Politiologie Doc. Jaroslav Čmejrek KHV PEF ČZU
Literatura • Čmejrek, J. a kol.: Moderní společnost a problémy politiky. Učební texty. PEF ČZU, Praha 2005. • Čmejrek, J. a kol.: Příručka k výuce politologie. PEF ČZU, Praha 2006 ------------------------------------------------------------------• Blackwellova encyklopedie politického myšlení. Miller, D. (ed.), CDK, Proglas/Jota, Brno 1995. • Heywood, A.: Politologie. Eurolex Bohemia, Praha 2004. • Gellner, A.: Národy a nacionalismus. Praha 1993. • Křížkovský - Adamová: Základy politologie. Codex, Praha 1997. • Sloterdijk, P.: Na jedné lodi. Pokus o hyper-politiku. Votobia 1997.
Výsledky parlamentních voleb v letech 1992 a 1996 1992
1996
Politická strana % hlasů
Počet
% hlasů
mandátů
Počet mandátů
KSČM*
14,05
35
10,33
22
ČSSD
6,53
16
26,44
61
LSU
6,52
16
-***
-
HSD-SMS
5,87
14
-***
-
KDU-ČSL
6,28
15
8,08
18
29,72
76
29,62
68
ODA
5,93
14
6,36
13
SPR-RSČ
5,98
14
8,01
18
ODS**
Poznámka: Za rok 1992 jsou uvedeny výsledky voleb do České národní rady, protože ta se po rozdělení federace přeměnila v Poslaneckou sněmovnu.
Výsledky parlamentních voleb v letech 1992 a 1996
40 30 20 10 0 ODS KDU- ODA KSČM ČSSD LSU HSD- SPRSMS RSČ ČSL 1992-% hlasů 1996-% hlasů
1992-% mandátů 1996-% mandátů
Vládní vs. opoziční strany 60
52,5
50
49,5 44,06
41,93 40
Vláda Opozice
30 20 10 39
47,5
44,8
50,5
0
1992-% hlasů
1992-% mandátů
1996-% hlasů
1996-% mandátů
Psychologické působení pětiprocentní klauzule 1992 5%
1996
4,59 %
4% 3,77 % 3,15 % 3% 2,69 % 2%
1%
3,08 % 2,80 % 2,05 %
1,37 % 1,30 % 1,08 %
1,40 %
Tabulka porovnává výsledky parlamentních voleb v letech 1992 a 1996 z hlediska počtu subjektů, jež získaly 1 - 5 procent hlasů. Svůj význam má i rozmístění konkrétních volebních zisků na škále.
Volby do PS
1992 1996 1998 2002 2006
Součet % hlasů pro dvě nejsilnější strany 43,82 56,06 60,05 54,67 67,70
Počet stran Počet stran v PS, tj. s podporou s podporou mezi 1-5% nad 5% hlasů 8 7 6 4 5 4 5 2 5 1
Součet % hlasů pro strany s podporou 1-5% 17,95 9,33 9,53 5,14 2,08
Volby do PS
1992 1996 1998 2002 2006 2010
Součet % hlasů pro dvě nejsilnější strany 43,82 56,06 60,05 54,67 67,70 42,31
Počet stran Počet stran v PS, tj. s podporou s podporou mezi 1-5% nad 5% hlasů 8 7 6 4 5 4 5 2 5 1 5 5
Součet % hlasů pro strany s podporou 1-5% 17,95 9,33 9,53 5,14 2,08 15,98
Zrod politiky • spojen se vznikem agrární společnosti – vznik státu
• prvky politiky je možné nalézt už v předagrární společnosti (paleopolitika) • politika • politologie
Politika Politika [řec.], umění řídit stát, resp. vztahy mezi státy, správa věcí veřejných; oblast společenské (veřejné) činnosti. Spočívá v účasti politických subjektů (stran, skupin, jedinců) na státních záležitostech; nástrojem k prosazení cílů a zájmů je politická moc, o jejíž získání usilují různými (násilnými, demokratickými) prostředky.(Encyklopedický slovník)
Politiku lze stručně definovat jako proces, v němž skupina lidí, jejichž názory a zájmy jsou zpočátku odlišné, dosahuje kolektivních rozhodnutí, jež jsou všeobecně považována pro skupinu za závazná a jsou prosazována jako společný způsob jednání. (Blackwellova encyklopedie)
Politika – polity, policy, politics • polity – existující nebo požadovaný politický řád, a to jak ve smyslu ideovém, tak institucionálním – normativně vymezený prostor – hranice, struktury, „pravidla hry“ – zakotven ústavou, právním řádem, tradicí
• policy – konkrétní politika, její cíl, obsah i výsledek
• politics – tvorba politiky, střetávání politik (policies), zájmů a přístupů
Politologie
Politologie, politické vědy — společenská věda o politice. Předmětem je fungování státu, politických systémů, mocenských a vládních institucí, vztahy nadřazenosti a podřízenosti, politické chování lidí, moc a autorita, vztahy mezi státy. Zkoumání politiky má počátek v antickém Řecku a prohloubilo se v renesanci. Jako věda se institucionalizovala koncem 19. století v USA. Encyklopedický slovník
Politologie • “polis” - řecký městský stát, politika – péče o věci veřejné • “logos” v přeneseném smyslu věda • vznikla na průsečíku ostatních humanitních věd (filosofie, sociologie, psychologie, ekonomie, aj.) • mladá vědecká disciplina
Politologie – dva základní přístupy, tři tradice • normativní přístup – jaká by politika měla být
• deskriptivní přístup – jaká politika je
-------------------------------------------------• tradice filozofická (Platón) • tradice empirická (Machiavelli) • tradice vědecká (Comte, Marx, Weber atd.)
