přátelé přírody 1|2015 | bulletin asociace Přátelé přírody ČR | www.pratele-prirody.cz | zdarma
Jak se správně zbavit baterií
Přátelé přírody v zimě nespí
Filip Mertlík žije sportem
Polovina živočichů, kteří se loni dostali do záchranných stanic, byla vrácena do volné přírody PRAHA (ČTK) - Ochránci přírody loni ošetřili rekordních více než 16 tisíc zraněných nebo jinak postižených volně žijících živočichů. Jejich počet vzrostl proti roku 2013 o tisíc. Nejčastěji do stanic přijímají ptáky, jichž loni bylo více než deset tisíc, dalších 40 procent tvořili savci. Polovina živočichů byla vrácena do volné přírody, třetina uhynula nebo musela být utracena. Informovala o tom Zdeňka Nezmeškalová z Českého svazu ochránců přírody.
Do zveřejněných statistik podle Nezmeškalové ochránci přírody nezahrnují například záchranné přesuny bezprostředně ohrožených živočichů, jako jsou například kolonie netopýrů z nevhodných míst, ježky z nejrůznějších pastí a občas i domácích zvířat. Interně tak ochranáři evidují pomoc více než 30 tisícům živočichů.
nů. Přibývá i vletů netopýrů do bytů nebo uvězněných živočichů na jiných místech. Stanice získávají peníze od státu nebo od soukromých zdrojů či nadací. Tyto příspěvky prý ale nepokrývají ani polovinu nákladů stanic na péči. Ochranáři proto pravidelně oslovují i drobné dárce.
Zvířata se zraní často v dopravě, nárazy do prosklených ploch, popálením o elektrická vedení nebo pády do komí-
Do Česka se vracejí divocí koně. V Milovicích vypustí do přírody koně z Exmooru MILOVICE (ČTK/Ekolist) - Do Milovic na Nymbursku ve středu dorazí z Británie 14 divokých koní, kteří tam budou vypuštěni do volné přírody. Tato zvířata patří v Česku k původním živočišným druhům, ale v Evropě byla vyhubena člověkem. Projekt má krajině bývalého vojenského prostoru v Milovicích navrátit přirozenou rovnováhu, sdělil Dalibor Dostál z neziskové organizace Česká krajina. Ještě letos by ke koním měli přibýt pratuři, uvažuje se i o zubrech. Návrat divokých koní je součástí projektu zaměřeného na záchranu ohrožených motýlů a mizejících stepních společenstev v Milovicích a na záchranu pestré motýlí a jiné fauny a flóry. V Milovicích začalo krajinu ohrožovat
zarůstání agresivními bylinami a dřevinami poté, co odtud počátkem 90. let odešla sovětská armáda. "Návrat divokých koní patří k nejvýznamnějším událostem v historii tuzemské ochrany přírody," míní Dalibor Dostál. „Genetické a archeologické analýzy z posledních let naznačují, že právě exmoorští pony nejlépe odpovídají svým vzhledem, velikostí a zbarvením původním divo-
kým koním střední a západní Evropy,“ vysvětluje Dalibor Dostál. Tito koně také podle zjištění sdružení nebyli nikdy používáni k tahu ani k jízdě, jejich jediným úkolem bylo spásáním
2
hrubé vegetace udržovat pastviny v drsném horském prostředí Exmooru ve Velké Británii. Po staletí je místní lidé nazývali jednoduše „divocí koně“ a v královské honitbě byli tradičně vedeni na seznamech divoké zvěře. První písemná zmínka o nich spadá do roku 1086 a patří tak k nejstarším plemenům koní v Evropě, dodává Dalibor Dostál. Kromě exmoorských pony odborníci zvažovali také použití huculů, kteří bývají rovněž často považováni jako blízcí příbuzní dávných divokých koní. „Hlubší analýza však ukázala, že huculové jsou ve skutečnosti směsí několika různých plemen, včetně arabů a noriků. Navíc jde o plemeno relativně mladé, které vzniklo záměrným křížením pro potřeby rakousko-uherské armády,“ objasňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Koně, nazývání také jako keltští pony, budou první měsíc ve dvouhektarové aklimatizační ohradě, potom budou vypuštěni na čtyřicetihektarovou pastvinu. "Během prvních měsíců se budou ve stádu vytvářet sociální vazby mezi jednotlivými zvířaty. Teprve později, po narození a zesílení hříbat, bude ke
stádu přivezen také hřebec," popisuje Dostál. Podle něj tato zvířata ve střední a východní Evropě zatím volně nežijí, zkušenosti mají ale například v Nizozemsku. "V Holandsku to funguje, tak doufáme, že i u nás budou návštěvníci stejně ukáznění a nebudou ta zvířata rušit nebo plašit," uzavírá Dalibor Dostál. Archeologické nálezy dokládají přítomnost divokých koní ve střední Evropě včetně ČR do pozdního neolitu, tedy zhruba 4700 až 3700 před naším letopočtem. Později už pravděpodobně domácích koní. Literatura datuje vyhynutí divokých koní v západní Evropě do 13. století, v Litvě a v Polsku v druhé polovině 18. stol. Na Ukrajině se uvádí ulovení posledního divokého koně až koncem 19. stol. "U pozdějších datací je však značné riziko, že nešlo o původní divoké koně, ale zdivočelé koně domácí, případně křížence," upozorňují ochránci přírody. Letos by měli ke koním přibýt také pratuři. "Je tam několik vlastníků pozemků, je třeba se s nimi dohodnout. Když jednání dobře dopadnou, tak v rámci letošního roku bychom tam mohli přivézt pratury," dodal
Dostál. Vedou se také jednání o tom, zda do rezervace vypustit i zubry. Náklady na péči o zvířata a vytvoření infrastruktury jsou přes dva miliony korun, zaplatily je evropské fondy, Středočeský kraj, město Milovice a další sponzoři. Projekt připravila nezisková organizace Česká krajina ve spolupráci s experty z Biologického centra Akademie věd ČR, Jihočeské univerzity, Karlovy univerzity a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.
