POR ADENSTVÍ PRO OSOBY SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI

Tvorba a realizace kurzů zaměřených na práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pro pedagogické pracovníky středních škol a druhého stupně základních škol reg. č.: CZ.1.07/1.3.13/03.0016

PORADENSTVÍ PRO OSOBY SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI Libuše Ludíková Zdeňka Kozáková a kolektiv

Olomouc 2012

Oponenti: Mgr. Ivana Horváthová Mgr. Kateřina Lacková

Složení autorského týmu: prof. PaedDr. Libuše Ludíková, CSc. (vedoucí autorského týmu) Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D. Mgr. Lucia Pastieriková, Ph.D. Mgr. Jiří Kantor Mgr. Jiří Langer, Ph.D. Mgr. Pavel Kučera Mgr. Dita Finková, Ph.D. Mgr. Miluše Hutyrová, Ph.D. Mgr. et Mgr. Gabriela Smečková, Ph.D. doc. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D. Mgr. Renata Mlčáková, Ph.D.

Publikace vznikla v rámci projektu Tvorba a realizace kurzů zaměřených na práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pro pedagogické pracovníky středních škol a druhého stupně základních škol. Projekt je realizován v rámci globálního hrantu CZ.1.07/1.3.13 – „Další vzdělávání pracovníků škol a školských zařízení v Olomouckém kraji“ Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost spolufinancovaného ze státního rozpočtu ČR a Evropského sociálního fondu.

Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní popř. trestněprávní odpovědnost. Tato publikace neprošla redakční jazykovou úpravou.

1. vydání © Libuše Ludíková, Zdeňka Kozáková a kol., 2012

ISBN 978-80-244-3091-1

Obsah Úvod................................................................................................................................... 5 Libuše Ludíková, Zdeňka Kozáková 1 Poradenství pro osoby se zrakovým postižením.......................................................... 7 Dita Finková 2 Poradenství pro osoby s tělesným postižením a s kombinovanými vadami .......... 14 Jiří Kantor 3 Poradenství pro osoby s mentálním a jiným duševním postižením ....................... 31 Lucia Pastieriková 4 Poradenství pro osoby se sluchovým postižením ...................................................... 38 Jiří Langer, Pavel Kučera 5 Poradenství pro osoby s psychosociálním ohrožením a narušením ....................... 48 Miluše Hutyrová 6 Poradenství pro osoby s narušenou komunikační schopností – část 1................... 57 Kateřina Vitásková 7 Poradenství pro osoby s narušenou komunikační schopností – část 2................... 62 Renata Mlčáková 8 Poradenství pro osoby se specifickými vývojovými poruchami učení ................... 67 Gabriela Smečková Závěr ................................................................................................................................ 76 Libuše Ludíková, Zdeňka Kozáková

3

Úvod Vážení čtenáři, text, který vám předkládáme, vznikl v rámci projektu Tvorba a realizace kurzů zaměřených na práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pro pedagogické pracovníky středních škol a druhého stupně základních škol (registrační číslo CZ.1.07/1.3.13/03.0016), spolufinancovaného ze státního rozpočtu ČR a Evropského sociálního fondu. V rámci projektu pořádá Ústav speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci tři několikatýdenní kurzy, které jsou specificky zaměřeny na základy speciální pedagogiky, poradenství pro osoby se speciálními vzdělávacími potřebami a na specifika komunikace s osobami se speciálními vzdělávacími potřebami. Jedná se o stěžejní poznatky ze sféry práce s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, které jsou vnímány, v době integračních snah, jako nezbytná součást profesní kvalifikace dnešního pedagoga. Každý kurz je samostatný a jinak obsahově zaměřený, proto je pro každý z nich vytvořen samostatný i podpůrný studijní text. V tomto, v pořadí druhém, textu s názvem Poradenství pro osoby se speciálními vzdělávacími potřebami se zaměříme na jednotlivé typy poradenských služeb a na systém organizací poskytujících tyto služby. Přiblížíme služby poskytované jedincům se speciálními vzdělávacími potřebami, jejich rodinám i pedagogům v jednotlivých odvětvích poradenství, ať již ve sféře státní, či nestátní. Zaměříme se na služby jak v rovině horizontální (dle jednotlivých oblastí – poradenství školské, zdravotnické, sociální, v oblasti architektonických bariér, zaměstnanosti), tak v rovině vertikální (poradenství poskytované od chvíle zjištění poruchy až do konce života – raná péče, speciálněpedagogická centra, vysokoškolské poradny, rekvalifikační střediska atp.). Přiblížíme i poradenství v kontextu jednotlivých druhů speciálních vzdělávacích potřeb (narušená komunikační schopnost, sluchové postižení, zrakové postižení, tělesné postižení, kombinované vady, behaviorální a emocionální poruchy, specifické vývojové poruchy učení, mentální a jiná duševní postižení). Absolventi tak získají přehled o jednotlivých typech poradenských služeb napříč věkovým spektrem, typem a stupněm zdravotního postižení, jakož i o poradenství v jednotlivých resortech (MPSV, MŠMT a MZ), včetně neziskového sektoru a také např. internetového poradenství. Právě orientace v systému poradenských služeb může osobám se zdravotním postižením nejen pomoci při uplatňování jejich práv a zájmů, ale také může zabránit projevům diskriminace. Text kapitol je pojatý jako vstupní vhled do poradenství pro jedince se speciálními vzdělávacími potřebami, ne jako jeho podrobná charakteristika či specifikace speciální intervence. Detailnější informace naleznete v odborné literatuře, na kterou v publikaci odkazujeme. Jednotlivé pojmy a problémy, které se v textu vyskytují, se vám snažíme přiblížit v kontextu, který je vám, jak věříme, vzhledem k vaší profesi blízký a srozumitelný. Doufáme, že kurzy i publikace přispějí k vaší hlubší orientaci v dané problematice, o které se v současné společnosti neustále diskutuje, ale bohužel ne vždy je odpovídajícím způsobem řešena. Platné legislativní předpisy a nařízení nemohou pro osoby se speciálními vzdělávacími potřebami vytvořit odpovídající podmínky, pokud je náležitým způsobem neuchopí všechny zúčastněné a zodpovědné osoby, tedy i vy, pedagogičtí pracovníci středních škol a druhého stupně základních škol v Olomouckém kraji. Současně věříme, že nás v průběhu kurzů obohatíte svými osobními zkušenostmi, návrhy a náměty k inovaci a zlepšení některých postupů a že se budete s chutí a aktivně účastnit jednotlivých výukových lekcí. prof. PaedDr. Libuše Ludíková, CSc. Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D. 5

Poradenství pro osoby se zrakovým postižením Mgr. Dita Finková, Ph.D. Cíle Cílem kapitoly je získat základní přehled o oblasti poradenství pro osoby se zrakovým postižením na úrovni jednotlivých resortů, a tudíž z různých hledisek zaměření.

Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: • vymezit termíny „osoba se zrakovým postižením“ a „komplexní služby“; • vyjmenovat různé resorty, v nichž může osoba se zrakovým postižením žádat o poradenskou službu; • vyjmenovat zařízení, která se zabývají poradenstvím pro osoby se zrakovým postižením spadající pod resort zdravotnictví, resort školství a resort práce a sociálních věcí; • specifikovat poradenské služby jednotlivých zařízení.

Průvodce studiem Téma poradenství pro osoby se zrakovým postižením je velmi široké a je možno je implementovat Poradenství do skupiny komplexních služeb. Na tomto poli se potom můžeme zaměřit na poradenskou činnost v oblasti medicíny (ministerstvo zdravotnictví), školství (ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) a sociálních služeb (ministerstvo práce a sociálních věcí). Osoba se zrakovým postižením zpravidla využívá k získání konkrétních informací a podpory všech těchto resortů, přičemž návaznost jednotlivých oblastí je zřejmá. V tomto textu budeme vycházet z vymezení, kdo je osoba se zrakovým postižením, a navážeme Osoba se na fakt využívání poradenských služeb souvisejících s danou diagnózou. Zrakově postižená oso- zrakovým ba je osoba, která prošla optimální léčbou (např. chirurgickou, optickou), a i přesto má problémy postižením v běžném životě. Důležité je i vymezení termínu komplexní služby. Komplexní služby jsou založeny na celoživotní Komplexní podpoře osob se zrakovým postižením od zjištění postižení a provázejí tyto osoby otevřeným sys- služby témem nabídky služeb po zbytek života.

Resort zdravotnický Resort zdravotnictví poskytuje služby ve všech etapách lidského života. Lékaři jsou většinou první Centrum zrakových vad osoby, se kterými se setkáme při řešení zdravotního problému, sdělují nám diagnózu. Jako poradenské centrum můžeme v této oblasti uvést Centrum zrakových vad (Praha-Motol), kde se nachází i genetická poradna, která nabízí například následující služby: • poradenství partnerům, kteří mají zrakovou vadu a plánují založit rodinu; • poradenství pro rodiče, kterým se narodilo dítě se zrakovým postižením, ale uvažují ještě o početí dalšího dítěte; • poradenství pro rodiče, kterým se narodilo dítě se zrakovým postižením; možnost dalších vyšetření, poradenství v oblasti možného vývoje postižení a sledování postiženého jedince po celý život.

7

Poradenství pro osoby se zrakovým postižením

Dalším důležitým bodem je poradenství v období těhotenství. Je možné říci, že prenatální péče (služby) o matku a dítě je v České republice na velmi vysoké úrovni. V této oblasti můžeme odkázat na následující skutečnosti: • pravidelné prohlídky, • vitamínové a nutriční poradenství, • ultrazvuková vyšetření, • vyšetření krve. S výše uvedeným souvisí i tzv. poporodní poradenství, které zahrnuje i poradenství pro rodiče předčasně narozených dětí. Dále samozřejmě následuje spolupráce s oftalmologem, který kromě oftalmologického vyšetření a přešetření poskytuje v jistém slova smyslu také poradenskou činnost v různých oblastech: • poradenství v oblasti předepisování pomůcek (nejen brýlí, ale například i různých druhů lup); • poradenství v oblasti výběru povolání s ohledem na vadu; • poradenství v oblasti zrakové hygieny.

Resort školský Poradenství ve školském resortu je určeno pro osoby se zrakovým postižením ve věku od 3 do 18 let. Pomocí různých nařízení, metodických pokynů, vyhlášek a zákonů se MŠMT snaží o zajištění rovného přístupu ke vzdělávání, a to s ohledem na schopnosti, dovednosti a možnosti zrakově postiženého dítěte i jeho rodičů. Speciálněpedagogická centra

Mezi nejdůležitější školská poradenská zařízení pro zrakově postižené žáky patří speciálněpedagogická centra (dále jen SPC), která mají pomoci v oblasti vzdělávání žáků se zrakovým postižením. Tato školská poradenská zařízení jsou zřizována při mateřských a základních školách pro zrakově postižené. Jejich činnost je ukotvena ve vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. V § 6 citovaného zákona můžeme nalézt přesné vymezení těchto služeb: „Centrum poskytuje poradenské služby žákům se zdravotním postižením a žákům se zdravotním znevýhodněním integrovaným ve školách a školských zařízeních, žákům se zdravotním postižením a žákům se zdravotním znevýhodněním ve školách, třídách, odděleních nebo ve studijních skupinách s upravenými vzdělávacími programy, žákům se zdravotním postižením v základních školách speciálních a dětem s hlubokým mentálním postižením.“ SPC zajišťuje v obecné rovině tyto služby: • komplexní poradenskou péči před zahájením vzdělávání a v průběhu vzdělávání zrakově postiženého dítěte; • poradenské služby poskytuje formou individuálních návštěv a konzultací u klientů nebo ambulantně; • vyhledává vhodné školy, popřípadě jiná zařízení pro integrované vzdělávání; • provádí speciálněpedagogickou a psychologickou diagnostiku; • nabízí zrakovou terapii dětem, kterým je doporučena očním lékařem; • zpracovává odborné podklady pro integraci zrakově postižených dětí, žáků a studentů; • provádí odborné instruktáže pedagogů, kteří se připravují na integraci zrakově postiženého žáka, dále odborné instruktáže asistentů pedagoga či rodičů během integrace; • doporučuje a zapůjčuje rehabilitační a kompenzační pomůcky, učebnice, odbornou literaturu podle potřeb zrakově postižených, zprostředkovává získání pomůcek; • zajišťuje základní sociálně-právní poradenství; • pořádá odborné semináře pro rodiče, odbornou veřejnost a studenty; • zajišťuje poradenskou činnost k volbě povolání. 8


Vysokoškolská centra Pokud hovoříme o vysokoškolském vzdělávání studentů se zrakovým postižením, a tudíž o integraci, existují v současné době téměř na každé univerzitě v České republice tzv. „podpůrná centra“, která nabízejí právě informace, poradenskou činnost a eventuální pomoc studentům s handicapem. Některá centra jsou zaměřena jen na studenty handicapované, jiná se zaměřují obecně na problematiku studentů, přičemž součástí jejich činnosti je i poradenství pro handicapované. Na následujících řádcích uvádíme přehled takových center na jednotlivých univerzitách.

Centra na podporu vysokoškolského studia

• Slunečnice – Centrum pro znevýhodněné studenty (VŠ Báňská – Technická Univerzita, Ostrava); • Pyramida – centrum podpory studentům se speciálními potřebami (Ostravská Univerzita v Ostravě); • Akademická poradna (Slezská Univerzita v Opavě); • Centrum pomoci handicapovaným (Univerzita Palackého v Olomouci); • Akademická poradna UTB (Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně); • Teiresiás – Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky (Masarykova Univerzita Brno); • Augustin – středisko podpory pro studenty se specifickými potřebami (Hradec Králové); • Akademická poradna pro zpřístupňování studia pro zdravotně postižené studenty (Technická univerzita v Liberci); • Tereza – Centrum podpory samostatného studia zrakově postižených (Katedra matematiky FJFI ČVUT Praha); • Handicap poradna (ČVUT Praha); • Středisko handicapovaných studentů (Vysoká škola ekonomická, Praha); • Laboratoř Carolina – Centrum podpory studia zrakově postižených (MFF, Karlova Univerzita, Praha); • Institut rehabilitace zrakově postižených (Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií); • Informační a poradenské centrum (Západočeská univerzita v Plzni). Tato centra se zaměřují na poskytování informací a poradenství v oblasti vysokoškolského studia. Je možné kontaktovat je již v období, kdy žák ještě studuje na střední škole, ale uvažuje o studiu na vysoké škole. Většina center bude v nejbližší době reformována vzhledem k současným změnám souvisejícím s financováním těchto center, potažmo s podporou studentů s handicapem.

Resort práce a sociálních věcí Pro danou oblast jsou zřejmě nejdůležitější následující dokumenty: • zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách; • zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti; • vyhláška č. 182/1991 Sb., o sociálním zabezpečení. Střediska rané péče Na základě schválení zákona č. 108/2006 Sb. vstoupila Střediska rané péče (dále jen SRP) do so- Střediska rané péče ciálních služeb. Poradenská služba je určena dětem ve věku 0–7 let, a to za následujících podmínek: • děti jsou v péči SRP ve věku 0–4 roky (pokud má dítě pouze zrakovou vadu); • děti jsou v péči SRP ve věku 0–6 (7) let, pokud mají kombinovanou vadu, z nichž jedna je zraková. SRP jsou zřízena Společností pro ranou péči (se sídlem v Praze), která vznikla v roce 1997. V současné době spravuje 4 střediska: České Budějovice, Ostrava, Olomouc a Brno. Cílem je eliminovat nebo zmírnit důsledky postižení a podpořit rodinu i dítě v sociální interakci. Vše je založeno na dob9


rovolnosti, poradenství – služby nejsou pro rodinu povinné, rodina je může odmítnout. V týmu najdeme poradenského pracovníka (většinou speciálního pedagoga), dále sociálního pracovníka a často externě spolupracující odborníky, jako jsou například fyzioterapeut, psycholog, neonatolog, pediatr, neurolog, kteří se na poradenství v oblasti rozvoje dítěte podílejí také. Nabídka služeb SRP: • Návštěvy pracovníka v rodině – nejčastější a základní forma. V rámci poradenské činnosti jsou zde konzultovány potřeby rodiny i samotného dítěte. Frekvence návštěv je jedenkrát za 1–3 měsíce, může být ovšem nastavena i jinak, a to dle potřeb dítěte a rodiny. • Týdenní rehabilitační pobyty. Pracuje se s rodinou, s dítětem, také s rodinami hromadně, jsou pořádány přednášky. • Ambulantní péče: především pro nutnost posouzení stavu schopností a dovedností dítěte. Provedení funkčního vyšetření zraku, zraková stimulace (temná komora), další terapie a poradenství v této oblasti. • Odborné semináře: pro laiky, rodiny postižených dětí (nejčastěji), studenty či odborníky z jiných profesí. Semináře jsou většinou na přání, tzn. např. k nějakému novému zákonu, vyhlášce (např. integrace). Rodiny i ostatní zájemci zde mohou získat informace, jak si po změně legislativy požádat o příspěvky, apod. • Poradenství v oblasti pomůcek s možností jejich zapůjčení. • Možnost konzultace s odborníky. • Konzultace a pomoc při výběru předškolního zařízení. • Instruktáže pracovníků vzdělávacích a rehabilitačních zařízení, kam docházejí děti v péči SRP. • Základní sociálně-právní poradenství.

SONS

SONS Další organizací zajišťující nejen poradenskou činnost je Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (dále jen SONS). Je to občanské sdružení s celostátní působností, které vzniklo 16. 6. 1996 sloučením obou do té doby celostátně působících občanských sdružení občanů s těžkým zrakovým postižením – České unie nevidomých a slabozrakých a Společnosti nevidomých a slabozrakých v ČR. Poradenské služby jsou určeny osobám se zrakovým postižením od 15 let. Posláním organizace je sdružovat a hájit zájmy nevidomých a jinak těžce zrakově postižených občanů a poskytovat konkrétní služby vedoucí k integraci takto postižených občanů do společnosti. Prioritami je: • vyhledávání a kontaktování těžce ZP občanů, včetně osob po ztrátě zraku; • poradenství a podpora zaměstnanosti nevidomých a slabozrakých občanů; • socioterapeutická činnost realizovaná ve svépomocných skupinách a aktivizačních klubech; • odstraňování architektonických bariér a informačních bariér pro těžce zrakově postižené občany; • ověřování nových forem pomoci těžce ZP občanům, včetně popularizace a osvětlování problematiky zrakového postižení. Ve spolupráci s dalšími poskytovateli služeb, z nichž mnohé zřídila jako obecně prospěšné společnosti, usiluje SONS o to, aby síť služeb, jejich návaznost, kvalita a dostupnost byly co nejlepší. Nabídka služeb: • sociální práce mezi těžce ZP občany, včetně jejich vyhledávání a prvního kontaktu; • základní poradenství o možnostech kompenzace handicapu i poskytovatelích služeb takto postiženým lidem; • speciální sociálně-právní a pracovněprávní poradenství; • technické poradenství při výběru pomůcek pro zpracování informací, včetně nácviku obsluhy takových zařízení; 10


• vydávání informačních časopisů v Braillově písmu, ve zvukové podobě, zvětšeném černotisku či v podobě digitálního textu; • provozování informačního systému a digitální knihovny přístupné na internetu; • rozvoj a docvičování získaných dovedností v programech rehabilitace (vaření, domácnost, čtení atd.); • výcvik vodicích psů a další služby jejich držitelům; • osobní asistence (průvodcovské a předčitatelské služby); • odstraňování architektonických bariér. Odborná střediska SONS: • Středisko integračních aktivit se zabývá sociální prací mezi postiženými, základním sociálním a pracovněprávním poradenstvím, socioterapeutickými skupinami, podporou pracovního uplatnění atd. • Metodické centrum sociálně-právního poradenství se věnuje například ochraně práv zrakově postižených osob, vydávání popularizačních a studijních materiálů, řízení sociálně-právních poradců střediska integračních aktivit. • Tyflokabinet provádí poradenskou činnost v oblasti volby kompenzačních a rehabilitačních pomůcek, pomáhá při nácviku jejich obsluhy, pomůcky rovněž zapůjčuje. • Metodické centrum informatiky se zabývá poradenstvím v oblasti informatiky a komunikační techniky, věnuje se projektu Blind Friendly Web. • Digitalizace a technická podpora spravuje knihovnu digitálních dokumentů a internetový server www.braillnet.cz, věnuje se také digitalizaci a úpravě textů a projektu řídící centrum lokalizace a navigace nevidomých. • Tyflopomůcky se zabývají prodejem a distribucí pomůcek pro osoby se zrakovým postižením. • Vydavatelské a informační služby, jedná se o redakci časopisu ZORA pro osoby se zrakovým postižením. Pobytové, rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina, o. p. s. Toto středisko je jediné svého druhu v ČR. Umožňuje nevidomým a těžce zrakově postiženým osobám absolvovat intenzivní kurzy pracovní rehabilitace, na které navazuje rekvalifikace s následným pracovním uplatněním. Zřizovatelem je Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (viz výše), za přispění Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Magistrátu hl. města Prahy a holandské nadace CarTyfloservis, o. p. s. V tomto případě se jedná o terénní i ambulantní sociální rehabilitaci nevidomých a slabozrakých Tyfloservis na celém území České republiky prostřednictvím krajských středisek. Služby Tyfloservisu jsou dostupné všem lidem, kteří mají výrazné potíže se zrakem nebo jsou zcela nevidomí. Z hlediska věkového spektra jsou služby Tyfloservisu rovněž určeny osobám se zrakovým postižením od 15 let věku. Formy práce s klienty: • důraz je kladen na terénní, individuální práci s klientem (v domácnosti, na pracovišti, na trasách); • ambulantní služby, včetně poradenských (v prostorách Tyfloservisu); • skupinové kurzy (záleží na možnostech skupiny). Nabídka služeb: • prostorová orientace a samostatný pohyb (nácvik chůze s bílou holí, chůze bez pomůcek, s průvodcem, poradenství v oblasti výběru vhodných tras); • poradenství v oblasti sebeobsluhy (nácvik vaření, péče o oblečení, péče o děti, o domácnost jako celek);

11


• nácvik čtení a psaní Braillova písma (na Pichtově stroji, na tabulce, nácvik čtení běžných i upravených textů); • nácvik vlastnoručního podpisu; • nácvik psaní na psacím stroji a na klávesnici počítače; • tyflografika (nácvik samostatného zhotovování reliéfních vyobrazení a rozvoj schopnosti tato vyobrazení vnímat); • reedukace zraku, zraková terapie, poradenství v oblasti zrakové hygieny (využívání zraku v maximální možné míře); • nácvik a poradenství v oblasti sociálních dovedností (chování v různých společenských situacích a způsob kontaktu s lidmi v dopravě, obchodech apod.); • poradenství a pomoc při výběru vhodných optických, rehabilitačních a kompenzačních pomůcek, pomoc s jejich objednáním, proškolení klienta v jejich používání; • poradenství v oblasti úpravy prostředí a odstraňování architektonických bariér z hlediska potřeb nevidomých a slabozrakých; • poradenství v oblasti speciálních komunikačních technik (včetně nácviku) při potížích se zrakem a současně se sluchem (např. Lormova abeceda, prstová abeceda, znakování ruku v ruce); • nasměrování na další poskytovatele služeb.

Tyflocentrum

Tyflocentrum, o. p. s. Poradenská péče je určena pro dospělé osoby se zrakovým postižením, obvykle od 15 let věku. Nabídka služeb: • sociální poradenství zaměřené na pomoc při vyřizování důchodů, sociálních dávek, mimořádných výhod; • odborně-technické poradenství při výběru nejvhodnější pomůcky na bázi výpočetní techniky, v oblasti využívání dalších kompenzačních pomůcek a technických zařízení při orientaci a samostatném pohybu; • poradenství při získávání a zpracování informací; • poskytování asistenčních služeb nevidomým (průvodcovská a předčitatelská služba, pomoc s vyřízením korespondence, vyplnění formulářů, pomoc při nákupech a výběru zboží); • digitalizace textů pro nevidomé a slabozraké (úprava a tisk do Braillova písma, do zvětšeného černotisku, na média); • individuální výcvik speciálních dovedností potřebných k obsluze PC se speciální výbavou pro zrakově postižené (hlasový výstup počítače, práce s braillským řádkem, se softwarem zvětšujícím obrazovku pro slabozraké atd.); • výuka práce s internetem; • podpora a poradenství v oblasti pracovního uplatnění (pracovněprávní poradenství, pomoc při hledání volného pracovního místa, poradenství při úpravě pracoviště).

Shrnutí V této kapitole jsme se věnovali problematice poradenství pro osoby se zrakovým postižením z různých hledisek. Nahlédli jsme do jednotlivých resortů, a to ministerstva zdravotnictví, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstva práce a sociálních věcí. Poradenství v jednotlivých resortech má specifický význam, ale všechny organizace, které se poradenskou činností zabývají, mají jednotný cíl, a to umožnit těmto osobám žít kvalitní život bez zbytečných omezení, s co největší podporou, včetně integrace do společnosti.

Kontrolní otázky a úkoly 1. Charakterizujte poradenskou činnost, která je poskytována osobám se zrakovým postižením v oblasti medicínské. 2. Charakterizujte poradenskou činnost, která je poskytována osobám se zrakovým postižením v oblasti školství. Pokuste se nalézt v zákonných vymezeních další školská poradenská zařízení. 12


3. Vyjmenujte, kdo poskytuje poradenskou podporu osobám se zrakovým postižením v rámci resortu ministerstva práce a sociálních věcí. 4. Pokuste se nalézt rozdíly mezi poskytováním poradenských služeb Tyfloservisu a Tyflocentra. 5. Popište poradenskou činnost Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých.

