ezavosti, s n´ızˇ mlad´e lidi oslovuje. • 30 Zaˇzil jsem uˇz mnohokr´at, zˇ e kazatel pronesl nejdˇr´ıve k´az´an´ı pro dospˇel´e“, kter´e uˇz samo o sobˇe bylo dost infantiln´ı, ” a potom zopakoval tot´ezˇ pro dˇeti“, jen jeˇstˇe o dva stupnˇe intelektu´aln´ı n´aroˇcnosti n´ızˇ e, jako kdyby pˇredpokl´adal, ” zˇ e d´ıtˇe je maly´ idiot. Z rozhovoru˚ s mou kmotˇrenkou a s nˇekolika dˇetmi ve sv´em okol´ı jsem vˇsak nabyl dojmu, zˇ e d´ıtˇe m´a nesm´ırnˇe bohaty´ myticko-n´aboˇzensky´ svˇet. My dospˇel´ı jsme vˇsak uˇz z nˇeho byli vyhn´ani a nen´ı snadn´e se do nˇej vˇz´ıt. Kdyˇz Jeˇz´ısˇ rˇ´ıkal, nebudete-li jako dˇeti, nevejdete do kr´alovstv´ı nebesk´eho“, nepoˇzadoval, abychom byli ” infantiln´ı, abychom zustali ˚ dˇetmi nebo si na dˇeti hr´ali. To, co rˇ ada knˇezˇ ´ı pˇredv´ad´ı pod z´aminkou, zˇ e mluv´ı k prostym ´ ” lidem“ a mus´ı k nim mluvit jako k dˇetem“, je zˇ alostn´a karikatura dˇetsk´eho svˇeta (. . .). ” • 31 P´ısmo a tradici je moˇzn´e ch´apat bud’doslova, anebo v´azˇ nˇe, bud’se spokojovat s povrchn´ım, prvopl´anovym doslovnym“ ´ ´ ” ch´ap´an´ım a mechanickym ´ pˇred´av´an´ım, do nˇehoˇz si vˇzdy pak nevˇedomky prom´ıt´ame pˇredporozumˇen´ı naˇs´ı doby, anebo si d´at pr´aci s tlumoˇcen´ım“, poctivym ´ hlubˇs´ım hled´an´ım smyslu pod n´anosy a pˇremalbami, s porozumˇen´ım ” na z´akladˇe znalost´ı kontextu. • 33 ˚ zeˇs ztotoˇznit s jednou podobou katolick´eho prostˇred´ı, urˇcitˇe nˇekde najdeˇs jinou, kter´a pro tebe bude Pokud se nemuˇ ˇ ı. inspirac´ı a kde nalezneˇs domov. To bohuˇzel mal´e c´ırkve“ neumoˇznuj´ ”
˚ Tomasz Dostatni, Tom´asˇ Hal´ık: Sm´ırˇ en´a ruznost
3
• 36 (. . .) Katolick´a c´ırkev ve sv´e teologick´e, spiritu´aln´ı a liturgick´e tradici disponuje ohromnym ´ bohatstv´ım, kter´e vˇsak mnoz´ı z tˇech, kteˇr´ı by ho mˇeli pˇred´avat, sami poˇra´ dnˇe neznaj´ı a nedovedou vˇerohodnˇe zprostˇredkovat. Proto se pˇr´ıliˇs ˚ ano, je nediv´ım t´e distanci mnohych ´ lid´ı od dneˇsn´ı institucion´aln´ı podoby c´ırkve. Ale z´arovenˇ l´ıto je mi z´astupu“, ” mi hroznˇe l´ıto, zˇ e tolik lid´ı c´ırkev opouˇst´ı nebo zˇ ije na jej´ım okraji, zˇ e tito lid´e neˇcerpaj´ı z jej´ıho duchovn´ıho bohatstv´ı. Vid´ı jen jej´ı b´ıdu, jej´ı ubohost (nˇekdy re´alnou, nˇekdy ve zkreslen´em medi´aln´ım obrazu), ale nevid´ı jej´ı poklady. • 39 ˚ ze trvale uniknout zˇ a´ dny´ cˇ lovˇek, ne(. . .) Pokud si i apateist´e“ kladou nˇejak´e ot´azky po smyslu, a tˇem snad nemuˇ ” ˚ kladou si je zpusobem n´aboˇzenskym, nespatˇruj´ı v tom sv´em t´az´an´ı nˇeco, co by bylo jakkoli bl´ızk´e v´ırˇ e a c´ırkvi, co by ´ bylo jakkoli v souladu s t´ım, jak smysl zˇ ivota pojmenov´av´a a proˇz´ıv´a kˇrest’anstv´ı. ´ ıch vˇedomost´ı Tento postoj byv´ ´ a zpravidla spojov´an s n´aboˇzenskym ´ analfabetismem“, naprostou absenc´ı seriozn´ ” ˚ o v´ırˇ e a n´aboˇzenstv´ı. A pokud tito lid´e maj´ı vubec nˇejakou pˇredstavu o v´ırˇ e, n´aboˇzenstv´ı a c´ırkvi, jedn´a se zpravidla o fragmenty a ozvˇeny st´atn´ı ateistick´e propagandy z cˇ asu˚ komunismu, aktualizovan´e zvl´asˇ tn´ı smˇesic´ı zpr´av bulv´arn´ıch m´edi´ı o skand´alech v c´ırkvi. Jak uk´azaly nˇekter´e sociologick´e vyzkumy u n´as, vˇetˇsina protin´aboˇzenskych ´ ´ argumentu˚ tohoto typu ateismu je bezmyˇslenkovitˇe pˇrej´ım´ana z reperto´aru ideologie a pˇr´ırodovˇedy 19. stolet´ı a obraz c´ırkve, ktery´ tito lid´e odm´ıtaj´ı, se tyk´ ´ a vˇetˇsinou c´ırkve d´avn´e minulosti. Apateist´e“ ale vˇetˇsinou nec´ıt´ı potˇrebu tyto ” myˇslenky nˇejak ovˇerˇ ovat cˇ i inovovat. • 40 ˚ Apateista s n´aboˇzenstv´ım nebojuje, ono ho totiˇz uˇz vubec nezaj´ım´a. Militantn´ımu ateismu se pˇribl´ızˇ ´ı jen tehdy, kdyˇz by hrozilo, zˇ e jej nˇekdo z jeho klidu vyruˇs´ı, kdyˇz c´ıt´ı potˇrebu br´anit se pˇred nˇecˇ ´ım, co by mohlo zpochybnit jeho ˚ zit´a vˇec. jistotu, zˇ e n´aboˇzenstv´ı je odbyt´a, nezaj´ımav´a a neduleˇ • 44 Spousta lid´ı se u n´as oznaˇcuje za ateisty jen proto, zˇ e se neidentifikuj´ı s c´ırkevn´ı podobou kˇrest’anstv´ı. Avˇsak cˇ asto je jim vlastn´ı sp´ısˇ agnosticismus, pˇr´ıpadnˇe nˇejaky´ velmi individu´aln´ı druh v´ıry. Nˇekteˇr´ı ateist´e“ ve skuteˇcnosti pouze ” ˚ dialog s nimi spoˇc´ıv´a pˇredevˇs´ım v tom, zˇ e se odm´ıtaj´ı pˇredstavu o Bohu a v´ırˇ e, kterou si sami vytvoˇrili cˇ i pˇrejali. Muj snaˇz´ım rekonstruovat obraz Boha, ktery´ odm´ıtaj´ı, a cˇ asto pak mus´ım rˇ´ıct: Ano, je dobˇre, zˇ e odm´ıt´asˇ tuto pˇredstavu ” ˚ kter´eho odm´ıt´asˇ , skuteˇcnˇe neexistuje. To nen´ı Buh, ˚ jenˇz by si zaslouˇzil v´ıru.