Anastasie Kopfiivová
Polozapomenuté pfiíbûhy (Osudy rusk˘ch emigrantÛ spjat˘ch s Národním divadlem) I. Po poráÏce Dobrovolnické Bílé armády na ãernomofiském pobfieÏí, po poráÏce Judeniãovy armády v Pobaltí a Kolãakovovy armády na Sibifii byl velk˘ poãet obãanÛ b˘valé carské fií‰e nucen pfied bol‰evick˘m terorem opustit své domovy a vlast. I kdyÏ neexistují pfiesné ãíselné údaje, jako nejniωí poãet uprchlíkÛ se uvádí 1,500.000 osob, ale nûkteré prameny uvádûjí poãet dva miliony. Organizaãním centrem pro uprchlíky se v r. 1920 stalo mûsto Cafiihrad (rusky Konstantinopol), kde sídlilo a dále pÛsobilo vyslanectví jiÏ neexistující carské fií‰e i Prozatímní vlády, ústfiedí dobroãinn˘ch evropsk˘ch a svûtov˘ch organizací, jako byl napfi. âerven˘ kfiíÏ, YMCA, YWCA ad., které se snaÏily uprchlíkÛm organizaãnû i hmotnû pomáhat. Nedávno vzniklá âeskoslovenská republika byla jedním z mála státÛ, které nabídly uprchlíkÛm z Ruska rovnûÏ pomoc, organizovanou na státní úrovni. Rozhodnutím ze dne 28. ãervence 1921/ã.j. 23912/21 bylo Ministerstvo zahraniãních vûcí âSR povûfieno organizací a provádûním tzv. Ruské pomocné akce (dále RPA). Ministerstvo se snaÏilo vypracovat takov˘ plán pomoci, kter˘ by odpovídal komplikovan˘m pomûrÛm sloÏení ruské emigrace a kter˘ by bez ohledu na její národnostní, politickou a náboÏenskou pfiíslu‰nost poskytl mladé inteligenci moÏnost dokonãit v âSR studia, literátÛm, umûlcÛm a vûdeck˘m pracovníkÛm umoÏnil pokraãovat v jejich ãinnosti a ‰ir‰ím vrstvám emigrace poskytl základní odborné vzdûlání, které by po eventuelním návratu do Ruska mohli vyuÏít pro obnovu své vlasti. RPA byla plánována na pût let (1922-1927) a pfiedpokládalo se, Ïe se za tu dobu pomûry v Rusku uklidní a znormalizují natolik, aby se uprchlíci mohli vrátit zpût. âeskoslovensko se zavázalo poskytnout: 1) péãi o invalidy, nemocné, starce, Ïeny práce neschopné, dûti ‰kolou nepovinné a o ty, ktefií nejsou schopni práce a v˘dûlku (zajistí âeskoslovensk˘ ãerven˘ kfiíÏ), 44
2) péãi o uprchlíky práce schopné, tj. zaji‰tûní jim vhodného zamûstnání, pfiedev‰ím v zemûdûlství, 3) péãi o uprchlíky pracující du‰evnû jako vûdeãtí pracovníci, spisovatelé, Ïurnalisté, umûlci apod., tûmto mûla b˘t poskytnuta stálá individuální podpora, umoÏÀující jim pokraãovat v ãinnosti, 4) péãi o stfiedo‰kolské studenty a dorost vÛbec, 5) péãi o vysoko‰kolské studenty. Pfii plánování RPA nebylo pfiedem stanoveno, o jak˘ poãet osob se bude celkem jednat. Vycházelo se z pfiedpokladu, Ïe akcí povûfiené instituce zajistí jejich peãliv˘ v˘bûr je‰tû pfied tím, neÏ pfiekroãí státní hranice âSR. V poãáteãním období tak tomu opravdu bylo. Provádûl se v˘bûr, existovala zku‰ební komise, která ovûfiovala, zda skuteãná úroveÀ znalostí odpovídá tomu, co o sobû zájemce o cestu do âSR tvrdí. První transporty do âeskoslovenska byly dobfie organizaãnû zaji‰tûny, existovaly jmenné seznamy osob i jejich základní pfiedbûÏné rozdûlení. Od okamÏiku, kdy ve‰lo v obecnou známost, Ïe jsou uprchlíci v âSR pfiijímáni vlídnû a poskytuje se jim v‰estranná pomoc, zaãal vzrÛstat poãet osob, které pfiijíÏdûly i z jin˘ch oblastí, neÏ bylo zmiÀované turecké a stfiedomofiské pobfieÏí. âasto se jednalo i o nelegální pfiechody hranic a pobyt pak bylo nutno legalizovat aÏ dodateãnû. Jak se ãasto v nepfiehledn˘ch situacích stává, za pfiijetí se pfiimlouvali vlivní jednotlivci, legionáfii se zaruãovali za pfiíbuzné sv˘ch rusk˘ch manÏelek nebo pfiátel, ãe‰tí sokolové se pfiimlouvali za ruské sokoly, mnoÏil se poãet v˘jimek a pod. âeskoslovensko totiÏ nabídlo uprchlíkÛm to nejcennûj‰í - tj. svobodu, vzdûlání a tím i Ïivotní perspektivu. Bylo by moÏné napsat studii o rusk˘ch lékafiích, vûdcích ãi technicích, ale tématem na‰ich úvah jsou osudy tûch, ktefií se dokázali prosadit v prestiÏním prostfiedí, ke kterému mûli v‰ichni âe‰i obdivnû uctiv˘ vztah - uplatnit se na prknech Národního divadla. Pokusíme se vyvolat ze zapomnûní ruská
jména, která se kdysi ãasto objevovala na prvních místech divadelních plakátÛ, jména, která se pouze kmitla, i jména, která se na plakáty nikdy nedostala. Pokud to archivní materiály umoÏÀují, uvedeme jejich osudy pfied nástupem do Národního divadla, období pÛsobení v divadle i bûh jejich dal‰ího Ïivota. Zvlá‰tû se zamûfiíme na Ïivotní kfiiÏovatky, kdy se museli, kaÏd˘ podle svého nejlep‰ího pfiesvûdãení, vypofiádat se vztahem k sovûtskému Rusku, tj. se vztahem k zemi, v níÏ se narodili a která byla domovem jejich rodiãÛ. Bude se jednat o osoby narozené na území Ruska nejpozdûji do r. 1920, o umûlce, ktefií s âeskoslovenskem spojili svÛj Ïivot, i o ty, ktefií na prknech Národního divadla vystupovali pouze jako hosté. II. Pfied 80 lety stejnû jako dnes se cizinci na divadelní scénû nejlépe uplatnili v oborech, kde dokonalá znalost jazyka hostitelské zemû nemá rozhodující v˘znam. Proto se ve v˘ãtu umûlcÛ z fiad ruské emigrace nebudou vyskytovat ãinoherní herci, ale budou tam zastoupeni taneãníci, choreografové, reÏiséfii, dirigenti, autofii scénické hudby, v˘tvarníci-scénografové a autofii kost˘mÛ, operní zpûváci, autofii divadelních her a pfiekladatelé. Zvlá‰È markantní je uplatnûní rusk˘ch taneãníkÛ - sólistÛ v Národním divadle. Prvofiad˘m úkolem petûrburské baletní ‰koly, která v druhé polovinû 19. století pfiipravovala taneãníky pro pÛsobení v baletních souborech velk˘ch rusk˘ch kulturních stfiedisek, byl v˘bûr tûch nejlep‰ích pro carské dvorní Mariinské divadlo. Vrcholn˘m obdobím souboru Mariinského divadla byl konec 19. a zaãátek 20. století, období pÛsobení vynikajících umûlcÛ, jako byl umûleck˘ zakladatel skupiny Rusk˘ balet Sergej Pavloviã ëagilev (18721929), taneãník a choreograf Michail Michailoviã Fokin (1880-1942) a legendární “umírající labuÈ”, primabalerína Anna Pavlovová (1881-1931). Jejich pfiístup k baletnímu umûní smûfioval od technicky dokonalého, ale ponûkud rutinního pojetí italského baletu k stejnû technicky preciznímu, ale odu‰evnûlému pfievtûlení taneãníka do interpretované postavy. Toto nové pojetí pfiedvedl Evropû Rusk˘ balet v r. 1912 v PafiíÏi, kterou ohromil baletními pfiedstaveními, v nichÏ pÛsobilo propojení virtuózního taneãního umûní se zcela nov˘m v˘tvarn˘m pojetím kost˘mÛ a scénické v˘pravy, jakoÏ i vyuÏití hudby pÛvodnû pro balet nekomponované (I. Stravinsk˘, C. Debussy, Ch. C. Saint-Saëns).
Revoluãní doba o pouh˘ch osm let pozdûji nemûla pro podobné jemnosti pochopení. Pro demobilizované vojáky z boji‰È 1. svûtové války, revolucionáfie a rudé námofiníky bylo baletní umûní a jeho interpreti zosobnûním nûãeho zcela zbyteãného, nepochopitelného, parazitujícího a tûsnû spojeného s rozmafiil˘m Ïivotem carského dvora. Pfiíznaãné je, Ïe jedním z prvních domÛ, kter˘ bol‰evici v Petrohradû obsadili a z jehoÏ balkonu poprvé po svém návratu z emigrace v dubnu 1917 promlouval Lenin, byl dÛm primabaleríny Mariinského divadla M. F. K‰esiÀské. V letech 1919 a 1920 se v Rusku rozpadla vût‰ina baletních a divadelních souborÛ, protoÏe jejich ãlenové, a byli to vÏdy ti nejúspû‰nûj‰í vãetnû S. P. ëagileva, M. M. Fokina a A. Pavlovové, Rusko opustili. Ru‰tí taneãníci pÛsobili v fiadû zemí, aÈ uÏ jako ãlenové baletních souborÛ, sólisté, nebo majitelé a provozovatelé soukrom˘ch baletních ‰kol. Obdobnû tomu bylo v âeskoslovensku. Od zaãátku sezony 1923/24 nastoupil, po Augustinu Bergerovi, jako baletní mistr a choreograf Národního divadla rusk˘ taneãník a choreograf Remislav Remislavsk˘ (·imborsk˘, Szymborski). R. Remislavsk˘ se narodil 1897 ve Var‰avû, která byla v té dobû souãástí carského Ruska. Absolvoval var‰avskou baletní ‰kolu a pÛsobil v rÛzn˘ch souborech v Kyjevû, Petrohradû a Tbilisi. Obãanská válka ho zastihla na jihu Ruska v Odûse, kde se poprvé zkfiíÏily cesty nûkolika budoucích praÏsk˘ch taneãníkÛ. V té dobû v odûském divadle pÛsobila Jelizaveta Nikolská, pocházel odtud Andrej Drozdov a Vadim Baldin. Z Odûsy odjel Remislavsk˘ do Var‰avy, kam odjela i Nikolská, a po krátkém pÛsobení ve Var‰avû pfiijel v srpnu 1923 do Prahy. V Národním divadle pÛsobil ãtyfii sezony od 1923 aÏ do letních prázdnin 1927 jako baletní mistr a sólov˘ taneãník. Jako taneãník vynikl v roli prince Desiré v âajkovského Spící krasavici (1924) a jako hindustánsk˘ otrok v ·eherezádû N. A. Rimského-Korsakova (1925). K jeho nejúspû‰nûj‰ím choreografiím lze fiadit balety P. I. âajkovského Labutí jezero (hrálo se v jeho úpravû 1924-1932) a Spící krasavice (1924-1926) nebo choreografie Smetanov˘ch oper âertova stûna (1924-1938) a Libu‰e (1924-1937). DÛleÏité bylo i uvedení tvorby mladého B. MartinÛ na scénu Národního divadla (Istar - prem. 11. 9. 1924), i kdyÏ se inscenace netû‰ila pfiíli‰nému zájmu divákÛ a po devíti reprízách byla z programu staÏena. 45
