pokryvem je organozem (karr, moss), v jiïní odtûïené ãásti obnaïená a pomalu mineralizující

Okres Tábor

1

Pfiírodní rezervace

Borkovická blata

Pánevní ra‰elini‰tû v severozápadní ãásti Sobûslavsko-veselsk˘ch blat, 3 km severnû od obce MaÏice, 2 km jihov˘chodnû od obce Komárov a 7 km jihozápadnû od Sobûslavi. Katastrální území: Borkovice

Nadmofiská v˘‰ka: 420 – 429 m

V˘mûra: 91,09 ha

Vyhlá‰eno: 1980

Zachovan˘ fragment (42 ha) pánevního borového ra‰elini‰tû, s ãásteãnû dochovanou zonací od plo‰nû pfievaÏujícího stfiedového blatkového boru pfies ra‰elinn˘ bor aÏ k obvodov˘m podmáãen˘m smrãinám, je zbytkem mnohonásobnû vût‰ího ra‰elini‰tního komplexu Sobûslavsko-veselsk˘ch blat. Zb˘vající ãást pfiírodní rezervace (49 ha) tvofií rÛzná sukcesní stadia po tradiãním borkování a prÛmyslové tûÏbû ra‰eliny. Horninov˘m GEOLOGIE podloÏím je v této ãásti TfieboÀské pánve dvojslídná a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum). Hlavní pánevní v˘plní jsou svûtlé kaolinické pískovce aÏ slepence a pestré a bûlo‰edé jílovce svrchního oddílu klikovského souvrství (svrchní kfiída, coniak – santon), dosahující v této oblasti mocnosti zhruba 50–60 m. V bezprostfiedním okolí západnû a severnû od pfiírodní rezervace se nacházejí vrstvy

spra‰ov˘ch hlín (svrchní pleistocén). Témûfi celou plochu pfiírodní rezervace pokr˘vá loÏisko pfiechodové a vrchovi‰tní ra‰eliny (holocén) s mocností aÏ 8 m, které v‰ak bylo v jiÏní ãásti v˘raznû zmen‰eno tûÏbou. PÛdním pokryvem je organozem (karr, moss), v jiÏní odtûÏené ãásti obnaÏená a pomalu mineralizující spodní vrstva ra‰eliny, v severov˘chodní ãásti na píscích je vyvinut podzol arenick˘.

KVùTENA Jádrem pfiírodní rezervace v její severní ãásti je blatkov˘ bor (Pino rotundatae-Sphagnetum). V pfiirozeném stavu pfievládá v jeho stromovém patfie borovice blatka (Pinus rotundata) s malou pfiímûsí bfiízy p˘fiité (Betula pubescens), borovice lesní (Pinus sylvestris) a kfiíÏence Pinus ×digenea. V druhé polovinû 80. a v 90. letech 20. století do‰lo pfiedev‰ím vlivem poklesu hladiny podzemní vody v dÛsledku odvodnûní pfiilehl˘ch tûÏen˘ch ploch a z dal‰ích dosud ne zcela jasn˘ch pfiíãin k plo‰nému odumírání blatky a k praktickému rozpadu stromového patra, které je nahrazováno expanzí kfiovitého podrostu s dominantní kru‰inou ol‰ovou (Frangula alnus) a bfiízami. V niÏ‰ím kefiovém patfie dosud pfievládá rojovník bahenní (Ledum palustre) a borÛvka baÏinná (Vaccinium uliginosum), v bylinném podrostu se jen místy zachovaly pÛvodní porosty suchop˘ru pochvatého (Eriophorum vaginatum) a klikvy bahenní (Oxycoccus palustris), pÛvodní ra‰eliníkové patro na vût‰inû plochy rovnûÏ odumfielo a je nahrazeno porosty dvouhrotcÛ (Dicranum spp.), travníku Schreberova (Pleurozium schreberi) a bûlomechu sivého (Leucobryum glaucum). V blatkov˘ch borech se vyskytuje nûkolik vzácn˘ch a ohroÏen˘ch hub, zejména holubinka ra‰elinná (Russula helodes), ‰upinovka Henningsova (Pholiota henningsii) a na odumfiel˘ch blatkách rostoucí zubateãek zavû‰en˘ (Irpicodon pendulus). Na borce bfiíz zde roste vzácn˘ li‰ejník pukléfika plotní (Cetraria sepincola). Blatkové bory pfiirozenû pfiecházely smûrem k okraji ra‰elini‰tû pfies úzk˘ pruh ra‰elinn˘ch borÛ (Vaccinio uliginosi-Pinetum) s dominantní borovicí lesní a s podobn˘m sloÏením bylinného a mechového patra aÏ k obvodov˘m podmáãen˘m smrãinám (Equiseto-Piceetum, resp. lokální asociace Stellario longifoliae-Piceetum), v jejichÏ bylinném podrostu pfievaÏuje borÛvka ãerná (Vaccinium myrtillus) s hojnou kapradí osténkatou (Dryopteris carthusiana), bezkolencem modr˘m (Molinia caerulea agg.) a roztrou‰en˘m ptaãincem dlouholist˘m (Stella-

ria longifolia). Na severním okraji pfiírodní rezervace se nachází i men‰í plocha acidofilního boru na píscích (DicranoPinetum). Ve v˘chodní ãásti ovlivnûné kdysi tradiãním borkováním, kde nedo‰lo k pfiíli‰ velkému poklesu hladiny podzemní vody, roste v druhotn˘ch borov˘ch porostech roztrou‰enû dosud vitální borovice blatka. Nacházejí se zde rovnûÏ rÛzná stadia bezlesé ra‰elinotvorné vegetace, zejména oligotrofní ostfiicovora‰eliníková spoleãenstva svazÛ Sphagno recurvi-Caricion canescentis (Carici rostratae-Sphagnetum apiculati), Leuko-Scheuchzerion palustris (Carici rostratae-Drepanocladetum fluitantis) a suchop˘rora‰eliníková spoleãenstva svazu Sphagnion medii (Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi) se suchop˘rem úzkolist˘m (Eriophorum angustifolium), zábûlníkem bahenním (Comarum palustre) a velmi vzácnû i s kapradí hfiebenitou (Dryopteris cristata), suchop˘rem ‰tíhl˘m (Eriophorum gracile) a bublinatkou jiÏní (Utricularia australis). V roce 2000 bylo chránûné území roz‰ífieno o 35 ha plochy strojnû vytûÏeného ra‰elini‰tû, kde probíhá pomûrnû rychlá spontánní regenerace ra‰elinn˘ch mokfiadÛ, ãásteãnû podpofiená pfiehrazením odvodÀovacích pfiíkopÛ na jiÏním okraji pÛvodní pfiírodní rezervace. V západní ãásti této plochy se pomûrnû dobfie zmlazuje borovice blatka, velmi hojná je zde rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), roztrou‰enû se objevuje rojovník bahenní a nachází se zde pomûrnû poãetná populace kapradû hfiebenité. V jihov˘chodní ãásti vznikl mokfiad s porostem rákosu obecného (Phragmites australis) a s oligotrofními litorálními porosty vysok˘ch ostfiic s dominantní ostfiicí zobánkatou (as. Caricetum rostratae). Pfiírodní rezervace je velmi bohatou lokalitou rÛzn˘ch druhÛ hub. Kromû nûkolika v˘‰e jiÏ

1 Ve v˘chodní ãásti rezervace, která je ovlivnûna tradiãním borkováním v minulosti, jsou vyvinuta oligotrofní ostfiicovora‰eliníková spoleãenstva druhotn˘ch tÛnûk, místy se zmlazuje borovice blatka (Pinus rotundata).

TA 15

431

âeskobudûjovicko

2 zmínûn˘ch to jsou z vfieckov˘trusn˘ch, kromû jazourku ra‰eliníkového (Geoglossum glabrum) a mozkovky rosolovité (Ascotremella faginea), hlavnû velmi vzácné hlízenky, napfi. hlízenka rojovníková (Monilinia ledi), h. klikvová (M. oxycocci), h. brusinková (M. urnula), h. vlochyÀová (M. macrospora) a h. Dennisova (Myriosclerotinia dennisii). Ze stopkov˘trusn˘ch hub tu rostou me‰í ou‰ko laloãnaté (Arrhenia lobata), z hfiibovit˘ch mizející klouzek Ïlutav˘ (Suillus flavidus) a parazitick˘ hfiib pfiíÏivn˘ (Pseudoboletus parasiticus). Lupenaté houby jsou zastoupeny napfi. vzácnou kfiehutkou orobincovou (Psathyrella typhae). Ze vzácn˘ch choro‰Û zde byly nalezeny outkovka Trogova (Trametes trogii), pórnatka jemná (Ceriporiopsis balaenae), outkovka Ïlutavá (Diplomitoporus flavescens) a o. labyrintická (Antrodia ramentacea). Vyskytují se zde ZVÍ¤ENA nûkteré tyrfofilní druhy pavoukÛ, mimo jiné plachetnatka Lephtyphantes angulatus, broukÛ (napfi. stfievlíãek Amara famelica, drabãíci Lathrobium rufipenne, Stenus melanarius, Tachyporus transversalis a Acidota crenata) a dvoukfiídl˘ch, pfiedev‰ím pestfienky Sericomyia silentis a Scaeva selenitica. Îijí zde nûkteré druhy charakteristické pro vy‰‰í polohy, mimo jiné saranãe Miramella alpina, drabãík Philonthus coerulescens, kovafiík Alpotarsus incanus a hrotafi Mordellochroa abdominalis. Poãetné jsou údaje o v˘skytu tyrfobiontních a tyr-

2 Detail kvetoucího rojovníku bahenního (Ledum palustre). 3

Ve stromovém patru blatkového boru (Pino rotundatae-Sphagnetum) pfievládá borovice blatka (Pinus rotundata).

432

TA 16

fofilních mot˘lÛ. Jde zejména o ÏluÈáska borÛvkového (Colias palaeno), modráska stfiíbroskvrnného (Vacciniina optilete), píìalku borÛvkovou (Arichanna melanaria) aj. Na ra‰elini‰tní vegetaci je potravnû vázána také napfi. mera Cacopsylla ledi. Z lokality byl pfied ãasem A. Hofferem popsán (a po ní pojmenován) do té doby neznám˘ blanokfiídl˘ hmyz, poskoãilka Mayridia borkovicensis a nûkolik dal‰ích nov˘ch druhÛ. Údaje o vodních bezobratl˘ch by potfiebovaly novû ovûfiit. Oslunûné kmeny stromÛ a suchá doãasnû nezarostlá místa pfii okraji ra‰elini‰tû (napfi. po v˘vratech) preferují teplomilné druhy plo‰tic, napfi. hranatka dravá (Phymata crassipes) a z dvoukfiídl˘ch kuklice Loewia foeda aj. Avifauna pfiírodní rezervace je druhovû nepfiíli‰ pestrá. Hnízdí zde prakticky pouze bûÏné lesní druhy, k dominantním patfií pûnkava obecná (Fringilla coelebs), budníãek vût‰í (Phylloscopus trochilus), b. men‰í (P. collybita) a ãervenka obecná (Erithacus rubecula). Na plochách vytûÏeného ra‰elini‰tû v ochranném pásmu hnízdí bekasina otavní (Gallinago gallinago) a ãeãetka zimní (Carduelis flammea). V zaslepen˘ch odvodÀovacích kanálech v ochranném pásmu se rozmnoÏují skokan krátkonoh˘ (Rana lessonae) a s. ostronos˘ (R. arvalis). Blatkové a raLESNICTVÍ ‰elinné bory se ponechávají bez klasick˘ch lesnick˘ch zásahÛ. Vybrané ãásti odumfiel˘ch blatkov˘ch porostÛ se postupnû vyklízejí a provádí se v˘sadba autochtonní odrostlé blatky. Okrajové porosty podmáãen˘ch smrãin se citlivû obnovují clonnou seãí s maximálním vyuÏitím pfiirozeného zmlazení. Malá ãást borov˘ch porostÛ na minerálním substrátu v severní ãásti pfiírodní rezervace se postupnû obnovuje náseky a umûl˘m zalesnûním borovicí lesní místní provenience. V˘chodní, kdysi borkovaná ãást pfiírodní rezervace, je ponechávána pfiirozené sukcesi s v˘jimkou uvolÀování vybran˘ch jedincÛ blatky vyfiezáváním okolního náletu. V˘chodní ãást pfiíVYUÎITÍ rodní rezervace byla v druhé

3

polovinû 19. století zãásti vytûÏena tradiãním borkováním. Dnes tudy prochází krátká nauãná stezka s celkem 30 zastaveními. V novû pfiiãlenûné jiÏní ãásti pfiírodní rezervace byla od roku 1953 do roku 1978 prÛmyslov˘m zpÛsobem velkoplo‰nû tûÏena ra‰elina, vãetnû odvodnûní ra‰elini‰tû soustavou aÏ nûkolik metrÛ hlubok˘ch pfiíkopÛ, ãímÏ do‰lo k zásadnímu naru‰ení hydrologického reÏimu i v pÛvodní rezervaci. Po skonãení tûÏby byla plocha ponechána samovolné sukcesi, která je od poloviny 90. let 20. století uspí‰ena pfiehrazením nûkter˘ch odvodÀovacích pfiíkopÛ.

V bezprostfiedPOZNÁMKA ní blízkosti roz‰ífieného chránûného území byla na obnaÏeném pruhu ra‰eliny v roce 1993 objevena men‰í populace kriticky ohroÏeného nehtovce pfieslenitého (Illecebrum verticillatum). Není zcela vylouãeno, Ïe by se mohl tento druh objevit i v chránûném území. Na obdobn˘ch místech je zde sporadicky nalézán vzácn˘ stozrník lnov˘ (Radiola linoides). 38, 74, 117, BIBLIOGRAFIE 118, 135, 174, 193, 199, 200, 203, 204, 205, 206, 209, 260, 279, 289, 321, 365, 370, 373, 375, 421, 465, 483, 526, 647

Okres Tábor

1

Pfiírodní památka

âernická obora

Listnat˘ les v centrální ãásti âernické obory, 1,5 km v˘chodnû od obce Sudomûfiice u Bechynû. Katastrální území: Sudomûfiice u Bechynû

Nadmofiská v˘‰ka: 477– 487 m

V˘mûra: 9,25 ha

Vyhlá‰eno: 1933

Pfiirozen˘ pfieváÏnû listnat˘ porost dubohabfiin a acidofilních doubrav v komplexu âernické obory, s charakteristick˘m floristick˘m sloÏením a s druhovû poãetnou avifaunou a entomofaunou vázanou na listnaté porosty. GEOLOGIE Horninov˘m podloÏím je biotitická a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum), která je pfiekrytá sedimenty svrchního oddílu klikovského souvrství (svrchní kfiída, senon), tvofien˘mi svûtl˘mi kaolinick˘mi pískovci a slepenci a pestr˘mi aÏ bûlo‰ed˘mi jílovci.

Mocnost tûchto vrstev dosahuje na plo‰e chránûného území aÏ 36,5 m. PÛdním pokryvem je pseudoglej typick˘ (kambick˘). Celou plochu KVùTENA chránûného území porÛstá pfieváÏnû listnat˘ les. Vût‰ina jeho plochy odpovídá ochuzen˘m

spoleãenstvÛm ãern˘‰ov˘ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Jejich relativnû malá izolovaná enkláva je zãásti ovlivÀována sousedícími porosty acidofilních doubrav (Genisto germanicae-Quercion), zachovan˘mi v západní ãásti lokality, u nichÏ se pfiedpokládá velkoplo‰né roz‰ífiení v této oblasti. Ve stromovém patfie dubohabfiin dominují místy habr obecn˘ (Carpinus betulus) nebo dub letní (Quercus robur), pfiimí‰eny jsou smrk ztepil˘ (Picea abies), velmi staré exempláfie borovice lesní (Pinus sylvestris) a vzácnû lípa malolistá (Tilia cordata). V kefiovém podrostu se vût‰inou pouze zmlazují dfieviny stromového patra. V bylinném patfie kromû bûÏn˘ch acidofytÛ rostou ptaãinec velkokvût˘ (Stellaria holostea), p‰eníãko rozkladité (Milium effusum), svízel vonn˘ (Galium odoratum), s. okrouhlolist˘ (G. rotundifolium), sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), Ïindava evropská (Sanicula europaea), strdivka nicí (Melica nutans), ãarovník pafiíÏsk˘ (Circaea lutetiana) a pryskyfiník hajní (Ranunculus nemorosus). V porostech acidofilních doubrav v západní ãásti území pfiírodní památky zcela pfievládá dub letní a v bylinném podrostu dominuje ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides) s pfiímûsí biky bûlavé (Luzula luzuloides), lipnice hajní (Poa nemoralis), konvalinky vonné (Convallaria majalis), ãern˘‰e luãního (Melampyrum pratense), tfitiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a v nejvlhãích partiích i ostfiice fiídkoklasé (Carex remota), roztrou‰enû zde roste hadí mord nízk˘ (Scorzonera humilis). Chránûné území je bohat˘m nalezi‰tûm rÛzn˘ch druhÛ hub, z choro‰Û se tu objevují napfi. velmi vzácn˘ plstnatec tlustoostn˘ (Spongipellis pachyodon), nehojn˘ bûlochoro‰ slzící (Postia guttulata), pstfieÀovec dubov˘ (Buglossoporus quercinus) a dubovnice stfievovitá (Pachykytospora tuberculosa) a z lupenat˘ch hub mimo jiné mykorhizní muchomÛrka královská (Amanita regalis), saprotrofní dfievoÏijná kfiehutka vlnatá (Psathyrella cotonea) aj. V území pfiírodZVÍ¤ENA ní památky Ïije chránûn˘ stfiev-

lík Carabus scheidleri a mnoho druhÛ broukÛ vázan˘ch na pfiirozené lesní porosty, napfi. krasci Buprestis rustica a Agrilus biguttatus, ãervenáãek Schizotus pectinicornis a lenec Conopalpus testaceus. Dfiíve se tu údajnû vyskytoval i roháã obecn˘ (Lucanus cervus). Také mezi dvoukfiídl˘mi je pozoruhodn˘ v˘skyt nûkter˘ch na prostfiedí nároãn˘ch druhÛ, zejména smutnice Sciara helvola, bedlobytek Boletina anderschi a Sciophila fenestella a zelenu‰ky Elachiptera tuberculifera. V poslední dobû se v obofie zdrÏuje men‰í stádo (asi pût jedincÛ) losÛ (Alces alces). Lesní porost LESNICTVÍ tvofií jednotlivû aÏ skupinovitû smí‰ená pfiestárlá kmenovina, v níÏ nad ostatními dfievinami mírnû pfievládá dub letní. V prÛmûru dosahuje vûku 200 let, nûkteré stromy jsou v‰ak v˘raznû star‰í. V mezerách a porostních svûtlinách se pfiirozenou obnovou vytvofiily mlad‰í etáÏe (30, 60 let) ze smrku a habru. Severov˘chodní okraj pfiírodní památky lemuje pruh monokulturní smrkové tyãoviny. Chránûné území bylo dlouhou dobu ponecháváno bez zásahÛ. Vzhledem ke ‰patnému zdravotnímu stavu starého porostu a nedostateãné pfiirozené obnovû cílov˘ch listnat˘ch dfievin je v‰ak v nejbliÏ‰í dobû nutné zabezpeãit vhodn˘m obnovním postupem nástupní generaci lesa. Lokalita je souVYUÎITÍ ãástí rozsáhlého komplexu âernické obory. Tûsné sousedství obydleného objektu s hospodáfisk˘m zázemím se v jiÏní ãásti chránûného území projevuje pokraãující ruderalizací jeho okrajÛ. Na pfiilehlé nelesní enklávû leÏí golfové hfii‰tû. BIBLIOGRAFIE 453, 742, 800 MAPA ÚZEMÍ

242, 374, strana 470

1 Vût‰inu plochy chránûného území porÛstají spoleãenstva ochuzen˘ch ãern˘‰ov˘ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-Carpinetum).

