JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér Tanečního a pohybového divadla a výchovy
POPULARIZACE LIDOVÉHO TANCE FORMOU AEROBNÍHO CVIČENÍ Bakalářská práce
Autor práce: Lenka Fučíková Dis. Vedoucí práce: Mgr. Ivana Kloubková Oponent práce: MgA. Hana Litterová
Brno 2016
Anotace Cílem bakalářské práce je popularizace lidového tance. Práce je teoretickým podkladem k souboru lekcí, které v sobě spojují prvky aerobního cvičení a lidového tance. V práci je charakterizováno aerobní cvičení společně se zásadami jeho příznivého působení na organismus s následným zaměřením na lidový tanec, jeho základní principy a techniku. Prostřednictvím navržené metodiky jsou dále tyto zákonitosti propojeny a aplikovány v ukázkové lekci, která je již aerobním cvičením na bázi lidového tance.
Annotation The aim of the bachelor thesis is popularization of folklore dances. This thesis is a theoretical basis for a set of lessons, which combines elements of aerobic exercises and folklore dances. The work characterizes an aerobic workout, together with principles for its beneficial effects on body, next the work focuses on folklore dances, their basics and techniques. Using the proposed methodology these principles are interconnected and applied in a sample lesson, which is an aerobic workout based on folklore dances.
Klíčová slova Pohybová lekce, aerobní cvičení, umění, lidový tanec, pohybové principy, folklór, tradice.
Keywords Movement lesson, aerobic exercise, art, folklore dances, principles of movement, folklore, tradition.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Ivany Kloubkové. Další informace mi poskytli Mgr. Jitka Šafaříková, Mgr. art. Stanislav Marišler, ArtD. Uvedla jsem všechny literární prameny a publikace, ze kterých jsem čerpala.
V Brně, dne 29. května 2016
Lenka Fučíková
Poděkování Za pomoc při vypracování diplomové práce bych touto cestou ráda poděkovala Mgr. Ivaně
Kloubkové,
Marišlerovi, ArtD.
Mgr.
Jitce
Šafaříkové
a
Mgr.
art.
Stanislavu
Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................... 7 1
CHARAKTERISTIKA AEROBNÍHO CVIČENÍ .................................................................. 9 1.1 AEROBIK................................................................................................................................... 9 1.1.1 Zdroje energie pro fyzickou činnost ............................................................................. 10 1.2 ZPŮSOBY KRYTÍ ENERGETICKÝCH POŽADAVKŮ ...................................................................... 10 1.2.1 Alaktátový anaerobní (fosfátový) systém ...................................................................... 10 1.2.2 Anaerobní laktátový systém .......................................................................................... 10 1.2.3 Aerobní systém ............................................................................................................. 11 1.2.4 Tepová frekvence .......................................................................................................... 11 1.2.5 Předpoklad pro pozitivní působení aerobních aktivit ................................................... 11 1.2.6 Frekvence ..................................................................................................................... 12 1.2.7 Intenzita ........................................................................................................................ 12 1.2.8 Trvání ........................................................................................................................... 12 1.2.9 Typ pohybové aktivity ................................................................................................... 12 1.3 SKLADBA LEKCE ..................................................................................................................... 12 1.3.1 Rozcvičení..................................................................................................................... 12 1.3.2 Hlavní část.................................................................................................................... 13 1.3.3 Zklidnění ....................................................................................................................... 13 1.3.4 Posilování ..................................................................................................................... 13 1.3.5 Protažení ...................................................................................................................... 14
2
POHYBOVÉ PRINCIPY V TECHNICE LIDOVÉHO TANCE ......................................... 15 2.1 LIDOVÝ TANEC A JEHO CHARAKTERISTIKA ............................................................................. 15 2.1.1 Anonymita..................................................................................................................... 15 2.1.2 Kolektivnost .................................................................................................................. 15 2.1.3 Individualita ................................................................................................................. 15 2.1.4 Improvizace .................................................................................................................. 15 2.2 HISTORICKÝ VÝVOJ ................................................................................................................ 16 2.3 SOUČASNOST .......................................................................................................................... 17 2.4 POHYBOVÉ PRINCIPY .............................................................................................................. 18 2.5 SLOŽKY A STRÁNKY LIDOVÉHO TANCE ................................................................................... 19 2.5.1 Složka časová (kinetická) ............................................................................................. 19 2.5.2 Složka pohybová (plastická) ......................................................................................... 19
3
PROJEKT FOLKY POLKY ................................................................................................... 20
4
AEROBNÍ CVIČENÍ NA BÁZI LIDOVÉHO TANCE ........................................................ 21 4.1 NÁZVOSLOVÍ .......................................................................................................................... 22 4.1.1 Části těla ...................................................................................................................... 22 4.1.2 Pozice ........................................................................................................................... 22 4.1.3 Pohyby .......................................................................................................................... 23 4.1.4 Pérování ....................................................................................................................... 26 4.2 ROZDĚLENÍ POZIC A POHYBŮ .................................................................................................. 26 4.2.1 Rozdělení pozic a pohybů z hlediska zapojení částí lidského těla ................................ 26 4.2.2 Hlava ............................................................................................................................ 26 4.2.3 Trup .............................................................................................................................. 27 4.2.4 Paže .............................................................................................................................. 27 4.2.5 Nohy ............................................................................................................................. 27 4.3 ROZDĚLENÍ POHYBŮ Z HLEDISKA ZÁTĚŽE .............................................................................. 28 4.3.1 Motivy kročné ............................................................................................................... 28 4.3.2 Motivy skočné ............................................................................................................... 28 4.4 ROZDĚLENÍ Z HLEDISKA PŘENÁŠENÍ VÁHY ............................................................................. 29 4.4.1 Střídavé přenášení váhy z jedné DK na druhou ........................................................... 29 4.4.2 Pohyb proveden s váhou na jedné DK.......................................................................... 29 4.4.3 Váha rozložena na obou dvou DK ................................................................................ 29 4.4.4 Váha přeměněna principem P-L-P ............................................................................... 30 4.5 POSTAVENÍ TĚLA .................................................................................................................... 30
5
LEKCE AEROBNÍHO CVIČENÍ NA BÁZI LIDOVÉHO TANCE ................................... 31 5.1 SKLADBA LEKCE ..................................................................................................................... 31 5.1.1 Rozcvička ...................................................................................................................... 31 5.1.2 Hlavní část.................................................................................................................... 31 5.1.3 Zklidnění ....................................................................................................................... 32 5.1.4 Posilování ..................................................................................................................... 32 5.1.5 Taneční vazba ............................................................................................................... 32 5.1.6 Protažení ...................................................................................................................... 33 5.1.7 Hudební doprovod ........................................................................................................ 33 5.1.8 Osobnost pedagoga ...................................................................................................... 34 5.1.9 Metoda učení variací .................................................................................................... 35
6
UKÁZKOVÁ LEKCE .............................................................................................................. 36 6.1 ROZCVIČENÍ 6-10 MINUT ........................................................................................................ 36 6.1.1 Skladba: Carolina, Electric Gypsyland- BPM 81 ........................................................ 36 6.1.2 Skladba: Radu Ille - A-a Beu Oamenii Buni- BPM 97 ................................................. 36 6.1.3 Skladba: Židovské písně- Klezmer – BPM 125............................................................. 37 6.2 HLAVNÍ ČÁST 20- 30 MINUT.................................................................................................... 37 6.2.1 Skladba: Tu Romaine, Ghetto Blasters – BPM 124 ..................................................... 37 6.2.2 Skladba: L Homme Qui Boit, Mahala Rai Banda – BPM 135 ..................................... 37 6.2.3 Skladba: Klaňačka, Všetečníci – BPM 113 .................................................................. 37 6.2.4 Skladba: Track 11, Rumunski Cigane – BPM 135 ....................................................... 38 6.2.5 Skladba: Batraneasca ii de jucat ,Simona Mazare – BPM 120.................................... 38 6.2.6 Skladba: Kolomyjka Nowa, Orkiestra p. w. sw. Mikolaja – BPM 161 ......................... 38 6.3 ZKLIDNĚNÍ 4 – 7 MINUT .......................................................................................................... 38 6.3.1 Skladba: Mustt Mustt, Nusrat Fateh Ali Khan – BPM 080 .......................................... 38 6.4 POSILOVÁNÍ 5 – 10 MINUT ...................................................................................................... 39 6.4.1 Skladba: Marhaňská-a-Bašistovská – BMP 127 .......................................................... 39 6.5 TANEČNÍ VAZBA 5 – 10 MINUT................................................................................................ 39 6.5.1 Skladba: Aj, Javorník, Javorník, Cimbálová muzika Jasénka ...................................... 39 6.6 PROTAŽENÍ 3 – 7 MINUT.......................................................................................................... 39 6.6.1 Skladba: Židovské písně, Klezmer BPM 98, 111 .......................................................... 39
ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 40 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 41 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................... CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA.