Z Národního divadla ode‰el pfiedev‰ím kvÛli vlekl˘m neshodám s taneãnicí Jelizavetou Nikolskou i kvÛli kompetenãním a finanãním neshodám s vedením divadla, které mu vyãítalo nedostatek vlastní invence a sklon k rutinérství. Po odchodu vedl baletní soubor divadla Varieté, taneãní soubor Velké operety a byl nûkolik let ‰éfem baletu a choreografem divadla Colón v Buenos Aires v Argentinû (1929-1930). 1922 zaloÏil v Praze vlastní baletní ‰kolu, kterou vedl s pfiestávkami zprvu sám a od poloviny tfiicát˘ch let s manÏelkou taneãnicí Irmou Stome (1910-2000), jejíÏ majetek mu umoÏnil pfiistavût k ÏiÏkovské vile, v níÏ Ïili, zvlá‰tní cviãební místnosti a sál s jevi‰tûm. V baletní ‰kole (Praha - ÎiÏkov, MladoÀovicova 1774, dnes Na Parukáfice) vyuãovali tfiikrát t˘dnû klasick˘ balet, charakterní tance, rytmiku, plastiku, akrobatiku a excentriku. Jeho ‰kolou pro‰el velik˘ poãet ÏákÛ. SÀatek s âe‰kou mu usnadnil cestu k získání ãeskoslovenského státního obãanství. S ruskou emigrantskou spoleãností se st˘kal pomûrnû málo a politice se vyh˘bal. Ani za války a po r. 1945 se jeho Ïivot zásadním zpÛsobem nezmûnil. Za války nekolaboroval a po válce se zapojil do vefiejného Ïivota, od 1945 do 1958 byl ãlenem v˘boru Odboru taneãního umûní a pohybové v˘chovy, pokraãoval ve své pedagogické a choreografické ãinnosti aÏ do vysokého vûku - naposledy jako vedoucí baletní a umûlecké gymnastiky v Praze 3, TJ Praha-spoje. Z povûdomí vefiejnosti nebyl vy‰krtnut. Noviny pfiipomnûly jeho ‰edesátiny (1957) i sedmdesátiny (1967). Svou vûãnou konkurentku J. Nikolskou pfieÏil o 18 let: zemfiel v Praze v r. 1973 ve vûku 76 let. PfiibliÏnû ve stejnou dobu jako R. Remislavsk˘ pfiijela do Prahy osmnáctiletá Jelizaveta Nikolská. Narodila se 1904 ve Vladivostoku v rodinû carského dÛstojníka. Po pfiestûhování rodiny do Petûrburgu se velice záhy stala Ïaãkou baletní ‰koly O. O. PreobraÏenské. Po revoluci odjela s matkou (otec zemfiel pravdûpodobnû pfied zaãátkem 1. svûtové války) do Odûsy, kde ukonãila svá gymnaziální studia, v patnácti letech se stala ãlenkou baletního sboru odûského divadla, kter˘ vedl R. Remislavsk˘ a díky svému vyjímeãnému nadání a houÏevnatosti se jiÏ v ‰estnácti letech stala sólovou taneãnicí. Z Odûsy odjela s matkou za R. Remislavsk˘m do Var‰avy a v tomto pomûrnû krátkém období se v Polsku, ve Var‰avû nebo ve Lvovû, staãila provdat. Její pfiíjezd do Prahy zaznamenal ve své spoleãenské rubrice ãasopis Svûtozor: “Je. Nikolská, primabalerína opery v Odûse, úãinkovala s nev‰edním úspûchem pfii stilovém kon46
certu rusk˘ch umûlcÛv ve Smetanovû síni Obecního domu 17. fiíjna 1922”.1 Milovníky baletu okouzlovala sv˘m mládím, nesporn˘m talentem, tragick˘m osudem své vlasti a na ponûkud snobské praÏské diváky dûlalo dojem i její exotické manÏelství s “hrabûtem” nejasného pÛvodu, spisovatelem Felixem Achillem de la Camara del Campo, pÛvodním jménem Felix Emil Josef Karel Cammra (1897 - zahynul pravdûpodobnû bûhem kvûtnového povstání 1945) ze Lvova.2 V Praze v meziváleãném období pÛsobil jako spisovatel (psal napfi. do kalendáfiÛ ·olcova nakladatelství), psal filmové scénáfie (napfi. Dívka v modrém reÏ. O. Vávry), pfiekládal z nûmãiny, ‰panûl‰tiny a angliãtiny, byl fieditelem divadla Apollo v areálu Lucerny apod. Ke konci tfiicát˘ch let se angaÏoval v obãanské válce ve ·panûlsku na stranû generála Franca a za války spolupracoval s Nûmci. Jméno této bizarní postavy se zachovalo díky Voskovcovi a Werichovi, ktefií ve své hfie Vest Pocket Revue (1927) zafiadili mezi jednající osoby postavu Kvido Maria de la Camera van Obscura, charakterizovanou jako “nesmírnû nadutého spisovatele, dokonalého hlupáka a chorobného kliìase”3 (postava byla ov‰em “kontaminována” i dal‰ím spisovatelem pokleslé literatury, K. M. Vyskoãilem). ManÏelství pravdûpodobnû nemûlo dlouhé trvání, ale nedo‰lo k úfiednímu rozvodu, protoÏe je‰tû v praÏském adresáfii z r. 1937 najdeme jméno CamarováNikolská Jelizaveta, primabalerína, bytem Praha III, V‰ehrdova 23 a na následujícím fiádku Camara Felix, fieditel, bytem Praha III, Mí‰eÀská 3 (Nikolská odjíÏdûla ãasto mimo âSR a kdyÏ se vracela, bydlela v Praze spoleãnû s matkou). Nikolská spojila s Prahou a Národním divadlem svÛj Ïivot na dlouh˘ch tfiiadvacet let. Z âSR odjíÏdûla na dlouhodobá umûlecká turné a studijní pobyty, ale do Prahy se vÏdy vracela jako domÛ. V Národním divadle pÛsobila jako taneãnice v divadelní sezonû 1923/24 a 1924/25. 1926 odjela na studijní pobyt do PafiíÏe, kde se stala Ïaãkou slavné baletní ‰koly své b˘valé uãitelky O. O. PreobraÏenské, ale zároveÀ vystupovala v pafiíÏském kabaretu Folies Bergère, dvû sezony byla sólistkou egyptské královské opery a baletu v Kahifie, kde se jejím baletním partnerem stal Andrej Drozdov. V té dobû obohatila svÛj repertoár o ‰panûlské, fiecké, antické a orientální tance, do kter˘ch vná‰ela “pikantnû erotické” a akrobatické prvky. Byla na vrcholu sv˘ch fyzick˘ch sil a byla neobyãejnû pÛvabná. Sv˘ch pfiedností si byla dobfie vûdoma a dovedla jich vyuÏívat. Existují ãetné fotografie jejích aktÛ, stála nahá modelem sochafii E. Kodetovi, portrétoval
ji H. Boettinger a V. Stretti, její fotografie se ãasto vyskytovaly v novinách a ãasopisech. Soubor jejích fotografií vãetnû aktÛ pofiídil v PafiíÏi fotograf Rudolf Schneider-Rohan4. V knize psychiatra V. Vondráãka Lékafi vzpomíná je zmínka o dojmu, jak˘m na diváky pÛsobila její polozahalená nahota.5 KdyÏ se na zaãátku r. 1930 vrátila do Prahy a pfiedstavila PraÏanÛm svého taneãního partnera Andreje Drozdova, proÏívali diváci pfii jejich vystoupeních jak hluboké okouzlení a obdiv, tak také drobné rozpaky a pohor‰ení. Patrnû nejtvrd‰í kritika zaznûla na stránkách Peroutkovy Pfiítomnosti, kde Jan Wenig napsal: “ ... Jelizaveta mÛÏe uspokojit kfiehkou krásou svého ménû obleãeného tûla, artistick˘m nádechem v‰ech sv˘ch tancÛ, které rázem v duchu pfiená‰ejí do tabarinového prostfiedí, absolutní nezatíÏeností umûleckou náplní.”6 Nutno dodat, Ïe toto se neodehrávalo na scénû Národního divadla, ale pfii krátkodob˘ch návratech do Prahy v období 1928 - 1932. Trval˘ návrat do Prahy a do Národního divadla následoval aÏ po jejím úspû‰ném turné do ¤ecka a Egypta (1932). Od sezony 1933/34 se Nikolská stala primabalerínou baletního souboru Národního divadla a zároveÀ vedla choreografii nûkter˘ch baletních inscenací. Tato úloha byla pro ni zcela nová a k v‰eobecnému pfiekvapení ji zvládala neobyãejnû dobfie. Podafiilo se jí brzy upevnit ponûkud pokleslou disciplínu baletního sboru, kter˘ del‰í dobu postrádal systematické vedení vzhledem k dlouhodobé nemoci baletního mistra Jaroslava Hladíka, a zajistit vysokou úroveÀ vystoupení sólistÛ v koordinaci s prací sboristÛ. Podle dobového tisku byl v období pfied 2. svûtovou válkou praÏsk˘ balet fiazen v evropském mûfiítku na tfietí místo hned po baletu pafiíÏském a fiímském. 1933 podepsala s Národním divadlem velmi v˘hodnou smlouvu, která jí zaji‰Èovala vysoké honoráfie a zároveÀ mûla ve smlouvû uveden souhlas vedení divadla se sv˘mi zahraniãními turné. ProtoÏe si v té dobû stejnû jako R. Remislavsk˘ zaloÏila vlastní baletní ‰kolu, která ji k Praze je‰tû více pfiipoutala, byly její v˘jezdy mimo âSR mnohem krat‰í a vût‰inou v dobû divadelních prázdnin. Její baletní ‰kola byla velmi oblíbená a byl o ni velk˘ zájem. ·kola vyuÏívala místností v Lucernû a pozdûji ve smíchovském Národním domû. Z nejnadanûj‰ích ÏákÛ své baletní ‰koly vytvofiila soubor âeskoslovensk˘ balet, s nímÏ se úãastnila fiady úspû‰n˘ch vystoupení na svûtové v˘stavû v Chicagu (1933). Nikolská citlivû vnímala spoleãenské nálady a dovedla se jim pfiizpÛsobovat. V dobû, kdy se v odborn˘ch rubrikách za-
ãaly objevovat naráÏky a odsuzování akrobatick˘ch a lacinû efektních prvkÛ v jejích vystoupeních, pfiekvapila divadelní náv‰tûvníky návratem ke klasickému baletu v moderním pojetí (1934 Stravinského Petru‰ka a 1935 âajkovského Labutí jezero). Zájezdy âeskoslovenského baletu, kter˘ Nikolská vedla, pfiispívaly k úspû‰né propagaci âeskoslovenska v zahraniãí v kritickém pfiedmnichovském období (l936 Berlín, l937 Bûlehrad a poslední pfiedváleãn˘ zájezd 1938 do Holandska). Zafiazovala do programu ãeské a moravské lidové tance a soubor byl vybaven pfiíslu‰n˘mi lidov˘mi kroji. âinnost âeskoslovenského baletu se nám zachovala díky tomu, Ïe se soubor uplatnil v fiadû ãesk˘ch filmÛ, ve kter˘ch byly plesové nebo taneãní scény (napfi. ve snímcích O. Vávry Maskovaná milenka a Rozina sebranec a pfiedev‰ím ve filmu F. âápa Taneãnice). Nikolská nebyla jedin˘m choreografem baletního sboru Národního divadla. Od zaãátku sezony 1936/37 se choreografii a reÏii vûnoval Joe (Josef) Jenãík. Pfiizváním dvou choreografÛ mûlo fieditelství divadla na mysli obohacení a rÛznorodost pracovních pfiístupÛ, coÏ mûlo zajistit vût‰í flexibilitu taneãního sboru. V pfiípadû dvou tak antagonistick˘ch osobností, jak˘mi byly Nikolská a Jenãík, v‰ak byla v˘sledkem roztfií‰tûnost, organizaãní nejednotnost a vzájemná nevraÏivost. Nikolská byla pfiedstavitelkou ruské baletní ‰koly, zastávala spí‰e pravicové názory, pocházela z aristokratického prostfiedí a u muÏÛ milovala jejich fyzickou zdatnost, která v ní vyvolávala touhu si je podrobovat. Jenãík pocházel z chud˘ch pomûrÛ, na jeho zdravotním stavu se podepsal pobyt v zákopech 1. svûtové války, pro‰el Osvobozen˘m divadlem Voskovce a Wericha, kde vedl taneãní skupinu Jenãíkov˘ch girls, a miloval levou avantgardu. Politické zmûny konce tfiicát˘ch let zlikvidovaly Osvobozené divadlo, Voskovec, Werich a JeÏek emigrovali pfied zaãátkem války do Ameriky. Pozice Nikolské v Národním divadle se upevnila a podafiilo se jí odsunout Jenãíka do pozadí. Ve smlouvû, kterou podepsala 4. 6. 1940 stojí: “ ... angaÏována jako jediná baletní mistrynû a jakoÏto taková je v˘luãnou pfiedstavenou baletního personálu”. V roãních pfiehledech ãlenÛ Národního divadla je Jenãík aÏ do své pfiedãasné smrti (1945) veden pouze jako stál˘ host. Poãet jeho choreografií se sníÏil, protoÏe je Nikolská pfiidûlovala radûji Z. Zabylové neÏ Jenãíkovi. Tato situace ho po‰kozovala nejen finanãnû, ale pfiedev‰ím psychicky. Zánik âeskoslovenska a vznik Protektorátu vnímala Nikolská jako ohroÏení své taneãní kariéry a ohroÏení âesko47