TA 17

433

âeskobudûjovicko

1 GEOLOGIE Horninov˘m podkladem je biotitick˘ migmatit flebit-stromatitového typu, v˘chodní okraj chránûného území zasahuje na vloÏku muskovit-biotitické ortoruly (moldanubikum). Základní hornina je pfiekryta deluviálními a deluviálnû soliflukãními hlinit˘mi sedimenty (pleistocén – holocén). PÛdním typem je pseudoglej typick˘ s pfiechody ke kambizemi typické kyselé, ãástí zasahuje i luvizem pseudoglejová. PfievaÏující vegeKVùTENA tací jsou mezohygrofilní vysokobylinné porosty svazu Calthion, silnû ruderalizované v dÛsledku splachÛ Ïivin z pfiilehlé orné pÛdy. PfievaÏuje br‰lice kozí noha (Aegopodium podagraria), hojné jsou pcháã bahenní (Cirsium palustre), dûhel lesní (Angelica sylvestris), tuÏebník jilmov˘ (Filipendula ulmaria), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), skfiípina lesní (Scirpus sylvaticus), psárka luãní (Alopecurus pratensis), pryskyfiník zlatoÏlut˘ (Ranunculus auricomus), p. plaziv˘ (R. repens) a psineãek v˘bûÏkat˘ (Agrostis stolonifera). Od okrajÛ se do centra chránûného území expanzivnû ‰ífií nitrofilní a ruderální druhy, pfiedev‰ím kopfiiva dvoudomá (Urtica dio-

1 Nûkolik stovek vzrostl˘ch jedincÛ jalovce obecného (Juniperus communis) je rozpt˘leno na b˘valé vlhké pastvinû. 2 PfievaÏujícím typem vegetace na lokalitû jsou mezohygrofilní vysokobylinné porosty, které jsou v dÛsledku splachÛ Ïivin z pfiilehlé orné pÛdy znaãnû ruderalizované.

434

TA 18

2 ica), tfitina kfiovi‰tní (Calamagrostis epigejos) a medynûk mûkk˘ (Holcus mollis). Fragmentárnû jsou na su‰‰ích stanovi‰tích vyvinuty acidofilní porosty svazu Violion caninae se zvonkem okrouhlolist˘m (Campanula rotundifolia), kostfiavou ovãí (Festuca ovina) a trojzubcem poléhav˘m (Sieglingia decumbens). Populace jalovcÛ postupnû stárne, neboÈ zde zcela chybí mlad‰í generace, nûktefií jedinci pozvolna usychají. Ve vlhkém detriZVÍ¤ENA tu jsou hojné nûkteré stenotopní druhy broukÛ, napfi. stfievlíãek Pterostichus rufitarsis, vodomil Helophorus pumilio, lesák Psammoecus bipunctatus a ãlunovec Scaphidium quadrimaculatum. Z dvoukfiídlého hmyzu je v bylinném patfie hojná luÏanka Diastata costata, na jalovci vytváfií hálky bejlomorka Oligotrophus juniperinus. Lokalita se naVYUÎITÍ chází pod vedením vysokého napûtí, takÏe se zde porost jalovcÛ udrÏel hlavnû díky periodick˘m profiezávkám náletov˘ch dfievin v ochranném pásmu elektrovodu. V souãasné dobû se systematicky odstraÀuje nálet neÏádoucích listnat˘ch dfievin a pravidelnû se kosí ruderalizované ãásti luãního porostu. BIBLIOGRAFIE

453


âern˘‰ovické jalovce

Vlhká pastvina s jalovci v úpadu, 1,2 km jihov˘chodnû od obce âern˘‰ovice, 4,5 km severov˘chodnû od Bechynû. Katastrální území: âern˘‰ovice


V˘mûra: 1,26 ha

Vyhlá‰eno: 1988

Nejpoãetnûj‰í populace jalovce obecného v severní ãásti jihoãeského regionu, ãítající nûkolik set vzrostl˘ch mohutn˘ch jedincÛ, rozpt˘len˘ch na b˘valé vlhké pastvinû.

Okres Tábor zlatohlávek (Lilium martagon) a zvoneãník klasnat˘ (Phyteuma spicatum), do prosvûtlen˘ch vlhãích míst pronikají nûkteré charakteristické druhy svazu Molinion, zejména srpice barvífiská (Serratula tinctoria), bukvice lékafiská (Betonica officinalis), fiebfiíãek bertrám (Achillea ptarmica) a ole‰ník kmínolist˘ (Selinum carvifolia), na okraji chránûného území roste i rozrazil dlouholist˘ (Pseudolysimachion longifolium). Velmi sporadicky se na okraji lesního porostu vyskytuje i silnû ohroÏen˘ hvozdík py‰n˘ (Dianthus superbus).

1


Doubí u Îí‰ova

Izolovan˘ listnat˘ lesík v nivû na levém bfiehu fieky LuÏnice, 1,5 km severov˘chodnû od obce Îí‰ov a 2 km severnû od stfiedu mûsta Veselí nad LuÏnicí. Katastrální území: Îí‰ov u Veselí nad LuÏnicí


V˘mûra: 1,54 ha

Vyhlá‰eno: 1957

Fragment pfiirozené acidofilní doubravy v nivû fieky LuÏnice s charakteristick˘m druhov˘m spektrem a s typickou avifaunou a entomofaunou vázanou na dubové porosty.

GEOLOGIE Horninové podloÏí tvofií biotitická a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum), pfiekrytá jílo-

vitopísãit˘mi uloÏeninami mydlovarského souvrství (neogén) a fluviálními ‰tûrkovit˘mi písky würmu (pleistocén), na nûÏ na-

sedají fluviální nivní hlíny (holocén). PÛdu tvofií fluvizem glejová. Vegetaci tvofií KVùTENA mal˘ zbytek relativnû pfiirozeného porostu charakteru acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum). Ve stromovém patfie dominuje dub letní (Quercus robur), místy je pfiimí‰ena bfiíza bûlokorá (Betula pendula), jednotlivû lípa malolistá (Tilia cordata), borovice lesní (Pinus sylvestris), topol osika (Populus tremula), smrk ztepil˘ (Picea abies) a jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia). Ve slabû vyvinutém kefiovém podrostu se zmlazují dfieviny stromového patra, dále v nûm roztrou‰enû roste kru‰ina ol‰ová (Frangula alnus) a líska obecná (Corylus avellana). V bylinném podrostu v˘raznû pfievaÏuje ostfiice tfieslicovitá (Carex brizoides) a z dal‰ích nenároãn˘ch acidofilních druhÛ tu rostou bika bûlavá (Luzula luzuloides), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kostfiava ovãí (Festuca ovina), ãern˘‰ luãní (Melampyrum pratense), kruãinka nûmecká (Genista germanica), k. barvífiská (G. tinctoria) a borÛvka ãerná (Vaccinium myrtillus). Místy v‰ak najdeme také nûkteré nároãnûj‰í hájové druhy, napfi. kokofiík mnohokvût˘ (Polygonatum multiflorum), lilii

Ve vlhké pÛdû ZVÍ¤ENA pod odumfiel˘m listím Ïijí mimo jiné stfievlíãci Pterostichus gracilis a Platynus livens. Na odumírající kmeny a vûtve stromÛ jsou vázáni v˘znaãní brouci, napfi. ãervenáãek Schizotus pectinicornis, a dvoukfiídlí, mimo jiné octomilky Amiota semivirgo, Drosophila tristis a Chymomyza distincta. Na kokofiíku a konvalinkách Ïijí larvy pilatky Phymatocera aterrima. Skupinovitû LESNICTVÍ smí‰en˘, asi devadesátilet˘ lesní porost je mal˘m fragmentem pfiirozené doubravy. Na jihov˘chodním okraji chránûného území je lemován úzk˘m pruhem monokulturní borové kmenoviny stáfií 50 let. Lesnicky se zde nehospodafií, pouze v borovém porostu jsou provádûny probírky asanaãního charakteru. Okraje lesního poVYUÎITÍ rostu jsou nepfiíznivû ovlivnûny obohacováním Ïivinami z okolních zemûdûlsk˘ch pozemkÛ, coÏ se projevuje ‰ífiením nûkter˘ch nitrofilních a expanzivních druhÛ rostlin, napfi. bezu ãerného, tfitiny kfiovi‰tní, kerblíku lesního a krtiãníku hlíznatého. BIBLIOGRAFIE

450, 800

1 Listnat˘, relativnû pfiirozen˘ porost acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum). Ve stromovém patru dominuje dub letní (Quercus robur) s v˘znamnûj‰í pfiímûsí bfiízy bûlokoré (Betula pendula).

TA 19

435

âeskobudûjovicko Horninové podGEOLOGIE loÏí tvofií biotitická a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum), pfiekrytá terciérními jílovitopísãit˘mi uloÏeninami (neogén), fluviálními ‰tûrkovit˘mi písky rissu (pleistocén) a nivními hlínami (holocén). PÛdním pokryvem je fluvizem glejová a glej typick˘. Nejv˘znamnûjKVùTENA ‰ím typem vegetace jsou vodní a mokfiadní spoleãenstva komplexu mrtv˘ch ramen a tÛní, nacházejících se v rÛzném stupni zazemnûní. Nejcennûj‰í jsou spoleãenstva vzpl˘vav˘ch vodních rostlin na otevfien˘ch vodních plochách (Nymphaeion albae, Batrachion aquatilis, Hydrocharition). Pfii bfiezích nebo v zazemnûn˘ch tÛních jsou vyvinuté porosty vysok˘ch ostfiic (Caricion gracilis) a rákosin (Phragmition communis). Cel˘ tento komplex obklopují vlhké louky svazÛ Molinion a Calthion, které místy na ponûkud su‰‰ích stanovi‰tích pfiecházejí k mezofilním luãním spoleãenstvÛm svazÛ Alopecurion pratensis a Arrhenatherion a místy ke krátkostébeln˘m trávníkÛm. Pro tÛnû a pfiilehlé mokfiady jsou charakteristické zejména Ïebratka bahenní (Hottonia palustris), rdest ostrolist˘ (Potamogeton acutifolius), bublinatka jiÏní (Utricularia australis), stulík Ïlut˘ (Nuphar lutea), voìanka Ïabí (Hydrocharis morsus-ranae), zábûlník bahenní (Comarum palustre), kosatec Ïlut˘ (Iris pseudacorus), orobinec ‰irolist˘ (Typha latifolia), ostfiice ‰tíhlá (Carex gracilis), o. nedo‰áchor (C. pseudocyperus), o mûch˘fikatá (C. vesicaria), ptaãinec bahenní (Stellaria palustris), psineãek v˘bûÏkat˘ (Agrostis stolonifera), tfitina ‰edavá (Calamagrostis canescens), zblochan vod-

1 Soustava mrtv˘ch ramen fieky LuÏnice a nivních tÛní, obklopen˘ch vlhk˘mi loukami a plochami mokfiadní vegetace.

436

TA 20

1 ní (Glyceria maxima), karbinec evropsk˘ (Lycopus europaeus), rozpuk jízliv˘ (Cicuta virosa), bazanovec kytkokvût˘ (Naumburgia thyrsiflora), blatouch bahenní (Caltha palustris), tuÏebník jilmov˘ (Filipendula ulmaria), smldník bahenní (Peucedanum palustre), svízel moãálov˘ (Galium uliginosum), lilek potmûchuÈ (Solanum dulcamara), ‰Èovík vodní (Rumex aquaticus), bolehlav plamat˘ (Conium maculatum) a tavolník vrbolist˘ (Spiraea salicifolia). Na mezofilních loukách rostou napfi. bukvice lékafiská (Betonica officinalis), ãertkus luãní (Succisa pratensis), svízel severní (Galium boreale), krvavec toten


Dráchovské tÛnû

Louky a tÛnû na levém bfiehu fieky LuÏnice severov˘chodnû od obce Dráchov, 2 km jiÏnû od Sobûslavi. Katastrální území: Dráchov


V˘mûra: 39,57 ha

Vyhlá‰eno: 1996

Soustava mrtv˘ch ramen fieky LuÏnice a nivních tÛní s charakteristickou vegetací ponofien˘ch a vzpl˘vav˘ch vodních makrofyt, s fiadou ohroÏen˘ch druhÛ rostlin a ÏivoãichÛ. TÛnû jsou obklopeny vlhk˘mi loukami a plochami mokfiadní vegetace v zazemnûn˘ch terénních depresích.

Okres Tábor

2 (Luscinia megarhynchos), Ïluva hajní (Oriolus oriolus) a strakapoud mal˘ (Dendrocopos minor). V tÛních se rozmnoÏují skokan zelen˘ (Rana kl. esculenta) a rosniãka zelená (Hyla arborea). Pravidelnû jsou nacházeny pobytové stopy vydry fiíãní (Lutra lutra).

(Sanguisorba officinalis), ÏluÈucha lesklá (Thalictrum lucidum) a v such˘ch trávnících i trávniãka obecná pravá (Armeria vulgaris subsp. vulgaris). V pobfieÏních lemech LuÏnice rostou rozrazil dlouholist˘ (Pseudolysimachion longifolium) a ostfiice banátská (Carex buekii). V zazemnûn˘ch ãástech tÛní se vytváfiejí porosty baÏinn˘ch vrbin (Salicion cinereae) s dominantní vrbou popelavou (Salix cinerea), v jiÏní ãásti území pfiírodní rezervace se nachází fragment mokfiadní ol‰iny (Alnion glutinosae). Podél LuÏnice je vytvofien souvisl˘ lem bfiehov˘ch porostÛ s pfievahou vrby kfiehké (Salix fragilis) a ol‰e lepkavé (Alnus glutinosa).

V pfiírodní rezerZVÍ¤ENA vaci Ïijí nûkteré vzácné, z krajiny mizející druhy broukÛ, napfi. na ãistci bahenním nosatci Thamiocolus viduatus a T. pubicollis, v mokrém detritu mravencomil Euconnus rutilipennis, z vodních broukÛ jsou pozoruhodnûj‰í plavãík Haliplus immaculatus a potápník Rhantus latitans. Na porost ol‰í a vrb je vázán v˘skyt nûkter˘ch blanokfiídl˘ch, mimo jiné pilatky Croesus varus, a dvoukfiídl˘ch, z nichÏ se vyskytují napfi. lupice Medetera jacula, parazitující u kÛrovcÛ, vrtule Euphranta toxoneura, parazitující u nûkter˘ch pilatek, moucha Caricea falculata a struÏilka Mycetobia obscura, vyvíjející

se pravdûpodobnû ve vytékající míze stromÛ. V území Ïije 30 druhÛ váÏek. Chránûné území se vyznaãuje druhovû pestrou avifaunou, která zahrnuje jak druhy vod a otevfien˘ch mokfiadÛ, tak druhy vázané na porosty kfiovin a stromÛ. K nejpoãetnûj‰ím ptákÛm v pfiírodní rezervaci patfií rákosník prouÏkovan˘ (Acrocephalus schoenobaenus), cvrãilka zelená (Locustella naevia) a strnad obecn˘ (Emberiza citrinella). Na tÛních hnízdí potápka malá (Tachybaptus ruficollis), kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopfiivka obecná (Anas strepera). V pfiírodní rezervaci Ïijí také moudivláãek luÏní (Remiz pendulinus), slavík obecn˘

Na su‰‰ích ploVYUÎITÍ chách se nacházejí kulturní louky s dominancí lipnice luãní (Poa pratensis) a medyÀku vlnatého (Holcus lanatus), pravidelnû sklízené. Zbytek luãních porostÛ je pro udrÏení druhové diverzity úãelovû kosen. V centrální ãásti chránûného území je mal˘ lesík – tvofien˘ bfiízou bûlokorou s pfiímûsí dubu letního – kter˘ je vyuÏíván pro myslivecké úãely (krmelec, posed). V˘hledovû se plánuje obnova ãásti zazemnûn˘ch mrtv˘ch ramen a tÛní jejich selektivním odbahnûním. BIBLIOGRAFIE 323

279, 289,

2 Spoleãenstvo vzpl˘vav˘ch vodních rostlin (Nymphaeion albae) na hladinû tÛnû s kvetoucím stulíkem Ïlut˘m (Nuphar lutea).

TA 21

437

âeskobudûjovicko

1 Horninové GEOLOGIE podloÏí tvofií migmatitizovaná biotitická, sillimanit-biotitická a cordierit-biotitická pararula (moldanubikum), pfiekrytá deluviálními, místy soliflukãními sedimenty (pleistocén), fluviálními písãit˘mi hlínami a hlinit˘mi písky (holocén) a sedimenty vodních nádrÏí (recent). PÛdním typem ochranného pásma je glej typick˘, v okolí pak pseudoglej typick˘. Pfiedmûtem K VùTENA ochrany je rybník, na jehoÏ volné vodní hladinû jsou vyvinuta spoleãenstva vzpl˘vav˘ch vodních makrofyt svazu Nymphaeion albae s pomûrnû rozsáhlou populací leknínu bílého (Nymphaea alba). Podél obvodu rybníka je vyvinut úzk˘ lem litorálních rákosin (Phragmition communis), v nichÏ dominuje rákos obecn˘ (Phragmites australis) s malou pfiímûsí ‰i‰áku vroubkovaného (Scutellaria galericulata), lilku potmûchuti (Solanum dulcamara) a kypreje obecného (Lythrum salicaria). Zejména na západním bfiehu pfiecházejí rákosiny pfies úzk˘ pruh ostfiicov˘ch spoleãenstev svazÛ Caricion fuscae a Sphagno recurvi-Caricion canescentis s bazanovcem kytkokvût˘m (Naumburgia thyrsiflora), zábûlníkem bahenním (Comarum palustre), ostfiicí

1 Vodomil ãern˘ (Hydrophilus piceus) je na‰ím nejvût‰ím vodním broukem. Má dravé larvy, ale dospûl˘ brouk je b˘loÏrav˘. Pomûrnû dobfie létá. 2 Na obvodu rybníka je vyvinut úzk˘ lem litorálních rákosin, v nichÏ dominuje rákos obecn˘ (Phragmites australis).

438

TA 22

2 dvoumuÏnou (Carex diandra), o. obecnou (C. nigra), o. ‰edavou (C. canescens), ptaãincem bahenním (Stellaria palustris), kozlíkem dvoudom˘m (Valeriana dioica), violkou bahenní (Viola palustris) a svízelem prodlouÏen˘m (Galium elongatum) ke kulturním kosen˘m loukám na bázi svazu Molinion. V severní ãásti rybniãní v˘topy se nacházejí ãásteãnû ruderalizované porosty z okruhu svazu Caricion gracilis (Phalaridetum arundinaceae), tvofiené chrasticí rákosovitou (Phalaroides arundinacea) s pfiimí‰en˘mi dal‰ími druhy, napfi. ostfiicí ‰tíhlou (Carex gracilis), vrbinou obecnou (Lysimachia vulgaris), zblochanem vodním (Glyceria maxima), karbincem evropsk˘m (Lycopus europaeus), tfitinou ‰edavou (Calamagrostis canescens), blatouchem bahenním (Caltha palustris), kopfiivou dvoudomou (Urtica dioica) aj. V pobfieÏních bioZVÍ¤ENA topech se hojnû vyskytují stfievlíãci Omophron limbatum, Trichocellus placidus a Demetrias atricapillus, nûkteré pomûrnû lokálnû roz‰ífiené druhy dvoukfiídl˘ch (napfi. mrvnatka Crumomyia pedestris) a místy i plo‰tice Hebrus pusillus z ãeledi ra‰elinatkovit˘ch. Z vodních broukÛ zde Ïije nápadn˘ vodomil ãern˘ (Hydrophilus piceus). Rybník byl do 70. let 20. století jedním z tradiãních hnízdi‰È rybáka ãerného (Chlidonias niger). Dnes zde hnízdí jen bûÏné druhy vodních ptákÛ, napfi. kopfiivka obecná (Anas strepera), polák chocholaãka (Aythya fuligula) a lyska ãerná (Fulica atra).