Úvod Bakalářská práce pojednává o popularizaci lidového tance formou aerobního cvičení. Jedná se o teoretický podklad k souboru lekcí, které v sobě tyto prvky propojují. Téma bakalářské práce jsem si vybrala zejména proto, že mám k pohybu a lidovému tanci již od útlého dětství velmi blízký vztah. Chci proto tyto dva elementy propojit a nabídnout lidem aerobní cvičení, které má velice příznivý vliv na organismus a současně lidový tanec, jež vychází z přirozenosti člověka a skrývá se v něm nekonečná radost z pohybu. Během studia na taneční konzervatoři jsem se seznámila s většinou tanců Čech, Moravy a zemí karpatského oblouku, které jsem následně jako tanečnice Vojenského uměleckého souboru Ondráš prezentovala na scéně. Díky odbornému vedení a vynikajícím pedagogům jsem se naučila také metodické postupy učení všech těchto tanců i s jejich charakterovými specifiky a rozhodla se tyto dovednosti a vědomosti předávat dále. Další zkušenosti jsem získala za svého působení v profesionálním tělese Slovenského ľudového uměleckého kolektivu (dále SĽUK). Kromě taneční a scénické praxe mně na Slovensku zaujal přístup k folklóru a tradici, který je velice aktuální a kreativní. Nejvíce mě oslovil projekt, který pod hlavičkou SĽUKu pořádal jeho umělecký vedoucí Mgr. art. Stanislav Marišler, ArtD. Projekt s názvem Folky Polky propojoval prvky kondičního cvičení s lidovým tancem a tím ho zpřístupňoval široké veřejnosti. Po několika konzultacích s Marišlerem jsem se rozhodla ideou inspirovat a popularizovat takto lidový tanec také u nás a zároveň ho obohatit o několik prvků. Těmi jsou především využití tanců etnografických oblastí Moravy a rozšíření cílové skupiny o starší generaci, která vyhledává kondiční pohybovou aktivitu a zároveň má k lidovému tanci a hudbě kladný vztah. Cíle práce: 1. Získat dostatečné množství informací a podkladových materiálů. 2. Utřídit získané materiály, shrnout je a začlenit do kapitol. 3. Zahrnout do práce vlastní poznatky a zkušenosti s kondičním cvičením a lidovým tancem. 4. Zpracovat názvosloví a vytvořit tabulkový přehled pojmů. 5. Vytvořit, sepsat a natočit ukázkovou lekci. 7
Práce je členěna následovně: v první kapitole se podrobně věnuji charakteristice aerobního cvičení. Objasňuji, jaké zdroje tělo využívá pro fyzickou činnost a jaké jsou způsoby krytí těchto energetických požadavků. Dále jsou vysvětleny pojmy aerobní systém, aerobní pásmo a maximální tepová frekvence, současně s předpoklady pro pozitivní působení aerobních aktivit (aerobiku) na organismus, které jsou pro účely této práce podstatné. Poté je pozornost změřena na skladbu lekce aerobiku, s popisem jednotlivých bloků. V další kapitole je specifikována lidová kultura, pojem folklór a lidový tanec, který je popsán v historickém kontextu. Poté jsou vylíčeny jeho základní pohybové principy a terminologie. Následuje kapitola, která stručně popisuje vznik projektu Folky Polky v Bratislavě a je doplněna o citace zakladatele Stanislava Marišlera. Stěžejní je potom kapitola pojednávající o aerobním cvičení na bázi lidového tance. Ta se týká samotného návrhu teoretického podkladu k souboru lekcí. Líčí jejich skladbu s popisem jednotlivých bloků, specifikuje základní postavení těla, hudební doprovod, osobnost pedagoga a také metody učení, které jsou v lekci využívány. Vytvořen je také seznam pojmů a prostřednictvím navržené metodiky jsou všechny získané poznatky aplikovány v ukázkové lekci, která je již aerobním cvičením na bázi lidového tance. Práce je doplněna o videozáznam na DVD.
8
1 Charakteristika aerobního cvičení Aerobní cvičení je taková pohybová aktivita, která stimuluje činnost srdce a plic a vede ke zvýšené spotřebě kyslíku (řecky aér). Má příznivý vliv na naše zdraví, zlepšuje činnost kardiovaskulárního systému a zároveň je jednou z možností boje proti civilizačním chorobám, jako je obezita, diabetes atd. [Jarkovská, 1985, Cooper, 1983]. Aerobní aktivita je jedním z elementů tělesné zdatnosti, která je tvořena několika komponenty, jako jsou svalová síla, svalová vytrvalost, flexibilita a koordinace. Aerobní cvičení má mnoho podob, jako například cyklistika, běh, veslování apod. My si blíže popíšeme jednu z jeho forem, a to tzv. aerobik, který je vytrvalostním cvičením při hudbě, využívajícím prvky kondiční a rytmické gymnastiky.
1.1 Aerobik Na rozvoji této aktivity má zásluhu dr. Kenneth H. Cooper, který ve své knize Aerobní cvičení pojednává o prospěšnosti tohoto cvičení pro organismus. V 70. letech pak na něj navazuje Jackie Sorensová, která aplikovala aerobní principy na moderní tanec a vzniká tak celosvětově proslulý program s názvem „Aerobik“. Během své existence prošel aerobik značným vývojem, kdy zpočátku využíval i zdravotně nevhodné principy, které přetěžovaly klouby a určité svalové skupiny. V 90. letech se aerobik profesionalizuje a v průběhu let se díky množství lékařských výzkumů stává zdravotně velice prospěšnou aktivitou, jejíž obliba přetrvává dodnes. Aerobik má v dnešní době tři výrazné proudy [Štěrbová, 2007]: a) Aerobik směřující ke kondičním formám. b) Aerobik směřující k „body and mind“. c) Aerobik směřující k tanečnímu pojetí. Na třetí z vyjmenovaných se v této práci zaměříme blíže. Obsahem tohoto typu lekcí jsou obtížné choreografie s řadou tanečních prvků, které vyžadují náročnější orientaci v prostoru a koordinaci práce paží a nohou. Taneční aerobik má mnoho podob, jako například Funk aerobik, Hip-hop aerobik, Country aerobik či Latinský aerobik. Abychom lépe porozuměli základním principům tohoto cvičení, je třeba si vysvětlit několik základních pojmů.
9
1.1.1
Zdroje energie pro fyzickou činnost
Lidské tělo potřebuje pro svoji činnost energii, kterou získáváme především z potravy. Pokud má dojít ke svalové kontrakci, musí tělo mít dostatek energie v odpovídající formě. Při veškeré pohybové aktivitě, využívají svaly energii vznikající štěpením kyseliny adenosintrifosforečné, neboli ATP. Ta je uložena ve svalových vláknech v limitovaném množství, takže pokryje pouze dvě až pět vteřin svalové práce ve vysoké intenzitě. Teprve v průběhu procesu zvaného resyntéza, získáváme další potřebnou energii. K tomu tělo využívá tři látkykreatinfosfát (CP), glukózu (cukr), lipidy (tuky) a proteiny (bílkoviny). Obnova ATP může probíhat za přítomnosti kyslíku (aerobně) nebo bez jeho přítomnosti (anaerobně). Proti jednomu aerobnímu systému stojí dva typy anaerobního, a to alaktátový anaerobní systém a laktátový anaerobní systém.
1.2 Způsoby krytí energetických požadavků Energetické požadavky jsou kryty třemi způsoby, které si blíže popíšeme. 1.2.1
Alaktátový anaerobní (fosfátový) systém
Tento způsob uvolňování potřebné energie probíhá v kyslíkovém deficitu a bez vzestupu kyseliny mléčné (laktát). Zdrojem pro tento proces jsou převážně cukry, jejichž zásoby jsou uloženy ve svalech a játrech. Získání energie tímto způsobem je velmi rychlé, ale její zásoba vydrží jen 10-15 sekund práce prováděné maximální intenzitou. Využitelnost laktátového anaerobního systému je zejména při rychlostních a silových disciplínách. Zpětné doplnění zásob při úplném vyčerpání je za 2-3 minuty, u trénovaných jedinců o něco dříve. 1.2.2
Anaerobní laktátový systém
Tento systém nastupuje po vyčerpání prvního ze zmíněných a uplatňuje se v situacích, kdy je intenzita zatížení téměř maximální. Koncovým produktem tohoto systému je tvorba laktátu, který okyseluje organismus a poškozuje buňky. Výsledkem je bolest a únava svalů. Celková kapacita tohoto systému je při maximálním výkonu kolem 1-2 minuty. Doba regenerace je něco mezi půl až třemi hodinami, podle trénovanosti jedince.
10
1.2.3
Aerobní systém
Aerobní systém zajišťuje energii na extrémně dlouhou dobu a také zabezpečuje téměř všechnu energii pro každodenní činnost. Oproti předešlým systémům se vyznačuje relativně dlouhou aktivací, kdy maximální intenzita nastupuje až po 2-3 minutách, ale kapacita je obrovská. Dochází zde k přeměně (spalování) živin na energii. Hlavním palivem pro výkon jsou cukry, tuky a výjimečně i bílkoviny. Podstatný je také fakt, že tvorba laktátu a jeho následné odbourávání je v dynamické rovnováze. Tento systém je dominantní při pohybových aktivitách vytrvalostního charakteru, které trvají déle než 3 minuty. Tvora ATP probíhá za dostatečného přísunu kyslíku. Kyslík je dodáván namáhaným svalům pomocí krevního oběhu a s tím souvisí také činnost srdce a jeho tepová frekvence. 1.2.4
Tepová frekvence
Za aerobní považujeme takové aktivity, při kterých se pohybujeme v aerobním pásmu. To znamená, že tepová frekvence se pohybuje mezi 60 a 80 procenty maximální tepové frekvence- TFmax. Vypočítat naši TFmax můžeme přibližně stanovit podle vzorce [Bartůňková, 2006]: TFmax = 220 - věk Naše maximální tepová frekvence je tedy ovlivněna především věkem. 1.2.5
Předpoklad pro pozitivní působení aerobních aktivit
Aerobní cvičení má pozitivní vliv na naše zdraví a zlepšuje činnost srdce. Jedním z předpokladů pro příznivé působení aerobních aktivit na organismus, je dodržení následujících čtyř základních podmínek, tzv. FITT [Blahušová, 1995], které jsou ve vzájemném propojení:
F – Frekvency (frekvence) I – Intensity (intenzita)
T – Time (trvání)
T – Type (typ)
11
1.2.6
Frekvence
Frekvence nám určuje, jak často bychom měli aerobní aktivitu provádět, aby byla pro náš organismus přínosná. Podle odborníků, bychom měli tento typ pohybu zařadit do režimu aspoň třikrát týdně. Důležitá je především pravidelnost. 1.2.7
Intenzita
Tento faktor určuje náročnost pohybu a zároveň jej definuje. Hovoříme-li tedy o aktivitě aerobní, musíme se zaměřit především na tepovou frekvenci. Ta by se měla pohybovat v aerobním pásmu, to znamená, že organismus pracuje aerobně. Příliš nízká intenzita nevyvolává v organismu potřebné adaptační změny a příliš vysoká intenzita trénuje organismus na krátkodobý anaerobní výkon. 1.2.8
Trvání
Jedná se o délku trvání aerobní činnosti. Aby byla aktivita zdraví prospěšná a rozvíjela všechny základní principy, je nutné udržet intenzitu a tep v daném aerobním pásmu aspoň 15-20 min. Nejlépe však mezi 20-30 minutami. 1.2.9
Typ pohybové aktivity
Volba pohybové aktivity je ovlivněna řadou faktorů, jako je věk, osobní cíl či zdravotní stav.