Pojmy k zapamatování Centrum zrakových vad speciálněpedagogické centrum pro zrakově postižené vysokoškolské poradny Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých Tyflocentrum Tyfloservis Pobytové, rehabilitační a rekvalifikační středisko Dědina

Literatura Seznam použité literatury: 1. FINKOVÁ, D.; LUDÍKOVÁ, L.; RŮŽIČKOVÁ, V. 2007. Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením. Olomouc: UP. ISBN 978-80-244-1857-5. 2. FLENEROVÁ, H. 1985. Kapitoly z tyflopedie. Praha: SPN. 3. HYCL, J.; VALEŠOVÁ, L. 2003. Atlas oftalmologie. Praha: Triton. ISBN 80-7254-382-2. 4. ROZSÍVAL, P. 2006. Oční lékařství. Praha: Galén a Karolinum. ISBN 80-7262-404-0. 5. Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Internetové zdroje: 1. www.ajakcr.cz 2. carolina.mff.cuni.cz 3. www.cck.cz 4. www.cips.cvut.cz/poradna-handicap 5. www.cips.cvut.cz/ 6. www.dedina.cz 7. www.e-senior.cz 8. handicap.vsb.cz/wiki/index.php/P%C5%99edstaven%C3%AD_Centra_Slune%C4%8Dnice 9. www.helpnet.cz 10. www.ktn.cz/index 11. www.mpsv.cz 12. www.nadacnifondklausovych.cz 13. pdf.uhk.cz/augustin/index.html 14. www.pozitivni-noviny.cz 15. pyramida.osu.cz/index.php?id=54 16. www.sons.cz 17. web.utb.cz/?id=0214&lang=cs&type=0 18. www.rozhlas.cz 19. shs.vse.cz/shs 20. www.vslib.cz/uchazeci/dokument-3011.html 21. www.slu.cz/struktura/poradenska-centra/akademicka-poradna 22. www.teiresias.muni.cz/?chapter=2-2 23. www.tereza.fjfi.cvut.cz/o-nasem-centru 24. www.tyflocentrum-ol.cz/app 25. www.tyfloservis.cz 26. www.uss.upol.cz/centrum-pomoci-handicapovanym 27. www.zcu.cz/pracoviste/ipc 13

Poradenství pro osoby s tělesným postižením a s kombinovanými vadami Mgr. Jiří Kantor Cíle Kapitola seznámí čtenáře s problematikou práce ve školských poradenských zařízeních, se základními potřebami klienta a jeho rodiny, kterým se v těchto zařízeních můžeme věnovat, a s charakteristikou nejčastějších onemocnění a tělesných postižení.

Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: • charakterizovat základní znaky poradenství pro osoby s tělesným a kombinovaným postižením; • porozumět zaměření poradenské práce vzhledem k potřebám klienta, jeho rodiny, pečovatele a sourozenců; • uvést základní informace týkající se nejčastějších tělesných postižení a onemocnění, kterými se zabýváme v následujícím textu.

Průvodce studiem Naším cílem není podrobně představit poradenskou práci nebo diagnostické postupy, neboť tyto informace by byly pro čtenáře málo prakticky využitelné. Pokusíme se zde vytvořit základní představu o práci poradenských pracovníků ve školství, o potřebách klienta a jeho rodiny. Kapitolu doplníme stručnou charakteristikou některých tělesných postižení a onemocnění. Informace, se kterými se zde čtenář seznámí, jsou často obsahem poradenské práce na různých úrovních.

1 Práce ve školských poradenských zařízeních Rozsah poradenské práce

Poradenství u jedinců s tělesným postižením a kombinovaným postižením je téma nesmírně široké. Poradenská činnost může být poskytována: • Klientům s různými specifickými potřebami – jiné potřeby budou mít klienti po úrazech, jiné děti s tělesným postižením a jiné jejich rodiče nebo sourozenci. • Klientům různých věkových skupin – opět se liší potřeby dětí, dospívajících, dospělých nebo seniorů s tělesným nebo kombinovaným postižením. • V různém kontextu a sledovat velmi odlišné cíle – s poradenstvím se můžeme setkat v resortu školství, zdravotnictví i v resortu práce a sociálních věcí. Samozřejmě záleží také na kompetencích odborníků, kteří poradenství poskytují.

Kde poradenství probíhá

Uveďme si několik příkladů institucí, jež poskytují poradenskou službu populaci klientů, na které se v tomto textu zaměřujeme: • střediska rané péče pro tělesně postižené a střediska rané péče pro kombinované vady; • speciálněpedagogická centra pro tělesně postižené a speciálněpedagogická centra pro kombinované vady; • poradenská centra při vysokých školách pro studenty se zdravotním postižením, např. Teiresiás při Masarykově univerzitě v Brně nebo Centrum pomoci handicapovaným při Univerzitě Palackého v Olomouci; • základní poradenství, které je povinen poskytovat každý poskytovatel sociálních služeb;

14

Poradenství pro osoby s tělesným postižením a s kombinovanými vadami

• odborné poradenství se zaměřením buď na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin osob, např. v poradnách pro osoby se zdravotním postižením, poradnách pro seniory, nebo na určitou problematiku, např. poradny pro rodinu a mezilidské vztahy. V tomto textu se zaměříme na poradenskou činnost, která je osobám s tělesným a kombinovaným Obecné znaky postižením poskytována v resortu školství. Tato poradenská činnost má několik úrovní – na úrovni poradenství třídy se týká třídního učitele, na úrovni školy výchovného poradce, psychologa nebo speciálního pedagoga (pokud jej škola má) a na úrovni školských poradenských zařízení speciálněpedagogických center (SPC), pedagogicko-psychologických poraden (PPP) a středisek výchovné péče (Opatřilová et al., 2006). Žáci s tělesným nebo kombinovaným postižením přitom využívají především služeb PPP, SPC pro tělesně postižené a SPC pro kombinované vady. Činnost školských poradenských zařízení legislativně zajišťuje vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Obecné informace o těchto zařízeních lze vyhledat v této vyhlášce, proto se zde omezíme pouze na představení základních znaků poradenské činnosti: • poradenské služby mohou být poskytovány všem žákům, studentům, jejich zákonným zástupcům, dále školám a školským zařízením, které si tuto službu vyžádají (Opatřilová et al., 2006); • poradenství je kooperativní, multidisciplinární proces, který ve školských poradenských zařízeních předpokládá úzkou spolupráci minimálně mezi speciálním pedagogem, psychologem a sociálním pracovníkem; • pomáhá např. při naplňování vzdělávacích potřeb žáků, prevenci výukových a výchovných potíží nebo sociálněpatologických jevů, podporuje školskou integraci žáků s tělesným a kombinovaným postižením, zabezpečuje speciálněpedagogickou a psychologickou diagnostiku atd.; • činnost poradenských pracovišť se uskutečňuje ambulantně i návštěvami přímo ve školách a školských zařízeních; • časový rámec je ve srovnání s terapií nebo edukací obvykle velmi krátký, maximálně v rozmezí několika sezení; • poradenství je zaměřené na klienta a vychází primárně z jeho potřeb. Co potřebuje klient? Poradenská činnost zaměřená na klienty s tělesným nebo kombinovaným postižením se často týká psychologické a speciálněpedagogické diagnostiky, poradenství při zvládání obtížných výukových a výchovných situací a pomoci při integraci žáků s postižením do běžných škol. Speciálněpedagogická i psychologická diagnostika využívá množství testů, např. testy inteligence Diagnostika (WISC-III, Raven), testy pro diagnostiku specifických poruch učení, testy do různých předmětů (testy čtenářských schopností, matematických schopností). Rovněž pro diagnostiku motoriky se využívá mnoho standardizovaných i nestandardizovaných postupů. Mezi standardizované testy patří např. orientační test dynamické praxe (Vágnerová, Klégrová, 2008; Krejčířová, Svoboda, Vágnerová, 2009). Měří se většinou funkce jemné motoriky a grafomotorické dovednosti. K práci speciálního pedagoga v SPC a PPP patří také poradenství při zařazování žáků s tělesným Další oblasti a kombinovaným postižením do příslušných vzdělávacích programů a rozhodování při výběru poradenské školy (integrace, či speciální škola). Protože v dřívějších speciálních školách jsou obvykle vytvo- práce řeny podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, je role poradenských pracovníků významnější pro zabezpečení integrace těchto žáků v běžných školách. V optimálním případě by měl poradenský pracovník pomoci při vytváření vhodných podmínek pro integraci, což zahrnuje přípravu učitelů, asistenta pedagoga i třídy, pomoc při tvorbě individuálních vzdělávacích plánů, hledání vhodných forem a metod výuky, zapůjčení kompenzačních pomůcek, pomoc při zvládání náročných situací v edukačním procesu atd. Co potřebují rodiny? Potřeby rodiny Potřeby rodin jsou velmi rozmanité. Často je poradenská podpora užitečná v období tranzitorních dítěte s postikrizí, které se týkají náročných změn v životě rodiny, např. náhlého zhoršení zdravotního stavu žením 15


dítěte, jeho nástupu do školy, internátního zařízení, přípravy na přechod dítěte do stacionáře či jiného zařízení sociálních služeb atd. Tyto změny mohou zasáhnout zaběhnutý způsob fungování rodinného systému a vyžadují adaptaci všech členů na novou situaci. Pro rodiče je samotná skutečnost, že mají dítě s postižením, velkou životní zkouškou. Ačkoliv se v praxi často setkáváme u dětí s tělesným či kombinovaným postižením s neúplnými nebo nepůvodními rodinami (obvykle od rodiny odchází otec), názor, že tato zkouška je pro rodinný systém pouze hrozbou, je dle mého názoru nesprávný. Narození postiženého dítěte v některých případech rodinu posílí, podpoří vytvoření nových adaptivních vzorců pro zvládání zátěžových situací, pomůže dospělým přeskupit jejich hodnotový systém atd. Pro zachování rodiny je ovšem významná otevřená komunikace mezi partnery, sdílení (radostí i starostí), společně trávený čas (i bez postiženého dítěte nebo člena rodiny) a společné zážitky, umožnění uspokojování potřeb obou partnerů navzdory objektivním omezením, včetně možnosti se i nadále věnovat svému zaměstnání a svým dřívějším koníčkům, vzájemná emocionální podpora atd. To vše je s postiženým dítětem pochopitelně mnohem obtížnější, ale obvykle ne zcela nemožné. Záleží na souhře mnoha faktorů a okolností, zda se podaří rodinný systém zachovat, či nikoliv (Krejčová, Strnadová, Vágnerová, 2009). Partnerské a rodičovské role

Pro partnery je důležité, aby rozvíjeli nejen své rodičovské role, ale také role partnerské. Velké riziko pro vztah dvou lidí představuje dlouhotrvající situace, kdy partnerská rovina přestává fungovat a oba dospělí se ztotožňují pouze nebo převážně se svou rodičovskou rolí. Postižení dítěte může partnerský vztah ovlivňovat nebo deformovat také dalšími nepříznivými způsoby, např. konfúzí partnerské a rodičovské roviny (v jejím důsledku mohou např. děti začít plnit roli dospělých), přenášením potíží s akceptací dítěte do partnerské roviny (emocionální přijetí postiženého dítěte je obvykle náročnější pro muže) apod. K důležitým aspektům partnerského života patří naopak umět se společně bavit, plánovat společné akce, podporovat radostnou atmosféru v rodině atd. Život s dítětem s postižením je podle slov mnohých rodičů těchto dětí snáze přijatelný, pokud náročnou životní situaci pojmou jako životní úkol (Matějček, 2001). Samozřejmě – v mnoha případech není v moci psychologa a dalších poradenských pracovníků odvrátit rozpad rodiny. Ale také v případě, že k tomu dojde, může psychologické poradenství pomoci zvládnout tuto životní etapu způsobem, který je pro děti i dospělé co nejméně stresující.

Role pečovatele

Co potřebuje primární pečovatel? Ve většině rodin, kde se nachází dítě s tělesným nebo kombinovaným postižením, zastává jeden z rodičů roli primárního pečovatele. Většinou to bývá matka, kdo má největší zodpovědnost a zároveň podíl na péči o postižené dítě. Tato role vyžaduje naučit se flexibilně zacházet se svými zdroji, neboť v mnoha rodinách dochází ke kumulaci péče a povinností na jednu osobu. Primární pečovatel obvykle vydává mnohem více energie, než má možnost získat zpět. Zvýšená nerovnováha mezi přijímáním a dáváním může mít z dlouhodobého hlediska pro psychiku pečujících závažné následky, ty se mohou negativně projevit také v péči o postižené dítě (Plevová, 2007).

V praxi se můžeme navíc setkat s pečovateli (a není to zřídka), kteří jsou vnitřně přesvědčeni, že veškerou energii a volný čas musejí věnovat svému postiženému dítěti. Dítě tuto péči samozřejmě potřebuje, ale očekávání rodičů a reálné možnosti ovlivnění vývoje dítěte pozitivním směrem se málokdy střetávají. Čím větší je nasazení rodičů, tím rychleji dochází k vyhoření. Je tedy nutné, aby pečující osoby věnovaly pozornost všem složkám rodinného systému, včetně sebe. Věta, která by se měla stát součástí jejich životní filosofie, zní: „Každý máme nárok na péči, na chvilku denně Způsoby péče jen pro sebe.“ Tato problematika je společná pro rodiny s dětmi s postižením i pro zaměstnance o sebe pomáhajících profesí. Způsoby pečování o sebe a o svou duševní hygienu jsou velmi individuální. Každý člověk si musí najít, co mu vyhovuje. Při poradenské práci s maminkami dětí s těžkým kombinovaným a tělesným

16


postižením se často setkáváme s jejich nedostatečně saturovanou potřebou pečovat o sebe jako o ženu. Týká se to nejen zevnějšku. Závažnější je negativní dopad pečování o dítě na pocit vnitřního ženství a snižování vnímání vlastní hodnoty, která jí jako ženě či partnerce náleží. V těchto případech pomáhá ocenění, sdílení zkušeností žen s podobnými problémy atd. Pro organizované svépomocné skupiny pečujících maminek mohou být užitečné aktivity jako např. aromaterapie, masáže, shiatsu, líčení atd. Existuje mnoho relaxačních technik, které si čtenář může vyhledat v příslušné literatuře. U nás je známý Schulzův autogenní trénink, Jacobsonova progresivní relaxace, různá imaginační cvičení apod. Efektivní je i nácvik rychlých relaxačních technik, které umožňují dobití energie v několika minutách. Těchto relaxačních technik je celá řada (např. opláchnutí obličeje chladnou vodou, břišní dýchání či jiné dechové cvičení, zkrácené varianty tradičních relaxací – rychlá autogenní imaginace, napínání svalů, prvky jógy, tai-chi, autosugestivní formule atd.). Nakonec však stačí dvě nebo tři osvědčené techniky, které lze využít v různých situacích. Co potřebují sourozenci? Poradenským pracovníkům mnohdy nezbývá čas na to, aby se věnovali všem členům rodiny, kteří Poradenská poradenskou podporu potřebují. Sourozenci žáků se zdravotním postižením jsou bohužel často podpora souopomíjenou skupinou, pro kterou by tato podpora mohla být velmi užitečná. Pro formování vztahů rozenců sourozenců k postiženému dítěti je důležité: • Poskytnout sourozencům vhodnou formou věkově přiměřené informace o postižení, jeho zvláštnostech, projevech a důsledcích pro chování postiženého dítěte. S přibývajícím věkem sourozenců je nezbytné tyto informace aktualizovat. • Využívat vhodné komunikační strategie, tzn. netrestat zdravé dítě za jeho případné negativní pocity k postiženému sourozenci, umožnit mu o nich otevřeně hovořit, společně hledat řešení, předcházet pocitu viny. • Stanovit jasná pravidla a hranice (včetně vysvětlení, proč platí odlišná pravidla pro zdravého a postiženého sourozence). • Uspokojovat přirozené potřeby zdravých sourozenců – snažit se věnovat jim individuální pozornost, všímat si jejich úspěchů, umožnit jim trávit určitý čas s rodiči bez postiženého dítěte, umožnit jim věnovat se svým zálibám. • Nacvičit, jak reagovat na dotazy nebo výsměch vrstevníků. • Neočekávat, že zdravý sourozenec převezme péči o postiženého sourozence v neadekvátním rozsahu. • Nepřetěžovat zdravé sourozence nepřiměřeným očekáváním a nároky na ně samotné a na jejich výkon (aby nemuseli být „úspěšní za dva“). (Thorová, 2006)

2 Charakteristika práce s některými typy postižení a onemocnění Dále se zaměříme na některé praktické aspekty práce s žáky s tělesným postižením nebo onemocněním. Mezi nejčastější tělesná postižení patří obrny. Obrny jsou senzomotorickým poškozením držení a pohybů těla (dochází nejen k postižení pohyb- Centrální a periferní obrny livosti, ale také citlivosti postižených částí). Dělí se na: • centrální (poškození mozku nebo míchy), • periferní (poškození periferního nervstva). Příčinami vzniku centrálních a periferních obrn jsou důsledky některých nemocí, nádorů, embolií, infekcí, perinatálních komplikací (hypoxie), ale také dopravní nehody, úrazy nebo otravy.

17

Etiologie centrálních obrn


Obrny mohou vzniknout v různém věku. V ČR se odlišují raně vzniklé centrální obrny (udává se interval do 1–3 roků), pro které se používá termín DMO, od obrn vzniklých v pozdějším věku. Klinický obraz

U centrálních obrn bývá velmi rozmanitý klinický obraz. Je zde postižen mozek nebo/i mícha, což znamená, že dle lokalizace léze a rozsahu postižení mohou být přítomny také další poruchy: • mentální retardace – uvádí se v 50 % i více; • poruchy psychomotoriky – ADHD, specifické vývojové poruchy učení a chování; • smyslové poruchy (především strabismus, hemianopie u hemiparéz, poruchy sluchu); • nerovnoměrný vývoj, poruchy růstu a tělesné deformity (skoliózy, pes equinovarus, zkrácení Achillových a kolenních šlach, dysplazie kyčelních kloubů); • narušení komunikační schopnosti (dysartrie, dyslálie); • emocionální instabilita, výkyvy psychické výkonnosti; • další onemocnění, např. epilepsie, hydrocefalus. (Kraus et al., 2004)

Klasifikace

Pro klasifikaci centrálních obrn (vzniklých v dětství i dospělosti) se používá terminologie rozlišující stupeň, lokalizaci a svalový tonus postižení: • Ztráta motorických funkcí může být podle stupně částečná (paréza), nebo úplná (plegie), např. kvadruparéza/kvadruplegie. • Podle lokalizace postižení (u spastických typů centrálních obrn) se rozlišuje kvadruparéza (postižení všech končetin), hemiparéza (laterální postižení poloviny těla) a diparéza (postižení převážně spodní části těla). • Podle tonu se centrální obrny dělí na spastické, hypotonické a dyskinetické. (Vítková, 1998) Obrázek: Spastické typy DMO

Diagnostika, rehabilitace, terapie a edukace u žáků s DMO • Základem diagnostiky i terapie u centrálních obrn je interdisciplinární přístup ve smyslu ucelené rehabilitace. Využívá se fyzioterapie (u dětí přístupy Vojty a Bobatha, u dospělých Kabatova PNF metoda), fyzikální terapie, ergoterapie a další podpůrné přístupy léčebné rehabilitace (hipoterapie, rehabilitační plavání, míčkování, canisterapie, expresivní terapie, akupunktura, akupresura, kraniosakrální terapie, lázeňská léčba a další). • Na odstranění deformit je zaměřena radikální léčba, kterou představují ortopedické zákroky (např. operace zkrácených Achillových šlach). Z farmakoterapie se využívá především léčba Botulotoxinem A (BTX A) při terapii spasticity a atetózy, z ortopedické protetiky se využívají dlahy, ortézy a podpůrné aparáty, ortopedická obuv a různé rehabilitační a kompenzační pomůcky. • Součástí rehabilitace je také logopedie, která se zabývá výstavbou mluvené řeči, využitím prostředků alternativní a augmentativní komunikace, podporou zvládání salivace (slinotoku) a alimentace (krmení).

18


• Speciálněpedagogická péče představuje základ vzdělávání a předprofesní přípravy klientů. Speciální pedagog se rovněž podílí na zácviku používání kompenzačních pomůcek, nácviku sebeobslužných dovedností a rozvoji motoriky, nácviku AAK a rozvoji řeči. Dle vlastních zkušeností a odborných výcviků, které absolvoval, může provádět také různé podpůrné terapie. Obrny mohou vzniknout také v důsledku mnoha dalších onemocnění, zejména degenerativních Další příčiny onemocnění CNS (amyotrofická laterální skleróza, početná skupina progresivních heredoataxií, vzniku obrn Parkinsonova choroba, spinální muskulární atrofie), mozkových obrn neboli poliomyelitid (důsledkem je tzv. chabá obrna), mozkových infekcí (encefalitid) atd. Epilepsie Epilepsie je chronické záchvatovité onemocnění CNS (předpokladem je, že záchvaty se vyskytují Vymezení pravidelně). Vágnerová (1999) uvádí, že epilepsie je spojena se změnou v oblasti prožívání, chování a často i s poruchami vědomí. Příčiny vzniku Podle příčin dělíme epilepsii na: • idiopatickou (primární) – chybí organická příčina (geneticky predisponované epilepsie); • symptomatickou (sekundární) – epilepsie získaná v důsledku úrazů hlavy, mozkových nádorů, infekcí, v důsledku otrav, drogových závislostí atd.; • kryptogenní – na jejím vzniku se různou měrou podílejí faktory genetické i vnější. Faktory vzniku O vzniku epileptického záchvatu rozhoduje: • epileptické ohnisko – místo v mozku, odkud se šíří paroxysmální aktivita; může mít podobu záchvatu jizvy, která vznikne v důsledku působení škodlivých příčin; • záchvatovitá pohotovost – může vzniknout i ve zdravém mozku, ale riziko je větší u patologických změn, např. u DMO nebo po úrazech hlavy, v dětství a v období dospívání; • přítomnost spouštějícího podnětu, který záchvat vyvolává, např. silné rytmické zrakové a sluchové podněty, přerušované světlo, záření z televizní obrazovky, nadměrný hluk, menstruace apod.

Klasifikací epilepsie je mnoho. Nejčastěji se rozlišují záchvaty parciální (odehrávají se v epilep- Klasifikace tickém ložisku) a generalizované (epileptická aktivita se šíří do celého mozku). K nejznámějším generalizovaným záchvatům patří: • Absence charakterizuje náhlá a krátká porucha vědomí (zahledění, prázdný výraz), trvá několik sekund s rychlým návratem k vědomí. Nemocný si nemusí vůbec uvědomovat, že k něčemu došlo (přítomen je pouze krátký výpadek paměti a přerušení činnosti). Mohou mít vysokou frekvenci (běžně až několik desítek denně). • Tonicko-klonické záchvaty – jsou přítomny záškuby (klony), střídající se tonus svalů a výpadek vědomí. Trvají několik minut, návrat do běžného stavu může trvat minuty až hodiny. Po protahovaných záchvatech následuje hluboký spánek. Jde o nejdramatičtější epileptické záchvaty. Před záchvatem je běžné zakoukání, ztuhnutí těla, výkřik a po něm pád, možnost zmodrání a křeče těla, mohou se objevit sliny s krví a pomočení. Vždy je přítomna ztráta vědomí. • Jako status epilepticus se označuje epileptický záchvat jakéhokoli typu, který trvá déle než 20–30 minut, nebo série záchvatů obdobného trvání, mezi kterými se pacient neprobírá k plnému vědomí. Je to záchvat závažný zejména u stavů celkových křečí, spojený s dosti vysokou úmrtností (5–15 %). Terapie Mezi možnosti terapie epilepsie patří: • Medikamentózní léčba (antiepileptika) – u 50 % pacientů eliminuje záchvaty a u 25 % snižuje frekvenci jejich výskytu. • Úprava jídelníčku – žádný alkohol, drogy, omezit kávu, čokoládu a veškeré látky, které výrazně stimulují mozkovou aktivitu.

19


• Celková úprava životosprávy – vyhýbání se podnětům a situacím, které mohou vyvolat epileptický záchvat, snížit působení stresorů, dbát na pravidelný spánek. • Stimulátor na nervus vagus (provádí se asi u 10 % pacientů). • Epileptochirurgické zákroky – provádejí se především u farmakorezistentních pacientů, např. odstranění epileptického ložiska (u parciální epilepsie), protětí corpus callosum (u generalizovaných záchvatů). • V mnoha případech je důležitá psychologická podpora. Samotná nejistota, kde a kdy vznikne další záchvat, může vyvolávat velkou úzkost. Omezení aktivit navíc může mít na člověka s epilepsií výrazně frustrující dopad. Omezení v běžném životě

Ošetření epileptického záchvatu

Mezi důsledky epilepsie v běžném životě patří: • Omezující vliv na řadu životních aktivit (životospráva, abstinence, dlouhodobá farmakoterapie, pracovní omezení, zákaz řízení motorových vozidel, nevhodná je práce na slunci bez pokrývky hlavy apod.). • Strach z pohybu v různých situacích (přecházení křižovatky nebo vyvýšených míst, koupání apod.). • Nutná úprava bytu, aby se předešlo rizikům zranění, např. nábytek bez ostrých hran, chrániče na topení a ostrých plochách, sprchový kout místo vany (nebezpečí utonutí při záchvatu), co nejmenší horké plochy v kuchyni apod. (Pfeiffer, 2007). • Možné potíže při navazování partnerských vztahů (strach z dědičného zatížení, potíže při partnerském soužití). • Společenský stres (xenofobní postoje společnosti, sociální důsledky – nemocným někdy bývají přisuzovány negativní vlastnosti, laické reakce mohou u nemocného vyvolávat neurotické projevy, pocity nejistoty a méněcennosti). • Změny na kognitivní úrovni (změny aktivační úrovně, snížení inteligence, ulpívavost), emocionální úrovni (sklon potlačovat emocionální projevy, sklon k depresím, impulzivita a labilita, zvýšená dráždivost), únava nebo ospalost. (Koluchová, 1989; Vágnerová, 1999) Různé typy epilepsie vyžadují odlišný přístup personálu při ošetření potenciálního záchvatu. Absence často proběhnou bez povšimnutí okolí (ani učitelé si toho často nevšimnou, ovšem někdy napomínají a trestají žáka za to, že nedává pozor). Nebezpečí je pouze v případě aktivit, při nichž chvilková nepozornost může ohrozit člověka s epilepsií nebo druhé. Ve škole se to týká především tělesné výchovy a pracovního vyučování. Ošetření tonicko-klonického záchvatu: • Odstraníme ostré předměty z okolí (nebo se pokusíme přesunout pacienta od ostrých hran), můžeme dát něco měkkého pod hlavu (ručník, mikinu, svetr), a pokud záchvat probíhá na tvrdé ploše (beton), můžeme se dotyčného pokusit přesunout např. na trávník. • Měříme čas – pokud záchvat trvá déle než pět minut nebo přechází jeden záchvat v druhý, je nutné zavolat záchrannou službu (riziko přechodu v status epilepticus). • Po odeznění křečí zajistíme nemocnému stabilizovanou polohu – člověk po záchvatu musí být v klidu (může spát, je dezorientovaný), ale ne úplně bez dohledu (kontrolujeme, zda nepřichází další záchvat). • Během záchvatu nesmíme nic vkládat do úst (lžíce, léky apod.). Ačkoliv jsou rozporuplné názory na to, zda člověk v záchvatu může polknout jazyk, často jej rozkouše a toto riziko se zvětšuje přítomností jakéhokoliv předmětu v ústech. Na člověka si při záchvatu (navzdory dřívějším praktikám) neleháme a nesnažíme se násilím zabránit křečím.