“. A ti Boha – tu odm´ıt´am i j´a. Takovy´ buh, lid´e mi pak vˇetˇsinou odpov´ıdaj´ı: Ale j´a nejsem nˇejaky´ povrchn´ı materialista, j´a v´ım, zˇ e nˇeco nad n´ami“ existuje. Tedy ” jistou pˇredstavu o Bohu, kterou vˇsak pˇripisuj´ı c´ırkvi, odm´ıtaj´ı, ale na druh´e stranˇe maj´ı tak´e jak´ehosi sv´eho boha“. ” To je ten cˇ esk´y nˇecismus, ktery´ povaˇzuji za nejrozˇs´ırˇ enˇejˇs´ı n´aboˇzenstv´ı v naˇs´ı zemi. • 45 Do sˇ erosvitu skepse, kter´a m´a moˇzn´a sv´e historick´e koˇreny v bolestnych kapitol´ach cˇ eskych n´aboˇzenskych dˇejin, ´ ´ ´ vˇzdycky pad´a nˇejaky´ paprsek svˇetla cˇ i pram´ınek zˇ iv´e vody. Ten bychom nemˇeli ignorovat jen proto, zˇ e se pˇr´ıliˇs nepodob´a tradiˇcn´ım form´am n´aboˇzenstv´ı. Ostatnˇe n´aboˇzensky´ zˇ ivot dneˇsn´ıho z´apadn´ıho cˇ lovˇeka uˇz je a jeˇstˇe v´ıce ˚ zit´e, snaˇz´ı-li se c´ırkve hledat spojuj´ıc´ı bude znaˇcnˇe individualizovany, ´ at’ se to komu l´ıb´ı, nebo ne. Je legitimn´ı a duleˇ body mezi touto home made“ spiritualitou a tradic´ı. Pokud by se ta osobn´ı podoba v´ıry zcela odˇr´ızla od tradice, ” pravdˇepodobnˇe by se promˇenila v mˇelky´ n´aboˇzensky´ diletantismus“. Ovˇsem c´ırkve by nemˇely pˇr´ıliˇsnou snahou ” o disciplinov´an´ı“ takov´ehoto druhu n´aboˇzenskosti tuto netradiˇcn´ı religiozitu zadusit, ani se k n´ı obr´atit zcela z´ady, ” a tak ji odehnat daleko od svych ´ dveˇr´ı. Na to by obˇe strany doplatily. • 46 (. . .) Pˇrevaˇzuj´ıc´ı podobou duchovn´ıho zˇ ivota z´apadn´ı civilizace bude, at’ se n´am to l´ıb´ı, nebo ne, znaˇcnˇe individualizovan´a v´ıra ve vlastn´ıho Boha“ s velmi volnym ´ vztahem k tradic´ım a jeˇstˇe volnˇejˇs´ım k n´aboˇzenskym ´ instituc´ım. ” ˚ zit´e, aby uˇz dnes kˇrest’anˇst´ı teologov´e toto klima bez pˇredsudku˚ zkoumali a se zast´anci tohoto trendu Proto je tak duleˇ vedli dialog. Mysl´ım, zˇ e si to zˇretelnˇe uvˇedomuje papeˇz Benedikt – znovu pˇripom´ın´am jeho myˇslenku otevˇr´ıt jak´esi ˚ n´advoˇr´ı pohanu“. ” To je zˇrejmˇe klima, v nˇemˇz budou kˇrest’ansk´e c´ırkve v budoucnosti zˇ ´ıt a souˇcasnˇe st´at pˇred dilematem, jak se vyhnout dvˇema nebezpeˇc´ım: co udˇelat, aby se v nˇem nerozpustily, ale aby se tak´e nevysilovaly stejnˇe neˇst’astnym, ´ neplodnym ´ ˚ a pˇredem prohranym cestu jasnˇe vytyˇcil posledn´ı ´ z´apasem, jako byl obranny´ z´apas proti modernˇe. Jedinou schudnou ˚ porozumˇet. koncil: v´est s t´ımto svˇetem dialog, uchovat si kritiˇcnost a svobodny´ odstup, ale i vuli • 49 (. . .) Hlavn´ı pˇr´ıcˇ inou cˇ esk´eho antiklerikalismu nen´ı ani ta d´avn´a historie samotn´a jako sp´ısˇ jej´ı ideologick´a interpretace ˚ ehu pˇredminul´eho stolet´ı, kdy se bˇehem politick´eho z´apasu cˇ eskych v r´amci tvoˇr´ıc´ıho se nacionalismu v prubˇ ´ patriotu˚ ´ za emancipaci v rakousk´em mocn´arˇ stv´ı (a nakonec za uplnou politickou samostatnost) staly austrokatolicismus“ ” a katolick´a c´ırkev terˇcem kritiky a odporu.
˚ Tomasz Dostatni, Tom´asˇ Hal´ık: Sm´ırˇ en´a ruznost
4
• 51 ˚ ˇ ıc´ı pˇredevˇs´ım dobu husitskou a cˇ eskou reformaci, do n´ızˇ jeho autoˇri Ideologicky´ vyklad cˇ eskych dˇejin, zduraz nuj´ ´ ´ zpˇetnˇe prom´ıtali ideje osv´ıcenstv´ı a Francouzsk´e revoluce, najdeme hlavnˇe u vlivn´eho historika a politika Palack´eho a pak u Masaryka. Pro masy cˇ ten´arˇ u˚ ji zpopularizovalo a zromantizovalo rom´anov´e d´ılo Aloise Jir´aska, jak´ehosi cˇ esk´eho Waltera Scotta, a pozdˇeji za komunistu˚ historick´e filmy, kter´e na ideologickou objedn´avku toˇcil vˇsem reˇziˇ ˚ v Cech´ mum ach poplatny´ reˇzis´er Otakar V´avra. Pr´avˇe tento tendenˇcn´ı vyklad cˇ eskych ´ ´ dˇejin totiˇz d´ale zvulgarizovali ˚ stolet´ı politicky kanonizovali. Zdenˇek a ideologicky zneuˇzili komunisti – a toto sch´ema pochopen´ı cˇ eˇsstv´ı pak na pul Nejedly, ´ tvrdy´ staliniz´ator cˇ esk´eho sˇ kolstv´ı, pˇredstavil komunisty jako z´akonit´e dˇedice husitu˚ a vˇsech pokrokovych ´ ” tradic cˇ esk´eho n´aroda“. • 52 (. . .) Postoj v´ıry je u n´as sp´ısˇ diskr´etn´ı a nerad se manifestuje velkymi slovy a gesty. Mysl´ım, zˇ e to souvis´ı tak´e s odpo´ ˇ ˇ ˚ ci patosu. Vˇse patetick´e u n´as pusob´ ˚ rem Cech u˚ vuˇ ı smˇesˇ nˇe. Cech podez´ır´a patos z neupˇr´ımnosti, pokrytectv´ı, pust´e vnˇejˇskovosti a br´an´ı se ironi´ı. • 55 ˇ ˚ zboˇzny´ eticky´ humanismus, oslavovany´ Cesk y´ kulturn´ı historik Martin C. Putna pˇresvˇedˇcivˇe ukazuje, zˇ e Masarykuv ˚ u n´as jako velmi origin´aln´ı vklad do n´aboˇzenskych ym ´ dˇejin a filozofie, byl vlastnˇe lehce pˇrizpusoben ´ unit´arˇ stv´ım jeho americk´e manˇzelky. Nepochybuji, zˇ e Masaryk byl poctivˇe zboˇzny´ a mor´aln´ı cˇ lovˇek, pr´avem znechuceny´ mentalitou