Faráfisk˘ rybník

Faráfisk˘ rybník (4,5 ha) u silnice Veselí nad LuÏnicí – Karda‰ova ¤eãice, 800 m západnû od obce Drahov. Katastrální území: Drahov


V˘mûra: 6,79 ha Vyhlá‰eno: 1988 (ochranné pásmo je zfiízeno v ‰ífii 100 m podél hranice pfiírodní památky)

Mal˘ eutrofní rybník s fragmenty litorálních porostÛ a vegetací vzpl˘vav˘ch vodních makrofyt s poãetnou populací leknínu bílého a s bûÏnou vodní avifaunou.

Rybník je vyuÏíVYUÎITÍ ván k chovu kapfií násady. V posledních letech je velikost rybí obsádky sniÏována a je limitováno hnojení. Hospodáfisk˘ cyklus je jednohorkov˘. Pfied vyhlá‰ením ochrany byl rybník odbahnûn a deponie umístûny témûfi po celém jeho obvodu. Jsou porostlé ruderalizovanou terestrickou rákosinou a pomalu

zarÛstají nitrofilními dfievinami, zejména bezem ãern˘m. Leknín bíl˘ je POZNÁMKA v âechách povaÏován za pÛvodní druh jen v Polabí, v jihoãeském regionu je zfiejmû vysazen˘. BIBLIOGRAFIE 155, 279

153, 154,

Okres Tábor

1


Granátová skála

Skála ve stráni na pravém svahu hlubokého údolí LuÏnice v západní ãásti Tábora, 400 m jihozápadnû od historického námûstí v Tábofie, naproti silniãnímu mostu pfies LuÏnici do âelkovic. Katastrální území: Tábor


V˘mûra: 0,14 ha

Vyhlá‰eno: 1940

Mohutn˘ skalní v˘choz se specifick˘m petrografick˘m sloÏením, vznikl˘ na kontaktu pararul a vyvfielého táborského syenitu, s hojn˘mi granáty.

GEOLOGIE Základní horninou, která tvofií podloÏí pfiírodní památky je tzv. merismit (agmatit), vznikl˘ smí‰ením hornin na styku rul pestré série moldanubika s vyvfiel˘m magmatem biotiticko-pyroxenického syenitu táborského typu (jihov˘chodní v˘bûÏek stfiedoãeského plutonu). Hornina je tvofiena dvûma sloÏkami. Tmav‰í základní substrát je biotitická pararula, svûtl˘ podíl je tvofien K-Ïivcem, plagioklasem, kfiemenem a granátem. Svûtlá sloÏka, tzv. metatekt, tvofií nepravidelné Ïilky oddûlující navzájem ãásti základního substrátu a obsahující zároveÀ v‰echny granáty, vzniklé pfii tuhnutí horniny na úkor biotitu pÛvodní pararuly. Uvolnûn˘ draslík se pfiitom patrnû podílel na vzniku K-Ïivce v metatektu. V granátech pfievaÏuje almandinová sloÏka s men‰í pfiímûsí sloÏky pyropové. Jsou ãervené aÏ tmavohnûdé a mají tvar nepravideln˘ch zrn, nûkdy kosoãtvereãného dvanáctistûnu, a dosahují v˘jimeãnû velikosti vla‰ského ofiechu. V okolí skály vznikly pÛdy typu rankerÛ (ranker kambick˘) s kambizemí typickou. Skalní v˘choz KVùTENA a pfiilehl˘ svah jsou v souãasné dobû z vût‰í ãásti zarostlé listnat˘m porostem náletového pÛvodu s pfievahou lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) a s pfiímûsí habru obecného (Carpinus betulus), javoru babyky (Acer campestre), trnovníku akátu (Robinia pseudacacia), jilmu horského (Ulmus glabra) a s bezem ãern˘m (Sambucus nigra) v podúrovni. Porost má do znaãné míry charakter suÈového lesa, v jehoÏ bylinném podrostu se nacházejí i nûkteré druhy pro suÈové lesy typické, napfi. piÏmovka mo‰usová (Adoxa moschatellina), baÏanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a plicník tmav˘ (Pulmonaria obscura), pfievaÏují v‰ak spí‰e druhy nitrofilní, jako ãesnáãek lékafisk˘ (Alliaria petiolata), vla‰toviãník vût‰í (Chelidonium majus), kakost smrdut˘ (Geranium robertianum) a kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica). Díky návaznosti ZVÍ¤ENA na pfiirozené biotopy v údolí LuÏnice je fauna bezobratl˘ch chránûného území pomûrnû pest-

2 rá. Tvofií ji mimo jiné chvostnatka Lepismachilis y-signata, nûkolik druhÛ stejnonoÏcÛ a samotáfisk˘ch vãel a vût‰í poãet broukÛ, z nichÏ stfievlík Carabus intricatus a mrchoÏrout Catops picipes nejsou v mûstském prostfiedí pfiíli‰ neobvykl˘mi Ïivoãichy. V dfievinn˘ch náletov˘ch porostech mohou hnízdit bûÏné druhy ptákÛ vázan˘ch na otevfienou krajinu a lidská sídla, napfi. kos ãern˘ (Turdus merula) a s˘kora koÀadra (Parus major). Skalní v˘choz se VYUÎITÍ nachází na lokalitû intenzivnû stavebnû vyuÏívané uÏ od stfiedovûku, a je tedy nutno pfiedpokládat, Ïe jeho nynûj‰í rozsah a zejména tvar ukonãení na horním i spodním konci je v˘sledkem lidského pÛsobení. Ze západní strany se ke skále pfiimyká kostel sv. Jakuba se hfibitovní zdí, podél v˘chodního okraje prochází schodi‰tû pfiekonávající v˘‰kov˘ rozdíl od nábfieÏí LuÏnice k ulici Na Parkánech v místû historick˘ch mûstsk˘ch hradeb. AlespoÀ spodní okraj skalního v˘chozu je potfiebné udrÏovat v bezlesém stavu z dÛvodÛ osvûtov˘ch. BIBLIOGRAFIE 260

100, 198,

1 Skalní v˘choz ve stráni nad prav˘m bfiehem LuÏnice v západní ãásti Tábora se pro bohat˘ v˘skyt granátÛ naz˘vá Granátová skála. 2 Detail horniny Granátové skály. Svûtlá vloÏka, tzv. metatekt, tvofií nepravidelné Ïilky, oddûlující navzájem ãásti základního substrátu a obsahuje v‰echny granáty. Ty mají ãervenou aÏ tmavohnûdou barvu.

TA 23

439

âeskobudûjovicko

1 Horninov˘ G EOLOGIE podklad tvofií biotiticko-muskovitické svorové ruly (fly‰oidní ch˘novská skupina moldanubika), pfiekryté slabou vrstvou deluviálních sedimentÛ (pleistocén). PÛdním pokryvem je kambizem typická kyselá. Chránûné úzeKVùTENA mí tvofií mírné svahy nepouÏívané úvozové cesty s porosty krátkostébeln˘ch travinnobylinn˘ch spoleãenstev svazÛ Violion caninae a Cynosurion. Hlavním pfiedmûtem ochrany je poãetná populace hofieãku mnohotvárného ãeského (Gentianella praecox subsp. bohemica), kter˘ roste zejména na západnû exponovaném svahu úvozu. V souãasné dobû ãítá zhruba 500 kvetoucích jedincÛ, jednotlivé exempláfie se zaãínají objevovat i v zatravnûné b˘valé vozovce. Z dal‰ích druhÛ rostou v chránûném území smilka tuhá (Nardus stricta), vítod obecn˘ (Polygala vulgaris), pryskyfiník hlíznat˘ (Ranunculus bulbosus), pampeli‰ka srstnatá (Leontodon hispidus), ovsífi p˘fiit˘ (Helictotrichon pubescens), fiebfiíãek obecn˘ (Achillea millefolium), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), ovsík vyv˘‰en˘ (Arrhenatherum elatius), svûtlík lékafisk˘ (Euphrasia rostkoviana), úroãník bolhoj (Anthyllis vulneraria), hvozdík kropenat˘ (Dianthus deltoides), mochna stfiíbrná

1 V˘skyt hofieãku mnohotvárného ãeského na lokalitû na Táborsku je pomûrnû vzdálen˘ od míst jeho nejvût‰í koncentrace v ·umavském podhÛfií. 2 Krátkostébelná, floristicky pestrá pastvinná spoleãenstva svazÛ Cynosurion a Violion caninae na svazích nepouÏívané úvozové cesty s v˘skytem poãetné populace hofieãku mnohotvárného ãeského (Gentianella praecox subsp. bohemica).

440

TA 24

2 (Potentilla argentea), m. jarní (P. tabernaemontani), pupava bezlodyÏná (Carlina acaulis), pry‰ec chvojka (Tithymalus cyparissias), matefiídou‰ka vejãitá (Thymus pulegioides), zvonek rozkladit˘ (Campanula patula), chrpa luãní (Jacea pratensis), svízel syfii‰Èov˘ (Galium verum), lomikámen zrnat˘ (Saxifraga granulata) aj. Fauna bezobratZVÍ¤ENA l˘ch je negativnû ovlivnûna hospodafiením na sousedících polích. Pfiesto vykazuje prvky pfiirozen˘ch stanovi‰È, jak˘m je napfi. stfievlík Carabus auronitens, charakteristick˘ podhorsk˘ druh. Stfievlíãek Badister meridionalis a bedlobytka Cordyla fissa jsou velmi lokálnû roz‰ífiené druhy známé zatím pfieváÏnû z niÏ‰ích poloh. Saranãe Tetrix bipunctata je typická spí‰e pro vfiesovi‰tû a podobné su‰‰í biotopy. Plocha pfiírodní VYUÎITÍ památky je pravidelnû kosena. V místech koncentrace hofieãku jsou provádûny speciální zásahy pro podporu jeho v˘skytu. Po uzrání semen hofieãku je vláãením naru‰ován zapojen˘ travní drn a zpûtnû vysévána ãást pfiedem sebran˘ch semen. BIBLIOGRAFIE

279, 417


Hroby

Travnatá úvozová cesta, 1 km severov˘chodnû od obce Hroby. Katastrální území: Hroby


V˘mûra: 0,14 ha

Vyhlá‰eno: 1990

Krátkostébelná floristicky pestrá pastvinná spoleãenstva na mírn˘ch svazích úvozové cesty s poãetnou populací hofieãku mnohotvárného ãeského.

Okres Tábor

1


Choustník

Les a zfiícenina hradu ve vrcholové ãásti vrchu Choustník (689,2 m), 1 km v˘chodnû od obce Choustník. Katastrální území: Choustník


V˘mûra: 9,90 ha

Vyhlá‰eno: 1949

Pfiirozené a polopfiirozené porosty kvûtnat˘ch buãin s fragmenty suÈového lesa a reliktního boru. Na vrcholovém hfibetu jsou mohutné skalní útvary vzniklé periglaciální modelací terénu, na jihozápadním ostrohu se nachází zfiícenina stfiedovûkého hradu.

GEOLOGIE Horninov˘m podloÏím je dvojslídná hrubozrnná ortorula, místy porfyrická, s hojn˘m turmalínem (moldanubikum). Vrcholové ãásti vévodí asi 400 m dlouh˘ a 10 – 40 m ‰irok˘ skalní útvar smûru JZ–SV, tvofien˘ skalními hradbami a tory a úpatním balvanov˘m mofiem, vznikl˘ v pleistocenním periglaciálním klimatu. PÛdním typem na plo‰‰ích ãástech terénu je kyselá kambizem, na zazemnûn˘ch sutích ranker kambizemní, na extrémních skalnat˘ch stanovi‰tích ranker typick˘. Vût‰inu plochy KVùTENA pfiírodní rezervace pokr˘vají smí‰ené lesní porosty charakteru

kostfiavov˘ch buãin (Festuco altissimae-Fagetum), pfiípadnû buãin s kyãelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), s ãetn˘mi pfiechody ke spoleãenstvÛm suÈov˘ch lesÛ svazu Tilio-Acerion. Vzhledem k dlouhodobému antropickému ovlivnûní celé lokality se nejedná o zcela pfiirozené porosty. Stromové patro tvofií hlavnû buk lesní (Fagus sylvatica) a javor klen (Acer pseudoplatanus), pfiimí‰eny jsou smrk ztepil˘ (Picea abies), jasan ztepil˘ (Fraxinus excelsior), javor mléã (Acer platanoides) a jilm horsk˘ (Ulmus glabra). Kefiové patro je vyvinuto pouze místy a rostou v nûm bûÏné synantropní druhy, hlavnû bez ãern˘ (Sambucus nigra) a b. ãerven˘ (S. racemosa), vzácnûji líska obecná (Corylus avellana), kru‰ina ol‰ová (Frangula alnus), zimolez ãern˘ (Lonicera nigra) a brslen evropsk˘ (Euonymus europaeus), místy se objevují zmlazující se dfieviny stromového patra. V bylinném podrostu jsou hojné kostfiava lesní (Festuca altissima), baÏanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a net˘kavka nedÛtklivá (Impatiens noli-tangere), dále roztrou‰enû najdeme svízel vonn˘ (Galium odoratum), pitulník horsk˘ (Galeobdolon montanum), p‰eníãko rozkladité (Milium effusum), svefiep BenekenÛv (Bromus benekenii), samorostlík klasnat˘ (Actaea spicata), kokofiík mnohokvût˘ (Polygonatum multiflorum), ãarovník prostfiední (Circaea ×intermedia), lipnici hajní (Poa nemoralis), strdivku nicí (Melica nutans), kopytník evropsk˘ (Asarum europaeum), váleãku lesní (Brachypodium sylvaticum), vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia), vûsenku nachovou (Prenanthes purpurea), prvosenku vy‰‰í (Primula elatior), bukovník kapraìovit˘ (Gymnocarpium dryopteris), kapraì rozloÏenou (Dryopteris dilatata). Na úpatních sutích rostou vzácnû dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia) a sasanka pryskyfiníkovitá (Ane-

1 Mohutné skalní útvary (mrazové sruby a skalní hradby) vzniklé periglaciální modelací terénu na vrcholovém hfibetu.

TA 25

441

âeskobudûjovicko monoides ranunculoides). V˘znaãná jsou vlhkomilná spoleãenstva mechÛ a kapradin zastínûn˘ch skal (Hypno-Polypodietum) se sleziníkem ãerven˘m (Asplenium trichomanes), puch˘finíkem kfiehk˘m (Cystopteris fragilis) a osladiãem obecn˘m (Polypodium vulgare). Na malé skalnaté plo‰e ve vrcholové partii je zachován fragment nevyhranûného reliktního boru (Dicrano-Pinion), tvofien˘ borovicí lesní (Pinus sylvestris) a bfiízou bûlokorou (Betula pendula), v jehoÏ bylinném patfie rostou metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa) a borÛvka ãerná (Vaccinium myrtillus). Vegetace vrcholové ãásti hlavního hfibetu je velmi heterogenní a silnû antropicky ovlivnûná, nejvíce v bezprostfiedním okolí hradní zfiíceniny. Kromû jin˘ch hub byly v pfiírodní rezervaci nalezeny dva vzácnûj‰í druhy pevníkÛ, pevník smrkov˘ (Columnocystis abietina) a p. vonn˘ (Cystostereum murraii), oba na jedli. Na lokalitû Ïijí ZVÍ¤ENA nûkteré druhy broukÛ typick˘ch pro vy‰‰í polohy, napfi. stfievlík Cychrus caraboides a drabãík Phloeostiba lapponica. Mezi dvoukfiídl˘m hmyzem byly také zaznamenány lokálnû roz‰ífiené druhy, napfi. bránûnka Beris geniculata a octomilka Leucophenga maculata, vázaná na staré stromy napadené choro‰i. V˘znamn˘ je i v˘skyt poskoãilky Sectiliclava paliuri z fiádu blanokfiídl˘ch. Z plÏÛ je odtud uvádûn zemoun skalní (Aegopis verticillus), v jihoãeském regionu velmi vzácná vfietenatka mnohozubá (Laciniaria plicata) a dal‰í suÈové druhy. Kromû bûÏn˘ch lesních druhÛ ptákÛ zde Ïijí nûkteré druhy evropského listnatého lesa s úzkou vazbou na star‰í porosty, zejména holub doupÀák (Columba oenas), Ïluna zelená (Picus viridis), dlask tlustozob˘ (Coccothraustes coccothraustes) a s˘kora babka (Parus palustris). Hnízdí zde také v˘r

2

Vrcholov˘ hfibet Choustníku se zfiíceninou hradu zaloÏeného ve 13. století a komplexem víceménû pfiirozen˘ch smí‰en˘ch porostÛ.

