populárn -v decký asopis Téma ísla: VODA Jak velryby dýchají Voda v um ní Pokusy s vodou

populárn -v decký asopis

Téma ísla:

VODA Jak velryby dýchají Voda v um ní Pokusy s vodou

OBSAH 2

Nedostatek pitné vody trápí řadu zemí

5

Zdravá voda z kaluže

6

POPUP: neděláme z vědy vědu

7

Jak velryby dýchají a proč se delfín nebo kosatka ve spánku neutopí?

11

Archimédés ze Syrakus

12 Tučňáky hra na trumpetu nezajímá 15 VODNÍ KALEIDOSKOP 16 POKUSY S VODOU 19

aNKETA

20 KALENDÁRIUM 23 PEVNOST POZNÁNÍ 25 vODA V KRAJINĚ 26 KŘÍŽOVKA 28 I PITÍ JE VĚDA 30 VĚDA MŮŽE BÝT VELKÁ ZÁBAVA 32 pOJĎte chránit přírodu 33 v okolí olomouce jsou zázračné studánky 35 voda očistí vše špinavé

Milí čtenáři, jsem nový a originální časopis FORTe o všem, co jste chtěli vědět a zatím jste se nikde nedočetli. Vycházím díky projektu PopUP, jehož cílem je přiblížit veškeré bádání na druhé nejstarší tuzemské univerzitě. Současně navazuji na tradici, kterou na přírodovědecké fakultě začal můj předchůdce a vědecký nadšenec časopis Přča. Jsem však trochu jiný, protože dávám prostor všem fakultám Univerzity Palackého. Články psali buď samotní badatelé, nebo studenti, kteří se brzy vědci stanou. První číslo je ve znamení VODY, která poteče každou stránkou a dostane vás až do míst, kde byste ji ani nečekali. Věděli jste, že voda z kaluže se dá pít nebo že delfíni spí jen jednou polovinou mozku? Pokud ne, tak si dejte sklenici pramenité vody, pohodlně se usaďte a pusťte se do čtení. Uvidíte, že to bude stát za to. A pokud máte chuť stát se redaktory a tvořit můj obsah, neváhejte a pište. Příště se vydáme do úžasného světa matematiky. Váš časopis FORTe Nedostatek pitné vody trápí řadu zemí O tom, že bez vody se neobejdeme, vědí své v mnoha rozvojových zemích. Upozorňuje na to i ekolog Pavel Nováček.

2

7

Jak velryby dýchají Dozvíte se, proč se delfín nebo kosatka neutopí a zda mohou ve vodě spát.

37

Voda v umění Voda byla a je také inspirací umělců. Zjisti, jak který výtvarník ztvárnil vodu na svých obrazech.

37 voda v umění 40 O vodě 42 jak vyrobit vodní flétnu 43 v řece je zakletý kŮŇ 46 JAK VZNIKÁ SLOVOTVORNÉ HNÍZDO 47 VoDNÍ KVÍZ

1

Plastové lahve od vody byly tím nejlepším darem, který jsme mohli dětem ve Rwandě dávat, doslova se o ně rvaly.

NEdOSTATEK PiTNé VOdy TrÁPÍ ŘAdu zEMÍ O vodě, její důležitosti pro přežití lidstva a také o jejím nedostatku v zemích třetího světa jsme mluvili s Pavlem Nováčkem, vedoucím Katedry rozvojových studií Přírodovědecké fakulty UP. Dlouhodobě se totiž věnuje otázkám udržitelného rozvoje, globálním problémům a prognostice. Můžete vysvětlit, co znamená pojem udržitelný rozvoj? Udržitelný rozvoj je snaha reagovat na to, že je nás na světě sedm miliard a čerpáme hodně zdrojů, spotřebováváme hodně energie a produkujeme hodně znečištění. V omezeném prostoru, jako je biosféra, není možný růst ve spotřebovávání energie donekonečna. Udržitelný rozvoj se snaží hledat odpověď na otázku, jak to udělat, abychom na této Zemi mohli žít všichni důstojným způsobem života a zároveň jsme planetu nezdevastovali. 2

Jakou roli tady hraje voda? Určitě klíčovou. Všichni víme, že například bez ropy, i když by nás to hodně bolelo, se v nejhorším případě obejdeme. O vodě se to ale říct nedá, bez vody po třech čtyřech dnech umíráme žízní. Vody je na světě dost, například v oceánech je 1,4 miliardy kilometrů krychlových vody. Jenže jen asi tři procenta tvoří na Zemi sladká voda a z toho je jen nepatrná část dostupná člověku. Voda je navíc regionálně nerovnoměrně rozdělena. Jsou kraje, které pravděpodobně nikdy nebudou mít s vodou problém, jako je

například Amazonská pánev. Naopak jiná místa, například Blízký východ, střední Asie či vnitrozemí Austrálie, mají již dnes velké problémy. Nakonec i jihozápad Spojených států amerických má s vodou potíže. Máte zkušenosti se zeměmi třetího světa. Jak je to s vodou v těchto oblastech? Je to tam velký problém. Například Belgie zaměřila svoji rozvojovou pomoc právě na vodu, podle nich by měl mít každý člověk právo na zdravou vodu. Nicméně stále platí, že přístup k nezávadné vodě nemá asi 1,2 až 1,5 miliardy lidí. Takže pijí závadnou vodu, což s sebou nese výrazně vyšší počet infek-čních onemocnění. Můžeme tedy říci, že hodně lidí dnes umírá zbytečně na infekční onemocnění, kterými by netrpěli, kdyby mohli pít nezávadnou vodu. Viděl jsem to například na Haiti i jinde. Lidé si tam vyhloubí jakousi mělkou studnu v písku, ale voda je samozřejmě infikovaná. Pamatuji si na svoji první návštěvu typicky rozvojové země, což byla Keňa. Ukazovali mi tam studnu, kterou v rámci rozvojové pomoci vyhloubili v písčité oblasti Izraelci. S pomocí vhodné technologie se dostali do větší hloubky, a tím i k nezávadné vodě. Díky tomu tam byla postavena škola a mělo to pro ně obrovský význam. Znamená to tedy, že zajištění zdrojů pitné vody a rozvojová pomoc jdou dohromady? Určitě. Dokonce si myslím, že by to měla být jedna z priorit. Pokud některá země není dlouhodobě schopna zajistit pro své obyvatele dostatek potravy, mají tam asi problém se způsobem vládnutí a fungování státu. Ale co se týče vody, je

velmi důležité pomoct ke kvalitní vodě těm, kteří si sami pomoci nedokážou. Voda je důležitá i pro rostliny, které jsou zase zdrojem potravy. Jak lze pomoci tam, kde se vody nedostává? Existuje celá řada rostlin, které by se určitě daly vyšlechtit do podoby vhodné pro zemědělské využití. Naše zemědělství je vlastně založeno jen na pár desítkách plodin. Biologie a biotechnologie nám mohou pomoci v rozvoji halofytních rostlin. To jsou ty, které snášejí i slanější vodu. Dokázali bychom pak pěstovat plodiny i v sušších oblastech, kde je podzemní voda zasolená či nekvalitní. Pokud by se to podařilo, bylo by to velmi dobře. Druhá věc je, že zavlažovat nelze donekonečna, protože odebíráte kvalitní podzemní vodu. Je zajímavé, že hladina podzemní vody na všech kontinentech neustále klesá. V oblastech, jako jsou Čína či Indie, dokonce poměrně hodně. To bude v budoucnu velký problém. Proto nelze na biotechnologie zcela spoléhat. Produkce potravin se bez vody neobejde, hrozí tedy světu hlad? Jestli něco takového přijde, budou na to bohužel doplácet ty nejchudší země a lidé. Hlad světu hrozit může, protože ne všichni si uvědomují, že naše zemědělství je založeno na fosilních palivech. My sice produkujeme pět tun pšenice z hektaru, ale jen díky tomu, že při tom spotřebováváme výrazně vyšší množství energie, než z té pšenice získáme – používáním techniky, traktorů, chemických hnojiv, distribucí, ošetřováním a podobně. Někdy studentům kladu otázku, kdo byl efektivnější při získávání potravy. Jestli lovec-sběrač před třiceti tisíci lety, nebo my, moderní zemědělci. 3

Správná odpověď je, že to byl ten pradávný lovec, který by bídně zahynul, pokud by si nenalovil a nenasbíral více, než spotřebuje. My naopak často vyprodukujeme desetkrát méně, než kolik toho do výroby energeticky vložíme. Ve chvíli, kdy bude drahá energie, poměrně dramaticky porostou i ceny potravin. Které země patří na světě k nejchudším? Mezi deset či dvacet nejchudších zemí patří téměř všechny země subsaharské Afriky s výjimkou Jihoafrické republiky. Dále tam patří Haiti, do jisté míry i Bolívie a některé země z jihovýchodní a jižní Asie. Je důležité těmto zemím pomáhat a děje se tak dostatečně? Všichni jsme zvyklí pomáhat si v rámci rodiny i v rámci regionu či České republiky. Když jsou někde záplavy, jiná část republiky pomůže a neptá se, zda si to ti lidé zaslouží. Stejně tak má nejrůznější fondy Evropská unie a v rámci sociálního smíru si pomáháme. Pokud jde o rozvojové země, je důležité, zda si ve své hlavě dokážeme srovnat, že pomáháme někomu regionálně i kulturně vzdálenému. Pomoc se dá samozřejmě zneužít, ale ani to podle mě není důvod pro to, abychom nepomáhali. Spíš je třeba pomáhat lépe. A zda dáváme dost? Určitě bychom mohli dávat více, ale na druhou stranu nejde jen o množství peněz. Spíš je nutné je smysluplně využít. Rozhovor připravila (srd) foto: Milada Dušková Rwandský domorodec trhá trávu pro dobytek.

4

I této vody se s LifeStraw můžete napít bez obav.

zdrAVÁ VOdA z KALuŽE Chtěl bys pít vodu z kaluže? S vodním filtrem LifeStraw to můžeš zkusit. Dnes už jsou totiž možnosti, jak jednoduše a levně popíjet z potoka bez následných zdravotních potíží. Pro nás komfort, pro některé záchrana života. Pitná voda figuruje v našem jídelníčku denně. Ale dovedl by si někdo z nás představit, že by otočil kohoutkem a voda nebyla? Ne všude je ovšem pitná voda takovou samozřejmostí jako u nás. Existují země, které nemají dostatek vody, a už vůbec ne té pitné. Ročně umírají miliony lidí pro nedostatek vody. A ti šťastní, na které voda zbyla, umírají na banální nemoci, jako jsou například průjem, bakteriální infekce a jiné. Ale je tu řešení: LifeStraw neboli osobní vodní filtr. Přístroj připomínající brčko, který zachraňuje lidské životy. Použití je jednoduché. Uchopíte, ponoříte do kaluže a pak už si jen vychutnáváte lahodnou vodu, která je zbavená 99 procent nečistot. Brčko má uvnitř několik uspořádaných filtrů, které vodu zbaví pevných nečistot, prvoků, parazitů a bakterií. Tento důmyslný systém umožňuje lidem nasávat vodu bezpečně i z hrozivě vypadajících kontaminovaných vodních zdrojů. Jeho další výhodou je, že s jeho

pomocí můžeme vodu i skladovat pro pozdější filtrování. LifeStraw je ideální pro všechny, velké využití nachází u záchranných složek, turistů, ale především u prostých občanů v afrických zemích, kam je dodáván jako součást humanitární pomoci. Voda přečištěná tímto přístrojem zachránila a zachraňuje miliony životů ročně. Při každodenním použití vydrží přístroj spolehlivě fungovat asi jeden rok a přefiltruje zhruba tisíc litrů vody. Lucie Kujanová a Veronika Švandová foto: Robert Mročka zAJÍMAVé OdKAzy www.emag.cz/lifestraw-prenosna-cisticka-vody www.vestergaard-frandsen.com/ lifestraw www.eartheasy.com/lifestraw 5