austrokatolicismu konce 19. stolet´ı a nakonec zklamany´ i katolickou modernou, do n´ızˇ po jistou dobu vkl´adal nadˇeje, ale povaˇzovat ho za hlubok´eho n´aboˇzensk´eho myslitele by bylo ponˇekud pˇrehnan´e. • 56 (. . .) Dobˇre rozum´ım varov´an´ı papeˇze Benedikta, ktery´ ned´avno na adresu ekumenismu rˇ ekl, zˇ e by se mˇel m´ıt na pozoru pˇred postmodern´ım duchem pˇr´ıliˇs lacin´e tolerance. Ani j´a si nemysl´ım, zˇ e by dialog mˇel skonˇcit rezignovanym ´ konstatov´an´ım, zˇ e kaˇzdy´ m´a svou pravdu“. Vyzn´av´am perspektivismus, ale nikoli krajn´ı relativismus multikultu” ” ˚ ralistu“. • 57 (. . .) V duchu podnˇetn´e encykliky Pavla VI. Evangelii nuntiandi pokl´ad´am za srdce evangelizace inkulturaci, snahu vtˇelit ˚ ducha a hodnoty evangelia do zˇ it´e kultury, do zpusobu zˇ ivota a myˇslen´ı souˇcasnych ´ lid´ı. Evangelizace bez inkulturace je pouh´a indoktrinace, pouh´a n´aboˇzensk´a agitace. A na jakoukoli indoktrinaci jsou zejm´ena v postkomunistickych ´ zem´ıch lid´e pr´avem alergiˇct´ı. • 64 Spolu s Nicholasem Lashem a jinymi lze rˇ´ıct, zˇ e ateist´e 19. a 20. stolet´ı, dˇedici osv´ıcensk´e tradice, vlastnˇe popˇreli toho ´ ˇ jejich ateismus je vlastnˇe reakce na urˇcity´ ˚ boha, kter´eho si jejich pˇredchudci, osv´ıcenci 17. a 18. stolet´ı vymysleli. Ze deisticky´ koncept Boha vytvoˇreny´ osv´ıcenci. Kdyˇz totiˇz osv´ıcenˇst´ı filozofov´e pˇr´ırody hledali nˇejak´e oznaˇcen´ı pro me˚ ˚ cili si teologicky´ koncept Boha. Ovˇsem buh ˚ jakoˇzto mechanicky´ princip chanick´eho tvurce vesm´ırn´eho stroje, vypujˇ vesm´ıru se samozˇrejmˇe liˇs´ı od toho, jak napˇr. scholastick´a tradice mluvila o Bohu jakoˇzto pˇr´ıcˇ inˇe stvoˇren´ı. Scholastici nech´apali Boha primitivnˇe jako mechanickou pˇr´ıcˇ inu, svˇet nebyl stˇredovˇekou metafyzikou ch´ap´an jako stroj. A kdyˇz o sto let pozdˇeji pˇr´ırodovˇedci doˇsli k n´azoru, zˇ e zˇ a´ dn´a takov´a jedin´a mechanick´a pˇr´ıcˇ ina vesm´ıru neexis˚ nen´ı. To bylo ale odm´ıtnut´ı boha jako tuje, pak – jak rˇ´ık´a Lash – z toho ponˇekud ukvapenˇe vyvodili, zˇ e zˇ a´ dny´ Buh ˚ ze, ba mus´ı plnˇe souhlasit. Ateismus, ktery´ spoˇc´ıv´a v deurˇcit´e pˇr´ırodovˇedeck´e hypot´ezy, s cˇ ´ımˇz teolog nejenˇze muˇ ˚ ze st´at velmi v´ıtanym strukci urˇcit´eho typu primitivn´ıho teismu, se tedy muˇ ´ spojencem v´ıry, ponˇevadˇz kon´a jakousi ikonoklastickou, obrazoboreckou funkci – v podstatˇe boˇr´ı modly. • 67 ˇ Nˇekteˇr´ı se zaˇcali domn´ıvat, zˇ e po Osvˇetimi“ uˇz nen´ı moˇzn´e vˇerˇ it v Boha. Rekl bych, zˇ e sp´ısˇ uˇz nen´ı moˇzn´e vˇerˇ it ” v s´ılu novovˇek´eho humanismu zabr´anit triumfu zla a n´asil´ı v dˇejin´ach a zˇ e je tˇreba odloˇzit osv´ıcensko-humanistickou pˇredstavu boha jakoˇzto garanta harmonie v pˇr´ırodˇe a dˇejin´ach. Pro mˇe jsou ty temn´e str´anky modern´ıch dˇejin sp´ısˇ vyzvou objevit drama Boha, k nˇemuˇz patˇr´ı jak tma Velk´eho p´atku, tak nadˇeje, zˇ e tato tma nebude a nesm´ı m´ıt posledn´ı ´ slovo. • 68 ˚ Hans Jonas, velky´ zˇ idovsky´ myslitel, ktery´ se dukladnˇ e zabyval ot´azkou Osvˇetimi a tragiky v dˇejin´ach, interpretuje ´ tuto zkuˇsenost pomoc´ı star´eho mytu, jenˇz je souˇca´ st´ı zˇ idovsk´e tradice luri´ansk´e kabaly – o cimcum“, Boˇz´ım dobro´ ” ˚ stvoˇril svˇet, ale pak se z nˇej dobrovolnˇe st´ahl, aby sv´emu stvoˇren´ı a zejm´ena cˇ lovˇeku voln´em st´ahnut´ı se ze svˇeta. Buh uvolnil prostor pro jeho svobodny´ rozvoj. Nicm´enˇe cˇ lovˇek a cel´e lidstvo bude muset na konci cˇ asu˚ vydat poˇcet z toho, jak s touto svobodou nakl´adalo. Vyznamn y´ souˇcasny´ zˇ idovsky´ myslitel, britsky´ rab´ın Jonathan Sacks odpov´ıd´a na ´
˚ Tomasz Dostatni, Tom´asˇ Hal´ık: Sm´ırˇ en´a ruznost
5
˚ kdyˇz se vraˇzdilo v Osvˇetimi, vˇetou: Byl tam v pˇrik´az´an´ı Nezabijeˇs.“. Buh ˚ n´am dal pˇrik´az´an´ı ot´azku, kde byl Buh, ” ˚ a svobodu. Stoj´ıme pˇred dilematem, zda br´at jeho pˇrik´az´an´ı v´azˇ nˇe, nebo zda se k nˇemu, se vˇsemi tragickymi ´ dusledky ˚ kdyˇz se vraˇzdilo v Osvˇetimi, je sˇ patnˇe poloˇzena. pro n´as i pro ostatn´ı, obr´at´ıme z´ady. Jin´ı rˇ´ıkaj´ı, zˇ e ot´azka, kde byl Buh, Mˇeli bychom se pt´at, kde byl cˇ lovˇek, kdyˇz se vraˇzdilo v Osvˇetimi. To tedy znamen´a odm´ıtnut´ı pˇredstavy boha jako reˇzis´era svˇeta, ktery´ nese bezprostˇredn´ı odpovˇednost za vˇsechny lidsk´e akty, ktery´ vod´ı lidi jako loutky na dr´atk´ach. ˚ opravdu neexistuje. My kˇrest’an´e vˇerˇ´ıme v Boha, ktery´ stvoˇril cˇ lovˇeka svobodnym Ano, takovy´ buh ´ a nesn´ım´a z lid´ı ˚ jejich odpovˇednost, protoˇze t´ım by je zbavil svobody a s n´ı i lidsk´e