442

TA 26

2 velk˘ (Bubo bubo), krahujec obecn˘ (Accipiter nisus) a datel ãern˘ (Dryocopus martius). S v˘jimkou LESNICTVÍ hradního komplexu a skalních útvarÛ pokr˘vají lesní porosty celé území pfiírodní rezervace, pouze jihov˘chodní svahy Choustníka v‰ak náleÏejí k lesním pozemkÛm. Na vût‰inû plochy dominují pfiirozené klenové buãiny (100 –150 let). Buk a klen se také pomûrnû dobfie zmlazují. Porost má volnûj‰í zápoj, na fiadû míst je v dÛsledku polomÛ mezernat˘. Vtrou‰enû se objevují jedle, javor mléã, jasan a odumírající jilm horsk˘. Antropické ovlivnûní z minulosti se projevuje ve zv˘‰eném podílu smrku a v kulturním charakteru stejnovûk˘ch partií porostu. V poslední dobû je chránûné území ponecháváno samovolnému v˘voji. Okolí hradu bylo VYUÎITÍ ve stfiedovûku zarostlé lesem mnohem ménû neÏ v souãasné dobû. Návrh na ochranu tohoto území byl zaregistrován jiÏ

v roce 1926, od té doby se ãást území vyvíjí bez hospodáfisk˘ch zásahÛ. Kolem zfiíceniny prochází znaãená turistická stezka. Rezervace je hojnû nav‰tûvována turisty a horolezci, ktefií se‰lapávají zejména vegetaci vrcholové plo‰iny se skalními útvary, kde se pak ‰ífií ruderální druhy rostlin. Hrad ChoustHISTORIE ník byl zaloÏen ve 13. století pány z Choustníku, ktefií ho v‰ak jiÏ v roce 1322 vymûnili

s Petrem z RoÏmberka za Prãici a nûkterá men‰í panství. RoÏmberkové hrad novû opevnili a uãinili jej hlavním opûrn˘m bodem na severov˘chodní hranici svého jihoãeského dominia. V 16. století v˘znam hradu silnû poklesl a po rozprodání choustnického panství Petrem Vokem z RoÏmberka zaãal hrad chátrat a byl záhy zcela opu‰tûn. 38, 198, BIBLIOGRAFIE 320, 435, 449, 646, 774, 797, 800

Okres Tábor

1

Národní pfiírodní památka

Ch˘novská jeskynû

Krasová jeskynû, jejíÏ vchod leÏí 1,5 km jihozápadnû od obce Dolní Hofiice a 2,5 km severoseverov˘chodnû od obce Ch˘nov. Katastrální území: Dolní Hofiice

Nadmofiská v˘‰ka: 540 m (úroveÀ vchodu do jeskynû)

V˘mûra: 0,09 ha (pozemek se vchodem do jeskynû)

Vyhlá‰eno: 1949

Nejrozsáhlej‰í jeskynní systém jihoãeského regionu, vznikl˘ v hrubozrnn˘ch krystalick˘ch vápencích i nekrasov˘ch horninách, pozoruhodná geologická a mineralogická lokalita. Pfiirozené zimovi‰tû nûkolika druhÛ netop˘rÛ. Jeskynû se naGEOLOGIE chází pod jihov˘chodními svahy Pacovy hory (593 m n. m.) v monoklinálnû uloÏeném souvrství metamorfovan˘ch hornin pestré série moldanubika. Tektonicky poru‰ené hofiické souvrství probíhá ve smûru V–Z a uklání se k severu v úhlu 45 – 55°. Jeho mocnost kolísá od 50 do 100 m a je tvofieno krystalick˘m vá-

pencem uloÏen˘m v jemnozrnném vápenci dolomitickém aÏ dolomitu, jehoÏ nadloÏí a podloÏí tvofií vrstvy ãernozeleného amfibolitu s pfiímûsí men‰ích vloÏek erlanÛ, kfiemencÛ a rohovcÛ. Celé toto souvrství je uloÏeno v okolních dvojslídn˘ch ch˘novsk˘ch svorov˘ch rulách a svorech. PÛdním pokryvem Pacovy hory je kambizem typic-

ká, na skalnat˘ch stanovi‰tích s bezprostfiedním vlivem vápencového podloÏí pfiecházející ke kambizemní rendzinû. Západní ãást masivu Pacovy hory je vytûÏena rozsáhl˘m lomem, v nûmÏ skonãila tûÏba zaãátkem 90. let. 20. století. PfiestoÏe jeskynní prostory zasahují i do nadloÏních hornin vãetnû nekarbonátov˘ch, primární krasové procesy jsou vázány na maximálnû 12 m mocnou polohu pomûrnû ãistého krystalického vápence (mramoru), vyvinutou ve svrchní ãásti karbonátového souvrství. Nejvût‰í podíl na vzniku jeskynû má koroze karbonátov˘ch hornin probíhající zejména v místech tektonick˘ch poruch. Vût‰ina chodeb Ch˘novské jeskynû má proto puklinov˘ aÏ tunelovit˘ charakter. Systém vzestupn˘ch sifonÛ probíhá v nûkolika odvodÀovacích úrovních ve smûru Z–V. Tyto chodby jsou nepravidelnû kfiíÏeny uklonûn˘mi vertikálními puklinami s orientací SSZ–JJV, jejichÏ sklon je vût‰inou shodn˘ se sklonem vápencového souvrství. Vody podzemního toku vytváfiely zfiejmû jiÏ od mlad‰ích tfietihor komplikovan˘ krasov˘ systém, z nûhoÏ je v souãasné dobû známo témûfi 1400 m chodeb, prozkouman˘ch do hloubky 86 m pod povrchem terénu. Velká ãást tûchto prostor je trvale zatopena vodou. PÛvod vody není dosud zcela objasnûn. PonûvadÏ nebylo prokázáno Ïádné spojení s povrchov˘mi toky v okolí, je pravdûpodobné, Ïe se jedná o vodu z nekrasov˘ch hornin, která se akumuluje ve vápencové zónû, ãemuÏ odpovídá i její vysoká kvalita. Stopovacími zkou‰kami v letech 1960 –1970 byl zji‰tûn v˘vûr podzemního toku v tzv. Rutické vyvûraãce, vzdálené asi 1,5 km od prozkoumaného jeskynního systému. Rozdílné v˘sledky tûchto pokusÛ svûdãí o sloÏitosti dosud neznámého pokraãování jeskynû. Absence rozpustné vápencové sloÏky v nadloÏí jeskynû je pfiíãinou omezené tvorby krápníkové v˘zdoby. Ze sintrov˘ch forem nalézáme pfieváÏnû nepravé pisolity, drobné krápníky (do 15 cm) a sintrové náteky a kÛry. Jedineãná je modelace stûn tvofiená celou fiadou primárních korozních, erozních a evorzních tvarÛ, z nichÏ jsou v˘razné

2 zvlá‰tû hrnce, oka, hrnky, Ïlaby, vodní ãáry a dal‰í. PÛsobením selektivní koroze jsou z mramorÛ vypreparovány nûkteré zajímavé minerály, napfi. kfiemen, palygorskit, diopsid aj., mnohde v krystalick˘ch formách. Do dne‰ní doby bylo z lokality Pacova hora, jejíÏ souãástí je jeskynû, popsáno více neÏ 50 minerálÛ. Skuteãnou pozoruhodností Ch˘novské jeskynû je jedineãná barevnost vodou vyhlazen˘ch stûn, zpÛsobená pfiedev‰ím stfiídáním rovn˘ch a zvlnûn˘ch pruhÛ tmavozelen˘ch amfibolitÛ s bûlostn˘mi partiemi krystalick˘ch vápencÛ a dolomitÛ a pfiítomností dal‰ích chemick˘ch, pfiípadnû mechanick˘ch pfiímûsí. V trvale zatopen˘ch ãástech je pak pestrost vlastních mramorÛ ovlivnûna dal‰ími minerály ve formû gelu, kter˘ pokr˘vá stûny jeskynû. Zbarvení tûchto stûn se pohybuje od ãistû bílé pfies Ïlutou, rÛÏovou, ãervenou, fialovou aÏ do zelené a ãerné barvy. Pfiirozen˘mi poKVùTENA rosty na povrchu nad jeskynním systémem byly dubohabfiiny (Carpinion) s pfiechody k vápnomilné kvûtnaté buãinû (Cephalanthero-Fagetum) na severních svazích. Souãasná vegetace Pacovy hory je tvofiena pfieváÏnû smrkov˘m lesem s pfiímûsí buku lesního (Fagus sylvatica), dubu letního (Quercus robur) a borovice lesní (Pinus sylvestris). V podrostu se objevují nûkteré bûÏné druhy typické pro dubo-

1 Opu‰tûn˘ vápencov˘ lom v západní ãásti masivu Pacovy hory. Podzemní systém Ch˘novské jeskynû se nachází v pomûrnû malé vzdálenosti za obnaÏenou lomovou stûnou. 2 Netop˘r fiasnat˘ (Myotis nattereri). Ch˘novská jeskynû je nejvût‰ím znám˘m pfiirozen˘m zimovi‰tûm tohoto druhu v Evropû. Roãnû zde pfiezimuje aÏ 70 jedincÛ.

TA 27

443

âeskobudûjovicko

3 habfiiny nebo jedlobuãiny, mimo jiné zvonek fiepkovit˘ (Campanula rapunculoides), hrachor jarní (Lathyrus vernus), svízel okrouhlolist˘ (Galium rotundifolium), Ïindava evropská (Sanicula europaea), váleãka lesní (Brachypodium sylvaticum), ale i nûkteré druhy v˘raznûji teplomilné a vápnomilné, napfi. oman hnidák (Inula conyza), kru‰tík tmavoãerven˘ (Epipactis atrorubens), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), ostruÏiník skalní (Rubus saxatilis) aj. Maloplo‰nû se vyskytují travinobylinná spoleãenstva semixerotermních trávníkÛ (Bromion erecti) s pfievahou váleãky prapofiité (Brachypodium pinnatum) a druhovû bohatá lemová spoleãenstva svazu Trifolion medii s dominantním jetelem prostfiedním (Trifolium medium) a v˘skytem ãern˘‰e hajního (Melampyrum nemorosum) a fiepíku lékafiského (Agrimonia eupatoria). PoblíÏ vstupu do jeskynû roste vzácná mykorhizní muchomÛrka ‰i‰kovitá (Amanita strobiliformis). Nad jeskynním systémem dnes pfievaÏují zemûdûlské kultury na orné pÛdû. Víceménû stál˘ZVÍ¤ENA mi obyvateli jeskynû je nûkolik druhÛ dvoukfiídl˘ch, napfi. lan˘Ïovka Heleomyza captiosa a bedlobytka Mycetophila ichneumonea. K pfiezimování se do jeskynû uchylují mÛra sklepnice obecná (Scoliopteryx li-

3 PfiestoÏe v jeskyni není klasická krápníková v˘zdoba, v nepfiístupn˘ch ãástech se tvofií ojedinûlé sintrové formy. Na snímku egutaãní jamka s jeskynními perlami. 4 Dodnes je zachován historick˘ ráz zpfiístupnûní jeskynû, která byla otevfiena pro vefiejnost jiÏ roku 1868. 5 Tektonické poruchy b˘vají nejãastûji vyplnûny kfiemenem nebo chalcedonem. Odolnûj‰í materiál v˘plní je ze stûn následnû vypreparován krasov˘m procesem.

444

TA 28

batrix) a píìalka jeskynní (Triphosa dubitata), v sousedství jeskynû byl zaznamenán soumraãník mochnov˘ (Pyrgus serratulae), charakteristick˘ pro su‰‰í lesostepní stránû. Na otevfien˘ch stanovi‰tích na Pacovû hofie Ïije stepní plÏ suchomilka obecná (Xerolenta obvia). Mezi devíti zaznamenan˘mi druhy netop˘rÛ jsou nejpoãetnûj‰í netop˘r vodní (Myotis daubentonii), netop˘r u‰at˘ (Plecotus auritus), n. fiasnat˘ (Myotis nattereri) a n. velk˘ (M. myotis). Vzácnû se vyskytují n. vousat˘ (M. mystacinus), n. velkouch˘ (M. bechsteinii), n. BrandtÛv (M. brandtii), n. ãern˘ (Barbastella barbastellus) a n. veãerní (Eptesicus serotinus).

4

Ch˘novská jesVYUÎITÍ kynû je nejstar‰í zpfiístupnûnou jeskyní v âeské republice (1868). V souãasné dobû ji nav‰tíví více neÏ 40 000 turistÛ roãnû. Voda podzemního toku jeskynû je vyuÏívána jako vysoce kvalitní zdroj pitné vody. Ochrana lokality spoãívá pfiedev‰ím v minimalizaci vlivÛ provozu jeskynû, zejména v regulaci náv‰tûvnosti, striktním dodrÏování náv‰tûvního fiádu, odstraÀování negativních následkÛ dfiívûj‰ích zpfiístupÀovacích prací a odstraÀování flóry kolem svítidel. V zimním období je nezbytné uzavfiení jeskynû pro náv‰tûvníky kvÛli pfiezimující kolonii netop˘rÛ. Povrch nad jeskyní je vyuÏíván jako orná pÛda, v budoucnu je potfieba upfiesnit podmínky pro dal‰í zemûdûlské hospodafiení. Ochranu a provoz jeskynû celoroãnû zaji‰Èují pracovníci Správy Ch˘novské jeskynû. Objev jeskynû je HISTORIE úzce spjat s místní tûÏbou vápence, jejíÏ historie sahá aÏ do 16. století. V roce 1863 byl v jednom ze selsk˘ch lomÛ na jiÏním svahu Pacovy hory odkryt vstup do jeskynû. Oficiálním datem objevu je 14. ãervenec 1863, kdy jeskyni prozkoumal „dozorce nad vápnem“ Jan Strnad. V srpnu téhoÏ roku provedla v˘zkum komise Zemského musea v Praze ve sloÏení prof. Friã, dr. Krejãí a Ing. Wett, která podala první odbornou zprávu o lokalitû v ãasopisu Îiva. Jeskynû byla jiÏ od roku 1868

5

zpfiístupnûna vefiejnosti ãleny rolnické rodiny Rothbauerov˘ch z Dolních Hofiic. Av‰ak teprve po 75 letech byly obnoveny dal‰í v˘zkumné aktivity, kdyÏ se prÛzkumn˘ch prací v jeskyni ujal Vladimír Homola a v letech 1939 –1949 objevil celou fiadu dal‰ích prostor. Mimo jiné se zab˘val otázkami vzniku, morfologie a hydrogeologie Ch˘novského krasu. Na jeho práci navázali dal‰ími objevy amatér‰tí speleologové. V roce 1962 byl stopovacími zkou‰kami prokázán v˘vûr podzemního toku jeskynû a objeveno nûkolik

dal‰ích chodeb. V roce 1982 byl zahájen prÛzkum pfiítokové ãásti jeskynû, kter˘ pfiinesl pfiekvapující v˘sledky. Podafiilo se objevit trvale zatopené partie jeskynû, pfiiãemÏ potápûãi dosáhli hloubky 45 m pod hladinou podzemního toku a systém zatopen˘ch chodeb byl prozkoumán aÏ do vzdálenosti 135 m. Zatím posledním objevem bylo proniknutí do nejniÏ‰í odvodÀovací úrovnû v roce 1993. 14, 17, 93, BIBLIOGRAFIE 100, 129, 198, 231, 232, 259, 260, 437

Okres Tábor

1


Jesení

Vlhká louka v úpadu v˘chodnû od silnice Hlasivo – – Tábor, 1 km severozápadnû od obce Ratibofiice. Katastrální území: Ratibofiice u Tábora


V˘mûra: 2,27 ha

Vyhlá‰eno: 1990

Mozaika mezohygrofilních a ra‰elinn˘ch luãních spoleãenstev s fiadou vzácn˘ch a ohroÏen˘ch rostlinn˘ch druhÛ, zejména s velmi poãetnou populací prstnatce májového.

GEOLOGIE Horninov˘ podklad tvofií biotitická a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum), na celé plo‰e chránûného území pokrytá deluviofluviálními hlinit˘mi písky a písãit˘mi hlínami (holocén). PÛdním pokryvem je pseudoglej

typick˘ a pseudoglej (glej) organozemní. V luãním komKVùTENA plexu je vyvinuta ukázková hydrosérie spoleãenstev od nejvlhãích k nejsu‰‰ím stanovi‰tím. Okolí prameni‰È pokr˘vají po-

rosty vysok˘ch ostfiic (Caricion rostratae) a oligotrofních ostfiicovora‰eliníkov˘ch spoleãenstev svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. Na nû navazují ostfiicovomechová spoleãenstva ra‰elinn˘ch luk svazu Caricion fuscae a stfiídavû vlhk˘ch bezkolencov˘ch luk svazu Molinion. Pfii okrajích lokality v západní ãásti na su‰‰ích vyv˘‰en˘ch stanovi‰tích pfiecházejí k mezofytním ovsíkov˘m loukám (Arrhenatherion) a krátkostébeln˘m smilkov˘m luãním porostÛm (Violion caninae). V celém tomto komplexu roste fiada zajímav˘ch rostlinn˘ch druhÛ, mimo jiné ostfiice dvoumuÏná (Carex diandra), o. prosová (C. panicea), o. zobánkatá (C. rostrata), o. ble‰ní (C. pulicaris), o. obecná (C. nigra), o. ‰edavá (C. canescens), pfiesliãka pofiíãní (Equisetum fluviatile), prstnatec májov˘ (Dactylorhiza majalis), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), kozlík dvoudom˘ (Valeriana dioica), suchop˘r úzkolist˘ (Eriophorum angustifolium), violka bahenní (Viola palustris), ptaãinec bahenní (Stellaria palustris), ‰karda bahenní (Crepis paludosa), ãertkus luãní (Succisa pratensis), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), v‰ivec ladní (Pedicularis sylvatica), fiebfiíãek bertrám (Achillea ptarmica), chrpa luãní (Jacea pratensis), hrachor luãní (Lathyrus pratensis), ole‰ník kmínolist˘ (Selinum carvifolia),

hadí mord nízk˘ (Scorzonera humilis), smilka tuhá (Nardus stricta) a vfies obecn˘ (Calluna vulgaris). Stfiedem lokality protéká regulovan˘ vodní tok, kter˘ oddûluje severní hodnotnou ãást plochy pfiírodní památky od men‰í jiÏní ãásti, na níÏ se nacházejí eutrofizovaná vysokobylinná spoleãenstva svazu Calthion a porosty vysok˘ch ostfiic (Caricion gracilis). Místy jsou v nich dominantní skfiípina lesní (Scirpus sylvaticus), tuÏebník jilmov˘ (Filipendula ulmaria), chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea), tfitina ‰edavá (Calamagrostis canescens) a ostfiice mûch˘fikatá (Carex vesicaria), pfiimí‰eny jsou blatouch bahenní (Caltha palustris), karbinec evropsk˘ (Lycopus europaeus), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), psineãek v˘bûÏkat˘ (Agrostis stolonifera), pfiesliãka bahenní (Equisetum palustre) a dal‰í. Na lokalitû Ïije ZVÍ¤ENA druhovû pomûrnû bohatá fauna vlhkomiln˘ch bezobratl˘ch. Hojná je tu plo‰tice Zicrona coerulea z ãeledi knûÏicovit˘ch. Zajímavá je fauna broukÛ, napfi. vzácní drabãíci Tachinus discoideus a Falagria thoracica. Z fiádu dvoukfiídl˘ch zde Ïijí mimo jiné hlavatûnka Eudorylas zonatus, lupice Rhaphium fasciatum, vût‰inou krátkokfiídlá hloubilka Stiphrosoma sabulosum, kvûtilka Botanophila seneciella s hálkotvorn˘mi larvami a dal‰í. Na plo‰e star˘ch VYUÎITÍ deponií organického materiálu a podél silnice se ‰ífií nûkteré nitrofilní a expanzivní druhy rostlin, zejména kopfiiva dvoudomá (Urtica dioica) a tfitina kfiovi‰tní (Calamagrostis epigejos). Luãní porosty cenné severní ãásti chránûného území jsou pro udrÏení druhové diverzity pravidelnû koseny. BIBLIOGRAFIE

202, 204

1 V pfiírodní památce Jesení je vyvinuta mozaika mezohygrofilních a ra‰elinn˘ch luãních spoleãenstev s bohatou populací prstnatce májového (Dactylorhiza majalis) a dal‰ích v˘znaãn˘ch druhÛ rostlin.

TA 29

445

âeskobudûjovicko

1 GEOLOGIE Horninov˘m podkladem v ‰ir‰ím okolí chránûného území jsou biotiticko-muskovitické svorové ruly ch˘novské fly‰oidní skupiny moldanubika, ve vlastním chránûném území se nacházejí pomûrnû mocné vloÏky krystalického vápence (z vût‰í ãásti vytûÏené), na jeho severním i jiÏním okraji polohy amfibolitÛ. PÛdním pokryvem je kambizem typická, v lomu litozem, místy i rendzina kambizemní. Znaãnou ãást KVùTENA plochy pfiírodní rezervace nezasaÏené tûÏbou vápence, ale i nûkteré staré odvaly hlu‰iny pokr˘vá kulturní les, rostoucí na stanovi‰ti ãern˘‰ov˘ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-Carpinetum), na severních svazích snad i vápnomiln˘ch buãin (Cephalanthero-Fagetum). Stromové patro je, ve srovnání s pÛvodním stavem, zcela zmûnûné. Dominantní je smrk ztepil˘ (Picea abies), z dal‰ích dfievin místy rostou javor klen (Acer pseudoplatanus), buk lesní (Fagus sylvatica) a jasan ztepil˘ (Fraxinus excelsior). Z nároãnûj‰ích hájov˘ch druhÛ se v jejich podrostu udrÏely hra-

1 Kru‰tík tmavoãerven˘ (Epipactis atrorubens) se v krasov˘ch územích vyskytuje dosti ãasto. 2 Strmé, jiÏnû orientované svahy opu‰tûného lomu zarÛstají náletov˘mi porosty bfiízy bûlokoré (Betula pendula).