1.3 Skladba lekce Všechny lekce aerobiku mají podobný scénář. Doba trvání je většinou šedesát minut, v některých případech devadesát. Vždy je doprovázena hudbou, která má pravidelnou formu a její tempo se udává v BPM, což je zkratkou pro „beats per minute“ (údery za minutu). Hodina se skládá z předem určených bloků, jejichž struktura vyplývá z cíle, kterého chceme lekcí dosáhnout. Mezi obecné cíle aerobiku patří rozvoj svalové vytrvalosti, zlepšení fyzické kondice díky tréninku srdečněcévního a dýchacího systému, rozvoj pohybové koordinace a obratnosti a díky uvolňování endorfinu má pozitivní dopad také na psychiku člověka. 1.3.1
Rozcvičení
Úvodní část lekce, často nazývaná anglickým termínem – warm up, by měla trvat něco mezi šesti a deseti minutami. Úkolem tohoto bloku je zahřát a rozhýbat celé 12
tělo, nastartovat srdečně- cévní systém a prohloubit dech. Připravujeme tak tělo na následující vyšší zátěž. V průběhu zahřívání se v těle aktivuje nervový systém, zvýší se přívod kyslíku ke svalům a zlepší se tak nervosvalová rovnováha a elasticita svalů a šlach. Součástí rozcvičení by mělo být také krátké dynamické protažení všech hlavních svalových skupin, které slouží jako prevence zranění během následujícího cvičení. Prvky, které se při warm up využívají, jsou pomalého tempa, prováděné v malém rozsahu a koordinačně by měly být ne příliš náročné. Rychlost hudby se pohybuje v rozmezí 130–135 BPM. Neměli bychom opomíjet správné postavení těla a v úvodní části lekce na něj klást zvýšený důraz. 1.3.2
Hlavní část
V úvodní části lekce jsme nastartovali srdečně-cévní systém a postupně zvýšili srdeční tep. Během hlavní části, zvané aerobik, usilujeme především o udržení tepové frekvence v aerobním pásmu, tedy mezi šedesáti a osmdesáti procenty tepového maxima. Aby byl aerobik efektivní, je nutné v tomto pásmu setrvat alespoň patnáct minut, ideálně však dvacet a více. V tomto bloku již přistupujeme k učení náročnějších
choreografií,
kombinujeme
různé
koordinační
úrovně
prvků
a metodicky postupujeme od jednodušších ke složitějším. Rychlost hudby by se měla pohybovat od 135 do 155 BPM a zůstává buď po celou dobu stejná, nebo se stupňuje, čímž narůstá také intenzita cvičení. 1.3.3
Zklidnění
Zatímco rozcvičení je ve většině pohybových aktivit běžné, často se zapomíná na to, že organismus je potřeba po velké zátěži i náležitě zklidnit. Při aerobiku tvoří zklidnění (cool down) neoddělitelnou část. Čím delší je hlavní část, tím delší musí být také zklidnění, které nám zajišťuje postupné snížení tepové frekvence, zpomalení dechu a přiměřenou cirkulaci krve zpět ke kosterním svalům, srdci a mozku. Délka trvání je individuální, většinou však kolem deseti minut. Využíváme pomalých aerobních prvků a statického strečinku, který pomáhá předejít pozdější ztuhlosti a bolestivosti svalů. Maximální rychlost hudby by měla být 130 BPM. 1.3.4
Posilování
Tento blok by měl být součástí každé lekce aerobiku, protože má řadu příznivých účinků, jako jsou: 13
zvýšení svalové síly a vytrvalosti, zvětšení velikosti svalových vláken, zesílení pevnosti šlach a vazů, správné držení těla, odstranění svalových dysbalancí. Většinou se jedná o posilovací cviky s váhou vlastního těla. Délka trvání je něco mezi deseti a třiceti minutami. Principem posilování je vlastně přetěžování svalů, které má účinek tehdy, jsou-li svaly zatěžovány více, než na co jsou zvyklé. Způsob posilování si lze zvolit mezi statickým tj. tah nebo tlak určité svalové skupiny proti pevnému předmětu, ve kterém setrváme šest až osm vteřin, nebo dynamickým svalová kontrakce, jejímž výsledkem je pohyb celého pohybového aparátu nebo jeho částí. Posilování by mělo být doprovázeno pomalejší hudbou kolem 125-135 BPM. 1.3.5
Protažení
Na závěr každé cvičební lekce aerobiku zařazujeme strečink, neboli protahovací cvičení svalů, které byly v předchozích částech hodiny specificky posilovány. Do strečinkové části patří dechová, relaxační a kompenzační cvičení. Někteří instruktoři vkládají do závěrečného strečinku cviky pro správné držení těla. Protažení by mělo probíhat v klidném prostředí, v příjemné poloze, mělo by být doprovázeno pomalou, uklidňující a příjemnou tišší hudbou, abychom lépe navodili stav relaxace.
14
2 Pohybové principy v technice lidového tance Tato kapitola je věnována lidovému tanci, jeho charakteristice a základním pohybovým principům, které se v technice lidového tance využívají.
2.1 Lidový tanec a jeho charakteristika Tradiční lidový tanec je pohybové umění, které je společně s uměním hudebním a výtvarným jedním z nejstarších a nejsilnějších lidských projevů, ve kterém se mísí přirozená radost z pohybu s touhou jedince po sebevyjádření. Lidový tanec patří do tradičního kulturního bohatství každé země a je nutné ho chápat v jeho celkovém kontextu. Lidová kultura vznikala především v lidových vrstvách obyvatelstva, leckde však jeho obsahovou a formální stránku zasáhly také vlivy městské a šlechtické kultury. Tanec, společně s lidovou slovesností, písněmi, hudbou, divadlem a tradicemi, spadá do nehmotné (duchovní) lidové kultury, nazývané folklór. Lidový tanec je ukázkou jednoty folklóru, projevující se ve vyváženém spojení múzických složek. Základními znaky tradiční kultury jsou: anonymita, kolektivnost, individualita a improvizace. 2.1.1
Anonymita
Lidoví umělci zůstávají většinou trvale neznámí, autoři nepokládají za nutné, aby se o jejich počinech hovořilo či psalo. 2.1.2
Kolektivnost
Kolektiv nápad zhodnotí, pokud je schválen a akceptován, dále se formuje a vyvíjí. Teprve po jeho přijetí společností (se kterou musí být v souladu), se stává hodnotným dílem. 2.1.3
Individualita
Každý jedinec je jiný, do díla vkládá vlastní invenci podle své zdatnosti, věku a temperamentu, a tak je každý výsledek lidového projevu originální. Přesto však nevybočuje ze základního modelu, který je v souladu se společností. 2.1.4
Improvizace
Přesná podoba tance či písně není předem určena. Jednotlivec se vyjadřuje podle svého momentálního fyzického a psychického rozpoložení. 15
2.2 Historický vývoj Od nepaměti byl tanec projevem lidské pospolitosti a patřil mezi základní prostředky lidské komunikace. Reflektuje proto mimo jiné názory určité komunity na společenský život, tělesnost a mezilidské vztahy, které se v tanci zrcadlí. Tanečník prostřednictvím rytmických pohybů a gest může vyjadřovat své bezprostřední, aktuální pocity a pohnutky. Lze tedy hovořit o tom, že je v lidové kultuře zhmotněna atmosféra historických dob a prostředí, v nichž vznikala a je tak možné z ní vyčíst nepsané dějiny jejích nositelů, kterými byli v minulosti především rolníci, pastýři a řemeslníci. Společně s písněmi provázel tanec všechny důležité události v životě člověka od jeho narození až po smrt a ztělesnili se v nich proto nejsilnější emoce, které toužil lid ve své umělecké tvorbě vyjádřit. Na výslednou podobu tance má mimo jiné vliv také podoba oděvu a obuvi, tedy kroje, který dává tanci specifický charakter. Tradiční lidový tanec je nutné chápat jako živý a proměnný organismus, který se neustále formuje a prochází vývojem. Pohybový repertoár vznikal jako výsledek vrstvení a prolínání jednotlivých období, během nichž se mísily různé kultury a etnická prostředí, která se navzájem ovlivňovala a prolínala. Přestože tanec od pradávna tvořil neoddělitelnou část společenského života a významně se také podílel na rozvoji kultury hudební, zůstal pro studium lidové kultury pramenem nedoceněným. To zapříčinila především obtížnost při zachycování bezprostřední interpretace tanců, nesnadná technika zápisu a složitá synkretická povaha, která ovlivňuje a často zkresluje náhled na tanec. Proto se taneční folkloristika jako samostatný obor vyvíjela s velkým zpožděním. Za počátek skutečné pramenné literatury můžeme považovat teprve sběry z poslední třetiny 19. století. Plné rozvinutí studia lidových tanců předpokládá bádání nejen choreografické ale i muzikologické. V souvislosti s hudebním vývojem rozlišujeme více historických období tradičního lidového tance. Materiály nabízí rozdělení lidových tanců na tance obřadní a zábavní. Čím starší je období, z kterého lidové projevy pocházejí, tím jsou těsněji svázány s průběhem života a s koloběhem v rámci zemědělsko-pasteveckého kalendáře a mají tedy ráz výslovně obřadní, až magický. Spolu s množstvím jiných praktik tvořily tance soustavu obřadů, jež měly zajistit obživu, tedy převážně úrodu plodin. Jedním 16
z příkladů jsou masopustní skoky, jimž se připisoval vliv na růst hospodářské vegetace - čím výš jedinec vyskočil, tím vyšší byla úroda lnu či konopí. Dále k obřadním tancům řadíme chorovody, související především s oslavami slunovratu či maskované fašankové průvody, kde masky znázorňují dobré a zlé démony a také symboly plodnosti. Plodnostní symbolika byla v tancích obsažena hojně a často měly tyto tance erotický ráz. S tím souvisí také mužské tance, které měly ukázat sílu a obratnost jedince. Vlivem civilizačního vývoje se tanec a hudba stále více stávají citovým a duchovním vyjádřením jedince a do popředí se dostávají prvky společensko-zábavní. Do dalšího období spadají tance rolnické kultury, kam řadíme taneční kola a tance párové (vířivé), následují tance kultury pastýřské a zbojnické, např. odzemky. Stále více se do popředí dostává také estetické hledisko a subjektivní prožitek jedince při tanci a funkce lidového tance se stále mění. Novějším druhem jsou pak tance typu uherského, jako je improvizovaný mužský taneční projev - verbuňk, který vzešel z původních vojenských tanců, které se tančily při odvodech (verbování) mužů na vojnu, a také párové čardáše. Nejmladší vrstvou tradičních lidových tanců jsou pak tance typu západoevropského, jimiž jsou valčíky, polky a mazurky a také tance figurální. Na podobu lidového tance má vliv také sociální a geografické prostředí, které určuje jeho intenzitu a dynamičnost a profiluje tak jakýsi jeho dialekt neboli charakter.