dustojnosti. • 70 (. . .) Kdyby svˇet byl bezchybny´ a dokonaly, ´ s´am by byl vlastnˇe bohem. Pak by moˇzn´a uˇz ani nevzbuzoval ot´azky, kter´e smˇerˇ uj´ı za horizont jiˇz viditeln´eho a dosaˇziteln´eho. Pr´avˇe z´azˇ itek bolesti znepokojuje naˇse srdce, probouz´ı v n´as (ˇreˇceno s Augustinem) jakysi ´ svaty´ nepokoj, pud´ı hledat d´al, od povrchu k hloubce. • 71 Uˇz v Talmudu a potom v chasidsk´e tradici se mluv´ı o sˇ estatˇriceti skrytych kteˇr´ı zˇ ij´ı v kaˇzd´e generaci ´ spravedlivych, ´ a na nichˇz stoj´ı svˇet. Jsou skryti nejen svˇetu, ale i sami sobˇe – sami o sobˇe to nevˇed´ı, zˇ e patˇr´ı k onˇem spravedlivym. ´ To ˇ adny´ cˇ lovˇek nemuˇ ˚ ze m´ıt jistotu, zdali pr´avˇe on nen´ı ten, kdo byl vyvolen a povol´an do tohoto je hlubok´a myˇslenka. Z´ poˇctu. Ot´azka, zdali pˇrijme, nebo odm´ıtne vyzvu zˇ ´ıt spravedlivˇe, je spojena s odpovˇednost´ı za cely´ svˇet. ´ • 72 ˚ v tomto svˇetˇe nem´a nic jin´eho k dispozici neˇz naˇse ruce, naˇse srdce. Buh • 73 Mnohokr´at jsem pˇremyˇ ´ slel o tom, proˇc lid´e zˇ iv´e a hlubok´e v´ıry maj´ı cˇ asto velky´ smysl pro humor, a naopak fanatici nebo zahoˇrkl´ı skeptici jsou humoru naprosto neschopni. Jsem pˇresvˇedˇcen, zˇ e dar humoru je jakousi indikac´ı nejen duˇsevn´ıho, ale i duchovn´ıho zdrav´ı a skuteˇcnˇe zdrav´e, zˇ iv´e v´ıry. Humor m´a s v´ırou mnoho spoleˇcn´eho. Humor podobnˇe jako v´ıra pˇredpokl´ad´a urˇcitou schopnost nadhledu, schopnost d´ıvat se s ironi´ı na nˇekter´e vˇeci, kter´e by se ˚ zitˇejˇs´ımi, neˇz jsou. Schopnost pod´ıvat se na lidsk´e modly s ironi´ı, demaskovat pychu. chtˇely jevit duleˇ Humor je n´astroj ´ k boˇren´ı model. A to je podstatnou souˇca´ st´ı v´ıry v jednoho Boha. • 74 Jeˇz´ısˇ ova podobenstv´ı (. . .) maj´ı nˇekdy podobnou strukturu, jako m´a zˇ idovsk´a anekdota. Podobenstv´ı, podobnˇe jako vtip, zab´ıj´ı ten, kdo se je snaˇz´ı sˇ kolometsky vysvˇetlovat. Jde o to, aby pˇreskoˇcila jiskra pochopen´ı, jako kdyˇz se vypr´av´ı anekdota. • 76 ´ e k svatym ˚ a nejvˇetˇs´ım g´enium ˚ Pr´avˇe v uctˇ ´ je patrn´a pluralita kˇrest’anstv´ı. Vˇzdyt’ m´ame svˇetce, kteˇr´ı patˇr´ı k uˇcencum lidstva, jako byli Augustin cˇ i Tom´asˇ Akvinsky, ´ ale tak´e prost’´acˇ ky, jsou mezi nimi dˇeti i starci, kr´alov´e i zˇ ebr´aci, lid´e ˚ ych ˚ ych ˚ ejˇs´ıch povah. Snad v niˇcem jin´em se neprojevuje tak zˇretelnˇe ruzn ´ n´arodu˚ a ras, ruzn ´ obdob´ı dˇejin a lid´e nejruznˇ pluralita, vnitˇrn´ı bohatstv´ı a pestrost c´ırkve a kˇrest’anstv´ı – a to je nˇeco, co je tˇreba st´ale ukazovat, protoˇze jen pluralitn´ı ˚ ze oslovit pluralitn´ı spoleˇcnost. kˇrest’anstv´ı muˇ • 83 Mnoz´ı kˇrest’an´e, kteˇr´ı l´eta zˇ ili v obleˇzen´ı“, uˇz nedok´azali bez obrazu nepˇr´ıtele zˇ ´ıt. Kdyˇz padl komunisticky´ nepˇr´ıtel, ” potˇrebovali si naj´ıt nˇejak´eho n´ahradn´ıho – a hle, zkaˇzeny´ Z´apad“ byl takovym ´ nepˇr´ıtelem, ktery´ byl zrovna po ruce. ” Uvˇedomil jsem si, zˇ e nˇekteˇr´ı katol´ıci o nˇem mluv´ı pˇresnˇe tak, jak o zkaˇzen´em Z´apadˇe“ mluvili komunistiˇct´ı potent´ati. ” • 104 ˚ ci cˇ emu se br´an´ı. Fundamentalist´e se st´ale zakl´ınaj´ı tradic´ı, ale ve skuteˇcnosti pr´avˇe tradice je to, co odm´ıtaj´ı a vuˇ Tradice je proudem pˇred´av´an´ı ve st´ale novych ´ dˇejinnych ´ kontextech, tradice je ve skuteˇcnosti proudem neust´al´e reinterpretace; fundamentalist´e naopak vytrhnou z tradice urˇcitou cˇ a´ st a tu se pak snaˇz´ı petrifikovat. • 120 (. . .) Pochybnost, o n´ızˇ mluv´ım, nen´ı vlastnˇe tolik pochybnost´ı o Bohu“, nybrˇ ´ z sp´ısˇ st´alym ´ kritickym ´ pohledem na ” to, jak my se k Bohu vztahujeme, kde ho hled´ame, co o nˇem vypov´ıd´ame, jaky´ pojem a jakou pˇredstavu o Bohu si ˇ vytv´arˇ´ıme. Takov´a pochybnost by n´as mˇela uchr´anit pˇred pokuˇsen´ım cˇ init z vˇec´ı pˇredposledn´ıch posledn´ı, zamˇenovat symboly za to, co symbolizuj´ı, pl´est si lidsky (tj. kulturnˇe, historicky, psychologicky, soci´alnˇe) ovlivnˇen´e n´aboˇzensk´e ˚ cil obraz z jin´e kulturn´ı pˇredstavy s Tajemstv´ım, kter´e vˇsechny tyto pˇredstavy nekoneˇcnˇe pˇresahuje. Kdybych si vypujˇ ˚ zit´e nepl´est si prst ukazuj´ıc´ı na Mˇes´ıc s Mˇes´ıcem sam´ym. Vztahujeme-li se k posledn´ımu tradice, tak bych rˇ ekl, zˇ e je duleˇ ˚ jsou prostˇe mnoh´e naˇse lidsk´e zpusoby ˚ tajemstv´ı, kter´emu rˇ´ık´ame Buh, imaginace, jazyka, pˇredstav a pocitu˚ t´ım prs” tem ukazuj´ıc´ım na Mˇes´ıc“. A vystavujeme-li je ot´azk´am a pochybnostem, pak jim nedovolujeme, aby n´am pˇrekryly to, k cˇ emu maj´ı poukazovat. Souˇcasnˇe ale mus´ıme vˇedˇet, zˇ e bez symbolu˚ a pˇredstav se neobejdeme.