slovenského baletu, kter˘ ve zmûnûn˘ch protektorátních pomûrech pfiejmenovala na PraÏsk˘ balet. Aby zachránila jeho ãleny pfied totálním nasazením, nabízela vystoupení v nûmeck˘ch mûstech (v divadlech, továrnách, klubech i nemocnicích). Díky vlivn˘m spoleãensk˘m stykÛm se jí podafiilo soubor nejen udrÏet, ale pfiijímat do nûj i taneãník˘, prchající z Nûmci okupovaného území Sovûtského svazu. Protektorátní období bylo pro ni obdobím vypjaté ãinnosti a zaslouÏen˘ch úspûchÛ, bylo to období, kdy mohla zhodnotit v‰echny své dosavadní zku‰enosti. Její choreografie a taneãní v˘kony v JiÏní slavnosti, Joanovi ze Zarissy, âarodûjné lásce nebo v Tfiírohém klobouku byly vysoce hodnoceny. K horeãné ãinnosti ji pohánûla ctiÏádost, ale zároveÀ vûdomí, Ïe se brzy ocitne za vrcholem sv˘ch fyzick˘ch moÏností. 1944 oslavila 25 let taneãní ãinnosti a zároveÀ nenápadnû i 40. narozeniny. Velice o sebe dbala, dodrÏovala pfiísnou Ïivotosprávu, diety, intenzivnû cviãila, vûnovala se jachtingu a veslování. Neztratila nic ze své lehkosti a virtuozity, ale b˘vala po pfiedstavení unavená. Dfiíve milovala pobyty u mofie, ale od smrti Drozdova (1935) u mofie nebyla a prázdniny trávila na ·umavû u DomaÏlic, v Pojizefií nebo v lázních v Sedmihorkách. V divadle mûla zaji‰tûné pfiíjmy, které jí umoÏÀovaly pomáhat vûãnû hladov˘m ãlenkám souboru. Pfiestûhovala se z Malé Strany, kde dlouhá léta bydlela (Letenská 21, V‰ehrdova 23) do velkého a pohodlného bytu v bezprostfiední blízkosti Národního divadla v domû ã. 5 na rohu ulice Krocínovy a Karolíny Svûtlé. Z Polska pfiijely s matkou s polsk˘mi pasy. Matka Ïila v âSR s tzv. nansenovsk˘m pasem, coÏ byl mezinárodnû uznávan˘ doklad pro ruské emigranty, ktefií se nerozhodli pro obãanství hostitelského státu. Nikolská sÀatkem s F. Camarou pravdûpodobnû získala ãeskoslovenské obãanství. Byla vzdûlaná, jazykovû nadaná. Díky ãast˘m a dlouhodob˘m pobytÛm v zahraniãí ovládala kromû ru‰tiny a ãe‰tiny i nûmãinu, francouz‰tinu, ital‰tinu a ‰panûl‰tinu. SvÛj rusk˘ pÛvod nikdy nezapírala, udrÏovala ãetné kontakty s emigrantsk˘m prostfiedím, podporovala finanãnû emigrantské dobroãinné akce, na kter˘ch vystupovala zdarma. Politicky se neangaÏovala, pokud to nebylo nezbytnû nutné pro existenci její taneãní ‰koly, PraÏského baletu a jejího postavení v Národním divadle. Ve své taneãní ‰kole i skupinû mûla vÏdy fiadu taneãnic a taneãníkÛ ruského buì emigrantského, nebo za války i sovûtského pÛvodu, o které se umûla dobfie postarat. 48
Byla velmi realistická pfii hodnocení sv˘ch osobních vyhlídek po skonãení války. V dubnu 1945 naplánovala umûlecké turné do Bavorska a s matkou a nevelkou skupinou taneãníkÛ a taneãnic Prahu urychlenû opustila. Dostali se do Regensburku do americké okupaãní zóny a do repatriaãního tábora, kde Nikolská svou skupinu rozpustila. S matkou a taneãníkem F. Karhánkem z Nûmecka odjela do vzdálené Venezuely. I tam zaloÏila baletní ‰kolu a nûkolik let pokraãovala v pedagogické ãinnosti. Zemfiela v r. 1955 ve vûku 51 let. Její jméno není doposud zcela zapomenuto, i kdyÏ se o ní po r. 1945 radûji vÛbec nemluvilo. V programu vydaném Národním divadlem v Praze u pfiíleÏitosti premiéry Labutího jezera (20. 12. 1996) je o ní následující zmínka: “V létû 1922 obnovil Labutí jezero A. Berger [...] roli Odetty tanãila (j.h.) mladiãká, ani ne 18-letá Je. Nikolská, pozdûji primabalerina, choreografka a vedoucí baletu Národního divadla. Tato umûlkynû sehrála v˘znamnou, i kdyÏ ne vÏdy pozitivní roli v historii baletu Národního divadla v období pfiedváleãném a váleãném”.7 Z tûchto v˘hrad lze tûÏko soudit, t˘kají-li se jejích umûleck˘ch kvalit, nebo je to spí‰e naráÏka na její váleãné pÛsobení, které bylo po válce klasifikováno jako kolaborace. Zasvûcené a objektivní zhodnocení pozitivních i negativních rysÛ její umûlecké a organizaãní ãinnosti v‰ak dodnes chybí, právû tak jako úpln˘ pfiehled taneãníkÛ, ktefií pro‰li její baletní ‰kolou nebo pÛsobili v jejích taneãních skupinách. V souvislosti s J. Nikolskou jiÏ bylo zmínûno jméno taneãníka Andreje Drozdova (1891-1935). Narodil se v Odûse, v Petûrburgu se pÛvodnû pfiipravoval na vojenskou kariéru, ale zároveÀ nav‰tûvoval taneãní ‰kolu T. Karsavinové. V dobû obãanské války byl v bílé dobrovolnické armádû a proÏil evakuaci Odûsy a Krymu. Jako mnozí jiní ru‰tí emigranti se rozhodl hledat uplatnûní v PafiíÏi, kde se 1926 setkal s J. Nikolskou a vytvofiili spolu stál˘ taneãní pár. Pro svá vystoupení nacviãili fiadu velmi efektních baletnû-gymnastick˘ch etud, které vyuÏívaly kontrastu fyzick˘ch pfiedností obou taneãníkÛ: Ïenské krásy a lehkosti Nikolské a muÏné síly Drozdova. KdyÏ se Nikolská chystala k návratu do Prahy, jako podmínku si kladla pfiijetí Drozdova do souboru Národního divadla. Podafiilo se jí to aÏ v divadelní sezonû 1934/35. Do té doby byl sice jejím taneãním partnerem, ale pouze na umûleck˘ch turné a pfii vystoupeních na jin˘ch scénách. Drozdov 1933 absolvoval s Nikolskou tzv. americké turné na svûtovou v˘stavu a fiadu vystoupení v Praze pfiedev‰ím ve Vinohradském divadle.
Nutno fiíci, Ïe vÛãi muÏÛm - sv˘m taneãním partnerÛm vystupovala Nikolská velmi autoritativnû, majetnicky a ãasto necitlivû. Drozdova napfi. pfiinutila ke slibu, Ïe bude tancovat pouze s ní a s nik˘m jin˘m. Na dodrÏování slibu trvala nejen vzhledem k jin˘m taneãnicím, ale i vzhledem k taneãníkÛm. Velmi nelibû nesla, kdyÏ Drozdov vystupoval na nûjakém emigrantském veãírku spoleãnû s V. Baldinem. Îivot bez stálého angaÏmá, ve finanãní závislosti na partnerce Drozdova silnû deprimoval. Byl psychicky nevyrovnan˘, trpûl záchvaty stesku po domovû, které léãil alkoholem. V období deprese byl nespolehliv˘ a nedochviln˘. Ani stálé angaÏmá v Národním divadle mu nepfiineslo takové uspokojení, jaké oãekával. V divadelní sezonû 1934/35 mûla premieru pouze tfii nová baletní pfiedstavení a pouze Szymanowského Zbojníci odpovídaly Drozdovovu naturelu. Ostatní balety (Osudy a AdÏantské fresky) byly vybrány tak, aby se v nich mohla uplatnit pfiedev‰ím Nikolská jako choreograf i jako taneãnice. V létû, po skonãení divadelní sezony 1934/35, odjela Nikolská s Drozdovem a malou skupinou taneãníkÛ do rumunské Besarábie, odkud bylo pfies hraniãní fieku Dnûstr vidût Rusko a tu‰it nedalekou Odûsu. Chystali se tam strávit prázdniny a zároveÀ mûli v ãernomofisk˘ch letoviscích nasmlouvána vystoupení. Zájezd skonãil tragicky. A. Drozdov spáchal 18. 8. 1935 sebevraÏdu, bylo mu 44 let. Taneãník Vadim Baldin (1901-1945?) se narodil v Odûse. O jeho soukromém Ïivotû a umûlecké dráze se zachovalo málo dokumentÛ a vûrohodn˘ch informací. V Archivu Národního divadla je jeho osobní sloÏka pozoruhodnû chudá. Nevíme nic o jeho rodinû a o tom, co dûlal v letech obãanské války, kdyÏ mu bylo 18 - 19 let. To, Ïe J. Nikolská pÛsobila pfied sv˘m odchodem z Ruska právû v odûsském divadle, mohla b˘t pouhá shoda náhod a jejich vzájemné cesty se tehdy mohly zcela minout. Není vylouãeno, Ïe bojoval v fiadách Dobrovolnické armády. Podle svûdectví pamûtníkÛ se po evakuaci z Krymu v listopadu 1920 objevil v Cafiihradû a stal se Ïákem ruského internátního gymnázia. Mnozí si ho z této doby zapamatovali a vyprávûli o jeho neobyãejné vitalitû a fyzické zdatnosti. Byl pr˘ vynikající fotbalista, a byl proto oblíben˘m a Ïádoucím hráãem. Dokonce krátce hrál v tureckém národním muÏstvu a získal proto pfiezdívku “Baldin - Bej”. Na konci roku 1921 se cafiihradské ruské gymnázium v rámci RPA pfiestûhovalo z Cafiihradu do Moravské Tfiebové v âSR. Bylo mu tehdy 20