POPuP: NEdĚLÁME z VĚdy VĚdu Olomoucká Univerzita Palackého, která si letos připomíná 440 let od svého založení, není světem sama pro sebe. Za dveře jejích osmi fakult a řady výzkumných pracovišť může kdokoliv nahlédnout prostřednictvím projektu Univerzita Palackého – centrum vědy pro všechny, zkráceně PopUP. Smyslem projektu je žákům a studentům základních, středních a vyšších odborných škol a také široké veřejnosti přijatelnou, popularizační formou představit vědecko-výzkumnou činnost na univerzitě. A to nejrůznějšími způsoby, mimo jiné právě formou časopisu, který držíte v ruce a který je pozvánkou na červnový Veletrh vědy a výzkumu. Ten se uskuteční ve dnech 21. a 22. června a nabídne řadu interaktivních populárně-vědeckých prezentací. Podobně projekt propaguje vědu také na univerzitním majálesu nebo při dnech otevřených dveří. Pod hlavičkou projektu PopUP je také výuka Dětské univerzity, kde si v průběhu jednoho semestru, tedy pololetí, děti ve věku od osmi do dvanácti let vyzkoušejí studium na vysoké škole a hravou formou nahlédnou například do světa chemie, fyziky, medicíny, práva nebo speciální pedagogiky. Podobně mohou základní a střední školy pro své žáky a studenty využít nabídky zajímavých přednášek a workshopů 6

univerzitních pedagogů, které se často týkají či využívají současných fenoménů. V nabídce pro jaro letošního roku byly například přednášky o aktuálně populárních seriálech, o ochraně soukromí na Facebooku nebo o možnostech využití moderních technologií při sportu a dalších pohybových aktivitách. Projekt nabízí zájemcům o poznání také další možnosti. Vědecké kavárny bývají místem neformálních setkání s odborníky nad určitým tématem při kávě, čaji či jiném nápoji. Informace nejen o vědě, ale o celé Univerzitě Palackého pak podají pracovníci informačního centra UPoint, které bylo zřízeno ve Vlastivědném muzeu na náměstí Republiky v Olomouci. A pak je tu internetový portál na adrese www.popup.upol.cz, kde najdete jak všechny zmíněné aktivity, tak především pořádnou zásobu článků, foto- a videoreportáží, které vám ukážou, že věda není žádná věda.

JAK VELryBy dÝcHAJÍ A PrOČ SE dELFÍN NEBO KOSATKA VE SPÁNKu NEuTOPÍ?

Martin Višňa 7

Oceány, které pokrývají více než sedmdesát procent povrchu planety, jsou domovem pro obrovské množství živých organismů. Dosud bylo popsáno přes 250 tisíc druhů mořských živočichů a rostlin. Vědci však předpokládají, že nejméně třikrát tolik druhů ještě čeká na své objevení; odhadují, že ve světových oceánech žije až milion druhů flóry a fauny. Z živočišné říše jsou v oceánech zastoupeni jak primitivnější bezobratlí, tak vývojově vyspělejší zástupci obratlovců. Pro všechny platí, že k zajištění energie pro přežití potřebují stálý přísun kyslíku. Většina mořských živočichů – ať už jsou to sasanky, krabi, chobotnice, nebo žraloci – umí využívat kyslík rozpuštěný přímo v mořské vodě. Kyslík vstřebávají buď celým povrchem těla nebo pomocí specializovaných dýchacích orgánů, především žaber.

Kytovci jsou rekordmani V mořích ale trvale žije také mnoho druhů savců. Z řádu kytovců, který zahrnuje největší žijící živočichy vůbec, jsou to například delfíni, vorvani, velryby, kosatky nebo plejtváci. Jejich předkové žili původně na souši a do vody se dostali až druhotně. Všichni kytovci proto dýchají plícemi a potřebují ke svému životu vzdušný kyslík. Jak ale mohou trvale žít ve vodě, a mnohdy se dokonce na dlouhou dobu potápět do velkých hloubek? A jak mohou ve vodě dokonce spát, aniž se utopí? A spí vůbec? Kytovci se v určitých intervalech musí vynořovat k nádechu na hladinu. Vyvinula se u nich proto celá řada speciálních adaptací, které jim umožňují ve vodě nejen přežít, ale často dosahovat takových rekordů, o kterých se ostatním savcům ani nezdá. V porovnání s ostatními suchozemskými savci umí „chytřeji“ hospodařit s kyslíkem, a navíc lépe snášejí vyšší množství oxidu uhličitého. 8

Jsou stále na pozoru! Dýchací cesty mají kytovci zcela oddělené od trávicí soustavy, proto nemohou dýchat ústním otvorem jako suchozemští savci, včetně člověka. To jim umožňuje přijímat potravu, aniž se jim voda dostane do plic. Nadechují se a vydechují dýchacím otvorem či otvory, které funkčně odpovídají nosním dírkám suchozemských savců. Velryby z podřádu kosticovců mají otvory dva, delfíni a kosatky z podřádu ozubených dravých kytovců jen jeden. Dýchací otvory ústí na temeni hlavy a jsou opatřeny speciální svalovou záklopkou. Tou živočich ovládá a reguluje uzavření dýchacího otvoru během ponoru, a naopak jeho

otevření při vynoření a nádechu na hladině. Suchozemští savci dýchají pravidelně, automaticky, bez nutné účasti vědomí. Prakticky to znamená, že dýchají i ve spánku, nebo dokonce v bezvědomí. Naopak vodní savci regulují frekvenci nádechu a výdechu zcela vědomě, právě v závislosti na tom, jestli jsou na hladině, nebo pod vodou. Je to ochrana nezbytná k tomu, aby se nenadechli pod vodou, čímž by jim hrozilo utonutí. Jinými slovy, kytovci potřebují být neustále při vědomí, aby kontrolovali správné načasování nádechu a výdechu.

I ve spánku se dívají jedním okem Vědci zjistili, že kytovci spí jen jednou polovinou mozku. To znamená, že při spánku střídavě jedna polovina mozku odpočívá („spí“), zatímco druhá polovina zůstává aktivní. Tomu odpovídá

v „polospánku“ i střídavý odpočinkový režim očí. Vzhledem ke křížení zrakové dráhy je zavřené oko na straně protilehlé ke „spící“ polovině mozku. Kytovcům to umožňuje zajistit nezbytný odpočinek mozkovým i zrakovým buňkám a přitom neustále kontrolovat okolí i všechny fyziologické funkce včetně dýchání. K mimořádně zajímavému zjištění dospěli američtí vědci z Kalifornie, kteří zkoumali spánek delfíních samic po narození mláďat. Zjistili, že po porodu samice nespí několik týdnů až dva měsíce. Matka tak mláďata pravděpodobně hlídá před predátory. Mláďata měla většinou otevřené obě oči (byla tedy plně při vědomí). Ve zbývajícím čase byla nejspíš v „polospánku“ a měla otevřené oko blíže k matce. Takové chování pravděpodobně pomáhá mláďatům překonat období, než se jim vytvoří dostatečně silná vrstva podkožního tuku, a získají tak sílu a rychlost ubránit se nepříteli. Zjištění, že delfíní mláďata po narození spí jen velmi omezeně, je zcela překvapivé. U všech ostatních živočichů je tomu totiž naopak: narozená mláďata většinu dne prospí a teprve později se jejich aktivita zvyšuje a délka spánku zkracuje.

Vorvaň se potopí až do dvou kilometrů Hloubka potápění se u jednotlivých druhů kytovců liší. Velryby a plejtváci se potápějí „jen“ asi do hloubky 150 metrů, kosatky asi do 200 metrů, delfíni zhruba do 500 metrů a vorvaň dokonce do hloubek větších než dva kilometry. Zatímco kosatky a delfíni vydrží bez dechu relativně kratší dobu (10 až 15 minut), vorvani a velryby jsou v zadržení dechu pravými rekordmany mezi savci: velryba 9

grónská (Balaena mysticetus) vydrží pod vodou bez nádechu až hodinu a vorvaň obrovský (Physeter macrocephalus) dokonce až 1,5 hodiny. Dobu bez nádechu kytovci překonávají díky různým přizpůsobením: například srdeční tep klesá při ponoru u vorvaňů i pod deset úderů za minutu, čímž se snižují nároky srdce na energii a spotřebu kyslíku. Další výhodou je schopnost kytovců při vynoření vykonat opakovaně několik rychlých nádechů, kterými zásobí tělo velkým množstvím kyslíku. Ten se váže nejen na krevní barvivo hemoglobin, ale navíc ve svalech na speciální dýchací barvivo myoglobin. Potápění se u kytovců přizpůsobila i regulace krevního oběhu. Po celou dobu ponoru jsou primárně zásobovány krví životně nejdůležitější orgány, tedy mozek a srdce, zatímco ostatní tkáně pracují na takzvaný kyslíkový dluh. Všechny tyto skutečnosti prezentují kytovce jako skupinu živočichů dokonale adaptovaných k životu v oceánech a zároveň jako držitele řady rekordů v říši zvířat. Ivana Fellnerová 10

SLOVNÍČEK POJMŮ: Adaptace – přizpůsobení. Fyziologie – vědní obor zabývající se studiem funkcí jednotlivých orgánů a orgánových soustav. Hemoglobin – krevní barvivo přenášející kyslík z plic k buňkám celého těla. U obratlovců je hemoglobin vyskytující se v krvi vázaný na červené krvinky. Kytovci (Cetacea) – řád vodních savců dělící se na dva podřády: Kosticovci (Mysticeti) – velryby, vorvani, plejtvák a Ozubení (Odontoceti) – menší dravci, např. kosatka a delfín. Myoglobin – dýchací barvivo podobné bílkovině hemoglobinu. Myoglobin se vyskytuje u kytovců hlavně ve svalech. Je schopen s vysokou účinností vázat zásoby kyslíku, které jsou využívány v době ponoru při zadržení dechu.

Archimédés ze Syrakus (287–212 př. n. l.) řecký matematik, fyzik, vynálezce, filozof a astronom

- Narodil se a většinu života strávil v Syrakusách na Sicílii. Studoval v Alexandrii. Víc o jeho soukromém životě není známo. - Podle některých vědců a historiků byl největším matematikem všech dob. - Jeho nejslavnějším výrokem je: „Dejte mi pevný bod a pohnu zeměkoulí.“ - Z jeho objevů je nejznámější Archimédův zákon, podle kterého je těleso ponořené do kapaliny nadlehčováno silou rovnou tíze kapaliny tělesem vytlačené. Podle legendy tato myšlenka Archiméda napadla při koupeli, zvolal prý pak: „Heuréka!“ To je ve staré řečtině: „Nalezl jsem!“ - Z mnoha jeho dalších objevů, nových myšlenek a vynálezů: předjal diferenciální a integrální počet v matematice, objevil metodu řešení problémů pomocí takzvaného myšlenkového experimentu, zavedl pojem těžiště a těžnice. Vynalezl Archimédův šroub, který se například v čerpadlech používá dodnes. - Ačkoli vyznával čistou vědu a praktické využití svých objevů pokládal za „nízké“, nejvíc se ve své době proslavil projektováním rafinovaných válečných strojů použitých při obraně Syrakus proti Římanům. Zapálil prý také plachty římských lodí soustředěným paprskem z mnoha zrcadel. - Sám Archimédés si nejvíce cenil objevu, že objem koule vepsané do válce se vždy rovná dvěma třetinám objemu válce. Koule a válec byly podle jeho přání i na jeho náhrobku. - Geniální matematik zahynul mečem římského vojáka, který vtrhl do jeho domu po dobytí Syrakus. Archimédés si prý zrovna kreslil geometrické obrazce do prachu na tácu a na vojáka se obořil slovy: „Člověče, nenič mi mé kruhy!“ (jej) 11

hlínu i lišejníky. A tam právě hnízdí ptáci. Protože jediné zvíře, jediný pták, který umí hnízdit na ledu, je tučňák císařský. Ostatní ptáci potřebují nějakou skálu nebo zem, kde si hnízdo udělají.