˚ Tomasz Dostatni, Tom´asˇ Hal´ık: Sm´ırˇ en´a ruznost
6
• 121 ˇ adny´ kˇrest’an a zˇ a´ dny´ teolog ani pˇri nejlepˇs´ı vuli ˚ a na z´akladˇe nejpilnˇejˇs´ıho studia (. . .) nemuˇ ˚ ze obs´ahnout (. . .) Z´ ˚ zit´e zduraznit, ˚ veˇskerou moudrost c´ırkve, celek tradice. Povaˇzuji za duleˇ zˇ e i v c´ırkevn´ı tradici existuje znaˇcn´a pluralita a zˇ e si prostˇe nemohu hr´at na to, zˇ e jsem jej´ımu celku zcela pr´av. J´a jsem prostˇe jedn´ım hlasem, jedn´ım n´astrojem, ktery´ ˚ ejˇs´ıch spiritu´aln´ıch a teologickych vˇsak pˇredpokl´ad´a cely´ symfonicky´ orchestr c´ırkve, jej´ı tradice a nejruznˇ ´ sˇ kol. Pr´avˇe ˚ zit´e, aby se cˇ lovˇek nevymkl ze spoleˇcenstv´ı c´ırkve a z proudu tradice. proto povaˇzuji za nesm´ırnˇe duleˇ Mysl´ım, zˇ e kdyˇz si cˇ lovˇek uvˇedomuje, zˇ e jeho osobn´ı v´ıra je nutnˇe subjektivnˇe zabarvena a zˇ e je rozd´ıl mezi t´ım, jak se n´am d´av´a tajemstv´ı Boha v plnosti Zjeven´ı, a t´ım, jak jsme schopni ho pˇrijmout a omezenˇe pochopit a vyj´adˇrit, st´av´a ˚ se v dusledku toho pokornˇejˇs´ım. Tak´e v´ı, zˇ e pr´avˇe tady je m´ısto pro ot´azky a pochybnosti: tykaj´ ´ ı se toho, jak o Bohu mysl´ım, jak jej vyjadˇruji a jak mu rozum´ım. Vˇzdy ho vid´ım lidsky, nedostateˇcnˇe. (. . .) • 122 (. . .) My (. . .) nejsme vosk, do nˇehoˇz se mechanicky a dokonale obtiskuje Boˇz´ı tajemstv´ı. Zjeven´ı otev´ır´a cestu k Tajemstv´ı, ale neruˇs´ı ho a neniˇc´ı. Tajemstv´ı nem´a dno, je nevyˇcerpateln´e, zve ke st´ale novym ´ interpretac´ım. Pr´avˇe proto nem´a smysl br´anit komukoli svobodnˇe p´atrat v jeho hlubin´ach a hledat to, co jeˇstˇe nebylo vyneseno na povrch, nebylo dostateˇcnˇe pochopeno. A jako ke kaˇzd´e skuteˇcn´e svobodˇe i ke svobodˇe hled´an´ı patˇr´ı odpovˇednost. Jedn´ım z projevu˚ t´eto odpovˇednosti je ˚ ci sobˇe sam´emu, pochybov´an´ı o tom, nakolik vid´ım, ch´apu a vyjadˇruji vˇeci spr´avnˇe. A co tady znamen´a kritiˇcnost vuˇ spr´avnˇe“? Vˇzdyt’ vˇeci Boˇz´ı“ nemohu vlastnˇe vyjadˇrovat jinak neˇz v pˇr´ımˇerech, metafor´ach, podobenstv´ıch, ostatnˇe ” ” tak to cˇ inil i Jeˇz´ısˇ s´am, a vˇzdy se mus´ım kriticky a s pochybami pt´at, zda jsem pˇri hled´an´ı st´ale vhodnˇejˇs´ıch pˇr´ımˇeru˚ (nebot’ mnoh´e metafory zastar´avaj´ı) nˇekde neustrnul pˇr´ıliˇs brzy. (. . .) • 123 Lid´e, kteˇr´ı nejsou schopni ust´at sv´e vlastn´ı pochybnosti, si je cˇ asto prom´ıtaj´ı do tˇech druhych. Zbavuj´ı se jich me´ ˚ podez´ıraj´ı ty druh´e a pak s druhymi chanismem projekce, z pochybnost´ı a bludu“ tvrdˇe bojuj´ı. Vlastnˇe bojuj´ı sami ´ ” se sebou, se svymi vlastn´ımi nepˇriznanymi pochybnostmi. Ti nejv´ıce nesn´asˇ enliv´ı, netolerantn´ı a fanatiˇct´ı vˇerˇ´ıc´ı jsou ´ ´ podle m´eho n´azoru lid´e, kteˇr´ı sami maj´ı velk´e pochybnosti, jeˇz vˇsak nebyli schopni pˇrijmout a un´est. A proto si je prom´ıtaj´ı do tˇech druhych ´ a tam ve skuteˇcnosti bojuj´ı se svym ´ vlastn´ım st´ınem. To je mechanismus, ktery´ je dobˇre pops´an v psychologii, zejm´ena v hlubinn´e psychologii Carla G. Junga. (. . .) • 123 Prevence a terapie n´aboˇzensk´eho fanatismu, ktery´ je tak velkym ´ probl´emem naˇs´ı doby, pˇredpokl´ad´a, zˇ e si uvˇedom´ıme jednu vˇec: M´a osobn´ı v´ıra nesm´ı m´ıt absolutn´ı n´aroky, nemˇel bych si ji pl´est s plnost´ı pozn´an´ı. Nemus´ım potlaˇcovat ´ kritick´e ot´azky, mˇel bych vˇsak tak´e vˇedˇet, zˇ e na vˇsechny ot´azky nemohu v tomto zˇ ivotˇe dostat upln´ e odpovˇedi. • 123 ˚ ze byt (. . .) V´ıra bez pˇremyˇ ´ slen´ı, bez rozumu a bez filozofick´e reflexe muˇ ´ velmi nebezpeˇcn´a. Na druh´e stranˇe i racio˚ ci spiritu´aln´ım a etickym ˚ ˚ ze nalita, kter´a se uzav´ır´a vuˇ vych´azej´ıc´ım z v´ıry, je rovnˇezˇ jednostrann´a, a muˇ ´ aspektum, byt ´ tedy velmi nebezpeˇcn´a. V´ıra a pochybnost jsou jako dvˇe sestry, kter´e jsou navz´ajem kompatibiln´ı, navz´ajem se koriguj´ı a mohou se navz´ajem podep´ırat. • 124 ˚ existuje“ je tˇreba podobnˇe jako vyrok ˚ je mrtev“ nejprve spr´avnˇe interpretovat. Nemˇeli bychom na Vˇetu Buh Buh ´ ” ” ˚ ni pˇrekotnˇe odpov´ıdat ano cˇ i ne, spr´avn´a odpovˇed’ je nejprve protiot´azka: Co t´ım mysl´ısˇ ? Co mysl´ısˇ slovem Buh“ ” ˚ a co mysl´ısˇ slovem existovat“? Existuje totiˇz pestr´a sˇ k´ala pˇredstav, kter´e se mohou skryvat za odpovˇed´ı ano, Buh ´ ” ” existuje“, kter´e vˇsak mus´ım jako kˇrest’ansky´ teolog odm´ıtnout. • 124 ˚ dostupn´eho (. . .) Byt´ı Boha, v nˇehoˇz vˇerˇ´ıme, se liˇs´ı od byt´ı vˇec´ı, kter´e jsou ve smyslu pˇredmˇetn´eho, naˇsim smyslum ˚ nen´ı tak, jak jsou vˇeci. Je-li, pak je jinak. Je-li Buh, ˚ pak je svym ˚ vyskytu. Buh ´ ´ vlastn´ım, boˇzskym, ´ jedineˇcnym ´ zpusobem ˚ jeden a jedineˇcny, – tak, jak je jen on a nikdo jiny. ´ Kdyby byl jinak, nebyl by to Buh, ´ byl by to jen exempl´arˇ boˇzstv´ı, ˚ zek, modla, jsoucno mezi jsoucny, vˇec mezi vˇecmi. buˇ • 125 ˚ neexistuje, a chce t´ım rˇ´ıct, zˇ e Buh ˚ neexistuje jako nˇejak´a vˇec, jako pˇredmˇet, pak s n´ım Jestliˇze (. . .) ateista tvrd´ı, zˇ e Buh plnˇe souhlas´ım. • 126 ˚ (. . .) Byt´ı Boha (a sama duslednˇ e domyˇslen´a idea Boha) je cosi, co radik´alnˇe pˇrekraˇcuje novovˇek´e rozliˇsen´ı na subjekt a objekt, na vnitˇrn´ı a vnˇejˇs´ı. Docela dobˇre ch´apu, zˇ e v tom novovˇek´em subjekt-objektov´em rozdˇelen´ı se idea Boha