Aura

Jako aura se označuje několik sekund trvající zvláštní pocit před samotným záchvatem (parestezie, brnění prstů, zrakové nebo sluchové halucinace, pocity strachu). Člověk nemocný epilepsií může dle aury poznat blížící se záchvat.

20


Vrozené vývojové vady Vrozené vývojové vady (VVV) vznikají během prenatálního vývoje. Mluví se o nich jako o malformacích (zatímco pojem deformace vyjadřuje získanou anomálii, např. skoliózu). Za rizikové se považují genetické faktory a škodlivé faktory z prostředí, tzv. teratogeny (např. léky Contergaan, Thallidomid). Dělení Rozlišujeme VVV: • Končetin – amélie (vrozené úplné nevyvinutí končetiny) a meromélie (částečný defekt končetin – příkladem je fokomélie). K vadám ruky patří rozštěp ruky, syndaktylie (srůsty prstů), polydaktylie (zmnožení prstů), nadměrný nebo minimální růst prstů atd. • Dolních končetin – luxace (vykloubení kyčelní hlavice), subluxace (částečné vykloubení) nebo nevyvinutí (dysplazie) kyčelního kloubu. K vadám nohy patří pes equinus a pes equinovarus. • Páteře, kde vznikají rozštěpy, tzv. spina bifida (rozštěpy těžšího stupně se označují pojmy meningokéla a meningomyelokéla). • Hlavy, např. hydrocefalus, mikrocefalus, rozštěpy patra.

Obrázek: Fokomélie

Zdroj: http://wordinfo.info/unit/3621/s:a%20sea%20calf.

21


Obrázek: Nick Vujicic (známá osobnost s amélií HK)

Zdroj: http://www.dailymail.co.uk/news/article-1196755/The-astonishing-story-man-bornarms-legs--world-famous-swimmer-surfer-footballer.html. Obrázek: Vrozené vývojové vady na noze

Zdroj: http://medical-dictionary.thefreedictionary.com/talipes. 22


Obrázek: Spina bifida (rozštěp páteře)

Zdroj: http://spinabifidalifeexpectancy.tk/2011/09/spina-bifida-cerebral-palsy-life-expectancy. Obrázek: Výhřez míchy u meningokély a meningomyelokély (nejtěžšího stupně rozštěpu páteře)

Zdroj: http://www.nlm.nih.gov/medlineplus/ency/imagepages/19086.htm. Amputace Dělení Amputace je umělé odnětí končetiny nebo její části od trupu. Příčiny amputace mohou být: • traumatické (následek úrazu); • chirurgické, které jsou prováděny v důsledku nádorů, těžkých infekcí, gangrén končetin, ireverzibilního poškození velkých cév, nerekonstruovatelného poranění kostí, šlach, nervů, rozsáhlých nekróz tkání, po těžkých popáleninách a omrzlinách.

23

Poradenství pro osoby s tělesným postižením a s kombinovanými vadami Terapie a rehabilitace

Na terapii a rehabilitaci osob po amputacích se podílí: • chirurg nebo traumatolog (u rozštěpů se provádí operativní uzavření páteře, u amputací příprava pahýlu na protézování); • protetik (připravuje protézy a různé rehabilitační pomůcky); • fyzioterapeut – podporuje funkce postižených částí těla cvičením; • ergoterapeut – navrhuje úpravy prostředí, nacvičuje s klientem běžné denní aktivity a používání kompenzačních pomůcek; • speciální pedagog – klienty vzdělává a ve své práci navazuje úzce také na ergoterapeutickou intervenci.

Rehabilitace pacientů s vrozenými vývojovými vadami a amputacemi Protézy Dnešní protézy mohou být pouze estetické, ale také mohou kompenzovat různé funkce horních i dolních končetin (tzv. funkční nebo robotické protézy). Za nejdokonalejší formu funkční náhrady ztracené končetiny se považuje tzv. myoelektrická protéza. (Jonášková in Müller, 2001) Velké procento pacientů však tyto protézy nepřijme a z různých důvodů kompenzuje chybějící tělesné funkce prostřednictvím úst, nohou a speciálních pomůcek. K možným důvodům nepřijetí protéz patří pomalejší rychlost při provádění aktivity nebo necitlivost protézy. U dětí je možné protézovat končetinu obvykle nejdříve ve věku tří let. Psychologické důsledky

Pro mnohé osoby s amputacemi a viditelnými VVV je obtížné se s postižením vyrovnat z psychologického hlediska. Tzv. estetický handicap může být překážkou narušující komunikaci, navazování vztahů s druhým pohlavím, může snižovat sebehodnocení svého nositele atd.

Vadné držení těla

Vadné držení těla se podle roviny zakřivení páteře dělí na hyperlordózu (zvětšená krční lordóza), bederní lordózu, plochá záda, hyperkyfózu (kulatá záda) a gibbus (hrb). Nejčastější vadou je skolióza – boční vychýlení páteře. Příčiny skoliózy mohou být: • vnitřní, fyziologické (např. růstové, dědičné vlivy, konstituce, výživa, nerovnoměrnost ve vývoji a růstu dítěte); • vnější (např. nedostatek pohybu, předčasné posazování kojence, dlouhotrvající sedavá poloha, obezita, jednostranný pohyb, předčasná sportovní specializace, spaní na měkkém lůžku s vysokým podhlavníkem, nesprávná výška nábytku neodpovídající proporcím dítěte). Se skoliózami se setkáváme u řady onemocnění, při nichž je oslabeno svalstvo páteře nebo opěrný systém (DMO, myopatie, osteoporóza). Idiopatická skolióza má neznámou příčinu. Pokud vzniká v dětství, je těžce mrzačící (až letální následky). Při léčbě se dle závažnosti uplatňuje fyzioterapie, nošení korzetu a chirurgická operace.

Poruchy růstu

Mezi poruchy růstu patří: • akromegalie – zvětšují se pouze okrajové části těla, tedy ruce, chodidla, obličej atd.; • gigantismus – nadměrný vzrůst; • nanismus – růstová retardace, z uvedených poruch růstu nejvíce komplikuje praktický život; lidé s nanismem využívají různé kompenzační pomůcky, např. pomůcky pro lokomoci (berle, elektrické vozíky), podavače předmětů apod.; • achondroplazie (dysproporciální trpaslictví) je nejčastější kostní dysplazie (nedokonalé vyvinutí kostní tkáně), jejímž důsledkem je malý vzrůst. Žáci s poruchami vzrůstu vyžadují adaptaci okolního prostředí, zvláště interiéru (ve škole, doma). Využívají se také různé kompenzační pomůcky, např. podavače.

24


Obrázek: Achondroplazie – Vicente López Y Portañ (1825)

Osteoporóza je metabolická kostní choroba, která se projevuje řídnutím kostní tkáně (kosti se Osteoporóza stávají křehčími). Musíme dbát na prevenci zlomenin. Nedoporučují se např. cviky s doskokem a míčové hry, naopak vhodná jsou silová cvičení. Progresivní svalová dystrofie patří do skupiny svalových onemocnění, tzv. myopatií (ne všechny Progresivní myopatie jsou však progresivní). Jedná se o geneticky podmíněnou skupinu nemocí projevující se svalová zpravidla svalovou slabostí a atrofií, přičemž průběh nemoci je u každého jedince různorodý. Nej- dystrofie závažnější je Düchennova forma, která postihuje pouze chlapce a končí letálně. Pacienti umírají přibližně ve věku 30 let na zástavu dýchání. Méně závažnou formou (s pomalejším průběhem) je Beckerova forma. Alergie patří do oblasti autoimunitních onemocnění, u kterých je narušena tolerance cizorodých Alergie neškodných látek z okolního prostředí – organismus se k alergenu chová jako k látce, která je pro tělo škodlivá. • Mezi nejčastější alergeny patří pyl, prach, peří, zvířecí srst, roztoči, bodnutí včelím jedem, chemikálie v pracích a čisticích prostředcích, v potravinách či kosmetice, léky a potraviny (mléko, vajíčka, jahody, rajčata, citrusové plody atd.). (Bystroň, 1997) • Příklady alergických reakcí: dýchací potíže, ucpaný nos, kýchání, svědění očí a pokožky, slzení, zánět sliznice nosu, očí a dýchacích cest, kožní vyrážka, bolesti hlavy, průjmy, zvracení, bolesti břicha, horečka, únava. • Komplikacemi alergie mohou být dušnost, astma nebo atopické kožní projevy. Anafylaktický šok je život ohrožující alergická reakce (vzniká otok na mozku, který ohrožuje základní životní funkce). Poznáme jej podle následujících příznaků: zrychlené dýchání a tep, výrazná bledost, 25


opocená, vlhká pokožka, dušnost, zvracení, ztráta vědomí. Je nezbytné přivolat okamžitě záchrannou službu a poskytnout první pomoc. (Špičák, 1994) Kauzální léčba

Léčbu alergií můžeme rozdělit na kauzální a symptomatickou. Ke kauzální léčbě, jejímž cílem je předejít alergickým projevům, patří: desenzibilizace (pravidelná aplikace malého množství alergenu do krve mimo alergickou sezónu), vyhnutí se kontaktu s alergenem, úprava denního režimu, lázeňská léčba a klimatoterapie (přímořské léčebné pobyty, speleoterapie), psychoterapie a různé metody alternativní léčby, např. akupunktura, akupresura, jóga, čínská medicína a další. (Gamlin, 2003)

Symptomatická léčba

Symptomatická léčba má za úkol potlačit alergickou reakci a spočívá v léčbě farmaky (antihistaminika). U některých alergiků je žádoucí minimalizovat pobyty venku během alergické sezóny a vyhýbat se prostředí s příslušným alergenem (např. prašné prostředí u dětí alergických na prach). Sekundárním důsledkem alergií může být zvýšená unavitelnost (také jako nežádoucí vedlejší účinek některých antihistaminik). V dospělém věku mohou být alergie příčinou různých pracovních omezení (opět v závislosti na druhu alergenu).

Astma

Astma lze definovat jako záchvaty dušnosti expiračního typu. Jeho hlavním projevem je reverzibilní obstrukce dýchacích cest, tzv. bronchospasmus. Porucha dýchání se projevuje nejvíce při výdechu. Astmatik dýchá zrychleně a měkce, lapá po dechu a jeho dech je provázen dlouhým pískotem. Etiologie je polyfaktoriální a kombinuje psychické a somatické faktory. Status asthmaticus je silný astmatický záchvat, při kterém dochází k ohrožení života. Mezi jeho typické příznaky patří zpocení, dehydratace, vyčerpání, strach.

Ošetření astmatického záchvatu

Ošetření astmatického záchvatu: • pro zastavení záchvatu je stěžejní aplikace léků (aerosoly ve formě sprejů); • ortopnoická poloha – sedíme na kraji židle, dlaně se opírají o kolena, hlava a ramena jsou skrčené a ohnuté dolů; astmatika během záchvatu nesmíme nutit lehat; • měříme čas – pokud záchvat nastupuje velmi rychle nebo přetrvává ve stejné intenzitě více než pět minut, doporučuje se volat záchrannou službu (riziko statu asthmaticu); • dodání tekutin – při astmatu dochází k silné dehydrataci; • odpočinek – po záchvatu přichází únava, astmatik může být vyčerpaný. Obrázek: Aplikace aerosolů prostřednictvím inhalátoru

Zdroj: http://www.profimedia.cz/fotografie/muz-o-pouziti-astmatu-inhalator/0088542384. 26


Diabetes mellitus, česky cukrovka, se projevuje poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišuje se: Diabetes • Diabetes 1. typu (tzv. juvenilní nebo na inzulinu závislý). Vzniká autoimunitním procesem a ničí mellitus většinu buněk tvořících inzulin. Důsledkem je doživotní závislost na inzulinu. • Diabetes 2. typu je nejčastější formou cukrovky, kdy tělo nemocného sice inzulin vytváří, ale nedokáže jej efektivně použít (tzv. inzulinová rezistence). Nemocní nejsou životně závislí na podávání inzulinu, ačkoliv ho často léčebně užívají ke zlepšení kontroly glykémie. Jako důsledek dlouhodobě změněného metabolismu a hyperglykémie vznikají u diabetu chronické komplikace, např. poškození ledvin, sítnice, nervů, cév atd. K terapii diabetu patří nezbytná úprava stravování, denního režimu, pohybové aktivity a u diabetu 1. typu také pravidelné injekce inzulinu (Brož, 2007). Mezi nejčastěji používané pomůcky zdravotnické techniky u diabetiků patří: • glukometr – měří hladinu cukru v krvi před vpichem; • inzulinové pero – používá se k aplikaci inzulinu do krve; • inzulinová pumpa – nejpohodlnější řešení vážných diabetických obtíží, pacient je na pumpu napojen, přičemž pumpa provádí 24 hodin denně monitorování stavu cukru v jejich krvi a reguluje hladinu inzulinu. (Peťhová, Štechová, 2009) Obrázek: Glukometr

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Glukometr.

27


Obrázek: Inzulinová pera

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Inzul%C3%ADnov%C3%A1_pera.jpg. Obrázek: Inzulinová pumpa

Zdroj: http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/inzulinove-pumpy-a-kontinualni-monitory-glykemie-v-terapii-detsk-428702. K akutním komplikacím diabetu patří: • Hypoglykemie (diabetický šok) – vzniká předávkováním inzulinem, příliš vyčerpávajícím tělesným cvičením nebo vynecháním jídla (Škrha, 2001). Stav se upraví podáním jakékoliv formy koncentrovaného cukru (nejlépe 3 kostky nebo 3 čajové lžičky). Mezi příznaky patří 28


pocení, nervozita, narušení koncentrace, barevné či zdvojené vidění, bušení srdce, nauzea, závratě atd. • Hyperglykemie (diabetické kóma) – je nejčastěji způsobena opomenutím užití pravidelné dávky inzulinu, vyskytuje se také u osob s nerozpoznaným diabetem. (Rybka et al., 2006) Je nutné okamžitě podat inzulin a vodu. Příznaky jsou hlad, suchá a horká pokožka, hluboké, namáhavé dýchání, nadměrné vylučování moči a dech páchnoucí po ovoci.

Shrnutí Kapitola vymezila základní informace o poradenství, potřebách klientů, se kterými přicházejí poradenští pracovníci do kontaktu, a stručně charakterizovala nejčastější tělesná postižení a onemocnění, včetně problematiky specifických potřeb jejich nositelů.

Kontrolní otázky a úkoly 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Popište úrovně poradenství v resortu školství. Jaké psychosociální potřeby mají primární pečovatelé o dítě s postižením? Jaké potřeby mají sourozenci dětí s tělesným nebo kombinovaným postižením? Jak byste ošetřili tonicko-klonický záchvat? Co je to status epilepticus? Jaký vliv může mít alergická reakce na výkonnost žáka při vyučování? Jaké mohou být akutní komplikace u diabetu?

Pojmy k zapamatování vyhláška č. 72/2005 Sb. speciálněpedagogická centra diagnostika integrace zdroje DMO ošetření epileptického záchvatu absence tonicko-klonický záchvat spina bifida diabetický šok a diabetické kóma

Literatura Seznam použité literatury: 1. BIGGE, J.; BEST, J. S.; HELLER, K. 1991. W. Teaching Individuals with Physical or Multiple Disabilities. 3. vyd. New York: Macmillan Publishing Copany. 541 s. ISBN 0-675-21017-8. 2. BROŽ, J. 2007. Sportování s inzulínem. Praha: Sauvuitalia. 46 s. ISBN 80-239-6415. 3. BYSTROŇ, J. 1997. Průvodce alergickými nemocemi. Ostrava: Mirago. 228 s. ISBN 80-8592246-0. 4. GAMLIN, L. 2003. Příčiny obtíží, diagnostika, léčba alergií a intolerancí. 1. vyd. Praha: Reader‘s Digest Výběr. 256 s. ISBN 80-86196-44-5. 5. JONÁŠKOVÁ, V. 2001. Dítě s poruchou mobility. In: MÜLLER, O. et al. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné škole. 1. vyd. Olomouc: UP. 87–122 s. ISBN 80-244-0231-9. 6. KRAUS, J. et al. 2004. Dětská mozková obrna. 1. vyd. Praha: Grada. 344 s. ISBN 80-247-1018-8. 7. KREJČÍŘOVÁ, D.; SVOBODA, M.; VÁGNEROVÁ, M. 2009. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. 3. vyd. Praha: Portál. 792 s. ISBN 978-80-7367-566-0. 8. KREJČOVÁ, L.; STRNADOVÁ, I.; VÁGNEROVÁ, M. 2009. Náročné mateřství. 1. vyd. Praha: Karolinum. 336 s. ISBN 978-80-246-1616-2. 9. MATĚJČEK, Z. 2001. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. 3. vyd. Jinočany: Vydavatelství H a H. 147 s. ISBN 80-86022-92-7. 29


10. PEŤHOVÁ, P.; ŠTECHOVÁ, K. 2009. Léčba inzulínovou pumpou pro praxi. 1. vyd. Praha: Geum. 190 s. ISBN 978-80-86256-64-1. 11. PFEIFFER, J. 2007. Neurologie v rehabilitaci. 1. vyd. Praha: Grada. 351 s. ISBN 978-80-2471135-5. 12. PLEVOVÁ, M. 2007. Dítě se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním v rodinné terapii. 1. vyd. Brno: MU. 108 s. ISBN 978-80-210-4372-5. 13. RYBKA, J. et al. 2006. Diabetologie pro sestry. 1. vyd. Praha, Grada. 288 s. ISBN 80-247-1612-7. 14. ŠKRHA, J. 2001. Hypoglykemický syndrom. 1. vyd. Praha, Grada. 112 s. ISBN 80-7169-992-6. 15. THOROVÁ, K. 2006. Poruchy autistického spektra. 1. vyd. Praha: Portál. 453 s. ISBN 80-7367091-7. 16. VÁGNEROVÁ, M.; KLÉGROVÁ, J. 2008. Poradenská psychologická diagnostika dětí a dospívajících. 1. vyd. Praha: Karolinum. 538 s. ISBN 978-80-246-1538-7. 17. VÁGNEROVÁ, M. 1999. Patopsychologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál. 444 s. ISBN 80-7178-214-9. 18. VÍTKOVÁ, M. 1998. Paradigma somatopedie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. 140 s. ISBN 80-210-1953-0.

30

Poradenství pro osoby s mentálním a jiným duševním postižením Mgr. Lucia Pastieriková, Ph.D. Cíle Cílem kapitoly je seznámit studenty s poradenským systémem určeným jak osobám s mentálním či jiným duševním postižením, tak osobám pečujícím o danou skupinu obyvatel.

Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: • pochopit nezbytnost poradenství pro osoby s mentálním a jiným duševním postižením; • orientovat se v systému poradenských služeb určených osobám s mentálním a jiným duševním postižením; • popsat možnosti poradenské péče u osob s mentálním a jiným duševním postižením v raném, školním, adolescentním i v dospělém a seniorském věku.

Průvodce studiem Mentální postižení je nejvíce zastoupenou oblastí v rámci celé zdravotně postižené populace. A podobně jako osoby s tělesným či smyslovým postižením i osoby s mentálním postižením a osoby pečující o ně potřebují pomoc a podporu v každodenních činnostech. Poradenství pro osoby se specifickými potřebami můžeme definovat jako „komplex poradenských služeb určených specifickým skupinám jedinců, kteří jsou znevýhodněni zdravotně či sociálně a jejichž handicap mívá dlouhodobý charakter (chronický nebo trvalý)“ (Novosad, 2000, s. 61). Cílem poradenství je dosažení maximální samostatnosti jedince a jeho zapojení do společnosti. Není směřováno jen vůči osobě se zdravotním postižením či znevýhodněním, ale i k dalším členům její rodiny a širšího sociálního prostředí.

Poradenství pro osoby se specifickými potřebami

Poradenské služby mohou mít různé podoby, např. vedení a informování v duchu osvěty, do- Oblasti poprovázení jedince (ve smyslu přijetí a unesení nepříznivé situace, poskytnutí náhledu na situaci radenských jedince, nabídky možných řešení apod.) či konzultační činnost. Dle oboru zaměření můžeme ho- služeb vořit o lékařském, psychologickém, edukačním, profesním, sociálním, právním, technickém, resocializačním, kurátorském či pastoračním poradenství (Novosad, 2000). Dle věku můžeme poradenské služby členit na: • poradenství v raném věku; • poradenství v předškolním a školním věku; • poradenství v adolescenci a v dospělosti; • poradenství v období senia.

Poskytování poradenských služeb dle věku

V návaznosti na dané členění budeme i poradenské služby pro osoby s mentálním či jiným duševním postižením popisovat právě dle věku.

Služby rané péče

Služby rané péče

Dle zákona č. 108/2006 Sb. je raná péče definována jako „terénní, popřípadě ambulantní služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivé sociální situace. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu

31

Poradenství pro osoby s mentálním a jiným duševním postižením

vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby.“ Protože jde především o terénní službu, poskytuje se nejčastěji v přirozeném rodinném prostředí. Hlavní cíle rané péče

Mezi hlavní cíle rané péče patří: • snížit negativní vliv postižení nebo ohrožení na rodinu dítěte a na jeho vývoj; • zvýšit vývojovou úroveň dítěte v oblastech, které jsou postiženy nebo ohroženy; • posílit kompetence rodiny a snížit její závislost na sociálních systémech; • vytvořit pro dítě, rodinu a společnost podmínky pro sociální integraci (kol. autorů, 2006).

Program rané péče

Program rané péče v sobě zahrnuje 3 hlavní oblasti, které se vzájemně prolínají: 1) podpora vývoje dítěte: • stimulační programy a techniky, individuální a skupinové terapie; • poradenství při výběru vhodných metod práce s dítětem; • půjčování pomůcek a hraček, poradenství při jejich výběru; 2) podpora rodiny: • depistáž (vyhledávání uživatelů služby); • krizová intervence a podpora v nepříznivé sociální situaci; • výchovné, psychologické, sociální a odborné sociální poradenství; • posilování rodičovských kompetencí; • vzdělávání rodičů, půjčování odborné literatury; • setkávání rodin; • pomoc při prosazování práv a zájmů; 3) podpora komunity: • mezioborová spolupráce; • vzdělávání laické a odborné veřejnosti; • osvětové a kulturní akce (ibid, 2006).

Základní činnosti rané péče

Podle vyhlášky č. 505/2006 Sb. jsou základní činnosti služby rané péče rozděleny do následujících oblastí: Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: • zhodnocení schopností a dovedností dítěte a rodičů, zjišťování potřeb rodiny a dítěte s postižením nebo znevýhodněním; • specializované poradenství rodičům a dalším blízkým osobám; • podpora a posilování rodičovských kompetencí; • upevňování a nácvik dovedností rodičů nebo jiných pečujících osob, které napomáhají přiměřenému vývoji dítěte a soudržnosti rodiny; • vzdělávání rodičů, například formou individuálního a skupinového poskytování informací a zdrojů informací, seminářů, půjčování literatury; • nabídka programů a technik podporujících vývoj dítěte; • instrukce při nácviku a upevňování dovedností dítěte s cílem maximálního využití a rozvoje jeho schopností v oblasti kognitivní, senzorické, motorické i sociální. Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: • pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou, pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování; • podpora a pomoc při využívání běžně dostupných služeb a informačních zdrojů; • sociálněterapeutické činnosti; • psychosociální podpora formou naslouchání; • podpora výměny zkušeností; • pořádání setkání a pobytových kurzů pro rodiny.

32


Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: • pomoc při komunikaci, nácvik dotazování a komunikačních dovedností, podpora svépomocných aktivit rodičů; • doprovázení rodičů při vyřizování žádostí, na jednání a vyšetření s dítětem, popřípadě jiná obdobná jednání v záležitostech týkajících se vývoje dítěte. U osob s mentálním postižením lze v raném věku vhodně využít program Portage – program rané Program intervence, jenž je určen právě dětem s mentálním a kombinovaným postižením. Daný program byl Portage vyvinut v Portage ve Wiskonsinu (USA) (odtud pochází i jeho název). Ve světě je užíván od roku 1976, v České republice od roku 1993. Základem programu Portage jsou pravidelné návštěvy konzultantů přímo v rodině dítěte s postižením. Ideální frekvence návštěv je jedenkrát za týden. Během těchto návštěv konzultant přímo s rodiči probírá plán dalšího rozvoje dítěte, společně stanovují jeho dílčí kroky a současně provádějí praktický nácvik aktivit, jež by měli rodiče s dítětem vykonávat. Vše probíhá za přítomnosti konzultanta Portage, kterým je buď speciální pedagog, nebo zdravotník, psycholog či pracovník v sociálních službách. Tito odborníci pracují pod supervizí vedoucího týmu, každá zvolená činnost je popsána na tzv. kartě aktivity (včetně postupu učení a požadovaného stupně úspěšnosti). Pokrok dítěte se měří pomocí záznamu změn v chování dítěte za určité časové období (Bendová, 2007).