let a jeho jméno je uvedeno v seznamu prvních absolventÛ ruského gymnázia v roce 1921. Nevíme, jak dlouho zÛstal v Moravské Tfiebové po absolvování, ãi zda se pokusil o studium na nûkteré z ãeskoslovensk˘ch vysok˘ch ‰kol, nebo hledal nûjaké zamûstnání. Jisté je, Ïe od divadelní sezony 1926/27 se stal ãlenem baletního souboru Národního divadla. V kaÏdoroãních Kalendáfiích Národního divadla bylo podle abecedy jeho jméno uvádûno na prvním místû v seznamu taneãníkÛ. 1933 si vyÏádal roãní bezplatnou dovolenou na úãinkování ve Velké operetû. Po tomto angaÏmá se Baldin do Národního divadla vrátil. 1935 dostal v˘povûì za nepfiesnosti a nekázeÀ v práci; v˘povûì v‰ak nebyla uskuteãnûna a byla odvolána. I kdyÏ je na konci jeho osobního listu chybnû napsáno, Ïe po roce 1935 je jeho dal‰í osud neznám, zcela jistû byl ãlenem Národního divadla je‰tû v sezonû 1941/42, protoÏe tanãil v JiÏní slavnosti a v Joanovi ze Zarissy (spoleãná premiéra obou baletÛ byla 31. 3. 1942), i v sezonû 1942/43, kdy se tato inscenace mnohokrát reprízovala. V Národním divadle pÛsobil aÏ do r. 1944. Pamûtníci na nûho vzpomínají jako na pohledného mladého muÏe, kter˘ zÛstal svobodn˘ a kter˘ byl dobr˘m a vítan˘m spoleãníkem nejen v ruském, ale i v ãeském prostfiedí. Vystupoval vÏdy vstfiícnû, vyh˘bal se sporÛm, byl naprosto bezkonfliktní a vÏdy ochotn˘ nabídnout pomoc. Byl Ïivotním optimistou. Kolegové taneãníci oceÀovali jeho vysokou profesionalitu a fiadili ho mezi v˘borné charakterní taneãníky, sólisty tzv. “figurkáfie”. V‰ichni zdÛrazÀovali ‰ífii jeho talentu: kromû tance zpíval, hrál na klavír a na kytaru, vystupoval v divadle jako herec, psal satirické skeãe a mûl mnoho rozmanit˘ch zájmÛ a aktivit, které se ãasto ãasovû pfiekr˘valy a které nemohl v‰echny uspokojit, coÏ se napfi. projevilo i pfii zdÛvodnûní navrhované, av‰ak neuskuteãnûné v˘povûdi v r. 1935. âasto vystupoval na rusk˘ch dobroãinn˘ch akcích a nikdy neÏádal honoráfi, byl ozdobou v‰ech emigrantsk˘ch plesÛ. Byl hluboce vûfiící a zpíval v chrámovém sboru pravoslavného kostela sv. Mikulá‰e na Starém Mûstû. I kdyÏ se neangaÏoval politicky, jeho vztah k Sovûtskému svazu byl velmi kritick˘. A netajil se tím, jak o tom svûdãí i jeho spoluautorství a osobní úãast v operetû-parodii Ivanov Pavel v dobû revoluce, pfiedvedené na veselém intimním veãeru v roce 1933 v Praze. Jako vût‰ina absolventÛ gymnázia v Moravské Tfiebové dokonale ovládal nûkolik cizích ja49
zykÛ. Byla to právû znalost nûmãiny, která sehrála v˘znamnou úlohu v jeho Ïivotû. Divadelní sezona 1943/44 byla jeho poslední. V okamÏiku váleãného stfietnutí dvou totalitních diktatur, Nûmecka a Sovûtského svazu, zÛstal dÛsledn˘m odpÛrcem Sovûtského svazu a stal se tlumoãníkem. V této funkci se dostal na Nûmci okupované území SSSR. Jak dlouho tam byl a v kter˘ch oblastech se nepodafiilo zjistit. Z historického kontextu lze soudit, Ïe to muselo b˘t v letních mûsících roku 1943. Je prokázáno, Ïe byl ve mûstû Orel (skupina armád “Mitte”), kde vyhledal a do Prahy pfiivezl starou tetu svého pfiítele A. D. ·ãerbaãeva. Mûsto Orel bylo Rudou armádou osvobozeno 5. srpna 1943, a proto se BaldinÛv pobyt v Orlu musel uskuteãnit pfied tímto datem. Byla to jediná Baldinova cesta na okupované území. Není známo, co dûlal po 1. 9. 1944, kdy byla ãinnost Národního divadla tak jako v‰ech ostatních divadel v ¤í‰i nucenû zastavena. Nebyl ani ãlenem taneãního souboru PraÏsk˘ balet, kter˘ fiídila Nikolská a se kter˘m podnikala zájezdy mimo Prahu i mimo území Protektorátu, do Rakouska a Nûmecka. Také zprávy o jeho smrti si protifieãí. Zahynul pravdûpodobnû v kvûtnu 1945. Jeho b˘valí kolegové, ktefií dnes Ïijí v USA, tvrdí, Ïe se pokou‰el pfiejít americkou demarkaãní linii, byl chycen v Plzni a jako rusk˘ emigrant na ulici obû‰en. PraÏská emigrantská komunita je pfiesvûdãena o tom, Ïe se tak stalo v Praze v Ha‰talské ulici pfied domem ã. 27, kde bylo za války ruské registraãní stfiedisko. Byl pr˘ chycen davem a na místû ubit. Objevila se i verze, Ïe byl zatãen a odvleãen sovûtskou KGB a zahynul v gulagu. Jisté je, Ïe po r. 1945 po nûm mizí ve‰keré stopy - bylo mu tehdy 41 let. Taneãník Dimitrij Grigoroviã-Barsk˘ se narodil 1909 v Kyjevû. Matka mu záhy zemfiela a otec, v˘znamn˘ právník, emigroval do Berlína. Dvanáctiletého syna nechal u pfiíbuzn˘ch na Ukrajinû, kde chlapec dokonãil sedmiletku. Po dokonãení ‰koly se podafiilo otci získat pro syna povolení odjet do Berlína. Odtud vedla jeho cesta do ruského emigrantského gymnázia v Moravské Tfiebové. Na zaãátku ‰kolního roku 1926/27 byl zapsán do tfiídy 7A, aby si zopakoval uãivo a doplnil mezery ve vzdûlání, vzniklé rozdíly mezi poÏadavky sovûtské “sedmiletky” a ruského reálného gymnázia v âeskoslovensku. O rok pozdûji, v kvûtnu 1928, ve sv˘ch 19 letech, úspû‰nû odmaturoval a rozhodl se pro studium na âeském vysokém 50
uãení technickém (fakulta strojního inÏen˘rství). Svá úspû‰ná studia pfiedãasnû pfieru‰il tûsnû pfied poslední státnicí. DÛvodem byly neutû‰ené materiální podmínky a svûtová ekonomická krize, kdy mladí absolventi vysok˘ch ‰kol obtíÏnû hledali pracovní uplatnûní. Státní studijní podpora byla pro studenta bez rodinného zázemí nedostateãná, byl v Praze odkázán pouze na stravování v menze a jeho jedin˘m stál˘m pfiíjmem bylo nevelké stipendium. V dobû studia nikdy neuvaÏoval o tom, Ïe by se mohl profesionálnû vûnovat baletu. Jako mnoho jin˘ch studentÛ i on zaãal hledat moÏnosti jakéhokoliv vedlej‰ího v˘dûlku. Zdrojem pfiíleÏitostn˘ch pfiíjmÛ bylo mezi tehdej‰ími studenty nejoblíbenûj‰í statování ve filmu a v divadle, rozná‰ení reklam, prodávání novin a sezení modelem v umûleck˘ch ‰kolách. âasovû nároãná v˘dûleãná ãinnost byla pfiekáÏkou úspû‰ného studia a studium bez vedlej‰ího pfiíjmu odsuzovalo studenta k nuzování. Velice oblíbené mezi rusk˘mi studenty bylo nûmecké divadlo, protoÏe mûlo niωí nároky na v˘pomocné síly neÏ Národní divadlo. PraÏské Nové nûmecké divadlo ve své honosné divadelní budovû provozovalo nejen opery a ãinohry, ale i balet a operety. Vleklé finanãní krize sniÏovaly stál˘ stav ãlenÛ divadelního souboru i jejich repertoár, kter˘ z finanãních dÛvodÛ musel poãítat i s ménû nároãn˘mi diváky. Divadlo mûlo stál˘ pouze dámsk˘ baletní soubor a mladé muÏe pfiijímalo vÏdy jen na v˘pomoc. Této nabídky vyuÏívalo mnoho rusk˘ch studentÛ a od nich se o této moÏnosti dovûdûl i Grigoroviã-Barsk˘. PfiíleÏitostnû tam úãinkoval v pfiedstaveních Prodaná nevûsta, EvÏen Onûgin, Orfeus v podsvûtí, Netop˘r a dal‰ích. S J. Nikolskou se seznámil zcela náhodnû v r. 1935, kdy mu bylo 26 let a kdy mu Nikolská nabídla moÏnost zdarma nav‰tûvovat její taneãní ‰kolu. Na toto období vzpomíná následujícími slovy: “·kola paní Nikolské byla na Smíchovû v Národním domû v 1. poschodí. Sál byl velk˘, svûtl˘, podél zdí baletní tyãe. Îáci byli rozdûleni do tfií skupin - zaãáteãníci, pokroãilí, vyspûlí. Vyuãování vedla paní Nikolská sama, její asistentkou byla Aniãka Buriánová, ãlenka baletu Národního divadla, která mimo jiné mûla na starosti zauãování nov˘ch pfiíchozích. Také mnû vûnovala velikou péãi. Byl jsem velmi piln˘ a cviãil v obou pokroãil˘ch kurzech. Obãas do hodin pfiicházel pan Drozdov, kter˘ se Ïáky pracoval pfii studiu partnerského tance. Trénink obsahoval ‘‰tud˘rku’ u ty-
ãe, ‘exercície’ na volnosti, poté krokové vazby po diagonále. Následovaly piruety, závûrem cham gements, entrechats atd. Hodiny doprovázel na klavír pan Trailin, dûdeãek Nata‰i Tanské, a paní Nina Barvitiusová-Petáková. Paní Nikolská dbala na dÛsledné dodrÏování stylu klasického tance. Sama taneãní pohyby pfiedvádûla a Ïáky opravovala, takÏe absolventi její ‰koly byli jak s technikou klasického tance, tak s v˘razov˘m projevem dobfie obeznámeni.”8 Pfied sv˘m nástupem do Národního divadla pÛsobil Grigoroviã-Barsk˘ ve ·vandovû divadle na Smíchovû, s Járou Kohoutem na Fidlovaãce a ve Velké operetû v Dlouhé tfiídû. 1938 byl pfiijat do Zemského divadla v Brnû, ale k jeho nástupu vzhledem k zmûnûné politické situaci a k nacistické okupaci jiÏ nedo‰lo. Vrátil se proto do Prahy a pfiijal místo placeného asistenta v baletní ‰kole J. Nikolské. Odtud vedla jeho cesta do Národního divadla, kam se dostal v r. 1940, a od té doby úãinkoval ve v‰ech baletních pfiedstaveních, uvádûn˘ch na této scénû. 1941 to byla pfiedstavení Velk˘ dÏbán, âarodûjná láska a Tfiíroh˘ klobouk, 1942 JiÏní slavnost a Joan ze Zarissy, 1943 Prométheus na hudbu L. Beethovena, Preludium na hudbu F. Lizsta a Ml˘n na Ïeny. Také do jeho Ïivota zasáhla osudn˘m zpÛsobem válka. PfiibliÏnû ve stejné dobû, kdy V. Baldin odjel jako tlumoãník do okupovaného Ruska, pfii‰el Grigoroviã-Barsk˘ do styku s ãeskou odbojovou ãinností. O jakou skupinu se jednalo, se zatím nepodafiilo zjistit. Pamûtníci v této souvislosti uvádûjí jméno Ivan (Jan ?) ¤íha, ale kdo to byl a bylo-li to pravé jméno, dosud nevíme. Grigoroviã-Barsk˘ byl 17. prosince 1943 zatãen gestapem a dlouho vysl˘chán v Petschkovû paláci. Nikoho ze skupiny neprozradil, protoÏe k dal‰ímu zat˘kání nedo‰lo. Po období v˘slechÛ v Petschkovû paláci následovala kfiíÏová cesta z Pankráce do Kladna, odtud do Terezína a dále do Buchenwaldu a Königsteinu. Koncem zimy a zaãátkem jara 1945 byl pfievezen k práci v podzemní zbrojní továrnû Richard u Litomûfiic. V nedûli 22. dubna byla zahájena likvidace litomûfiického tábora a zbylí vûzni naloÏeni do dobytãích vagonÛ k transportu. Ve vagonech strávili 8 dní, kdy je pfiesouvali z místa na místo dál od postupující fronty a blíÏ ku Praze. Dezorganizace jiÏ byla taková, Ïe se transport nepodafiilo ukonãit, vlak se 28. dubna zastavil v Roztokách u Prahy a ãásti vûzÀÛ se podafiilo uprchnout. Mezi nimi byl i Grigoroviã-Barsk˘, kter˘ v noci z 29. na 30. dubna do‰el pû‰ky do Prahy k pfiátelÛm.