446

TA 30

2 chor jarní (Lathyrus vernus), jaterník trojlaloãn˘ (Hepatica nobilis), kopytník evropsk˘ (Asarum europaeum), Ïindava evropská (Sanicula europaea), ostfiice prstnatá (Carex digitata) a dal‰í. V centrální ãásti pfiírodní rezervace se nachází velk˘ opu‰tûn˘ lom. Na strm˘ch svazích s jiÏní orientací rostou náletové porosty bfiízy bûlokoré (Betula pendula), vrby jívy (Salix caprea) a dubu letního (Quercus robur). Na severních zastínûn˘ch svazích pfievaÏuje smrk s pfiímûsí javoru mléãe (Acer platanoides) a j. klenu (A. pseudoplatanus). Na dosud nezarostl˘ch skalních stûnách a terasách jsou vyvinuta spoleãenstva skalních ‰tûrbin (Potentillion caulescentis, Cystopteridion), na nezpevnûn˘ch sutích nevyhranûné porosty svazu Stipion calamagrostis. Ze zajímavûj‰ích druhÛ rostou


Kladrubská hora

Komplex Kladrubské hory s opu‰tûn˘mi vápencov˘mi lomy, 500 m jiÏnû od obce Dolní Hofiice a 1,3 km severnû od obce Kladruby. Katastrální území: Kladruby u Ch˘nova


V˘mûra: 11,42 ha

Vyhlá‰eno: 1990

Velk˘ dvouetáÏov˘ opu‰tûn˘ vápencov˘ lom a nûkolik lomÛ men‰ích s charakteristickou vegetací skalních ‰tûrbin a sutí vápencov˘ch substrátÛ, semixerotermními floristicky pestr˘mi travinn˘mi spoleãenstvy podél horní hrany lomu a s vesmûs druhotn˘mi lesními porosty. Malá populace kriticky ohroÏeného kyvoru lékafiského. Charakteristická fauna obratlovcÛ skalnat˘ch stanovi‰È, pravidelné hnízdi‰tû v˘ra velkého.

Okres Tábor n˘ (Emberiza citrinella) a budníãek vût‰í (Phylloscopus trochilus). Velmi hojná je je‰tûrka obecná (Lacerta agilis). Západní ãást LESNICTVÍ chránûného území porÛstá kulturními, pfieváÏnû smrkov˘mi porosty stáfií asi 70 let. Na ãásti plochy se zde pfiirozenou cestou zmladily listnáãe, zejména vrba jíva, bfiíza bûlokorá, jasan, akát, dub letní a ol‰e. Listnat˘ porost dosahuje v prÛmûru stáfií 50 let. Pûstebními zásahy se podporují cílové dfieviny odpovídající stanovi‰ti. Snahou je zamezit ‰ífiení akátu. Smrkové monokultury budou po dosaÏení m˘tního vûku obnoveny na porosty smí‰ené, s dominantním zastoupením buku a jedle. Velká ãást masivu VYUÎITÍ Kladrubské hory na jejím jiÏním a jihozápadním svahu byla v 19. a 20. století vytûÏena velk˘m dvouetáÏov˘m jámov˘m lomem. V roce 1906 zde byla vybudována úzkokolejná dráha na pfiepravu vytûÏeného vápence, vedoucí ze zdej‰ího lomu kolem lomu na Pacovû hofie (viz NPP Ch˘novská jeskynû) aÏ na nádraÏí v Ch˘novû, kde se teprve pálilo vápno. Dráha byla v provozu aÏ do roku 1964. Vápenec se získával i v mal˘ch selsk˘ch lomech, které jsou roztrou‰eny po celém obvodu pfiírodní rezervace. Vût‰ina z nich postupnû zarÛstá náletem dfievin, pouze prostor velkého lomu je zatím z vût‰í ãásti bez stromové vegetace. Periodicky se v nûm redukují nálety bfiízy a borovice na plo‰inách jednotliv˘ch etáÏí a zãásti i na jiÏních svazích.

3

v tûchto skalních biotopech kru‰tík tmavoãerven˘ (Epipactis atrorubens), vratiãka mûsíãní (Botrychium lunaria), krvavec men‰í (Sanguisorba minor), sleziník routiãka (Asplenium ruta-muraria), bukovník vápencov˘ (Gymnocarpium robertianum) a ostruÏiník skalní (Rubus saxatilis). V úzk˘ch lemech nad horní hranou lomu zÛstaly zachovány zbytky semixerotermních trávníkÛ svazu Bromion erecti a druhovû pestrá spoleãenstva svazu Trifolion medii, v nichÏ rostou mimo jiné váleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), vítod chocholat˘ (Polygala comosa), zbûhovec lesní (Ajuga genevensis), mochna jarní (Potentilla tabernaemontani), ostfiice jarní (Carex caryophyllea), lipnice smáãknutá (Poa compressa), jahodník truskavec (Fragaria moschata), ãiãorka pestrá (Co-

ronilla varia), úroãník bolhoj (Anthyllis vulneraria), chrpa ãekánek (Colymbada scabiosa), fiepík lékafisk˘ (Agrimonia eupatoria) a velmi vzácnû záraza vy‰‰í (Orobanche elatior). V malém zastínûném lomu v jihov˘chodní ãásti chránûného území roste ve skalní spáfie nûkolik exempláfiÛ kyvoru lékafiského (Ceterach officinarum). V území pfiírodZVÍ¤ENA ní rezervace je nápadnû hojn˘ v˘skyt suchomilky obecné (Xerolenta obvia) a dal‰ích plÏÛ charakteristick˘ch pro skalní stanovi‰tû niÏ‰ích poloh. Nalé-

zají se tu také nûkteré ménû bûÏné detritikolní a podkorní druhy broukÛ, drabãíci Tachinus subterraneus, Oxypoda spectabilis a Xylodromus affinis, slep˘ mrchoÏrout Leptinus testaceus, na vegetaci Ïijí mandelinky Coptocephala rubicunda a Labidostomis longimana. V pfiírodní rezervaci je pravidelné hnízdi‰tû v˘ra velkého (Bubo bubo), kromû toho zde hnízdí bûÏné spektrum ptaãích druhÛ s vazbou na lesní okraje a kfioviny. K dominantním patfií pûnice ãernohlavá (Sylvia atricapilla), pûnkava obecná (Fringilla coelebs), strnad obec-

Tûsnû za hraPOZNÁMKA nicí chránûného území v jednom z b˘val˘ch selsk˘ch lomÛ roste nepoãetná populace stfievíãníku pantoflíãku (Cypripedium calceolus). BIBLIOGRAFIE 198, 279

54, 100,

3 Dosud nezarostlé skalní stûny a terasy hostí spoleãenstva skalních ‰tûrbin (Potentilion caulescentis a Cystopteridion).

TA 31

447

âeskobudûjovicko

1 Horninov˘m GEOLOGIE podkladem je biotitická a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum), pfiekrytá uloÏeninami spodní ãásti mydlovarského souvrství (neogén) a pleistocenními soliflukãními hlínami. Podél toku potoka tvofií svrchní vrstvu sedimentÛ holocenní splachové hlíny. PÛdním pokryvem je pfieváÏnû pseudoglej typick˘, místy kambizem pseudoglejová. Zcela pfievaÏujíKVùTENA cím typem vegetace jsou vlhké polokulturní luãní porosty s mozaikou spoleãenstev bezkolencov˘ch luk (Molinion) a ostfiicovomechov˘ch porostÛ (Caricion fuscae), podél vodního toku a v terénních depresích jsou vyvinuta vysokobylinná spoleãenstva pcháãov˘ch luk (Calthion). Na lokalitû roste mimofiádnû poãetná populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), tvofiená nûkolika tisíci jedincÛ. Z dal‰ích druhÛ tu rostou hadí mord nízk˘ (Scorzonera humilis), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), ãertkus luãní (Succisa pratensis), svízel severní (Galium boreale), fiebfiíãek bertrám (Achillea ptarmica), ole‰ník kmínolist˘ (Selinum carvifolia), kozlík dvoudom˘ (Valeriana dioica), ostfiice Hartmanova (Carex hartmanii), o. obecná (C. nigra), o. zobánkatá (C. rostrata), o. prosová (C. panicea), o ‰edavá (C. canescens), suchop˘r úzkolist˘

1 Poãetná populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), ãítající na lokalitû nûkolik tisíc jedincÛ. 2 Mozaika ostfiicovomechov˘ch spoleãenstev svazu Caricion fuscae a pcháãov˘ch luk svazu Calthion v pfiírodní památce Kozlov.

448

TA 32

2 (Eriophorum angustifolium) a starãek potoãní (Tephroseris crispa). V trvale podmáãen˘ch stanovi‰tích bûÏnû rostou napfi. rozrazil potoãní (Veronica beccabunga), tuÏebník jilmov˘ (Filipendula ulmaria), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), skfiípina lesní (Scirpus sylvaticus), blatouch bahenní (Caltha palustris) a dûhel lesní (Angelica sylvestris). V chránûném ZVÍ¤ENA území se vyskytují pfieváÏnû mokfiadní druhy broukÛ, mimo jiné stfievlík Nebria brevicollis, krasec Trachys minuta, slunéãko Calvia decemguttata aj. Mezi dvoukfiídl˘mi jsou zajímavûj‰ími druhy napfi. lupice Chrysotus gramineus, tyrfofilní pestfienka Sericomyia silentis a bedlobytka Mycomya permixta, která zde byla zji‰tûna zatím na jediném místû v âeské republice. Louka zÛstala po VYUÎITÍ celou dobu v soukromém vlastnictví, je nepfietrÏitû pravidelnû seãena a sklízena. Tento tradiãní zpÛsob obhospodafiování je optimální pro zachování souãasného stavu vegetace.


Kozlov

Vlhká louka v záfiezu lesa jiÏnû od samoty Kozlov, 2 km jihov˘chodnû od obce Îeleã. Katastrální území: Îeleã u Tábora


V˘mûra: 0,59 ha

Vyhlá‰eno: 1990

Vlhkomilná spoleãenstva bezkolencov˘ch, pcháãov˘ch a ostfiicov˘ch luk s velmi poãetnou populací prstnatce májového.

Okres Tábor

1


KozohlÛdky

Pánevní ra‰elini‰tû 0,5 –1,5 km severnû od obce Borkovice, 5 km severozápadnû od Veselí nad LuÏnicí. Katastrální území: Borkovice


V˘mûra: 75,28 ha

Vyhlá‰eno: 1990

Rozsáhlé pánevní pfiechodové ra‰elini‰tû, v minulosti ãásteãnû vytûÏené tradiãním borkováním ra‰eliny a velmi dobfie regenerující. Komplex cenn˘ch ra‰elinotvorn˘ch spoleãenstev se vzácn˘mi a ohroÏen˘mi rostlinn˘mi druhy, s druhovû poãetnou avifaunou a tyrfofilní entomofaunou.

2

GEOLOGIE Horninov˘ podklad této ãásti TfieboÀské pánve tvofií dvojslídná a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum). Dno pánve je vyplnûno druhohorními svûtle ‰ed˘mi kaolinick˘mi pískovci aÏ slepenci a bûlo‰ed˘mi jílovci svrchního oddílu klikovského souvrství (svrchní kfiída, coniak – santon), které zde dosahují mocnosti 60 – 80 m. V celém rozsahu pfiírodní rezervace jsou pfiekryté loÏiskem pfiechodové ra‰eliny, v minulosti tûÏen˘m tradiãním borkováním. PÛdním pokryvem je organozem (ra‰elinn˘ anmoor, moss, fen). Vût‰ina plochy KVùTENA ra‰elini‰tû je pokrytá mozaikou suchop˘rora‰eliníkov˘ch porostÛ svazu Sphagnion medii (Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi), ostfiicovora‰eliníkov˘ch spoleãenstev svazÛ Sphagno recurvi-Caricion canescentis (Carici rostratae-Sphagnetum apiculati a Carici filiformis-Sphagnetum apiculati) a Eriophorion gracilis (Phragmito-Caricetum lasiocarpae) a fytocenóz ra‰elinn˘ch tÛnûk zahrnujících spoleãenstva svazÛ Leuko-Scheuchzerion palustris (Carici rostratae-Drepanocladetum fluitantis) a Sphagno-Utricularion (Sparganietum minimi, Scorpidio-Utricularietum minoris). Dominantami ra‰elini‰tních porostÛ jsou suchop˘r pochvat˘ (Eriophorum vaginatum) a ostfiice zobánkatá (Carex rostrata), velmi hojnû v nich rostou suchop˘r úzkolist˘

(Eriophorum angustifolium), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), ostfiice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), o. ‰edavá (C. canescens), borÛvka baÏinná (Vaccinium uliginosum), zábûlník bahenní (Comarum palustre), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), kapraì osténkatá (Dryopteris carthusiana) a nachází se zde velmi poãetná populace kriticky ohroÏené kapradû hfiebenité (Dryopteris cristata), ãítající mnoho set jedincÛ. V ra‰elinn˘ch tÛÀkách roste hojnû rdest vzpl˘vav˘ (Potamogeton natans), sítina cibulkatá (Juncus bulbosus), bublinatka jiÏní (Utricularia australis), vzácnû i b. men‰í (U. minor) a zevar nejmen‰í (Sparganium minimum). V mechovém patfie pfievládají ra‰eliníky, zejména ra‰eliník kfiivolist˘ (Sphagnum fallax), r. prostfiední (S. magellanicum), r. ostrolist˘ (S. capillifolium), v tÛÀkách roste submerzní r. bodlav˘ (S. cuspidatum) a srpnatka spl˘vavá (Drepanocladus fluitans). Na jihozápadním a severním okraji ra‰elini‰tû je vyvinut pruh ra‰elinn˘ch porostÛ s dominantním bezkolencem modr˘m (Molinia caerulea agg.) se souvisl˘m ra‰eliníkov˘m patrem. Z v˘znamnûj‰ích druhÛ se v tûchto porostech sporadicky objevují sítina alpská (Juncus alpino-articulatus) a kosatec sibifisk˘ (Iris sibirica). VytûÏené plochy ra‰elini‰tû zarÛstají roztrou‰en˘m náletem borovice lesní (Pinus sylvestris), bfiízy bûlokoré (Betula pendula) a b. p˘fiité (B. pubescens). Uvedené dfieviny s pfiímûsí ol‰e lepkavé (Alnus glutinosa) pak vytváfiejí v jiÏní ãásti ra‰elini‰tû podél Blatské stoky souvislé stromové

1 Jedno z vût‰ích jezírek ra‰elini‰tû KozohlÛdky s porosty ostfiice zobánkaté (Carex rostrata) na obvodu a s hojn˘m rdestem vzpl˘vav˘m (Potamogeton natans) na hladinû. 2 V chránûném území roste pomûrnû poãetná populace kriticky ohroÏené kapradû hfiebenité (Dryopteris cristata).

TA 33

449

âeskobudûjovicko porosty, blíÏící se mokfiadním ol‰inám (Alnion glutinosae) s hojn˘m bazanovcem kytkokvût˘m (Naumburgia thyrsiflora). V jihozápadní ãásti pfiírodní rezervace jsou vyvinuty baÏinné vrbové kfioviny svazu Salicion cinereae (Salici-Franguletum a Salicetum pentandro-cinereae) s vrbou popelavou (Salix cinerea), v. pûtimuÏnou (S. pentandra), kru‰inou ol‰ovou (Frangula alnus) a hojn˘m tavolníkem vrbolist˘m (Spiraea salicifolia). V pfiírodní rezervaci byl nalezen vzácn˘ choro‰ pórnatka jemná (Ceriporiopsis balaenae) a z lupenat˘ch hub vzácné druhy ryzec kalichovkovit˘ (Lactarius omphaliformis), voskovka mokfiadní (Hygrocybe helobia), holubinka chromová (Russula claroflava) aj. V pfiírodní rezerZVÍ¤ENA vaci byl zaznamenán izolovan˘ v˘skyt perleÈovce severního (Boloria aquilonaris), také se zde vyskytuje okáã stfiíbrook˘ (Coenonympha tullia) a modrásek stfiíbroskvrnn˘ (Vacciniina optilete) a v porostech tavolníku pfii okraji ra‰elini‰tû Ïije bûlopásek tavolníkov˘ (Neptis rivularis). Mezi brouky byly zaznamenány druhy v rÛzném stupni vázané na ra‰elini‰tû, mimo jiné stfievlíãek Bembidion humerale, drabãíci Acylophorus glaberrimus, Atanygnathus terminalis, Tachyporus transversalis, Gymnusa brevicollis a dal‰í. Ze vzácn˘ch tyrfoneutrálních druhÛ tu Ïijí napfi. kovafiík Aplotarsus incanus a lenec Abdera triguttata. Vyskytují se tu v˘znaãné tyrfofilní druhy dvoukfiídl˘ch, napfi. pestfienka Sericomyia silentis, ale v okrajov˘ch ãástech ra‰elini‰tû Ïijí i nûkteré teplomilné druhy, napfi. vrtalka Phytomyza facialis a kuklice

3 Vût‰inu plochy ra‰elini‰tû pokr˘vá mozaika suchop˘rora‰eliníkov˘ch (Sphagnion medii) a ostfiicovora‰eliníkov˘ch spoleãenstev (Sphagno recurvi-Caricion canescentis). 4 Na otevfien˘ch plochách ve stfiední ãásti PR KozohlÛdky hnízdí nûkolik párÛ bekasiny otavní (Gallinago gallinago).

450

TA 34

3 Gymnosoma nudifrons. Na otevfien˘ch plochách v centru pfiírodní rezervace patfií k dominantním druhÛm ptákÛ lindu‰ka lesní (Anthus trivialis), bramborníãek hnûd˘ (Saxicola rubetra) a strnad obecn˘ (Emberiza citrinella). Hnízdí zde také bekasina otavní (Gallinago gallinago), Èuh˘k ‰ed˘ (Lanius excubitor), nepravidelnû kalous pustovka (Asio flammeus) a ãírka obecná (Anas crecca). V minulosti tu hnízdil také moták luÏní (Circus pygargus); tetfiívek obecn˘ (Tetrao tetrix) vymizel v prÛbûhu 70. let 20. století. V náletov˘ch porostech dfievin pfii okrajích chránûného území Ïije pestré spektrum lesních druhÛ ptákÛ vãetnû krkavce velkého (Corvus corax), Ïluvy hajní (Oriolus oriolus) a lejska ‰edého (Muscicapa striata). V tÛÀkách se rozmnoÏují skokan krátkonoh˘ (Rana lessonae), s. ostronos˘ (R. arvalis), ropucha obecná (Bufo bufo) a rosniãka zelená (Hyla arborea). Od druhé poloviVYUÎITÍ ny 19. století aÏ do poloviny 20. století bylo celé ra‰elini‰tû tûÏeno tradiãním ruãním borkováním. Po skonãení tûÏby zbyla pravoúhlá síÈ dfiívûj‰ích odvozních cest na vyv˘‰en˘ch nevytûÏen˘ch pruzích ra‰eliny. Mezi nimi je celoplo‰nû sníÏen˘ terén o 1– 2 m a místy se nacházejí hlub‰í jámy zaplavené vodou. Na opu‰tûn˘ch plochách nastoupila pfiirozená ra‰elinotvorná sukcese a objevily se dfievinné nálety. Rozvoj náletÛ do-

4

spûl poãátkem 90. let 20. století do stadia, kdy zaãal ohroÏovat podstatu cenn˘ch ra‰elini‰tních spoleãenstev, a proto jsou od roku 1995 dfievinné porosty na vût‰inû plochy systematicky od-

straÀovány. Pro vefiejnost je pfiírodní rezervace nepfiístupná. 102, 117, BIBLIOGRAFIE 118, 132, 174, 199, 200, 279, 289, 559, 560

Okres Tábor

2

1


Kutiny

Louka v úvalovitém údolí na severním bfiehu rybníka Nov˘ (10 ha), 1,5 km jihozápadnû od obce Hlavatce. Katastrální území: Hlavatce, Svinky


V˘mûra: 0,80 ha

Vyhlá‰eno: 1990

Vlhká bezkolencová louka s populací hofice hofiepníku a se specifickou luãní entomofaunou.