Podle
toho
můžeme
lidové
hudebně
taneční
umění
členit
do etnografických oblastí a regionů.
2.3 Současnost V dnešní době rozlišujeme několik přístupů k práci s tradičními tanečními motivy. A to od snah o plné zachování autentičnosti pohybového materiálu, přes různé míry stylizace, až po autorský přístup k folklórním pramenům. Pohledy na tzv. autentické provedení lidového tance se v mnoha případech liší. Jedním z názorů, který prosazuje významný etnolog Oldřich Sirovátka je, že autentický, spontánní folklór lze najít pouze v přirozeném lidovém prostředí, neslučuje se s vysokým uměním a neobjevuje se ani pomocí masové komunikace. Autenticita bývá považována za primární existenci folklóru. Nacházíme ji pouze v pozadí kulturně-společenského dění a vyznačuje se osobním přístupem. Oživením folklórních jevů dochází ke změně původní funkce ve funkci zábavnou – vesnické tradice, zábavy [Novotná, 17
2008]. Z toho vyplývá, že jakoukoliv změnu originální předlohy lze již považovat za úpravu folklórního materiálu a tedy stylizaci či svévolnou uměleckou tvorbu. Stylizace má mnoho podob, jako například citace, úprava, inspirace, reprodukce či interpretace. V průběhu 20. století a převážně v poválečných letech se v souvislosti s rozvojem měst a průmyslu, začal lidový tanec z přirozeného prostředí vytrácet a zachován byl především díky existenci folklórních souborů. Mezi lety 1948 a 1989 pak vznikaly tzv. „soubory písní a tanců“, které byly majetkem státu a lidová kultura se tak stala poplatnou své době. Dnes se mladí lidé opět vracejí k tradicím. Někteří jsou členy folklórních souborů, jiní využívají lidové prvky jako inspirační zdroj pro svoji tvorbu. Každopádně se stále víc a víc lidí obrací k lidovému umění a zvyklostem, jelikož její odkaz je jednou z cest, jak si v dnešní době globalizace udržet pocit sounáležitosti a zakořenění v tradici naší národní kultury. Proto je tato práce, pojednávající o popularizaci lidového tance za využití principů aerobního cvičení, velice aktuální.
2.4 Pohybové principy Lidové tance vycházejí z přirozených funkčních pohybů lidského těla, a to z chůze, běhu, obratů, podupů, tlesků a jiných pohybů. Taneční pohyby mají svůj tvar, prostor, rytmiku, dynamiku a výraz. Do lidového tance náleží všechny složky lidového umění, které jsou spjaty s projevem hudebně-tanečním, jelikož v lidovém tanci je hudební projev nedílnou složkou projevu tanečního. Jeho uměleckou složkou jsou stylizované pohybymotivy. Taneční pohyb má svůj stylově a charakterově vyhraněný tvar, rytmus, metrum, dynamiku. Motiv považujeme za základní stavební jednotku lidového tance. Je součástí jeho pohybové struktury. Souhrn typických motivů určitého tance vytváří jeho pohybovou motiviku. Motivika tanců je vytvářena kroky všeobecnými a kroky speciálními. Osobitá gestika a jiné taneční pohyby (hlava, ramena, pánev) tvoří víceméně doprovodné taneční prvky, které dokreslují ráz a charakter určitého tance. [Bonuš, 1986]
18
2.5 Složky a stránky lidového tance Abychom mohli lépe definovat a poznat osobitý charakter lidových tanců, specifikujeme si nyní jeho složky a stránky. Podle Františka Bonuše ho dělíme na:
Složky - časová a pohybová, Stránky - rytmická, tempová, metrická, prostorová, dynamická, výrazová, stylová a charakterová, formální a stavební.
Každá složka je sestavena z některé z uvedených stránek. Nyní si je blíže popíšeme: 2.5.1
Složka časová (kinetická)
Je určena třemi stránkami- rytmickou, která je nejpodstatnější, dále pak stránkou tempovou (rytmus bez tempa neexistuje) a metrickou, na jejíž pevné ose se pohyb uskutečňuje. Rytmus je dán trváním fází jednotlivých tanečních prvků. 2.5.2
Složka pohybová (plastická)
Jak jsme již zmínili, v lidovém tanci je pohyb většinou výtvarně stylizován, proto je příhodné o této jeho složce hovořit jako o plastické. Patří sem zbylé komponenty, tedy dynamika, styl, charakter a výraz. Dynamika není dána pouze sílou zvukovou, ale určitou taneční výrazovostí a rázovitostí, určuje ji napětí v pohybu a celkový taneční projev. S tím souvisí taneční výrazovost, která se podílí na jeho stylizačním procesu a dotváří jeho charakter a styl. Výraz lze rozdělit na výraz celkový, který se uplatňuje především ve složce plastické a na výraz dílčí, například výraz obličeje taneční mimika. Pohybová stránka formální se týká celkového rozvržení formálního půdorysu taneční skladby, tzn. jejího vnějšího tvaru. Její vnitřní stavební řád je základním elementem určité tanečního kusu, struktura pohybová je základem formy choreografické. Vyrůstá nejen z osobitých stavebních rysů projevu pohybového, ale i hudebního, z polarity všech složek a stránek stavby hudební a taneční.
19
3 Projekt Folky Polky V této kapitole se věnuji projektu, který vznikl v roce 2012 v Bratislavě. Hlavní popud ke vzniku, dal současný umělecký vedoucí Slovenského ľudového umeleckého kolektívu (SĽUK) Mgr. art. Stanislav Marišler, ArtD. Původním záměrem bylo prostřednictvím SĽUKu uspořádat pravidelné tréninky pro veřejnost, které by probíhaly podobně jako kondiční tréninky většiny lidových tanečních těles. Stanislav Marišler, který byl ještě donedávna sám aktivním tanečníkem US Lúčnica, o tomto projektu říká: „Oslovili ma moji rovesníci s myšlienkou urobiť v SĽUK-u nejaký pravidelný tréning pre verejnosť, pretože oni by si ešte radi zatancovali, ale už nemajú ambíciu ísť na javisko, ani čas chodiť pravidelne do súboru a nechcú nacvičovať repertoár. Mali záujem len o akési "vybláznenie sa", chýbal im pocit pravidelného cvičenia, ktoré ešte do nedávna mali. A tiež chceli ešte tancovať folklór. Nápad nás zaujal, tak sme začali vymýšľať cvičenie, ktoré by obsahovalo prvky tradičného tanca, ale aj spĺňalo požiadavku "vyblázniť sa" a "zamakať si". Důležitým vývojovým stupněm projektu byla účast Stanislava Marišlera na workshopu s maďarským pedagogem lidového tance Petrem Lévanem, který mimo jiné hovořil o analýze tanečního pohybu. V rámci toho zmínil, že při studiu Labanova písma zjistil, že lidový tanec karpatské kotliny (Rumunsko, Moldavsko, Ukrajina, Maďarsko, Slovensko, Polsko a Morava) má všechny taneční motivy založené na pěti pohybových principech a jejich variacích a kombinacích. Jedná se především o práci s těžištěm a způsob přenášení váhy: z jedné nohy na druhou, z jedné nohy na jednu, ze dvou na jednu, ze dvou na dvě, přeměna na principu P-L-P. Každou cifru, z libovolného regionu karpatského oblouku, je možné rozložit a analýzou určit, o který (nebo o kombinaci kterých) z pohybových principů z těchto pěti se jedná. To se tedy stalo jedním z cílů projektu - soustředit se na tyto čtyři základní pohybové principy a během lekcí je rozvíjet. Vznikl tak trénink, kdy některý lidový motiv zůstává v původní podobě a z některého je aplikován pouze jeho základ.
20
4 Aerobní cvičení na bázi lidového tance Tato kapitola je věnována samotnému teoretickému podkladu k souboru lekcí, které v sobě propojují principy aerobního cvičení a lidového tance. Idea projektu vznikla v Bratislavě, prošla značným vývojem a doposud neexistuje teoretický spis, který by podstatu tohoto netradičního spojení definoval. Tato práce je návrhem, jak tuto problematiku uchopit. V návrhu jsou aplikovány všechny výše uvedené zásady pro příznivé působení aerobních aktivit na organismus. Principy lidového tance jsou v lekci prezentovány bez regionálních a charakterových specifik. To znamená, že je z nich použit převážně pohybový základ. Výjimku potom tvoří závěrečná taneční vazba, která je krátkou prezentací autentického lidového tance. Cílovou skupinou je široká veřejnost bez zdravotního omezení, která vyhledává současně kondiční cvičení a taneční aktivitu. Skladba hodiny se do velké míry podobá lekcím tanečního aerobiku, a to jak délkou trvání- šedesát minut, tak jednotlivými bloky. V tomto typu aktivity se rozvíjí všechny komponenty fitness:
síla, vytrvalost, rovnováha- schopnost zůstat pod kontrolou tělesného pohybu, agilita- schopnost rychle měnit polohu nebo směr těla, kardiovaskulární indurace- vytrvalost kardiovaskulárního systému k vykonávání nepřetržité aktivity, rychlost, pružnost. Komponenty fitness jsou dále obohaceny o složky, které rozvíjí lidový tanec:
hudební cítění, muzikálnost a rytmičnost, tanečnost, rozvoj pohybové paměti, estetické cítění, práce s těžištěm, přirozenost pohybového projevu, výraz a práce s gestem.