Vrátil se ve velmi ‰patném zdravotním stavu. O ãást zubÛ pfii‰el pfii v˘sle‰ích po svém zatãení, byl silnû podvyÏiven˘ a nohy, které jsou tak dÛleÏité pro taneãníka, mûl zjizvené po hlubok˘ch poranûních a vfiedech. Tyto jizvy nikdy nezmizely a proto se po cel˘ zb˘vající Ïivot snaÏil mít samostatnou ‰atnu nebo b˘t pfii pfievlékání do taneãního trikotu sám. RovnûÏ se mu silnû zhor‰il zrak, protoÏe byl nucen Ïít pÛldruhého roku bez br˘lí, a mûl potíÏe i se sluchem. V kapesním kalendáfii9, kter˘ si po návratu do Prahy opatfiil a kam peãlivû zapisoval v‰e, co kter˘ den dûlal, jsou zaznamenány ãetné náv‰tûvy u lékafiÛ i úfiední jednání, protoÏe potfieboval zajistit bydlení, získat ztracené dokumenty, zajistit léãení, zvlá‰tní pfiídûly pro nemocné atd. V kalendáfii z roku 1945 má zaznamenanou schÛzi zamûstnancÛ Národního divadla, která se konala 3. ãervence, slavnostní shromáÏdûní ve Smetanovû síni Obecního domu 5. ãervence a zaãátek divadelní sezony v nedûli 12. srpna. ZároveÀ se objevují první zmínky o jeho konfliktech s nov˘m vedením baletního souboru. V ãervnu do‰lo k zásadním zmûnám ve vedení Národního divadla: nov˘m fieditelem byl jmenován V. Vydra a ve v‰ech zb˘vajících funkcích se také objevila nová jména. Jediné jméno, které zÛstalo, byl Václav Gottlieb, ‰éf scénické v˘pravy a provozu. Pro GrigoroviãeBarského bylo rozhodující, Ïe uÏ tam nebyl choreograf Joe Jenãík, kter˘ pÛsobil jako host ve funkci zástupce baletního mistra a ‰éfa baletu, coÏ byla aÏ do uzavfiení Národního divadla v r. 1944 J. Nikolská. Ta pfied kvûtnovou revolucí odjela na Západ a umûleckou správou baletu byl povûfien komunista Emanuel Famíra, kterého si Grigoroviã-Barsk˘ lidsky, ale ani umûlecky pfiíli‰ neváÏil. K prvním skryt˘m konfliktÛm zaãalo docházet v fiíjnu 1945 a pokraãovaly i v listopadu. I kdyÏ je Grigoroviã-Barsk˘ v seznamu baletního souboru Národního divadla uveden jako sólov˘ taneãník, vût‰ina jeho sólov˘ch rolí byla v dobû jeho léãení trvale pfieobsazena Vlastimilem Jílkem. Ve dnech 20. a 21. listopadu byly schÛze ãlenÛ baletního souboru, kde ho E. Famíra poprvé vefiejnû napadl. Vzájemnû vyhrocené vztahy trvaly i v sezonû 1946/47; 31. srpna 1947 s ním Národní divadlo rozvázalo pracovní pomûr, a i kdyÏ se proti tomu odvolával, rozvázání pracovního pomûru zÛstalo v platnosti. Dokumenty z tohoto období jsou klasickou ukázkou, jak rozporuplné byly vztahy nové komunistické garnitury k rusk˘m emigrantÛm. Ani skuteãnost, Ïe byl vyznamenán za od51
bojovou ãinnost a pobyt v koncentraãním tábofie, na vztazích nic nezmûnila. V zápisech ze schÛzí a v posudcích se objevují formulace: “na jedné stranû tvrdí, Ïe byl persekvován pro svou komunistickou ãinnost, a na druhé, Ïe z SSSR ode‰el, protoÏe tam byl komunismus”, nebo “v Národním divadle byl angaÏován na pfiímluvu Nikolské, která, jak známo, byla nepfiím˘m agentem gestapa v divadle; to, Ïe se s ní dostal do kontraverze, nic na vûci nemûní, naopak, vrhá tím záhadnûj‰í stíny na cel˘ jeho pfiípad”. Vyãítali mu, Ïe je‰tû po válce nemûl ãeskoslovenské obãanství, ale tzv. NansenÛv pas, nebo Ïe odmítl sólovou roli v Pohádce o Honzovi a v La‰sk˘ch tancích a neúãast na povinn˘ch cviãeních, “coÏ mûlo b˘t dÛvodem k okamÏité v˘povûdi”. Nikdo nebral ohled na to, Ïe v dobû povinn˘ch cviãení nebo nácvikÛ na sólové party se léãil z následkÛ pobytu v koncentraãním tábofie. Kromû v˘tek, které mûly jasn˘ politick˘ podtext a souvisely s jeho emigrantsk˘m pÛvodem, se objevily i v˘tky typu, Ïe si spolutaneãnice stûÏovaly na “nervozitu a trhání”, “náladovost, dom˘‰livost a agresivitu”. Vût‰ina z tûchto rysÛ byla dÛsledkem jeho zdravotního a psychického stavu. Nutno pfiiznat, Ïe Grigoroviã-Barsk˘ byl sv˘m zaloÏením zcela jin˘ neÏ optimistick˘ a vstfiícnû ladûn˘ V. Baldin. I jeho nejlep‰í pfiátelé a obdivovatelé zaznamenávali jeho uzavfienost, preciznost hraniãící s puntiãkáfistvím a podivínstvím. Vût‰ina tûchto rysÛ vypl˘vala z dvou nedostatkÛ: z jeho vrozené zrakové a po návratu z koncentráku i sluchové vady. JiÏ na skupinov˘ch fotografiích z Moravské Tfiebové ho není tûÏké najít. Mezi 30-35 mlad˘mi lidmi byl totiÏ vÏdy ten jedin˘ s br˘lemi. Pro mnohého taneãníka by byla tato vada nepfiekonatelnou pfiekáÏkou, protoÏe tanec bez br˘lí je pohybem v nebezpeãném a záludném prostoru. Taneãní pohyb na scénû plné nástrah je obtíÏn˘ i pro bystrozraké a vyÏaduje velké umûní a v pfiípadû Grigoroviãe-Barského i osobní stateãnost. Aby mohl tanec na pfiesvûtleném jevi‰ti zvládnout, trval vÏdy na naprosto pfiesné choreografii, kterou mûl zvládnutou tak, aby mohl tanãit i poslepu. Stejnou pfiesnost a vstfiícnost poÏadoval i od ostatních ãlenÛ souboru. Po‰kozen˘ sluch jeho situaci po válce je‰tû zhor‰il. Své nedostatky pfied ostatními skr˘val, a proto na nû mohl pÛsobit jako nedÛvûfiiv˘ a nedÛtkliv˘ podivín. Po odchodu z Národního divadla opustil GrigoroviãBarsk˘ Prahu a pÛsobil v Brnû, Olomouci a Liberci. V Brnû uãil na Státní konzervatofii jako profesor akademick˘ch 52
a dvorních tancÛ. Byl vlastnû prvním, kdo disciplínu dvorních tancÛ v âSR vyuãoval. Svou umûleckou dráhu ukonãil v r. 1960 v jedenapadesáti letech. Vûnoval se potom choreografii. Poslední roky Ïivota Ïil v domovû dÛchodcÛ v Praze. Teprve tam se doãkal jistého ocenûní své odbojové ãinnosti a vûznûní v koncentraãním tábofie. Díky tûmto skuteãnostem se mu dostalo v Ïivotû jediného privilegia - mûl pokojík sám pro sebe. Zrak a sluch se mu zhor‰ily natolik, Ïe témûfi nevidûl a nesly‰el. Dopisy posledním pfiátelÛm namlouval na magnetofonové pásky. Zemfiel 12. 1. 1996 v nedoÏit˘ch 87 letech. Jeho hrob je na ol‰anském hfibitovû v bezprostfiední blízkosti pravoslavné kaple. Poslední z trojice “tfiebovákÛ” - taneãníkÛ ruského pÛvodu, ktefií pro‰li rusk˘m reáln˘m gymnáziem v Moravské Tfiebové, je Viktor Malcev. Narodil se 1920 v Kanibadanu v Turkestanu (TadÏická SSR). Matka byla Ruska, otec ãesk˘ zajatec z 1. svûtové války. Do Prahy pfiijel s matkou v r. 1922. Otec si matku nikdy nevzal, ale tento moment povaÏoval jeho syn spí‰e za ‰tûstí. Ve vzpomínkách syna zÛstal otec jako primitivní surov˘ despota. KdyÏ se staly rodinné vztahy neudrÏitelné a otec syna opakovanû surovû bil, opustila matka se synem spoleãnou domácnost. ProtoÏe pro ni bylo obtíÏné vydûlávat na Ïivobytí a zároveÀ se starat o dítû, vyuÏila moÏnosti bezplatného studia v gymnáziu v Moravské Tfiebové a syna tam poslala. Byl zapsán v roce 1926 do matefiské ‰kolky, která pfii internátním gymnáziu existovala. Bylo mu 6 let a v Moravské Tfiebové zÛstal aÏ do roku 1932. Ode‰el pfied ukonãením 2. roãníku a vrátil se do Prahy. Bydleli s matkou na chudém proletáfiském okraji Prahy Na Balkánû blízko nouzové kolonie Na krejcárku. Obstát mezi ÏiÏkováky byla tvrdá ‰kola Ïivota. (Vzpomíná, jak úãinnou zbraní byl koÏen˘ pásek od tfiebovské ‰kolní uniformy, opatfien˘ kovovou pfiezkou se znakem gymnázia, kter˘m si získal autoritu a byl pak ÏiÏkováky akceptován.) Po absolvovávní ÏiÏkovské mû‰Èanky na tehdej‰ím Per‰t˘novû námûstí se pfiihlásil na strojní prÛmyslovou ‰kolu, ale tu jiÏ studoval externû jako uãeÀ ruské strojnû zámeãnické dílny v Krakovské ulici. K baletu se dostal pfies zaujetí moderními tanci, pfiedev‰ím stepováním. Stal se Ïákem taneãní ‰koly Heleny ·tûpánkové a od r. 1933 ‰koly J. Nikolské. Jeden ãas nav‰tûvoval obû tyto ‰koly souãasnû. Ve sv˘ch 18 letech uÏ obstál v konkursu do taneãního souboru ·vandova divadla na Smíchovû
a 1942 je uÏ jeho jméno na plakátech Národního divadla. Vystupoval jako sólov˘ taneãník v baletech JiÏní slavnost a Joan ze Zarizzy. Bylo to ostatnû jediné pfiedstavení, ve kterém vystupovali v‰ichni tfii “tfiebováci” spoleãnû. Spoleãnû s D. Grigoroviãem-Barsk˘m se stali sólov˘mi taneãníky a oporou taneãní skupiny J. Nikolské, jejího PraÏského baletu. Se skupinou se úãastnili umûleck˘ch vystoupení v âechách a na Moravû i v Rakousku a Nûmecku a v dobû, kdy byl zastaven provoz v‰ech protektorátních divadel (od 1. 9. 1944) pÛsobil Malcev ve Vídni. Po kvûtnové revoluci ode‰el Malcev na sezonu 1945/46 do Brna, kde zaÏil své první velké období. Na konci divadelní sezony 1949 /50 obdrÏel za svÛj v˘kon v V. symfonii P. I. âajkovského první cenu Divadelní Ïatvy (choreografie I. V. Psota, cena za nejlep‰í umûleck˘ a technick˘ v˘kon). V Národním divadle pohostinsky vystupoval v r. 1949, v dobû, kdy E. Famíru vystfiídal Sa‰a Machov. Do Prahy a Národního divadla se definitivnû vrátil v r. 1952, kdy do praÏského souboru nastoupil i se svou taneãní a tehdy i Ïivotní partnerkou Olgou Skálovou. Zde pÛsobil 22 let a do dÛchodu ode‰el ve sv˘ch 54 letech v r. 1974. Av‰ak ani potom balet neopustil. V letech 1974 - 1977 byl ‰éfem baletu Státního divadla Z. Nejedlého v Ústí n. L. a pozdûji v Olomouci. 1963 byl jmenován zaslouÏil˘m umûlcem a 1997 bylo jeho celoÏivotní mistrovství odmûnûno Cenou Thálie. Ve svém podûkování vdûãnû vzpomnûl i na svou uãitelku J. Nikolskou a bylo to po mnoha letech jistû poprvé, kdy bylo v Národním divadle v dobrém a nahlas pfiipomenuto její jméno. Malcev se vzhledem k svému roku narození vyhnul nûkter˘m nebezpeãím, která postihla jeho star‰í kolegy ruského pÛvodu, ale nevyhnul se nástrahám, které pfiinesla doba pozdûj‰í. Po r. 1945 zde byly pfiirozené pracovní styky mezi baletem Národního divadla a baletními soubory v Moskvû a Leningradû, kam jezdili na‰i taneãníci nejen hostovat, ale i na dlouhodobé stáÏe. Ruská baletní ‰kola mûla vynikající tradici a práce s rusk˘mi choreografy a taneãníky byla vÏdy pfiínosem. âasto v‰ak byla jednou z nezbytn˘ch podmínek pro ty, ktefií se chtûli dlouho udrÏet na prestiÏních pozicích. Úãinné bylo také ãlenství v komunistické stranû nebo jiné druhy spolupráce s vládnoucí silou a její tajnou policií. Malcev do komunistické strany nevstoupil, spolupráci se nevyhnul. TûÏko dnes fiíci, zda byla vynucená, nebo dobrovolná, ale vûfime, Ïe nikomu neublíÏila. Malcev se vÏdy hlásil ke svému
