POKYNY PRO INSTALACI PODLAHOVÉHO VYTÁPĚNÍ
1. Podkladní beton Pod podlahovým vytápěním se nesmějí vyskytovat dělící spáry, výškové posuny, trhliny apod. Hrubá podlaha musí být zametená a nesmějí se v ní vyskytovat nerovnosti (ulpělé zbytky malty, trhliny apod.) Pouze takový stav je předpokladem dalšího správného provedení podlahy. V případě anhydritového potěru je potřeba podkladní beton srovnat s nepřesností max. 5 mm.
2. Izolace proti vlhkosti Izolace proti vlhkosti se musí zajistit ve sklepech a v nepodsklepených místnostech. Slouží k utěsnění proti zemní vlhkosti. Při volbě materiálu je třeba dbát na to, že se používají materiály, které neobsahují rozpouštědla a snášejí se s polystyrénem. V každém případě je nutno se přesvědčit o snášenlivosti se „styroporem”. Nesmí se používat lepenky s obsahem dehtu a zálivkové a stěrkovací hmoty obsahující rozpouštědla. Nejlépe se pro tento účel hodí těsnící pásy s bitumenovou povrchovou vrstvou a plastové fólie. Styky se musí příslušným způsobem překrýt a svařit.
3. Izolace tepelná a hluková Jako tepelná a hluková izolace se používá tvrzený polystyren S 25 a více. Síla izolačních desek se volí dle umístění PDL v budově: Je nutno respektovat ČSN 730540-2 – Tepelná ochrana budov – část 2 - požadavky U – součinitel prostupu tepla, do kterého je nutno započíst celou skladbu podlahy a)
mezibytová stropní konstrukce (vytápěné místnosti) – 20-30 mm polystyrénu S 25 (minimálně) – izolace proti kročejovému hluku b) stropní konstrukce nad částečně vytápěnými průmyslově využívanými prostorami (U < 0.4 – 0.6 W/m2K) – 50 mm polystyrénu S 25 (minimálně) c) stropní konstrukce u podlah, které jsou umístěny 1m popř. hlouběji pod terénem ( U < 0.4 –0.6 W/m2K) – 50mm polystyrénu S 25 (minimálně) d) stropní konstrukce nad nevytápěným prostorem, popř. terénem (U < 0.2-0.3 W/m2K) – 80 mm polystyrénu S 25 (minimálně) Polystyrén se klade těsně vedle sebe (jako zdivo). Při kladení další vrstvy se řada klade napříč.
Vrstva polystyrénu se klade po celé místnosti a nerespektuje dilatační spáry, které budou nad ní. Řez:
Půdorys:
4. Reflexní fólie Z důvodu oddělení vrstvy polystyrénu a vrstvy betonové mazaniny se používá pás reflexní fólie IVAR. Fólie se pokládá po celé ploše místnosti. Jedná se o to, aby vlhkost z betonu trvale nesnížila tepelně izolační schopnosti polystyrénu a nebo aby se beton neprotekl, nespojil s podkladním betonem popřípadě zvednul polystyren. Pásy folie se přes sebe překládají a přelepují lepící páskou. Po obvodě místnosti se folie vytahuje k obvodové stěně (dilatační pásce) s přesahem 20 cm. Fólie IVAR se používá hlavně proto, že má potisk s mřížkou a díky této mřížce je daleko snadnější montáž potrubí (předepsaná rozteč a rovnoběžnost). Na oddělení polystyrenu od betonové mazaniny lze při dodržení všech zásad použit i zahradnickou folii .
5. Dilatační celky, spony, dilatační pásky Dilatační spáry oddělují jednotlivé dilatační celky betonové mazaniny od stěn a mezi sebou. Dilatační spára probíhá po obvodě místnosti od základové spáry až po dlažbu. Dilatační spára mezi dilatačními celky (tvořenými jednotlivými topnými okruhy) začíná na reflexní fólii a je přiznána až po dlažbu. Místnost je dělena na dilatační celek z těchto důvodů: • • • • •
otopná plocha max 40 m2 boční stěna menší než 8 m stranový poměr 1 : 2,5 délka potrubí topného okruhu max. 120 m rovnoměrné dělení dilatačních celků
betonová plochy betonová plocha betonová plocha
Po obvodu dilatačního celku je nutno docílit rovnočarosti dilatační spáry (v návaznosti na dlažby). Po obvodu místnosti je instalován dilatační pás IVAR. Mezi jednotlivé dilatační celky a při průchodu přes dveřní otvor je instalován dilatační pás IVAR. Tím je zaručena přímost dilatačních spár a připravenost pro bezproblémové pokládání dlažby. Při volbě anhydritového potěru problematika spár mezi celky odpadá, nebo se zmenšují nároky.