Poradenství v předškolním a školním věku Poradenství v předškolním a školním věku pro osoby s mentálním či jiným duševním postižením probíhá formou: 1) činnosti (třídního) učitele, ředitele školy; 2) činnosti školských poradenských pracovníků: • výchovný poradce (pomáhá při řešení výchovných problémů, poskytuje poradenskou pomoc při výběru dalšího vzdělávání a profesního růstu, realizuje speciálněpedagogickou diagnostiku a intervenci pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, pomoc při integraci, metodickou a informační činnost apod.); • školní metodik prevence (jeho hlavním úkolem je preventivní a metodická činnost, vytváří a realizuje preventivní program školy, poskytuje poradenské služby pedagogickým pracovníkům, koordinuje přípravy a realizaci aktivit zaměřených na zapojování multikulturních prvků do vzdělávacího procesu a na integraci žáků – cizinců, koordinuje spolupráci školy s orgány státní správy a samosprávy, které mají v kompetenci problematiku sociálněpatologických jevů, apod.); • školní psycholog (působí přímo ve škole, vykonává depistáž a diagnostiku dětí se specifickými poruchami učení, výchovnými a výukovými problémy, provádí metodickou a vzdělávací činnost při integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, poskytuje poradenské služby pedagogům školy, působí preventivně na školní neúspěch žáků apod.); • školní speciální pedagog (zaměřuje se na depistáž žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, jejich diagnostiku a intervenci, realizuje metodickou a koordinační činnost, participuje na tvorbě školních vzdělávacích programů a individuálních vzdělávacích plánů, dle potřeby poskytuje instruktáže pro využití speciálních a alternativních pomůcek a didaktických materiálů, koordinuje a metodicky vede asistenty pedagogů ve škole apod.); 3) a školských poradenských zařízení: • středisko výchovné péče (je to specifické, státem podporované školské zařízení, které poskytuje preventivně-výchovnou péči; jejím cílem je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dětí a mládeže, předcházet narušení zdravého vývoje dětí a mládeže, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny či důsledky již vzniklých poruch chování, přispívat ke zdravému osobnostnímu vývoji dítěte, poskytovat poradenské a informační služby dětem, mladistvým);

33

Poradenství v předškolním a školním věku

Výchovný poradce

Školní metodik prevence

Školní psycholog

Školní speciální pedagog

Poradenství pro osoby s mentálním a jiným duševním postižením Pedagogickopsychologická poradna

• pedagogicko-psychologická poradna (poskytuje služby pedagogicko-psychologického a speciálněpedagogického poradenství a pedagogicko-psychologickou pomoc při výchově a vzdělávání žáků základních a středních škol, zjišťuje pedagogicko-psychologickou připravenost žáků na povinnou školní docházku, poskytuje metodickou podporu školám, zajišťuje prevenci sociálněpatologických jevů, realizaci preventivních opatření a koordinaci školních metodiků prevence apod.); • a speciálněpedagogické centrum (vyhláška č. 72/2005 Sb.). Vzhledem k tomu, že právě pro osoby s mentálním postižením představuje speciálněpedagogické centrum (centrum poskytující služby žákům s mentálním postižením a žákům s poruchami autistického spektra) klíčové poradenské zařízení, budeme se jím zabývat podrobněji na následujících řádcích.

Speciálněpedagogické centrum


Standardní činnosti společné

Centra poskytují standardní činnosti společné a standardní činnosti speciální. Mezi standardní činnosti společné, které jsou společné pro všechna speciálněpedagogická centra (a vymezené ve vyhlášce č. 72/2005 Sb.), patří: • vyhledávání žáků se zdravotním postižením; • komplexní diagnostika žáka (speciálněpedagogická a psychologická); • tvorba plánu péče o žáka (strategie komplexní podpory žáka, pedagogicko-psychologické vedení apod.); • přímá práce s žákem (individuální, skupinová); • včasná a krizová intervence; • konzultace pro zákonné zástupce, pedagogické pracovníky, školy a školská zařízení; • sociálně-právní poradenství; • metodická činnost (pro zákonné zástupce, pedagogy); • kariérové poradenství; • zapůjčování odborné literatury a rehabilitačních a kompenzačních pomůcek dle potřeb žáků; • všestranná podpora optimálního psychomotorického a sociálního vývoje žáků se zdravotním postižením; • zpracování návrhů individuálních vzdělávacích plánů; • koordinace činností s poradenskými pracovníky škol, s poradnami a středisky výchovné péče apod.

Standardní činnosti speciální

Každé speciálněpedagogické centrum poskytuje kromě výše zmíněných společných činností i činnosti speciální, které se odvíjejí od charakteru daného postižení či znevýhodnění.

Centrum pro žáky s mentálním postižením

Centrum poskytující služby žákům s mentálním postižením

Primárním cílem speciálněpedagogických center je poskytování poradenských služeb žákům se zdravotním postižením a žákům se zdravotním znevýhodněním integrovaným ve školách a školských zařízeních. Činnost je podobně jako u pedagogicko-psychologických poraden realizována ambulantně a návštěvami pracovníků ve školách, školských zařízeních, případně v rodinách.

Mezi speciální činnosti poskytované centrem pro žáky s mentálním postižením, jejich zákonné zástupce, školy a školská zařízení vzdělávající tyto žáky patří: • zajištění metodiky cvičení pro děti raného věku (Strassmeier, Portage); • smyslová výchova dětí předškolního věku s mentálním postižením; • rozvoj hrubé a jemné motoriky, nácvik sebeobsluhy a sociálních vztahů; • rozvoj estetického vnímání; 34


• hudební, výtvarné a pohybové činnosti; • příprava na zařazení do výchovně-vzdělávacího procesu; • rozvoj grafomotoriky, systematický rozvoj slovní zásoby, systematický rozvoj dílčích výukových funkcí; • logopedická péče se zaměřením na alternativní a augmentativní komunikaci (piktogramy, znak do řeči, Makaton, komunikační tabulky, sociální čtení apod.); • netradiční formy výuky žáků s mentálním postižením; • nácvik prvního čtení a čtení hůlkového písma, alternativní formy čtení; • psaní hůlkovým písmem, využití počítače nebo psacího stroje; • využití muzikoterapie a arteterapie.

Centrum poskytující služby žákům s poruchami autistického spektra Protože až 70 % osob s poruchou autistického spektra (dále jen PAS) má přidružené mentální postižení, uvádíme i speciální činnosti poskytované centrem pro žáky s PAS. Patří mezi ně: • domácí program – rozvoj funkční komunikace, sociálních dovedností, pracovních návyků, sebeobsluhy, volnočasových aktivit, eliminace problémového chování, práce s rodinou; • příprava na zařazení do výchovně-vzdělávacího procesu a vzdělávání žáků s PAS; • uplatňování metodiky strukturovaného učení, aplikované behaviorální analýzy a jiných postupů; metodické vedení zaměstnanců ve školství, spolupráce s rodinou, konzultace s ostatními účastníky péče; • osvětová činnost; • spolupráce se školskými zařízeními a ostatními účastníky péče; • realizování rodičovských skupin, podpůrných skupin; • organizace seminářů; • poskytování konzultační činnosti; • poskytování instruktáže; • nácvik funkční komunikace, sociálního chování a zvládání náročného chování; • řešení výchovných problémů, sourozeneckých vztahů apod. (vyhláška č. 72/2005 Sb.)

Poradenství v adolescenci, dospělosti a v období senia Poslední skupinou poradenských služeb budou služby poskytované osobám s mentálním a jiným duševním postižením v období adolescentním, dospělém a seniorském. Mohli bychom konstatovat, že poskytování poradenských služeb ve zmíněných obdobích není tak ucelené a komplexní, jako tomu bylo v období raného, předškolního a školního věku. V období dospívání, dospělosti a stáří jsou poradenské služby primárně doménou občanských sdružení, neziskových organizací a sociálních služeb. Jejich posláním je poskytování všestranné podpory v průběhu života, jednak po stránce pedagogické a profesní (volba povolání, další vzdělávání), sociální (poskytování základního a odborného sociálního poradenství, vyplývající ze zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, i čerpání příspěvků a dávek apod.), pracovní (agentury podporovaného zaměstnávání, úřady práce), technické (využití kompenzačních pomůcek), právní, ale i v oblasti rozvoje komunikace (využití alternativních a augmentativních forem komunikace) či volnočasových aktivit (podpora sociální integrace a inkluze). (Bendová, 2007) Stejně jako Bendová (2007) zdůrazňujeme, že péče o jedince s mentálním či jiným duševním postižením je proces dlouhodobý, v případě osob s těžším a hlubokým mentálním postižením celoživotní, vyžadující podporu a pomoc jak ze strany nejbližšího okolí, tak i ze strany státu. Ačkoli zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, nabízí široké spektrum služeb, které mohou osoby s mentálním postižením využívat, samotným postiženým může činit potíže se v nabídce těchto služeb oriento35

Centrum pro žáky s poruchami autistického spektra

Poradenství v adolescenci, dospělosti a v období senia


vat, a následně pak i vybrat si tu službu, kterou skutečně potřebují. Proto jsou odkázáni na pomoc nejbližšího okolí. Z tohoto důvodu je potřeba zajistit, aby poradenská péče a přímá práce s osobou s mentálním postižením byla co nejvíce koordinována, aby docházelo k přirozenému začleňování těchto jedinců do společenského prostředí.

Shrnutí Z důvodu specifických zvláštností a potřeb lidí s mentálním či jiným duševním postižením je zcela na místě poskytovat poradenský servis i těmto osobám, a to ve všech etapách jejich života. Poradenské služby musí především respektovat a reflektovat individuální specifika i potřeby mentálně postižených osob, přičemž se snaží o maximální možnou míru jejich podpory a začlenění do intaktního společenského prostředí.

Kontrolní otázky a úkoly 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Co je smyslem a cílem poradenství pro osoby se specifickými potřebami? Ve kterých oblastech se setkáváme s poskytováním poradenských služeb? Jak je definována raná péče dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách? Jaké jsou základní činnosti rané péče? K čemu slouží program Portage? Jaká je náplň práce výchovného poradce, školního metodika prevence, školního psychologa a školního speciálního pedagoga? Která školská poradenská zařízení poskytují osobám se zdravotním postižením poradenské služby v předškolním a školním období? Charakterizujte stručně středisko výchovné péče a pedagogicko-psychologickou poradnu. Které společné standardní činnosti poskytují speciálněpedagogická centra? Srovnejte speciální činnosti centra pro žáky s mentálním postižením a centra pro žáky s poruchami autistického spektra. Jaký charakter mají poradenské služby poskytované osobám s mentálním postižením v období adolescence, dospělosti a senia?

Pojmy k zapamatování služby rané péče středisko rané péče program Portage výchovný poradce školní metodik prevence školní psycholog školní speciální pedagog středisko výchovné péče pedagogicko-psychologická poradna speciálněpedagogické centrum centrum poskytující služby žákům s mentálním postižením centrum poskytující služby žákům s poruchami autistického spektra pedagogické poradenství profesní poradenství technické poradenství sociální poradenství pracovní poradenství občanské sdružení agentury podporovaného zaměstnávání neziskové organizace

36


Literatura Seznam použité literatury: 1. BENDOVÁ, P. 2007. Poradenství pro jedince s mentální retardací. In: Kol. autorů. Poradenství pro osoby se zdravotním postižením. Olomouc: Univerzita Palackého. 78 s. ISBN 978-80-2441799-8. 2. Kol. autorů. 2006. Manuál o rané péči v Moravskoslezském kraji. Ostrava: Agentura API, s. r. o. 3. MICHALÍK, J. a kol. 2011. Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál. 512 s. ISBN 978-80-7367-859-3. 4. NOVOSAD, L. 2000. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál. ISBN 80-7178-197-5. 5. OPATŘILOVÁ, D. (ed.). 2006. Pedagogicko-psychologické poradenství a intervence v raném a předškolním věku u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-210-3977-9. 6. OPEKAROVÁ, O. 2010. Kapitoly z výchovného poradenství. Školní poradenské služby. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského. 72 s. ISBN 978-80-86723-96-9. 7. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. 8. Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 9. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. 10. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

37

Poradenství pro osoby se sluchovým postižením Mgr. Jiří Langer, Ph.D. Mgr. Pavel Kučera Cíle Cílem kapitoly je představit aktuální nabídku poradenských služeb pro osoby se sluchovým postižením i jejich rodinné příslušníky, pedagogy, zaměstnavatele a případně jiné pomáhající profese. Jednotlivé poradenské služby jsou charakterizovány popisem své náplně a jejich vymezení je vždy doplněno kontaktem, na kterém je možné získat více informací.

Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: • • • •

orientovat se v aktuální nabídce poradenských služeb pro osoby se sluchovým postižením; charakterizovat jednotlivé poradenské instituce a určit specifika jejich služeb; vyhledat další potřebné informace o jednotlivých poradenských službách; vybrat nejvhodnější poradenskou instituci pro konkrétní případ klienta se sluchovým postižením.

Průvodce studiem V následující kapitole se seznámíte s oblastí komplexního poradenství pro osoby se sluchovým postižením. Text jsme se snažili zkonstruovat tak, aby byl přehledný a zřetelně z něj vyplynuly charakteristiky a popisy služeb jednotlivých poradenských institucí. Známé rčení „dobrá rada nad zlato“ platí v případě sluchového postižení několikanásobně, a proto věříme, že prostudováním této kapitoly si upevníte povědomí, kam se pro případnou radu nejlépe obrátit. Dostatek informací je pro osoby se sluchovým postižením, případně pro jejich zákonné zástupce i rodinné příslušníky, nezbytným předpokladem pro úspěšné překonání negativních důsledků sluchového postižení. Včasnou, odbornou a kvalitní poradenskou intervencí je možné minimalizovat nežádoucí dopady poruchy sluchu na osobnost nositele a zajistit takové podmínky, aby mohl další vývoj osobnosti sluchově postiženého probíhat pokud možno harmonicky a bez omezení. V české speciálněpedagogické surdopedické praxi v současné době působí několik institucí a organizací, které poskytují komplexní i úzce zaměřené poradenské služby zacílené na osoby se sluchovým postižením a jejich okolí.

1 Služby rané péče Tamtam

Středisko rané péče Tamtam Holmanová (2005, s. 6) uvádí, že „vrozená těžká sluchová vada nebo sluchová vada získaná v prelingválním období má trvalé a vážné důsledky pro vývoj osobnosti postiženého dítěte“. Jednou z nejdůležitějších surdopedických i obecně speciálněpedagogických zásad je potřeba včasného zahájení odpovídající komplexní a speciálněpedagogické péče, která je v raném věku dítěte náplní činnosti středisek rané péče. V České republice v současné době neexistuje síť státních středisek rané péče a jedinou organizací, která na poli rané péče pro děti se sluchovým postižením působí, je Středisko rané péče Tamtam se sídlem v Praze a pobočkou v Olomouci.

Cíle Tamtamu

Středisko rané péče Tamtam, jehož zřizovatelem je občanské sdružení Federace rodičů a přátel sluchově postižených, vzniklo v roce 2000 a základem jeho programu je „široká podpora rodiny vychovávající dítě se sluchovým nebo kombinovaným postižením od doby, kdy bylo sluchové posti38

Poradenství pro osoby se sluchovým postižením

žení diagnostikováno, do doby nástupu do výchovně-vzdělávacího procesu, případně i déle při pomoci u vytváření a plnění výchovně-vzdělávacího plánu dítěte v předškolním nebo školním zařízení, nejvýše však do sedmi let věku dítěte“. (www.frpsp.cz) Středisko Tamtam poskytuje svým klientům tyto typy poradenských služeb: • psychologické poradenství, • pedagogické poradenství, • sociální poradenství, • podpora psychomotorického vývoje dítěte.

Typy služeb

Primárním cílem střediska Tamtam je podpora plnoprávného vztahu všech členů rodiny k péči o dítě se sluchovým postižením, a to včetně širokého příbuzenského okruhu, „protože pozitivní přijetí dítěte zejména prarodiči nebo dalšími sourozenci výrazně ovlivňuje vytváření postojů a vztahů rodičů ke svému dítěti. Dále se zaměřuje na podporu sociální integrace celé rodiny, která je více či méně narozením a výchovou postiženého dítěte ovlivněna. Závislost rodiny na speciální péči a službách by se měla postupně snižovat, tak aby se její fungování s jistými nutnými úpravami nelišilo od fungování jiných rodin s dětmi. Středisko Tamtam shromažďuje odborné informace a literaturu, aktivně se účastní seminářů a konferencí, pořádá kulturní a zábavné akce pro širokou veřejnost, vše s cílem osvěty a vzdělávání v oblasti sluchového postižení. Informovaností a přirozeným přístupem rodiny i ostatních ke sluchově postiženým dětem se snaží předejít mnoha nedorozuměním, překonat nedůvěru, předsudky i nevědomou obavu okolí a vytvořit plnohodnotné, rovnoprávné vztahy mezi postiženými a jejich okolím.“ (www.tamtam-praha.cz) Základem poskytovaných služeb jsou pravidelné konzultace v rodinách klientů konané v intervalu 4 až 6 týdnů, poradenské intervence v oblasti psychologické, pedagogické, sociální, právní a zdravotnické, tedy postupné provázení rodin od zjištění sluchové vady u dítěte až do doby úspěšné socializace, integrace a inkluze dítěte nebo do okamžiku předání dítěte do péče dalších odborníků. Kromě uvedených oblastí spočívá činnost střediska Tamtam ve zprostředkování odborných lékařských, psychologických i jiných vyšetření a konzultací na specializovaných pracovištích. Značný význam má rovněž možnost setkávání rodičů s jinými rodiči stejně nebo obdobně postižených dětí, pomoc při výběru a zakoupení speciálních kompenzačních pomůcek, zapůjčování a zácvik v použití speciálních pomůcek a hraček, včetně speciálních počítačových programů pro rozvoj řeči a sluchu. Nedílnou součástí poradenské činnosti je také poskytování informací o sluchovém postižení a možnosti reedukace a rehabilitace, včetně zapůjčování odborné literatury, pomoc s výběrem speciálního zařízení a s dojednáváním podmínek pro přijetí dítěte do speciálního zařízení, případně do integrace, pomoc při výběru vhodného způsobu komunikace a možnost domácích konzultací s dalšími specialisty – klinickým logopedem nebo lektorem znakového jazyka, podle vlastního uvážení rodičů. (www.tamtam-praha.cz)

Další služby

„Další velkou skupinu tvoří služby poskytované střediskem ambulantně, formou konzultací s klienty v prostorách střediska Tamtam, kde funguje poradna psychologa a logopeda, je možné dojednat si individuální návštěvu u sociálního pracovníka, fyzioterapeuta, foniatra, neurologa a technika kompenzačních pomůcek, objednat videotrénink interakcí a pravidelný nácvik na audiometrii. V rámci střediska Tamtam se rodiče mohou účastnit kurzů znakového jazyka.“ (www.tamtam-praha.cz) Neméně důležitou složkou programu rané péče pro děti se sluchovým postižením jsou osvětové, vzdělávací a společenské aktivity, které probíhají formou setkávání rodičů, organizací odborných seminářů a pořádání týdenních pobytových akcí pro celé rodiny. Kromě informačního významu mají uvedené aktivity rovněž vysoký význam socializační, „protože v rámci těchto 39

Osvětové aktivity


aktivit mají rodiče možnost blíže poznat další rodiče a děti, kteří se potýkají, nebo dříve potýkali, s podobnými problémy, mohou zhodnocovat, jakým způsobem k nim ostatní přistupují a jak je řeší, vytvářejí se přátelství, která dlouhodobě přetrvávají“. (www.tamtam-praha.cz) Služby Tamtamu

Středisko rané péče Tamtam nabízí aktuálně tyto služby: • konzultace a poradenská intervence v rodinách; • konzultace po telefonu nebo elektronickou poštou; • ambulance klinického logopeda, psychologa, foniatra, fyzioterapeuta, sociálního poradce, nácvik audiovyšetření; • pravidelná setkání rodičů dětí s postižením doplněná semináři na žádaná témata, skupinovým terapeutickým sezením s psychologem aj.; • týdenní a víkendové pobytové akce; • videotrénink interakcí; • zprostředkování kontaktů (lékař, úřad, škola) a asistence při jednáních; • propagace včasné diagnostiky a všeobecná prezentace problematiky sluchově postižených; • půjčování literatury, speciálních didaktických pomůcek, ozvučených hraček, počítačových logopedických a didaktických programů; • prodej vlastních logopedických a didaktických pomůcek; • výuka a tlumočení znakového jazyka.

Cílová skupina

Poskytované služby jsou určeny všem rodinám s dětmi ve věku do sedmi let se sluchovým nebo kombinovaným postižením a rodinám s dětmi se závažným postižením vývoje řeči. Služeb střediska mohou využít rovněž rodiny, které mají pochybnosti o vývoji sluchu svého dítěte, nebo rodiny, které kontaktují středisko Tamtam na základě vlastního uvážení a zájmu. Jednotlivé služby pracovníků střediska mohou rovněž využívat neslyšící rodiče, kteří potřebují pomoci s péčí o své dítě (slyšící i neslyšící).

Dostupnost služeb

„Veškeré služby a účast v programu rané péče jsou pro klienty dobrovolné a k jejich využití se rozhodnou na základě vlastního uvážení a rozhodnutí. Pracovníci Tamtamu sami klienty nevyhledávají a nekontaktují, rodiny se o možnosti využití služeb střediska dozvídají převážně od jiných klientů nebo ve zdravotnických zařízeních, kde jim tuto možnost na základě vzájemné spolupráce doporučí. Jedinými omezeními, limitujícími využití služeb poskytovaných střediskem Tamtam, jsou věk dítěte od 0 do 7 let a příslušné zdravotní postižení – sluchové, kombinované nebo závažné postižení vývoje řeči. Kromě přesně vymezených nadstandardních služeb jsou všechny služby poskytovány zdarma. Podle zájmu poskytuje Středisko rané péče Tamtam své služby všem na celém území republiky.“ (www.tamtam-praha.cz)

2 Speciálněpedagogická centra Speciálněpedagogická centra pro sluchově postižené jsou školská účelová zařízení, zřizovaná obvykle při mateřských a základních školách pro sluchově postižené. Personál speciálněpedagogických center by měly vždy tvořit následující profese: • speciální pedagogové (surdoped a logoped), • psycholog, • sociální pracovník. Poskytované služby

Kromě obecných standardních služeb poskytují speciálněpedagogická centra, obdobně jako střediska rané péče pro sluchově postižené, svým klientům široký komplex specifických služeb a poradenských aktivit, mezi které patří podle přílohy č. 2 vyhlášky č. 72/2005 Sb. zejména tyto činnosti: • budování a rozvoj komunikačních dovedností žáka;

40


• rozvoj orální komunikace (výstavba mluvené řeči od hlásek po věty, náprava výslovnosti, posazení hlasu, rozvoj slovní zásoby, sluchová výchova, rytmizace, dechová cvičení); • rozvoj vizuálně-motorické komunikace (znakový jazyk, oční kontakt, jemná a hrubá motorika, mimika obličeje, polohy a postavení rukou, umístění v prostoru, pojmová a slovní zásoba ve znacích, stavba věty); • nácvik čtení s porozuměním; • výcvik odezírání; • kurzy znakového jazyka pro zákonné zástupce, pedagogické pracovníky, školy a školská zařízení; • spolupráce s příslušnými odbornými zdravotnickými zařízeními, klinikami ORL, pracovišti, která provádějí kochleární implantace; • speciálněpedagogická příprava dítěte na kochleární implantaci a participace na následné rehabilitaci; • cvičení na posilování nepostižených smyslových funkcí; • nácvik používání kompenzačních pomůcek; • pořádání individuálních i skupinových terapií (vedených psychologem) pro zákonné zástupce; • organizace rodinných terapií, krizových terapií a terapií pro neslyšící zákonné zástupce; • instruktáže pro zákonné zástupce; • provádění sluchové výchovy, osvojení zásad manuální komunikace, rozvoj motoriky dítěte, výuka alternativních metod čtení, analyticko-syntetická metoda čtení, nácvik čtení s porozuměním, vedení pojmových deníků; • pomoc při řešení výchovných problémů; • nácvik činností pro vyšetření audiometrem a příprava na audiometrické vyšetření. Z uvedeného přehledu vyplývá, že škála činností, které poskytují speciálněpedagogická centra pro Oblasti sluchově postižené, je velmi široká. Veškeré aktivity je možné rozdělit do následujících okruhů služeb komplexních služeb: • specifický výcvik (trénink) sluchově postižených dětí; • specifický výcvik (trénink) rodinných příslušníků; • komplexní diagnostika dítěte; • psychorehabilitační pomoc rodině; • sociální poradenství; • podpora integrace ve škole běžného typu. Nad rámec svého základního působení participují pracovníci speciálněpedagogických center pro Služby rané sluchově postižené rovněž na službách v rámci rané péče o sluchově postižené děti, protože není péče v silách jediných dvou poboček Střediska rané péče Tamtam obsáhnout potřeby celé republiky. V současné době působí v České republice tato speciálněpedagogická centra pro sluchově postižené:

Název a adresa

Oblast působení

SPC pro SP a pro děti s kombinovaným postižením, Mládeže Středočeský kraj 1102, 266 01 Beroun SPC pro SP, Novoměstská 21, 621 00 Brno

Jihomoravský kraj

SPC pro SP, Riegrova 1, 370 01 České Budějovice

Jihočeský kraj

SPC pro SP, 8. pěšího pluku 1975 (Komerční centrum), 731 02 Frýdek-Místek (detašované pracoviště SPC pro SP ve Valašském Moravskoslezský kraj Meziříčí) SPC pro SP, Štefánikova 549, 500 11 Hradec Králové

41

Královéhradecký kraj, Pardubický kraj

Seznam SPC


Název a adresa

Oblast působení

SPC pro SP, Široká 42, 664 91 Ivančice

Jihomoravský kraj

SPC pro SP, Školní 3208, 697 01 Kyjov

Jihomoravský kraj

SPC pro SP, E. Krásnohorské 921, 460 01 Liberec

Liberecký kraj

SPC pro SP, Kosmonautů 4, 772 00 Olomouc

Olomoucký kraj

SPC pro SP, Spartakovců 1153, 708 00 Ostrava-Poruba

Moravskoslezský kraj

SPC pro SP, Mohylová 90, 312 09 Plzeň

Plzeňský kraj, Karlovarský kraj

SPC pro SP, Ječná 27, 120 00, Praha 2

Praha, Středočeský kraj

SPC pro SP, Holečkova 4, 150 00, Praha 5


SPC pro SP, Výmolova 169, 150 00, Praha 5


SPC pro SP, Vsetínská 454, 757 14 Valašské Meziříčí

Zlínský kraj

SPC pro SP, Příluky 372, 760 01 Zlín (detašované pracoviště SPC Zlínský kraj pro SP ve Valašském Meziříčí)

3 Poradenství pro studenty se sluchovým postižením na vysokých školách Na českých vysokých školách jsou v současné době realizovány dva studijní programy, které jsou primárně určeny a plně přizpůsobeny studentům se sluchovým postižením. Na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně je to bakalářský studijní program oboru výchovná dramatika Neslyšících, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se jedná o bakalářský a navazující magisterský studijní program oboru čeština v komunikaci neslyšících. Vysokoškolská poradenská centra

Vysokoškolské vzdělávání studentů se sluchovým postižením jiných studijních programů a oborů probíhá v České republice formou integrace. Pro zajištění odpovídajících podmínek pro studenty se sluchovým postižením působí zejm. tato vysokoškolská poradenská centra a střediska: • Centrum podpory studentům se specifickými potřebami, Univerzita Palackého v Olomouci; • Kancelář pro studenty se speciálními potřebami, Univerzita Karlova v Praze; • Teiresiás – Středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky, Masarykova Univerzita, Brno. Mezi další vysokoškolská poradenská zařízení patří tyto instituce: • Informační a poradenské centrum, Západočeská univerzita v Plzni; • Akademická poradna a centrum podpory, Technická univerzita v Liberci; • Informační a poradenské centrum, Univerzita Pardubice; • Augustin, Univerzita Hradec Králové; • Pyramida – Centrum podpory studentům se specifickými potřebami; • Handicap poradna, České vysoké učení technické.