GEOLOGIE Horninové podloÏí tvofií biotitická a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum), pfiekrytá deluviofluviálními hlínami a písãit˘mi hlínami (pleistocén), podél vodního toku se vyskytují splachové hlíny (holocén). PÛdním pokryvem je glej typick˘, v ‰ir‰ím okolí pak typick˘ pseudoglej.

Pfievládajícím KVùTENA typem vegetace jsou spoleãenstva stfiídavû vlhk˘ch luk svazu Molinion, podél bezejmenného upraveného potoka s pfiechody k trvale podmáãen˘m porostÛm svazu Calthion. V pfiíbfieÏní podmáãené zónû rybníka pfiecházejí tyto porosty k ostfiicovomechov˘m spoleãenstvÛm svazu Caricion fuscae. Podél bfiehu rybníka je vytvofieno úzké li-

torální pásmo (Phragmition communis), tvofiené hlavnû zblochanem vodním (Glyceria maxima). Na louce rostou mimo jiné hofiec hofiepník (Gentiana pneumonanthe), kosatec sibifisk˘ (Iris sibirica), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), ãertkus luãní (Succisa pratensis), ole‰ník kmínolist˘ (Selinum carvifolia), svízel severní (Galium boreale), bezkolenec modr˘ (Molinia caerulea), srpice barvífiská (Serratula tinctoria), hrachor luãní (Lathyrus pratensis), chrpa luãní (Jacea pratensis), fiebfiíãek bertrám (Achillea ptarmica), bukvice lékafiská (Betonica officinalis), tfiezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), kyprej obecn˘ (Lythrum salicaria), blatouch bahenní (Caltha palustris), tuÏebník jilmov˘ (Filipendula ulmaria), skfiípina lesní (Scirpus sylvaticus), kozlík dvoudom˘ (Valeriana dioica), zábûlník bahenní (Comarum palustre), ostfiice prosová (Carex panicea), o. stinná (C. umbrosa) a tfitina ‰edavá (Calamagrostis canescens). Vzhledem k dlouhodobému neobhospodafiování pfied vyhlá‰ením ochrany se na lokalitû expanzivnû ‰ífií tfitina kfiovi‰tní (Calamagrostis epigejos) a náletové dfieviny, hlavnû bfiíza bûlokorá (Betula pendula), a na vlhãích místech vrba u‰atá (Salix aurita), v. popelavá (S. cinerea) a v. kfiehká (S. fragilis). Îijí tu brouci ZVÍ¤ENA charakteristiãtí pro oligotrof-

ní mokfiady, napfi. stfievlíãek Europhilus fuliginosus, jafimík Scirtes hemisphaericus, nosatec Aleutobius sanguisorbae aj. Také nûkteré druhy dvoukfiídl˘ch, mimo jiné tiplice Nigrotipula nigra, zelenu‰ka Crassivenula brachyptera a vrtule Tephritis angustipennis, jsou indikátory tohoto typu stanovi‰È. Poslednû jmenovan˘ druh je potravnû vázán na fiebfiíãek bertrám. Louka je zbytkem VYUÎITÍ rozsáhl˘ch porostÛ obdobného charakteru, které byly na pfielomu padesát˘ch a ‰edesát˘ch let 20. století meliorovány a pfiemûnûny v pole. Pouze tato nejníÏe poloÏená ãást s vyústûním melioraãních drenáÏí zÛstala v relativnû nezmûnûném stavu. Vzhledem k malé rozloze, sousedství intenzivnû obhospodafiovan˘ch zemûdûlsk˘ch pozemkÛ a dlouhodobému nekosení do‰lo k degradaci luãních porostÛ, ‰ífiení nitrofilních a expanzivních druhÛ rostlin. V souãasné dobû vût‰ina sousedních pozemkÛ zÛstala leÏet ladem. Plocha chránûného území je pravidelnû kosena pro zachování floristické diverzity. BIBLIOGRAFIE

279, 371

1 Komplex vlhk˘ch bezkolencov˘ch luk (Molinion) na severním bfiehu rybníka Nov˘. Na okrajích se ‰ífií náletové dfieviny, zejména kfiovité druhy vrb. 2 Na lokalitû roste zbytková populace hofice hofiepníku (Gentiana pneumonanthe), která je silnû ohroÏována expanzivnû se ‰ífiící tfitinou kfiovi‰tní (Calamagrostis epigejos).

TA 35

451

âeskobudûjovicko

1

3

2 Horninové GEOLOGIE podloÏí tvofií biotitické pararuly (moldanubikum), pfiekryté v Turovecké pánvi prvohorním souvrstvím ãervenohnûd˘ch pískovcÛ a arkóz (spodní perm). Na nû nasedají písãitojílovité uloÏeniny mydlovarského souvrství (neogén, miocén), pfiekryté je‰tû deluviofluviálními hlinit˘mi písky (holocén) a sedimenty umûl˘ch vodních nádrÏí (recent). PÛdním typem ‰ir‰ího okolí je glej typick˘ s pfiechody k pseudogleji typickému. Hráz rybníka je terénním novotvarem se specifick˘mi hydrologick˘mi a topoklimatick˘mi podmínkami, s relativnû propustnou aÏ vys˘chavou pÛdou, mírnû obohacenou vápníkem. Hráz je porostlá KVùTENA stromov˘mi porosty s pfievahou dubu letního (Quercus robur), dosahujícího v˘jimeãn˘ch rozmûrÛ a stáfií aÏ 250 let, s pfiímûsí topolu osiky (Populus tremula) a s dal‰ími dfievinami v podúrovni. V kefiovém patfie pfievládá slivoÀ trnitá (Prunus spinosa), vtrou‰ena je rÛÏe ‰ípková (Rosa canina). Druhové 1 Límcovka vroubkovaná (Stropharia albocrenulata) je vzácn˘m lignikolním druhem, kter˘ na lokalitû roste na topolu osice. 2 Hfiib zavalit˘ (Boletus torosus) je teplomilná houba, rostoucí v NPP Luãní na jediné lokalitû v âR. 3

Hráz rybníka je dÛleÏitá pfiedev‰ím jako lokalita vzácn˘ch teplomiln˘ch druhÛ makromycetÛ.

452

TA 36

sloÏení bylinného patra odpovídá acidofilním doubravám a rostou v nûm bika bûlavá (Luzula luzuloides), jestfiábník savojsk˘ (Hieracium sabaudum), ãern˘‰ luãní (Melampyrum pratense) a kruãinka barvífiská (Genista tinctoria). Roztrou‰enû se objevují lemová spoleãenstva svazu Trifolion medii s jetelem prostfiedním (Trifolium medium) a ãern˘‰em hajním (Melampyrum nemorosum). Pod hrází se nacházejí luãní spoleãenstva svazu Molinion, v nichÏ rostou napfi. bukvice lékafiská (Betonica officinalis), ole‰ník kmínolist˘ (Selinum carvifolia), srpice barvífiská (Serratula tinctoria) a jestfiábník okoliãnat˘ (Hieracium umbellatum), které místy pfiecházejí i na rybniãní hráz. Hráz rybníka je v˘znamná pfiedev‰ím jako lokalita nûkter˘ch vzácn˘ch teplomiln˘ch druhÛ makromycet, které mají tûÏi‰tû v˘skytu v oblasti termofytika. Jedná se vesmûs o druhy symbiotické, tvofiící mykorhizu s dubem letním, zejména pfiíslu‰níky fiádu hfiibotvar˘ch (Boletales): hfiib pfiívûskat˘ (Boletus appendiculatus), h. skvostn˘ (B. legaliae) a h. medotrpk˘ (B. radicans), které lze na hrázi oznaãit dokonce za hojné, dále h. nádhern˘ (B. pseudoregius), h. plav˘ (B. impolitus), h. rudonachov˘ (B. rhodopurpureus), h. zavalit˘ (B. torosus), h. moravsk˘ (Xerocomus moravicus), h. pruÏn˘ (Aureoboletus gentilis), mûìovník rubínov˘ (Chalciporus rubinus)


Luãní

Hráz rybníka Luãní 1,5 km západojihozápadnû od obce Turovec a 3,5 km jihov˘chodnû od Sezimova Ústí. Katastrální území: Turovec


V˘mûra: 1,02 ha

Vyhlá‰eno: 1988

Pozoruhodné soustfiedûní mnoha vzácn˘ch teplomiln˘ch druhÛ hub, zejména hfiibovit˘ch, rostoucích v symbióze se stromov˘mi porosty rybniãní hráze. a kozák topolov˘ (Leccinum duriusculum). K nim pfiistupují v˘znaãné teplomilné druhy z fiádu holubinkotvar˘ch (Russulales), zejména holubinka rumûná (Russula pseudointegra), h. citlivá (R. luteotacta), h. hájová (R. decipiens), ryzec krátkonoh˘ (Lactarius acerrimus), r. pásovit˘ (L. zonarius), r. oranÏovû hnûd˘ (L. fulvissimus), r. svûtl˘ (L. azonites) a dal‰í vzácné teplomilné druhy z jin˘ch skupin. V˘znamn˘m vzácn˘m, nikoli v‰ak teplomiln˘m elementem je límcovka vroubkovaná (Stropharia albocrenulata), lignikolní druh rostoucí paraziticky z báze kmene topolu osiky. Celkov˘ poãet druhÛ makromycet zaznamenan˘ch na hrázi rybníka Luãní jiÏ pfiekroãil tfii stovky. O relativní zaZVÍ¤ENA chovalosti prostfiedí svûdãí v˘skyt nûkter˘ch broukÛ, napfi. lesá-

ka Airaphilus elongatus, ãervotoãe Xestobium rufovillosum a lesknáãka Cryptarcha strigata. Zajímav˘ je hojn˘ v˘skyt pisivky Graphopsocus cruciatus. Mezi dvoukfiídl˘mi tvofií znaãn˘ podíl druhy vyvíjející se v houbách, napfi. deset druhÛ octomilkovit˘ch, vzácná pamuchnice Apiloscatopse flavocincta, kvûtilka Mycophaga testacea a moucha Phaonia fuscata. Rybník Luãní je VYUÎITÍ vyuÏíván k polointenzivnímu chovu ryb. Pro pû‰í vefiejnost je chránûné území pfiístupné po znaãené turistické cestû v korunû hráze, je opatfieno informaãními tabulemi a v dobû fruktifikace hub je vût‰ina plodnic oznaãena jmenovkou se struãnou charakteristikou, takÏe území plní i funkci nauãnou. BIBLIOGRAFIE MAPA ÚZEMÍ

46, 804 strana 470

Okres Tábor G EOLOGIE Horninov˘m podkladem je biotitická a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum), která místy vystupuje na povrch ve formû drobn˘ch skalních v˘chozÛ. Niva potoka je vyplnûna fluviálními písãit˘mi hlínami (holocén). PÛdním typem je kambizem typická kyselá, pÛdní profil je v horních ãástech svahÛ velmi mûlk˘, v okolí skalních v˘chozÛ pfiecházející k rankeru kambizemnímu.

1


Luna

JiÏnû exponovaná stráÀ nad prav˘m bfiehem Chotovinského (Kozského) potoka, na severov˘chodním okraji Sezimova Ústí. Katastrální území: Sezimovo Ústí


V˘mûra: 1,66 ha

Vyhlá‰eno: 1990

Semixerotermní travinná a kvûtnatá spoleãenstva s pomûrnû vysokou floristickou diverzitou na v˘slunné jiÏnû exponované stráni, se zajímavou teplomilnou entomofaunou.

Na stráni jsou KVùTENA vyvinuta pfieváÏnû nízkostébelná a nezapojená travinobylinná spoleãenstva svazÛ Hyperico perforati-Scleranthion perennis a Koelerio-Phleion phleoidis, na místech s hlub‰ím pÛdním profilem s pfiechody k mezofilním ovsíkov˘m loukám (Arrhenatherion) a netypick˘m fragmentÛm teplomiln˘ch trávníkÛ svazu Bromion erecti. Na v˘chozech hornin se nacházejí fragmenty spoleãenstev skalních ‰tûrbin silikátov˘ch substrátÛ (Asplenion septentrionalis). Z v˘znaãnûj‰ích druhÛ na lokalitû rostou sleziník severní (Asplenium septentrionale), chmerek vytrval˘ (Scleranthus perennis), rozchodník ostr˘ (Sedum acre), huseníãek rolní (Arabidopsis thaliana), osívka jarní (Erophila verna), kyselka obecná (Acetosella multifida), tfiezalka teãkovaná (Hypericum perforatum), svízel nízk˘ (Galium pumilum), pavinec modr˘ (Jasione montana), kostfiava ovãí (Festuca ovina), matefiídou‰ka vejãitá (Thymus pulegioides), vfies obecn˘ (Calluna vulgaris), devaterník velkokvût˘ tmav˘ (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), zbûhovec lesní (Ajuga genevensis), pryskyfiník hlíznat˘ (Ranunculus bulbosus), ostfiice jarní (Carex caryophyllea), mochna jarní (Potentilla tabernaemontani), chrpa ãekánek (Colymbada scabiosa), chrpa por˘nská (Acosta rhenana), ãiãorka pestrá (Coronilla varia), úroãník bolhoj (Anthyllis vulneraria), jetel horsk˘ (Trifolium montanum), pupava bezlodyÏná (Carlina acaulis), jestfiábník okoliãnat˘ (Hieracium umbellatum), ovsífi p˘fiit˘ (Helictotrichon pubescens), divizna knotovitá (Verbascum lychnitis), váleãka prapofiitá

(Brachypodium pinnatum), fiepík lékafisk˘ (Agrimonia eupatoria), jahodník truskavec (Fragaria moschata), smûlek jehlancovit˘ (Koeleria pyramidata), krvavec men‰í (Sanguisorba minor) a starãek pfiímûtník (Senecio jacobaea). Jedním z nejv˘znamnûj‰ích druhÛ je zde rozrazil rozprostfien˘ (Veronica prostrata), v celém jihoãeském regionu velmi vzácn˘. Roztrou‰enû na svahu rostou kfioviny, tvofiené nûkolika druhy hlohÛ (Crataegus spp.) a rÛÏí (Rosa spp.). Stanovi‰tní poZVÍ¤ENA mûry lokality umoÏÀují v˘skyt nûkter˘ch teplomiln˘ch broukÛ, mimo jiné kvûtomila Cteniopus sulphureus, mandelinky Sermylassa halensis a z dvoukfiídl˘ch krouÏilky Rhamphomyia pilifer. Pfiírodní paLESNICTVÍ mátka leÏí na lesním pozemku, naprostou vût‰inu plochy v‰ak pokr˘vají travinobylinná spoleãenstva. Ve v˘chodní ãásti chránûného území se nachází kompaktní borová tyãovina (34 let), ve které se bûÏnû hospodafií (zejména zdravotní a v˘chovné probírky). Nad horní hraVYUÎITÍ nou stránû navazují pfiímo polní kultury, odkud je území pfiírodní památky obohacováno Ïivinami, coÏ je pfiíãinou v˘voje nitrofilní a ruderální vegetace podél horní hranice území a v terénních svahov˘ch depresích. Nitrofilní vegetace se nachází i na úpatí svahu v dosahu potoãní nivy. Tyto plochy jsou pravidelnû koseny. Lokalita leÏí v tûsném sousedství zahrádkáfiské a chatové kolonie. Náv‰tûvnost je znaãná, ãást plochy je po‰kozena se‰lapem. BIBLIOGRAFIE

279

1 Jedním z nejv˘znamnûj‰ích druhÛ, rostoucích v pfiírodní památce Luna, je rozrazil rozprostfien˘ (Veronica prostrata), v jihoãeském regionu velmi vzácn˘.

TA 37

453

âeskobudûjovicko


Nov˘ rybník u Sobûslavi

Rybník Nov˘ (14 ha) v nivû âernovického potoka u Ïelezniãní trati âeské Budûjovice–Praha, na severním okraji mûsta Sobûslavi. Katastrální území: Sobûslav


V˘mûra: 22,45 ha Vyhlá‰eno: 1949 (zfiízeno ochranné pásmo o rÛzné ‰ífii podél hranic PP, bez udání v˘mûry)

Vodní a mokfiadní vegetace rybníka se slatinnou mokfiadní ol‰inou v jeho v˘topû a navazujícími vlhk˘mi pcháãov˘mi a bezkolencov˘mi loukami. Hnízdi‰tû vodní a mokfiadní avifauny, v˘znamná mokfiadní entomofauna.

Horninov˘ GEOLOGIE podklad tvofií biotitická a sillimanit-biotitická pararula (moldanubikum), pfiekrytá terciérními sedimenty svrchní ãásti mydlovarského souvrství (neogén). Na nû nasedají fluviální ‰tûrkovité písky rissu (pleistocén), fluviální nivní hlíny (holocén) a sedimenty umûl˘ch vodních nádrÏí (recent). PÛdním pokryvem je fluvizem glejová, glej typick˘ a glej organozemní, v severozápadní ãásti rybniãní v˘topy je vyvinuto loÏisko rákosové slatiny. Jádrem chránûKVùTENA ného území je rybník, jehoÏ

454

TA 38

vodní hladina zarÛstá vzpl˘vavou makrofytní vegetací svazu Nymphaeion albae, s hojn˘m stulíkem Ïlut˘m (Nuphar lutea) a rdestem vzpl˘vav˘m (Potamogeton natans). Okraje rybníka zarÛstají porosty litorálních rákosin (Phragmition communis) s pfievládajícím rákosem obecn˘m (Phragmites australis) a vtrou‰en˘m orobincem ‰irolist˘m (Typha latifolia) a zblochanem vodním (Glyceria maxima). V rozvolnûn˘ch okrajích rákosin se nacházejí fragmenty spoleãenstev plovoucích makrofyt svazu Hydrocharition s voìankou Ïabí (Hydro-

charis morsus-ranae). V severozápadní ãásti rybniãní v˘topy pfiecházejí litorální porosty v semiterestrická spoleãenstva slatinné rákosiny s místy vyvinutou rozvolnûnou baÏinnou ol‰inou (Alnion glutinosae). Slatinná rákosová ol‰ina byla dfiíve zdrojem ãas od ãasu se od‰tûpujících plovoucích ostrÛvkÛ, jednoho z pozoruhodn˘ch fenoménÛ tohoto území. V 80. letech 20. století v‰ak plovoucí ostrÛvky definitivnû zakotvily pfii pobfieÏí ol‰iny nebo v jihov˘chodním cípu rybníka. Stromové patro ol‰iny je nezapojené a tvofiené v˘hradnû ol‰í lepkavou (Alnus glutinosa). Star‰í ol‰e vesmûs odumírají a jsou cyklicky nahrazovány mlad˘mi jedinci z náletu. V bylinném patfie rostou rákos, zblochan vodní, ostfiice ‰tíhlá (Carex gracilis), o. prodlouÏená (C. elongata), kosatec Ïlut˘ (Iris pseudacorus), bazanovec kytkokvût˘ (Naumburgia thyrsiflora), rozpuk jízliv˘ (Cicuta virosa), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), kapradiník baÏinn˘ (Thelypteris palustris), zábûlník bahenní (Comarum palustre), tfitina ‰edavá (Calamagrostis canescens), blatouch bahenní (Caltha palustris), chmel otáãiv˘ (Humulus lupulus), lilek potmûchuÈ (Solanum dulcamara), smldník bahenní (Peucedanum palustre), halucha vodní (Oenanthe aquatica) a dal‰í. V severozápadní ãásti území pfiírodní památky se nachází komplex mezohygrofilních trvale podmáãen˘ch pcháãov˘ch luk (Calthion), stfiídavû vlhk˘ch bezkolencov˘ch luk (Molinion) a porostÛ vysok˘ch ostfiic (Caricion gracilis), zãásti degradovan˘ch zhruba dvacetilet˘m neobhospodafiováním. Na mal˘ch plochách pfiirozenûj‰ího charakteru roste bezkolenec modr˘ (Molinia caerulea), ãertkus luãní (Succisa pratensis), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), svízel severní (Galium boreale), ostfiice Hartmanova (Carex hartmanii), o. obecná (C. nigra), o. prosová (C. panicea), chrpa luãní (Jacea pratensis), hadí mord nízk˘ (Scorzonera humilis) a hrachor luãní (Lathyrus pratensis). Pfiímo nad severním koncem rybníka se nalézá mal˘ fragment ostfiicov˘ch luk svazu Caricion fuscae s nevelkou po-

pulací prstnatce májového (Dactylorhiza majalis). Západní a severní hranici pfiírodní památky tvofií pfiirozen˘ tok potoka, jehoÏ souãástí jsou bfiehové porosty s ol‰í lepkavou a vrbou kfiehkou (Salix fragilis). Z chránûného ZVÍ¤ENA území je uvádûn v˘skyt stenotopního vífiníka Hexarthra intermedia, vzácného pavouka z ãeledi plachetnatkovit˘ch Enidia fulva (jediná lokalita v âeské republice), nûkter˘ch blanokfiídl˘ch (poskoãilka Copidosoma extraneum je odtud pfiímo popsána) a fiady druhÛ dvoukfiídl˘ch, z nichÏ jsou zajímavé bedlobytky Macrocera phalerata a Mycomya limbata a hrbilka Anevrina thoracica. Na zakotven˘ch plovoucích ostrÛvcích byl zaznamenán v˘skyt sekáãe Platybunus bucephalus a více druhÛ broukÛ, napfi. drabãíka Philonthus fumarius a vzácn˘ch stfievlíãkÛ Pterosti-

Okres Tábor

1 velk˘ (Aythya ferina). âasto jsou nacházeny pobytové stopy vydry fiíãní (Lutra lutra). Fauna obratlovcÛ byla v posledních desetiletích v˘raznû ochuzena, je‰tû v polovinû 60. let 20. století zde mimo jiné hnízdili bukáãek mal˘ (Ixobrychus minutus) a kvako‰ noãní (Nycticorax nycticorax), na loukách byl bûÏn˘ sysel obecn˘ (Spermophilus citellus).