TuČŇÁKy HrA NA TruMPETu NEzAJÍMÁ rOzHOVOr S OrNiTOLOGEM VÁcLAVEM PAVLEM A teď o vodě, která se proměnila ve věčný sníh a led. Dokáže být krutá, ale také krásná. O tom ví své ornitolog Václav Pavel z Dobrušky, který zkoumal život ptáků v Antarktidě i za severním polárním kruhem. Několikrát jste se dostal až na nejdrsnější místa světa a zkoumal život v krajinách, do kterých se každý vědec neodváží. Je jasné, že jste dobrodruh tělem i duší. Co vás k tomu vede? Byl jsem osloven coby ornitolog, který se jako jeden z mála u nás věnuje výzkumu ptáků v horských a polárních oblastech. Mám rád hory, a hlavně ptáky, kteří v nich žijí. A protože na české stanici Johanna Gregora Mendela na ostrově Jamese Rosse v Antarktidě mě potřebovali, tak jsem tam vyrazil. Poprvé i se školáckou chybou, a to obyčejnou čepicí. To už bych dnes samozřejmě neudělal. Proč? Zažil jste pořádnou polární bouři a teploty hluboko pod bodem mrazu? Já tam byl naštěstí v letních měsících, to těch drsných bouří tolik není. Ale hrozně tam fouká a bez pořádného oblečení se vědec v terénu neobejde. Zažil jsem tam i takový vichr, který člověku ve 12

vteřině podrazí nohy a sníh ho úplně oslepí. Na Antarktidu musí člověk jet s někým, na koho je spolehnutí. A musí se chovat tak, aby se nic nestalo. Když se stane, je to velký průšvih. Stačí, když si z neopatrnosti uděláte výron kotníku a jste patnáct kilometrů sám od základny. Pokud se dostanete do polární bouře, může to skončit tragicky. V Antarktidě jste byl třikrát, naposledy v roce 2011. Můžete popsat, jak to tam vypadá? Já si ji představuji jako nekonečnou obrovskou ledovou plochu bez známky života. Existuje takzvaná centrální část Antarktidy, kde je až několikakilometrová vrstva ledu. Jižní pól leží okolo 3,5 tisíce metrů nad mořem, z toho 2,5 tvoří led, takže toho ledu je strašná vrstva. Pak existuje okrajová Antarktida, která sousedí s mořem, a tyto oblasti vytvářejí takzvané oázy. To jsou místa, která jsou odledněná. V létě tam uvidíte kamení,

Slyšela jsem, že jste tučňákům v černém fraku zahrál na bastrumpetu. Jak reagovali na něco, co v životě neslyšeli? Protože jsem nadšený muzikant a nechtěl jsem vyjít ze cviku, vzal jsem si nástroj s sebou na expedici. Skupinku tučňáků jsem ale nijak neoslovil, jen na mě nevěřícně koukali a ani se nepohnuli. Kdo ví, co si mysleli… Na jižním světadílu jste zkoumal ptáky – rybáky jižní. V takových drsných podmínkách to byl asi náročný výzkum… Zkoušeli jsme tam novou metodu – pomaloběžnou kameru. Tu jsme umístili k hnízdu na čtyřiadvacet hodin a dělali snímky ze života těchto ptáků. Takhle jsme natočili spoustu hnízd a byli jsme schopni vyhodnotit, jak rybáci žijí a jak pečují o svá hnízda a o vejce. A také jsme bohužel zjistili, co hnízda ve velkém likviduje. Jsou to chaluhy antarktické (pták podobný rackovi). Jak tam vůbec ptáci mohou hnízdit? Strategie hnízdění musí být přizpůsobená – většinou to bývá jen jamka na zemi, bez izolace, bez ničeho, a všechno vyhřívají rodiče. Jedna z těch adaptací je, že se rodiče střídají. U nás se většinou o hnízdo stará samička a samec si někde lítá po světě. Ještě jsme na tom ostrově objevili dva druhy ptáků, které nikdo takhle na jihu neviděl: jespáka tundrového a racka patagonského. Jeho rozšíření jsme posunuli o 1500 kilometrů.

Pozoroval jste v těchto končinách světa globální oteplování? Jak se tam krajina změnila v průběhu století? Polárníci, kteří tato místa objevovali na přelomu 19. a 20. století, jezdili na lyžích nebo s pomocí psích spřežení. To jsme vyčetli z historických záznamů a deníků. No a my se na stejných místech plavíme na člunech. Takže ano, ledové plochy se proměnily v moře. Teď se přesuňme na opačný pól Země, a to na Špicberky. Tam váš výzkum částečně navazuje na ten antarktický. Působíte tam ale také v Centru polární ekologie a učíte studenty, jak fungují vztahy mezi ptáky a polární krajinou. Ano, a kromě toho zkoumám rybáka dlouhoocasého. Na Špicberkách jsou kolonie těchto zvířat, která vypadají úplně stejně jako antarktičtí rybáci. Akorát oproti jihu jim tam hnízda a mláďata likvidují myši, lasičky, polární lišky a medvědi. Není ten výzkum nebezpečný? Potkal jste třeba ledního medvěda? Naštěstí ne, ale mám s ním nepříjemnou zkušenost. Byli jsme v pěti lidech na přechodu na Špicberkách, potřebovali jsme odebírat vzorky a podívat se na místa, kde jsme ještě nebyli. No a pár desítek kilometrů od nás vzdušnou čarou medvěd zabil jednoho mladíka. My jsme se to dozvěděli přes satelitní telefon a měli jsme docela nahnáno. Protože jsme věděli, že medvěd denně zvládne bez problémů i 70 kilometrů. Jak se chráníte proti takovým dravcům? Máte s sebou zbraň? Ano, máme kulovnici a výstražné pistole s petardami. Zbraň si na Špicberkách můžete půjčit, je to jednodušší než ji 13

VOdNÍ KALEidOSKOP

dovézt letadlem. Ale je to hodně přísně omezené. Kdyby ji člověk použil, jak nemá, a blbě postřelil medvěda, za to jsou šílené pokuty. V létě, když taje led, se občas stane, že tam nějakého medvěda s pár krami zafouká vítr. Led mu roztaje, on nemá co žrát, a protože neumí lovit jinak než na ledu, ocitne se na pevnině a teď hledá, co by sežral. Medvěd dokáže hladovět až tři měsíce, zhubnout půlku váhy a v okamžiku, kdy ho člověk potká, má smůlu. Takto hladové a agresivní zvíře útočí úplně na všechno.

Voda pramení ve stínu

Každý pramen vody na celém světě se nachází vždycky na tmavém stinném místě. (Samozřejmě to neplatí u pramenů termálních.) Teplota pramene je 4 C0. Má při ní největší měrnou hustotu a doporučuje se proto, abychom ji při takové teplotě také pili. Jen čtyři stupně, to je dost studená voda na pití, přesto nenastydneme. Ovšem kdybychom se napili třeba takto studeného čaje, můžeme onemocnět. Je vyzkoušené, že když se kolem pramene vykácí les a bude na něho svítit slunce, do dvou měsíců pramen úplně vyschne. Ovšem když ho opět zastíníme, třeba nějakou malou stavbou nebo jen tím, že na něj naklademe větve a listí, do dvou měsíců se zase objeví.

Jakou zajímavou zkušenost z expedic jste si ještě přivezl? Ve střední Evropě jsme zvyklí na to, že je tady všechno zajištěné. Když člověk cokoliv potřebuje, zdvihne telefon nebo maximálně ujde deset kilometrů a má zázemí. Ale tam to tak vždycky není. Jak jste se vůbec dostal k ornitologii? Zajímali vás ptáci od dětství a měl jste nějaký vzor? Já jsem začínal relativně pozdě, asi v 15–16 letech. Zvířata mě bavila odjakživa, ale na ptáky jsem se zaměřil až na gymnáziu, kdy jsem začal navštěvovat i ornitologické kroužky a doslova hltal knihy s touto tematikou. Chci poradit všem školákům, kteří za něčím jdou, ať neváhají a snaží se získat co nejvíc informací o oblasti, která je zajímá, ať už jsou to ptáci, hmyz nebo savci. Jen tak budou nejlepší v oboru. Já jsem začal už jako student pod vedením profesora Bureše dělat horské ptáky, a protože mám závislost na horách, dostal jsem se k polárním oblastem. A ta práce mě fakt baví. Rozhovor připravila (vys) foto: archiv Václava Pavla 14

Jsme chodící a myslící louže

RNDr. Václav Pavel, Ph. D., ornitolog, externě působí jako vědecký pracovník Ornitologické laboratoře PřF UP v Olomouci, která patří mezi přední výzkumná pracoviště u nás. Nyní je zaměstnán v Chráněné krajinné oblasti Orlické hory (věnuje se například monitorování sov). Zaměřuje se na ornitologický výzkum v horských a polárních oblastech. Posledních deset let se také specializuje na slavíky modráčky, kteří vzácně hnízdí v Krkonoších.

Celkem 99,7 procenta zdrojů vody na Zemi jsou ledovce a slaná voda. Jen 0,3 procenta jsou vhodné pro využití člověkem. Ostatně člověk sám je vlastně voda. Lidské embryo jí obsahuje 94 procent, kojenci 75 procent, děti 65 procent, dospělí 60 procent, senioři 55 procent. A jak jsou na tom s vodou naše orgány? V krvi máme 83 procent vody, v kostech 22 procent, svaly tvoří voda ze 76 procent a mozek ze tří čtvrtin.

Balená, nebo kohoutková?

Voda balená v plastových lahvích má oproti vodě z kohoutku hned několik nevýhod. Je dražší – skoro stokrát oproti té kohoutkové. Je neekologická, protože ji někdo musí přivézt čili spotřebovat pohonné hmoty a vypustit do ovzduší

spaliny. Musíme myslet také na likvidaci plastových obalů, které stále více zamořují náš svět. Musíme ji nosit domů v těžkých balících – vědci spočítali, že čtyřčlenná rodina takhle odtahá za rok víc než tunu. A hlavně vlastně vůbec nevíte, co pijete. Voda z kohoutku je kontrolována pravidelně a vodohospodářské společnosti zveřejňují výsledky jejích rozborů. Navíc je kohoutková voda vždy čerstvá, v potrubí se neustále pohybuje, v chladu a temnu. A věděli jste, že i voda vypouští do ovzduší CO2? Ovšem litr kohoutkové jen 0,000384 kg, zatímco litr v plastové láhvi 0,299 kg.

Voda ve vesmíru

Voda se vyskytuje i ve vesmíru: 71 procent vody v kapalném skupenství se nachází na povrchu naší planety Země. V plynném skupenství, tedy jako vodní páry, najdeme vodu na Merkuru (3,4 procenta), Jupiteru a Saturnu (0,1 procenta) a na Marsu (0,03 procenta). Na Zemi souvisí množství vodních par s podnebím.