Poskytované služby

Uvedená poradenská centra a pracoviště poskytují zpravidla komplexní obecné poradenské služby (pedagogické, speciálněpedagogické, psychologické, sociální a právní poradenství) i odborné a specifické služby pro uchazeče a studenty se sluchovým postižením: • tlumočení znakového jazyka a znakované češtiny; • zapisování přednášek; • zapůjčování technických a kompenzačních pomůcek; • výuka komunikačních technik. 42


Personál vysokoškolských poradenských center je obvykle tvořen odbornými akademickými pracovníky se speciálněpedagogickým vzděláním, případně externími poskytovateli služeb.

4 Organizace poskytující poradenské služby osobám se sluchovým postižením 4.1 Federace rodičů a přátel sluchově postižených Občanské sdružení Federace rodičů a přátel sluchově postižených (FRPSP) vzniklo v roce 1990 FRPSP „z potřeby rodičů sluchově postižených dětí vzájemně si pomáhat při výchově svých dětí“ a hlavním cílem je „přispívat k rozvoji péče o sluchově postižené děti a pomáhat jim a jejich rodičům překonávat následky sluchového postižení“. (www.frpsp.cz) Kromě již zmiňovaného Střediska rané péče Tamtam, kterého je zřizovatelem, poskytuje FRPSP rovněž služby z oblasti sociálního a speciálněpsychologického poradenství. Sociální poraSlužby sociální poradny FRPSP: denství • pomoc při vyřizování telefonátů (např. objednání k lékaři, zajištění ubytování apod.); • pomoc při úředních jednáních (tlumočení, sociálně-právní poradenství); • pomoc při sepisování úředních dopisů (např. odvolání proti rozhodnutí soudu nebo posudkové komise, žádost o poskytnutí dávek podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, apod.); • pomoc při hledání zaměstnání: odpovědi na inzeráty s nabídkou zaměstnání (ať již v novinách, či na internetu), telefonické zprostředkování rozhovoru mezi klientem – uchazečem o zaměstnání a jeho potenciálním zaměstnavatelem, zajištění asistence při samotném pohovoru; je-li to potřeba, poskytování rad při sestavování životopisu.

Informace jsou klientům zprostředkovány ve znakovém jazyce nebo formou zřetelné artikulace. Rodičům dětí se sluchovou vadou nabízí sociální poradna např. rady: • jak postupovat při žádostech o kompenzační pomůcky; • při výběru školy či vyřizování invalidního důchodu pro jejich dítě apod. Služby sociální poradny FRPSP jsou klientům poskytovány bezplatně. Speciální psychologická poradna FRPSP nabízí psychologické poradenství zaměřené na problémy Speciální psychologická neslyšících lidí a jejich (nejbližšího) slyšícího okolí: poradna • manželské, rodinné poradenství; • poradenství v oblasti školní psychologie; • krizovou intervenci; • individuální psychoterapii. (www.frpsp.cz) Kromě poskytování uvedených služeb je psychologická poradna také kontaktním centrem v oblasti Kontaktní psychiatrické problematiky a problematiky závislostí (spolupracuje s krizovým centrem RIAPS, centrum se stacionářem FOKUS pro duševně nemocné, s chráněnou dílnou BONA, s psychiatrickou léčebnou v Praze-Bohnicích aj.). Rovněž služby speciální psychologické poradny FRPSP jsou klientům poskytovány bezplatně a komunikačním prostředkem je znakový jazyk. Podstatnou součástí činnosti FRPSP je rovněž provozování Informačního centra o hluchotě, jehož Informační primárním cílem je vyhledávání, shromažďování a zpracovávání informačních pramenů o proble- centrum matice sluchového postižení a jejich následné zpřístupňování široké odborné i laické veřejnosti. o hluchotě 43


Informace jsou zájemcům poskytovány při osobním, telefonickém i písemném kontaktu, k dispozici je rovněž knihovna (s nabídkou výpůjčních služeb) s rozsáhlým rejstříkem tuzemské i zahraniční literatury. FRPSP prostřednictvím informačního centra vyvíjí také odbornou přednáškovou a publikační činnost.

4.2 Agentura pro neslyšící Cíle APPN

Hlavním cílem Agentury pro neslyšící, o. s., (APPN) je aktivně působit na vytváření a rozvoj zdravého a stabilního trhu práce pro neslyšící, jejich integrace do světa slyšících zvýšením dostupnosti a kvality sociálních služeb. Za hlavní předpoklad úspěchu považují zakladatelé a pracovníci agentury vstřícné a otevřené jednání ze strany majoritní skupiny slyšících, proto se soustředí zvláště na poskytnutí podpory při získávání a udržení pracovního uplatnění a zvýšení vzájemného respektu a informovanosti o této minoritní skupině. V rámci své práce komunikuje agentura s příslušnými institucemi i státními orgány. (www.appn.cz) Pro zlepšení pozice neslyšících se snaží pracovníci agentury nastavit slyšící společnost tak, aby její příslušníci věděli, jaká omezení přináší sluchové postižení a jaké přednosti vyplývají z kultury Neslyšících. Další činnosti jsou zaměřené na firmy, aby věděly, jaké pracovníky v neslyšících získávají, kde jsou jejich přednosti a kde omezení a aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním.

Aktivity APPN

Dalšími činnostmi v rámci projektu Agentury pro neslyšící jsou: • přednášky a multimediální konference; • pořádání workshopů týkajících se trhu práce; • zpřístupňování aktuálních informací. Agentura se přitom nezaměřuje pouze na trh v České republice, ale sbírá i informace o řešení zaměstnávání neslyšících v Evropské unii. Mezi další služby, které agentura poskytuje, patří: • internet zdarma; • kurzy práce s počítačem; • jazykové kurzy pro neslyšící (český jazyk) a nedoslýchavé (anglický jazyk); • telefonické vyřizování osobních záležitostí (objednání u lékaře, vyřízení vzkazu apod.); • pomoc s porozuměním textům (úřední, soukromé nebo soudní spisy a další písemnosti); • tlumočnické služby; • právní poradenství. Agentura rovněž vyvíjí bohatou projektovou činnost, pomocí které se dále snaží naplňovat své výše uvedené cíle.

4.3 Centrum kochleárních implantací u dětí CKID

Centrum kochleárních implantací u dětí (CKID) bylo zřízeno Ministerstvem zdravotnictví ČR roku 1996 na ORL klinice 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a ve Fakultní nemocnici v Praze-Motole jako jediné pracoviště v České republice, které se zabývá problematikou kochleárních implantací u dětí a mladistvých do 18 let. Multidisciplinární tým odborníků (otochirurg, foniatr, klinický psycholog, otolaryngologové, kliničtí logopedi, kliničtí inženýři a audiologické sestry) je soustředěn na dvou pracovištích a spolupracuje s dalšími odborníky (neurolog, rentgenolog, anesteziolog). Ambulantní část zajišťuje předoperační a pooperační rehabilitační péči, včetně programování řečového procesoru. Společně s odborníky z lůžkové části hodnotí možnost využití kochleárního implantátu u jednotlivých kandidátů a vybrané kandidáty předkládá ke schválení komisi pro po44


suzování úhrady kochleárního implantátu. Úzce spolupracuje s logopedy v místě bydliště a s pracovníky speciálněpedagogických center při školách pro sluchově postižené. (www.ckid.cz)

4.4 Český klub nedoslýchavých HELP Český klub nedoslýchavých HELP je neziskovou organizací sluchově postižených (převážně nedo- ČKNH slýchavých) s celostátní působností. Posláním ČKNH je hájit zájmy sluchově postižených – nedoslýchavých, usilovat o větší informovanost veřejnosti o problémech osob se sluchovým postižením a poskytovat svým členům komplexní služby (odborné sociální poradenství včetně navazujících služeb), které pomáhají při překonávání každodenních bariér v jejich životě. V současné době má klub svá poradenská střediska v Plzni, Brně, Hradci Králové, Ostravě, Ústí Poradenská nad Orlicí, Uherském Brodě a v Pardubicích. Centrum organizace je v Plzni. Aktivní klub s pora- střediska denstvím funguje v Břeclavi. Odborné sociální poradenství včetně zprostředkování navazujících služeb zajišťuje klub také v Rokycanech a v Mariánských Lázních. Služby Poradenské služby poskytované Českým klubem nedoslýchavých HELP: • Zdravotnické poradenství – podávání informací o sluchových vadách, možnostech léčby a kompenzace vad, klub poskytuje informace, kam se obrátit na odborné vyšetření a pro předpis sluchadla, jaké kompenzační pomůcky se vyrábějí a k čemu slouží, kde je sluchově postižený získá, jaký příspěvek (a kde) na ně může dostat. • Technické poradenství – informace o sluchadlech a ostatních kompenzačních pomůckách pro sluchově postižené. Převážná většina těchto pomůcek je k dispozici na klubových poradenských střediscích, kde si je sluchově postižení mohou na sobě vyzkoušet. V případě, že jim bude kompenzační pomůcka vyhovovat, mohou si ji přímo zakoupit nebo středisko nákup zprostředkuje za nejvýhodnější ceny. • Sociálně-právní poradenství – poskytování informací o právních předpisech souvisejících se zdravotním postižením a sluchovou vadou, příspěvcích na kompenzační pomůcky a způsobu poskytování sociálních dávek (kdo je může nárokovat a kdo je poskytuje). (www.audiohelp.cz)

4.5 Poradny Svazu neslyšících a nedoslýchavých v ČR Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR provozuje síť poradenských center ve 14 městech České SNN ČR republiky (Beroun, České Budějovice, Domažlice, Hodonín, Jihlava, Kroměříž, Most, Prostějov, Příbram, Tábor, Uherské Hradiště, Valašské Meziříčí, Veselí nad Moravou a Zlín), která zajišťují uživatelský servis (pro technické pomůcky) a odborné poradenství založené na spolupráci s foniatrickými lékaři, ORL pracovišti, logopedy a audioprotetickými firmami. Další poradnou je Poradna pro nedoslýchavé a ohluchlé, která poskytuje zejm. služby zaměřené na: • kontrolu sluchadel a jejich drobné opravy; • zácvik používání sluchadel; • seznámení s dalšími pomůckami usnadňujícími komunikaci; • možnosti odstranění komunikačních bariér a zlepšení orientace ve společnosti; • zprostředkování dalších potřebných kontaktů; • individuální poradenství v bydlišti. (www.snncr.cz) Součástí nabízených služeb je i tlumočení českého znakového jazyka a znakované češtiny.

45


4.6 Korespondenční poradny Gong

Poradny časopisu Gong Čtvrtletník Gong nabízí svým čtenářům poradenské služby ve dvou oblastech: • poradenství pro osoby s tinnitem (ušním šelestem) korespondenční formou a pořádání přednáškového cyklu „Jak žít s tinnitem“; • poradenství pro uživatele sluchadel (jejich výběr, nastavení nebo řešení problémů s jejich užíváním). O zmíněných oblastech, stejně jako o dalších aktuálních otázkách týkajících se sluchového postižení, je možné diskutovat i na webových stránkách časopisu Gong (www.gong.cz), kde v rámci moderované diskuse příslušní odborníci zodpovídají dotazy návštěvníků stránek.

InternetPoradna

InternetPoradna pro osoby se sluchovým postižením Internetová poradna pro osoby se sluchovým postižením je součástí komplexního projektu www. internetporadna.cz zahájeného v roce 2001, jehož cílem je poskytování krizového poradenství na elince důvěry, internetové variantě linky důvěry (forma chatu). V současné době je do projektu zapojeno více než 250 dobrovolníků – odborníků z pomáhajících profesí v neziskové i státní sféře, kteří odpovídají na dotazy z oblasti jejich specifické odbornosti. Na poradenství z oblasti sluchového postižení se aktuálně podílí 27 redaktorů. Všechny dotazy jsou anonymní (případně jsou anonymizovány operátorem projektu). (www.iporadna.cz/sluch/index.php)

Shrnutí Oblast poradenství pro osoby se sluchovým postižením je v České republice zajišťována sítí státních i neziskových organizací, které svým zaměřením pokrývají celou oblast poradenské praxe. V těchto poradenských institucích mohou klienti (osoby se sluchovým postižením, rodinní příslušníci, pracovníci pomáhajících profesí, zaměstnavatelé, zájemci z řad veřejnosti) získat ucelené informace ze všech oblastí života osob se sluchovým postižením, a to napříč věkem i zaměřením poradenských služeb.

Kontrolní otázky a úkoly 1. Charakterizujte Středisko rané péče Tamtam a jím poskytované služby. 2. Vyjmenujte alespoň pět poradenských center, která poskytují služby studentům se sluchovým postižením na vysokých školách. 3. Která poradenská instituce si klade za cíl zvýšení povědomí veřejnosti o problematice sluchového postižení, a tím usnadnění zaměstnávání osob se sluchovým postižením? 4. Vyjmenujte alespoň deset služeb, které poskytují speciálněpedagogická centra pro sluchově postižené. 5. Jaká je webová adresa internetové poradny pro osoby se zdravotním postižením, která obsahuje i sekci pro osoby se sluchovým postižením?

Pojmy k zapamatování Tamtam speciálněpedagogické centrum pro sluchově postižené Federace rodičů a přátel sluchově postižených Agentura pro neslyšící Centrum kochleárních implantací u dětí Český klub nedoslýchavých HELP Svaz neslyšících a nedoslýchavých ČR InternetPoradna

46


Literatura Seznam použité literatury: 1. HOLMANOVÁ, J. 2005. Raná péče o dítě se sluchovým postižením. Praha: Septima. ISBN 807216-213-6. 2. Vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Sbírka zákonů, č. 72/2005. Internetové zdroje: 1. www.appn.cz 2. www.audiohelp.cz 3. www.ckid.cz 4. www.frpsp.cz 5. www.gong.cz 6. www.iporadna.cz/sluch/index.php 7. www.snncr.cz 8. www.tamtam-praha.cz

47

Poradenství pro osoby s psychosociálním ohrožením a narušením Mgr. Miluše Hutyrová, Ph.D. Cíle Cílem této kapitoly je vymezit poradenské služby pro žáky s psychosociálním ohrožením a narušením především ve školství, charakterizovat jednotlivé typy poradenských služeb a specifikovat možnosti intervence pedagoga v prostředí základní a střední školy.

Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: • • • • •

vymezit poradenské služby pro žáky s psychosociálním ohrožením a narušením ve školství; orientovat se v jednotlivých typech školských poradenských zařízení; charakterizovat činnost pedagogicko-psychologických poraden a středisek výchovné péče; rozlišovat intervenční programy vhodné pro žáky s psychosociálním ohrožením a narušením; vysvětlit roli sociálně-právní ochrany v systému péče o ohrožené děti.

Průvodce studiem Žáci s problémy v chování, se specifickými poruchami chování a poruchami chování jsou zahrnováni ve speciální pedagogice do kategorie osob s psychosociálním ohrožením a narušením. V podstatě pro ně neexistují speciální třídy ani školy, na druhé straně práce s nimi klade vysoké nároky na pedagoga, vyžaduje nejen schopnost rozlišení, kdy se jedná o běžný projev nekázně a kdy už o poruchu, ale také schopnost nalézt aktuální řešení situace. Jednotlivé typy poradenských služeb, na které se může pedagog obrátit, vymezuje následující kapitola.

1 Školská poradenská zařízení Termín školská poradenská zařízení zahrnuje školní poradenská zařízení, pedagogicko-psychologické poradny a speciálněpedagogická centra. Mezi poradenská zařízení, která poskytují služby pedagogům, rodičům a žákům s problémy v chování, poruchami chování a specifickými poruchami chování, řadíme: • školní poradenská pracoviště, • pedagogicko-psychologické poradny, • střediska výchovné péče. Nepatří sem speciálněpedagogická centra, která nejsou primárně určena pro danou cílovou skupinu.

2 Školní poradenská pracoviště Vzhledem k dlouhodobým trendům v práci s jedinci s problémy v chování, s poruchami chování a specifickými poruchami chování se jeví v resortu školství, mládeže a tělovýchovy jako klíčové budování školních poradenských pracovišť. Školní poradenská pracoviště

Školní poradenská pracoviště vznikají na základě dlouhodobých trendů ve školství a ve školách s více než 400 žáky se jejich zřizování doporučuje. Zajišťují poskytování a koordinaci preventivních, pedagogických a poradenských služeb na úrovni školy, pracuje zde školní speciální pedagog a školní psycholog, kteří řeší v součinnosti s výchovným poradcem a metodikem prevence aktuální problé48

Poradenství pro osoby s psychosociálním ohrožením a narušením

my. Fungují v souladu s vyhláškou č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Mezi cíle působení školních poradenských pracovišť můžeme zařadit: • poskytování speciálněpedagogických a psychologických poradenských služeb pro žáky, zákonné zástupce a učitele; • včasnou intervenci při aktuálních problémech žáků a třídních kolektivů; • vytvoření podmínek a rozšíření možností integrativních, popřípadě inkluzivních přístupů k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami a žákům nadaným; • prevenci školní neúspěšnosti; • primární prevenci rizikového chování u žáků; • vytvoření příznivých podmínek ve škole pro toleranci, akceptaci i kultivaci vnímání sociálních a kulturních odlišností; • kooperaci s dalšími školskými poradenskými pracovišti – pedagogicko-psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče, speciálněpedagogickým centrem; • spolupráci s orgány sociálně-právní ochrany dětí, s policií, zdravotnickými institucemi, nevládními neziskovými organizacemi; • poskytování kariérového poradenství; • osvětovou, informační a přednáškovou činnost.

Pro zájemce Ve vyhlášce o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních Poradenské (č. 72/2005 Sb.) jsou přesně formulovány a specifikovány základní činnosti školního speciálního služby ve škole pedagoga, školního psychologa, výchovného poradce i metodika prevence. Co se týče práce se žáky s výchovnými obtížemi, problémovým chováním, se specifickými poru- Důležitá pasáž chami chování a poruchami chování a emocí, jeví se školní poradenské pracoviště jako vhodný textu způsob řešení pro včasnou intervenci a adekvátní možnost prevence rozvoje obtíží a problémů v chování v přirozeném prostředí žáka. Můžeme hovořit o tzv. základní linii pro práci s dětmi s psychosociálním ohrožením a narušením v hlavním školském proudu a o vytvoření podmínek pro včasnou intervenci u těchto žáků. Nutnou podmínkou užitečnosti intervence pro žáka, pedagoga a další zúčastněné je zkušený spe- Užitečnost cialista, v ideálním případě dva, jak psycholog, tak speciální pedagog, kteří jsou nejen graduováni intervence ve svém oboru, sociálně a osobnostně zralí, ale jsou vybaveni i kompetencemi poradensky a terapeuticky pracovat jak individuálně, tak s dětskou skupinou, případně s rodinou žáka. V současné době počet školních speciálních pedagogů a psychologů zdaleka neodpovídá potřebám a požadavkům škol. Domníváme se, že tato situace vyžaduje změnu v nastavení systému včasné intervence ve školském poradenském systému. Poradenské služby ve škole jsou především zaměřeny na: • prevenci školní neúspěšnosti; • primární prevenci rizikového chování; • kariérové poradenství; • odbornou podporu při integraci a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami; • péči o vzdělávání nadaných a mimořádně nadaných žáků; • průběžnou a dlouhodobou péči o žáky s neprospěchem; • metodickou podporu učitelů při aplikaci psychologických a speciálněpedagogických poznatků a dovedností.

49


3 Pedagogicko-psychologická poradna Pedagogickopsychologická poradna

Pedagogicko-psychologická poradna je školské poradenské zařízení, jehož činnost je vymezena zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, a vyhláškou č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Pedagogicko-psychologická poradna poskytuje služby pedagogického, psychologického a speciálněpedagogického poradenství a pedagogicko-psychologickou pomoc při výchově a vzdělávání žáků. Tyto služby jsou poskytovány dětem od 3 do 19 let věku, jejich rodičům a učitelům. Služby poradny jsou bezplatné a jsou zajišťovány týmem psychologů, speciálních pedagogů a sociálních pracovníků. Odborní pracovníci by měli splňovat kvalifikační předpoklady a dbát na vysokou profesionální úroveň své práce. Psychologové se zabývají diagnostikou, tedy vyjasňováním charakteru a příčin vzniku problémů, a řešením výchovných a vzdělávacích obtíží a problémů. Speciální pedagogové se zaměřují především na děti se speciálními vzdělávacími potřebami, v některých týmech je i etoped, který se věnuje dětem a adolescentům s problémy v chování a poruchami chování.

Pro zájemce Standardní činnosti

Mezi hlavní činnosti pedagogicko-psychologické poradny patří: • zjišťování připravenosti dětí na povinnou školní docházku a doporučení vhodné formy vzdělávání; • realizace psychologických a speciálněpedagogických vyšetření pro zařazení žáků do škol, tříd, oddělení a skupin s upravenými vzdělávacími programy pro žáky se zdravotním postižením a zdravotním a psychosociálním znevýhodněním; • zjišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáků ve školách, které nejsou samostatně zřízeny pro žáky se zdravotním postižením; • poskytování poradenských služeb žákům se zvýšeným rizikem školní neúspěšnosti nebo s rizikem vzniku problémů v osobnostním a sociálním vývoji, jejich zákonným zástupcům a pedagogům; • poskytování metodické podpory školám; • zajišťování prevence rizikového chování, realizace preventivních opatření a koordinace školních metodiků prevence. Diagnostická vyšetření jsou realizována se souhlasem zákonných zástupců dítěte a na jejich žádost. Instituce ručí za ochranu osobních dat svých klientů.

Příklad Z výše uvedené charakteristiky činnosti pedagogicko-psychologické poradny je patrné, že její činnost je zaměřena na děti s problémy v chování, s poruchami chování a specifickými poruchami chování spíše okrajově a záleží na individuálních možnostech daného pracoviště, zda zde pracuje odborník, který má psychoterapeutické a další vzdělání pro práci s danou cílovou skupinou.

4 Středisko výchovné péče Systém preventivně-výchovné péče

Klíčový význam v systému péče o děti s problémy v chování, s poruchami chování a specifickými poruchami chování zaujímají střediska výchovné péče (dále střediska). Jsou součástí sítě školských zařízení preventivně-výchovné péče a školských zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy. Jejich cílem je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování u dítěte, měnit a odstraňovat příčiny, projevy i důsledky rozvinutých projevů problémového chování a poruch chování a přispívat k optimálnímu osobnostnímu a sociálnímu rozvoji dětí. 50


Z této charakteristiky je patrné, že právě preventivně-výchovná péče by měla být v budoucnu akcentovaným a akceptovaným trendem v systému péče o ohrožené děti. V současné době brání rozvoji středisek a vytvoření jejich pravidelné sítě nejenom ekonomické či organizační důvody, ale i skutečnost, že školská zařízení preventivně-výchovné péče spadají pod výše uvedená školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy.

Pro zájemce V současnosti (2011) se uvažuje o změně názvu střediska výchovné péče na středisko preventivních služeb a o „přeřazení“ ze sítě školských zařízení preventivně-výchovné péče mezi školská poradenská pracoviště. Organizační rozdělení středisek V České republice funguje přibližně 40 pracovišť středisek výchovné péče (zatím jako samostatná oddělení diagnostických nebo výchovných ústavů), která mají formu: • ambulantní, • celodenní, • pobytovou. Cílové skupiny • děti a žáci od 3 let do ukončení přípravy na povolání, nejdéle do 26 let věku; • další účastníci práce s dítětem (rodiče, pedagogové a další osoby podílející se na výchově) jsou chápáni jako partneři ve spolupráci; • střediska nezabezpečují péči o klienty, kteří mají z rozhodnutí soudu nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovu či předběžné opatření.

Pro zájemce Standardní Mezi hlavní činnosti patří: činnosti • psychologická a speciálněpedagogická diagnostika poruch chování a sociálního vývoje; • intervence – jednorázová, krátkodobé či dlouhodobé vedení formou individuální, skupinové či rodinné terapeutické činnosti; • speciálněpedagogické a terapeutické programy pro jednotlivé skupiny klientů; • speciálněpedagogické a terapeutické programy pro třídní kolektivy k prevenci a řešení šikany, školního násilí, zneužívání návykových látek apod.; • metodické schůzky a porady s pedagogickými pracovníky škol.

5 Programy, koncepce a strategie pro práci s dětmi s psychosociálním ohrožením a narušením Mezi množstvím programů, koncepcí, strategií i metod práce s dětmi psychosociálně ohroženými jsme se zaměřili pouze na tři, které se nám jeví jako podnětné a vhodné nejenom k zamyšlení a inspiraci, ale také k realizaci. Jedná se o program instrumentálního obohacování Reuvena Feuersteina, analýzu nepřiměřených strategií a stylů učení u dětí podle Denise Herberta Stotta a model konceptuálního vyučování – vzdělávací přístup Magneho Nyborga.