21
4.1 Názvosloví Abychom mohli popsat pohybovou stránku lidového tance a správně vyjádřit všechny její náležitosti, je nutno se zmínit o terminologii užívané v této technice. Názvosloví a terminologie v technice lidového tance je poznamenána poměrně krátkodobým trváním lidového tance jako učebního oboru. V porovnání kupříkladu s tancem klasickým chybí řada exaktně vypracovaných metodik, které by směřovaly k jednotnosti jejich užití. Jedním z takových úskalí je i používaná terminologie, nezbytná k popisu techniky výuky. Dříve převládala terminologie tělovýchovná, později se přidalo francouzské názvosloví tance klasického, i přesto je však velice náročné vystihnout mnohotvárnost charakteru lidových tanců a proto se i v této práci budou vyskytovat vedle nejčastěji užívaných formulací i opisy a doplňky. [Šafaříková, 1982] V následujících odstavcích jsou uvedeny definice názvosloví, se kterými budeme v textu dále pracovat. 4.1.1
Části těla
Hlava Trup
Torzo - ramena, hrudník, břicho, záda a pánev.
Horní končetiny (HK)
Paže levá (PL), paže pravá (PP).
Dolní končetiny (DK)
Noha levá (NL), noha pravá (NP).
4.1.2
Pozice
Výchozí pozice
Základní pozice hlavy a trupu, vycházející ze základního postavení těla.
Připažení
Paže splývají podél těla, paže jsou v pozici měkce protaženy (platí i pro zbytek pozic paží, kde jsou nataženy).
Upažení poníž
Pozice mezi připažením a upažením, dlaně jsou otočeny dolů.
Široké vzpažení („V“ pozice)
Pozice mezi upažením a vzpažením, paže jsou ve tvaru „V“, dlaně směřují k sobě nebo vpřed.
Vzpažení
Paže směřují přímo nad ramena.
Předpažení
Paže jsou na šířku ramen před tělem, vodorovně se zemí, dlaně směřují k sobě, dolů nebo nahoru.
Ruce v bok
Přiložené dlaněmi, přiložené pěstmi, hřbety, prsty.
Ruce na kostrči
Ruce jsou překříženy na kostrči jedna přes druhou. 22
I. pozice
Souběžná (paralelní) – chodidla se dotýkají po celé délce/ pootevřená, polootevřená - paty se dotýkají sebe navzájem/ vtočená – špičky se dotýkají.
II. pozice
Souběžná (paralelní), pootevřená, polootevřená, vtočená / chodidla jsou od sebe vzdálena asi na šířku pánve, muži mohou mít pozici širší.
III. pozice
Souběžná (paralelní), pootevřená, polootevřená, vtočená / jedno chodidlo se dotýká druhého asi v polovině jeho délky.
IV. pozice
Souběžná (paralelní), pootevřená, polootevřená, vtočená / jedna noha je předkročena před druhou asi na délku jednoho chodidla.
V. pozice
Jedno chodidlo je postaveno před druhým, pata přední nohy překrývá palec zadní / pootevřená, polootevřená.
Přinožení
Odlehčená noha je přiložena vedla chodidla stojné nohy, a to buď plným chodidlem, polo špičkou nebo patou.
Přednožení
Odlehčená noha je předvedena před stojnou, leží na zemi nebo je zvednuta do různé výšky, a to buď s nataženým, nebo pokrčeným kolenem.
Unožení
Noha je unožena vedle stojné, platí stejné principy jako u přednožení.
Zanožení
Noha je zanožena vedle stojné, platí stejné principy jako u přednožení.
Sed snožmo
Paralelně, vytočeně.
Sed roznožmo
Paralelně, vytočeně.
Sed skrčmo
Paralelně, vytočeně.
Sed překážkový
Jedna noha je přednožena, druhá pokrčená v koleni, chodidlo směřuje vzad.
Sed kombinovaný
Jedna noha je přednožena, druhá pokrčena v koleni, chodidlo směřuje k vnitřnímu stehnu přednožené DK.
4.1.3
Pohyby
Předklon
Hlava nebo trup jsou předkloněny vpřed.
Záklon
Hlava nebo trup jsou zakloněny vzad.
Úklon
Hlava nebo trup jsou ukloněny vpravo nebo vlevo.
Otočení
Nějaká část těla je otočena směrem vpravo nebo vlevo.
Klony
Pohyby hlavy nebo trupu vpřed, vzad nebo do stran.
Rotace
Otáčení některé části těla.
Pohyby pánve
Pohyb vpřed, vzad, nahoru nebo dolů. 23
Pohyby ramen
Pohyb vpřed, vzad, nahoru nebo dolů.
Tlesky
Údery dlaní o sebe, nejčastěji prováděné před tělem, nebo nad hlavou, méně potom za tělem, pohyb využíván především jako rytmická ozdoba, či jako výrazové gesto.
Plesky
Údery dlaní o některou část těla.
Čapáše
Údery dlaní o nohu, většinou na lýtko či na stehno. Pohyb lze provést v přednožení, unožení nebo zanožení.
Luskání
Prudký skluz palce o prostředníček.
Kroky
Jako základní jednotka chůze je pohyb těla překračováním z nohy na nohu, znamená to tedy, že při kroku je vždy jedno chodidlo v kontaktu s podlahou. Opakováním kroků přecházíme do chůze, která představuje přirozený pohyb těla z místa i na místě.
Chůze
Je to nejjednodušší taneční krok. V tanci je vždy stylizována. Obměna chůze spočívá v různém způsobu našlapování (přes patu, celé chodidlo, špičku či po vnitřní nebo vnější straně chodidla) a pérování.
Běh
Představuje plynulý pohyb opakovanými přeskoky z nohy na nohu, obměny jsou předkopávání, zakopávání, zdvih kolen, atd.
Pato-špičkový, špičko- Základem je pérování nebo poskok na stojné noze a druhá provádí pohyby (cifry) buď na zemi, na zemi a ve vzduchu, patový nebo ve vzduchu. Poskok
Odraz z jedné a dopad na stejnou nohu, základem je spojení kroku a poskoku, nakročení je provedeno svrchu, má charakter mírného naskočení na polochodidlo. Poskokem lze provádět také skoky zkřižné.
Dvojposkok
Drobné poskoky, od kroku poskočného se liší pouze rytmicky- na jeden 2/4 takt připadnou dva dvojposkoky (tečkovaný rytmus). Pokud se tento prvek zakřižuje, vzniká zkřižný dvojposkok.
Podskok
Základ je stejný jako u poskoku, ale proveden je „podskok“ tj. prudký skluz vpřed, vzad nebo stranou. Tímto krokem lze provádět také kroky zkřižné.
Kroky zkřižné
Základem je zakládání nebo předkládání nohou. Jsou provedeny kročně, poskočně, dvojposkočně nebo podskočně.
Přeskok
Odraz z jedné nohy, dopad na druhou.
Seskok
Odraz z jedné nohy, dopad na obě nohy.
24
Skok
Odraz ze dvou, dopad na dvě nohy, ve výskoku mohou být nohy protažený nebo pokrčeny.
Cifry
Ozdobné pohyby odlehčené DK.
Figury
Krátká ustálená taneční variace.
Zvrty
Zvrtnutí jednoho nebo obou chodidel z jedné strany do druhé, možno provést na patě či na pološpičce.
Výpad
Výkrok vpřed do podřepu. Při pohybu se buď přenáší váha těla na vykročenou nohu, nebo se rozloží doprostřed mezi obě nohy.
Valašský
Pohybovým principem jsou tři vypérované, přešlapované nebo přeskakované kroky. Podle způsobu nakročení rozeznáváme valašský kročný a skočný. Lze provádět na místě i z místa. Podle toho, kam našlapujeme druhý krok, rozeznáváme: zanožovaný, přinožovaný, přednožovaný, unožovaný.
Trojdup, trojnatřasák
Základem jsou tři poskoky na jedné noze. Provedeme-li je s pevným akcentem až podupem vznikne krok trojdupový. Provedeme-li je s nátřesem, vznikne krok trojnatřasákový.
Čtyřdup, čtyřnatřasák
Jsou založeny na stejném principu jako předešlé 2 prvky, pouze podupy, či nátřesy jsou 4 na jedné noze. Tyto dva kroky se tančí pouze v sudém taktu.
Nahazovaný
Základem je pérování nebo poskok na stojné noze a druhá se přes pokrčení pokládá vpřed, následuje totéž druhou nohou.
Holubce příklepové (kabrioly
Odraz z jedné nohy, v letové fázi příklep nohy o nohu a dopad zpět na odrazovou DK.
Holubce srazné
Kroků s údery (sraz), proveden hladce (kročně), poskočně nebo skočně.
Treščaky
Zvrt odlehčených pat ze strany na stranu.
Suny
Suny patří do kategorie kročných motivů. Je to pohyb jedné nebo obou nohou z místa, přičemž chodidlo při pohybu neopouští podlahu. Jsou to kroky, kterými se tanečník pohybuje sunným způsobem po základně.
Krok přeměnný
Pohybová struktura má tři prvky: krok – přísun – krok. Je základem mnoha kroků speciálních.
Cval
Pohybovým základem je krok přísunný jednostranný, provedený cvalovým sunem buď s nadnesením, nebo nadskočením.
Dupy
Dupy mají v lidovém tanci několik funkcí. Zvýrazňují rytmickou osnovu tance, napomáhají členit taneční věty a zpřesňují závěry, dále v tancích dupavého charakteru jsou tanečními prvky, figurami a ciframi.
25
4.1.4
Pérování
Je součástí všech tanečních kroků a podstatnou měrou se podílí na dotváření jejich stylu a charakteru. Pérování je pohyb dolních končetin v kloubu hlezenním a kolenním. Každé pérování musím mít nejméně dvě fáze, a to pokles a zdvih v různém pořadí. Dělíme na pérování: Vahou
Na těžkou dobu provádíme pokles, na lehkou dobu zdvih.