Legitimita a legalita • legitimita – oprávněnost režimu (systému vládnutí), moci – Max Weber: • tradiční autorita • charismatická autorita • právně-racionální autorita
– dělba moci
• legalita – právní rámec moci
Politika a politické myšlení
Rozvoj politického myšlení - antické Řecko • sofisté - zpochybnění platného práva a objektivní morálky, upřednostnění přírodního práva – obdiv k síle a schopnosti • Sokrates – idea nejvyššího dobra – vědění, upřednostňoval oligarchii před demokracií • Platón – vládnout mají ti, kdo mají znalosti – systematický výklad politické teorie, představa ideálního státu, striktní oddělení tříd – ideálnímu politikovi náleží zákonodárná moc, ale zákony v jeho pojetí nemají mít moc nad politikem, neboť nedokáží přesně postihnout vyšší mravní principy a dobro samo – normativní přístup
• Aristoteles - spis Politika, idea státu založeného na ústavě a zákonech, kritika Platónova ideálního státu – vrcholem člověka je dokonalost, ctnost, a ta se rozvíjí teprve ve společnosti – klasifikace států (deskriptivní přístup)
• Stoikové - idea rovnosti a všeobecné lidskosti, jejich učení přispělo k formulaci teorie, která se stala standardem pro hodnocení politických systémů a režimů
Rozvoj politického myšlení - antický Řím • Polybios, Cicero, Seneca, Tacitus, Plinius Mladší, Marcus Aurelius • Augustin z Hippo - položil základy křesťanské politické teorie - O obci boží
Rozvoj politického myšlení - křesťanský středověk • Tomáš Akvinský - dokázal racionální pohled na svět uvést do souladu s křesťanstvím - Summa theologická, O vládě knížat, komentáře k Aristotelově Etice Nicomachově • zformuloval teorii společnosti a sociální etiky
Rozvoj politického myšlení - renesance • Niccoló Machiavelli – Vladař - soubor rad panovníkovi – O umění válečném – Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia • používal induktivní metody - závěry vyvozoval z historických zkušeností • patří k zakladatelům moderního pojetí státu
Rozvoj politického myšlení 17. a 18. století • Nástup racionalismu a osvícenství pod vlivem revolučních událostí (Nizozemí, Anglie) • Smluvní teorie státu - Hugo Grotius, Thomas Hobbes, John Locke • John Locke - Dvě pojednání o vládě • Charles de Montesquieu - Duch zákonů • Immanuel Kant - Základy metafyziky mravů, Metafyzické principy nauky o právu - nezbytnost mravnosti v politice
• Jean-Jacques Rousseau – O společenské smlouvě - demokracie jako přímá účast lidu na zákonodárné a výkonné moci, obecná vůle
• Thomas Jefferson - stoupenec přímé demokracie • James Madison, Alexandr Hamilton – Listy federalistů – diskuse k americké ústavě
Rozvoj politického myšlení 19. století • rozvoj politických ideologií • John Stuart Mill – O svobodě, Úvahy o vládě ústavní
• Alexis de Tocquevile – Demokracie v Americe
• Georg Wilhelm Friedrich Hegel – Základy filozofie práva - stát pokládá za syntézu ustavujících prvků rodiny a občanské společnosti, zájmy občanské společnosti nacházejí svůj výraz v korporacích a shromážděních stavů
• Karel Marx – teorie tříd (dějiny jsou dějinami třídního boje) – ekonomické vztahy=základna – kultura, politika, právo=nadstavba
• Max Weber - analýza kapitalistických vztahů, prblémy legitimity – Protestantská etika a duch kapitalismu
Politická věda v USA • Thomas Hamilton a James Madison – v diskusi o americké ústavě navázali na principy a přístupy, jež dříve formulovali Locke a Montesquieu
• 1857 – založena katedry historické a politické vědy na Kolumbijské univerzitě • 1903 – založena asociace politických věd (American Political Science Association)
Politická věda ve Evropě • Thomas Hobbes, John Locke, Jean Jacques Rousseau - smluvní teorie • 1871 vznik Školy svobodných politologických věd - vznik politologie ve Francii • 1895 vznik Londýnské školy ekonomiky a politických věd • 1950 vznik Britské politologické asociace
Politologie ve 20. století • 1920-1940 – Chicagská škola: “Nové aspekty politiky” (politická analýza, využití statistických metod) • 30. léta – potřeba hlubšího zkoumání liberálně demokratických idejí a jejich odlišnosti od totalitních projevů nacismu, fašismu a komunismu • 60. léta – behaviorální revoluce (růst významu empirického výzkumu) • transitologie – teorie přechodů k demokracii
• http://www.ipsa.org/site/