5.1 Program instrumentálního obohacování Reuvena Feuersteina Izraelský psycholog a pedagog rumunského původu Reuven Feuerstein (narozen v roce 1921) vytvořil na základě svých zkušeností z práce s dětmi, které přežily holokaust, a dalšími, které byly

51


školsky neúspěšné, přestože měly odpovídající intelektové schopnosti, i nově příchozími do vzniklého státu Izrael ze všech koutů světa ojedinělou a ucelenou intervenční metodu. Metoda instrumentálního obohacování

Prostřednictvím metody instrumentálního obohacování (Feuerstein‘s Instrumental Enrichment neboli FIE) se děti i dospělí snaží prostřednictvím rozvoje myšlení, poznání, řeči a motivací překonávat obtíže intelektového a emocionálního rozvoje.

Kognice a emoce

Metoda se zabývá kognicí, tedy poznáním, to však nelze oddělit od emocí a emoce nelze oddělit od kognice. Metoda je přizpůsobena dítěti, které hledá spolu s tím, kdo jej metodou provází, způsoby, jak lze k výkonu dojít a co k tomu potřebuje. Instrument se vymezuje jako nástroj k tomu, aby se dítě mentálně obohatilo. Nezáleží na tom, zda dítě splní úkol, ale pomocí materiálu můžeme děti učit plánovat cíle, specifikovat strategie, soustředit pozornost, vnímat, třídit informace apod. (Pokorná, 2010) Metoda obsahuje 14 instrumentů ve standardních řadách pro děti od 8 let věku, se kterými se pracuje v průběhu 2 let. Instrumenty jsou zpracovány na materiálu, který dítěti nepřipomíná školu, a podstatný není výkon, ale proces. Cílem kognitivních změn je, aby se děti uměly co nejlépe pohybovat ve světě a v životě. Feuerstein věří, že každé dítě se může posunout ve svém vývoji, pokud dostane odpovídající podmínky, tedy: • důvěru; • odpovídající časový prostor a klid; • dospělý počká, až dítě porozumí zadanému úkolu, a přizve dítě k práci. Vše se v procesu učení verbalizuje, Feuerstein je přesvědčený, že když se problém verbalizuje, tak si jej dítě začne uvědomovat a následně může pracovat.

Příklad Žáci v izraelských školách mají metodu instrumentálního obohacení zařazenou ve svých školních plánech a věnují se jí každý týden dvě hodiny po dobu dvou let.

Pro zájemce Zkušenost zprostředkovaného učení

Zkušenost zprostředkovaného učení Dle Feuersteina by dítě mělo mít zkušenost zprostředkovaného učení, aby bylo schopno jednotlivé kognitivní operace mentálně uchopit. 12 kritérií zprostředkovaného učení: (První 3 kritéria by měla být použita při každé zprostředkované interakci, nejsou ovlivněna kulturou.) • zprostředkovat záměr a vzájemnost; • zprostředkovat přesah; • zprostředkovat význam; • zprostředkovat pocit kompetence; • zprostředkovat regulaci a kontrolu chování; • zprostředkovat sdílení; • zprostředkovat individuální a psychologické rozdíly; • stanovit si cíl, naučit se plánovat a to, jak cíle dosáhnout; • zprostředkovat náročnost; • zprostředkovat vědomí lidského bytí jako měnící se skutečnosti; • zprostředkovat vyhledávání optimistických alternativ – pozitivní konec; • zprostředkovat pocit sounáležitosti. (Pokorná, 2010)

52


Metoda FIE je rozšířena po celém světě, v Izraeli bylo založeno Mezinárodní centrum pro zvy- Kurzy v České šování učebního potenciálu. V České republice a na Slovensku bylo proškoleno v letech 2000 až republice 2010 zhruba 900 lidí. Sdružení Cogito je jedinou organizací v České republice, která je oprávněna pořádat kurzy této metody, vlastní licenční smlouvu s autorem. Uděluje jím podepsaná mezinárodně uznávaná osvědčení, kurzy jsou akreditovány Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

5.2 Analýza nepřiměřených strategií a stylů učení u dětí podle Denise Herberta Stotta Anglický psycholog a výzkumný pracovník Denis Herbert Stott (1909–1988) se původně zabýval otázkami mentálního a emocionálního rozvoje delikventních dětí. Dále se zabýval problematickou situací, kdy dítě nepodává odpovídající školní výkony, přestože jeho intelektová kapacita není narušena. Školní neúspěchy dětí jsou jedním z velkých témat pedagogické a psychologické literatury většiny Hledání příčin civilizovaných zemí. Intervenční strategie u nápravy specifických poruch učení a chování se nemo- školního hou orientovat pouze na jejich projevy, ale je nutné sledovat projevy chování ve všech souvislos- neúspěchu tech. Ve středu zájmu je dítě, jeho sociální situace, postavení ve třídě, mezi vrstevníky, vztah dítěte k učení, způsoby práce apod. Toto vše však předpokládá jiný způsob uvažování o dítěti. Jednou z možností, která nabízí pedagogům příležitost vnímat dítě v širších souvislostech, je pro- Program gram D. H. Stotta nazvaný Letmý start (Flying start). Pracuje se v něm s dítětem po dobu 6 mě- Letmý start síců, rozvíjejí se kognitivní schopnosti, program učí optimálním učebním strategiím, spolupráci s vrstevníky, umožňuje dítěti, aby bylo úspěšné, a motivuje jej pro práci ve škole. (Pokorná, 2004) Cílem metody je, aby dítě prožilo úspěch, který zvýší jeho pocit kompetence, vědomí, že obtížné situace ve škole zvládne. Prvním předpokladem možné změny a nápravy specifické poruchy učení a chování je pochopit strategie, které dítě používá. Jednotlivé nepřiměřené strategie a styly chování dítěte Stott shrnul v dotazníku Průvodce učebními dovednostmi učitele (The Guide to the Child Learning Skills). Dotazník vyplňuje učitel, který je s dítětem v denním kontaktu a který může o něm a o způsobech jeho práce podat co nejvíce informací.

Pro zájemce Dotazník obsahuje patnáct způsobů chování a přístupů dítěte k práci: • dítě má strach, bojí se práci začít; • dítě přijímá roli hloupého, předstírá nechápavost; • dítě má vlastní, zvláštní způsoby práce; • dítě je impulzivní; • dítě se lehce rozptyluje; • dítě je neklidné; • chování dítěte je nepředvídatelné; • dítě se vyhýbá úkolům, povinnostem; • školní práce dítě nebaví; • dítě je netečné, bez energie; • dítě využívá svého šarmu, spoléhá na něj; • dítě je nepřátelské; • dítě se nedokáže soustředit; • dítě si neuvědomuje, co úkol vyžaduje, obtížně chápe úkol; • dítě trvá na vlastních způsobech řešení, chová se nezávisle. 53


Analýza se snaží co nejvíce a co nejjemněji rozlišovat mezi jednotlivými způsoby přístupu a řešení úkolů, které jsou kvantitativně hodnoceny třemi stupni – poněkud, zjevně, výrazně. (Pokorná, 2004)

5.3 Model konceptuálního vyučování Magneho Nyborga Norský profesor pedagogiky Magne Nyborg (1927–1996) založil Institut pro aplikovanou pedagogiku (Institutt for Anvendt Peddagogikk). Ve své výzkumné činnosti vycházel z předpokladu, že znalost základních pojmů (velikost, tvar, počet, pozice, čas) je nezbytným předpokladem efektivního vyučování ve škole a dalších sociálních situacích. Konceptuální vyučování

Jeho model konceptuálního (pojmového) vyučování systematicky vede žáky k tomu, aby si mohli osvojit základní kognitivní pojmy již od předškolního věku. Nyborg soustavně hledal odpověď na otázku, jak by mohly být zkvalitněny metody výuky, aby učitelé mohli posilovat obecnou schopnost žáků učit se. Dospěl k závěru, že schopnost učit se je závislá na nezbytných předpokladech pro učení. Za nejdůležitější nástroje podporující aplikaci osvojených vědomostí a dovedností v dalším procesu učení považoval pojmy a pojmové systémy tříd jevů, hlavně tehdy, pokud jsou začleněny do pouček, pravidel, definic, zákonů apod. Dále tuto aplikaci velmi významně podporují základní konceptuální systémy (barva, tvar, velikost, postavení, počet), jež jsou začleněny do symbolů a jejich verbalizací. Nyborg je přesvědčený, že proces analytického kódování, tedy část zkušenostní, a procesy myšlení jsou závislé na tom, co se dítě naučilo a co se mu uložilo do dlouhodobé paměti. (Lebeer, 2006) Model konceptuálního vyučování je rozdělen do tří fází odpovídajících základním procesům myšlení, čtvrtý proces, jenž prostupuje všemi třemi fázemi, je analytické kódování: 1. fáze – výběrová (selektivní) asociace; 2. fáze – výběrové rozlišování (sledování rozdílů); 3. fáze – výběrové zobecňování (sledování podobností). Za třicet let ověřování metody došel Magne Nyborg k závěru, že tento druh výuky je nejprospěšnější pro následující kategorie dětí: • „normálně“ se vyvíjející děti v předškolním věku a v prvních třídách základní školy, • děti a dospívající s různými obtížemi, včetně obtíží při výuce jazyka; • děti a dospívající s obecnými obtížemi v učení, pro něž je příznačné nižší IQ a související opožděný vývoj; • děti a dospívající s poruchami chování, jedinci trpící schizofrenií.“ (Lebeer, 2006, s. 148) Při výuce základních konceptuálních systémů se nejlépe osvědčují pomůcky, jež tvoří předměty denní potřeby. Děti je dobře znají, mohou je poznávat nejrůznějšími smyslovými orgány a tyto pomůcky jsou běžně dostupné.

Pro zájemce Kurzy konceptuálního vyučování jsou v současné době (2011) v České republice rozpracovány v přípravném stadiu společností Člověk v tísni.

6 Sociálně-právní ochrana Sociálně-právní ochrana

V povědomí učitelské veřejnosti je mnohdy zakotvena představa, že orgán sociálně-právní ochrany je poslední možností, na kterou se mohou obrátit, pokud potřebují řešit problémy v projevech chování žáka. Rodiče dítěte se školou nespolupracují, problémy v projevech chování dítěte bagatelizují, nebo již rezignovali, popřípadě vyčerpali všechny možnosti, které škola navrhla, a jejich výsledek 54


neodpovídá očekávání všech zúčastněných stran. Co mohou pedagogové od pracovníků sociálněprávní ochrany očekávat? Sociální pracovníci mohou svým odborným postupem zajistit náhled na problematiku dítěte se zřetelem na jeho individuální specifika, rodinný kontext, socioekonomickou situaci, mohou nejen doporučit, ale i zprostředkovat vhodnou odbornou intervenci. Spolupracují zejména s pediatry, dětskými psychiatry, psychology, psychoterapeuty, speciálními pedagogy ad. Podmínkou spolupráce je zájem rodičů i samotného dítěte. Sociální pracovník se setkává nejenom s dítětem, ale i s jeho rodiči, popřípadě celou rodinou. (Stárková a kol., 2001)

Příklad Jsou však i situace, kdy rodiče jednají proti zájmu dítěte, nepříznivě ovlivňují jeho další vývoj. Zájem a blaho V těchto případech lze v zájmu dítěte vůči jeho rodičům použít sankci dle zákona č. 359/1999 Sb., dítěte o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění, popřípadě i ustanovení trestního zákoníku (č. 40/2009 Sb., v platném znění). Stát je odpovědný za ochranu dětí před tělesným nebo psychickým násilím, za ochranu jejich zdravého vývoje.

Pro zájemce Předním hlediskem poskytování sociálně-právní ochrany dětí (dále OSPOD) je nejlepší zájem, prospěch a blaho dítěte. Pedagogové někdy mívají na OSPOD požadavek umístit dítě mimo rodinu, do zařízení institucionální výchovy. Tento požadavek však nemusí být vždy adekvátní situaci dítěte a jeho rodiny. Sociální pracovník v těchto případech musí vždy velice pečlivě zvažovat jakýkoliv zásah do výchovy dítěte, především má snahu co nejméně narušit rodinné prostředí a vztahy členů rodiny. Výchovná opatření jsou závažnější zásahy, které lze použít v situacích, kdy se všechna předchozí Výchovná opatření směřující ke změně a nápravě minula účinkem, nebo vzhledem k nezájmu rodičů či dítěte opatření nebyla využita. Sociální pracovník může navrhnout již výše uvedená výchovná opatření ze strany obce (dle zákona č. 359/1999 Sb.): • vhodný způsob napomenutí nezletilého, jeho rodiče či osoby, která narušuje jeho řádnou výchovu; • stanovit nad nezletilým dohled a provádět jej za součinnosti školy a jiných institucí v místě bydliště či na pracovišti; • uložit nezletilému omezení, která zabrání škodlivým vlivům na jeho výchovu. Sociální pracovník také může navrhnout opatření soudu, např. ústavní nebo ochrannou výcho- Ústavní nebo vu. Pro jejich nařízení, popřípadě uložení, však nestačí pouze skutečnost, že se u dítěte vyskytují ochranná poruchy chování, ale tyto poruchy chování musejí ovlivňovat projevy v chování dítěte tak, že se výchova dopouští rozsáhlého záškoláctví, útěků z rodiny, páchá činy jinak trestné, svými projevy fyzické agrese ohrožuje okolí apod. Nařízení ústavní výchovy nebo uložení ochranné výchovy by měl vždy předcházet dobrovolný pobyt dítěte ve středisku výchovné péče nebo v jiném zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. (Richter a kol., 2011)

Shrnutí V kapitole jsme se věnovali žákům s problémy v chování, s poruchami chování a specifickými poruchami chování. Ve škole takové dítě nejen výrazně narušuje průběh samotného vyučovacího procesu, ale projevy jeho chování jsou patrné i o přestávkách a při mimoškolních akcích. Pokud přesáhnou kompetence pedagoga, je možné obrátit se buď na pracovníky školního poradenského pracoviště, pedagogicko-psychologické poradny, nebo střediska výchovné péče (pokud je spádově dostupné). Vymezili jsme možnosti, které mají sociální pracovníci orgánů sociálně-právní ochrany při práci s dětmi s problémy v chování a s poruchou chování. 55


Kontrolní otázky a úkoly 1. 2. 3. 4. 5.

Vymezte poradenské služby pro žáky s problémy v chování ve školství. Charakterizujte činnost pedagogicko-psychologické poradny. Uveďte cíle působení školních poradenských pracovišť. Specifikujte cílové skupiny klientů střediska výchovné péče. Vyberte si jeden z programů pro práci s dětmi s psychosociálním ohrožením a narušením a stručně jej charakterizujte. 6. Vymezte činnost orgánů sociálně-právní ochrany dětí.

Pojmy k zapamatování model konceptuálního vyučování pedagogicko-psychologická poradna program instrumentálního obohacování sociálně-právní ochrana dětí středisko výchovné péče školní poradenské pracoviště zkušenost zprostředkovaného učení

Literatura Seznam použité literatury: 1. HADJ MOUSSOVÁ, Z. a kol. 2005. Pedagogicko-psychologické poradenství I. Vybrané problémy. 1. vyd. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy. 207 s. ISBN 80-7290-215-6. 2. LAZAROVÁ, B. 2005. Netradiční role učitele. 1. vyd. Brno: Paido. 70 s. ISBN 80-7315-115-4. 3. LEBEER, L. (ed.). 2006. Programy rozvoje myšlení dětí s odchylkami vývoje. 1. vyd. Praha: Portál. 262 s. ISBN 80-7367-103-4. 4. LECHTA, V. (ed.). 2010. Základy inkluzivní pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál. 440 s. ISBN 97880-7367-679-7. 5. MATĚJČEK, Z. 1991. Praxe dětského psychologického poradenství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. 335 s. ISBN 80-04-24526-9. 6. PEŠOVÁ, I.; ŠAMALÍK, M. 2006. Poradenská psychologie pro děti a mládež. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80-247-1216-4. 7. POKORNÁ, V. 2010. Vývojové poruchy učení v dětství a dospělosti. 1. vyd. Praha: Portál. 238 s. ISBN 978-80-7367-773-2. 8. POKORNÁ, V. 1997. Teorie, diagnostika a náprava specifických poruch učení. 1. vyd. Praha: Portál. 310 s. ISBN 80-7178-135-5. 9. POKORNÁ, V. 2001. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. 3., rozšířené vydání. Praha: Portál. 333 s. ISBN 80-7178-570-9. 10. STÁRKOVÁ, L. a kol. 2001. Když se řekne dítě s poruchou chování. 1. vyd. Olomouc: Statutární město Olomouc. ISBN neuvedeno. 11. RICHTER, K. a kol. 2011. Co s tím mám dělat? 1. vyd. Olomouc: Statutární město Olomouc. ISBN 978-80-87602-03-4. 12. Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Sbírka zákonů, č. 561/2004. 13. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí. Sbírka zákonů, č. 359/1999, ve znění pozdějších předpisů. 14. Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně-výchovné péči ve školských zařízeních. Sbírka zákonů, č. 109/2002, ve znění pozdějších předpisů. 15. Zákon o rodině. Sbírka zákonů, č. 94/1963, ve znění pozdějších předpisů.

56

Poradenství pro osoby s narušenou komunikační schopností – část 1 doc. Mgr. Kateřina Vitásková, Ph.D. Cíle Cílem této kapitoly je seznámit vás se základními principy poradenství v oblasti narušené komunikační schopnosti s ohledem na jednotlivé věkové kategorie, se zdůrazněním staršího školního a adolescentního období. Dílčím cílem je prezentovat cíl poradenství v oblasti narušené komunikační schopnosti, jeho prostředky, specifikovat hlavní resortní rozdíly v realizaci poradenství v oblasti narušené komunikační schopnosti a odkázat na základní legislativní předpisy, kterými se poradenství v oblasti narušené komunikační schopnosti řídí.

Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: • charakterizovat poradenství v oblasti narušené komunikační schopnosti a logopedické poradenství a jeho cíle; • popsat hlavní charakteristiky poradenství u dětí v mladším, středním a starším školním věku, v pubescentním a adolescentním věku; • stručně definovat rozdíly v realizaci logopedického poradenství v jednotlivých resortech.

Průvodce studiem Logopedické poradenství je zaměřeno na poradenské služby poskytované osobám s narušenou Logopedické komunikační schopností ve všech jejích složkách a formách. Logopedické poradenství má velmi poradenství obsáhlý rozměr, protože je zaměřeno jak na komunikaci mluvenou, tak i psanou či znakovou formu řeči, a navíc se zabývá poradenstvím pro osoby všech věkových kategorií, od raného věku přes období předškolní, školní, adolescenci až k dospělosti a stáří. Různé typy odchylek v komunikaci jsou totiž přítomny u většiny forem zdravotního postižení, znevýhodnění či jiných speciálních vzdělávacích potřeb, se kterými se můžeme setkat. Logopedické poradenství se dotýká nejen jedince samotného, ale také jeho širšího i užšího sociálního prostředí – rodiny, školy nebo dalších institucí. Později se také dostává do kontaktu s profesním poradenstvím a dalšími typy poradenských či konzultačních služeb, včetně posudkových aktivit. Logopedické poradenství je realizováno v resortu školství, zdravotnictví a v resortu sociálních věcí. Ve školství se jedná především o speciálněpedagogická centra logopedická a pedagogicko-psychologické poradny, ve zdravotnictví o ambulance klinické logopedie, které provádějí poradenské služby prostřednictvím diagnostiky a diferenciální diagnostiky (popřípadě provádějí screening a depistáž) narušené komunikační schopnosti, poskytují poradenskou pomoc při začleňování žáka do procesu integrace či do systému speciálního vzdělávání, podílejí se na profesním poradenství a konzultační práci s rodiči a učiteli. V sociálním resortu je logopedické poradenství realizováno v rámci působení občanských sdružení, sociálních institucí a je velmi propojeno se sociálním, školním i klinickým poradenstvím a se spoluprací s lékaři, psychology, terapeuty. Specifika logopedického poradenství v mladším a středním školním věku bychom mohli shrnout do následujících oblastí a charakteristik (Vágnerová, 2000; 2001): • Logoped spolupracuje se školními institucemi nebo v nich přímo působí. Může se jednat o základní školy, speciální základní školy, školská speciálněpedagogická centra, pedagogicko-psychologické poradny apod. Může se podílet na konzultační činnosti při navrhování dětí k jejich zařazení do procesu integrace nebo jinak spoluposuzovat jejich zařazení do systému speciálního školství. 57

Logopedické poradenství v mladším až středním školním věku

Poradenství pro osoby s narušenou komunikační schopností – část 1

• Logoped využívá poznatky a principy z vývojové psychologie – je nutné si uvědomit, jaká specifika má dítě v oblastech myšlení a pozornosti, které se vyznačují určitou decentrací, konzervací, kategorizací. Rozšiřuje se symbolické myšlení, dítě je v etapě tzv. střízlivého realismu a reverzibility. Je již schopno předvídat reakce na své vlastní jednání a chování. Dítě provádí logické operace a chápe nepřímou kauzalitu, to znamená, že chápe, že nemůže některé věci či události ovlivnit, apod. Má ale stále ještě problém s chápáním nahodilosti. Hledá principy řešení, snaží se vypátrat vztahy mezi některými detaily. • Dítě se začíná učit hlasitě – později přejde spíše na tiché učení, bezhlasé. Začínají se diferencovat styly učení a kognitivní styly uvažování, do myšlení se začíná vkládat metakognice. • Dítě začíná z hlediska motivace podléhat i jiné než rodičovské autoritě, jelikož jako autorita nyní slouží i učitel, nejenom rodič. Svůj vliv mají také média. • Dítě začíná používat specifické způsoby komunikace v dětské nebo školní skupině, svá specifika má také komunikace mezi učitelem a žákem. • Posléze nastupuje realismus, optimismus, extroverze, emoční vyrovnanost a roste vliv skupiny. Dítě se potřebuje seberealizovat a také se začíná projevovat pečovatelské chování (péče o zvířata, sourozence).

Příklad V tomto období se logoped setkává s poruchami, které přetrvávají z dětského věku, ale mění své symptomy a charakter, některé obtíže se mohou prohlubovat nebo přecházejí do jiných složek komunikační schopnosti. Patologické projevy se mohou automatizovat, a v důsledku toho i hůře ovlivňovat. Mohou se začít projevovat či prohlubovat poruchy grafické podoby řeči, poruchy hlasu, dyslálie, poruchy plynulosti řeči. V tomto období je proto zvýšené nebezpečí ohrožení žáka s narušenou komunikační schopností šikanou. Je nutno propojit logopedické poradenství s požadavky školy a vytvořit rovnováhu mezi učebními nároky, plánem a obsahem učiva a logopedickou intervencí. Nezbytná je komunikace s rodiči a konzultace nad výsledky zpráv z jiných vyšetření od dalších odborníků, kteří se podílejí na interdisciplinární spolupráci. Rodičům je možno vysvětlit terminologii, která je v odborných zprávách použita. Prostor je v tomto období i pro logopedickou prevenci, osvětu, diferenciální diagnostiku. Logopedické poradenství ve starším školním věku

Ve starším školním věku bychom mohli shrnout specifika logopedického poradenství do následujících oblastí a charakteristik (Vágnerová, 2000; 2001): • Je větší prostor pro diferenciální diagnostiku. • Problémem je didaktický, motivační a diagnostický materiál, který by měl být relevantní věku a zájmům a použitelný v logopedickém poradenství. • Hůře se udržuje motivace žáků i rodičů v procesu spolupráce při logopedickém poradenství – nastupuje období puberty a na rozdíl od dříve se uplatňující spíše vnější motivace je nyní nutno apelovat na motivaci vnitřní. • Můžeme využít autoregulační schopnosti dítěte.

Příklad Z diferenciálnědiagnostického hlediska může jít o rozlišení poruch pojmotvorného procesu od poruch matematických schopností. V tomto období jsou také zřetelnější a častější poruchy hlasu. Logoped se může uplatnit v procesu profesního poradenství. Odkrývá se prostor pro využití logopedického softwaru a multimédií, jejichž pořízení je však poměrně finančně náročné. V tomto období se některé formy narušení komunikační schopnosti mohou spontánně kompenzovat, jejich hlavní projevy vymizí nebo jsou vyrovnávány jinými kvalitami či schopnostmi, žák může spontánně využívat kompenzační pomůcky či strategie nebo se jim učí. 58


V období puberty bychom mohli shrnout specifika logopedického poradenství do následujících oblastí a charakteristik (Vágnerová, 2000; 2001): • U pubescentů se projevuje krize identity, objevuje se snaha o hledání nových rolí. V těle probíhají biologické změny, objevuje se impulzivita, narušení sebeovládání, dítě je hypersenzitivní, introvertní, hyperkritické. V komunikaci a postojích se prosazuje polemika, radikálnost názorů, vztahovačnost při projevech nesouhlasu. • Pubescent odmítá autoritu, snaží se o sebepoznávání, výrazná je touha po naplnění ideálů. V chování se projevují obranné reakce, únik do fantazie, snaha o experimentování, důraz je kladen na důvěrnost a kompetenci ve skupině a významná je snaha o oblíbenost. • Začínají pokusy o partnerské vztahy, pubescent se snaží být atraktivní. S tím však může souviset obava ze zesměšnění a snaha o skrývání nedostatků, která se může projevit až sociální izolovaností. • Přijímány jsou normy vrstevnické skupiny, může se objevit odmítání výuky nebo logopedické intervence a poradenství, neochota se nad věcmi rozumově zamýšlet. Oblíbeni začínají být „neautoritativní pedagogové“.