Otevřeme v Česku dveře dokořán pěstování GMO plodin, i když nemusíme? Evropský parlament zveřejnil dokument, který by měl dát členským státům pravomoc rozhodnout o zákazu pěstování geneticky modifikovaných organismů (GMO) na svém území. PROBIO Svaz ekologických zemědělců dlouhodobě vnímá vstup GMO do zemědělství jako nevhodný a odmítá geneticky modifikované plodiny, neboť nejsou v souladu se základními principy ekologického zemědělství (EZ). Upozorňuje, že rozšíření pěstování geneticky modifikovaných plodin má negativní bezprostřední vliv na biodiverzitu dané lokality. Další z důvodů, který by měl zajímat zejména spotřebitele, je riziko zvýšení ceny bioprodukce. Ekologičtí zemědělci produkují suroviny, z nichž jsou následně vyráběny biopotraviny. Veškerá ekologická produkce prochází náročnou certifikací i systémem kontrol. „V případě, že dojde k rozšíření pěstování geneticky modifikovaných plodin na území České
republiky, reálně hrozí také zvýšení cen biopotravin v důsledku vyššího rizika možné kontaminace GMO. Ekologičtí sedláci tak pravděpodobně budou nuceni dokládat rozbory, že je jejich produkce tzv.: GMO free, a tudíž nedošlo ke kontaminaci. Potřeba takových zkoušek navíc se pak negativně projeví na ceně. Zmíněný rozbor je pochopitelně poměrně finančně náročný a v současné době není běžnou praxí jej dělat,“ vysvětlila Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců. Cena však není pouze to, co má spotřebitele zajímat. Ekologické zemědělství umí vypěstovat pomocí šetrných agronomických postupů kvalitní produkci. Systém EZ přitom umožňuje soužití zemědělských plodin spolu s dalšími organismy, které prostředí pole tradičně obývají. Zachování biologické rozmanitosti na orné půdě je pro udržení její kvality velmi významným faktorem. Používání drastických
chemických přípravků, bez kterých se pěstování GMO (v případě herbicid rezistentních plodin, které jsou dnes nejrozšířenější) neobejde, je z dlouhodobého hlediska neudržitelné. „Je prokazatelné, že pěstování geneticky modifikovaných plodin je výhodné zejména na rozsáhlých plochách. Tyto pak po několika sezonách zůstávají bez života. Sice zmizí plevele i škůdci, ale spolu s nimi vše ostatní, přežije jen monokultura. Následné znovuobnovení přirozeného života na takových polích bude vyžadovat nemalé úsilí,“dodala Kateřina Nesrstová. Ekologičtí zemědělci se nebrání diskuzi na téma GMO na odborné úrovni. Do té doby však preferují postoj předběžné zdrženlivosti. PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců apeluje, aby Česká republika prostřednictvím nabyté pravomoci upravila své záměry zemědělské politiky a geneticky upravené organismy vyloučila ze zemědělství,
nebo alespoň zpřísnila jejich používání a dbala na informovanost spotřebitelů. Informovanost konzumentů potravin pokulhává už dnes. Zatímco na etiketách produktů rostlinného původu se zákazník dočte, zda jsou vyrobeny z geneticky modifikovaných surovin, u živočišné produkce tomu tak není. „Dnes se až na výjimky nemáte šanci dozvědět, zda dojnice či nosnice,
jejichž mléko pijete a jejichž vejce konzumujete, byly krmeny potravou obsahující GMO. Výjimkou jsou produkty ekologického zemědělství a výrobky, které mají využívání či produkci geneticky modifikovaných plodin striktně zakázanou jak v rostlinné, tak v živočišné produkci,“ upřesnila Kateřina Nesrstová.