˚ Tomasz Dostatni, Tom´asˇ Hal´ık: Sm´ırˇ en´a ruznost
7
jaksi neveˇsla do syst´emu. Anebo pokud seji tam snaˇzili lokalizovat, vyˇsla z toho sp´ısˇ jak´asi karikatura Boha, kter´a si koledovala o ateistick´e popˇren´ı. • 126 Myslet teologicky o Bohu znamen´a pˇrekroˇcit (. . .) rozdˇelov´an´ı svˇeta na subjekt a objekt, vykroˇcit z tohoto novovˇek´eho paradigmatu. • 130 (. . .) [Nˇekteˇr´ı] tvrd´ı: J´a se nejradˇeji modl´ım v pˇr´ırodˇe, v lese, nanejvyˇ ´ s v pr´azdn´em kostele, j´a ke sv´emu vztahu k Bohu zˇ a´ dnou c´ırkev nepotˇrebuji. (. . .) Ob´av´am se, zˇ e za podobnymi slovy se cˇ asto skryv´ ´ ´ a notn´a d´avka nezral´eho idealismu a romantismu a zˇ e takov´emu ˚ Takov´a v´ıra muˇ ˚ ze totiˇz snadno ustrnout v rˇ´ısˇ i svych postoji hroz´ı nebezpeˇc´ı velkych ´ sebeklamu. ´ vlastn´ıch pˇredstav, ˚ Kˇrest’ansk´a v´ıra je na rozd´ıl od mlhav´eho n´aboˇzensk´eho idealismu v´ıra vtˇelen´a, vtˇelen´a do rodiny c´ırkve iluz´ı a snu. ˚ e dˇejinn´e reality. a jej´ı tradice. T´ım je tak rˇ´ıkaj´ıc uzemnˇen´a“, svymi koˇreny tkv´ı hluboko v pudˇ ´ ” • 131 Z nezral´e idealistick´e v´ıry mohou tak´e vzej´ıt celoˇzivotnˇe zahoˇrkl´ı kritici c´ırkve, kteˇr´ı j´ı vyˇc´ıtaj´ı vlastnˇe to, zˇ e neod˚ ˚ pov´ıd´a jejich snum. Ale zˇ ivot se vˇzdycky liˇs´ı od naˇsich pˇra´ n´ı a planych ´ snu. • 131 Moˇzn´a, zˇ e neˇz dospˇel´e konvertity pokˇrt´ıme, nebo kdyˇz dosp´ıvaj´ıc´ı pˇripravujeme na sv´atost kˇrest’ansk´e dospˇelosti“, ” biˇrmov´an´ı, mˇeli bychom si poloˇzit ot´azku, proˇsel-li jejich vztah k c´ırkvi nˇejakou zkouˇskou a jsou-li uˇz pˇripraveni un´est i jej´ı lidskou str´anku, jej´ı nedokonalost, slabost a hˇr´ısˇ nost. • 134 D´ıtˇe m´a tendenci zboˇzsˇ t’ovat si sv´e rodiˇce, vidˇet je v tom nejlepˇs´ım svˇetle, ale pozdˇeji, kdyˇz je konfrontov´ano s t´ım, ˚ ˚ ve vztahu k rodiˇcum. ˚ zˇ e jsou to tak´e lid´e slab´ı, omyln´ı, vede ho to nˇekdy ke vzpour´am, otˇresum, konfliktum Nˇeco podobn´eho se dˇeje i ve vztahu k c´ırkvi. • 134 (. . .) Podobnˇe jako nekriticky´ obdiv a idealizovany´ obraz rodiˇcu˚ zpravidla proch´az´ı pubert´aln´ı kriz´ı, aby pak rodiˇce spolu s dˇetmi mohli doj´ıt k dospˇelejˇs´ımu vztahu, stejnˇe i vztah k c´ırkvi a tradici musel proj´ıt v evropskych ´ dˇejin´ach kriz´ı osv´ıcenstv´ı, onou zkouˇskou dospˇelosti“. Osv´ıcenstv´ı sice samo sebe ch´apalo jako ono kyˇ ´ zen´e stadium dosaˇzen´ı ” rozumov´e dospˇelosti, osvobozen´ı z podruˇc´ı naivn´ı z´avislosti na autorit´ach a tradici, ve skuteˇcnosti vˇsak bylo sp´ısˇ pubertou neˇz opravdovou dospˇelost´ı. • 136 Postmoderna (. . .) pˇripustila pluralitu interpretac´ı svˇeta: zˇ a´ dny´ vˇedecky, ´ umˇelecky, ´ n´aboˇzensky´ cˇ i filozoficky´ vyklad ´ ˚ ze apriori prohlaˇsovat za jediny´ moˇzny´ a legitimn´ı. Nemusej´ı byt se ve svych ´ mnoha variant´ach uˇz nemuˇ ´ v z´akrytu“, ” jeden pohled nemus´ı potvrzovat cˇ i vyvracet jiny, ´ odliˇsny. ´ Technicky´ pl´an domu nen´ı o nic pravdivˇejˇs´ı“ neˇz obraz ” ˚ ze byt t´ehoˇz domu na pl´atnˇe kubistick´eho umˇelce. Fyzika i filozofie, etnologie i estetika ukazuj´ı, zˇ e jeden jev muˇ ´ ˚ vykl´ad´an a hodnocen i uvnitˇr jednotlivych zpusoby, pˇriˇcemˇz jejich odliˇsnost nen´ı zˇ a´ dnym ´ oboru˚ nˇekolika odliˇsnymi ´ ´ ˚ duvodem podez´ırat je proto z nepravdivosti“ cˇ i neautenticity. ” • 137 Jednou mˇe napadl takovy´ neobvykly´ vyklad Jeˇz´ısˇ ovych ´ ´ slov o hoˇrcˇ iˇcn´em zrnu, zˇ e budou-li m´ıt apoˇstolovˇe v´ıru jako ˇ ˚ ze konat velk´e, v logice tohoto svˇeta“ hoˇrcˇ iˇcn´e zrno, dok´azˇ ou pohnout i horou. Rekl jsem si, zˇ e naˇse v´ıra moˇzn´a nemuˇ ” nepochopiteln´e cˇ iny, pokud nebude mal´a“. Kdyˇz je totiˇz pˇr´ıliˇs velk´a, nebot’ se na ni nabalily mnoh´e naˇse pˇredstavy, ” ´ projekce, oˇcek´av´an´ı a uzkosti, byv´ apoˇstola Pavla, zˇ e vˇeci, kter´e jsou velk´e ´ a pˇr´ıliˇs tˇezˇ kop´adn´a. Coˇz nezn´ame vyroky ´ v oˇc´ıch lid´ı, jsou mal´e v oˇc´ıch Boˇz´ıch, a co je maliˇck´e v lidskych ´ oˇc´ıch, je velk´e pˇred Bohem? ˚ ze zd´at velmi mal´a, protoˇze je zbavena tˇech velkych Takˇze i ta v´ıra, kter´a se muˇ jistot“ a zabezpeˇcuj´ıc´ıch pˇredstav, ´ ” ˚ ze byt takov´a mal´a zˇ hav´a jiskra, muˇ ´ v´ırou Boˇz´ı“. Teprve kdyˇz se osvobod´ı od mnoh´eho pˇr´ıliˇs lidsk´eho n´anosu, od ” ˚ ehu dˇejin i naˇs´ı zˇ ivotn´ı cesty, pak takov´a nah´a v´ıra, soustˇredˇen´a do sv´eho centra, muˇ ˚ ze sˇ atu, do nˇehoˇz se odˇela v prubˇ ˚ – to jest Ten, ktery´ je v tomto svˇetˇe nic“, jak rˇ´ık´a Mistr Eckhart. byt ´ skuteˇcnˇe zˇ ivou v´ırou. V´ırou, v n´ızˇ je pˇr´ıtomen Buh ” Teprve ten, kdo se nefixuje na vnˇejˇs´ı vˇeci, kdo je oproˇstˇeny, ´ vnitˇrnˇe svobodny, ´ ten se setk´av´a s Bohem jako nahy´ ” s nahym“. Kdo je roven nicu, je roven Bohu.“, rˇ´ık´a Eckhart. To je ta mal´a v´ıra, o kter´e p´ısˇ u. ´ ” • 138 ´ Nˇemˇcina m´a hezkou slovn´ı hˇr´ıcˇ ku: Gabe und Aufgabe“, kter´a ukazuje, zˇ e (. . .) pojmy [dar a ukol] patˇr´ı bytostnˇe ” k sobˇe.