Soutěže pro děti

Společnost Moravská vodárenská připravuje pro žáky základních a středních škol výtvarné či internetové soutěže. Týkají se například koloběhu vody v přírodě, její úpravy a čištění nebo použití v domácnosti. Je také sponzorem a partnerem EKO-OLYMPIÁDY. (jej, vys)

15

JEHLA NA VOdĚ Co potřebuješ? Sklenici, jehlu, papírový ubrousek, vodu

POKuSy S VOdOu

16

Postupuj takto

ÚVOd

Fakta

Věci kolem nás se skládají z nepatrných částeček, které nazýváme atomy. Atomy se mohou shlukovat do větších seskupení, která nazýváme molekuly. I voda je tvořena molekulami – nazýváme je molekuly vody. Molekuly vody se navzájem přitahují, a voda tak drží pohromadě.

Jedna molekula vody je tvořena třemi atomy. Dvěma atomy vodíku a jedním atomem kyslíku. Sklenice vody (0,2 l) obsahuje zhruba 6 691 111 111 111 111 111 111 111 molekul vody!

1) Naplň sklenici vodou. 2) Dej jehlu na malý kousek papírového ubrousku a ten opatrně polož na vodní hladinu. 3) Pozoruj, co se bude dít.

Co se děje? Voda má ve srovnání s  ostatními kapalinami jednu velmi zajímavou vlastnost – molekuly tvořící její hladinu jsou k sobě poutány velkou silou. Říkáme, že voda má vysoké povrchové napětí. Díky této vlastnosti mohou relativně těžké předměty (třeba jehla nebo desetihaléř) plavat na  hladině, aniž by se ponořily. Můžeš si to představit tak, jako by na rozhraní vody a vzduchu byla neviditelná blána, která tyto předměty udrží na hladině. Oproti tomu ubrousek nasákne vodou, ztěžkne a potopí se. Pokud by sis jehlu prohlédl pod lupou, viděl bys, jak se pod ní blána prohýbá.

Fakta Někteří velmi malí tvorové, jako je například vodoměrka, mohou chodit po vodní hladině.

MÝdLOVÁ LOdiČKA Co potřebuješ? Sklenici, misku, kousek kartonu (5 x 5 cm), nůžky, vodu, mýdlo (2 kapky).

17

Postupuj takto 1) Nalij vodu do misky. 2) Z kartonu vystřihni lodičku, která má na zádi výkroj ve tvaru písmene V (viz obrázek). 3) Lodičku polož na hladinu vody – zádí k okraji misky. 4) Do výkroje na zádi kápni velkou kap- ku tekutého mýdla. 5) Pozoruj, co se stane.

s určitými částmi molekul vody). Oproti tomu přitažlivé síly mezi přídí lodi a vodou zůstávají nezměněny, jsou tedy větší než na zádi a lodička se dá do pohybu. Účinky mýdla na povrchové napětí vody můžeš vyzkoušet i jiným pokusem. Nasyp na vodní hladinu pepř. Pak na pepř kápni mýdlo. Měl bys pozorovat, jak se pepř rozestoupí okolo mýdla, které oslabilo přitažlivé síly mezi molekulami vody.

Co se děje?

Fakta

Při kápnutí mýdla do výkroje v zadní části lodičky položené na vodní hladinu se mýdlo smísí s vodou. Mýdlo snižuje povrchové napětí vody tím, že oslabuje přitažlivé síly mezi zádí lodi a molekulami vody (mýdlo se totiž přitahuje

Voda je důležitá také pro komáry a moskyty, kteří mohou po vodě dokonce skákat. Mýdlo ve vodě jim však může pěkně znepříjemnit život! Proto musíme chránit naše životní prostředí, aby k takové kontaminaci vod nedocházelo. Veronika Švandová & Jana Pučová

ANKETA S autíčky a panenkami, na doktory, na četníky a na zloděje, na učitele, na slavné sportovce. Děti si ve svém volném čase hrají na ledacos. Zeptali jsme se jich, jestli si doma hrají také na vědce a třeba zkoušejí za tiché podpory rodičů fyzikální či chemické pokusy.

Ondřej, 14 let, Bukovany Fyzika a chemie mi nejdou, orientuju se ale v dějepisu, kde se soustředím na dobu od poloviny 19. století do první světové války.

Tomáš, 12 let, Olomouc

Pokusy jsem doma nezkoušel, ale ve škole mě fyzika baví. Chci být doktor, chirurg, pomáhat lidem, vědecké laboratoře mě nelákají.

Pavlína, 11 let, Příkazy

Jakub, 12 let, Přerov

Doma provádím neustále nějaké pokusy. Posledně jsem třeba rozpouštěla skořápku vajíčka v octu. Mamka se občas zlobí, že plýtváme věcmi na vaření.

Jsem opatrný a také mi nezbývá moc času, takže doma jsem žádné pokusy nezkoušel. Raději pozoruji, jak je provádí učitel ve škole.

Vítek, 11 let, Přerov

Baví mě matematika, hlavně aritmetika, geometrie je nuda. Doma mám plný šuplík hlavolamů, pořád je řeším. Prostě počítání a logika, to je moje.

Martin Višňa 18

19

Kontakt: Mgr. Eva Jašková ([email protected]) www.projektmedved.eu/aktualita.php?id=39 30. června – 5. července 2013 (neděle–pátek) Letní škola Gymnázium Jevíčko Letní škola chemie, fyziky, biologie a matematiky je tradiční prázdninová akce, která se koná v prostorách Gymnázia a Domova mládeže v Jevíčku. O prázdninách mohou studenti všech typů středních škol prožít týden zajímavých diskusí a přednášek předních odborníků z PřF UP a dozvědět se mnoho nového z uvedených oborů. Program letní školy se skládá z volitelného dopoledního odborného programu (zajímavé přednášky, laboratorní cvičení, workshopy) zajišťovaného odborníky a volnějšího odpoledního programu vyplněného soutěžemi, hrami, sportem i neformálními diskusemi. Kontakt: RNDr. Lukáš Müller, Ph.D. ([email protected]) www.ach.upol.cz/jevicko12/zakladni-informace

KALENDÁRIUM 4. června 2013 (úterý) Tajemství vody – soutěž o nejlepšího laboranta PřF UP – 17. listopadu 12 Soutěž pro žáky základních škol a studenty víceletých gymnázií (z Olomouckého kraje) o cenu firmy Veolia. Družstva soutěží v praktických dovednostech a teoretických znalostech o fyzikálních a chemických vlastnostech vody. Kontakt: RNDr. Pavlína Baizová, Ph. D. ([email protected]) 21.–22. června 2013 (pátek–sobota) Veletrh vědy a výzkumu PřF UP – 17. listopadu 12 Popularizační akce pro žáky a studenty základních a středních škol, která ukáže to nejlepší ze všech vědních oborů na UP. Každoročně přiláká několik tisíc lidí a její věhlas roste i za hranice Olomouckého kraje. Jejím cílem je zábavnou a poučnou formou přiblížit školákům i dospělým všechny oblasti vědy netradičními pokusy a prezentacemi (např. hořící sníh, střelná bavlna, hledání pokladů s GPS navigací, měření IQ, rýžování zlata). Veletrh se těší velké popularitě jak u účastníků, především základních škol, tak u médií. V roce 2011 se podařil rekord a zápis do české Guinnessovy knihy rekordů v počtu lidí, kteří v jeden okamžik pískají na vlastnoručně vyrobenou píšťalku. 20

7.–14. července 2013 (neděle–neděle) Letní škola ochrany přírody – GreenCamp Národní park Podyjí GreenCamp je týdenní workshop určený pro středoškolské studenty s nadprůměrným zájmem o ochranu přírody. Pořadatelem akce jsou studenti Katedry ekologie a životního prostředí PřF UP. Partnery jsou Správa NP Podyjí a EUROPARC ČR. Hlavním cílem akce je představení základních principů a problémů v ochraně přírody. Kontakt: Zdeněk Mačát ([email protected]) www.greencamp.cz červenec 2013 GeoKačer Moderní geografická soutěž pro mládež (středoškoláky i vysokoškoláky), jejíž součástí jsou hlavně geohry jako například geocaching, shutterspot nebo map attack. Kontakt: RNDr. Jaroslav Burian, Ph. D. ([email protected]) www.geoinformatics.upol.cz

PŘÍRODOVĚDNÉ AKTIVITY PRO DĚTI Dětská univerzita oldwww.upol.cz/fakulty/prf/video/univerzita-detskeho-veku-v-olomouci www.popup.upol.cz/childrens-university 21

Ojedinělý projekt původně Přírodovědecké fakulty UP se díky projektu PopUP rozšířil na všechny fakulty. Je určen pro děti ve věku 8 až 12 let a má podobu jednoho semestru skutečné vysoké školy. Začíná imatrikulací, pokračuje přednáškami a semináři a končí promocí. Přednášky zahrnují to nejzajímavější z oborů na Univerzitě Palackého a jsou v co nejvyšší míře interaktivní. Snaží se zapojit všechny zúčastněné děti. Klub nadaných dětí www.projektmedved.eu/kndo_clanek.php?id=17 www.projektmedved.eu/kndo.php Odborníci z Přírodovědecké fakulty UP připravují pro děti zábavný a zajímavý program, který je obohacuje a rozvíjí. Zabývají se tématy z nejrůznějších oborů, hlavolamy, hrami, řeší logické úkoly, dělají pokusy v laboratořích, navštěvují zajímavá pracoviště nejen přírodovědecké fakulty, tvoří mapy a podobně. Scházejí se jednou týdně. Děti v klubu jsou rozděleny na dvě skupiny podle věku – děti od 6 do 9 let a děti od 10 do 14 let. Fyzikální kaleidoskop www.kaleidoskop.upol.cz Kaleidoskop je určen studentům středních škol. Jeho hlavní myšlenkou je ukázat fyziku jako zajímavý obor popisující přírodu a její jevy a poukázat na to, že zajímaví jsou také lidé, kteří se mu věnují. Tato jednodenní akce se koná v lednu a lze ji rozdělit na tři okruhy: přednášky, experimenty a návštěvu laboratoří. Badatel www.badatel.upol.cz Tato aktivita pokrývá celý školní rok a je určena studentům středních škol, kteří se na chvíli stanou opravdovými vědci a zúčastní se výzkumu pod vedením pracovníků fakulty v jejích laboratořích. Studenti mohou rozvinout své znalosti v oboru, který je zajímá, a vyzkoušet si práci se špičkovými přístroji. Záměrem je ukázat výzkum jako činnost, která je do značné míry dobrodružná a vyžaduje systematické úsilí. Za poslední tři roky se naši studenti dostali sedmnáctkrát do celostátního kola SOČ, dvakrát do celostátního kola Amavet, čtyřikrát získali Cenu Učené společnosti a jednou cenu Česká hlavička. Kromě toho se účastní i mezinárodních vědeckých konferencí a jsou autory či spoluautory publikací. Soutěže www.vedajezabava.upol.cz; www.isouteze.upol.cz PřF UP pořádá pravidelné soutěže určené přírodovědným kroužkům při základních a středních školách. Žáci pod vedením svého učitele a za pomoci zaměstnanců fakulty experimentálně i teoreticky řeší zadaný přírodovědný problém z oborů chemie, fyziky či biologie. Poté získané výsledky zpracují do závěrečné zprávy, kterou prezentují před odbornou komisí z řad zaměstnanců škol i fakulty. Soutěží se o nejlepší zpracování problematiky a o nejlepší poster. (vys), foto: David Kraus 22

PEVNOST POzNÁNÍ Věda jako dobrodružství

Dobrodružnou cestu do tajemných zákoutí vědy připravuje tým odborníků Univerzity Palackého v Olomouci. Výprava za poznáním bude mít spoustu směrů a zastávek v podobě interaktivních expozic, vědeckých dílen, laboratoří a dalších lákadel umístěných v budově bývalého dělostřeleckého skladu. Do batůžku si stačí sbalit hravost a touhu něco se dozvědět. Nové interaktivní muzeum vzniká rekonstrukcí objektu z 18. století v areálu Korunní pevnůstky, přímo v srdci Olomouce. Stane se prvním centrem popularizace vědy a výzkumu na střední Moravě. Na návštěvníky čeká více než 200 originálních exponátů.

logie nám dovolí simulovat práci jednotlivých center. Z mozku můžeme dál putovat lidským tělem a pomocí různých povelů a funkcí napodobovat řízení lidské činnosti. V této expozici nám představí pohybovou soustavu těla jednoduché mechanické stroje, jako jsou kladka, páka nebo nakloněná rovina. Garantem návštěvnického centra je přírodovědecká fakulta olomoucké univerzity. Cílem projektu je vytvořit unikátní prostor pro přiblížení vědy a nejnovějších výsledků výzkumu s důrazem na přírodovědné a technické obory. Pevnost poznání vzniká s podporou města Olomouce a Olomouckého kraje.