ruskému pÛvodu. V jeho pfiípadû se ani nehodí uÏít termín “rusk˘-emigrantsk˘”, vÏdyÈ jeho matka neemigrovala, ale ode‰la za otcem svého dítûte. Skuteãné emigrantské prostfiedí poznal pfiedev‰ím v Ruském gymnáziu v Moravské Tfiebové, které bylo dÛslednû vedeno v ruském vlasteneckém protisovûtském duchu. K období svého dûtství, ke ‰kolním vzpomínkám a ke sv˘m taneãním zaãátkÛm se zaãal nostalgicky vracet s pfiib˘vajícími léty. V. Malcev zemfiel v r. 2002 v 82 letech a je pochován na ol‰anském pravoslavném hfibitovû v kruhu dávn˘ch pfiátel. BohuÏel se mu nepodafiilo uskuteãnit své pfiedsevzetí a napsat vzpomínky na Moravskou Tfiebovou, na J. Nikolskou, na své zaãátky v Národním divadle, na váleãná léta, na taneãníky souboru âeskoslovenského a PraÏského baletu. Je to o to vût‰í vût‰í ‰koda, Ïe byl jedním z posledních pamûtníkÛ. III. Dal‰í oblastí, kde nedokonalá znalost jazyka nevadí, je hudba. Proto se na scénû Národního divadla uplatnili zpûváci a hudebníci ruského emigrantského pÛvodu. Jejich jména najdeme v Kalendáfiích Národního divadla, kde jsou uvedena jména a adresy nejen sólistÛ, ale i v‰ech ãlenÛ sboru. V seznamech ãlenÛ sboru se po fiadu let vyskytují dvû jména: Vladimír Assejev a Lydie Farková-Balabina. Basista Assejev byl ãlenem souboru od druhé poloviny dvacát˘ch let aÏ do r. 1933, kdy byl z Národního divadla propu‰tûn. Na jafie 1945 patfiil k té ãásti ruské emigrace, která âeskoslovensko opustila. Odjel s matkou, bratrem a str˘cem S. D. Gegela‰vili, kter˘ jako jeden z mála carsk˘ch dÛstojníkÛ pÛsobil v ãeskoslovenské armádû a 1936 byl zástupcem velitele 1. dûlostfieleckého pluku. O jejich dal‰ích osudech v Argentinû se prozatím nepodafiilo nic zjistit. Lydie Balabina (Balabinová) provd. Farková pÛsobila ve sboru mnohem déle. Do âeskoslovenska pfiijela z Cafiihradu do Moravské Tfiebové, kde v r. 1927 maturovala. Po pfiestûhování do Prahy se od poloviny tfiicát˘ch let stala ãlenkou sboru. Byla sopranistka a vzhledem ke své vysoké ‰tíhlé postavû a pÛvabu byla ve sboru zafiazována do prvních fiad a na viditelná místa. V Národním divadle pÛsobila dlouhá léta nejen jako sboristka, ale také jako provûfiená tlumoãnice a doprovod sovûtsk˘ch hereck˘ch delegací. Docílit toho nebylo pro ni nijak lehké, protoÏe její otec, carsk˘ generál, opustil âSR v r. 1945 a na‰el útoãi‰tû zprvu v jiÏní Americe a pozdûji u druhé dcery ve Vídni. 53
Pfiední místo mezi zpûváky bezesporu náleÏí Bronislavovi Choroviãovi (1888-1980). Nutno fiíci, Ïe se v jeho pfiípadû vlastnû pÛvodnû nejedná o emigranta. Na území budoucího âeskoslovenska se dostal o mnoho let dfiíve neÏ v‰ichni ti, o nichÏ jsme doposud mluvili. V r. 1914, ve sv˘ch 26 letech, narukoval do ruské armády a téhoÏ roku byl bûhem ofenzivy u Zhofielce zajat. Jako váleãn˘ zajatec pro‰el fiadou rakousko-uhersk˘ch zajateck˘ch táborÛ poãínaje napfi. Milovicemi a konãe maìarsk˘m Raabem. Po skonãení války se do Ruska nevrátil. ZÛstal v Ko‰icích a odtud odjel do Bratislavy, kde od 1921 do 1928 pÛsobil zprvu jako sborista a pozdûji jako sólista bratislavského Národního divadla. V Praze vystoupil 25. 11. 1927 jako host v Gounodovû opefie Faust a Markétka. Po úspû‰ném hostování následovala nabídka trvalé spolupráce a od zaãátku divadelní sezony l928/1929 nastoupil na dlouh˘ch 25 let do Národního divadla. Jako vynikající tenorista zpíval ve Smetanov˘ch, Dvofiákov˘ch a Janáãkov˘ch operách stejnû jako v operách rusk˘ch, italsk˘ch, francouzsk˘ch a nûmeck˘ch. Divadelní práci doplÀoval bohatou koncertní ãinností, kdy zpíval tenorové party v Dvofiákovû Stabat Mater, Janáãkovû Glagolské m‰i, Vánoãním oratoriu J. S. Bacha, Stvofiení svûta J. Haydna nebo v Antigonû I‰i Krejãího. I kdyÏ ve slovníkov˘ch heslech a novinov˘ch ãláncích se lze setkat s dobovû ovlivnûn˘mi formulacemi (syn rybáfie, poznal tûÏk˘ Ïivot plavcÛ na Volze, dal své umûní do sluÏeb kulturních podnikÛ napfi. Svazu pfiátel SSSR atd.), Choroviã svÛj rusk˘ pÛvod pfiíli‰ nezdÛrazÀoval a za v˘stiÏn˘ lze povaÏovat název ãlánku, kter˘ byl v r. 1963 uvefiejnûn v Lidové demokracii: Rodem Rus, srdcem âech. Svou operní kariéru ukonãil v r. 1953, kdy mu bylo 65 let a kdy mu bylo udûleno vyznamenání Za vynikající práci. Je‰tû dal‰ích pût let pÛsobil jako hlasov˘ poradce Národního divadla a aÏ do r. 1963, kdy mu uÏ bylo 75 let, jako poradce sboru Typografie. Zemfiel v r. 1980 ve vûku 92 let a jeho hrob je na nevelkém hfibitovû u kostela sv. Matûje v Praze na Hanspaulce. V˘znamné bylo hostování zpûvákÛ svûtové povûsti, napfi. barytonisty Jifiího Baklanova, kter˘ do Prahy zajíÏdûl z Berlína a kter˘ v Národním divadle pÛsobil uÏ pfied 1. svûtovou válkou (1911 a 1912). Jeho hostování bylo vÏdy v tisku vysoce hodnoceno a bylo svátkem pro odborníky a milovníky operního zpûvu. Naposledy v Národním divadle vystupoval 54
na podzim 1935 (Aida a Rigoletto), kdy uÏ nepfiijel do âSR s mezinárodním tzv. nansenovsk˘m pasem, ale s americk˘m pasem jako obãan USA. Hostování basbarytonisty Fjodora ·aljapina bylo nejen svátkem a velkou událostí pro odborníky, zasvûcené milovníky operního zpûvu a pro celou ruskou emigrantskou komunitu v âSR, ale navíc i velkolepou senzací pro snoby a ‰irokou vefiejnost. Plánovaná vystoupení byla na stránkách tisku probírána s velk˘m pfiedstihem a zvlá‰tní pozornost nebyla vûnována v˘bûru repertoáru, kter˘ se ostatnû pfiíli‰ nemûnil, ale astronomické v˘‰i honoráfie a zpûvákov˘m dal‰ím poÏadavkÛm a rozmarÛm. Dojmy z jeho vystoupení byly velmi silné a najdeme je v tisku a v fiadû vzpomínek. ·aljapin hostoval v Praze uÏ v r. 1913 a dále v letech 1925, 1927, 1928, 1930, 1932, 1934 a 1937. V Praze bydlel v Hybernské ulici v hotelu U Saského dvora (Hotel de Saxe), kde mûl vÏdy vyhrazené vlastní pokoje. KdyÏ hotel zanikl, ubytovával se na Václavském námûstí v hotelu ·roubek (Evropa). ·aljapin odmítal dobroãinná vystoupení (“mám velkou rodinu a velké náklady”), právû tak dÛslednû odmítal vystoupení v rozhlase (“nehodlám zpívat tûm, ktefií se rozhodli poslouchat mû a válet se pfii tom v posteli”). Jeho hlas je na‰tûstí zachycen na gramofonov˘ch deskách (“F. ·aljapin zpívá v˘hradnû pro His Master’s Voice”) a jeho pobyt v Praze v r. 1928 byl nafilmován. âasto se stávalo, Ïe odmítal místní reÏii a uspofiádání jevi‰tû (“já vejdu tudy, tady mi profiíznûte nové dvefie, balkon je vysoko, okno je malé, kopí je krátké, stÛl je nevhodn˘ atd.”10). Mnozí vzpomínají, jaké problémy vznikly, kdyÏ trval na tom, Ïe jako Don Quichote musí mít na jevi‰ti Ïivého osla. Jeho v˘stfielky se v novinách ãasto hodnotily jako projevy tzv. “‰iroké a tajemné ruské du‰e”. ·aljapin se nepovaÏoval za ruského emigranta. ProÏil v Rusku revoluãní období, v r. 1918 byl jako první jmenován “národním umûlcem” (titul mu byl v r. 1927 zpûtnû odebrán). Z Ruska odjel zcela legálnû aÏ v r. 1922 na umûlecké turné a turné prodluÏoval aÏ do své smrti v r. 1938. PovaÏoval se za svûtoobãana, kter˘ neuznává hranice, za velkého umûlce, kter˘ patfií umûní, a proto celému lidstvu. Také za dirigentsk˘m pultem orchestru v Národním divadle stával dlouhá léta Rus Alexandr Poda‰evsk˘ (18841955). Absolvoval sice námofiní ‰kolu a vojenskou akademii v Petrohradû, ale zároveÀ studoval na konzervatofii hudební
kompozici a klavír. V r. 1919 pÛsobil jako kapelník a hudební skladatel komorního divadla v Odûse. Po evakuaci se ocitl v Cafiihradu a v kvûtnu 1921 v Praze. 1924 absolvoval kompozici a dirigentskou ‰kolu profesora Alexandra Zemlinského na Nûmecké hudební a dramatické akademii. Od divadelní sezony 1927/1928 nastoupil do Národního divadla jako kapelník ãinoherní hudby a od následujícího roku uÏ jako dirigent ãinohry. Kromû dirigentské ãinnosti se vûnoval i skládání scénické hudby. Od 1923 do 1940 byl autorem scénické hudby nejménû 39 divadelních inscenací pro Národní divadlo a 8 pro Vinohradské divadlo, spolupracoval s praÏskou skupinou Ruského komorního divadla a s divadlem v Sofii. AÏ do konce r. 1932 Ïil Poda‰evsk˘ v âSR s tzv. nansenovsk˘m pasem, 1933 získal domovské právo v Praze a získal ãeskoslovenské státní obãanství. V období 1931-1934 a od 1942 do zastavení ãinnosti divadla v r. 1944 se o místo dirigenta dûlil s o mnoho mlad‰ím a modernûj‰ím Miroslavem Poncem, kter˘ marnû usiloval o místo Poda‰evského. Podafiilo se mu to aÏ ve zmûnûné politické situaci po r. 1945. Poda‰evsk˘ nastoupil v ãervenci 1945 na zdravotní dovolenou, kterou mu fieditelství nûkolikrát prodlouÏilo. Ke konci srpna 1946 s ním divadlo rozvázalo smluvní pomûr a vyhovûlo jeho Ïádosti o penzionování. Za dirigentsk˘m pultem stál dlouh˘ch 17 let. Zemfiel v Praze v r. 1955, o posledních letech jeho Ïivota se prozatím nepodafiilo nic zjistit. Dal‰ím Rusem za dirigentsk˘m pultem Národního divadla byl hostující Nikolaj Malko (1883-1961). Byl to klavírista, hudební pedagog a svûtovû proslul˘ dirigent, kter˘ v meziváleãném období hostoval ve vût‰inû evropsk˘ch metropolí. V encyklopediích je jeho pÛvod oznaãován buì jako rusk˘, nebo sovûtsk˘. Malko pÛsobil na zaãátku dvacát˘ch let v Petrohradu jako profesor na konzervatofii a od 1927 byl ‰éfem Leningradské filharmonie. V r. 1928 mu byla umoÏnûna cesta do zahraniãí na umûlecké turné, které podobnû jako u ·aljapina skonãilo aÏ jeho úmrtím. Jeho první zahraniãní pÛsobi‰tû bylo v r. 1928 ve Vídni. V âSR hostoval v letech 1929, 1930, 1931, 1934, 1936 a 1937. Byl to dirigent velk˘ch filharmonick˘ch orchestrÛ, ale do svého umûleckého programu zafiazoval i spolupráci s operními scénami. Na cestách ho doprovázela jeho manÏelka Berta, která byla v˘teãná klavíristka. Na zaãátku tfiicát˘ch let si oblíbili âeskoslovensko natolik, Ïe si tu vybudovali doãasn˘ domov v Praze na Letné a místo pro klidn˘ odpoãinek na‰li na