2 chus aterrimus a Paradromius longiceps. V území pfiírodní památky dnes hnízdí pouze bûÏné druhy vodních ptákÛ,

pfiedev‰ím potápka malá (Tachybaptus ruficollis), lyska ãerná (Fulica atra), kachna divoká (Anas platyrhynchos) a polák

Od vyhlá‰ení VYUÎITÍ ochrany aÏ do konce ‰edesát˘ch let 20. století pfietrvávala vysoká druhová i cenotická diverzita lokality. Po tomto období do‰lo k intenzifikaci zemûdûlského a hlavnû rybáfiského vyuÏívání. Na ãásti pozemkÛ chránûného území byly dokonce postaveny rodinné domky. Následkem byla rychlá devastace a vymizení fiady druhÛ rostlin a ÏivoãichÛ. V roce 1997 byla proto podstatnû zmen‰ena plocha území pfiírodní památky a okrajové, zcela

zdevastované ãásti z nûj byly vyjmuty. Poté zaãalo fiízené vyuÏívání rybníka pro zachování porostÛ vodních makrofyt. Chová se zde kapr, cyklus je zpravidla dvouhorkov˘. V posledních letech jsou podmáãené louky v severozápadní ãásti území po dlouhé dobû opût koseny a ãásteãnû jsou redukovány náletové dfieviny. 32, 58, 59, BIBLIOGRAFIE 60, 61, 205, 240, 279, 362, 449, 477, 484, 800

1 Nov˘ rybník v pohledu od hráze. V pozadí vlevo zaãínají porosty slatinné rákosiny a rozvolnûné baÏinné ol‰iny. 2 Rybník Nov˘ na severním okraji mûsta Sobûslavi. V severozápadní ãásti rybniãní v˘topy pfiecházejí litorální porosty v semiterestrická spoleãenstva slatinné rákosiny s rozvolnûnou baÏinnou ol‰inou.

TA 39

455

âeskobudûjovicko

1 GEOLOGIE Horninové podloÏí tvofií biotitická a sillimanitbiotitická pararula (moldanubikum), pfievrstvená terciérními jílovitopísãit˘mi uloÏeninami, ve stfiední ãásti ostrova pfiekryt˘mi fluviálními ‰tûrkov˘mi písky rissu (pleistocén). PÛdním pokryvem je kambizem pseudoglejová (arenická) a glej typick˘. Celou plochu KVùTENA chránûného území porÛstá umûle vznikl˘ smí‰en˘ les, s pfievahou dubu letního (Quercus robur), kter˘ v‰ak má pomûrnû pfiirozen˘ charakter, do znaãné míry odpovídající potenciální vegetaci zdej‰ího stanovi‰tû, tj. acidofilním bikov˘m doubravám (Luzulo albidae-Quercetum), resp. jedlov˘m doubravám (Abieti-Quercetum). Kromû vtrou‰en˘ch domácích druhÛ, jimiÏ jsou lípa malolistá (Tilia cordata), buk lesní (Fagus sylvatica), borovice lesní (Pinus sylvestris), bfiíza bûlokorá (Betula pendula), smrk ztepil˘ (Picea abies), jefiáb ptaãí (Sorbus aucuparia) a topol osika (Populus tremula), zde roste i fiada exotick˘ch dfievin, napfi. douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), borovice vejmutovka (Pinus strobus), dub ãerven˘ (Quercus rubra) a topol bíl˘ (Populus alba). Porost je znaãnû rÛznovûk˘. Kefiové patro tvofií bez ãern˘ (Sambucus nigra), líska obecná (Corylus avellana), kru‰ina ol‰ová (Frangula alnus), ostruÏiník malinov˘ (Rubus idaeus) a v podmáãen˘ch ãástech a pfii

1 âervenáãek (Schizotus pectinicornis) je nápadn˘ jasnû ãervenou barvou a u samcÛ také hfiebenit˘mi tykadly. Je charakteristick˘m druhem pfiirozen˘ch doubrav, jeho larvy se vyvíjejí pod kÛrou odumfiel˘ch stromÛ, zejména dubÛ. 2

Ostrov Markéta, spojen˘ náspem s v˘chodním bfiehem rybníka Hejtman, je porostl˘ smí‰en˘m lesem.

456

TA 40

2 bfiezích rybníka roste ol‰e lepkavá (Alnus glutinosa). Pfii vstupu na ostrov, na jeho v˘chodní stranû, rostou kfiovité porosty tavolníku vrbolistého (Spiraea salicifolia). V bylinném podrostu vedle dominující ostfiice tfieslicovité (Carex brizoides) rostou mimo jiné ãern˘‰ hajní (Melampyrum nemorosum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), zvoneãník klasnat˘ (Phyteuma spicatum), kruãinka barvífiská (Genista tinctoria), zvonek okrouhlolist˘ (Campanula rotundifolia), borÛvka ãerná (Vaccinium myrtillus), metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa) aj., vyskytují se i prvky svazu Molinion, napfi. bukvice lékafiská (Betonica officinalis), srpice barvífiská (Serratula tinctoria), hadí mord nízk˘ (Scorzonera humilis) a ohroÏen˘ vzácnû se zde objevující hvozdík py‰n˘ (Dianthus superbus). Podél celého pobfieÏí ostrova je úzk˘ pruh spoleãenstev rákosin (Phragmition communis) a vysok˘ch ostfiic (Caricion gracilis). Základ tûchto porostÛ tvofií rákos obecn˘ (Phragmites australis) a chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea), místy jsou pfiimí‰eny ostfiice ‰tíhlá (Carex gracilis), o. mûch˘fikatá (C. vesicaria), zblochan vodní (Glyceria maxima), karbinec evropsk˘ (Lycopus europaeus), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), lilek potmûchuÈ (So-


Ostrov Markéta

Ostrov spojen˘ náspem s v˘chodním bfiehem rybníka Hejtman (26 ha) na jiÏním okraji Plané nad LuÏnicí. Katastrální území: Planá nad LuÏnicí


V˘mûra: 5,15 ha

Vyhlá‰eno: 1953

Smí‰en˘ porost pomûrnû pfiirozeného charakteru, odpovídající acidofilním doubravám, s velkou hnízdní kolonií volavky popelavé a s v˘znamnou entomofaunou. lanum dulcamara) a nûkteré dal‰í. V chránûném ZVÍ¤ENA území Ïije druhovû bohatá fauna broukÛ vázan˘ch na tlející a houbami napadené kmeny stromÛ, napfi. drabãíci Trichophya pilicornis a Quedius scitus, prachafi Arpidiphorus orbicularis a potemník Pentaphyllus testaceus. Na toto prostfiedí jsou vázány také nûkteré druhy dvoukfiídl˘ch, napfi. bahnomilka Metalimnobia bifasciata, luÏanka Campichoeta obscuripennis, mrvnatka Sphaerocera monilis a moucha Phaonia subventa. Chránûné území bylo jedním z posledních hnízdi‰È mandelíka hajního (Coracias garrulus) v Jjihoãeském regionu. Od poãátku devadesát˘ch let 20. století je zde poãetná hnízdní kolonie volavky popelavé (Ardea cinerea).

Smí‰en˘ lesní LESNICTVÍ porost má charakter nepûstûného v˘bûrného lesa. Je sloÏen ze tfií etáÏí odli‰ného stáfií (50, 90 a 200 let). V posledních letech se zde lesnicky nehospodafiilo. Do budoucna se pfiedpokládá postupné upravování druhové skladby ve prospûch cílov˘ch listnat˘ch dfievin. V bylinném podVYUÎITÍ rostu se ‰ífií nûkteré expanzivní druhy rostlin, zejména tfitina kfiovi‰tní (Calamagrostis epigejos). Území pfiírodní památky není pro vefiejnost pfiístupné. Periodicky se prosvûtluje stromové a kfiovinné patro v místû rÛstu silnû ohroÏeného hvozdíku py‰ného. BIBLIOGRAFIE 848 MAPA ÚZEMÍ

279, 800, strana 470

Okres Tábor písky a písãit˘mi hlínami (holocén). V pÛdním pokryvu pfievládá pseudoglej typick˘ s pfiechody ke kambizemi typické kyselé na su‰‰ích stanovi‰tích.

1


Stroãov

Vlhká louka pod rybníãkem na severov˘chodním okraji osady Nové Libenice, 4 km severozápadnû od obce Borotín. Katastrální území: Libenice u Tábora


V˘mûra: 1,92 ha

Vyhlá‰eno: 1990

Mezofilní aÏ mezohygrofilní druhovû pestrá louka s hojn˘m prstnatcem májov˘m a v‰ivcem ladním, jedna z mála lokalit v âR s poãetnou populací kriticky ohroÏeného bûlorozchodníku huÀatého.

GEOLOGIE Horninov˘ podklad tvofií biotitick˘ aÏ amfibol-biotitick˘ stfiednû zrnit˘ granodiorit dehetnického typu (stfiedoãesk˘ pluton), pfiekryt˘

v mûlké terénní depresi deluviálními a deluviálnû soliflukãními, pfieváÏnû hlinit˘mi sedimenty (pleistocén – holocén) a deluviofluviálními hlinit˘mi

Ve vegetaci pfieKVùTENA vaÏují spoleãenstva polopfiirozen˘ch luk svazu Molinion a vysokobylinné porosty podmáãen˘ch stanovi‰È (Calthion) s pfiechody k ostfiicov˘m luãním spoleãenstvÛm svazu Caricion fuscae, v nichÏ rostou mimo jiné ãertkus luãní (Succisa pratensis), bezkolenec modr˘ (Molinia caerulea), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), hadí kofien vût‰í (Bistorta major), kozlík dvoudom˘ (Valeriana dioica), zábûlník bahenní (Comarum palustre), ostfiice prosová (Carex panicea), starãek potoãní (Tephroseris crispa), blatouch bahenní (Caltha palustris), pryskyfiník prudk˘ (Ranunculus acris), p. zlatoÏlut˘ (R. auricomus), skfiípina lesní (Scirpus sylvaticus) a poãetná populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis), ãítající mnoho set kvetoucích jedincÛ. V su‰‰í severní ãásti chránûného území jsou vyvinuta krátkostébelná pastvinná spoleãenstva (Violion caninae) s violkou psí (Viola canina), smilkou tuhou (Nardus stricta), mochnou nátrÏníkem (Potentilla erecta) a poãetnû silnou populací v‰ivce ladního (Pedicularis sylvatica). Nejcennûj‰ím typem vegetace jsou nízkostébelné prameni‰tní porosty (Cardamino-Montion) podél mûlk˘ch luãních struÏek s bohatû vyvinut˘m mechov˘m patrem s rozrazilem ‰títkovit˘m (Veronica scutellata), r. potoãním (V. beccabunga), jetelem ka‰tanov˘m (Chrysaspis spadicea), úrazníkem poléhav˘m (Sagina procumbens) a s pfietrvávající poãetnou populací bûlorozchodníku huÀatého (Oreosedum villosum). Tento druh roste pfiednostnû v porostech nízk˘ch prameni‰tních mechÛ, zejména vlahovky prameni‰tní (Philonotis fontana) a prutníku hvûzdovitého (Bryum pseudotriquetrum). Îijí zde nûkteré ZVÍ¤ENA druhy broukÛ typické pro vy‰‰í polohy, mimo jiné drabãík Anthophagus caraboides a mandelinka Phyllotreta aerea, a také podhorské druhy dvoukfiídl˘ch,

2

3 napfi. lupice Medetera dichrocera, kuklice Siphona setosa aj. Îije tu i tyrfofilní drabãík Ochthephilum fracticorne. V‰eobecnû vzácné druhy dvoukfiídl˘ch s nejasnou vazbou na biotop jsou vrtule Cryptaciura rotundiventris, moucha Coenosia bilineella a bzuãivka Pollenia labialis (poslední dva druhy jsou odtud z âech uvedeny poprvé). V rybníãku v ochranném pásmu NPP byla zji‰tûna ‰keble fiíãní (Anodonta anatina). Louka je praviVYUÎITÍ delnû kosena tradiãním zpÛsobem (vãetnû su‰ení sena) dvakrát roãnû místními zemûdûlci. Mûlké luãní struÏky s bûlorozchodníkem huÀat˘m jsou citlivû obnovovány v intervalech 3 – 5 let. Pfied zásahem jsou rostliny bûlorozchodníku i s mechov˘mi pol‰táfii vyzvednuty a po obnovû struÏek opût vráceny na pÛvodní místo. BIBLIOGRAFIE

279, 289

1 Luãní struÏka ve v˘chodní ãásti NPP. 2 Vrtule Cryptaciura rotundiventris je nápadn˘ druh dvoukfiídlého hmyzu, vyskytující se vzácnû na mokfiadních stanovi‰tích. V âR Ïije jen na nûkolika lokalitách. 3 Vzácn˘ a kriticky ohroÏen˘ bûlorozchodník huÀat˘ (Oreosedum villosum) vytváfií v NPP Stroãov nejpoãetnûj‰í populaci v jihoãeském regionu.

TA 41

457

âeskobudûjovicko

1 Horninov˘m GEOLOGIE podkladem je migmatitizovaná biotitická pararula (moldanubikum), pfiekrytá fluviálními písãit˘mi hlínami a sedimenty vodních nádrÏí (holocén). PÛdním pokryvem je glej typick˘. V souãasnosti téKVùTENA mûfi zcela zazemnûn˘ mal˘ rybník, obklopen˘ smrkov˘m kulturním porostem. Podél pfiítoku do rybníãku je vyvinuta ol‰ina pomûrnû pfiirozeného charakteru. Vût‰inu plochy zaujímají bylinná spoleãenstva nezpevnûn˘ch pÛd klidn˘ch vod (Carici-Rumicion hydrolaphathi), v nichÏ dominuje ìáblík bahenní (Calla palustris). PobfieÏní partie porÛstají fragmenty spoleãenstev vysok˘ch ostfiic (Caricion gracilis), na mal˘ch zbytcích volné vodní hladiny jsou porosty okfiehkovit˘ch rostlin (Lemnion minoris). Z dal‰ích druhÛ rostou v pfiírodní památce Ïabník jitrocelov˘ (Alisma plantago-aquatica), chrastice rákosovitá (Phalaroides arundinacea), ostfiice fiídkoklasá (Carex remota), pcháã zelinn˘ (Cirsium oleraceum), pfiesliãka pofiíãní (Equisetum fluviatile), svízel bahenní (Galium palustre), s. moãálov˘ (G. uliginosum), zblochan vzpl˘vav˘ (Glyceria fluitans), karbinec evropsk˘

1 Rybník obklopuje kulturní smrkov˘ les a litorál tvofií porosty chrastice rákosovité (Phalaroides arundinacea). 2 âást v˘topy malého zazemnûného rybníka Nadymaã zarÛstá bylinn˘mi spoleãenstvy nezpevnûn˘ch pÛd stojat˘ch vod (Carici-Rumicion hydrolapathi) se souvisl˘mi porosty ìáblíku bahenního (Calla palustris).

458

TA 42

2 (Lycopus europaeus), kyprej obecn˘ (Lythrum salicaria), ‰i‰ák vroubkovan˘ (Scutellaria galericulata), lilek potmûchuÈ (Solanum dulcamara), kozlík v˘bûÏkat˘ (Valeriana excelsa) a dal‰í. Îije tu vodomil ZVÍ¤ENA Hydraena riparia, z dal‰ích skupin broukÛ zde byly zji‰tûny nûkteré v˘znaãnûj‰í lesní druhy, napfi. drabãíci Anthophagus angusticollis a Stenus bifoveolatus, prachafi Sphindus dubius a nosatec Pissodes scabricollis. Je zde i zajímavá fauna dvoukfiídl˘ch, pozoruhodná je napfi. lan˘Ïovka Scoliocentra confusa. Vzhledem k charakteru lokality je neobvykl˘m nálezem blanokfiídlého hmyzu teplomilná tfipytivka Perilampus aeneus. Pro zaji‰tûní urVYUÎITÍ ãité v˘‰ky hladiny vody je nutné udrÏovat hráz zaniklého rybníãku. Chránûné území je pro vefiejnost pfiístupné právû na hráz, kde je umístûna informaãní tabule. BIBLIOGRAFIE 800

69, 206,


Stfiíbrná HuÈ

Rybník Nadymaã v nivû na levém bfiehu Chotovinského potoka, 0,7 km severozápadnû od osady Stfiíbrné Hutû a 2 km jihozápadnû od obce Dobronice u Ch˘nova. Katastrální území: Dobronice u Ch˘nova


V˘mûra: 0,04 ha

Vyhlá‰eno: 1946

Mûlk˘ zazemnûn˘ rybníãek s poãetnou populací ìáblíku bahenního.

Okres Tábor

1


Vlásenick˘ potok

Les v údolí Vlásenického potoka pfied jeho ústím do LuÏnice 1,7– 2,7 km jiÏnû od obce DraÏice západnû od Tábora. Katastrální území: DraÏice u Tábora


V˘mûra: 34,65 ha

Vyhlá‰eno: 1956

Zbytky cenn˘ch pfiirozen˘ch porostÛ dubohabfiin, suÈového lesa, svahov˘ch acidofilních jedlin, reliktních borÛ a potoãních ol‰in na rÛznû orientovan˘ch svazích a v úzké nivû ãlenitého údolního systému, s rozsáhlou populací pérovníku p‰trosího na dnû údolí. Druhovû bohatá entomofauna vázaná na pfiirozené smí‰ené a listnaté porosty.