Voda jako zdroj života i nemilosrdný živel

Dotýkat se exponátů dovoleno! Cesta za poznáním pokračuje korytem

Výpravu můžeme zahájit rovnou vstupem do modelu nejdokonalejšího počítače na světě – osmimetrového lidského mozku. Nejmodernější techno-

řeky Moravy od pramene až po černomořskou deltu. Poputujeme říčním dnem a vše kolem nás bude velké. Potkáme třeba dvoumetrovou vážku nebo 23

stejně velkého chrostíka. Stisknutím jediného tlačítka zatopíme město. Anebo zjistíme, jak funguje čistírna odpadních vod a co se stane po vypuštění s domácím odpadem. Součástí muzea bude také první planetárium v regionu. Chybět nebudou infokoutky s dotykovými obrazovkami, aplikacemi pro chytré telefony a tablety, stejně jako další nejmodernější technika. Prostory budou určeny také pro doplňkovou školní a mimoškolní činnost žáků a studentů z širokého okolí.

Zábava pro celou rodinu

Pokud budete po cestě unaveni vyvoláváním přírodních katastrof a jinými nadlidskými výkony, je čas nechat odpočinout unavené svaly a potrápit mozkové závity. Čekají na vás kvízy a hlavolamy, obří šachy nebo piškvorky skládané v 3D perspektivě. Můžete také zkusit postavit za minutu most bez jediného šroubku, nýtu a nářadí. Pevnost poznání má ambici stát se vyhledávanou atrakcí a také místem pro

24

kongresovou turistiku. Do objektu se přesunou úspěšné programy a festivaly, vznikající díky podpoře Univerzity Palackého: Academia Film Olomouc, Veletrh vědy a výzkumu či letní dětské školy. Zařadí se tak mezi akce, které v sousedním areálu pořádají město, kraj či soukromí organizátoři.

Předjaří v Litovelském Pomoraví.

foto: archiv PP

Trocha historie nikoho nezabije

Protože je Pevnost poznání součástí rozsáhlého areálu opevnění města z 18. století, dovolí nám se na chvíli zastavit ve vojenském táboře. Tady se můžeme seznámit s životem vojáků, kteří kdysi chránili Olomouc před útoky nepřátel, a přesvědčit se, že armáda již v té době využívala nejnovější poznatky vědy. Projekt je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Byl zahájen v prosinci 2011, veřejnosti se areál otevře v létě 2014. Celková výše investice převyšuje 150 milionů korun. foto: archiv PP

VOdA V KrAJiNĚ Voda je strategická surovina umožňující život, řeky jsou významnými biokoridory i dopravními tepnami. Lidé si vždy stavěli sídla u vodních toků, s řekami souvisejí také obchodní aktivity. Řeka je zkrátka často spjata s životem města víc, než si uvědomujeme. Jaká by byla Paříž bez Seiny, Budapešť bez Dunaje, Londýn bez Temže nebo Olomouc bez Moravy? Řeka Morava je osou historického území Moravy a od pramene v nadmořské výšce 1371 metrů v masivu Králického Sněžníku po ústí do Dunaje vytváří její povodí pestrou škálu krajinných typů. Na 353 kilometrech toku, což je například pro srovnání pouze dvanáct procent délky Dunaje či necelých pět procent délky Amazonky, se mění od dravé horské bystřiny přes pahorkatinný tok po v úvalech protékající poklidnou meandrující řeku, se zachovalými unikátními ostrůvky lužních lesů na řadě míst. Řeka Morava nás spojuje prostřednictvím Dunaje až s 1500 kilometrů vzdáleným Černým mořem (na našem území leží 2,6 procenta povodí Dunaje), odvádí v dlouhodobém průměru do Dunaje každou sekundu 120 metrů krychlových vody, při povodních v roce 1997 to bylo více než 900 metrů krychlových.

Nahlédneme do vodního ekosystému Jak vypadá pramenný úsek, koryto vodního toku nebo ústí v podobě delty, to vše bude představeno v expozici Voda v krajině v chystaném muzeu vědy Pevnost poznání. Mikrosvět vodních živočichů i globální pohled na celý tok jako součást povodí Dunaje – různá měřítka umožní nahlédnout do složitého vodního ekosystému. Do přirozeného režimu řeky od počátků osídlení zasahuje člověk, na březích Moravy byla zakládaná historická sídla vždy bezprostředně spjata s tokem řeky, což dokumentuje i příklad města Olomouce, kterému je v expozici věnována zvláštní pozornost. Příklad Olomouce reprezentuje vztah 25

řeka – město, protože řeky ve městech jsou vždy živou tepnou, dynamickým prvkem, který přináší oživení, ale často i riziko. Řeka městu dává i bere. Nejrizikovější jsou často povodně zasahující do života lidí, ohrožující jejich životy i materiální hodnoty. S cílem snížit rizika povodní se přistupuje k protipovodňovým opatřením, která budou v expozici též představena. Řeka ve městě, to jsou také nábřeží, po kterých vedou vycházkové trasy i cyklostezky, koryta s vodními živočichy, vodáci i trénující sportovci či stromořadí na březích. Bez toho by Olomouc byla jiným městem. Poloha na soutoku je vždy strategická a v Olomouci byla ještě zvýrazněna vodními příkopy pevnostního města. Je až neuvěřitelné, že deset kilometrů řeky na území katastru města může ukázat tak široké spektrum tvarů, odlišného režimu toku i přístupu k jejímu využívání.

Od pramene k ústí Expozice Voda v krajině bude koncipována tak, aby představila rozmanitost a různorodost řeky v krajině. Od meandrujícího toku v Litovelském Pomoraví (v severozápadní části města) s lužním lesem a periodickými tůněmi přes zregulovaný, ve zpevněných korytech svázaný tok až po zcela nová koryta a obtokové kanály odvádějící vodu z historického centra města i chránící před povodní. Expozice Voda v krajině se snaží postihnout nejvýznamnější aspekty významu vody v krajině. Irena Smolová foto: Robert Mročka

26

KŘÍŽOVKA 1. prvek s chemickou značkou h. 2. voda zbavená všech příměsí. 3. vodní obal země. 4. led má menší hustotu než kapalné skupenství vody, proto na vodě... 5. voda je velmi dobré... 6. plynné skupenství vody. 7. molekulu vody tvoří jeden atom kyslíku a dva atomy... 8. prvek s chemickou značkou o. 9. Jedna molekula vody se skládá ze tří... 10. živočich, který umí chodit po vodní hladině. 11. molekuly vody drží pohromadě... síly. 12. díky vysokému povrchovému napětí mohou komáři skákat po vodní... 13. voda, která obsahuje větší množství minerálních látek. 14. h2o 15. pro vodu je charakteristické vysoké povrchové... 16. přeměna, při které se kapalné skupenství vody mění na plynné.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

27

takto vypadá histologie (mikroskopická struktura tkáně) ledvin.

i PiTÍ JE VĚdA Na téma voda a lékařské obory by se dalo napsat nekonečně mnoho tlustých knih, voda přece tvoří více než dvě třetiny lidského těla. Než se narodíme, plaveme několik měsíců ve vodě, vodu přijímáme, vodu vylučujeme, bez vody se obejdeme pouze několik dní, voda se podává v infuzích, vodou se umýváme. Bez vody se zkrátka neobejdeme. Co z nepřeberného množství informací vybrat? Inspirovala jsem se lidovou tvorbou…

Nepi, Jano, nepi vodu… Známá slovenská lidovka, která nabádá k pití dobrého vínka, což, jak je vědecky prokázáno, je u většiny lidí při dodržení určitých pravidel zdravé. Nicméně v rozporu s touto písní je třeba zdůraznit i nutnost správného pitného režimu (tím míníme vodu...). Jeho nedodržení může vést k některým potížím, jako jsou zácpa, únava, ospalost, bolesti hlavy a celková nevýkonnost. Mírný dlouhodobý nedostatek tekutin často ani nevnímáme, ale může mít další závažné zdravotní důsledky jako bolesti kloubů, může dojít k poruše ledvin (například vznik ledvinných kamenů), ke vzniku námahového astmatu (onemocnění průdušek), komplikacím cukrovky, žilním trombózám (vznik sraženiny v žilním systému) a cévním mozkovým příhodám (lidově řečeno k mrtvicím). 28

Na druhé straně ani nadměrný příjem vody není zdravý, dochází k přetěžování ledvin a srdce a v extrému může dojít k „otravě vodou“. Kolik tedy pít? Lidský organismus v průměru vyloučí asi 2,5 litru vody denně a toto množství musíme nahradit. V těle se vytvoří asi 300 ml vody v rámci metabolismu, v potravě přijmeme asi 900 ml vody a zbytek musíme dostat do těla v podobě tekutin. Potřeba tekutin je přísně individuální a závisí na mnoha faktorech (hmotnost, věk, pohlaví, složení stravy, tělesná aktivita, teplota a vlhkost prostředí, druh fyzické činnosti, aktuální zdravotní stav). Pocit žízně je už známkou lehké dehydratace (snížení obsahu vody v těle). Podle amerických výzkumů lze doporučené množství tekutin vztáhnout ke kalorickému příjmu (hodnota příjmu potravin v kaloriích – zkratka kcal), kdy pro dospělého

je dávka 1,0 ml/kcal, u dětí 1,5 ml/kcal (4,19–6,29 ml/kJ). Co pít? Nejzdravějším nápojem je čistá voda (pitná z vodovodu, balená kojenecká voda a slabě mineralizovaná přírodní voda bez oxidu uhličitého). Minerální vody nejsou vhodné jako základ pitného režimu a nejsou vhodné ani u některých chorob – hypertenze (vysoký krevní tlak), srdečního selhání, ledvinných kamenů –, jejich příjem by neměl být vyšší než půl litru denně. Vody sycené oxidem uhličitým bychom měli konzumovat v omezeném množství, mohou způsobit žaludeční potíže, zvyšují dechovou a srdeční frekvenci. Mezi nevhodné nápoje patří všechny „soft drinky“, hlavně pro obsah cukru (prázdné kalorie, zvyšují pocit žízně), oxidu uhličitého (viz výše) a kyseliny fosforečné (možnost vzniku osteoporózy – řídnutí kostí).