Využití GMO plodin (mimo systém EZ) je v krmivářství časté, neboť je levnější. Maso a živočišné produkty ze zvířat krmených GMO jsou považovány za bezpečné. Připomínáme jen, že před půl stoletím byl za neškodný považován i insekticid DDT. □ Zdroj: ProBio.cz
Likvidace baterií jako výzva celému světu Baterie napájejí všechna ta mobilní elektronická zařízení, která jsou nezbytnou součástí našeho každodenního života. Je proto důležité uvědomit si, že nevhodnou likvidací baterií můžeme vážně škodit životnímu prostředí a uškodit i svému zdraví. A to se prozatím týká jen baterií, jež se nám obvykle vejdou do dlaně, nikoli baterií, které se stále více uplatňují v automobilovém průmyslu. Vědci se proto usilovně snaží najít materiály, které by byly vhodnější. Daří se to například v Kalifornii. Baterie: v čem je problém? Většina baterií obsahuje množství škodlivých látek, jako jsou kadmium, nikl, mangan, rtuť, olovo a organické i chemické prvky obsažené v elektrolytu. Jejich uvolňování do životního prostředí a působení na živé organismy může mít za následek nejrůznější zdravotní komplikace. Například kadmium je nebezpečným kumulativním jedem, který se hromadí v ledvinách a játrech a může způsobit jejich selhání. Navíc má také karcinogenní účinky. Dalším nebezpečným jedem je rtuť. Přestože se v Evropské unii rtuť při výrobě baterií již nesmí používat, baterie obsahující sloučeniny rtuti se k nám mohou dostat od mimoevropských výrobců. První krok k zodpovědnému používání baterií tedy náleží těm, kteří baterie do mobilních přístrojů prodávají. V ideálním
případě by měli vždy zkontrolovat složení baterie a ubezpečit se, zda neobsahuje vysoce škodlivé prvky. Kam tedy s nimi Vzhledem k obsahu nebezpečných látek by použité baterie v žádném případě neměly končit v běžném směsném odpadu. Spálením baterií ve spalovnách se škodlivé látky uvolňují do ovzduší a dostávají se do našeho organismu. Ve směsném odpadu může navíc přímo na skládce docházet k rozpouštění kovových částí, k jejich proniknutí do průsakových vod a ke znehodnocení vodních zdrojů. Aby se těmto negativním dopadům na životní prostředí zabránilo, je nezbytně nutné, abychom použité baterie vyhazovali pouze na speciálních místech, která slouží přímo k odběru starých baterií a akumulátorů. To je možné ve
sběrných dvorech nebo na místech, kde se baterie prodávají. Odběr alkalických baterií se často provádí na úřadech nebo ve školách, sběrný box naleznete také například v supermarketech. Takové místo bývá běžně označeno jako „místo zpětného odběru použitých baterií a akumulátorů“. Od roku 2007 jsou ve městech umísťovány také speciální červené kontejnery určené pro elektroodpad, které mají i speciální otvor pro baterie. V Čechách je v současnosti více než 17 tisíc míst, kde lze baterie odevzdat. S nárůstem počtu sběrných míst přibývá i množství vybraných baterií. V Česku se lepšíme Podle neziskové společnosti Ecobat, která se zabývá zpětným odběrem baterií a akumulátorů, si Češi již zvykají na to, že použité baterie do koše
4
nepatří. Za první pololetí loňského roku jich k recyklaci odevzdali 540 tisíc kilogramů. Za celý rok 2012 to přitom bylo celkem 921 tisíc kilogramů. V Čechách jsou standardními premianty ve sběru Praha, Ústecký a Plzeňský kraj, na Moravě dosahuje nejlepších výsledků kraj Olomoucký. Podle neziskové společnosti Ecobat stojí za nárůstem nasbíraného množství především rozšiřování sběrných míst, stejně jako aktivnější zapojení společensky zodpovědných firem. „Dosavadní výsledky nás těší,“ říká Petr Kratochvíl, jednatel společnosti Ecobat, „nyní jsme se ještě více zaměřili na kontrolu a rozšiřování stávající sběrné sítě.“ Předloni se v Česku zpětně vybralo 29
také k velké úspoře nerostných surovin. Hmotnost baterie totiž tvoří z 60 až 80 % kovy, které je možné recyklovat. Odevzdané baterie jsou nejprve roztříděny podle elektrochemických typů a nato jsou předány do recyklačních zařízení, kde jsou z nich ověřenými technologickými postupy získávány především kovy. Ty je poté možné ještě druhotně zpracovávat. Ekologické baterie? Kromě vhodné likvidace použitých baterií lze životnímu prostředí pomoci také investicí do ekologičtějších typů akumulátorů. Nové technologie umožňují vyrábět baterie s minimálním obsahem škodlivých látek, a tudíž šetrnější k životnímu prostředí. „Díky ekologické technologii výroby zane-
představovat průkopnická baterie, na jejímž vývoji pracují vědci z jihokalifornské univerzity. Je to alternativa organické baterie, ve které by kovy byly nahrazeny obyčejnou vodou. Vědcům se podařilo vyvinout materiály mající svůj původ v kyslíkatých organických sloučeninách zvaných quinony, které se v přírodě nacházejí v rostlinách, houbách, bakteriích a některých živočiších a zastávají určitou roli ve fotosyntéze a buněčném dýchání. Tato baterie by údajně měla být nejen levnější a k životnímu prostředí šetrnější, ale také by měla být potenciálně využitelná ve větrných a solárních elektrárnách coby prostředek k uchovávání velkého množství energie. Vodní baterie v něčem připomíná palivový článek. Sestává ze dvou nádržek obsahujících roztok elektroaktivních chemikálií. Ty jsou přečerpávány do článku rozděleného membránou. Roztok působí skrze tuto membránu a tím vyrábí elektřinu. Podle vědců mohou být nádrže na roztok jakkoli velké – a v tom se vodní baterie od palivového článku zásadně liší. Celkové množství energie, které by takový systém byl schopen uchovávat, by záleželo jen na velikosti nádrží. I životnost vodní baterie – oproti lithiovým bateriím a jejich variantám – mluví v její prospěch.
