POLIS –projekt komplexního sociálního poradenství a služeb pro města v České republice Bc. Martin Šimáček – Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., Česká republika Při pohledu na české chudinské enklávy a východoslovenské chudinské osady i městská sociální ghetta spatřujeme dvě zcela odlišné situace v naprosto neporovnatelných měřítcích. Přesto se řešení situace sociálně vyloučených lidí v obou státech mohou vzájemně inspirovat, a to zejména při plánování a realizaci komplexních rozvojových opatření v chudinských enkláv, resp. zvyšování integračního potenciálu jejich obyvatel. Míra vzájemné inspirace může být do té míry značná, že chudinská společenství v obou státech vyžadují rozvoj v podobných oblastech, a to hygieny, bydlení, vzdělání a zaměstnanosti, přičemž je notoricky známé, že ovlivňování jedné z těchto oblastí bez návaznosti na jiné obvykle nevede k dlouhodobým a systémovým změnám v životních strategiích jednotlivců. Společnost Člověk v tísni proto poskytuje v ČR od roku 1999 nejen služby terénní sociální práce, které jsou naprostou nezbytností jako nástroj prvního kontaktu a systematické spolupráce mezi terénním sociálním pracovníkem a klientem. Od roku 2005 vyvinula projekt POLIS, který politně poskytuje komplexní sociální poradenství a služby pro lidi ohrožené sociálním vyloučením a pro instituce (resp. jejich pracovníky), které s těmito lidmi pracují či přicházejí do styku. POLIS propojuje služby úředníků, učitelů, policistů, sociálních pracovníků, zastupitelů a dalších, aby spolupracovali při zavádění nediskriminačních opatření, která pomohou sociálně slabým lidem integrovat se do společnosti, získat vzdělání a uspět na trhu práce. POLIS ovlivňuje a rozvíjí místní sociální politiku a služby, aby co nejlépe odpovídaly potřebám všech potenciálních uživatelů, byly dobře koordinované, dostupné a zároveň co nejlevnější. Pracovníci POLIS jsou komunitními organizátory a vyjednavači, znají dobře jednak situaci sociálně slabých lidí, a jednak sociální politiku a služby ve městě. Úzce spolupracují s terénními sociálními pracovníky na jedné straně, s úředníky a poskytovateli služeb na straně druhé. Na pozadí současného stavu sociálního vyloučení a sociální politiky v ČR si nyní dovolím komplexní přístup projektu POLIS ve všech oblastech, které zasahuje, představit. Sociální vyloučení v českých městech – současný stav (stručné shrnutí) Odhadujeme, že v ČR žijí desítky tisíc lidí dlouhodobě nezaměstnaných (nebo nikdy nepracujících) lidí závislých na sociálních dávkách. Mezi oblasti s dlouhodobě nejhorší sociální situací v ČR patří Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj, kde je i nejvyšší míra potratovosti, rozvodovosti, sebevražednosti, nezaměstnanosti atd. Především zde, ale bez výjimky i v ostatních regionech ČR, vznikla v 90. letech 20. století sociální ghetta, jejichž zvětšování se doposud nezastavilo (především jako důsledek nevhodné privatizace bytového fondu měst, rozpadu výrobního sektoru a zvětšení konkurence na trhu práce, ale též v této oblasti selhávající sociální politiky obcí a státu). Lidé na okrajích měst či v obecních extravilánech žijí v nevyhovujících a přelidněných holobytech či ubytovnách, adaptují na život na sociálním dně, přizpůsobují jim své životní strategie.1 Další nezanedbatelné množství lidí žije sice v bytovém fondu v intravilánech obcí a měst, přesto rovněž trpí různou mírou 1
Více viz. Steiner, Jakub: Ekonomie sociálního vyloučení. In: „Romové: Kulturologické etudy“, ed.: Marek Jakoubek, Tomáš Hirt. Plzeň, 2004, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o.