Tahem
Naopak na těžkou dobu provedeme zdvih a s lehkou dobou poklesneme.
Měkké
Provádí se měkce, lehce, plynule a s malým svalovým napětím.
Pružné
Pohyb je pružný, s napětím a proveden především v kloubu hlezenním.
Tvrdé
Opak měkkého, nepatrné pérování v kloubu hlezenním, s velkým napětím rozumíme údery chodidel o zem, lze provádět celým chodidlem, polochodidlem, špičkou, patou, hranou, a to s různou dynamikou.
4.2 Rozdělení pozic a pohybů Pro tuto práci jsem se rozhodla rozdělit pohyby dle několika hledisek. Jedním z nich je rozdělení podle zapojení částí lidského těla s popisem základních pozic a pohybů. Pozice náleží mezi základní statické tvary tanečního jazyka a jsou jeho technickou, estetickou a stylovou oporou a jsou stavebním kamenem pohybu. Dalším hlediskem je rozdělení tanečních pohybů podle zátěže a způsobu práce s těžištěm a přenášením váhy. 4.2.1
Rozdělení pozic a pohybů z hlediska zapojení částí lidského těla
Nyní si rozdělíme lidské tělo na několik základních částí a blíže si popíšeme pozice a pohyby, které se v lekci aerobního cvičení na bázi lidového tance budou využívat. Sloupec vlevo obsahuje seznam pozic, sloupec vpravo potom jednotlivé pohyby, které může určitá část těla provádět. 4.2.2
Hlava
POZICE
POHYBY
Výchozí pozice
Klony
Předklon
Rotace
26
Záklon Úklon Otočení 4.2.3
Trup
Výchozí pozice
Klony
Předklon
Rotace
Záklon
Pohyby ramen
Úklon
Pohyby pánve
Otočení 4.2.4
Paže
Připažení
Švihy
Upažení poníž
Tlesky
Upažení
Plesky
Předpažení
Čapáše
Široké vzpažení – „V“ pozice
Luskání
Vzpažení Ruce v bok Ruce na kostrči 4.2.5
Nohy
I., II., III. IV., V. pozice
Kroky
Přinožení
Suny
Přednožení
Cifry
Unožení
Zvrty
Zanožení
Obraty Skoky Poskoky Přeskoky Seskoky Dupy Holubce (srazy)
27
Pozice nohou jsou v jiných tanečních technikách popisovány tak, že jsou dolní končetiny ve stojích většinou napjaty v kolenou. Avšak v lidovém tanci často potřebujeme postoj, v němž jsou nohy v kolenou mírně povoleny. O tomto druhu stoje hovoříme jako o stoji měkkém. Jednak je tento stoj pro člověka přirozený, jednak umožňuje tanečníkovi pružnost a hbitost.
4.3 Rozdělení pohybů z hlediska zátěže Z hlediska zátěže rozlišujeme pohyby na motivy kročné a skočné. 4.3.1
Motivy kročné
Motivy kročné jsou pohyby, při kterých zůstává vždy minimálně jedna DK v kontaktu se zemí. Neobsahují letovou fázi, která je typická pro motivy skočné. Tyto pohyby jsou vhodné k rozcvičení těla a přípravě DK na skočné prvky. Patří mezi ně: 4.3.2
Pérování Kroky Suny Dupy Výpady Valšské Jednokročky Dvojkročky Treščaky Zvrty Cifry Kroky přeměnné Motivy skočné
Motivy skočné neboli skoky, jsou pohyby, při kterých se tělo odrazem nohou odlehčí od podlahy. Při skocích vnímáme mezi odrazem a dopadem velmi podstatnou letovou fázi, při které jsou obě nohy ve vzduchu. Tento princip letové fáze dělí skočné motivy od kročných.
Běhy Poskoky Přeskoky Seskoky 28
Skoky Holubice Valašské Treščaky Cifry Kroky přeměnné
4.4 Rozdělení z hlediska přenášení váhy V předešlé kapitole jsme zmínili pohybové principy, jež lze aplikovat na lidové tance karpatského oblouku. Jedná se především o specifickou práci s těžištěm a způsob přenášení váhy z nohy na nohu. Těmito principy jsou: 4.4.1
Střídavé přenášení váhy z jedné DK na druhou
Pohyb, při kterém střídavě přenášíme těžiště z jedné nohy na druhou. Řadíme sem: 4.4.2
Chůze Krok přísunný – jednokročka, dvojkročka Běh Pohyb proveden s váhou na jedné DK
Krok dvakrát nebo víckrát vypérovaný- popřípadě poskočený na jedné noze. Do této kategorie spadají také všechny cifry, při kterých stojná noha péruje a pracující provádí nějaký pohyb. 4.4.3
Poskok Podskok Cifry Nahazovaný Krok pato-špičkový, špičko-patový Váha rozložena na obou dvou DK
V tomto typu pohybů je váha stále rozložena rovnoměrně na obě dvě dolní končetiny. Skoky Suny Holubce Zvrty Treščaky
29
4.4.4
Váha přeměněna principem P-L-P
Principem je našlápnutí a plné přenesení váhy na jednu nohu, následné odpružení od nohy druhé a opětovné došlápnutí na nohu první. Například P-L-P.
Valašský Krok přeměnný
4.5 Postavení těla Zásady správného držení těla jsou hlavním předpokladem pro řádné provedení jakéhokoliv pohybu. Nyní si tyto zásady rozebereme:
šíje a hlava se nese směrem vzhůru od středu hrudní páteře,
brada svírá pravý úhel s krkem, pohled přímo vpřed,
upevnění a přitlačení lopatek na hrudník a zdvih hrudní kosti,
tah páteře vzhůru směrem k temeni, tak se zmírní její esovité zakřivení,
hrudní kost ve vznosném držení s tahem vzhůru,
ramena rozložena do šíře, stejný prostor mezi rameny na přední i zadní části hrudníku,
lopatky a ramena se stejnou tendencí tahu do šíře a dolů, což je v přímém protisměru s tahem páteře vzhůru k temeni,
paže jsou protaženy do dálky za třetím prstem,
pánev je nadlehčena aktivací hýžďových a břišních svalů, s boky drženými v horizontální poloze, tím je zmírněn sklon pánve vpřed,
dolní končetiny jsou aktivovány protažením v kloubu hlezenním, kolenním a kyčelním směrem vzhůru, s umístěním váhy těla na tři opěrné body chodidel, a to kosti palcové, malíkové a patní.
Všechny tyto zásady jsou rovnocenné, každá je v těsné spojitosti s ostatními. Plnímeli tyto zásady, poznáváme architektoniku vlastního těla. V takto postaveném těle prochází těžištní osa temenem hlavy, křížovou kostí a středem spojených DK. Ve stoji na jedné noze prochází osa temenem hlavy, kyčelním kloubem a středem chodidla zatížené nohy. V tanečně přeneseném smyslu vnímáme vertikálu těla, horizontálu ramen a boků a takto stavíme celé tělo do prostoru.
30
5 Lekce aerobního cvičení na bázi lidového tance V následující kapitole je popsána lekce aerobního cvičení na bázi lidového tance, její skladba a bližší charakteristika jednotlivých bloků, z nichž je složena. Dále je vysvětlena problematika hudebního doprovodu, a jelikož je průběh lekce do značné míry ovlivněn také osobností pedagoga, zmíníme se o zásadách, které by měl splňovat. V závěru kapitoly je potom vylíčena metoda učení, která je v lekci využívána.