Logopedické poradenství v období pubescence

Příklad Z důvodu snahy o atraktivitu a o partnerské vztahy může vzrůstat úsilí o skrývání či maskování narušené komunikační schopnosti, strach z komunikačních situací, až logofobie nebo odklon od vyhledávání sociální skupiny. Narušeno může být postupně i koverbální, doprovodné chování v komunikaci, které je souhrnem narušení neverbálních složek komunikace, mimiky, gestikulace apod. V disproporci může být komunikační záměr s realizovaným sdělením, z čehož v konečném důsledku může vzniknout porucha pragmatické složky komunikační schopnosti. V období pubescence se mění komunikační styl, může se projevovat snaha v komunikaci šokovat, vytvářet specifické obraty, oslovení, teatrálnost projevu, šroubovanost. Nepříjemná je také snaha o přechodné používání vulgárních výrazů, žargonu, infantilních komunikačních projevů. Intenzita hlasu je v tomto období často zvýšená, výrazná je snaha o vyvolání negativních reakcí a šoku. Narůstá využívání moderních či „alternativních“ způsobů komunikace – prostřednictvím SMS, e-mailové komunikace, on-line chatu, ICQ, Facebooku, Twitteru a dalších. V období adolescence bychom mohli shrnout specifika logopedického poradenství do následujících oblastí a charakteristik (Vágnerová, 2000; 2001): • Období je poznamenáno hledáním tzv. absolutních hodnot, smyslu života a naplnění potřeby vlastní existence. Patrná je také snaha hledat profesní uplatnění. Odmítány jsou kompromisy a nerozhodnost v jednání. • V tomto období existuje zvýšené riziko vzniku psychických poruch. • Adolescenti se uchylují k alternativní kultuře, dbají zvýšeně na vnější vzhled. • Patrná je touha po akceptaci okolím, tendence separovat se od rodiny, vyhledávat sexuální vztahy a později i touha zakládat rodinu či hledat stabilního partnera. • Ustaluje se kruh stálejších přátel.

Příklad Logopedické poradenství je v tomto období hodně spjato s profesním poradenstvím a mnohdy také s poradenstvím psychologickým. Logoped je nucen vstupovat do role rádce v oblasti důsledků narušené komunikační schopnosti, kompenzačních strategií, musí vyhledávat pozitivní příklady a umožňovat konfrontaci s osobami s podobným typem obtíží, které by mohly sloužit jako příklad či přispěly svými cennými radami k překonání psychických potíží. Důležité je předejít sociální izolovanosti a postupnému přerůstání problému v komunikaci do problému psychického.

59

Logopedické poradenství v období adolescence


Velmi citlivou otázkou bývá právě volba povolání a dalšího směřování v osobním životě, ze strany klienta vyvstávají otázky týkající se např. dědičnosti či možnosti „nápodoby“ jejich poruchy případnými potomky. Dokonce se v tomto období hlásí k logopedickému poradenství i dospívající, kteří předtím žádný problém v komunikaci subjektivně nepociťovali (může se jednat o osoby s breptavostí apod.). Jejich komunikační problém může najednou vadit jejich partnerovi nebo potenciálnímu zaměstnavateli, popřípadě může bránit projevení jejich skutečných znalostí apod.

Shrnutí Logopedické poradenství se zaměřuje na všechny typy narušené komunikační schopnosti ve všech jejich formách. Vyžaduje interdisciplinární spolupráci a hlavně spolupráci s rodinou, školou a samozřejmě klientem s narušenou komunikační schopností samotným. Je spjato s profesním poradenstvím a činností školských poradenských zařízení. Logopedické poradenství se musí opírat o charakteristiky a specifika vyplývající z vývojové psychologie, a jelikož narušená komunikační schopnost je mnohdy symptomatickou poruchou, je také spjata s patopsychologií. Období mladšího, středního a staršího školního věku má svá specifika, která přímo ovlivňují zvýšené riziko některých projevů narušené komunikační schopnosti. V pubertě a adolescenci se některé poruchy již kompenzují nebo mění své symptomy, mohou se ale také prohlubovat a jejich důsledky můžeme nacházet i v oblasti psychické či sociální.

Otázky a úkoly 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Co je cílem logopedického poradenství? Jak široce je logopedické poradenství zaměřeno? Především s kým musí logoped v rámci poradenství spolupracovat? Jaká jsou specifika logopedického poradenství v mladším a středním školním věku? Jaká jsou specifika logopedického poradenství ve starším školním věku? Jaká jsou specifika logopedického poradenství v pubertě? Jaká jsou specifika logopedického poradenství v adolescenci?

Pojmy k zapamatování logopedické poradenství mladší školní věk střední školní věk starší školní věk pubescence adolescence symptomatické poruchy řeči agofobie sociální izolovanost

Literatura Seznam použité literatury: 1. LECHTA, V. 1990. Logopedické repetitórium. Bratislava: SPN. ISBN 80-08-0047-9. 2. VÁGNEROVÁ, M. 2001. Kognitivní a sociální psychologie žáka základní školy. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0181-8. 3. VÁGNEROVÁ, M. 2000. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. Praha: Portál. ISBN 807178-308-0. Internetové zdroje: 1. http://lsms.ora.cz 2. http://www.alos.cz 60


3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

http://www.logoped.cz http://www.klinickalogopedie.cz http://www.sal.sk http://www.cplol.org http://www.asha.org http://www.speechpathology.com http://www.logopaed.cz/ http://www.moje-klinika.cz/

Další informace můžete najít v následujících zdrojích: 1. PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. Logopedické poradenství. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-2472666-3.

61

Poradenství pro osoby s narušenou komunikační schopností – část 2 Mgr. Renata Mlčáková, Ph.D. Cíle Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře se základy poradenství pro jedince s narušenou komunikační schopností ve školství, představit školské poradenské zařízení, kterým je pro jedince s narušenou komunikační schopností speciálněpedagogické centrum logopedické, přiblížit základní školu a mateřskou školu logopedickou a základní školu pro žáky se specifickými poruchami učení, uvést přístupy k osobám s narušenou komunikační schopností – konkrétně k osobám s koktavostí, breptavostí a elektivním mutismem.

Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: • vyjmenovat činnosti speciálněpedagogického centra logopedického; • přiblížit klientelu a oblasti diagnostiky speciálněpedagogického centra logopedického; • popsat klientelu a stručně charakterizovat základní školu a mateřskou školu logopedickou, základní školu pro žáky se specifickými poruchami učení; • uvést přístupy k osobám s narušenou komunikační schopností – s koktavostí, breptavostí, elektivním mutismem.

Průvodce studiem Děti, žáci a studenti s narušením komunikační schopnosti, ale i jejich zákonní zástupci očekávají, že jim školští poradenští pracovníci ve speciálněpedagogických centrech logopedických pomohou, identifikují obtíže dítěte, žáka, studenta, navrhnou vhodnou logopedickou intervenci nebo nabídnou jiné, pokud možno co nejvhodnější, řešení.

1 Speciálněpedagogické centrum logopedické SPC logopedické

Speciálněpedagogické poradenství dětem, žákům, studentům s narušenou komunikační schopností, zákonným zástupcům dětí a žáků s poruchami řeči, školám a školským zařízením poskytují školská poradenská zařízení, zejm. speciálněpedagogická centra pro žáky s vadami řeči (SPC logopedická). Seznam, adresy a kontakty na všechna speciálněpedagogická centra pro žáky s vadami řeči (SPC logopedická) v České republice najdeme na webové adrese Asociace pracovníků speciálněpedagogických center: www.apspc.cz. Pracovníci SPC logopedického spolupracují se školami, s pedagogicko- psychologickými poradnami, se zdravotnickými pracovišti i s dalšími institucemi.

Příklad Olomoucký kraj má zřízena dvě SPC pro vady řeči, jedno při Základní škole a Mateřské škole logopedické Olomouc. Bližší informace můžeme dohledat na webové adrese: www.logopaed.cz. Druhé SPC pro vady řeči funguje při Základní škole pro žáky se specifickými poruchami učení a Mateřské škole logopedické Schola Viva Šumperk. (Podrobnější informace lze dohledat na webových stránkách: www.schola-viva.cz.) Činnosti SPC logopedického

Činnosti SPC logopedického • Tým SPC logopedického tvoří: speciální pedagogové logopedi, psycholog a sociální pracovník. • Psycholog v SPC zjišťuje úroveň rozumových schopností klientů, posuzuje, jak se rozumové schopnosti promítají do školních výsledků.

62


• Logopedi v SPC provádějí logopedickou diagnostiku klientů s poruchami řeči (ve věku 3–19 let), sledují, zda a jak se porucha řeči promítá do školní výuky, zda nepříznivě ovlivňuje školní úspěšnost dítěte. • Logopedi a psycholog v SPC posuzují, zda je vhodné zařadit konkrétní dítě, žáka do školy pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (ZŠ a MŠ logopedická). • Posuzují, zda je vhodné zařadit konkrétní dítě, žáka do vyučování v režimu individuální či skupinové integrace v jeho kmenové škole. • Pro klienty indikované ke vzdělávání v režimu individuální či skupinové integrace vydávají doporučení k zařazení do režimu individuální nebo skupinové integrace v jejich kmenových školách a poskytují klientům, jejich zákonným zástupcům a učitelům poradenskou podporu. • Zajišťují podporu dětem po jejich návratu ze základní školy a mateřské školy logopedické do jejich kmenových škol. • Logopedi provádějí dílčí i komplexní logopedická vyšetření, vstupní i výstupní vyšetření svých ambulantních klientů, vstupní i výstupní vyšetření dětí a žáků ZŠ a MŠ logopedické. • Logopedi zajišťují depistáže v mateřských školách – včasné vyhledávání dětí s rizikem vzniku řečové poruchy – a navrhují možnosti bezodkladné logopedické péče. • Logopedi ambulantně (zpravidla s týdenním intervalem návštěv) vedou logopedickou intervenci u svých klientů a sledují účinnost prováděných opatření. Klientela SPC logopedického) Klientelu speciálněpedagogického centra logopedického nejčastěji Klientela SPC logopedického tvoří děti, žáci, případně studenti s těmito typy narušené komunikační schopnosti: • koktavost (balbuties), • breptavost (tumultus sermonis), • vývojová dysfázie, • dyslálie (fonetické a fonologické poruchy), • dysartrie, • specifické vývojové poruchy učení, • poruchy hlasu, • výběrová nemluvnost (elektivní mutismus), • kombinované poruchy řeči, • symptomatické poruchy řeči. Pracovníci speciálněpedagogického centra logopedického nejčastěji diagnostikují a posuzují tyto Oblasti diaoblasti: lateralitu ruky a oka, vliv laterality ruky a oka na školní práci – psaní, čtení, pracovní čin- gnostiky SPC nosti aj., připravenost (zralost) dětí ke školnímu vyučování, zjišťování anamnézy, orientační vy- logopedického šetření sluchu a vyšetření fonematické diferenciace, porozumění řeči, produkci řeči (mluva, čtení, psaní), grafomotoriku, motoriku, rytmickou reprodukci, sluchovou analýzu a syntézu, orientační prozkoumání sociálního prostředí.

2 Základní škola a mateřská škola logopedická, základní škola pro žáky se specifickými poruchami učení Klientelu tvoří zpravidla žáci s narušením komunikační schopnosti, které je indikací k zařazení do školy logopedického typu. Jedná se obvykle o závažnější poruchy řeči, které se nedaří upravit ambulantní logopedickou péčí, např. opožděný vývoj řeči, specificky narušený vývoj řeči, dyslálie (fonetické a fonologické poruchy), dysartrie, koktavost, rinolálie, palatolálie, poruchy fonace, kombinované vady řeči, závažné obtíže v grafomotorice, specifické obtíže při čtení a psaní, lehčí sluchové postižení.

63

Klientela

Poradenství pro osoby s narušenou komunikační schopností – část 2 Obsah výuky

Obsah výuky na ZŠ logopedické odpovídá obsahu výuky na ZŠ běžného typu, navíc jsou zařazeny hodiny individuální logopedické péče. Všemi předměty prolínají aktivity, jež podporují příznivý rozvoj komunikačních funkcí, mluvení, čtení a psaní. Základní školy logopedické poskytují denní docházku, mnohé nabízejí možnost internátního – obvykle týdenního – pobytu pro žáky. Žáci navštěvují školu logopedického typu po nezbytně nutnou dobu, pominou-li důvody k zařazení, případně nastanou-li jiné důvody, odchází žák do své kmenové školy. Doporučení k průběhu dalšího zaškolení žáka (např. opatření ve smyslu individuální integrace) navrhuje SPC.

3 Přístupy k osobám s narušenou komunikační schopností Komunikaci s osobami s narušenou komunikační schopností můžeme podpořit, případně vytvořit pro ni příznivější podmínky, uplatníme-li určité přístupy. Popíšeme přístupy k osobám s koktavostí, breptavostí, elektivním mutismem. Jak mluvit s někým, kdo koktá? Pravidla, která bychom měli dodržovat při komunikaci s žákem s koktavostí, uvádí Lechta (2010a, 2010b). Této problematice se věnuje rovněž Peutelschmiedová (1994, 2005). • Posloucháme pozorně, když klient mluví a o čem mluví. • Sami mluvíme pomalým tempem řeči a prodlužujeme přestávky mezi větami. • Pozorujeme situace, kdy se plynulost řeči zlepšuje nebo zhoršuje, a během plynulých fází podněcujeme k verbální komunikaci. • V okamžiku dysfluence poskytneme dostatek času bez projevů netrpělivosti a dokončování vět za žáka. Mnozí balbutici vypovídají, že lidé ve snaze jim pomoci dokončují jejich promluvu, přestože netuší, co chce balbutik říci. • Nepřerušujeme žáka v jeho projevu, neopravujeme neplynule vyslovená slova. • Neupozorňujeme žáka na řeč, vyhneme se doporučením typu „Mluv pomaleji!“ a sami mluvíme klidným, pomalým tempem řeči. • Poskytujeme dostatek času na odpověď a komunikaci vůbec. • Snažíme se redukovat vlivy, které mohou mít negativní efekt na plynulost řeči (např. časový tlak). • Redukujeme počet otázek, které žákovi klademe (Lechta, 2010a). • Udržujeme zrakový kontakt s žákem i v momentě zakoktání. Pokud bychom odvraceli zrak, pro mnohé balbutiky je to negativní signál jejich selhání. • Poskytněte vhodný řečový a hlasový vzor, sami zkuste mluvit klidně, uvolněně, ale ne extrémně pomalu. • Pokud je ve třídě koktavé dítě, raději se vyhneme soutěžím pod časovým tlakem typu: „kdo první řekne…“, „kdo nejrychleji přečte, vypočítá…“. Tyto soutěže obvykle výrazně zvyšují psychickou tenzi balbutiků. • Ve většině případů je vhodné, aby žáci s koktavostí během horších dní nebyli nuceni odpovídat nahlas před celou třídou (Lechta, 2010b). Jak mluvit s někým, kdo mluví příliš rychle? • Zpomalíme tempo vlastní řeči, vokalizujeme řeč – zpomalíme ji lehkým prodloužením vokálů tak, aby promluva zněla přirozeně. • Mluvíme relaxovaně, s měkkým hlasovým začátkem, který je pro hlas nejšetrnější. • Udržujeme zrakový kontakt. • Koncentrujeme se na to, co nám klient říká, necháme ho dokončit promluvu, poskytneme mu dostatek času na formulaci myšlenek. • Jakmile žák domluví, malou chvíli počkáme, než odpovíme – možná nám chce ještě něco sdělit. • Vytváříme klidnou, neuspěchanou atmosféru.

64


• Můžeme použít oceňující výroky: „Líbí se mi, jak se připravuješ na hodiny matematiky.“ (Mlčáková, 2011) „Jsem ráda, že ses naučil slovíčka 4. lekce.“ Jak podpořit komunikaci žáka s elektivním mutismem? • Respektujeme, pokud s námi žák s elektivním mutismem nemluví. Nikdy ho do verbální komunikace nenutíme. • Neslibujeme odměnu za verbální projev. • Pověřujeme žáka úkoly, které nevyžadují mluvenou řeč, ale zároveň umožňují aktivní účast ve skupině (rozdávání sešitů). • Upřednostňujeme skupinové formy práce (sborové čtení). První řečové projevy žáka s elektivním mutismem se objevují při skupinové práci. • Akceptujeme všechny formy projevu žáka, včetně šepotu. Šepot je považován za mezistupeň k běžné komunikaci. Klient s elektivním mutismem může mít obavy ze zvuku svého hlasu, proto většinou nejdříve začne šeptat ve skupině šeptajících, pak ve dvojici a až následně sám (Tichá, 2009). K zamyšlení Zkuste se zamyslet nad těmito otázkami, zformulovat a zdůvodnit své odpovědi: • Které profese, resp. studijní obory, si student s koktavostí obvykle nevybere? • Který student si obvykle vybírá z širší nabídky studijních oborů – student s koktavostí, nebo student s breptavostí? • Který student má větší možnost ovlivnit svůj mluvní projev? Student s koktavostí, nebo student s breptavostí?

Shrnutí Speciálněpedagogické poradenství dětem, žákům, studentům s narušenou komunikační schopností, zákonným zástupcům dětí a žáků s poruchami řeči, školám a školským zařízením poskytují školská poradenská zařízení, zejm. speciálněpedagogická centra pro žáky s vadami řeči (SPC logopedická). Komunikaci s osobami s narušenou komunikační schopností můžeme podpořit, případně vytvořit příznivější podmínky k jejich komunikaci, uplatníme-li určité přístupy. V této kapitole jsme popsali přístupy k osobám s koktavostí, breptavostí a elektivním mutismem.

Kontrolní otázky a úkoly 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Uveďte sedm příkladů činností pracovníků SPC logopedického. Kdo nejčastěji tvoří klientelu SPC logopedického? Vyjmenujte pět oblastí diagnostiky SPC logopedického. Popište alespoň pět zásad, jež budete respektovat při komunikaci s člověkem, který koktá. Které přístupy budete respektovat při komunikaci s člověkem, jenž mluví příliš rychle? Jak podpoříte komunikaci žáka s elektivním mutismem?

Pojmy k zapamatování speciálněpedagogické centrum logopedické základní škola logopedická mateřská škola logopedická základní škola pro žáky se specifickými poruchami učení

Literatura Seznam použité literatury: 1. MLČÁKOVÁ, R. 2011. Osoby s narušením komunikační schopnosti. In: MICHALÍK, J. a kol. Zdravotní postižení a pomáhající profese. Praha: Portál, s. 409–497. ISBN 978-80-7367-859-3. 2. LECHTA, V. 2010a. Koktavost. 2., rozš. a přepr. vyd. Praha: Portál. 336 s. ISBN 978-80-7367643-8.

65


3. LECHTA, V. 2010b. Zvláštnosti inkluzivní edukace žáků s NKS. In: LECHTA, V. et al. Základy inkluzivní pedagogiky. Praha: Portál, s. 282–284. ISBN 978-80-7367-679-7. 4. PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. 1994. Čtení o koktavosti. Praha: Portál. ISBN 80-7178-003-0. 5. PEUTELSCHMIEDOVÁ, A. 2005. Techniky práce s balbutiky. Olomouc: Univerzita Palackého. ISBN 80-244-1234-9. 6. TICHÁ, E. 2009. Mutizmus. In: KEREKRÉTIOVÁ, A. et al. Základy logopédie. Bratislava: Univerzita Komenského, s. 273–289. ISBN 978-80-223-2574-5. Podrobnější informace k tématu kapitoly najdete v těchto publikacích: 1. DVOŘÁK, J. Logopedický slovník. 3., upr. a rozš. vyd. Žďár nad Sázavou: Logopedické centrum, 2007. ISBN 978-80-902536-6-7. 2. KEREKRÉTIOVÁ, A. et al. Základy logopédie. Bratislava: Univerzita Komenského, 2009. ISBN 978-80-223-2574-5. 3. KLENKOVÁ, J. Logopedie. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1110-9. 4. LECHTA, V. et al. Diagnostika narušenej komunikačnej schopnosti. Martin: Osveta, 1995. ISBN 80-88824-18-4. 5. LECHTA, V. Symptomatické poruchy řeči u dětí. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-572-5. 6. MATĚJČEK, Z. Dyslexie. Praha: SPN, 1988. 7. ŠKODOVÁ, E., JEDLIČKA, I. et al. Klinická logopedie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-546-6.

66

Poradenství pro osoby se specifickými vývojovými poruchami učení Mgr. Gabriela Smečková, Ph.D. Cíle Cílem této kapitoly je seznámit čtenáře s vymezením poradenství, rozdílem mezi psychologickým poradenstvím, poradenským vedením a psychoterapií. Dalším cílem je přiblížení zásad, které je nutné při poskytování poradenství dodržovat, a také charakteristika osobnosti poradce. V neposlední řadě uvádíme legislativní předpisy ošetřující poskytování poradenských služeb žákům se specifickými vývojovými poruchami učení a v návaznosti také legislativní předpisy týkající se vzdělávání těchto žáků. Po prostudování této kapitoly byste měli být schopni: • vymezit pojem poradenství; • diferencovat pojmy psychologické poradenství, poradenské vedení a psychoterapie; • vyjmenovat zásady pro poskytování psychologického poradenství; • vymezit požadavky na osobnost poradce; • vyjmenovat legislativní předpisy ošetřující poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních; • vyjmenovat legislativní předpisy ošetřující vzdělávání žáků se specifickými vývojovými poruchami učení.

Průvodce studiem Milí studenti, máte před sebou kapitolu, v jejímž rámci budete seznámeni s vymezením poradenství, se zásadami, které by měl poradenský pracovník dodržovat. Dále jsou zde uvedeny požadavky na poradcovu osobnost. Neméně důležité místo v textu zaujímá problematika poskytování poradenských služeb žákům se specifickými vývojovými poruchami učení a také vzdělávání těchto žáků. Poradenství Poradenství „Poradenství je aplikovaná teoretická i praktická disciplína, která vznikla z potřeby pomáhat lidem v nesnázích, která se zabývá závažnými lidskými problémy.“ (Valentová, Hadj Moussová in Hadj Moussová a kol., 2005, s. 40) Poradenství můžeme chápat jako proces, při kterém poradce podporuje klienta, aby se zorientoval ve své životní situaci a byl schopen najít odpovídající řešení této situace. Jistá forma laického poradenství fungovala již v minulosti a funguje i nadále. Rozdíl mezi laickým a odborným poradenstvím je v erudici poradce (ibid).

Valentová a Hadj Moussová (in Hadj Moussová, 2005) rozumějí pod poradenstvím určitý typ psychologické pomoci vyžadující od poradenského pracovníka odbornou kvalifikaci v podobě magisterského studia s nutností celoživotního vzdělávání. Odborností se rozumí znalosti z oblasti psychologie, především teorií osobnosti a poradenských metod; pokud se poradenství dotýká jedince s postižením, pak je nutná i znalost speciální pedagogiky. Za důležité charakteristiky poradce považují výše uvedené autorky i životní zkušenosti a důvěryhodnost. Domníváme se, že pro efektivní poradenský proces je kromě již zmíněného nutná autenticita a skutečný zájem poradce o klienta a taktéž zájem klienta řešit svou životní situaci. Můžeme tedy říci, že významným předpokladem úspěšnosti poradenského procesu je oboustranné zapojení a zájem o druhého. Matějček (1992), jakožto zakladatel dětského poradenství v rámci naší republiky, uvádí, že poradenství by mělo jedinci pomoci lépe pochopit jeho životní situaci a vlastní životní úkoly, před kterými stojí.

67

Poradenství pro osoby se specifickými vývojovými poruchami učení Oblasti poradenského procesu

Valentová a Hadj Moussová (in Hadj Moussová, 2005) uvádějí základní oblasti, na které je poradenský proces zaměřen: • Usnadnění změny chování – jedním z cílů poradenství je usnadnit klientovi změnu v jeho chování; nový způsob chování by měl být produktivnější a efektivnější vzhledem k jeho životním cílům. • Zvýšit schopnost adaptace – naučit klienta vyrovnávat se s novými životními situacemi, se kterými se bude ve svém životě setkávat, a to v takové formě, která bude kompatibilní vzhledem k jeho životním cílům. • Zvýšit kvalitu rozhodování – myslíme tím naučit klienta samostatnému a konstruktivnímu rozhodování a současně ho naučit přijmout odpovědnost za své konání či nekonání. Klient může být v dané situaci aktivní či pasivní, vždy je ale nějakým způsobem účastníkem této situace. I když se do situace, která se jej týká, aktivně nezapojí, musí přijmout důsledky i z tohoto nezapojení se. • Zlepšit vztahy – poradce pracuje na zkvalitnění vztahů s druhými lidmi. Domníváme se, že poradce by měl podporovat klienta i při snaze o zkvalitnění vztahu k sobě samému. • Pomoci klientovi rozvinout jeho osobní potenciál – podpořit klienta v hledání jeho osobního a osobitého potenciálu. Ztotožňujeme se s názorem Valentové a Hadj Moussové (in Hadj Moussová a kol., 2005), že je nutné rozlišovat pojmy psychologické poradenství, poradenské vedení a psychoterapie. První z citovaných pojmů chápeme jako krátkodobou podporu klienta, zpravidla v rozsahu 2–3 sezení. Podpora poradce není příliš intenzivní, klient je zdravá osobnost, která je schopna s poradcovou podporou problém řešit. Poradenským vedením rozumíme dlouhodobější proces práce poradce s rodinou a dítětem. Cílem je pozitivní vztah, přijetí dítěte a jeho rodiny, podpora zdravých mechanismů v prostředí rodiny. Psychoterapie je vztah i proces. Cílem psychoterapie je změna „porušené“ osobnosti, přičemž se pracuje se speciálními psychoterapeutickými postupy. Rozlišujeme psychoterapii v širším a užším slova smyslu. Psychoterapii v širším slova smyslu chápeme jako vliv terapeutického prostředí a řízených činností (jako např. muzikoterapie apod.) na osobnost člověka. Chápání v užším smyslu slova znamená specifické odborné působení daného psychoterapeutického směru na osobnost klienta.