sociální exkluze (dlouhodobá nezaměstnanost, diskriminace, různé druhy závislostí, handicapů, apod.). Česká sociální politika si zatím se stále zvětšujícím se fenoménem sociálního vyloučení neví rady. Zákonné normy neodpovídají velikosti problému. Postupně se v nich sice objevují nástroje pomoci sociálně vyloučeným lidem (viz. zákon o č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, který právě vstoupil v platnost). Nespecifikují však, kdo bude služby poskytovat a z čeho budou hrazeny. Zmíněný zákon o soc. službách stanovuje, že každý občan má při existenčních potížích právo na bezplatnou sociální službu, která mu umožní životní krizi překonat a pomůže mu při reintegraci do společnosti a na trh práce. Definuje jednotlivé služby a typologizuje jejich klienty. Zmiňuje kvalifikace nutné k organizování provozování sociálních služeb, nestanovuje však žádné povinnosti pro obce, stát ani žádné subjekty tyto služby organizovat či provozovat. Z dlouhodobé perspektivy i zkušeností západních států EU se ukazuje, že základní nízkoprahovou službou pro sociálně vyloučené lidi je terénní sociální práce. „Tu však stát pojímá zejména jako nezbytný nástroj integrace Romů. Zmiňuje ji ve všech koncepčních dokumentech, které se jich týkají. Přesto je v České republice takových sociálních pracovníků jen něco přes sto a potřeba by jich bylo řádově víc. Nemají oporu standardní metodiky a vzdělávání, ani jistotu, že bude jejich práce finančně zajištěná i napřesrok. Stát a kraje tuto službu zdaleka nefinancují dostatečně, většina obcí vůbec. Nejdůležitější zdroj financování na poli „sociálního začleňování“ – programy Evropského sociálního fondu – se soustředí na nové inovativní „projekty“, a proto se pro financování (terénní) sociální práce dlouhodobě nehodí, protože na ní není z hlediska EU nic inovativního. Je to evropský standard, který ale v Česku chybí. Ministerstvo práce a sociálních věcí si tuto mezeru uvědomuje. Připravuje metodiku, systém vzdělávání a podpory stávajících poskytovatelů této služby. Zároveň je ale potřeba, aby byla v dostatečném objemu a dlouhodobě financována sociální práce samotná. Organizací, které jsou za stávajících podmínek schopné tuto službu provozovat, je jako šafránu. Mohou ji zajišťovat obce a mnohé o to stojí. S pozicí sociálního pracovníka, který se bude moci individuálně věnovat klientům dávkového systému, počítá od ledna také nová legislativa upravující pomoc v hmotné nouzi. Zákon předpokládá, že taková místa zřídí obce, které k tomu ale nic nenutí. Když místo nezřídí, ušetří – krátkodobě - peníze. Navíc sociální pracovník musí mít možnost hájit zájmy svého klienta – samozřejmě pokud jsou v souladu s právem a s dobrými mravy – třeba i proti krátkodobým zájmům obce nebo zájmům a předsudkům jednotlivců na radnici. V mnoha obcích by se tak sociální práce v podání obecních zaměstnanců mohla zvrhnout v kontrolu „problémových“ občanů. Stát by tedy měl vytvořit takové podmínky, za kterých budou obce motivované svým chudým konstruktivně pomáhat, nebo ve kterých budou pomoc zajišťovat instituce na obcích nezávislé.“ 2 V obecné rovině lze konstatovat, že sociální systém v Česku je účinný. Selhává však právě ve vztahu k eliminaci sociálního vyloučení u lidí se specifickými či kombinovanými problémy. „Velká část chudých domácností se v důsledku sociálních dávek dostává nad hranici chudoby. Obdobně vysoké procento lidí, kteří mají příjem pod daným životním minimem, se díky sociálním dávkám dostává nad jeho hranici. Systém se však míjí účinkem u některých specifických skupin obyvatelstva, zejména u nezaměstnaných, domácností s více dětmi a neúplných domácností. V jejich případě není systém nastaven dostatečně inkluzívně, selhává politika zaměstnanosti. Více než polovina nezaměstnaných je bez práce déle než rok, 2
Moravec, Štěpán - Česku chybí služby pro chudé. In: Lidové noviny, 10.6.2006, str. 29.