procent baterií z celkového počtu uvedeného na trh. Praha na prvním místě První místo v pomyslném žebříčku absolutního množství vybraných baterií obsadilo hlavní město. V Praze se za první polovinu loňského roku vybralo 228 tun použitých baterií a akumulátorů, což představovalo 42 procent z celkového objemu vybraných baterií v celé České republice. „Praha má skutečně výrazný náskok,“ komentuje výsledky Petr Kratochvíl. Podle něho prospívá třídění baterií od běžného komunálního odpadu nejen k čistotě našeho životního prostředí, ale vede
chávají moderní baterie až o 90 % méně odpadu. Obsah škodlivých látek byl zcela eliminován,“ tvrdí Zuzana Trávničková ze společnosti NTB CZ, která na českém trhu představila první alkalické nabíjecí baterie iGo, šetrné k životnímu prostředí. „V případě alkalických baterií je vhodné použít jejich nabíjecí provedení. Díky tomu lze ušetřit až stovku klasických baterií, které by jinak zbytečně zatěžovaly životní prostředí,“ vysvětluje. Na špičce jsou vodní baterie Absolutní vrchol ve světě baterií šetrných k životnímu prostředí by mohla
„Baterie vydrží zhruba 5 000 nabíjecích cyklů, což jim dává zhruba patnáctiletou životnost. Lithiové baterie degradují zhruba po 1 000 cyklech a jejich výroba je desetkrát dražší,“ říká Šrí Narayan, profesor chemie na USC. Jeho vědecký tým je přesvědčen, že tato inovativní technologie jednoho dne povede k založení obřích bateriových bank, které budou nákladově efektivní a navíc k životnímu prostředí šetrné. Vědci zatím získávají quinony z přirozeně se vyskytujících uhlovodíků, ale doufají, že v budoucnu se jim podaří získávat je přímo z oxidu uhličitého. □ Zdroj: Informační zpravodaj Operačního programu Životní prostředí Priorita, ročník VIII., č. 1, leden 2015
Ptákem roku 2015 je potápka černokrká. V Česku se jí nedaří, na vině jsou špinavé rybníky PRAHA (ČTK) - Ptákem roku 2015 vyhlásila Česká společnost ornitologická (ČSO) potápku černokrkou, která je typickým ptákem rybníků a odráží všechny jejich problémy. Z Česka tento ptačí druh přitom téměř vymizel, ačkoli ještě nedávno se zde vyskytoval v hojných počtech. Například v sousedním Polsku nebo Německu se potápkám černokrkým stále daří. Ještě v 50. a 60. letech minulého století v Česku hnízdily potápky černokrké v koloniích i o několika stovkách párů, loni se jich podařilo najít jen 50 hnízd. Podle ředitele ČSO Zdeňka Vermouzka takto dramatický pokles silné populace potápek černokrkých nemá v evropském kontextu obdoby. V okolních zemích se s ničím takovým ornitologové nesetkali, podle nich je proto nutné hledat příčiny úbytku potápek v Česku. "Tento krásný a elegantní pták je ztělesněním problémů, ve kterých se nacházejí české a moravské rybníky," uvedli ornitologové. Potravou potápek černokrkých jsou hlavně vodní korýši a larvy hmyzu. Při jejich lovu se ptáci řídí zrakem, proto potřebují rybníky s čistou vodou. Podle ornitologů se na úbytku potápek podepsal příliš intenzivní chov kaprů, kteří kalí vodu a zcela změní složení živočichů i rostlin ve vodě. Druhým problémem je nadměrné množství fosforu, který se do vody dostává z okolních polí. Velké množství fosforu vede k nedostatku kyslíku ve vodě. Podle přítomnosti potápek tak lze podle ornitologů na první pohled poznat "zdraví" rybníka a lokality s výskytem potápek černokrkých patří v Česku k těm nejcennějším. Podle zkušeností ornitologů lze snížením rybích obsádek a vhodnou úpravou okolí zajistit návrat potápek černokrkých k rybníkům. Díky tomu se tak lze s nimi setkat u Vrbenských rybníků u Českých Budějovic, Lednických rybníků, u rybníku Řežabinec na Písecku, rybníku Rod na Třeboňsku nebo u Bohdanečského rybníku. Kampaň Pták roku organizuje ČSO od roku 1992. Loňským ptákem roku se stal čáp černý a čáp bílý.
Zmrzačený kostarický tukan dostane zobák z 3D tiskárny SAN JOSÉ (ČTK) - Kostarický tukaní samec Grecia, kterému v lednu kdosi uřízl část zobáku, dostane protézu vyrobenou pomocí trojrozměrného tisku. Zmrzačený pták, kterého musí vyživovat veterináři a jehož případ řešil i kostarický prezident, tak bude mít šanci být díky vytištěnému zobáku znovu soběstačný. Podle stanice BBC jde o první podobný případ v Latinské Americe. Fotografie tukana vzbudily masový hněv Kostaričanů. Prezident Luis Guillermo Solís kvůli případu vyzval parlament, aby co nejdříve schválil zákon zavádějící postihy za kruté zacházení s volně žijícími, ale i s domácími zvířaty. "Barbarství a kruté chování k našim divokým i domácím zvířatům je nepřijatelné. Tyto činy jsou v protikladu k tolerantní a mírumilovné společnosti, jakou je ta kostarická," řekl prezident v parlamentu. Případy mrzačení zvířat nejsou podle místních médií ojedinělé, k aktivitě však vedení země vybudil až tukaní zobák. Tukan Grecia byl nalezen v lednu blízko metropole San José, u městečka Grecia, po němž dostal jméno. Úřady vyhlásily na záchranu tukana sbírku a tento týden se ozvali zástupci několika technologických firem, kteří prý připravili návrhy a jsou schopni vytisknout chybějící část zobáku. Podle zvěrolékařky Carmen Sotové, která o tukana pečuje, se zranění jeho zobáku hojí dobře a brzy by mohlo být možné pokusit se napojit protézu na původní část. Technici zmíněných firem nyní řeší, jakým způsobem napojení provést: chemická pojidla prý nepůjdou použít, neboť by poškodila zobák, jednou z možností je proto sešroubování. Tukani používají zobák kromě příjmu potravy i k regulaci své tělesné teploty. Podle Sotové bude muset být protéza velmi lehká, aby mu nečinila problémy s rovnováhou, ale i velmi pevná, aby se nepoškodila. Podle BBC již 3D tiskárnu k výrobě ptačí protézy použili vědci v USA, kde s její pomocí dostali nový zobák orel a tučňák.