˚ Tomasz Dostatni, Tom´asˇ Hal´ık: Sm´ırˇ en´a ruznost
8
• 139 (. . .) Touhu j´ıt na hlubinu, skuteˇcnost, zˇ e cˇ lovˇek dycht´ı nahl´ednout pod povrch vˇec´ı, za horizont kaˇzdodennosti a po˚ ktery´ patˇr´ı k sam´e podstatˇe cˇ lovˇeka. chopit nejˇsirˇs´ı souvislosti sv´eho zˇ ivota, pokl´ad´am za jeden z velkych ´ Boˇz´ıch daru, • 141 ˚ zitym Meditace je duleˇ ´ m´ıstem v´ıry, prostorem pro realizaci jej´ıho podstatn´eho prvku. Je nutn´e, aby se cˇ lovˇek dok´azal ztiˇsit, aby odstoupil od hluku kaˇzdodennosti, od sebe sam´eho, vyˇsel nad svou vlastn´ı perspektivu a pod´ıval se na ˚ zˇ ivot jakoby z Boˇz´ı perspektivy. A poloˇzil si ot´azku: Ano, toto se mi sice podaˇrilo podle mych sebe a svuj ´ pˇredstav, ˇ ale jakou to m´a asi cenu v Boˇz´ıch oˇc´ıch? Clovˇ ek tak ve vˇsednodenn´ıch ud´alostech odkryv´ ´ a jakousi rˇ eˇc, kter´a k nˇemu promlouv´a. Tohle je velmi podstatn´a kultura vnitˇrn´ıho zˇ ivota a z´arovenˇ naˇseho vztahu ke svˇetu. Schopnost naslouchat a umˇen´ı deˇsifrovat jsou velmi podstatn´e prvky v´ıry. Nˇekteˇr´ı odvozuj´ı slovo n´aboˇzenstv´ı, religio, od slovesa re-legere, znovu cˇ ´ıst a hloubˇeji ch´apat; n´aboˇzenstv´ı by tedy mˇelo byt ´ jakousi reinterpretaci zˇ ivotn´ıch ud´alost´ı. Skuteˇcnost, kterou proˇz´ıv´ame, vn´ım´ame vˇetˇsinou prvopl´anovˇe, v hluku a spˇechu dne nem´ame pˇr´ıliˇs moˇznost´ı zamyslet se nad hlubˇs´ım poselstv´ım, kter´e je v proudu ud´alosti uloˇzeno. Ono znovu-ˇcten´ı, relegere, reinterpretace, moˇzn´e pˇrehodnocen´ı si vˇzdy zˇ a´ d´a nejenom d´avku vnˇejˇs´ıho a vnitˇrn´ıho ticha, nybrˇ ´ z tak´e jistou svobodu od sebe sam´eho. Je to z´arovenˇ cesta k moudrosti. Lid´e, kteˇr´ı prob´ıhaj´ı zˇ ivotem jako sˇ tvanci, proˇzij´ı sice spoustu vˇec´ı, ale nedok´azˇ ou se zastavit, aby si je vychutnali“. Ne n´ahodou poch´az´ı slovo sapientia, moudrost, od sapere, vychutn´avat. To vychutn´av´an´ı ” nen´ı jen nˇejak´e h´edonistick´e poˇzitk´arˇ stv´ı, nybrˇ ´ z je sp´ısˇ odkryt´ım cˇ ehosi, co je tak rˇ´ıkaj´ıc na sam´em dnˇe ud´alost´ı. ˚ zit´e, protoˇze Naslouch´an´ı, deˇsifrov´an´ı, kontemplace, znovuˇcten´ı a hlubˇs´ı pochopen´ı vlastn´ıho zˇ ivota je straˇsnˇe duleˇ z proudu proˇzitku˚ cˇ in´ı zkuˇcenost. • 145 Mus´ıme st´ale opakovat, zˇ e nazyv´ ´ ame-li Boha osobou, jedn´a se o metaforick´e, maxim´alnˇe analogick´e vyj´adˇren´ı. Pˇrede˚ nen´ı zˇ a´ dn´e ono“. Z´apadn´ı cˇ lovˇek vn´ım´a Boha jako osobu nikoli snad proto, zˇ e by si dˇetsky vˇs´ım to znamen´a, zˇ e Buh ” ˚ pˇredstavoval Boha na zpusob cˇ lovˇeka, ale proto, zˇ e prostˇe nezn´a vzneˇsenˇejˇs´ı kategorii, neˇz je pr´avˇe osoba. • 152 Na katolick´e c´ırkvi jsem si vˇzdycky cenil jej´ı vnitˇrn´ı plurality a bohatosti. Studium dˇejin kˇrest’anstv´ı, kter´e mˇe vˇzdycky zaj´ımalo, mˇe pˇrivedlo k pozn´an´ı, zˇ e pˇredstava o kˇrest’anech prvn´ıch generac´ı a prvn´ıch stalet´ı jako o jednotn´e a jednolit´e c´ırkvi je iluze. • 154 (. . .) Nesm´ırnˇe si cen´ım toho, zˇ e v katolick´e c´ırkvi vedle sebe existuj´ı frantiˇsk´ani, dominik´ani, jezuit´e, karmelit´ani, ˚ e rˇ eholn´ı rodiny cˇ asto odpov´ıdaj´ı urˇcitym salesi´ani. . . Jak velmi se navz´ajem liˇs´ı! Ruzn´ ´ lidskym ´ i psychologickym ´ ˚ typum. Kontemplativn´ı introvert asi zabuˇs´ı na jin´a vrata neˇz energicky, ´ dynamicky´ muˇz, touˇz´ıc´ı po misijn´ı aktivitˇe v Africe. Cht´ıt pestrost kˇrest’anstv´ı nivelizovat, vytv´arˇ et jakousi uniformn´ı jednotu, by byl vskutku hˇr´ıch proti Duchu ” Svat´emu“. Nebo kdyby napˇr´ıklad frantiˇsk´ani rˇ ekli: Pouze my jsme ten pravy´ rˇ a´ d, prav´ı kˇrest’an´e, zat´ımco dominik´ani nebo jezuit´e uˇz do c´ırkve nepatˇr´ı., uˇz jen t´ımto vyrokem by se asi stali heretiky. A stejnˇe to plat´ı i o ostatn´ıch rˇ a´ dech. ´ ˚ e spirituality. Avˇsak katolick´a c´ırkev byla schopna vytvoˇrit domov pro ruzn´ • 154 (. . .) [Jeden protestantsky´ teolog] mi rˇ ekl, zˇ e napˇr´ıklad Jednota bratrsk´a vlastnˇe mohla byt ´ tak´e takovym ´ rˇ a´ dem, rˇ ehol´ı. A dodal: Vy katol´ıci m´ate tu vyhodu, zˇ e u v´as nov´e spirituality dost´avaj´ı podobu novych ´ ´ rˇ ehol´ı, kdeˇzto v naˇs´ı tradici ” zpravidla dost´avaj´ı podobu novych ´ c´ırkv´ı a denominac´ı.“. • 155 ˚ jak se tomu Luther byl skuteˇcnˇe geni´aln´ı teolog, vyjadˇroval se ale velice kontroverzn´ım jazykem plnym ´ paradoxu, ˚ a jeˇstˇe ho radikalizoval. Pˇripad´a mi tragick´e, zˇ e se tento proud myˇslen´ı, a to sp´ısˇ nauˇcil pr´avˇe v tradici mystiku, ˚ v dusledku politickych ´ ud´alost´ı a charakteru˚ hlavn´ıch akt´eru˚ sporu, vˇcetnˇe Luthera sam´eho, vymkl z r´amce, ktery´ tehdejˇs´ı c´ırkev byla schopna integrovat. • 158 (. . .) Skuteˇcnˇe velmi neˇst’astnym ´ obdob´ım byl tzv. boj proti modernismu. M´ısto aby se c´ırkev kriticky vyrovn´avala s modernou a peˇclivˇe a spravedlivˇe rozliˇsovala mezi teology, kteˇr´ı moˇzn´a aˇz pˇr´ıliˇs nekriticky podl´ehali modern´ım ˚ smˇerum, a tˇemi, kteˇr´ı se snaˇzili poctivˇe vyrovnat s t´ım, co pˇrich´azelo z osv´ıcensk´e tradice, rozpoutaly jej´ı autority hysterickou sˇ tvanici a hon na cˇ arodˇejnice“. Tehdy se c´ırkev v urˇcit´em smyslu intelektu´alnˇe vykastrovala, umlˇcela ” ˚ schopnych rˇ adu tvoˇrivych ´ myslitelu, ´ zvednout rukavici, kterou tehdy v´ırˇ e hodil nastupuj´ıc´ı ateismus a sekularizace. • 162 (. . .) [Perspektivismus] znamen´a (. . .) vz´ıt v´azˇ nˇe skuteˇcnost, zˇ e m´e vidˇen´ı svˇeta je omezen´e, ovlivnˇen´e kulturou, v n´ızˇ jsem se narodil, zˇ ivotn´ımi zkuˇsenostmi, urˇcitym ´ typem jazyka, a tak´e zˇ e s´am nemohu postihnout celek skuteˇcnosti.