6. Topné trubky Při provádění klasické nízkoteplotní PDL cca 40°C se používá vícevrstvá trubka IVAR označení ALPEX – TURATEC, materiál Polyetylén s hliníkovou vrstvou. Porubí je na polystyrénovou desku osazováno v patřičné vzdálenosti kotvící sponou IVAR PPB (4 ks/bm). Od obvodových stěn a krajů dilatačních spár je první potrubí kladeno ve vzdálenosti 10 cm (nebo co nejblíže). V kuchyních je první smyčka umístěna 15 cm pod kuchyňskou linku. Při průchodu mezi jednotlivými dilatačními celky je potrubí vedeno v ochranné trubce (s přesahem min. 20 cm na každou stranu – jako náhrada je možno použít husí krk). Nadstavování jednotlivých okruhů spojkami se nedoporučuje, ale je možné. (V případě nutnosti nebo opravy použít vždy lisovaný spoj za použití lisovacích kleští). Při provádění PDL vytápění napojeného přímo ze systému ÚT přes tzv. omezovač teploty zpětné vody se používá rovněž potrubí ALPEX- TURATEC 16x2. Ostatní zásady jsou stejné (variantně lze tuto smyčku provést z měděného potrubí 15x1,18x1 - v tomto případě je nutno první dva metry smyčky izolovat izolací mirelon tl. 5 mm ). Tlaková zkouška systému se provádí vodou před zalitím potěrem a to 1,3 násobným tlakem, než je nejvyšší přípustný provozní tlak. Přetlak musí být však nejméně 100 kPa. Aby bylo možno ihned identifikovat případné netěsnosti, udržuje se tento tlak během betonářských prací stále stejný.
• •
Vzduchem je možné taktéž zkoušet; výhoda: s ohledem na možné zamrznutí, pokud se podlahové vytápění nespustí do topné sezóny, nevýhoda: trubky bez vodního obsahu jsou lehké a mají tendenci se zdvihat. Rozteč potrubí v místnosti v okrajových zónách musí být dána projektem
7. Topná deska a)
cementový potěr Je možno nanést běžný cementový potěr. Aby se předešlo škodám, které by vznikly vlivem provzdušňovacích přísad s obsahem vápníku nebo změkčovadel, které se přidávají do potěrové směsi nebo záměsové vody, předepisuje se použití plastifikátoru IVAR PL 10. Jako zásadní pravidlo platí: pro tloušťku potěru 6 cm tj. překrytí 4,5 cm od horního povrchu trubky, je zapotřebí 0,25 kg / m2 (což odpovídá cca 5 kg plastifikátoru na 1m3 betonu). U potěrů, které jsou vystaveny většímu zatížení, jako např. skladovací prostory, dílny atd. je nutno v souladu se statickými údaji tloušťky potěrů zvětšit. Podle účelu je vždy použita speciální koncentrace. Ukládání pletiva do této vrstvy se NEDOPORUČUJE. Návrh složení cementového potěru pojivo: potěr: přísada: směšovací poměr:
b)
cement CEMI 32,5 R cement / plastifikátor (100 kg: 1 l) štěrkopísek 0/8 mm cement x přísada 1 : 4,5 hmot. dílů (50 kg cementu : 225 kg štěrkopísku)
tekutý anhydritový potěr Anhydritové potěry s anhydritovými pojivy nemají na prvky podlahového vytápění nepříznivý vliv. Je třeba mít na zřeteli jejich menší tepelnou vodivost. Díky jeho lepším pevnostním vlastnostem odpadá nutnost řešení dilatačních spár. Dilatace je provedena pouze po obvodu místnosti. V případě použití anhydritových potěrů je nutno vhodnými prostředky chránit izolaci. POZOR: U tekutých potěrů nejsou zapotřebí žádné přísady. POZNÁMKA: • díky jeho výrazně lepším pevnostním vlastnostem odpadá nutnost řešení dilatačních spár, pokud se nejedná o velké plochy nad 200 m2 • chránit izolaci před pronikáním tekutého potěru do polystyrenu( viz výše) • minimální výška potěru je 4,5 cm nad instalacemi umístěnými v podlaze; min. teplota podkladu pro aplikaci anhydritu je + 5°C a v místnosti + 10°C; plochy chránit před průvanem po dobu dvou dnů; pochůznost podlahy po 24 hod, 50% zatížení po 48 hodinách