Náš rozhovor
Filip Mertlík: Sport mi dal do života řád a taky kamarády
6
Jmenuje se Filip Mertlík a je mu skoro 22 let. Pochází z Nového Města nad Metují, což je moc hezké městečko v Královéhradeckém kraji poblíž Orlických hor a polských hranic, nyní ale patří do skupiny Přátel přírody „Javory“ z Nového Města na Moravě. Jeho velkou zálibou je sport. Miluje také cestování, knížky, filmy, hudbu, tanec a samozřejmě akce se svými výbornými kamarády. Škoda s ním neudělat rozhovor, že?
U
Při čem jsem tě zrovna vyrušil? Tvůj mail mi přišel, když jsem měl zrovna ve škole volnou hodinu a šel jsem se spolužáky do školního bufetu na chlebíčky. Takže ideální chvilka. Pojďme ji využít k několika otázkám na tělo. Hodně pro tebe znamená sport. Čemu všemu se věnuješ, čemu z toho nejvíc? Naprosto mě pohltila atletika, tu dělám od devíti let. Vyzkoušel jsem různý disciplíny, ale nakonec jsem zůstal u sprintů, čili tratě od 60 do 400 metrů. Ve třinácti jsem začal
chodit na iaido, japonský šerm a teď na vysoký jsem ještě přidal bojová umění Wing Tsun, což je Kung Fu, jehož asi nejznámějším představitelem byl Bruce Lee a filipínskou Escrimu. Jinak jezdím na kole, na běžkách, na snowboardu, na lyžích, ledních i kolečkových bruslích, chodím plavat, tu a tam zlezu nějakou skálu, se školou zase jezdím na vodu… Zkrátka co se namane. Měl jsi to tak odmalička? Měl, hlavně díky taťkovi, který se snažil, abych vyzkoušel co nejvíc věcí.
Učil mě na kole, bruslit, lyžovat, dokonce mě vozil do Slatiňan do hřebčína, kde jsem se učil jezdit na koni. Jako malý hošíček, ještě ve školce, jsem chodil do Sokola, jako větší jsem přešel na házenou a karate a nakonec jsem skončil u atletiky. Řekl bych, že sport mi dává jakýsi řád do života, protože mám od svého trenéra předepsaný tréninkový plán, a tak vím, co mě ten den čeká a podle toho si plánuju další program. Dál mi dal pevnou vůli a trpělivost, což je asi nejdůležitější. A nakonec jsem získal spoustu kamarádů. Na druhou stranu mi sa-
jsem jen o víkendu, ale díky tomu mám zas dost volna v Brně. Takže času na zájmy, kamarády i zábavu mám spoustu. A navíc se snažím vždycky udělat zkoušky co nejdříve, takže pak mám i delší prázdniny a můžu pobýt doma. Poznali jsme se přes babičku a dědu Mertlíkovy. Jak tě v životě ovlivnili a je něco, čeho si na nich vážíš?
mozřejmě bere velkou spoustu času. Ovšem já to spíš beru jako správně investovaný čas, takže toho nelituju a na lidi, na kterých mi záleží, si jej vždycky najdu. Musíš se při tom nějak hlídat? Kdepak, jím, co mě napadne, viz ty chlebíčky. Ale snažím se, aby moje strava byla pestrá a vyvážená. Taky samozřejmě používám doplňkovou sportovní výživu, vitaminy a kloubní přípravky, protože přece jen dám občas tělu zabrat. V kolik ráno vstáváš, když máš vol-
no? Jak kdy. Většinou v deset, jedenáct, někdy se to protáhne do jedné, záleží, co jsem v noci vyváděl. Rozhodně jsem sova, ranní vstávání je pro mě peklo. Určitě ti ve tvém věku spoustu času zabírá škola. Jaká to je a co z tebe pak bude? Momentálně jsem ve třetím ročníku na Univerzitě obrany v Brně, kde studuju bezpečnostní management. Když to řeknu jednoduše, bude ze mě bezpečnostní manažer, ovšem pod tím si nikdo nic moc nepředstaví. Nicméně mi tento obor nabízí široké pole působnosti od práce u policie, armády, zpravodajských služeb, státní správy, soukromých firem a spoustu dalších. Prostě všude, kde je potřeba expert na problematiku bezpečnosti. Máš dost času na svoje koníčky a na přátele? Rozhodně. Sice mám roztahaný rozvrh na celý týden, takže doma