VyÏlovce. V âSR Malko spolupracoval s V. Talichem, âeskou filharmonii, PraÏsk˘m Hlaholem, Národním divadlem, s divadlem v Plzni, Brnû a Bratislavû. Oddalování návratu do SSSR vedlo k fiadû komplikací. 1929 byl v nepfiítomnosti sesazen z funkce ‰éfdirigenta Leningradské filharmonie, kaÏdé ãtyfii mûsíce musel Ïádat o prodlouÏení platnosti sovûtského pasu a za kladné vyfiízení odvádût SSSR podstatnou ãást sv˘ch zahraniãních honoráfiÛ. Nejisté postavení, v nûmÏ manÏelé Malkovi Ïili, je nutilo k naprosté apolitiãnosti. Vyh˘bali se kontaktÛm s emigranty, aby nepopudili Sovûty a vyh˘bali se kontaktÛm se Sovûty, aby nepopudili ãeskoslovenské úfiady, které jim udûlovaly vstupní víza pod podmínkou, Ïe “se zdrÏí jakékoli ãinnosti a projevÛ rázu politického”, jinak “musí poãítat s tím, Ïe proti nim bude zakroãeno jako proti nevítan˘m cizincÛm”. Koncem tfiicát˘ch let se stal Malko dirigentem orchestru dánského rozhlasu, ale váleãné události ho pfiinutily Dánsko opustit a odjet do USA. Po válce od roku 1957 aÏ do své smrti pÛsobil v Sydney jako dirigent australského rozhlasového orchestru. IV. Oblastí, kde se mohli uplatnit ru‰tí umûlci, byly i návrhy scénické v˘pravy a divadelních kost˘mÛ. ·éfem v˘pravy Národního divadla byl v meziváleãném období pfiedev‰ím Josef Matûj Gottlieb, kter˘ navrhoval v˘pravy k velk˘m operám jako napfi. Carmen, Kouzelná flétna, Eugen Onûgin, Piková dáma, Don Quichote, Rusalka, Lucerna, Faust a Markétka a mnoha dal‰ím. Navíc byl povûfien fiízením divadelních malíren, truhlárny, krejãovské dílny a skladi‰È. Od r. 1931 byl jeho asistentem Václav Gottlieb, kter˘ se od r. 1942 stal jeho nástupcem. Kromû GottliebÛ mûli na v˘tvarnou stránku scény Národního divadla vliv i dal‰í umûlci, ktefií s Národním divadlem spolupracovali na smluvním základû. Ze star‰í generace v˘tvarníkÛ to byli pfiedev‰ím J. Wenig, V. Hofman, V. H. Brunner, K. ·tepfer, F. Kysela, K. H. Hilar, B. Feuerstein, z mlad‰í nastupující generace napfi. Z. Burghauserová, J. âapek, F. Muzika, Z. Rykr, J. Trnka, F. Tröster a dal‰í. Ru‰tí v˘tvarníci11 se v meziváleãném období v Praze uplatÀovali pouze ve v˘jimeãn˘ch pfiípadech. Nutno dodat, Ïe se aÏ na jedinou v˘jimku nejednalo o umûlce Ïijící v âSR. Praha v té dobû nebyla svûtov˘m centrem, které by pfiitahovalo malífie a sochafie. Pfiirozen˘mi centry byla tehdy PafiíÏ, 55
¤ím nebo Mnichov. Ru‰tí emigrant‰tí umûlci, pokud nechtûli zÛstat mimo hlavní umûlecké v˘vojové proudy, se stahovali pfiedev‰ím tam. Prvním v˘tvarníkem, kter˘ se na praÏské scénû uplatnil, byl Michail F. Andrejenko - Nûãitajlo (l894-1982). Navrhl v˘pravu divadelní hry D. I. Fonvizina Mazánek (prem. 21. 3. 1924). V r. 1925 byla v˘prava divadelní hry A. N. Ostrovského Horoucí srdce svûfiena Andrejovi V. Andrejevovi (18871966), jenÏ se v tomto období vûnoval divadelní scénografii, jíÏ pozdûji opustil a plnû se soustfiedil na filmovou tvorbu. Sporadiãtûji tu pÛsobil Michail L. Urvancov (18971976?). V soupisu repertoáru Národního divadla je uveden jako Miguel L. Urvancov. Toto kfiestní jméno pouÏíval mnohem pozdûji v období svého pÛsobení v Argentinû. S Prahou spolupracoval v dobû, kdy Ïil ve Vídni. Navrhl v˘pravu a kost˘my pro operu N. A. Rimského-Korsakova Sadko (prem. 31. 1. 1928). Dále je pfiedev‰ím tfieba zmínit jméno ruského grafika a scénografa Ivana Bilibina (1876-1942), kter˘ Ïil v PafiíÏi. Pro praÏské Národní divadlo navrhl v˘pravu pro operu N. A. Rimského-Korsakova Car Saltan (prem. 18. 6. 1935). V˘tvarné pojetí v˘pravy bylo pro Národní divadlo variantou v˘pravy, kterou Bilibin navrhl pro ruské pafiíÏské divadlo. V soupisu repertoáru Národního divadla je uvedeno, Ïe se na praÏské v˘pravû podílela A.(?)V.(?) âeko-Potocká. Její správné jméno je Alexandra V. ·ãekatichina-Potocká a byla to Bilibinova manÏelka. Nikolaj A. Benois (1901-1988) Ïil v emigraci zprvu v PafiíÏi a pozdûji v Milánû. Spolupracoval s milánsk˘m divadlem La Scala a byl hlavním v˘tvarníkem královské opery v ¤ímû. Pro Národní divadlo dûlal v˘pravu oper A. P. Borodina KníÏe Igor (prem. 19. 12. 1936, kost˘my V. I. Îedrinsk˘) a N. A. Rimského-Korsakova O neviditelném mûstû KitûÏi a pannû Fevronii (prem. 22. 4. 1938). V˘znamn˘ divadelní v˘tvarník Mstislav V. DobuÏinsk˘ (1875-1957) pfiipravil pro Národní divadlo v˘pravu opery Eugen Onûgin (prem. 10. 2. 1937). V té dobû Ïil v Litvû v Kaunasu, kde vyuãoval na umûlecké ‰kole a byl ‰éfem v˘pravy Litevského národního divadla. Litvu opustil pfied zaãátkem války, odjel do Lond˘na a odtud do USA. V protektorátním období zaznamenáváme uÏ jen v˘pravu Vladimíra I. Îedrinského (1899-1974) pro operu R. 56
Strausse Ariadna na Naxu (prem. 9. 5. 1940). Îidrinsk˘ Ïil v Jugoslávii a pracoval pro divadelní scény v Sarajevû, Lublani, Záhfiebu a Novém Sadu. Po válce odjel do Maroka a pozdûji do Francie. Pro balet Joan ze Zarissy navrhl v roce 1942 v˘pravu Nikolaj V. Zareck˘ (1876-1959), kter˘ jako jedin˘ z uveden˘ch jevi‰tních v˘tvarníkÛ spojil s Prahou 20 let svého Ïivota. V Praze Ïil od 1931 do 1951 a do pamûti zdej‰í kulturní vefiejnosti se zapsal jako grafik a organizátor v˘stav spojen˘ch s oslavou pu‰kinského jubilea (1937). Pokud se pokusíme skupinu uveden˘ch rusk˘ch v˘tvarníkÛ charakterizovat, jednalo se vût‰inou o umûlce spjaté s petrohradskou v˘tvarnou ‰kolou a s pojetím divadelní scény a kost˘mÛ ve stylu dekorativního umûní Ruského baletu. Vût‰ina z nich v dobû své emigrace spolupracovala s prestiÏními svûtov˘mi divadelním scénami a do Národního divadla pfiená‰ela varianty sv˘ch ovûfien˘ch divadelních inscenací. Zamûfiovali se vût‰inou na v˘pravné inscenace ruské operní, ãinoherní a baletní tvorby, pfiedev‰ím na ty, které vyuÏívají historické a pohádkové motivy. Jejich pÛsobení v Praze bylo vÏdy pouze krátkodobé, a i kdyÏ bylo vÏdy jist˘m osvûÏením a vyboãením, nemohlo mít trval˘ vliv na v˘tvarnou podobu domácí scény. O trvalej‰ím vlivu mÛÏeme mluvit aÏ v pováleãném období v souvislosti s pÛsobením M. Romberga. Michail (Michal) Romberg se narodil 1918 v Poltavû v den, kdy tam vstoupila Rudá armáda. Rodinû se podafiilo z Ukrajiny uprchnout do âSR a usadit se na Podkarpatské Rusi. Jedinou snahou rodiãÛ bylo dostat své tfii syny ze zapadlé Podkarpatské Rusi a otevfiít jim cestu ke vzdûlání. Star‰í bratry Michala a Borise (nar. 1920) poslali rodiãe do Moravské Tfiebové. Jméno star‰ího Michala se objevuje ve V˘roãní zprávû za ‰kolní rok 1925/26 v seznamu ÏákÛ ‰kolky. O dva roky pozdûji za ním pfiijíÏdí i Boris. V˘tvarn˘ talent se u Michala projevil velmi brzy, podílel se na ilustracích studentsk˘ch ãasopisÛ, na v˘zdobû spoleãenského a divadelního sálu, pfii v˘robû kost˘mÛ, maloval kulisy pro ‰kolní divadelní krouÏek a ikony pro ‰kolní kapli. SpoluÏáci s obdivem vypravovali o jeho mimofiádn˘ch v˘tvarn˘ch schopnostech a nejvíce je ohromovala dovednost, s níÏ napodoboval kaligrafické podpisy uãitelÛ. V dobû, kdy v Praze hostoval slavn˘ pûvec F. ·aljapin, dokázal tu‰í nakreslit a napsat naprosto vûrohodné a pouÏitelné lístky k stání.
V Moravské Tfiebové byl 11 let, nejdel‰í dobu ze v‰ech námi zkouman˘ch osob. Tfiebovské gymnázium neukonãil, v r. 1936 ode‰el do Prahy, kde pokraãoval ve studiích na UmûleckoprÛmyslové ‰kole (pfied válkou to byla stfiední odborná ‰kola), kde byl Ïákem Z. Kratochvíla a F. Kysely. JiÏ tehdy se zaãal zajímat o dekorativní umûní, divadlo a kniÏní ilustrace. V r. 1943 se ve sv˘ch 25 letech stal ãlenem Umûlecké besedy a mûl svou první samostatnou v˘stavu. Jejím tématem byly ilustrace k jeho milované knize, Gogolov˘m Mrtv˘m du‰ím. Na v˘stavû bylo pfiedvedeno pfies 600 ilustrací. Ilustrování rusk˘ch klasick˘ch autorÛ se stalo jeho celoÏivotním tématem. Ilustroval pozdûji i Tolstého, Dostojevského, Leskova, ruské pohádky, Mamina-Sibirjaka a k Mrtv˘m du‰ím se pak je‰tû dvakrát vrátil. Ilustrace byly spojeny s hlubokou znalostí dobov˘ch reálií, které peãlivû studoval. Znal dobové kroje, nábytek, architekturu, rÛzné druhy koãárÛ, uniformy atd. Ke konci 2. svûtové války byl hotov˘m, vyhranûn˘m umûlcem a otevírala se pfied ním slibná kariéra. Také pfied ním vyvstala chvíle pravdy a hledání cesty nalevo, nebo napravo. V posledních mûsících války se pokusil navázat styk se sovûtsk˘mi partyzány v brdsk˘ch lesích. Vrátil se tehdy zklamán a otfiesen mírou lehkomyslnosti, s níÏ se tam setkal. Místo bojového nad‰ení tam na‰el pfiekvapující mnoÏství alkoholu a chování, které pfiímo ohroÏovalo civilní obyvatelstvo. Nûjak˘ ãas strávil na Moravském Slovácku ve Velké nad Veliãkou, kde se stal ãlenem skupiny, která pfievádûla partyzány pfies hranici se Slovenskem. Po kvûtnové revoluci se v Praze dostal do nikdy blíÏe nevysvûtlen˘ch potíÏí. Poãáteãní nad‰ené vítání a bratfiení se sovûtsk˘mi vojáky skonãilo náhle jeho zatãením a zafiazením do transportu smûrem na Sibifi. K této epizodû svého Ïivota se nikdy nevracel a nikdy nevysvûtlil, proã byl zatãen a jak se mu podafiilo uniknout. Vrátil se z území Maìarska nebo Rumunska. Zpáteãní cestu vykonal pû‰ky a vût‰inou v noci, protoÏe se bál, Ïe by mohl b˘t znovu zatãen. Koncem srpna 1945 se objevil v Brnû v rozedran˘ch zbytcích nûmecké uniformy a zcela vyãerpan˘. Podle slov manÏelky se od tûch dob sovûtské moci nikdy nepfiestal bát. Trpûl neustálou pfiedstavou, Ïe ho nûkdo sleduje, pozoruje kaÏd˘ jeho krok a Ïe vÏdycky mÛÏe pfiijít okamÏik, kdy bude opût zatãen. O tûchto pocitech se jeho okolí nikdy nedozvûdûlo. Také jeho rodina se kvûtnem 1945 navÏdy rozpadla. Otec zemfiel jiÏ pfied válkou a matka zÛstala na Podkarpatské Rusi,