8. Podlahové krytiny a)
povrchová teplota podlahy
b)
Ze zdravotních důvodů a fyziologických důvodů by měly být bezpodmínečně dodrženy následující povrchové teploty podlahy (průměrné): pobytové zóny: 29°C koupelny: 33°C okrajové zóny: 35°C podlahy s dřevem jako nášlapnou vrstvou: 26 °C podlahové krytiny Podlahové nášlapné vrstvy se používají při splnění následujících předpokladů: • • • • • • •
výrobce udává, že tato krytina je vhodná pro podlahové vytápění (odpovídající značení) dodržení pokynů výrobce podlahové krytiny a výrobce lepidla pro zpracování max. tepelný odpor R < 0,15 m2k/ W přezkoušení správnosti provedených přípravných prací kontrola vyzrálosti potěru / zbytkové vlhkosti u anhydritového potěru a dlažby pružná silikonová spára na 45 m2 dilatační spára v betonovém potěru musí být přiznána i v podlahové krytině
Před položením nášlapné vrstvy je zásadně nutné potěr zahřát. Před započetím ukládání se odpojí vytápění nebo se nastaví povrchová teplota potěru na 15 – 18°C. Jako základní nátěrové hmoty, stěrkové hmoty a lepidla je možno používat pouze takové materiály, které jsou výrobcem označeny jako vhodné pro podlahové vytápění. Tyto materiály musejí být odolné proti stárnutí a vhodné pro trvalé tepelné zatížení 50°C. Tepelné odpory podlahové krytiny Lze uvažovat následující tepelné odpory: I) potěr (bez nášlapné vrstvy) II) keramická, kamenná dlažba III) krytina z PVC, korku
R = 0,000 m2k/W R = 0,010 m2k/W R = 0,020 m2k/W
IV) lamino 8 mm V) parkety 15 mm VI) koberec tenký VII) koberec středně silný VIII)koberec silný
R = 0,045 m2k/W R = 0,050 m2k/W R = 0,075 m2k/W R = 0,100 m2k/W R = 0,150 m2k/W
lepit, pokládat
9. Uvedení do provozu K ohřevu hotové podlahy by mělo dojít nejdříve 21 dní po dokončení nášlapné vrstvy. Všechny vytápěné plochy musí být před položením obkladu vyhřáté. Před zahřátím musí proběhnout hydraulické vyregulování jednotlivých okruhů. První vyregulování se nastaví dle stupně otevření ventilu na rozdělovači uvedeném v projektu. Druhé upřesňující vyregulování se provede dle teploty zpětné vody.
Zahřátí se smí provést po dokončení pokládky, u cementových potěrů nejdříve po 21 dnech, u anhydritových potěrů (tj. s bezvodným síranem vápenatým) podle údajů výrobce, ale nejdříve po 7 dnech. První zahřátí probíhá zpočátku při teplotě náběžné vody cca 25°C. Další zvýšení teploty přívodu se provádí každý den vždy max. o cca 3°C. Zvyšování teploty přívodu podle výpočtu se může dosáhnout nejdříve po třech dnech od začátku zahřívání potěru. Maximální teplotu přívodu podle výpočtu je třeba udržovat minimálně čtyři dny bez nočního útlumu. V tomto období je třeba zajistit v místnostech bezprůvanovou výměnu vzduchu (pouze infiltrací ). Snižování teploty podlahy je nutno zajistit opět pozvolné. Po popsaném zahřátí ještě není zaručeno, že bylo pro vyzrání dosaženo potřebného obsahu vlhkosti potěru. Proto je potřebné k prodloužení zrání další vytápění, které už může být přizpůsobeno provozu topného systému podle venkovní teploty. Tyto postupy je třeba provádět v souladu s požadavky technických podmínek pro pokládky obkladů.
Ve Vyškově: červen 2015 Vypracoval: Ing. Martin Řezníček