Babička s dědou mě ovlivnili hlavně tím cestováním. Díky nim jsem od dvou let drandil po Evropě a zalíbení v cestování mi tak zůstalo doteď. Vždycky mi vymysleli, teda hlavně babička – velitelka, program na prázdniny a vlastně na celý rok. Určitě si na nich vážím toho, jak jsou ve svém věku aktivní, to je každou chvíli nějaká akce nebo zájezd. A taky že mě naučili spoustu důležitých věcí, už od mala, jejichž význam člověk třeba pochopí, když je starší. Přátelé přírody se v Česku věnují aktivitám v přírodě, amatérské kultuře a taky mezinárodní spolupráci s podobně naladěnými lidmi. Který z těchto směrů je ti nejbližší a proč? Mně je nejbližší ta aktivita v přírodě. Turistika, stanování, večery u ohně, člověk si zas uvědomí, jaké to je žít v divočině. Připomíná mi to tábory, na které jsem jezdil. Mimochodem opět pořádané babičkou. Obecně se mi líbí to spojení cestování s poznáváním a ochranou přírody. V České republice máme opravdu hezkou přírodu a stojí za to o ni pečovat. A v této oblasti s naší skupinou Javory z Nového Města na Moravě prostě děláme, co můžeme a co nás baví. A to je podstatný. Co tě čeká v nejbližší době? A kde tě při tom můžeme potkat? Teď mě zrovna asi nic mimořádného nečeká. Ale za pár týdnů pojedu se školou na lyžařský kurz na Šumavu, takže si můžeme dát sraz u Lipna. A myšlenka nebo přání na závěr? Spíš to přání. Tak ať nám napadne kupa sněhu a je pořádná zima, jako byly dřív, abych mohl jít sáňkovat! Děkuji za fajn rozhovor. □ Hynek Pečinka
Co je u nás nového…
8
Lépe s někým, než sám. Přátelé přírody nabízejí aktivity pro všechny generace Přehledný katalog aktivit otevřených veřejnosti začali uveřejňovat Přátelé přírody ČR na svých webových stránkách. Zájemci si jednoduše mohou dozvědět, co dělá ta která skupina Přátel přírody, najít si tu svoji akci v přehledu rozděleném podle měsíců a krajů, kde se akce konají. Katalog průběžně doplňujeme tak, jak se v našich skupinách akce plánují. Jsou mezi nimi jednodenní turistické výšlapy, výjezdy za kulturou, ale třeba i dětské tábory nebo zájezdy do zahraničí. Zkrátka nabídka pro každou kapsu a věk. Akce Přátel přírody navíc mají zvláštní atmosféru ovlivněnou tím, že je pořádají dobrovolníci, že pořadatelé rádi vidí na akcích své skupiny i nově příchozí a že nic není problém. Nabídku akcí najdete na www.pratele-prirody.cz/kalendar-akci
Přátelé přírody mají nového místopředsedu Měsíc poté, co došlo ve spolku Přátelé přírody ČR střídání prezidentů, kdy se novým stal Hynek Pečinka z Olomouce, dosavadní viceprezident spolku, proběhly v půli prosince u Přátel přírody další volby. Tentokrát bylo třeba obsadit uprázdněný post "zástupce šéfa". Od ledna má tato funkce označení místopředseda. Členové rady vybrali do funkce Vlastimila Staňka, člena vedení Čs. turistického sdružení Přátelé přírody z Jablonce nad Nisou. Ten je součástí hnutí od samého vzniku v roce 1991, kdy došlo k jeho obnovení v Československu po více než 50leté pauze. A bylo to právě ve Vlastově domovském Jablonci, kde dlouhodobě působí jako advokát. V přírodě ho lze potkat u nás i jinde v Evropě, především na trekkingovém kole. V rámci Přátel přírody se věnuje i mezinárodní spolupráci s Němci a Francouzi. Rozhovor s Vlastimilem Staňkem jste si mohli přečíst v jednom z dřívějších bulletinů, na webu je k připomenutí zde: www.pratele-prirody.cz/novinky/vlasta-stanek---rozhovor
Liberecký klub měl výroční schůzi Další severočeská skupina Přátel přírody má za sebou výroční schůzi. Přes 40 členů se sešlo v sobotu 17. ledna v Liberci - Ruprechticích, aby zhodnotili uplynulý rok a naplánovali ten letošní. Mezi letošní větší akce patří vícedenní zájezdy na řecký poloostrov Chalkidiki a na jižní Moravu. Z kulturních aktivit stojí za zmínku několik plánovaných návštěv koncertů v pražském Rudolfinu. Přítomni byli i hosté z jablonecké a olomoucké skupiny a celostátního ústředí. Od těch si přítomní vyslechli aktuality a tipy na činnost a taky pozvání na turistické a kulturní akce, kterých se budou moci zúčastnit ne jako cizí.