opakovaně nezaměstnané jsou skoro dvě třetiny z nich. Nejohroženější jsou především ti, jejichž znevýhodnění se násobí. Mezi nejvýznamnější nevýhody patří nedostatek vzdělání, zdravotní postižení, etnická příslušnost (zejména Romové) a nízký věk. Systémy podpor nezaměstnaným nejsou citlivě nastaveny a chudoba nezaměstnaných je proto velmi rozšířeným jevem. Chybí především nástroje jako je větší uplatnění principu zásluh v systému podpor nezaměstnanosti, stejně jako zvýšení role aktivních opatření na trhu práce zacílených na nejvíce postižené skupiny.“ 3 Na jednotlivce – lidi žijící v sociálním vyloučení – mají samozřejmě podstatný dopad jednotlivé městské sociální politiky. Záleží na přístupu jednotlivých radnic v mnoha oblastech najednou – bydlení, sociálních službách, vzdělávání, zaměstnávání, atd. Jde o souhrn mnoha „malých“ inkluzivních opatření, které je třeba sladit, aby se doplňovaly a byly efektivní (například sociální bydlení nemůže fungovat bez adekvátní podpory sociálních pracovníků, a dále také bez adekvátní politiky zaměstnanosti, která dává klientům šanci na zisk zaměstnání, stabilizaci chodu domácnosti, atd.; jiný příklad: vzdělávání dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí v nízkoprahových klubech je neefektivní, pokud nemohou prostoupit vzdělávacím systémem ze specielních škol do běžných základních škol, neuspívají při pokusech o vzdělávání na středním stupni, nemají doma adekvátní zázemí a odporu pro výuku a přípravu na vstup do života, atd.). Sociální politiky většiny českých měst však inkluzivní nejsou. Někdy je problematika sociálního vyloučení pod rozlišovací schopností místních politiků (téma není dost zajímavé, není populární u veřejnosti, je komplikované a nemá jednoduchá a krátkodobá řešení). Jindy je zatížena partikulárními zájmy skupin lidí, kteří mají ve městech politickou či ekonomickou moc a na situaci sociálně vyloučených lidí vydělávají (např. zneužívání špatného právního povědomí sociálně vyloučených lidí při privatizaci bytového fondu, jehož důsledkem je vystěhovaní lidí bez náhrady, nebo s náhradou ve formě „holobytu“, či prostého přístřeší, a další zhoršení jejich sociální situace, apod.). Sociální politiky měst jsou obvykle zcela bezkoncepční, represivní a segregační. Většina českých měst zatím sociální ghetta spíše zakládá (nebo minimálně nebrání jejich vzniku), neorganizuje nebo nepodporuje potřebné sociální služby a nekomunikuje adekvátně problém sociálního vyloučení při informování občanů. Komplexní poradenství a služby na lokální úrovni Soustřeďme se nyní pozitivně na lokální sociální politiky. Jsou sice zásadně determinovány státní sociální politikou (viz. výše), ale zároveň mohou být utvářeny do značné míry nezávisle, lokálně, pružně podle potřeb konkrétních lidí – obyvatel měst a obcí. V tomto kontextu se ukazuje jako podstatné vstoupit do řešení problému s komplexním programem poradenství a služeb, který bude brát v potaz všechny zúčastněné „hráče“, kteří mohou míru sociálního vyloučení v místě ovlivnit. Základním předpokladem je, že vytvoření komplexních sociálních služeb se městům v dvoudobém horizontu zásadně vyplatí. Je levnější než represivní přístup, působí na sociální smír ve městech, snižuje nezaměstnanost, zvyšuje vzdělanost obyvatel, zmenšuje počty lidí žijících v sociálním vyloučení a tím i počty sociálních ghett, atd. Základní jednotkou komplexního sociálního poradenství a služeb se stává INFORMACE. A to jednak informace o skutečném rozsahu sociálního vyloučení v místě a počtech lidí stižených chudobou, ale také o jejich specifických potřebách, strategiích chování a 3
Šimíková, Ivana – Sociální politika po česku. In: Lidové noviny, 10.6.2006, str. 31.