Voděnka studená jako led… Použití ledové vody a ledu v medicíně je známé několik století, kdo z nás si alespoň jednou v životě neledoval svůj poraněný kotník či koleno nebo nesrážel tělesnou teplotu pomocí studené sprchy nebo zábalu… Použití léčebné hypotermie (řízené snížení tělesné teploty z terapeutických důvodů) je používáno teprve od 50. let, kdy se stalo nedílnou součástí některých kardiochirurgických výkonů. V současné době se velmi studuje vliv této metody u osob po úspěšné resuscitaci (oživování pacienta) pro náhlou srdeční smrt, kdy hypotermie snižuje postischemické poškození mozku (poškození způsobené nedostatkem kyslíku). Jako metoda ochlazení se používají ledové obkla-

dy nebo speciální matrace a pokrývky a dále podání velkého množství ochlazených infuzí (voda s 0,9 procenta NaCl). Tyto jednoduché a levné metody jsou i ve srovnání se složitějšími a nákladnějšími metodami velmi účinné. Vzhledem k tomu, že hypotermie náš mozek „ochraňuje“, je doporučeno provádět u tonoucího resuscitaci i po delší době strávené ve vodě.

Kalná je voda… Jak říká děkan Lékařské fakulty UP, mikrobiolog Milan Kolář, „lidstvo je pouhou epizodou v dlouhém životě bakterií“. Naštěstí kvalita vody je v České republice pod dohledem. Horší je to ale v exotických zemích, kam tak rádi jezdíme na dovolenou. Cestovní medicína zažila v poslední době značný rozvoj a každému, kdo cestuje do těchto zemí, se doporučuje, aby alespoň dva měsíce před odjezdem navštívil specializované centrum a nechal si vypracovat individuální očkovací plán. Nejčastějším onemocněním, které cestovatele postihuje a proti kterému se dá očkovat, je virová hepatitida A (typ žloutenky). Nejčastějším problémem, který zažijeme při pobytu v exotické cizině, je cestovatelský průjem (40 až 70 procent osob). Původcem více než poloviny případů jsou enterotoxické (poškozující střevo) varianty Escherichia coli, dále salmonely, shigely, Campylobacter jejuni, ale i parazité jako Giardia intestinalis. Prevence je nesmírně komplikovaná (nepožívání stravy z neprověřených zdrojů, pití balené vody, její dezinfekce). V léčbě je důležitá hydratace, dieta a protiprůjmové preparáty. Eliška Sovová foto: III. interní klinika LF UP 29

VĚdA MŮŽE BÝT VELKÁ zÁBAVA Ve dnech 21.–22. června se uskuteční Veletrh vědy a výzkumu. Navazuje na předchozí Přírodovědné jarmarky. Tentokrát nebude místem konání jen Přírodovědecká fakulta UP – nejrůznější aktivity se budou odehrávat na všech fakultách i na dalších místech Olomouce. Na co všechno se můžete těšit, jsme se zeptali hlavní koordinátorky akce Evy Jaškové z Centra popularizace Přírodovědecké fakulty UP. Na co se děti mohou tentokrát těšit z přírodovědecké fakulty? Naše nabídka bude opět plná chemických i jiných pokusů. Dětem se totiž nejvíc líbí, když něco hoří a vybuchuje. Úspěch mívají tradičně fyzika a chemie, kde si mohou samy něco vyzkoušet, taky třeba sopka chrlící prach a kouř nebo vata, která shoří v dlani, aniž popálí. Dospělé, kteří děti doprovázejí, vždycky nejvíc zaujmou šachové úlohy. A co připravují ostatní fakulty? Každá má něco zajímavého. Třeba teologická fakulta chystá simulaci 30

humanitární krize nebo výklad o církevních historických tématech přímo v sakrálních prostorách – v kostele sv. Michala a v katedrále sv. Václava. Fakulta tělesné kultury chce dětem ukázat simulátor seniora. Nejvíc asi zaujme dezinfekce rukou a jejich následná prohlídka pod UV lampou a měření maximální kapacity plic, což připravuje fakulta zdravotnických věd. Filozofové chystají skládání origami a ukázky toho, jak vznikají rozhlasové pořady. Pedagogická fakulta zapojí své středisko E-bezpečí. Tam se budou moci děti i jejich rodiče seznámit například se sebeobranou

PŘiJĎTE Si TO VyzKOuŠET NA VLASTNÍ KŮŽi! před sexuálními útočníky na internetu. Účastnit se bude i Policie ČR formou besedy s policejním vyšetřovatelem. Zajímavá bude také účast lékařské fakulty a olomoucké fakultní nemocnice – děti zjistí, jak funguje lidské tělo a co všechno o něm vlastně nevědí. No a právníci děti zavedou do svého specifického světa: prožijí s nimi vraždu na výletní lodi nebo budou vznášet připomínky ke stavbě přehrady. Jak se vyvíjí zájem lidí, tedy hlavně dětí, o tuto akci? Každý rok chodí víc lidí. Je to několik tisíc žáků a studentů základních i středních škol s učiteli. Ti chodívají v pátek dopoledne. Další skupinou jsou děti s rodiči a prarodiči nebo skupinky větších dětí, které přijdou na vlastní pěst. Těch bývá nejvíc v sobotu. Už loni jsme zaznamenali účast lidí, kteří nejsou z Olomouce. Obesíláme totiž všechny školy a obecní

úřady v kraji, máme letáky v dopravních prostředcích, informaci o akci vysílá rozhlas, píší o tom noviny. A jak děti, rodiče i učitelé reagují? Vždycky se samozřejmě ptáme, jak se jim to líbí. Hlavně v takové improvizované kavárně určené pro pedagogy. Ti se tady mohou setkat s naším děkanem a vedením fakulty a mohou se na cokoli zeptat, přijít s nějakými nápady a podněty. Děti vyfasují u vstupu kartičky s jednotlivými stanovišti, kde pak dostávají razítka nebo nálepky. Na konci pak kartičky vybíráme a současně se jich ptáme, co se jim nejvíc líbilo. Nepamatuji se, že by se někdy někomu něco nelíbilo. No a rodiče – ti si to vždycky moc chválí. Rozhovor připravila (jej) foto: David Kraus 31

Kaplička nad studánkou v Olší u Majetína.

V OKOLÍ OLOMOucE JSOu zÁzrAČNé STudÁNKy

POJĎTE cHrÁNiT PŘÍrOdu GreenCamp (GC) je týdenní tábor pro studenty starší patnácti let, který se každoročně koná ve vybraném národním parku nebo chráněné krajinné oblasti. Letošní již pátý ročník proběhne na terénní základně Botanického ústavu Akademie věd ČR v Lužnici u Třeboně. GreenCamp je určen pro studenty se zájmem o přírodu, ekologii, ochranu přírody, biologii a pro ty, kteří chtějí aktivně rozvíjet svoje znalosti a zkušenosti. Program tábora je koncipován do denních bloků, které jsou zaměřeny na různé skupiny a části přírody. Podílejí se na něm odborníci ze správy národního parku nebo chráněné krajinné oblasti, kde se GreenCamp koná, odborníci z praxe a pracovníci Katedry ekologie a životního prostředí PřF UP Olomouc. V programu tak nechybějí botanický den, entomologický den či hydrobiologický den. Minulé ročníky se uskutečnily v krásné přírodě Národních parků České Švýcarsko, Podyjí, Chráněných krajinných oblastí Jeseníky a Pálava. Během nich se studenti seznámili s různorodostí těchto území a jejich bohatostí. Pozorovali vzácné i chráněné druhy rostlin 32

a živočichů. Na památku vždy každý účastník obdrží tričko a placku. Letošní ročník se bude konat od 7. do 15. července v CHKO Třeboňsko, více informací a přihlášky najdete na:

WWW.GrEENcAMP.cz

Za organizátory: Zdeněk Mačát & Filip Trnka – Katedra ekologie a životního prostředí, PřF UP Olomouc foto: archiv GC

Vydáme-li se na výlet z Olomouce kterýmkoliv směrem, skoro vždy narazíme v přírodě na nějakou zajímavou studánku s pramenem dobré vody. Z některých vyvěrají minerální vody, které se upravují, a lze si je koupit v obchodě. Je to například Hanácká kyselka z Horní Moštěnice nebo Ondrášovská minerálka z Ondrášova u Moravského Berouna. Těšíkovskou kyselku s vysokým obsahem železa si můžeme nabrat v údolí pod Těšíkovem. My se ale vydáme za studánkami, jejichž voda se neprodává, zato mají léčivou pověst. Vyprávějí se o nich legendy o zázračných uzdraveních. Kolem Olomouce jich je několik, zkusme tedy navštívit tři nejbližší. Okolí pramene zdobí půvabné kapličky. Místa byla kdysi vysvěcena, jsou tedy posvátná. Ke studánkám bychom se proto měli chovat s úctou a vážit si toho, co nám příroda a naši předkové zachovali.

Slepé děti prý prozřely Kapličku s pramenem vynikající vody v Majetíně najdeme severně od obce v malém hájku uprostřed polí. Vedou sem dvě cesty, jedna od vesnice, druhá ze silnice od Krčmaně. K místu se váže legenda, podle níž u pramene kázal slovanský věrozvěst Metoděj. V roce 1885 tu byla k 1000. výročí jeho narození postavena kaplička, kterou vysvětili v srpnu 1885. Od té doby se každý rok koná ke kapličce pouť. Pramen má pověst zázračně uzdravující vody. Slepé

děti prý prozřely, chromí začali chodit, lidé s padoucnicí se uzdravili. To díky tomu, že pili tuto vodu, omývali se jí a modlili se. S pitím vody z této studánky mám osobní zkušenost, a proto ji mohu vřele doporučit.

V Cakově je zakopán poklad Pramen Svaté vody vyvěrá v mělkém údolí pod samotou několika domů jižně od vesničky Cakov. Vede sem pohodlná 33

cesta od rozcestí u Nových Dvorů. Když vstoupíme do údolí, ocitneme se v galerii pod širým nebem. Na stromech tu visí desítky obrazů naivního malíře Františka Stratila. Nad pramenem byla v 19. století postavena malá kaplička vyzdobená soškou Panny Marie a Pražského Jezulátka. Dnešní podobu dal kapličce rolník Hynek Bubeník v roce 1909. V minulosti se k ní vydávala procesí na dožínky s poděkováním za dobrou úrodu. Vztahují se k ní také pověsti o zakopaném pokladu, uschovaném zlatém kalichu a také o kázání svatých Cyrila a Metoděje. Voda z pramene má výbornou chuť a osvěží vás nejen v parném létě.

Kaplička s pramenem Svaté vody u Cakova.

34

Voda, která uzdravila koně Z vesnice Cholina vede západním směrem modře značená turistická cesta. V údolí pod vrcholem Rampachu tu vyvěrá pramen, který je ozdobený soškou Panny Marie. Od roku 1838 se studánka nazývá Svatá voda. Předcházela ji starší pověst vztahující se k místu blíže Cholině. V roce 1694 se podle ní vodou ze studánky uzdravili koně zdejšího sedláka. Později k ní chodili lidé za uzdravením, ale na začátku 19. století pramen zanikl při sesuvu půdy. Nad místem pramene dodnes stojí malá barokní kaplička. Od roku 1838 chodí lidé s prosbou za uzdravení k novému prameni, jehož okolí je upraveno a ozdobeno. Najdeme zde lavičky k odpočinku, svaté obrázky a především klid. Je to místo stvořené k zastavení a osvěžení výbornou pramenitou vodou. Ján Kadlec foto: autor

Pramen Svaté vody u Choliny.

Křesťané se u vchodu do kostela pokropí do kříže na znamení křtu.