9
Projekt Do přírody ve městě po první etapě bilancuje Olomoucký klub přátel přírody Malá liška v roce 2014 v hanácké metropoli odstartoval projekt "Do přírody ve městě", který se inspiroval podobnými úspěšnými projekty na západ od nás, například ve Freiburgu na francouzsko-německém pomezí. Po konci první etapy je čas na hodnocení výsledků i snahy, která k nim vedla. O co v projektu šlo Projekt „Do přírody ve městě“ určený rodinám s dětmi, seniorům, skupinám mladých lidí či třeba návštěvníkům města, kteří se v Olomouci chvíli zdrží, měl za cíl vytvořit krátké příměstské trasy pro půldenní výlety. Východiskem bylo, že město Olomouc má urbanisticky zajímavé okrajové části s dlouhou historií (ještě na začátku 20. století většinou šlo o samostatné obce či města) a na ně navazující ojedinělé biotopy předměstské přírody včetně např. významných přírodních památek a památných stromů. Olomouc také disponuje velmi hustou sítí městské hromadné dopravy, která zájemce bezpečně, rychle a pohodlně dostane do centra města i na jeho okraje. Projekt „Do přírody ve městě“ tyto aspekty propojil a nyní umožňuje zájemcům o nenáročnou turistiku a aktivní trávení volného času, aby se na vlastní oči seznámili s podobou a historií olomouckých předměstí a s přírodou, která na ně navazuje. Na začátek
i konec tras se občané města i turisté odjinud mohou dostat pohodlně a rychle městskou hromadnou dopravou, a to s výrazně nižším dopadem na životní prostředí. Trasy, které zájemce seznamují s historií lokality a také s navazující přírodou, vedou v současnosti z 16 konečných zastávek autobusů i tramvají. Nejsou přímo značené, ale po stáhnutí legendy z webu projektu se lze v lokalitě pohodlně orientovat. Projekt „Do přírody ve městě“ vymysleli a realizovali členové a dobrovolníci olomouckých Přátel přírody z klubu Malá liška za finanční podpory statutárního města Olomouce. V roce 2014 se věnovali zmapování podmínek a vytvoření systému nenáročných a každému dostupných tras pro pěší turistiku zaměřenou na historii okrajo-
vých částí města Olomouce a navazující přírodu (tzv. urban trails). Jak projekt probíhal Na schéma linek městské hromadné dopravy v zóně 71 IDSOK jsme vybrali 16 konečných zastávek tramvají a autobusů vhodných k mapování. Jsou to tyto zastávky: Černovír, Týneček, Lošov, Bukovany, Pavlovičky, Panelárna, Holice, Šlechtitelů, Přichystalova, Nové Sady, Nemilany, Nová Ulice, Neředín, Řepčín - železárny, Skrbeň a Chomoutov. Záměrně jsme vynechali konečné zastávky na Hlavním nádraží, Tržnici, Fibichově ulici a náměstí Národních hrdinů, protože se nacházejí ve vnitřním městě. Následovalo vytvoření jednotného formuláře, který používali dobrovolníci při mapování tras přímo v terénu. Formulář obsahoval popis trasy, charakteristiku a délku trasy, zda je trasa bez bariér, možnost občerstvení po cestě, vhodné roční období a historii dané lokality. Velký důraz jsme kladli na fotodokumentaci.
řediteli jsme prezentovali projekt a jeho cíle. Pan ředitel přislíbil podporu, až bude projekt ve finální podobě. Od jara 2015 tak bude jedna z tramvají jezdit s polepem informujícím o projektu. A co bude dál?
10
Dobrovolníci se přihlásili hned na první informační schůzce a byli to většinou členové Malé lišky – klubu přátel přírody. Na projektu spolupracovalo celkem 19 dobrovolníků. Během trvání projektu proběhla čtyři setkání dobrovolníků, kde jsme řešili technické problémy a vyměňovali si zkušenosti. Výsledek naší práce se dostavil v podobě zpracovaných tras kolem výše zmíněných konečných zastávek. Projekt koordinovala Marcela Moser, web spravoval Radek Hrachovec.
Vytvořili jsme nové webové stránky www.prirodavemeste.cz a přidali logo projektu. Případný zájemce si může vybranou trasu najít na našem webu prirodavemeste.cz a projít si ji sám, na trasu se lze vypravit i organizovaně v rámci akce pořádané klubem Malá liška. Tyto akce byly tři - v září jsme prošli trasu v Neředíně, v říjnu Moravské železárny a Poděbrady a v listopadu Holici. Navázali jsme spolupráci s Dopravním podnikem města Olomouce, jehož
Projekt splnil svůj účel a rádi bychom v něm pokračovali i v roce 2015, aktualizací informací na webu, osazením konečných zastávek, odkud trasy vedou, infotabulemi se základními údaji, větší propagací možnosti využít krátké vycházkové trasy na předměstích Olomouce apod. Děkujeme statutárnímu městu Olomouci za finanční podporu, bez níž bychom nebyli schopni projekt realizovat. A zveme Olomoučany, aby si vyzkoušeli některou z našich tras. Jsou tu přece pro ně. Chcete se inspirovat i vy a dozvědět se o projektu více? Tady je web projektu: www.prirodavemeste.cz □ Marcela Moser, Radek Hrachovec Malá liška – klub přátel přírody, Olomouc
Severští pánové zvelebují zámek ve Slezských Rudolticích Do zvelebování několika místností v přízemí zámku ve Slezských Rudolticích na Bruntálsku se pustili Přátelé přírody z krnovské skupiny Společenství Severských pánů. Díky vstřícnosti obce, která je vlastníkem objektu, jsou na zámku už druhým rokem jako doma. Po dobrých zkušenostech dostali povolení užívat více zámeckých prostor. O víkendu 6. - 8. února tak proběhla brigáda s hojnou účastí. Na oplátku pomáhají Severští pánové obci s propagací zámku, do nějž si nachází cestu stále více turistů. Pořádají zde šermířská vystoupení či koncerty amatérských muzikantů. O jednom takovém, který proběhl v září, jste si mohli přečíst v minulém vydání bulletinu. Veřejně prospěšná činnost, kterou ve spolupráci s obcí Slezské Rudoltice dělá krnovské Společenství Severských pánů, pomáhá posilovat vztah lidí k místu, kde žijí. Je v tom zároveň kus romantiky, kdy pod jejich rukama ožívá historie. A v neposlední řadě jim závidíme radost z toho, že je někdo za jejich činnost pro ostatní pochválí. Držíme palce, aby nepustili. Zakousnutí jsou totiž dobře.