koexistování ve společnosti. Dále informace o sociální situaci ostatních obyvatel ve městě, potenciálních hrozbách úpadku do sociálního vyloučení (mezi rizikové skupiny obyvatel patří především lidé v manuálních profesích, mladí lidé – absolventi, lidé v důchodovém věku, ale i další). Na druhé straně jsou to potom informace o kvalitě, rozsahu a dostupnosti sociálních služeb, ale také informace o možnostech jejich financování a organizování. Komplexní sociální poradenství nutně musí vytvářet funkční SÍŤ, která tyto informace umožňuje zdarma sdílet a využívat jednak klientům – sociálně vyloučeným lidem, ale také obecním zastupitelům, úředníkům, policistům, učitelům, sociálním pracovníkům, poskytovatelům sociálních služeb, nebo dokonce firmám, které hledají uchazeče o zaměstnání. Síť musí být spravována či obhospodařována lokálním plánovačem, řekněme komunitním organizátorem, který bude neustále zajišťovat její prostupnost a bude do ní přizývat další instituce i jednotlivce. Zajistí prostředkování informací, propojí ty, pro které je aktuální spojení výhodné (např. zaměstnavatele a potenciálního klienta z ghetta, kterého pomůže na výkon zaměstnání připravit místní úřad práce a terénní sociální pracovník, apod.). Zjistí aktuální nabídku a poptávku služeb ve městě a může působit na optimalizaci poskytovaných služeb, podporovat vznik služeb chybějících. Zároveň bude vyhledávat možnosti financování stávajících a nových sociálních služeb, a to jednak z obecních a státních peněz, ale v krátkodobém a střednědobém horizontu zejména z evropských strukturálních fondů. Projekt POLIS aspiruje na to, aby se stal správcem takových lokálních sítí, a lokální ředitel koordinátor poradenství a služeb se profiloval jako komunitní organizátor. Jeho rozsáhlé znalosti potřeb klientů – sociálně slabých lidí a zároveň aktuálního stavu sociálních služeb ve městě umožňují vytvářet nebo v rámci partnerství a spolupráce s jinými poskytovateli sociálních služeb potřebné sociální služby. K terénní sociální práci jako nezbytnému základu sociálních služeb se v rámci projektu POLIS přimykají další služby, po nichž existuje v lokalitách poptávka, ale nejsou součásti nabídky služeb ve městě. Jedná se zejména o terénní pracovní poradce, kteří pomáhají motivovaným klientům v úzké vazbě na úřady práce a zaměstnavatele získat zaměstnání. Dále o koordinátory volnočasových aktivit pro děti, koordinátory individuálního doučování pro děti, ale také pro dospělé, kteří neumí dostatečně například číst a psát, atd. Velmi podstatnou složkou v systému komplexního sociálního poradenství a služeb je role tzv. vzdělavatelů. Jedná se o expertní pracovníky, kteří se zabývají jednak oblastní sociálního vyloučení, jednak některým dalším specifickým oborem – například základoškolským a specielním vzděláváním, politikou zaměstnanosti, policejní prací a prevencí, sociální politikou, atd. Tito experti čerpají aktuální informace o situaci ve svém oboru a mohou s výkonnými pracovníky institucí ve městě (pracovníky škol, úřadů, atd.) diskutovat možná inkluzivní opatření, radit jim při jejich zavádění, supervidovat jejich fungování, designovat tréninky a vzdělávání pro řadové zaměstnance institucí o sociálním vyloučení a sociálně inkluzivních opatřeních. Vytvořená síť se velmi podobá trhu, na kterém uspívají ti, kteří investují, a zároveň jsou beneficianty. Nikoliv zcela, ale do jisté míry je rezistentní na partikulárních zájmech, vyřazuje ty, kteří se na síti nechtějí podílet. Riziko rozpadu sítě se samozřejmě zvyšuje se zvyšujícím se počtem lokálních „hráčů“, kteří v ní nechtějí kooperovat. To však zároveň může znamenat jejich aktuální nevýhodu, která je budoucně přivede k účasti na síti.