která se stala souãástí SSSR. Oba jeho mlad‰í bratfii odjeli na Západ a nikdy se jiÏ navzájem nesetkali. Proto se Romberg ani ve vzpomínkách radûji nevracel ke svému pobytu v Moravské Tfiebové a ke sv˘m b˘val˘m pfiátelÛm. Jeho cesta do Národního divadla souvisela s jeho ilustraãní ãinností. Dokonalá znalost dobov˘ch reálií byla pfiípravou pro práci scénografa a v˘tvarníka scény a kost˘mÛ. Tuto ãinnost zahájil v r. 1952, kdy pfiipravoval v˘pravu pro hru Ljubov Jarová. Ve stejném roce to je‰tû byla v˘prava a kost˘my k Ostrovského hfie Vlci a ovce, ke Gorkého NepfiátelÛm a k Není nad vzdûlanost L. N. Tolstého. Následovala desetiletá pauza, kdy se vûnoval ilustraãní tvorbû. Na programech Národního divadla se jeho jméno znovu zaãalo objevovat od r. 1962, kdy navrhoval kost˘my pro hru Sadafi a stín, 1963 to byla Gorkého Vassa Îeleznova a 1964 jedno z jeho vrcholn˘ch dûl, v˘prava a kost˘my k baletu Louskáãek P. I. âajkovského. 1973 navrhoval kost˘my pro hru, která velice brzy zmizela z repertoáru: Deset dní, které otfiásly svûtem. Ke knize J. Reeda, podle níÏ byla hra upravena, vytvofiil Romberg i ilustrace, které byly vysoce cenûny. 1974 navrhl pro Národní divadlo kost˘my pro operu M. Musorgského Boris Godunov, v níÏ mohl uplatnit svou znalost rusk˘ch ikon i rusk˘ch historick˘ch kost˘mÛ. Nebyl ãlenem komunistické strany. V soutûÏi o Nejkrásnûj‰í knihu roku získal ocenûní v r. 1959, 1963, 1966, 1970, 1972 a 1977. Byl jmenován zaslouÏil˘m umûlcem. Od roku 1959 se vûnoval v˘chovû budoucích jevi‰tních v˘tvarníkÛ na katedfie scénografie AMU v Praze. Zemfiel v r. 1982 ve vûku 64 let. V. Pfiekladatel, kritik a spisovatel Sergej Machonin se narodil 1918 v Moskvû a strávil v tomto mûstû pÛl roku, potom ho jeho ãeská matka a rusk˘ otec odvezli do âSR. Právû tak jako V. Malcev povaÏoval rusk˘ jazyk za svou matefi‰tinu, protoÏe to byla fieã jeho matky, S. Machonin povaÏoval za svou matefiskou fieã ãe‰tinu. Rodina Ïila v Prostûjovû v moravském prostfiedí. S ru‰tinou a intenzivním proÏitkem ruského prostfiedí se Machonin setkal pouze v Moravské Tfiebové. Byl tam spoleãnû se sv˘m mlad‰ím bratrem Vladimírem, kdyÏ mu bylo 11 a Vladimírovi 9 let, v letech 1929 - 1931. Po návratu do Prostûjova uÏ to byly vÏdy pouze ãeské ‰koly a ãeské prostfiedí. 57
Na podzim 1938 se S. Machonin pfiestûhoval do Prahy a na Filozofické fakultû UK si zapsal kombinaci ãe‰tina nûmãina. Zapoãaté studium brzy pfieru‰ily události roku 1939, smrt Jana Opletala a následné uzavfiení v‰ech ãesk˘ch vysok˘ch ‰kol. Pro úãast na studentsk˘ch akcích v listopadu 1939 byl Machonin tfii roky vûznûn v koncentraãním tábofie Sachsenhausen. Do Prostûjova se vrátil v r. 1942 a do konce války pracoval jako úfiedník. Na Ïivotní kfiiÏovatce roku 1945 se Machonin vefiejnû pfiiklonil na stranu Sovûtského svazu, stal se nad‰en˘m a ortodoxním bojovníkem za komunismus a vstoupil do komunistické strany. Pobyt v koncentraãním tábofie mu dával nezpochybniteln˘ mravní kredit, relativní mládí nekritické nad‰ení. Vrátil se do Prahy na fakultu, kde si místo nûmãiny zapsal ru‰tinu a svá studia ukonãil 1952 disertaãní prací Souãasná sovûtská literatura v boji za pfiechod od socialismu ke komunismu12. 1947 - 1951 byl tajemníkem odboru pro kulturní styky s cizinou ministerstva informací, zároveÀ pracoval v redakci Mladé fronty a intenzivnû pfiekládal z ru‰tiny tendenãní díla socialistického realismu, která byla tehdy velice rychle a ve vysok˘ch nákladech vydávána. PfieloÏil napfi. román V. AÏajeva Daleko od Moskvy (náklad 281.900 v˘tiskÛ) i Mladou gardu A. Fadûjeva. Do své horeãné pfiekladatelské ãinnosti zafiadil i ruské a sovûtské divadelní hry, které byly v té dobû pfiednostnû zafiazovány do repertoáru Národního divadla. 1948 to byl Ostrovského Les, 1949 Moskevsk˘ charakter, 1950 Vi‰nûvského Nezapomenuteln˘ rok 1919, 1952 Ljubov Jarová, 1956 LeonovÛv Zlat˘ koãár. Nutno fiíci, Ïe se postupem ãasu v˘bûr pfiekládan˘ch autorÛ zaãal kvalitativnû zlep‰ovat právû tak, jak zaãalo opadávat prvotní - aÈ uÏ upfiímné, ãi hrané - nekritické nad‰ení. My‰lenkov˘ v˘voj, cestu, kterou musel Machonin urazit, velice dobfie ilustruje rozdíl mezi literárními díly, která pfieloÏil. Je to rozdíl mezi románem Daleko od Moskvy a SolÏenicynovou povídkou Jeden den Ivana Dûnisoviãe, kterou stihl pfieloÏit za nûkolik mûsícÛ po jejím vydání v Moskvû v r. 1963. Dûj se rovnûÏ odehrává “daleko od Moskvy” pfiibliÏnû ve stejn˘ch místech, ale jak˘ je rozdíl mezi papírov˘mi hrdiny první knihy a jedním v‰edním dnem v gulagu! V té dobû jiÏ Machonin opustil svá krátkodobá a pravdûpodobnû i v˘nosná místa (dramaturg Státního filmu, dramaturg Realistického divadla) a stal se ãlenem redakce Literárních novin. Tam proÏil PraÏské jaro, normalizaci i zánik Literárních novin (resp. ListÛ) v r. 1969. Následovalo 58
krátké období v redakci Divadelních novin, 1970 - 1973 pracoval jako noãní hlídaã v Národní galerii, poté ode‰el do dÛchodu. My‰lenkov˘ v˘voj zavr‰il podpisem Charty 77. Ke sv˘m vzpomínkám na Moravskou Tfiebovou se vrátil aÏ na sklonku Ïivota a vûnoval jim jednu krásnou kapitolu ve své knize Pfiíbûh se závorkami (Alternativy)13. Teprve na konci Ïivota pfiiznal, Ïe v r. 1945 i jeho otce, “... ruského emigranta a ãeskoslovenského státního obãana, odvlekli lidé z KGB v uniformách Rudé armády do ruského koncentraãního tábora - na‰tûstí jen na pár mûsícÛ”14. Ale ani tato zku‰enost ho neuchránila od fiady omylÛ. S. Machonin zemfiel v r. 1995 jako uznávan˘ doyen ãeské divadelní kritiky. 1996 mu za vzpomínkovou knihu Pfiíbûh se závorkami byla in memoriam udûlena cena Toma Stopparda. VI. Na zaãátku cesty mûli spoleãné v˘chodisko: vstfiícn˘ postoj âeskoslovenska a v˘znamnou pomocnou humanitární akci. Ruská pomocná akce byla financována státem, ale pfiedev‰ím ji pozitivnû pfiijaly a podporovaly ‰iroké vrstvy demokratické spoleãnosti. Svûtovou vefiejností té doby a historiky dodnes je tato akce vnímána jako jedna z “hvûzdn˘ch hodin” první republiky. V‰ichni obãané âSR, ktefií byli tehdy v dospûlém vûku, pro‰li zku‰eností Ïivota v mnohonárodnostní rakouské fií‰i. Dnes jsou tyto národy oddûleny mnoha státními hranicemi, ale tehdy nebylo niãím neobvykl˘m jít za prací do Vídnû, Sedmihradska ãi Haliãe. Tovary‰i pro‰li vandrem pÛl Evropy, K. H. Mácha si mohl udûlat pû‰í v˘let do Terstu a zpût. Pohyb v mnohonárodnostním prostfiedí byl v‰ední skuteãností a slovo cizinec mûlo jin˘ v˘znam, neÏ má dnes. Dal‰ím v˘znamn˘m faktorem bylo, Ïe v‰ichni obãané âSR vyrÛstali v ovzdu‰í nezpochybÀovan˘ch mravních kodexÛ. Netvrdím, Ïe se jimi v‰ichni fiídili, ale pfiesnû vûdûli, kde probíhá hranice mezi dobrem a zlem, mezi tím, co se slu‰í a co se neslu‰í, co spoleãnost toleruje a co je pro ni nepfiijatelné. V˘znamnou úlohu mûl i stav ãeskoslovenské spoleãnosti. Byla to spoleãnost strukturovaná do velkého mnoÏství dobrovoln˘ch organizací. Jejich charakteristick˘m rysem nebyla jen skuteãná dobrovolnost a dlouholeté tradice, ale ãasto i dobrá ekonomická základna, která nebyla závislá na Ïádn˘ch v dne‰ní dobû tak nezbytn˘ch dotacích. Organizace a spolky neãekaly na pomoc od státu, ale byly schopné se sv˘m majet-
kem efektivnû hospodafiit ku prospûchu sv˘ch ãlenÛ a v nouzi poskytovat pomoc i jin˘m. V polovinû na‰eho století v‰ak do‰lo k zásadním zmûnám: - národnostní sloÏení se velmi zúÏilo a pojem cizinec se zaãal vztahovat na podstatnû vût‰í okruh osob, heslo “Kdo není s námi, je proti nám” nebylo národnostnû zamûfieno, nicménû je klasickou ukázkou zpÛsobu my‰lení, které vede k vzájemné nedÛvûfie mezi lidmi, - kfiesÈansk˘ mravní kodex pfiestal platit v okamÏiku, kdy se vefiejnû zaãala prosazovat tfiídní hlediska pfii hodnocení v‰ech skutkÛ a kdy zlo se podle toho stávalo dobrem a dobro naopak zlem,
- dobrovolné organizace a spolky byly buì zlikvidovány nebo alespoÀ zbaveny svého majetku a tím se dostaly do pfiímé závislosti na blahovÛli státu, zmizeli bohatí mecená‰i, ktefií byli zbaveni svého majetku i iluzí, právû tak jako celá spoleãnost. Dnes, kdy stojíme na prahu sjednocující se Evropy, musíme se pfiipravit na to, Ïe nás mohou ohroÏovat na‰e vlastní minulost, na‰e stereotypy a pfiedsudky, které si kaÏd˘ z nás ve vût‰í ãi men‰í mífie osvojil. Musíme udûlat v‰e pro to, abychom se pfiedsudkÛ zbavovali. Pro zaãátek v‰ak staãí, kdyÏ jejich existenci pfiestaneme popírat a bagatelizovat.
Poznámky 1) Svûtozor XXIII., 1922/23. s. 62. 2) Lexikon ãeské literatury II, Academia, Praha 1993, s. 1266 (Cámara, Felix); ·torch-Marien, O.: Tma a co bylo potom, âeskoslovensk˘ spisovatel, Praha 1972, s. 230. 3) V + W: Hry Osvobozeného divadla III, âeskoslovensk˘ spisovatel, Praha 1956, s. 9-12. 4) V˘stava: Fotograf R. Schneider - Rohan, Galerie J. Sudka, Praha 10. 8. - 5. 10. 2000. 5) Vondráãek, V.: Lékafi vzpomíná, 2. díl, Avicenum, Praha 1978, s. 206. 6) Wenig, J.: Honba za Jelizavetou, Pfiítomnost 8, ã. 18, 6. 5. 1931. 7) Kfienková, M., Flídrová D.: Labutí jezero, program Národního divadla v Praze (prem. 20. 12. 1996), s. 48 - 49.
8) Krake‰ová, E.: Ve sluÏbách Terpsichory, Thalia, Praha 1997, s. 27 - 31. 9) Kapesní kalendáfi D. Grigoroviãe-Barského je uloÏen ve Státním ústfiedním archivu, Praha. 10) Thein. H.: Îil jsem operou Národního divadla, Praha 1975. 11) Leikind, O. a kol.: ChudoÏniki russkogo zarubeÏja, biografiãeskij slovar, Sankt Peterburg 1999. 12) Disertace praÏské university I, Praha 1965, s. 227. 13) Machonin, S.: Pfiíbûh se závorkami (Alternativy), Atlantis, Brno 1995, s. 62 - 67. 14) Machonin, S.: Oko ducha, Literární noviny 26. 5. 1994.
Prameny a literatura Archiv Národního divadla: osobní fondy V. Baldina, A. Drozdova, D. Grigoroviãe-Barského, V. Malceva, J. Nikolské, R. Remislavského, B. Choroviãe, F. ·aljapina, N. Poda‰evského, N. Malko. Divadelní ústav Praha: osobní fondy D. Grigoroviãe-Barského, V. Malceva, B. Choroviãe. Státní ústfiední archiv: osobní fond D. Grigoroviãe-Barského. Soupis repertoáru Národního divadla 1881-1983, Národní divadlo, Praha 1983.
Národní divadlo a jeho pfiedchÛdci, Academia, Praha 1988. Kalendáfie Národního divadla. Kopfiivová, A.: Z Moravské Tfiebové na prkna Národního divadla, in: Pomezí âech a Moravy, sv. 3, Litomy‰l 1994. Osobní vzpomínky D. Berkové-Cirklové, I. Camutaliové, N. Fedorov-âirikové-Retivové (USA), M. Irmanové, V. Malceva, H. Pa‰kové-RÛÏiãkové, I. Rafalské, D. Rombergové, T. Savinkové-Drejer, J. Sládka, B. Tichanoviãe, I. Îurkina (USA).
59
R. Remislavsk˘ a J. Nikolská, Praha 1922. Archiv autorky
J. Nikolská a D. Grigoroviã-Barsk˘ v baletu Joan ze Zarissy, Národní divadlo 1942. Archiv autorky
J. Nikolská na Akropoli v Athénách, propagaãní foto, 1933. Archiv autorky
60
Reklama na baletní ‰kolu Remislavsk˘ - Stome, 1934. Archiv autorky
A. Drozdov v baletu ·árka, 1932. Archiv autorky
61
V. Malcev s T. Petfiíkovou-Césarovou, PraÏsk˘ balet 1944, foto J. Lukas. Archiv autorky
B. Choroviã v opefie O neviditelném mûstû KitûÏi, v˘prava N. A. Benois, kost˘my V. I. Îedrinsk˘, Národní divadlo 1938. Archiv autorky
Návrh scénické v˘pravy M. L. Urvancova k opefie Sadko, Národní divadlo 1928. Archiv autorky
62