Zásady poradenského procesu

V poradenském procesu je nutné dle Drapely, Hrabala a kol. (1995) dodržovat následující zásady: Svoboda klienta • Možnost a svoboda klienta hovořit během poradenského sezení naprosto o všem, o čem hovořit chce, co považuje za důležité. Může se jednat o informace týkající se minulosti, přítomnosti, plánů do budoucnosti. • Poradce nesmí vyvíjet na klienta přímý ani nepřímý nátlak, aby se klient rozhodl určitým směrem. Naopak má působit jako podporující, pomáhající klientovi hledat a nacházet způsoby řešení jeho životní situace a také si uvědomit a přijmout důsledky vyplývající ze zvoleného řešení problému. Klientovo rozhodnutí musí být vždy svobodné a zároveň musí zahrnovat i přijetí zodpovědnosti. Respekt ke klientovi • Klient musí během psychologického poradenství zažít pocit akceptace a bezpečí, i když bude např. hovořit o svých stinných stránkách a dalších negativních projevech. Důvěrnost poradenských kontaktů • Je samozřejmostí, že obsah poradenského rozhovoru je důvěrný, bez klientova svolení se nesmí sdělovat třetím osobám. Matějček (1992) považuje v poradenství za podstatné následující: • Navození kooperace – bez ochoty klienta spolupracovat, bez jeho ochoty zapojit se nemůže poradenství probíhat. • Pravda s perspektivou – poradenský pracovník by měl být vždy pravdomluvný, sdělovat svým klientům realitu. Důležitý není jen obsah, tedy pravda, ale i forma sdělení. Mnohdy se může 68

Poradenství pro osoby se specifickými vývojovými poruchami učení

jednat pro klienta o velmi bolestné informace, které by měly být sděleny s citlivostí, šetrně a vždy s výhledem do budoucnosti, tedy s perspektivou vývoje. • Optimistický výhled do budoucnosti – poradce by měl svým klientům sdělit i svůj pohled do budoucnosti, ovšem také reálný, nikoliv nepravdivý, odtržený od reality. • Rozumět znamená pomáhat – abychom mohli klientům pomáhat, měli bychom se snažit jejich situaci porozumět, tzn. zapojit své dosavadní zkušenosti a znalosti, abychom dospěli k porozumění klientovi. Zde je velmi důležité dávat pozor, abychom se případně nezapojili příliš a neztratili v příběhu orientaci. Považujeme za nutné zmínit se o osobnosti poradenského pracovníka. Jeho osobnost totiž hraje Osobnost v procesu poradenství významnou roli. Jednak máme na mysli jeho osobní jedinečnost, vlastnosti poradenského nezbytné k provádění této práce, ale samozřejmě i jeho profesionální vybavenost. Je velice těžké, pracovníka téměř až nemožné, vymezit ideální osobnost poradce. Jelikož se jedná o práci s druhými lidmi, o pomáhající profesi, měl by být poradce prosociálně orientovaný, spíše extrovert, schopný naladit se na klienta – tedy měl by vykazovat schopnost empatie. Měl by umět reagovat na specifická přání a potřeby klienta, tedy mít schopnost adaptace a být pružný. Empatie je velmi důležitá, nicméně poradce by se neměl nechat příběhem klienta a jeho problémy pohltit, měl by být osobností stabilní, s vysokou mírou tolerance k frustraci – často se může setkávat s velmi závažnými problémy klientů. Pokud by se do jejich situace příliš ponořil, ztotožnil se s příběhem klienta, s jeho problémy, nebyl by schopen ukázat mu jiný úhel pohledu, reálně ho podpořit při hledání řešení problému. Za důležité považujeme morální a charakterové vlastnosti poradce. Jisté riziko přináší poradenský proces samotný. Jedná se o poskytování podpory, pomoci, což může u klienta vyvolávat pocit bezpečí (to je důležité), ale také pocit závislosti na poradci. Tento pocit závislosti může být klientovi příjemný, může být příjemný i pro poradce, což je ovšem velmi zrádné a nebezpečné. Pokud jde poradci o klientův prospěch, je výhodné pomoci klientovi pouto závislosti přetnout. Rizikem pro poradce může být tzv. burn out syndrom – syndrom vyhoření. Tento syndrom ohrožuje pracovníky pomáhajících profesí. Projevuje se nezájmem o klienty, neschopností empatie, chronickou depresí a únavou. V případě vzniku burn out syndromu doporučuje Matějček (1991) profesi změnit. Za výhodnější považujeme realizaci preventivních programů pro pracovníky pomáhajících profesí s cílem zabránit vzniku této situace nebo ji překonat. Nyní se zmíníme o poradenských službách ve školách a školských poradenských zařízeních. Podle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, jsou poradenské služby poskytovány ve školách a školských poradenských zařízeních dětem, žákům, studentům (dále jen žákům), jejich zákonným zástupcům, školám a školským zařízením. Poradenské služby uvedené v této vyhlášce jsou poskytovány bezplatně, a to na žádost žáků, jejich zákonných zástupců, škol nebo školských zařízení. Podmínkou poskytování poradenské služby je písemný souhlas žáka, v případě jeho nezletilosti písemný souhlas jeho zákonného zástupce. Žák, v případě nezletilého žáka jeho zákonný zástupce, je předem informován o povaze, rozsahu, trvání, cílech a postupech nabízených poradenských služeb, o všech předvídatelných rizicích a nevýhodách, které mohou vyplynout z poskytování poradenské služby; dále by měl být předem informován o prospěchu, který můžeme očekávat, i o možných následcích v případě, že poradenská služba poskytnuta nebude. Obsahem poradenských služeb je činnost přispívající především k: • vytváření vhodných podmínek pro zdravý tělesný, psychický a sociální vývoj žáků, pro rozvoj jejich osobnosti před zahájením vzdělávání a v jeho průběhu; • naplňování vzdělávacích potřeb a rozvíjení schopností, dovedností a zájmů před zahájením a v průběhu vzdělávání; • prevenci a řešení výukových a výchovných obtíží, sociálněpatologických jevů a dalších problémů souvisejících se vzděláváním; • vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů integrace žáků se zdravotním postižením; 69

Legislativní zakotvení poskytování poradenských služeb


• vhodné volbě dalšího vzdělávání a pozdějšího profesního uplatnění; • vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů práce pro žáky, kteří jsou příslušníky národnostních menšin nebo etnických skupin; • vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů práce pro žáky nadané a mimořádně nadané; • rozvíjení pedagogicko-psychologických a speciálněpedagogických znalostí a profesních dovedností pedagogických pracovníků ve školách a školských poradenských zařízeních; • zmírňování důsledků zdravotního postižení a prevenci jeho vzniku. (vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních) Školská pora- Školskými poradenskými zařízeními jsou pedagogicko-psychologická poradna (PPP) a speciálnědenská zaří- pedagogické centrum (SPC). Nyní si budeme krátce charakterizovat jednotlivá zařízení. zení Pedagogickopsychologická poradna

PPP poskytuje služby pedagogicko-psychologického a speciálněpedagogického poradenství a pedagogicko-psychologickou pomoc při výchově a vzdělávání žáků. Činnost PPP je ambulantní na místě PPP a návštěvami zaměstnanci vykonávají činnost PPP ve školách a školských zařízeních. PPP zajišťuje: • Pedagogicko-psychologickou připravenost žáků na povinnou školní docházku a vydává o ní odborný posudek; doporučuje zákonným zástupcům a řediteli školy zařazení žáka do příslušné školy a třídy a vhodnou formu jeho vzdělávání; spolupracuje při přijímání žáků do škol; provádí psychologická a speciálněpedagogická vyšetření pro zařazení žáků do škol, tříd, oddělení a studijních skupin s upravenými vzdělávacími programy pro žáky se zdravotním postižením. • Mapuje speciální vzdělávací potřeby žáků ve školách, které nejsou samostatně zřízeny pro žáky se zdravotním postižením, vypracovává odborné posudky a návrhy opatření pro školy a školská zařízení na základě výsledků psychologické a speciálněpedagogické diagnostiky. • Poskytuje poradenské služby žákům se zvýšeným rizikem školní neúspěšnosti nebo vzniku problémů v osobnostním a sociálním vývoji, jejich zákonným zástupcům a pedagogickým pracovníkům vzdělávajícím tyto žáky, poskytuje poradenské služby zaměřené na vyjasňování osobních perspektiv žákůPoskytuje metodickou podporu škole. • Prostřednictvím metodika prevence zajišťuje prevenci sociálněpatologických jevů, realizaci preventivních opatření a koordinaci služeb metodiků prevence. (vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních)


Speciálněpedagogické centrum • Poskytuje poradenské služby žákům se zdravotním postižením, žákům se zdravotním znevýhodněním integrovaným ve školách a školských zařízeních, žákům se zdravotním postižením, žákům se zdravotním znevýhodněním ve školách, třídách, odděleních nebo studijních skupinách s upravenými vzdělávacími programy, žákům se zdravotním postižením v základních školách speciálních a dětem s hlubokým mentálním postižením. • Žákům ZŠ speciálních a školských zařízení jsou poradenské služby SPC poskytovány pouze v rámci diagnostiky a kontrolní diagnostiky, v důvodných případech i v rámci speciální individuální nebo skupinové péče, kterou nezajišťuje škola nebo školské zařízení, kde je žák zařazen. • Činnost SPC je realizována ambulantně na pracovišti a návštěvami pedagogických pracovníků SPC ve školách a školských zařízeních, případně v rodinách, v zařízeních pečujících o žáky se zdravotním postižením. • Zajišťuje speciální připravenost žáků se zdravotním postižením na povinnou školní docházku a speciální vzdělávací potřeby žáků se zdravotním postižením a žáků se zdravotním znevýhodněním, zpracovává odborné podklady pro integraci žáků a pro jejich zařazení a přeřazení do škol a školských zařízení a pro další vzdělávací opatření. • Zajišťuje speciálněpedagogickou péči a speciálněpedagogické vzdělávání pro žáky se zdravotním postižením a žáky se zdravotním znevýhodněním, kteří jsou integrováni nebo kterým je stanoven jiný způsob plnění povinné školní docházky. • Vykonává speciálněpedagogickou a psychologickou diagnostiku a poskytuje poradenské služby se zaměřením na pomoc při řešení problémů ve vzdělávání, v psychickém a sociálním vývoji 70


žáků se zdravotním postižením a žáků se zdravotním znevýhodněním, podílí se na zjištění individuálních předpokladů a vytváření podmínek pro uplatňování a rozvíjení schopností, nadání a na začleňování do společnosti. • Poskytuje pedagogickým pracovníkům a zákonným zástupcům poradenství v oblasti vzdělávání žáků se zdravotním postižením. • Poskytuje metodickou pomoc škole. (vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních) Škola Škola • Ředitel základní, střední a vyšší odborné školy zabezpečuje poskytování poradenských služeb ve škole zpravidla výchovným poradcem a školním metodikem prevence, kteří spolupracují zejména s třídními učiteli, učiteli výchov, případně s dalšími pedagogickými pracovníky škol. Poskytování poradenských služeb ve škole může být zajištěno školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem. • Ve škole jsou zajišťovány poradenské služby v rozsahu odpovídajícím počtu a vzdělávacím potřebám žáků školy zaměřené: na prevenci školní neúspěšnosti; primární prevenci sociálněpatologických jevů; kariérové poradenství integrující vzdělávací, informační a poradenskou podporu vhodné volby vzdělávací cesty a pozdějšího profesního uplatnění; odbornou podporu při integraci a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, včetně žáků z jiného kulturního prostředí a žáků se sociálním znevýhodněním; péči o vzdělávání nadaných a mimořádně nadaných žáků; průběžnou a dlouhodobou péči o žáky s neprospěchem a vytváření předpokladů pro jeho snižování a metodickou podporu učitelům při aplikaci psychologických a speciálněpedagogických poznatků a dovedností do vzdělávací činnosti školy. (vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních)

Standardní činnost PPP, SPC a školy je uvedena v příslušných přílohách výše citované vyhlášky. Vyhlášku č. 72/2005 Sb. mění vyhláška č. 116/2011 Sb. Např. ve vyhlášce č. 116/2011 Sb. se píše o podmínkách poskytnutí psychologické a speciálněpedagogické poradenské služby a o době zahájení poradenské služby. Pokud budeme hovořit o poskytování poradenských služeb na vysokých školách, máme na mysli různá pracoviště (centra, střediska atp.), jejichž cílem je podpora studentů se zdravotním postižením na tomto stupni vzdělávací soustavy. Do kategorie zdravotního postižení spadají i specifické vývojové poruchy učení. Služby poskytované těmto studentům se týkají podpory při studiu, při skládání průběžných zkoušek, ale i státních závěrečných zkoušek a vypracovávání závěrečných prací. Jako příklad uvedeme pracoviště Centrum pomoci handicapovaným, které je účelovým zařízením PdF UP v Olomouci. Své služby poskytuje uchazečům o studium a studentům UP se zdravotním postižením a znevýhodněním. V rámci služeb určených pro studenty se specifickými vývojovými poruchami učení nabízí Centrum pomoci handicapovaným následující formy podpory: • možnost analyzovat učební styl studenta, tedy strategii učení, techniku mluveného a psaného projevu, a navrhnout nové, funkční postupy; • zaměřit se na analýzu sekundárních projevů specifických poruch učení u klienta a zmapovat jeho dosavadní zkušenosti s intervencí; • zjistit, zda klient trpí nějakými psychickými potížemi (někteří klienti vykazují psychické potíže, které jsou důsledkem specifických poruch učení); • možnost udělení mimořádného stipendia, které by sloužilo k materiálnímu a technickému zabezpečení klientova studia; • seznámit studenty s možností absolvovat semináře nebo kurzy určené právě pro dospělé jedince se specifickými poruchami učení; • zjistit případnou farmakoterapii klienta, neboť ta může mít negativní vliv na proces učení; • adaptace formy zkoušení (možnost nahrazení ústní formy formou písemnou a naopak); • umožnit vyšší časové dotace při zkoušení nebo vypracování určitého úkolu; 71


• možnost využívat technické pomůcky (notebook, diktafon, speciální software); • využívat literaturu (např. výkladové slovníky); • ověřit kompenzační strategie, které klient používá (využívání opravy pravopisu v textových editorech, skenování apod.); • pořídit zvukový záznam přednášek, seminářů, cvičení, různých instrukcí, úkolů a jeho reprodukce studentem; • zprostředkování adaptace studijního textu a pořízení audiozáznamu. (Více informací k Centru pomoci handicapovaným najdete např. na internetové stránce http:// www.uss.upol.cz/centrum-pomoci-handicapovanym.) S poskytováním poradenských služeb žákům úzce souvisí i problematika jejich vzdělávání. Podle zákona č. 561/2004 Sb. je dítětem, žákem nebo studentem se speciálními vzdělávacími potřebami osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Do kategorie zdravotního postižení spadá dle tohoto zákona mentální postižení, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus, vývojové poruchy učení nebo chování. Zdravotním znevýhodněním je v kontextu tohoto zákona chápáno zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení nebo chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání. Sociálním znevýhodněním jsou pro účely tohoto zákona: rodinné prostředí s nízkým sociálně-kulturním postavením, ohrožení sociálněpatologickými jevy; nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova; postavení azylanta a účastníka řízení o udělení azylu na území České republiky podle zvláštního právního předpisu. Žák se zdravotním postižením (tedy i žák se specifickou vývojovou poruchou učení) může být vzděláván: • formou individuální integrace; • formou skupinové integrace; • ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (tedy v ZŠ pro žáky se specifickými poruchami učení); • kombinací výše uvedených forem. Individuální integrace

Individuální integrací se rozumí vzdělávání žáka • v běžné škole, nebo • v případech hodných zvláštního zřetele ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení.

Skupinová integrace

Skupinovou integrací se rozumí vzdělávání žáka ve třídě, oddělení nebo studijní skupině zřízené pro žáky se zdravotním postižením v běžné škole nebo ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení. Žák se zdravotním postižením se přednostně vzdělává formou individuální integrace v běžné škole, pokud to odpovídá jeho potřebám a možnostem i podmínkám vzdělávací instituce (vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných). V případě potřeby se stanoví především pro žáky individuálně integrované (také pro žáky s hlubokým mentálním postižením, případně pro žáka speciální školy) individuální vzdělávací plán (IVP). IVP vychází ze školního vzdělávacího programu dané školy, ze závěrů speciálněpedagogického a psychologického vyšetření školského poradenského zařízení, popřípadě z doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost nebo odborného lékaře nebo dalšího odborníka, a vyjádření zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka. Je závazným dokumentem pro zajištění speciálních

72


vzdělávacích potřeb žáka (vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných). Jak uvádí také Vitásková (2006), speciálněpedagogickou péči poskytuje žákovi či studentovi škola nebo poradenské zařízení, které vydalo doporučení pro integraci. Nutností je vytvoření a schválení individuálního vzdělávacího plánu, přičemž na jeho zhotovení by se měl podílet ředitel školy (ten také za jeho plnění zodpovídá), učitel žáka, poradenský pracovník, zákonný zástupce nezletilého žáka a v případě zletilosti žák samotný. Učitel by měl zohledňovat projevy specifické poruchy školních dovedností ve všech výukových předmětech, ve kterých se tato porucha projevuje. Jeho hodnocení by mělo být orientováno na zvládnuté jevy, mělo by být pozitivní, s výrazným rysem motivace žáka pro další práci. Kromě klasické klasifikace může být žák hodnocen i formou širšího slovního hodnocení. Závěrem ještě uvádíme přehled odborných společností, které se zabývají specifickými vývojovými poruchami učení. Pravděpodobně nejznámější zahraniční odbornou společností sdružující vědecké i pedagogické The Internatipracovníky z celého světa v oblasti specifických poruch školních dovedností je Mezinárodní dys- onal Dyslexia lektická společnost (The International Dyslexia Association), která dříve nesla jméno Ortonova Association společnost. (Více informací můžete najít na internetové adrese http://www.interdys.org.) Další významnou organizací je Britská dyslektická společnost (The British Dyslexia Association). The British Dyslexia Jak uvádí Vitásková (2006), jejím cílem je především: Association • podporovat školy ve vytváření prostředí příznivého pro vzdělávání dyslektiků; • snižovat počet mladistvých dyslektiků, kteří mají problémy se zákonem; • pomoci jedincům s dyslexií využít svůj profesní potenciál. (Více informací najdete na internetové stránce http://bdadyslexia.org.uk.) V České republice existuje od roku 1999 Česká společnost „Dyslexie“. Jedná se o občanské sdru- Česká společžení, které nahradilo sekci specifických poruch učení v Logopedické společnosti Miloše Sováka. nost „Dyslexie“ Je to společnost sdružující odborné pracovníky (zabývající se specifickými poruchami školních dovedností), dospělé jedince se specifickou poruchou školních dovedností, jejich rodiče a ostatní zájemce o tuto oblast. Společnost pořádá v rámci školního roku přednášky a semináře, mnohdy na nich vystupují i zahraniční hosté. (Více informací získáte na internetové adrese http://www. czechdyslexie.cz.) Nemůžeme opomenout ani působnost tzv. dys-center v České republice. Jedná se o občanská Dys-centrum sdružení, která sdružují osoby, jež problematika specifických poruch školních dovedností zajímá. Dys-centrem s nejdelší tradicí v České republice je DYS-centrum Praha, které vzniklo v roce 1995. Hlavní oblasti činnosti dys-center uvádí Vitásková (2006): • terapeutická a konzultační – pracovníci dys-center provádějí terapii, realizují konzultace s rodiči, učiteli, vychovateli; • informační – realizují výstavy pomůcek a počítačových programů; • dokumentační – shromažďují, zapůjčují či prodávají publikace a pomůcky; • vzdělávací – pořádají semináře a kurzy v oblasti specifických poruch učení. (S činností DYS-centra Praha se můžete seznámit na internetové adrese http://www.dyscentrum. org.)

73


Shrnutí Poradenství chápeme jako proces, při kterém poradce podporuje klienta, aby se zorientoval ve své životní situaci a byl schopen najít odpovídající řešení této situace. Poradcova osobnost by měla vykazovat jak odborné znalosti, tak jisté „osobnostní vybavení“. Důležité je při poskytování poradenství dodržovat jisté zásady. Při poskytování poradenských služeb žákům se specifickými vývojovými poruchami učení a při jejich vzdělávání se řídíme zákonem č. 561/2004 Sb. a vyhláškou č. 72/2005 Sb., vyhláškou č. 116/2011 Sb., dále vyhláškou č. 73/2005 Sb. a vyhláškou č. 147/2011 Sb. Žák se specifickou vývojovou poruchou učení může být vzděláván formou individuální integrace, formou skupinové integrace nebo ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (tedy v ZŠ pro žáky se specifickými poruchami učení) nebo kombinací výše uvedených forem. V rámci České republiky fungují vedle poradenských pracovišť i dys-centra a Česká společnost „Dyslexie“ (na principu občanského sdružení). Ze zahraničních odborných společností je nejznámější Mezinárodní dyslektická společnost, v Británii existuje Britská dyslektická společnost.

Kontrolní otázky 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

Jak byste vymezili pojem poradenství? Jaké vidíte rozdíly mezi psychologickým poradenstvím, poradenským vedením a psychoterapií? Jaké znáte zásady pro poskytování poradenství? Jakou osobností by měl podle vás poradce být? Kterými legislativními předpisy je ošetřeno poskytování poradenských služeb pro žáky se specifickými vývojovými poruchami učení? Kterými legislativními předpisy je ošetřeno vzdělávání žáků se specifickými vývojovými poruchami učení v České republice? Jaké možnosti vzdělávání se v České republice žákům se specifickými vývojovými poruchami učení nabízejí? Existuje v České republice ZŠ určená pouze pro žáky se specifickými vývojovými poruchami učení? Pokud ano, jak se jmenuje? Jsou specifické vývojové poruchy učení chápány jako jedna z kategorií zdravotního postižení? Znáte některé zahraniční odborné společnosti, jejichž předmětem zájmu jsou specifické vývojové poruchy učení? Které společnosti sdružující zájemce o oblast specifických vývojových poruch učení fungují v rámci České republiky?

Pojmy k zapamatování poradenství zásady poskytování poradenství zákon č. 561/2004 Sb. (školský zákon) vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních vyhláška č. 116/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných vyhláška č. 147/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných zdravotní postižení zdravotní znevýhodnění sociální znevýhodnění individuální integrace skupinová integrace dys-centra 74


Česká společnost „Dyslexie“ IDA EDA BDA

Literatura Seznam použité literatury: 1. DRAPELA, V.; HRABAL, V. a kol. 1995. Vybrané poradenské směry. Praha: Karolinum. 2. DRYDEN, W. 2008. Poradenství. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-371-0. 3. HADJ MOUSSOVÁ, Z. a kol. 2005. Pedagogicko-psychologické poradenství I. Praha: PdF UK. ISBN 80-7290-215-6. 4. HADJ MOUSSOVÁ, Z. a kol. 2004. Pedagogicko-psychologické poradenství III. Praha: PdF UK. ISBN 80-7290-146-X. 5. MATĚJČEK, Z. 1992. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN. 6. MATĚJČEK, Z. 2011. Praxe dětského psychologického poradenství. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0000-0. 7. NOVOSAD, L. 2000. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál. ISBN 80-7367-174-3. 8. VALENTOVÁ, L.; HADJ MOUSSOVÁ, Z. 2005. Poradenství jako specifický typ psychologické pomoci. In: HADJ MOUSSOVÁ, Z. a kol. Pedagogicko-psychologické poradenství I. Vybrané problémy. Praha: PdF UK. ISBN 80-7290-215-6. 9. Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 10. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. 11. Vyhláška č. 116/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. 12. Vyhláška č. 147/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. 13. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Internetové zdroje: 1. www.interdys.org 2. www.dyscentrum.org 3. www.bda.org 4. http://www.uss.upol.cz/centrum-pomoci-handicapovanym

75

Závěr Vážení čtenáři, věříme, že prostudování textu vám rozšířilo vaše znalosti a prohloubilo orientaci v oblasti speciální pedagogiky. V tomto, v pořadí druhém, textu s názvem Poradenství pro osoby se speciálními vzdělávacími potřebami, jsme se zaměřili na průřez oblastí poradenství. Schopnost orientace v systému poradenských služeb je vnímána, v době integračních snah, jako nezbytná součást profesní kvalifikace dnešního pedagoga. Prostudováním publikace a absolvováním kurzu jste získali základní přehled o jednotlivých typech poradenských služeb napříč věkovým spektrem, typem a stupněm zdravotního postižení, jakož i poradenstvím v jednotlivých resortech (MPSV, MŠMT a MZ), včetně neziskového sektoru. Seznámili jste se s poskytovanými službami nejen jedincům se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i jejich rodinám a také pedagogům. Autoři kapitol si nekladli za cíl plně obsáhnout oblast poradenství v celé její šířce a podrobně charakterizovat speciální intervenci, ale snažili se podat vstupní vhled do okruhu jednotlivých typů poradenských služeb. V každé kapitole vám předkládáme i nabídku řady dalších publikací a informačních zdrojů, ve kterých můžete nalézt detailnější informace. Nebojte se je využít, umožní vám hlubší vhled, kvalitnější komunikaci a napomohou efektivněji řešit případné problémy. Speciálněpedagogická problematika není zcela jistě konstantní a strnulá, ale naopak předpokládá neustálé rozšiřování a aktualizaci poznatků a jejich ověřování při aplikaci v praxi. Doufáme, že se vám nyní budou mnohem snadněji řešit problematické situace, které se mohou v souvislosti s edukačním procesem žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami vyskytnout. Věříme, že kurzy i publikace přispějí k vaší hlubší orientaci v problematice, o které se v současné společnosti neustále diskutuje, ale bohužel ne vždy je odpovídajícím způsobem řešena. Platné legislativní předpisy a nařízení nemohou pro osoby se speciálními vzdělávacími potřebami vytvořit odpovídající podmínky, pokud je náležitým způsobem neuchopí všechny zúčastněné a zodpovědné osoby, tedy i vy, pedagogičtí pracovníci středních škol a druhého stupně základních škol v Olomouckém kraji. prof. PaedDr. Libuše Ludíková, CSc. Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D.

76

prof. PaedDr. Libuše Ludíková, CSc. Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D. a kolektiv

PORADENSTVÍ PRO OSOBY SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI Výkonný redaktor Doc. Mgr. Miroslav Dopita, Ph.D. Odpovědná redaktorka Mgr. Jana Kreiselová Technická redakce Vydavatelství UP Určeno pro formu studia a studijní program: Akreditovaný kurz „Poradenství pro jedince se speciálními vzdělávacími potřebami“. Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, 771 47 Olomouc www.upol.cz/vup e-mail: [email protected] e-shop: www.e-shop.upol.cz Olomouc 2012 1. vydání

ISBN 978-80-244-3091-1 neprodejné

POR ADENSTVÍ PRO OSOBY SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI

Recommend Documents