Máme zelenou…
11
„Jde o lidskou důstojnost“ Proč se řečtí Přátelé přírody angažují proti zlatorudným dolům Bagry dolu Skouries hloubí stále hlubší jámy. O více než 200 metrů hlouběji se denně zakousnou do zlatonosné horniny tohoto povrchového dolu na řeckém poloostrově Chalkidiki. To, že v důsledku těžby zmizely rozsáhlé plochy lesa, je jen jeden z problémů, které ženou obyvatele severovýchodu Řecka do nových pouličních protestů. Místní občanská iniciativa varuje před „ekologickou katastrofou biblických rozměrů“. Řečtí Přátelé přírody mluví ale spíše o jednom z největších environmentálních a politických skandálů v zemi. Současná situace je vše, jen ne klidná: jde v ní o kyanid a arsen, zamořené zdroje pitné vody, více dolů, pracovních míst, nepotismus, slzný plyn – a také obviňování z terorismu. V jádru jde o půldruhý gram zlata na tunu horniny, které chce těžit kanadský důlní koncern Eldorado Gold. S životem zlatokopů z románů Jacka Londona to ale nemá nic společného. Dnes se totiž zlatonosná ruda ve velkých povrchových dolech rozemele na jemný prach a promísí se s množstvím vody a chemikálií, které obsahují kyanid sodný. Tímto procesem se získá téměř čisté zlato, ale také odpadní voda s obsahem kyanidu a dalších prudce jedovatých sloučenin a k tomu nepředstavitelné množství jemného prachu. Eldorado Gold chce v příštích 25 letech vytěžit až 380 milionů tun zlatonosné rudy. To je víc než desetkrát tolik, než bylo získáno na celém poloostrově Chalkidiki v posledních 2500 letech. Už jednou, na konci 80. let, se uvažovalo o zvýšení produkce pomocí kyanidové metody, ale tento jed se tenkrát dostal do moře. Od té doby se opakují protesty obyvatel proti těžbě zlata – a bývají úspěšné. Policie zatýká a odebírá vzorky DNA S nástupem Eldorado Gold ovšem konflikt eskaloval. V roce 2012 nechal důlní koncern zbourat lesní chatu poblíž dolu
12
Skouries, která byla centrem protestů. Od té doby jsou v lesích v okolí dolu, ale i na pobřeží k vidění scény jako z občanské války. Nasazení slzného plynu, oheň v ulicích, masivní policejní přítomnost a zatýkání, vytvoření databanky DNA. A přesto protesty pokračují. „Vláda vytvořila na východě Chalkidiki opravdový policejní stát, aby z Řecka mohl být největší producent zlata v Evropě,“ říká Tasos Pappas z řeckých Přátel přírody. „Ale lidé se přece bouří jen proti plundrování přírody – a víc než 99,9 procent z nich poklidně.“ Z 11 milionů eur bude 2,2 miliard Je zajímavé, že spousta řeckých médií o těchto protestech mlčí. Přitom se jedná o učebnicový příklad z nepotismu. Těžební práva na ploše o celkem 317 km2 byla v roce 2013 v tichosti vydražena za 11 milionů eur, aniž by byla nabídka zveřejněna, společnosti Hellas Gold, která vznikla pouhé tři dny předtím. Zakrátko měla práva hodnotu již 400 milionů eur. Poté, co řecké ministerstvo životního prostředí přijalo koncepci udržitelnosti životního prostředí, vzrostla hodnota firmy na pohádkových 2,2 miliard eur, za které ji získala právě společnost Eldorado Gold. Zapojeni do toho byli vždy kontroverzní politici i jeden stavební magnát vlastníci několik médií. Podle řeckého báňského práva nedostane stát žádné podíly na zisku, ručí ale za škody vzniklé na životním prostředí. „Snažíme se na toto téma všemožně upozornit veřejnost,“ říká Tasos Pappas. „Informujeme zahraniční média, udržujeme toto téma na sociálních médiích a podílíme se na různých akcích. Protože na Chalkidiki nejde jen o obranu přírody, ale i lidské důstojnosti.“ □ Jeannette Rassmann, Samuel Lehmberg, NaturFreundIn 4/2014
Přátelé přírody lobovali v Evropském parlamentu V půli ledna se delegace naší střešní organizace, Naturefriends International, vedená prezidentem Manfredem Pilsem (druhý zprava) setkala na půdě Evropského parlamentu s jeho předsedou Martinem Schulzem. Přátelé přírody na schůzce tlumočili své obavy z postojů nové Evropské komise, která stahuje návrhy důležitých předpisů v oblasti životního prostředí, a malý důraz, který dává problematice udržitelného rozvoje. Ekologická a sociální témata, kterými se zabývají Přátelé přírody jako jedno z největších evropských environmentálních hnutí, se tak dostala do vrchních pater Evropské unie.
Přátelé přírody ČR / Naturefriends Czechia A: Senovážné nám. 24, CZ 110 00 Praha 1 T: +420 602 431 149 E:
[email protected] W: www.pratele-prirody.cz Praha – Kladno - Olomouc – Liberec – Jablonec nad Nisou – Krnov – Nové Město na Moravě – Pardubice
„Každý přece potřebuje přátele – lidé i příroda“