˚ Tomasz Dostatni, Tom´asˇ Hal´ık: Sm´ırˇ en´a ruznost
9
Perspektivist´e rˇ´ıkaj´ı: Dˇr´ıve neˇz mi pˇredloˇz´ısˇ sv´e n´azory a rˇ ekneˇs mi, co vid´ısˇ , tak mi rˇ ekni, kde stoj´ısˇ , kdyˇz se d´ıv´asˇ a mluv´ısˇ , a tak´e proˇc tam stoj´ısˇ .. Perspektivismus je nˇeco jin´eho neˇz extr´emn´ı kulturn´ı a eticky´ relativismus rozˇs´ırˇ eny´ v postmodernˇe, nen´ı tak skepticky, ´ co se tyˇ ´ ce pozn´an´ı pravdy. Neˇr´ık´a, zˇ e pravdiv´e pozn´an´ı neexistuje, pouze tvrd´ı, ˚ ze zmocnit, nemuˇ ˚ ze byt zˇ e cˇ lovˇek s´am se pravdy nemuˇ ´ jej´ım majitelem“ pr´avˇe proto, zˇ e jeho vidˇen´ı a vˇedˇen´ı je vˇzdy ” ˇ ˚ nˇejak ohraniˇcen´e. A proto je nutny´ dialog, ktery´ umoˇznuje urˇcitym participovat na zkuˇsenosti druh´eho ´ zpusobem ˇ a umoˇznuje alesponˇ trochu porozumˇet tomu, proˇc asi ten druhy´ rˇ´ık´a to, co rˇ´ık´a. • 163 ˚ ˚ ze zakryvat ˚ ci pravdˇe toho Zustat u tvrzen´ı: Kaˇzdy´ m´a svou pravdu., to je lacin´a tolerance, kter´a muˇ lhostejnost vuˇ ´ ´ cast, dialog, sd´ılen´ı druh´eho. Dneˇsn´ı svˇet potˇrebuje nˇeco v´ıc neˇz jen pouhou toleranci, potˇrebuje tak´e urˇcitou spoluuˇ hodnot. Porozumˇen´ı a pokojn´e souˇzit´ı nen´ı bez dialogu moˇzn´e. • 164 ˚ zit´e, aby mlad´ı katol´ıci mˇeli realistickou, autentickou pˇredstavu o jinych Povaˇzuji za duleˇ ´ n´aboˇzenstv´ıch, vˇcetnˇe dnes tak popul´arn´ıho buddhismu. Je velmi kr´atkozrak´e a kontraproduktivn´ı, kdyˇz nˇekter´e c´ırkevn´ı kruhy l´ıcˇ ´ı v apologetick´e snaze ostatn´ı n´aboˇzenstv´ı nepravdivˇe, karikuj´ı je a nˇekdy dokonce d´emonizuj´ı. • 165 Aby cˇ lovˇek zachoval vˇernost sv´e v´ırˇ e a v´azˇ il si j´ı, k tomu pˇrece nepotˇrebuje hanobit nebo znevaˇzovat v´ıru druhych. ´ • 167 Kdyˇz si stˇr´ızlivˇe pˇreˇcteme dalajl´amovy projevy, najdeme tam, upˇr´ımnˇe rˇ eˇceno, asi v´ıce kliˇse´ na pokraji banalit neˇz nˇejak´e pˇrekvapivˇe nov´e intelektu´aln´ı perly. Jeho vˇseobj´ımaj´ıc´ı humanismus a pˇr´ıliˇs obecn´e etiˇcno se uˇz asi hodnˇe ˚ vzd´alily od tradiˇcn´ıho buddhismu a jsou dost pˇrizpusobeny vkusu modern´ıho sekul´arn´ıho humanisty. Avˇsak zcela ˇ ıc´ı je jeho radostn´a vnitˇrn´ı svoboda, dˇetsk´a spontaneita, odzbrojuj´ıc´ı prostota, laskavost a humor. Jeˇstˇe nikdy podmanuj´ ˇ jsem nevidˇel cˇ lovˇeka, ktery´ by pro mˇe tak vˇerohodnˇe ztˇelesnoval Kristova blahoslavenstv´ı: blahoslaven´ı cˇ ist´eho srdce, blahoslaven´ı, kteˇr´ı maj´ı ducha chudoby, blahoslaven´ı sˇ iˇritel´e pokoje – a pokaˇzd´e si pˇri setk´an´ı s n´ım pˇripom´ın´am Jeˇz´ısˇ ova slova Nebudete-li jako dˇeti, nevejdete do nebesk´eho kr´alovstv´ı.“. Jeˇstˇe nikdy jsem nevidˇel cˇ lovˇeka, ktery´ by ” tak dokonale nebral s´am sebe v´azˇ nˇe, ktery´ by byl tak dˇetsky a radostnˇe svobodny´ od sebe sam´eho. • 178 Bohuˇzel, po stalet´ı hlavn´ı zkuˇsenost´ı Evropanu˚ s isl´amem byly vojensk´e stˇrety – at’ uˇz pˇri kˇr´ızˇ ovych ach, nebo ´ vyprav´ ´ pˇri tureck´e expanzi. Tehdy byli na obou stran´ach lid´e, kteˇr´ı vlastnˇe nemˇeli zˇ a´ dnou re´alnou pˇredstavu o tom, v co vˇerˇ´ı ti druz´ı, avˇsak byli sk´alopevnˇe pˇresvˇedˇceni, zˇ e nejl´epe poslouˇz´ı Bohu, kdyˇz co nejvˇetˇs´ımu poˇctu tˇech druhych ´ uˇreˇzou hlavy. • 184 ˚ ehu novovˇeku prosadilo i v kˇrest’ansk´e teoloProsad´ı-li se mezi isl´amskymi uˇcenci nˇeco podobn´eho, co se v prubˇ ´ gii pˇri vykladu Bible, totiˇz hermeneuticky´ pˇr´ıstup k posv´atnym ´ ´ knih´am – vˇedom´ı historick´eho kontextu pod´an´ı a nutnost kritick´e interpretace textu, dojde k velk´e promˇenˇe ducha isl´amu, vˇcetnˇe moˇznosti komunikace s ostatn´ımi n´aboˇzenstv´ımi a kulturami. • 185 ´ Jedn´ım z plodu˚ uvah nad ud´alostmi 11. z´arˇ´ı byla (. . .) Habermasova rˇ eˇc na Frankfurtsk´em kniˇzn´ım veletrhu, kter´a mnoh´e Evropany a evropsk´e intelektu´aly sˇ okovala. Podle Habermase nast´av´a doba postsekul´arn´ı a dneˇsn´ı Evropan´e si mus´ı uvˇedomit, zˇ e souˇcasn´a demokracie, svoboda a lidsk´a pr´ava maj´ı kˇrest’ansk´e koˇreny a kˇrest’anstv´ı by se i dnes ˚ ym ˚ determinismu, ktery´ pˇrin´asˇ´ı mˇelo st´at vyznamn ym ´ ´ spojencem v z´apasu za svobodu tv´arˇ´ı v tv´arˇ ruzn ´ druhum napˇr´ıklad scientismus a nˇekter´e filozofick´e interpretace vysledk u˚ modern´ı neurovˇedy. A m´a-li Evropa zˇ ´ıt v pokoji ´ s muslimy, mus´ı prostˇe pˇrestat s banalizov´an´ım a marginalizov´an´ım n´aboˇzenstv´ı. • 201 M´am r´ad legendu o svat´em Martinovi, kter´emu se pry´ satan zjevil v podobˇe Krista. Martin se ho vˇsak zeptal: Kde jsou tv´e r´any?. • 201 Zran´ı-li se naˇse v´ıra o ostr´e kameny zla v naˇsem svˇetˇe, pak se nemus´ıme stydˇet za jej´ı r´any. Pr´avˇe tyto r´any n´as spojuj´ı ˚ zˇ ivot, sp´asa a sm´ırˇ en´ı. s ranami Kristovymi, z Jeho ran se skrze naˇse r´any vl´ev´a do naˇseho srdce krev Kristova, Kristuv ´ ˚ zeme cˇ erpat s´ılu k posl´an´ı uzdravovat To je hluboky, ´ nevyˇcerpatelny´ pramen rozd´avaj´ıc´ı se obˇetav´e l´asky. Odtud muˇ svˇet.
Stano Krajˇci, 19.–25. 3. 2012
typeset by LATEX