5.1 Skladba lekce 5.1.1
Rozcvička
Úvodní část lekce je zaměřena na zahřátí a naladění organismu na následující zátěž. Současně slouží jako prevence proti poškození pohybového aparátu a k odstranění nadbytečného napětí ve svalech. Cílem rozcvičky je mobilizace kloubů, aktivace a protažení svalů. Podstatná je také psychická stimulace jedince k vnímání vlastního těla, k čemuž dopomáhá správná motivace ze strany pedagoga. Postupujeme od koordinačně méně náročných prvků ke složitějším, nejprve na místě, později s pohybem z místa. Již od začátku cvičení klademe důraz na přesně rytmicky provedené taneční prvky, čímž rozvíjíme hudební cítění. Využíváme zejména různá pérování a kročné motivy. Přidáváme pohyby hlavy, trupu a paží. Zvláštní důraz klademe na správné držení těla, které bychom měli udržovat nejen po celou dobu lekce, ale motivací je, odnést si tyto získané návyky také do každodenního života a umět je aplikovat v běžných činnostech jako chůze či sezení. V neposlední řadě usilujeme o maximální psychickou pohodu a dobrou náladu. 5.1.2
Hlavní část
Jedná se o stěžejní část celé lekce, ve které usilujeme, stejně jako u aerobiku, především o udržení tepové frekvence v aerobním pásmu. V úvodním bloku jsme tělo připravili na zvýšenou zátěž a výkon a nyní plynule přecházíme k intenzivnějším kročným motivům a následně k motivům skočným. Přistupujeme také k náročnějším tanečním figurám a variacím, při jejichž učení postupujeme metodicky od jednodušších ke složitějším. Tento blok je věnován především základním principům techniky lidového tance, které využíváme k rozvoji koordinace, práce s těžištěm a rovnováhou, zlepšení pohybové paměti ad. Hlavní část je dále 31
zaměřena na systematické učení tanečních motivů, které budou následně využity v závěrečné taneční vazbě. Podobně jako v lekci aerobiku by se měla rychlost hudby pohybovat kolem 135 BPM. Tempo zůstává buď po celou dobu stejné, nebo se stupňuje, čímž narůstá také intenzita cvičení. 5.1.3
Zklidnění
Neoddělitelnou složkou lekce je zklidnění. Úkolem tohoto bloku je postupné zpomalení dechu, snížení tepové frekvence a celkové zklidnění organismu po předcházející zátěži. Od skočných prvků se navracíme k motivům kročným a zařazujeme také statický strečink. Hudbu volíme pomalejší než v hlavní části lekce, tedy maximálně kolem 130 BPM. 5.1.4
Posilování
Délka trvání je mezi pěti a deseti minutami. Zaměřujeme se na posílení velkých svalových partií, a to především paží, trupu a hýždí, které nejsou ve zbytku hodiny tolik namáhány. Přispíváme tak mimo jiné k odstranění svalových dysbalancí. I v této části se dodržuje charakter lidového tance, a to jak hudebním doprovodem, tak pohybovými principy. Podstatné je dodržet správné provedení posilovacího cviku a „ozdobit“ ho například tlesky, plesky, či různou rytmizací. Jako příklad si uvedeme základní posilovací cvik na břišní svaly - sklapovačky v lehu na zádech s pokrčenými koleny, které jsou obohaceny o variaci tlesků a čapášů. Dalším příkladem je pozice prkna s oporou na loktech, která je doprovázena různě rytmizovanými jednokročkami. Zajímavé prvky lze také nalézt v dětských tanečních hrách. Posilování by mělo být doprovázeno pomalejší hudbou kolem 125-135 BPM. Více viz kapitola Ukázková lekce. 5.1.5
Taneční vazba
Závěr každé lekce tvoří lidová taneční vazba. V té již není kladen důraz na cvičení a fyzickou kondici, ale obohacuje jedince především po umělecké stránce. Podstatnou roli hraje hudební doprovod, který je volen ve své autentické podobě, stejně jako taneční motivy, které již obohacujeme o regionální a charakterová specifika. Pohybové principy, které se v taneční vazbě použijí je možno procvičit během hlavní části lekce a na konci je následně spojit do variace. Postupně k nim přidáváme rázovitá gesta a charakteristické pérování, a rozvíjíme tak pohybovou 32
paměť a především tanečnost a výrazovost. V neposlední řadě se učíme také hudebnímu cítění, které je při tanci na autentickou lidovou hudbu nezbytné, protože ta obsahuje řadu nepravidelností a rytmických změn. Ať už zvolíme hudbu se zpěvem či bez, většina lidových skladeb má nějaký nápěv, a proto je možné taneční skladbu doprovodit také zpěvem. 5.1.6
Protažení
Strečink zařazujeme na závěr lekce. Cílem tohoto bloku je uvolnění, snížení svalové tenze, relaxace a protažení svalů. Strečink slouží jako prevence zranění, urychluje regeneraci a zlepšuje celkovou pružnost těla. Využíváme především tzv. statického strečinku, který je nejúčinnější formou protahování svalů. Je založen na tom, že zaujmeme výchozí polohu těla, zaměříme svoji pozornost na sval nebo svalovou skupinu, kterou chceme protáhnout, tím se sval uvolní a následně protáhne do pocitu mírného napětí. V této poloze sečkáme několik sekund a opakujeme celý proces. Podstatné je necítit žádnou bolest, docílit chceme jen mírného napětí a tahu. Sval nebo svalovou skupinu po pár opakováních uvolníme. [Štěrbová, 2007] Důležité je také uvolnění psychické, které navodíme příjemnou hudbou, tišším hlasem a vedením k vnímání vlastního dechu a těla. Cviky strečinku mohou být prováděny v sedu či lehu, společně bychom však lekci měli končit opět ve stoji, kde si znovu připomeneme zásady správného držení těla, které si ideálně odneseme do každodenního života. Lekce končí potleskem a poděkováním za lekci. 5.1.7
Hudební doprovod
Hudba je základním a určujícím elementem celé lekce, má vliv na psychiku cvičících a motivuje k lepším výkonům. V některých částech je rytmus hudby pro pohyb určující, u jiných dopomáhá navozovat příjemnou atmosféru a slouží jako zvuková kulisa. Síla hudby by neměla přesáhnout devadesát decibelů. Hlasitost bychom měli volit podle právě probíhajícího bloku. Jiná tedy bude u hlavní výkonnostní části a jiná při strečinku. Cílem celého projektu není učit lidový tanec s jeho regionálními specifiky a proto i zvolený hudební doprovod je značně „nadregionální“. Hudba musí splňovat několik podmínek, kterými jsou především pravidelný rytmus a tempo a také specifické BPM, které které je nedílnou součástí aerobní aktivity. Dalším kritériem je jistá 33
atraktivita hudebního doprovodu, a to jak pro lidi, kteří mají rádi lidovou hudbu v autentické podobě, tak i pro ty, kteří tuto zálibu nemají. Značně problematické se stalo čerpání hudby od českých autorů. Jedná se totiž buď o kapely hrající víceméně autentickou folklórní hudbu, a pokud se nějakým způsobem zaměřují na její inovativní pojetí, jako například Čechomor, nemá hudba dostatečnou pravidelnost a náboj, který by burcoval k výkonům. Skvělým východiskem se proto stala hudba současných převážně zahraničních autorů, kteří se zabývají modernizací lidové hudby. Příkladem může být Goran Bregovič, skupina Mahala Rai Banda atd. Vybraná hudba je tedy seřazena podle rychlosti (BPM) a postupně se s narůstající intenzitou pohybu zrychluje. Tendencí je vytvoření hudby, která by byla složena přímo k účelům aerobního cvičení na bázi lidového tance. Již byli osloveni hudební skladatelé, kteří se na její tvorbě budou podílet. Ideou je hudba, dodržující pravidelné BPM v různých rychlostech, doplněna o melodie lidových skladeb. 5.1.8
Osobnost pedagoga
Průběh lekce je do značné míry ovlivněn osobností pedagoga, jeho dovednostmi a vědomostmi, které určují kvalitu lekce. Vedle dokonalé znalosti techniky cvičení a tance, záleží také na osobnostních rysech pedagoga, na jeho vystupování a jednání s lidmi během lekce, před i po ní. Cílem je především vytvoření přátelské atmosféry a rozdávání radosti z pohybu. Pedagog by měl splňovat několik zásad [Doležalová, 2011]:
dochvilnost a dodržení začátku a konce lekce, přiměřenost zevnějšku, vhodné oblečení, dostatečné vzdělání v oboru, autentičnost, lidskost, schopnost uznat chybu, schopnost nedávat najevo špatnou náladu a únavu, empatie, vnímání atmosféry a nálad, motivace tanečníků během lekce i po ní, smysl pro humor, komunikace verbální i neverbální, improvizace, schopnost přizpůsobit lekci, citlivá práce s hlasem a hlasitostí hudby, schopnost nehodnotit a nevytvářet si předsudky.
34
5.1.9
Metoda učení variací
Metodický postup učení variací musíme volit především tak, aby intenzita cvičení neklesla pod hranici aerobního zatížení. Důležitá je tedy hlavně plynulost lekce a dodržování didaktických zásad výuky, tedy postup od jednoduchého ke složitějšímu, od pomalého k rychlejšímu a od známého k neznámému. Z množství učebních metod, které využívá aerobik, je příhodné vysvětlit tzv. metodu vrstvení, která je k našim účelům nejvhodnější [Štěrbová, 2007]. Metoda vrstvení je založena na postupných změnách pohybového základu od nejjednodušší, základní podoby, k obtížnějším variantám. Vrstvit můžeme pohybový základ jednoho prvku, vazby i celého bloku. Díky této metodě můžeme přizpůsobovat kombinace zdatnosti aktuální skupiny. Tento způsob vedení lekce dává také značný prostor pro tvořivost a improvizaci pedagoga, který však musí dodržovat několik zásad:
pohybový základ obohatit vždy jen o jednu novou vrstvu (prvek, změnu) a setrvat, dokud ji většina skupiny nezvládne, vést jedince k tomu, aby cvičili nepřerušovaně na úrovni, která jim vyhovuje po fyzické a koordinační stránce.
Rozlišujeme několik elementů vrstvení:
práce paží- zařazujeme teprve po zvládnutí práce nohou, změny rytmu, změny směru- spadají sem také všechny posuny pohybového základu do prostoru (z místa), změny intenzity- například stejný prvek změnit z kročné intenzity na skočnou.
35
6 Ukázková lekce Tato kapitola je návrhem ukázkové lekce, ve které jsou aplikovány všechny výše uvedené principy a zákonitosti. Jsou zde popsány prvky a pohyby, které lze v jednotlivých blocích využívat. Počty opakování a frekvence změn motivů jsou však individuální a záleží na vnímavosti a citlivosti pedagoga, jak bude pracovat se skupinou. Motivy a vazby učíme metodou vrstvení, tedy vždy od jednoduššího ke složitějšímu a změny zařazujeme, teprve když většina skupiny předešlý motiv zvládla. Vzorová lekce vypadá následovně:
6.1 Rozcvičení 6-10 minut 6.1.1
Skladba: Carolina, Electric Gypsyland- BPM 81 Výchozí pozice I. paralelní Pohyb rameny vpřed a vzad Pohyby ramen nahoru a dolů Pérovaní váhou - HK v připažení o pohyb ramen vpřed vzad o pohyb ramen nahoru dolů o úklony hlavy o otáčení hlavy vpravo a vlevo o houpání paží vpřed vzad- přidání tlesku před a za tělem Pérování ve dvojnásobném tempu - dlaně na bocích o pomalé vedení paží do pozice „V“ a zpět o stupňování tempa o HK v pozici „V“ o úklony trupu do stran o rotace trupu ze strany na stranu Vazba- 2x pérování vahou, 1x postavení na paty- dlaně na bocích o přidáme zvrt na patách ze strany na stranu o postupně zkracujeme interval mezi zvrty
6.1.2
Skladba: Radu Ille - A-a Beu Oamenii Buni- BPM 97
Jednokročka v pérování tahem o pohup paží- jedna jde před, jedna za tělo- zvětšuji Jednokročka s přednožením druhé nohy o vytáčení do stran- od pánve dolů o srovnání zpět - přidání čapáše na lýtko o přidám tlesk nad hlavou
36
6.1.3
Vazba- jednokročka - dlaně na bocích, 3x tvrdé zapérování o HK v upažení dlaněmi dolů o vytočením pat do strany (postupně přidám cifru) Skladba: Židovské písně- Klezmer – BPM 125 Vazba o 2x přeskočný holubec ze IV. p. paralelní PN vpřed do IV.p. LN vpřed o 2x zapérování ve II. pozici paralelní o seskok do I.p. paralelní Stupňujeme tempo, přidáváme otočení o čtvrt obratu, následně o půl
6.2 Hlavní část 20- 30 minut 6.2.1 6.2.2
6.2.3
Skladba: Tu Romaine, Ghetto Blasters – BPM 124 Krok a výkop Poskok s vykopáváním Nahazovaný Poskok Krok špičko-patový Skladba: L Homme Qui Boit, Mahala Rai Banda – BPM 135 Valašský o kročný přinožovaný – ruce na kříži o skočný přinožovaný – paže v pozici „V“ o kročný přednožovaný – paže v upažení poníž Skladba: Klaňačka, Všetečníci – BPM 113 Pérování vahou pružné (2x rychlé, 1x pomalejší) v I. p. paralelní o 2 zapérování rovně, 3. natočení pat do strany o 2 zapérování ve II. p., 3. v I. p. o 2 zapérování v I. p., 3. ve II. p. o střídavě I. p. a II. p.