Největším rizikem stále zůstává nespolupráce se zastupiteli města, kteří mají nejpodstatnější vliv na městkou sociální politiku. Bez alespoň částečné kooperace je existence sítě na hranici udržitelnosti a efektivity. Projekt POLIS pilotně poběží do roku 2008 ve ve třech českých městech – Bílině, Plzni a Ústí nad Labem. Aspirujeme na to, abychom se stali poskytovateli komplexního sociálního poradenství a služeb tak, jak jsou výše popsány. A zároveň tím poskytli sumu informací a podklady, které umožní přijímat systémová rozhodnutí v oblasti rozvoje sociální politiky nejen na regionální úrovni, ale také na krajské, popř. celostátní; a to jako pilotní projekt, jehož silné a slabé stránky mohou být vyhodnoceny a použity při tvorbě lokálních i státních sociálních politik a sociálních služeb. Více informací najdete na www.epolis.cz a www.clovekvtisni.cz. Základní popis služeb, které v současné době poskytuje projekt POLIS POLIS pro volené zastupitele spolupracujeme na tvorbě strategických plánů sociální politiky měst podporujeme komunitní plánování spolupracujeme při asanaci a revitalizaci chudinských enkláv pomáháme s fundraisingem sociálních služeb POLIS pro úředníky obecních úřadů prostředkujeme jednání mezi sociálně slabými klienty a úředníky vedeme klienty ke spolupráci s úřady, vysvětlujeme jim jejich práva a povinnosti pořádáme školení pro pracovníky úřadů o specifických problémech sociálně vyloučených lidí POLIS pro zaměstnance úřadů práce prostředkujeme jednání mezi sociálně slabými klienty a úředníky pomáháme vytipovávat vhodné rekvalifikační kurzy podle schopností klientů vedeme klienty ke spolupráci s úřady práce a k účasti v rekvalifikačních kurzech vytváříme metodiky následné péče o lidi, kteří projdou rekvalifikací a jsou zaměstnáni, směřující k tomu, aby si tito lidé byli schopni pracovní místo udržet a nadále se rozvíjet pořádáme školení pro pracovníky úřadů práce o specifických problémech sociálně vyloučených lidí POLIS pro zaměstnavatele vytipováváme vhodné klienty pro jednotlivá zaměstnání podle poptávky jednáme se zaměstnavateli o tvorbě vhodných pracovních míst pomáháme motivovat klienty k udržení pracovního místa vedeme klienta k investicím do vlastního rozvoje a zvyšování kvalifikace POLIS pro policisty pomáháme identifikovat důvody, které vedou k páchání trestné činnosti ve vyloučených společenstvích (lichva, prostituce, dealerství drog aj.) spolupracujeme s Policií ČR v rámci „Národní strategie pro práci Policie České republiky ve vztahu k národnostním a etnickým menšinám“ školíme policisty pro práci s lidmi žijícími v sociálním vyloučení
POLIS pro učitele a školy spoluvytváříme školní vzdělávací programy podle konkrétních potřeb partnerských škol poskytujeme podklady k průřezovému tématu multikulturní výchova podporujeme školní i mimoškolní vzdělávací a volnočasové aktivity pro děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí (a lokálně je také koordinujeme) prostředkujeme kontakt mezi školou a sociálně vyloučenými lidmi POLIS pro cizince žijící v Česku podporujeme interkulturní výchovu na školách podporujeme legální zaměstnávání cizinců v ČR informujeme o situaci cizinců v ČR POLIS pro sociální pracovníky poskytujeme poradenství o terénní sociální práci spolupracujeme s ostatními sociálními pracovníky a institucemi (např. K-centry, probační a mediační službou atd.) formou stáží a dobrovolnické pomoci školíme sociální pracovníky POLIS pro novináře informujeme o souvislostech života v sociálním vyloučení vytváříme podmínky, aby žurnalisté mohli vstoupit do ghetta a hovořit s jednotlivými klienty realizujeme osvětové kampaně (např. Likviduj! www.ceskaghetta.cz) publikujeme novinové články, vydáváme knihy, brožury a bulletiny o sociálním vyloučení, vydáváme tiskové zprávy a pořádáme tiskové konference, provozujeme internetové stránky www.epolis.cz POLIS pro sociálně vyloučené lidi poskytujeme přímou terénní sociální práci poskytujeme služby, které vedou za účasti klienta k řešení akutních i dlouhodobých problémů (zejména bydlení, dluhy, kvalifikace, vzdělání atd.) poskytujeme bezplatné právní poradenství s vybranými klienty pracujeme podle principu socioterapie