VOdA OČiSTÍ VŠE ŠPiNAVé Voda má řadu vlastností, které fascinují lidstvo již od starověku. Umí čistit, dokáže uhasit žízeň i požár, a je tedy znamením záchrany. Bez vody není život, ale voda umí život i vzít. Je jasná a průhledná a přitom nespoutaná a tajemná. Nejstarší vyprávění o stvoření světa používají vodu jako symbol počátečního stavu světa, kterému byla dána nová podoba. V akkadském mýtu o stvoření světa vystupuje Apsú jako zosobněný sladkovodní oceán a jeho manželkou je Tiámat, zosobnění oceánu slaného. Z jejich spojení se rodí bohové a z bohů potom vzniká celé lidstvo. Podobně i významný řecký filozof Thálés z Milétu přišel s myšlenkou, že voda je počátkem všeho, protože je sice jedna, ale má tři zcela odlišná skupenství. Dokonce i v nejvzdálenějších kulturách byla voda přijata jako náboženský symbol.

V čínském taoismu je přirovnáváno nejvyšší dobro k vodě, protože prospívá všem. Takto můžeme pokračovat dál od islámu až po japonské šintó.

Voda umyje tělo i duši Pak přichází křesťanství, ze kterého známe slovní spojení „svěcená voda“. Na začátku silně čerpalo z židovské tradice, kde se voda často používala k obřadnímu očišťování. Člověk již sice čistý byl, ale protože vstupuje do výjimečného prostoru, znovu se umyje na znamení další, vnitřní očisty. Křesťané tedy 35

začali také používat vodu jako náboženské znamení, ale dali mu nový obsah. Již před příchodem zakladatele křesťanství Ježíše Krista svolával jeho blízký příbuzný Jan Křtitel židovský lid k Jordánu, aby jej očišťoval vodou z této řeky. Sám Ježíš Kristus přikazuje jednomu slepci, aby se umyl v rybníku Siloe, že bude vodou uzdraven. První křesťané začali používat vodu při nejdůležitějším vstupním obřadu – při křtu, kterým přijímají věřící do svého společenství. V prvních staletích si také například „umývají ruce, kdykoliv se modlí“, tolik nám píše v Apoštolské tradici Hippolyt. A Jan Zlatoústý dodává, že je třeba si mýt nejen ruce, ale také srdce.

Posvěcené vody se můžeme napít První zprávy o svěcení vody máme až ze třetího století, ale velmi pravděpodobně se tak dělo již dříve. Praxe svěcení vody je nedílnou součástí křesťanství. Hlavním smyslem svěcení vody je v křesťanství její označení a určení k jistému zvláštnímu použití. Jako příklad můžeme zvolit situaci z našeho šatníku. Ve skříni máme oblečení, které je určeno k jistému účelu, proto ho nenosíme jinam. Například při odchodu do školy si nikdo neoblékne plavky, ale vezme si kalhoty a košili. Proto je i voda v křesťanství zvláštním způsobem určena a po jejím posvěcení se z ní už nevaří polévka ani čaj, a už vůbec se jí nečistí zuby. Pokud by však někdo umíral žízní a měl k dispozici jen vodu svěcenou, může ji samozřejmě vypít. Za normálních okolností však dáváme pro uhašení žízně přednost vodě z vodovodního kohoutku. Obřad svěcení probíhá velice jednoduše. 36

Kněz nebo biskup vezme vodu, pomodlí se nad ní k Bohu a poprosí ho, aby vše, co vodou bude omyto či pokropeno, sloužilo člověku k dobrému. V centru všeho tedy stojí člověk, a nikoliv voda samotná. S ní se po jejím posvěcení z hlediska například jejího chemického složení nestane naprosto nic – pořád je to H2O.

Gustave Caillebotte, Plavba na kajacích, 1878

Voda je cestou k dobru Proč tedy používat svěcenou vodu, když je stejná jako ta, co teče z kohoutku? Mnozí křesťané si život s Bohem nemohou vynachválit, ale přesto je tu jeden problém. Boha totiž není možné vidět, proto se jako viditelné znamení jeho přítomnosti použije vždy nějaký symbol, v tomto případě voda. Známe to i z běžného života. Některé kousky z naší skříně jsou znamením našeho způsobu života, který je jinak lidem v našem okolí neznámý. Některé šaty máme jen pro zvláštní příležitosti, například na návštěvu divadla nebo na hraní fotbalu. Když si vezmu sportovní obuv a kopačky, tak je to pro ostatní viditelné znamení, že jdu hrát fotbal. Smyslem svěcení vody je tedy její vyčlenění k jistému účelu a její očista. Svěcená voda se pak užívá k mnoha účelům. Nejčastěji se lije do kropenky, která je u vchodu do kostela nebo kaple. Při vstupu do tohoto prostoru se křesťané vodou pokropí znamením kříže, aby si tak připomněli svůj křest. Dále se touto vodou kropí například nový kostel, domy, pole, auta či vlajky. Smyslem je, aby člověk došel k dobrému. Nikdy se nejedná o posvěcení věci nebo místa samotného.

VOdA V uMĚNÍ

Jaroslav Franc foto: Robert Mročka

37

Giuseppe Arcimboldo, Voda, 1566

Jacob Grimmer (okolo 1526–1590), Zima

Voda – pro chemiky pouhé H2O, pro umělce fascinující živel a velká výzva. Je vůbec možné namalovat něco tak proměnlivého? Co ani chvíli nepostojí, pořád se vlní, převaluje, pění – a hlavně něco, co je vlastně průhledné? Nesnadný úkol namalovat vodu originálně vyřešil Giuseppe Arcimboldo (1530–1593), slavný italský malíř působící na dvoře císaře Rudolfa II. Arcimboldo se proslavil tvorbou alegorických (to znamená jinotajných) portrétů, které dovedně skládal z různých nezvyklých částí: z ovoce, zeleniny, květin či jiných přírodnin. A jak tento umělec vyjádřil vodu? Ano, vzal si na pomoc „plody moře“, tedy ryby, mořské savce, korály, perly, zkrátka vše, co lze ve vodě najít. Podaří se ti na jeho obraze najít mořského koníka? A žábu? A chobotnici?

Voda tajemná a nezkrotná

Théo van Rysselberghe, Muž u kormidla, 1892

38

Voda pro lidi znamená mnoho: je naší základní životní potřebou, poskytuje nám obživu, očišťuje nás. Její vyobrazení je však v umění často také symbolickým vyjádřením tajemství, lidské touhy po nedosažitelných dálkách, dychtivosti po objevování nových světů. Moře zachycují malíři snad nejraději. Je tajemné svou nekonečností a tím, co ukrývá. Je nejen krásné, ale může být i zlověstné a zrádné svou nespoutaností. Voda je velmi nebezpečný živel a na jeho zkrocení nemá nikdo z lidí dostatek síly. Námětem mnoha obrazů je často právě tato ohrožující tvář vody a hrdinská či zoufalá snaha lidí tomuto živlu nepodlehnout. Chce to hodně odvahy a zdatnosti vydržet bičování lijáků, vyváznout z ohromných vln a síly vodních vírů.

Obrazy nám ukazují, jak nebezpečný byl v minulosti život námořníků nebo rybářů, jejichž plachetnice se zdají být pouhými papírovými loďkami tváří v tvář rozzuřeným masám vody. Moře ukrývá velké bohatství a lidem poskytuje obživu. Toto živobytí je ale tvrdé a namáhavé. Pohlédneš-li do tváře starému rybáři na obraze, můžeš uvidět jeho ošlehanou tvář a unavené oči. Nikdy si není jistý, jestli se vrátí domů s úlovkem. Vrátí se vůbec domů?

Voda nevinná a přátelská Voda má i svou radostnou tvář a pro hravý lidský rod je zdrojem zábavy. Při pohledu na další obrazy lze jen těžko uvěřit, že jde o zobrazení stejného živlu. Voda tu vyhlíží nevinně a přátelsky. Na obraze renesančního malíře Jakoba Grimmera můžeš vidět vodu v ledovém skupenství. Z obrazu srší chladivá, ale jásavá nálada. Dospělí i děti se vesele kloužou po ledě, vozí se na primitivních sáňkách, radují se. A na dalším obraze jsme rázem uprostřed léta! Můžeme spatřit sportovně oděné mladé muže, kteří se věnují módnímu sportu, jímž byla – a stále je – plavba na kajacích. Slyšíš, jak voda vesele pleská okolo jejich pádel? Při našem průletu „vodním“ uměním nesmíme zapomenout na to nejdůležitější. Voda má sice mnoho různých tváří, ale vždy platí, že je nesmírně krásná. A to umělce fascinuje ze všeho nejvíc: krása v přírodě a její proměnlivé podoby. Lidé se jí nikdy nenasytí. Petra Šobáňová

39

O VODĚ

Pan Vodička chodil tak dlouho se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Časem se z něho stala tichá voda, co břehy mele. Snažil se honit vodu, ale lidé o něm často říkali, že káže vodu a pije víno.

Ten pán se jmenoval Medard Vodička. V dětství si kvůli svému jménu od vrstevníků dost vytrpěl. Byl to agent s teplou vodou, ale moc mu to neneslo, často si nevydělal ani na slanou vodu, protože namísto práce raději jen kalil vodu nebo vařil z vody. To pak míval hlad. Ale říkával si: „Hlad je převlečená žízeň.“ A aby to bylo z jedné vody načisto, zamířil vždycky do nejbližší hospody. Za chvíli už vyzpěvoval: „Vodu nepijem, my pijeme rum!“

Čas uběhl jako voda a pan Vodička zjistil, že mu teče do bot. Už nevěděl kudy kam, když k němu jako velká voda vtrhla jakási stará paní Vodičková. Volala na něho: „Pusť své problémy k vodě, krev není voda, synu!“

Celou noc potom spal, jako když ho do vody hodí. Teprve druhý den, když měl žaludek jako na vodě, pak většinou zjistil, že to bylo plácnutí do vody a že si nejspíš všichni z té hospody myslí, že mu kape na karbid. Prostě to všechno nějak stálo na vodě.

To byla voda na jeho mlýn. Navoněl se kolínskou vodou, napil se jemně perlivé ne moc dobré vody a vyrazili se znovunalezenou matičkou (pan Vodička si totiž myslel, že se mu v dětství nad rodiči zavřela voda) do města Odolena Voda.

Někdy míval pocit, že už kápl na to správné, po samé vodě si konečně říkal: „Přihořívá, hoří!!!“ Pak se ale ukázalo, že to byla jen bouře ve sklenici vody.

40

I když jsou jako oheň a voda, žijí si spokojeně. Někdy se napijí ohnivé vody, někdy se hádají... ale, řeč se mluví a voda teče. Jestli je už voda neodnesla, žijí tam šťastně dodnes.