Dvojposkoky – paže v upažení dlaněmi dolů o přidám srazy pat o sebe (holubce)
37
6.2.4
6.2.5
6.2.6
Skladba: Track 11, Rumunski Cigane – BPM 135 Jednokročka- ruce luskají Dvojkročka Běh o na místě o z místa o přidám čapáš na lýtko o zvrty Různé varianty těchto motivů Skladba: Batraneasca ii de jucat ,Simona Mazare – BPM 120 Poskok - vpřed a vzad a krok přeměnný stranou o přidávám houpání paží o zvyšuji intenzitu podtažením DK při kroku přeměnném Vyšlapávání – P noha vpřed a vzad Různé varianty těchto motivů Skladba: Kolomyjka Nowa, Orkiestra p. w. sw. Mikolaja – BPM 161 Kruh Běh o zakopávaný o předkopávaný Nahazovaný Poskok s vykopáváním vpřed Cval
6.3 Zklidnění 4 – 7 minut 6.3.1
Skladba: Mustt Mustt, Nusrat Fateh Ali Khan – BPM 080 Krok s vykopnutím nohy vpřed Jednokročka Statický strečink o protažení stehen o protažení lýtek o rolování ze stoje o postupný přechod do sedu
38
6.4 Posilování 5 – 10 minut 6.4.1
Skladba: Marhaňská-a-Bašistovská – BMP 127 Sklapovačky - variace tlesků a plesků Opor na loktech - různě rytmizované jednokročky Opor na dlaních - přiblížení kolene k protějšímu lokti, rytmizace
6.5 Taneční vazba 5 – 10 minut 6.5.1
Skladba: Aj, Javorník, Javorník, Cimbálová muzika Jasénka
8x jednokročka 2x vazba – 4x valašský přinožovaný a poskok 2x vazba – 4x krok špičko-patový a poskok 2x vazba – 7 kroků v otočení vpravo a poskok, totéž vlevo
6.6 Protažení 3 – 7 minut 6.6.1
Skladba: Židovské písně, Klezmer BPM 98, 111 Sed snožmo paralelně o předklon k nataženým DK Sed kombinovaný o jedna DK skrčená, předklon k natažené noze Překážkový sed o protažení stehna Překřížení skrčené DK přes nataženou o maximální rotace trupu proti skrčené noze Sed roznožmo paralelně o úklon k PDK, LDK, předklon vpřed Dřep o kroužení koleny do jedné i druhé strany o masáž a protažení chodidel PDK dřep, LDK klek o protažení lýtka P nohy, poté výměna Nohy v široké II. pozici, trup v maximálním předklonu o střídavé krčení a protažení kolen o dlaně se spojí za zády a vyvěsí v ramenou Postupné odrolování trupu do vzpřímeného stoje Závěrečná koncentrace na správné postavení těla 39
Závěr Práce je návrhem teoretického podkladu k souboru lekcí popularizujících lidový tanec formou aerobního cvičení. Je uceleným a přehledným spisem, pojednávajícím o této problematice a kromě teoretických poznatků obsahuje také praktické příklady a návody k přípravě lekce. Práce seznamuje čtenáře s charakteristikou aerobního cvičení, strukturou lekce aerobiku a zásadami příznivého působení aerobních aktivit na lidský organismus. Dále pojednává o lidovém tanci, jeho historii, současné podobě a pohybových principech, které se v jeho technice využívají. Velký přínos bakalářské práce spatřuji v propojení pohybových stylů, jejichž základní principy jsou zdánlivě neslučitelné, a ve vytvoření lekce, která logicky a funkčně tyto zásady aplikuje. Práce na tomto tématu mě velmi zaujala, bavila a byla pro mne velkým přínosem. Dozvěděla jsem se o hlubší podstatě zásad aerobního cvičení, které jsou důležité pro pohybovou výchovu jako celek a díky tomu se mohu sama stát lepším pedagogem. Za přínosné považuji také vytvoření seznamu pojmů, shrnující základní pozice a pohyby těla, které se využívají v technice lidového tance. Přehledný seznam může dále při výuce lidového tance prakticky posloužit. Co se týče formy zpracování, forma tabulek se jeví jako nejpřehlednější a nejpraktičtější, proto je v práci několikrát použita. Mimo to je obohacena o video ukázku, která demonstruje již reálné uplatnění všech výše popsaných postupů. Vytvořená lekce slouží jako příklad a inspirace, každý pedagog by si však měl celou lekci sám předem připravit podle předpokládané skladby a zdatnosti skupiny. Nejdůležitějším prvkem úspěchu je nakonec však vždy jeho schopnost improvizace a rychlé reakce na projevy jedinců. Současně s bakalářskou prací jsem soubor lekcí také reálně aplikovala a ověřovala teoreticky navržené postupy. Hlavní cíl popularizace lidového tance netradičním způsobem byl splněn a dosavadní ohlasy na lekce aerobního cvičení na bázi lidového tance byly pozitivní.
40
Použité informační zdroje [1] BARTŮŇKOVÁ, Staša. Fyziologie člověka a tělesných cvičení. 1.vyd. Praha: Karolinum 2006. ISBN 80-246-1171-6 K [2] BILAVČÍKOVÁ, Jana. Projektové vyučování ve vlastivědě: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, 1999. 97 l., 25 l. příl. Vedoucí Miloslava Machalová. [3] BONUŠ, František. Lidový tanec, jeho teorie a metodika, I.cást. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986 [4] BONUŠ, František. Lidové tance/ Výbor lidových tanců z Čech, Moravy a Slezska. Strážnice: Ústav lidové kultury, 1995. IGNARRO, Louis. Program Ano NO. Překlad Z. Jungwirthová. Praha: Práh, 2005. ISBN 80-7252-113-6 [5] CLÉMENCEAU, Jean- Pierre a Frédéric DELAVIER. Fitness pro ženy, Anatomie. Překl. P. Pokorná. Brno: CPress, 2013. ISBN 978-80-264-0319-7 [6] COOPER, Kenneth. Aerobní cvičení. Překl. B. Svoboda. Vyd. 2. Praha: Olympia, 1983. ISBN 27-022-83 [7] ČELAKOVSKÝ, Stanislav a kol. Antropo- motorika, pro studující tělesnou výchovu. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. ISBN 80-04-23248-5 [8] DOLEŽALOVÁ, Veronika. Vliv vedení cílené zpětné vazby na rozvoj osobnosti instruktora: diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra sociální pedagogiky, 2011. 117 s. Vedoucí práce diplomové práce: Mgr. Petr Soják, Ph.D. [9] ELSHEK, Oskar. Československá vlastivěda, III. díl. Praha: Orbis, 1968. ISBN 11-015-68 [10] GIERTLOVÁ, Michaela. Etnochoreologická analýza determinantov vývoja a charakterovej podoby ľudového: diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie, 2014.118 s. Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Martina Pavlicová, CSc. [11] JANČÍK, Jiří a Eva ZÁVODNÁ a Martina NOVOTNÁ. Fyziologie tělesné zátěže [online], 2006. [cit. 2016- 5- 1]. Dostupné z: http://is.muni.cz/elportal/estud/fsps/js07/fyzio/texty/ch02s02.html5 [12] JARKOVSKÁ, Helena. Aerobní gymnastika. Praha: Olympia, 1985. ISBN 27-030-8 [13] JARKOVSKÁ, Helena. Posilování, kondiční kruhový trénink. Praha: Grada Pablishing, 2009. ISBN 978-80-247-3056-1 [14] KORNETA, Filip. Historie a vývoj aerobních cvičení: bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, Centrum univerzitního sportu, 2012.37 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Radka Střeštíková, Ph.D. [15] KOŠÍKOVÁ, Ladislava. Scénický lidový tanec a jeho výrazové prostředky: diplomová práce. JAMU, 1996
41
[16] MÁZOROVÁ, Mária a Kliment ONDREJKA a kolektiv. Sloveské ľudové tance. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1990. ISBN 80-0800322-7 [17] NÁVRATOVÁ, Jana a Roman VAŠEK a kolektiv. Tanec v České republice. Praha: Institut umění- Divadelní ústav, 2010. ISBN 978-80-7008-241-6 [18] NOVOTNÁ, Inka. Pojem lidovost jako hodnotící pojem: diplomové práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Seminář estetiky, 2008. 52 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Rostislav Niederle, Ph.D. [19] POLÁK, Jindřich. Teorie sportu [online], 2007. [cit. 2016- 4- 24]. Dostupné z: http://www.jindrichpolak.wz.cz/skola_sportteorie.php [20] POLÁK, Jindřich. Tělesná výchova – rozcvička [online], 2007. [cit. 2016- 424]. Dostupné z: http://www.jindrichpolak.wz.cz/skola_tv_rozcvicka.php [21] ŠAFAŘÍKOVÁ, Jitka. Lidové tance pro HTŠ / moravské oblasti, I. část. Brno: Hudební fakulta AMU- katedra tance, 1982. [22] ŠTĚRBOVÁ, Pavla. Aerobik, jeho charakteristika, využití a přínos: doplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, Katedra sportovní edukace, 2007. 68 s. Vedoucí diplomové práce: PaedDr. Dagmar Šimberová. [23] ZAHRADNÍK, David a Pavel KORVAS. Energetické zajištění sportovního výkonu [online], 2012. [cit. 2016- 5- 6] Dostupné z: https://publi.cz/books/51/05.html
42