41

micky, pokoušet se však můžeme zahrát i jednoduché melodie. Při společné hře více vodních flétnistů pak vznikají velmi zajímavé a působivé zvukové obrazy. Materiál: - pevná plastová trubka o průměru 16 mm a délce 2 m (výrobní označení PT32016/2/S) - nádoba s vodou, např. PET láhev o objemu 0,5 l

JAK VyrOBiT VOdNÍ FLéTNu Na vytvoření vodní flétny použijeme materiál známý spíše elektrikářům nežli výrobcům hudebních nástrojů. Pevné plastové elektrikářské trubky jsou totiž ideálním materiálem pro nejrůznější píšťalky a flétny. Oproti tradičnímu dřevu nepodléhá plast změnám vinou teploty, vlhkosti, při své dostatečné pevnosti je zároveň i lehce opracovatelný a nemalou roli jistě hraje i jeho velmi nízká pořizovací cena. Zatímco u Panovy flétny je pro výšku tónů rozhodující délka jednotlivých trubiček a na jednu trubičku lze zahrát pouze jediný tón, u vodní flétny jsou možnosti měnit výšku tónu neskonale větší. Vzestupná i sestupná glissanda (klouzavý způsob hry) znějí velmi úsměvně až ko42

Nářadí: - pilka na železo nebo malá pilka na dřevo - jemný smirkový papír - metr Pracovní postup: - Na dvoumetrové trubce si odměříme a pilkou postupně nařežeme trubičky o délce 25 cm. Z jedné trubky tak získáme osm kratších trubiček, což nám umožní založit třídní oktet vodních flétnistů. - Řezné plochy začistíme jemným smirkovým papírem. - Ke každé trubičce budeme potřebovat jednu půllitrovou PET láhev naplněnou vodou. Způsob hry: Trubičku vsuneme hrdlem do láhve s vodou a rozezníme ji svým dechem, když foukáme o hranu hrdla trubky (stejně jako při hře na láhev). Postupným vysouváním a zasouváním trubičky v láhvi měníme výšku tónu. Varianta: Pokuste se vytvořit orchestr vodních fléten v bazénu či na koupališti – místo nádoby s vodou zde můžete využít celou vodní hladinu. Jaromír Synek foto: PdF UP

V ŘEcE JE zAKLETÝ KŮŇ Řeky, říčky a potoky ovlivňovaly odedávna život lidí jako máloco jiného. Není proto divu, že jejich jména si každý ve vlastním zájmu pamatoval. Ke každému jménu se vázaly nějaké praktické rady a fakta – například to, odkud a kam řeka teče, kolik je v ní vody, jak se voda chová a kde je nejlepší ji přebrodit. Klíčem k nim bylo právě jméno řeky či potoka tradované z generace na generaci. Proto patří názvy vodních toků k vůbec nejstarobylejším slovům. Čím starší je jméno, tím hůř se dá zjistit, co původně znamenalo.

Tekla Koňská řeka z Koňských hor? Dobrým příkladem prastarého pojmenování může být řeka Morava, která dala jméno celému regionu. Zmiňuje se o ní už v 1. století n. l. římský vzdělanec Plinius Starší a nazývá ji Maro. Římský historik Tacitus o ní asi o padesát let později píše jako o řece Marus. Oba doklady naznačují, že první část slova (totiž Mor-, resp. Mar-)

je původnější než druhá (tedy než ono -ava). Co přesně část Mor- nebo Mar- znamenala, je skutečnou záhadou. Jeden z výkladů říká, že marus je takzvané staroevropské slovo, kterým lidé žijící na našem území ještě před příchodem Keltů označovali „koně“. Toto zvíře se tehdy těšilo úctě a obdivu jako málokteré jiné. Zajímavé je navíc to, že se v antických pramenech termínem Marus označují i hory, v nichž řeka Morava pramení, tedy pravděpodobně dnešní Králický Sněžník 43

a přilehlé Jeseníky. V této oblasti kromě Moravy pramení i Moravice, přítok řeky Opavy. Také Moravice je ve středověkých pramenech označována jako Morava, tedy bez zdrobňující přípony -ice. A do třetice pramení v Jeseníkách nedaleko česko-polské hranice říčka Morawka. Tyto tři Moravy nesou ve svých názvech pravděpodobně původní starověké jméno hor – Marus (doslova snad Kůň). Oním koněm mohlo být pohanské božstvo, vládce těchto hor.

Morava není zdaleka jen jedna Jenže v etymologii – tedy v jazykovědné disciplíně, která se zabývá původem slov – není nic stoprocentní. Hledání původu jména Morava se komplikuje tím, že řek tohoto jména je v Evropě víc. Jedna poměrně velká Morava teče v Srbsku a jiné, poněkud menší Moravy, lze najít i v Bulharsku, Slovinsku a na Ukrajině. Proto jazykovědci nabízejí ještě další možná vysvětlení. Věrohodně zní například výklad tohoto jména z indoevropského kořene mar-, který je v latinském mare „moře“ nebo německém Meer téhož významu. Uvažuje se o tom, že původní význam kořene mar- byl širší, totiž „voda“. Zatímco v současných jazycích se význam tohoto slovního kořene ustálil v podobě „voda stojatá“ a nakonec „voda stojatá a slaná“, ve starých indoevropských jazycích mohl, jak se zdá, označovat i „vodu tekoucí a sladkou“. Ke kořeni marse potom, někdy během 1. tisíciletí n. l., když už nebylo jasné, co přesně tento kořen znamená, přidala přípona -ava. Touto příponou se u Germánů a Slovanů 44

často odvozovaly názvy řek. Pochází z germánského -ahva, které pak úzce souvisí s indoevropským kořenem, obsaženým v latinském slově aqua – „voda“. Takže ve jménu Morava je vlastně z hlediska historie řečeno „voda“ hned dvakrát.

Samá voda, ale i bečení Jinou řekou, která pramení několik kilometrů od Olomouce a v Polsku se stává skutečným veletokem, je Odra. I o ní se zmiňují antické prameny, protože její tok byl důležitý při trasování takzvané Jantarové stezky. Klaudius Ptolemaios o Odře ve 2. stol. n. l. píše jako o řece Uiadus, ale už texty o několik století mladší uvádějí jméno ve znění podobnějším tomu dnešnímu: Odagara, Odera a Odra. V základu jména Odra leží téměř určitě indoevropský kořen uod(r)-, ued(r)-, který znovu označuje „vodu“. Tento kořen slyšíme i v základu našeho slova voda nebo anglického water. Některé další moravské řeky už nejsou tak velké a důležité jako Morava a Odra. Proto nejsou jejich jména tak stará. To však neznamená, že to nejsou jména záhadná. Třeba pojmenování řeky Bečvy je nejspíš slovanské. V jeho základu je zřejmě tentýž kořen jako ve slovese bečet. Ve východomoravských nářečích fungovalo ještě na počátku 20. století slovo beč ve významu „ryk, bekot zvířat, naříkavý pláč“. Jméno Bečva asi odkazuje na charakteristický zvuk, který vydávala voda v ní tekoucí. Zato řeka Svratka, která pramení na Vysočině ve Žďárských vrších, nese jméno germánského původu. V jeho základu je nejspíš přídavné jméno swarta – „černá, tmavá“ (srovnej se současným německým schwarze). Každá řeka protéká

krajinou se specifickým geologickým podložím, které může výrazně ovlivnit kvalitu vody a třeba i její barvu. Voda ve Svratce se dávným obyvatelům Moravy jevila asi jako tmavá, možná kvůli bahnitým příměsím, které jsou zjevné i v případě několika českých Černých potoků. Naopak Bílé potoky se vyznačovaly vodou čirou, nezakalenou, podobně jako voda v několika českých Bílinách.

Bez fantazie to nejde ani ve vědě Mít fantazii je potřeba i ve vědě, a v etymologii dvojnásob. Hranicí každého fantazírování jsou však i zde ověřitelná fakta. Původ jmen našich řek objasníme ještě víc, když se nám podaří účelně zkombinovat poznatky o způsobu života a pohledu na svět u takzvaných primitivních lidských společenství s daty z obecné psychologie člověka, sociologickými a historickými fakty, ale také s výsledky bádání ve vědách přírodních. Pak bude víc jasno například i v tom, zda je v řece Moravě zakletý kůň, nebo není. Ondřej Bláha foto: autor

45

VOdNÍ KVÍz Pokud jste pozorně četli, nebude pro vás těžké správně opovědět na všechny následující otázky. Jestliže se vám to nepodaří, nalistujte patřičnou stránku a zjistěte, jaká je správná odpověď. Co se stane, když budeme pít příliš mnoho vody? a) nic b) může dojít až k „otravě“ vodou c) začneme se pravidelně pomočovat Dokáže delfín spát? a) nikdy nespí b) ano, ale jen jednou polovinou mozku c) stává se, že usne, ale pak se utopí

JAK VzNiKÁ SLOVOTVOrNé HNÍzdO Nejdůležitějším způsobem, jakým jazyk rozvíjí a obohacuje svou slovní zásobu, je tvoření slov. Nejrozšířenějším způsobem tvoření slov v češtině je takzvané odvozování (derivace): nové slovo vzniká na základě slova již existujícího, a to změnou jeho stavby přidáním nějaké části se zobecněným slovotvorným významem. Například voda + -ák = vodák. Přípona -ák nese zobecněný význam, který lze charakterizovat jako osoba vykonávající nějakou činnost spjatou s významem podstatného jména, od kterého se odvozuje. 46

Mezi oběma slovy existuje vztah, který se cizím slovem označuje fundace: to znamená, že jedno slovo se zakládá na slově druhém. Na tomto vztahu je pak budováno celé slovotvorné hnízdo, v němž je slovotvorný vztah vždy mezi dvěma sousedními členy. Takové hnízdo má podobu jakéhosi pavouka – malou ukázku najdete výše. Božena Bednaříková

Co jsou halofytní rostliny? a) rostliny, které snášejí slanou vodu b) takové rostliny neexistují c) rostliny, které nedokáží vyrábět chlorofyl ze slunečního světla Při jaké teplotě vyvěrají ze země běžné vodní prameny? a) 4 oC b) 15 oC c) 1 oC Může se člověk ve velké nouzi napít svěcené vody? a) ne, bylo by to znesvěcení b) ano, pokud mu hrozí, že zahyne žízní c) ano, ale nejdřív musí kněz vodu odsvětit

Jak zpodobnil vodu italský malíř Giuseppe Arcimboldo? a) použil vodové barvy b) polil hotový obraz vodou c) portrét vody složil z obrázků mořských plodů Jsou slova podvodník, závodník, úvodník odvozeninami od slova voda? a) ne b) ano c) ne, voda je odvozena od nich Kde pramení řeka Morava? a) v Krkonoších b) v Beskydech c) na Králickém Sněžníku Kolik vody obsahují lidské kosti? a) 44 procent b) 7 procent c) 22 procent Který z následujících objevů není připisován Archimédovi? a) metoda řešení problému pomocí tzv. myšlenkového experimentu b) parní stroj c) objem koule vepsané do válce se vždy rovná dvěma třetinám objemu válce (jej) 47

Milí čtenáři, druhé číslo časopisu FORTe chystáme už na začátek příštího školního roku. A vzhledem k tomu, že UNESCO vyhlásilo rok 2013 Rokem matematiky na planetě Zemi, bude zasvěceno právě tomuto vědnímu oboru. Mnozí z vědců se domnívají, že matematika není věda, nýbrž metoda; není tedy lidským vynálezem, ale existuje nezávisle na člověku. Matematické zákonitosti nalézají vědci všude: v zemských geofyzikálních i biologických procesech, v meteorologii, v astronomii, stejně tak v ekonomice, zemědělství, dopravě. A dokonce i v hudbě. Těšte se proto na 2. číslo časopisu FORTe, protože právě o matematice v něm najdete mnoho zajímavých článků z nejrůznějších vědních oborů. A přivítáme také vaše nápady, připomínky, podněty, nebo dokonce příspěvky. Na adresu [email protected] můžete psát o tom, co se vám líbilo (či nelíbilo) v prvním čísle, a taky o tom, co byste rádi našli v čísle druhém. Potěší nás, když se do přípravy dalšího čísla aktivně zapojíte! Vaše redakce FORTe – populárně-vědecký časopis Redakce: Zita Chalupová (jej), Martina Šaradínová (srd), Martina Vysloužilová (vys). Ilustrace: Ondřej Plachký, Jakub Plachký, Helena Fadrná. Neoznačené fotografie: sxc. Foto na obálce: Robert Mročka. Layout a sazba: Radim Měsíc. Náklad: 3000 ks. Kontakt: [email protected], www.popup.upol.cz. Vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci 2013. Časopis FORTe vznikl díky podpoře projektu Univerzita Palackého – centrum vědy pro všechny CZ.1.07/2.3.00/35.0011

48