GEOLOGIE Chránûné území se nachází ve velmi ãlenitém hluboko zafiíznutém potoãním údolí s pestrou mozaikou stanovi‰È s rÛzn˘m sklonem a orientací. V horninovém podloÏí pfievaÏuje biotiticko-pyroxenick˘ melanokratní syenit táborského typu (stfiedoãesk˘ pluton). Místy se táhnou úzké Ïíly leukokratních Ïiln˘ch Ïul, v levobfieÏní ãásti chránûného území se nachází vloÏka muskovit-biotitické ortoruly (moldanubikum). V pÛdním pokryvu pfievládá kambizem typická, na kamenit˘ch svazích kambizem typická kyselá s pfiechody k rankeru na skalnat˘ch ostroÏnách. Podél potoka vznikl glej typick˘ (organozemní). Znaãná diverziKVùTENA ta stanovi‰tních podmínek je pfiíãinou pestré mozaiky pfiirozené lesní vegetace, z níÏ se v‰ak dochovaly jen malé fragmenty.

Vût‰inu území pfiírodní památky pokr˘valy ãern˘‰ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), které na svazích kamenit˘ch hfibítkÛ s pfievaÏující jihozápadní orientací inklinují k acidofilním teplomiln˘m doubravám (Quercion petraeae). Souãasné porosty tvofií dub letní (Quercus robur) s pfiímûsí d. zimního (Q. petraea), lípy malolisté (Tilia cordata) a borovice lesní (Pinus sylvestris). V kefiovém podrostu se objevuje líska obecná (Corylus avellana), zimolez obecn˘ (Lonicera xylosteum), zmlazení lípy a dubÛ a vzácnû i l˘ko-

1 Úzké lemy ptaãincov˘ch ol‰in (Stellario-Alnetum glutinosae) podél potoka. Na ãásti plochy tvofií dominantu jejich bylinného patra pérovník p‰trosí (Matteuccia struthiopteris).

TA 43

459

âeskobudûjovicko vec jedovat˘ (Daphne mezereum). V druhovû velmi bohatém bylinném patfie s pfievahou prvkÛ dubohabfiin rostou mimo jiné kyãelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), tfiezalka chlupatá (Hypericum hirsutum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), v pfiechodném typu k teplomiln˘m doubravám se objevují fiimbaba chocholiãnatá (Pyrethrum corymbosum), ãilimníkovec ãernající (Lembotropis nigricans) a fiefii‰niãník píseãn˘ (Cardaminopsis arenosa). Na zastínûn˘ch úpatích svahÛ se nacházejí fragmenty suÈov˘ch habrov˘ch javofiin (Aceri-Carpinetum) s pfievaÏující lípou malolistou a s pfiímûsí jedle bûlokoré (Abies alba), dubu letního a d. zimního a javoru mléãe (Acer platanoides) a s rÛÏí pfievislou (Rosa pendulina), mûsíãnicí vytrvalou (Lunaria rediviva), udatnou lesní (Aruncus vulgaris) a vikví lesní (Vicia sylvatica) v podrostu. Plo‰nû jsou v˘znamnû zastoupeny acidofilní metlicové jedliny (Deschampsio flexuosae-Abietetum), vyvinuté zejména na svazích konkávních obloukÛ potoãního údolí s pfievaÏující severní aÏ severozápadní orientací. Aktuálnû v nich pfievaÏuje smrk ztepil˘ (Picea abies) s velkou pfiímûsí jedle bûlokoré a borovice lesní, v podrostu dominuje tfitina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea) a roztrou‰enû zde rostou napfi. kapraì samec (Dryopteris filix-mas) a vûsenka nachová (Prenanthes purpurea). Na skalnat˘ch ostroÏnách s chud˘mi pÛdami jsou zachovány netypické fragmenty acidofilních borÛ (Dicrano-Pinion) s velmi chud˘m bylinn˘m patrem. Na dnû potoãního údolí rostou podél potoka úzké lemy ptaãinco-

2 Chránûné území leÏí v silnû ãlenitém, hluboko zafiíznutém údolí Vlásenického potoka, nad jehoÏ soutokem s LuÏnicí je patrná svûtlej‰í plocha dochovan˘ch fragmentÛ dubohabfiin (Carpinion) a teplomiln˘ch doubrav (Quercion petraeae). 3

Strumiãník zlatook˘ (Osmylus fulvicephalus) má obojÏivelné dravé larvy, Ïijící zejména v mechu u rychle proudících potokÛ, napfiíklad v PP Vlásenick˘ potok.

460

TA 44

v˘ch ol‰in (Stellario-Alnetum glutinosae), v nichÏ se mimo jiné vyskytují zvoneãník klasnat˘ (Phyteuma spicatum), dfiípatka horská (Soldanella montana) a dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia), na velké ãásti plochy tvofií dominantu bylinného patra pérovník p‰trosí (Matteuccia struthiopteris). Nápadná je vegetace zastínûn˘ch skalních v˘chozÛ ve spodní ãásti údolí s pfievahou kapradin a mechorostÛ (Hypno-Polypodietum) s bohat˘mi porosty osladiãe obecného (Polypodium vulgare) a kapradû rozloÏené (Dryopteris dilatata). Vût‰inu plochy chránûného území v‰ak dnes pokr˘vají lesní kultury s pfievahou smrku a s pfiímûsí borovice lesní, jedle bûlokoré a místy se skupinami jasanu ztepilého, ol‰e lepkavé a borovice vejmutovky. Druhovû pestrá ZVÍ¤ENA entomofauna zahrnuje druhy typické pro dubohabfiiny, popfiípadû buãiny a pro bfiehy men‰ích vodních tokÛ. Nalézají se jak v fiádu broukÛ, z nichÏ tu Ïije napfi. drabãík Anthophagus caraboides, tak mezi síÈokfiídl˘mi, zastoupen˘mi vodnáfikou Sisyra fuscata a strumiãníkem Osmylus fulvicephalus, i mezi blanokfiídl˘mi, napfi. ‰vábomor Brachygaster minuta. Zvlá‰tû zajímavá je fauna dvoukfiídl˘ch, zejména bedlobytek rodÛ Macrocera, Mycomya, Zygomyia a Allodia, lupic, napfi. druh Argyra diaphana, a vrtulí, napfi. Philophylla caesio.

2

3

V pfiirozen˘ch LESNICTVÍ a polopfiirozen˘ch porostech se hospodafií s cílem udrÏení a zlep‰ení jejich druhového sloÏení a struktury ve prospûch listnáãÛ (v dubohabfiinách a suÈov˘ch porostech) a jedle (v acidofilních jedlinách). Ve smrkov˘ch kulturách se pfii jejich postupné obnovû preferují listnaté dfieviny (lípa malolistá, dub letní) z pfiirozené obnovy. Cílem jsou smí‰ené porosty s dominantní lípou a pfiímûsí dubu letního, javorÛ, jedle a na vlhãích místech i smrku. Území pfiírodní VYUÎITÍ památky je souãástí velkého lesního komplexu, kter˘ leÏí v koridoru za cílovou plochou vojenské pûchotní stfielnice, a proto

je pro vefiejnost zcela nepfiístupné. Pouze po pravém bfiehu LuÏnice vede trasa turistické stezky, která prochází po mÛstku pfies ústí Vlásenického poto-

ka na jiÏní hranici chránûného území. BIBLIOGRAFIE 449, 796, 800

199, 250,

Okres Tábor tralis), karbinec evropsk˘ (Lycopus europaeus), ‰i‰ák vroubkovan˘ (Scutellaria galericulata), ostfiice ‰edavá (Carex canescens), o. prodlouÏená (C. elongata), o. obecná (C. nigra), o. prosová (C. panicea), Ïabník jitrocelov˘ (Alisma plantagoaquatica), zblochan vzpl˘vav˘ (Glyceria fluitans), rdesno obojÏivelné (Persicaria amphibia), svízel bahenní (Galium palustre) a malá populace tfitiny nachové (Calamagrostis purpurea). Na obãas obnaÏeném dnu se hojnû vyskytuje bahniãka jehlovitá (Eleocharis acicularis) a laku‰ník niÈolist˘ (Batrachium trichophyllum). Kolem rybníka jsou vyvinuty souvislé porosty dfievin tvofiené topolem osikou (Populus tremula), ol‰í lepkavou (Alnus glutinosa), vrbou kfiehkou (Salix fragilis), v. jívou (S. caprea) a v. popelavou (S. cinerea).

1


Zeman

Mal˘ rybník 0,5 km jihov˘chodnû od osady Pohofielice, 1 km západnû od obce Starcova Lhota u Nadûjkova. Katastrální území: Starcova Lhota


V˘mûra: 0,74 ha

Vyhlá‰eno: 1993

Litorální porosty vysok˘ch ostfiic se tfitinou nachovou a s poãetn˘mi populacemi obojÏivelníkÛ.

GEOLOGIE Horninové podloÏí tvofií amfibol-biotitická melanokratní Ïula (typ âertovo bfiemeno), souãást stfiedoãeského plutonu. Mûlká terénní deprese s rybníkem je vyplnûná deluviálními a deluviálnû soliflukãními, pfieváÏnû hlinit˘mi sedimenty s úlomky hornin (pleistocén – holocén) a sedimenty vodních nádrÏí (recent). PÛdním typem na bfiezích rybníka je glej typick˘ s pfiechody ke kambizemi typické kyselé na pfiilehl˘ch nepodmáãen˘ch stanovi‰tích. Mezooligotrofní KVùTENA rybník je z více neÏ poloviny zarostl˘ souvisl˘mi litorálními porosty s koncentrickou zonací od pfiíbfieÏních spoleãenstev vysok˘ch ostfiic s dominantní ostfiicí zobánkatou (as. Caricetum rostratae), pfies nesouvisle vytvofiené porosty vysok˘ch ostfiic s pfievaÏující ostfiicí ‰tíhlou (as. Caricetum gracilis) a o. mûch˘fikatou (as. Caricetum vesicariae) po plo‰nû zcela pfievládající porosty pfiesliãky pofiíãní (as. Equisetetum fluviatilis), uzavírající nevelkou zb˘vající plochu volné vodní hladiny. Roztrou‰enû se v litorálu objevují pu‰kvorec obecn˘ (Acorus calamus), orobinec ‰irolist˘ (Typha latifolia), rákos obecn˘ (Phragmites aus-

Pro lokalitu je ZVÍ¤ENA v˘znaãná mandelinka dvacetiteãná (Chrysomela vigintipunctata), která v posledních desetiletích z ãeské pfiírody témûfi vymizela, ale od roku 1993 se místy pfiemnoÏuje. Charakteristick˘ je zde téÏ v˘skyt nûkter˘ch druhÛ dvoukfiídl˘ch (napfi. krouÏilky Platypalpus pseudofulvipes a mouchy Morellia simplex), a bohaté spektrum pobfieÏních druhÛ z ãeledí bahnomilkovit˘ch a lupicovit˘ch. V rybníku se soustfieìují k rozmnoÏování poãetné populace rosniãky zelené (Hyla arborea), ropuchy obecné (Bufo bufo) a skokana zeleného (Rana kl. esculenta) ãítající stovky jedincÛ. BûÏnû se zde vyskytuje uÏovka obojková (Natrix natrix). Rybník je vyuÏíVYUÎITÍ ván k velmi extenzivnímu chovu ryb. Území pfiírodní památky je pro vefiejnost pfiístupné po vefiejné cestû na hráz rybníka. BIBLIOGRAFIE

279

1 Rybník je z více neÏ poloviny zarostl˘ souvisl˘mi litorálními porosty, v nichÏ plo‰nû pfievládá spoleãenstvo s pfiesliãkou pofiíãní (as. Equisetetum fluviatilis).

TA 45

461

âeskobudûjovicko Pfiírodní památka

Îidova strouha

Les na svazích údolí potoka Îidova strouha v úseku od polní cesty Hodonice–Nuzice po ústí do LuÏnice, 0,8 km západnû aÏ 2,5 km severozápadnû od obce Hodonice, 2 km jiÏnû od Bechynû. Katastrální území: Hodonice u Bechynû (okres Tábor), Nuzice (okres âeské Budûjovice)


V˘mûra: 42,20 ha (21,20 ha okr. Tábor, 21,00 ha okr. âeské Budûjovice)

Vyhlá‰eno: 1988 (okres Tábor), 2001 (okres âeské Budûjovice)

Zafiíznuté kaÀonovité údolí se zaklesnut˘mi meandry, s vodou erodovan˘mi skalními stûnami, na skalách a hfibítcích fragmenty reliktních borÛ a teplomiln˘ch doubrav, místy na svazích zbytky ãern˘‰ov˘ch dubohabfiin a suÈov˘ch lesÛ s charakteristickou kvûtenou a druhovû poãetn˘mi populacemi avifauny a entomofauny. Horninové GEOLOGIE podloÏí tvofií muskovit-biotitická, tzv. bechyÀská ortorula (moldanubikum), niva potoka je vyplnûna fluviálními hlínami a hlinit˘mi písky (holocén). Skalní stûny úzce zafiíznutého údolí jsou v nárazov˘ch (konkávních) bfiezích vodním proudem hluboko erodované, takÏe místy tvofií pfievisy nad korytem potoka. V pÛdním pokryvu na mírnûj‰ích svazích pfievaÏuje kambizem typická, pfiecházející na kamenit˘ch hfibítcích ke skeletovité kambizemi typické kyselé a na skalnat˘ch v˘chozech k rankeru litickému aÏ litozemi. Na dnû údolí je místy vyvinut glej typick˘ (kambick˘). V pÛvodní vegeKVùTENA taci pfievaÏovaly dubohabfiiny (Carpinion), dnes nahrazené

1 V˘raznû zafiíznuté údolí potoka Îidova strouha s vodou erodovan˘mi skalními stûnami, na nichÏ jsou vyvinuta spoleãenstva skalních ‰tûrbin (Asplenion septentrionalis) a porosty mechÛ a li‰ejníkÛ. Na úpatí svahu vpravo je netypick˘ fragment ãern˘‰ové dubohabfiiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum).

462

TA 46

kulturními porosty s pfievahou borovice lesní (Pinus sylvestris) a smrku ztepilého (Picea abies). Na horních stupních skal a skalnat˘ch ostroÏnách jsou zachované pfiirozené porosty acidofilních reliktních borÛ (Dicrano-Pinetum), tvofiené zakrslou borovicí lesní s pfiímûsí dubu zimního (Quercus petraea). V chudém bylinném podrostu pfievaÏují kostfiava ovãí (Festuca ovina), vfies obecn˘ (Calluna vulgaris), metliãka kfiivolaká (Avenella flexuosa), chlupáãek obecn˘ (Pilosella officinarum) a roztrou‰enû se vyskytuje jalovec obecn˘ (Juniperus communis). Na obdobn˘ch stanovi‰tích s konvexním typem georeliéfu s jiÏní a jihozápadní orientací jsou zachovány nepfiíli‰ typické fragmenty acidofilních teplomiln˘ch doubrav (Quercion petraeae) s dubem zimním a borovicí, v nichÏ rostou tolita lékafiská (Vincetoxicum hirundinaria), zbûhovec lesní (Ajuga genevensis), fiefii‰niãník píseãn˘ (Cardaminopsis arenosa) a kokofiík vonn˘ (Polygonatum odoratum). Jen velmi sporadicky zÛstaly ve spodních ãástech svahÛ zachovány zbytky ochuzen˘ch ãern˘‰ov˘ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-Carpinetum) a suÈov˘ch hab-

1 rov˘ch javofiin (Aceri-Carpinetum) s lípou malolistou (Tilia cordata) a l. velkolistou (T. platyphyllos), dubem let-

ním (Quercus robur), javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a j. mléãem (A. platanoides) a s bûÏn˘mi druhy dubohabfiin

Okres Tábor

2

V minulosti byl ZVÍ¤ENA odtud uvádûn v˘skyt chránûného stfievlíka Carabus variolosus, také údaj o v˘skytu okáãe bûlopásného (Hipparchia alcyone), charakteristického druhu reliktních borÛ, je jiÏ pfies 30 let star˘. Îije tu pakomár Epoicocladius flavens, cizopasník larev jepic Ephemera vulgata a E. danica, jin˘ zde zji‰tûn˘ v˘znaãn˘ druh jepic je Pseudocentroptilum pennulatum. V bfiehov˘ch a doprovodn˘ch porostech potoka s pfievahou ol‰e lepkavé hnízdí mimo jiné stfiízlík obecn˘ (Troglodytes troglodytes), sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) a budníãek lesní (Phylloscopus sibilatrix). Îijí zde také skokan hnûd˘ (Rana temporaria), ropucha obecná (Bufo bufo), uÏovka obojková (Natrix natrix), hrabo‰ mokfiadní (Microtus agrestis) a rejsec vodní (Neomys fodiens). Ve smrãinách a smí‰en˘ch porostech s v˘chozy skal na svazích údolí hnízdí téÏ rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), ‰oupálek krátkoprst˘ (Certhia brachydactyla) a lindu‰ka lesní (Anthus trivialis). BûÏná je je‰tûrka obecná (Lacerta agilis), vzácná je zmije obecná (Vipera berus). Zbytky reliktLESNICTVÍ ních borÛ a teplomiln˘ch doubrav na skalnat˘ch stanovi‰tích jsou ponechány samovolnému v˘voji. V kulturních a polopfiirozen˘ch porostech se hospodafií jemn˘mi zpÛsoby s maloplo‰n˘mi obnovními prvky a s maximálním vyuÏitím pfiirozeného zmlazení vtrou‰en˘ch listnáãÛ a jedle.

v bylinném patru. Na konkávních svazích se nacházejí zbytky acidofilních metlicov˘ch jedlin (Deschampsio flexuosae-Abi-

etetum) s dominantní tfitinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea) v podrostu. V˘znamn˘m vegetaãním typem jsou spoleãenstva skalních ‰tûrbin silikátov˘ch substrátÛ (Androsacion vandelli) a suchomilná mechová a li‰ejníková spoleãenstva oslunûn˘ch skal s druhy rodÛ pupkovka (Umbilicaria), mapovník (Rhizocarpon), zoubkoãepka (Racomitrium), dûrkavka (Grimmia) a kroucenec (Tortula). Naopak na zastínû-

n˘ch skalách je bohatû vyvinuto vlhkomilné kapradinové a mechové spoleãenstvo (Hypno-Polypodietum) s hojn˘m osladiãem obecn˘m (Polypodium vulgare). V úzké nivû potoka je nesouvisle vyvinuta ptaãincová ol‰ina (Stellario-Alnetum glutinosae) s dymnivkou bobovitou (Corydalis intermedia), ãást nivy na náplavech porÛstají potoãní rákosiny (Chaerophyllo-Phalaridetum arundinaceae).

Údolí je turisticVYUÎITÍ ky velmi atraktivní, nivou potoka prochází trasa znaãené stezky. Zv˘‰ená náv‰tûvnost s sebou nese i negativní dÛsledky, zejména rozdûlávání ohÀÛ a tábofiení pod skalními pfievisy, vãetnû zanechávání odpadkÛ. BIBLIOGRAFIE 468, 706

129, 320,

2 Nesouvislé fragmenty ptaãincové ol‰iny (Stellario-Alnetum glutinosae) v úzké potoãní nivû. Na skalách roste reliktní bor (Dicrano-Pinetum).

TA 47

463

âeskobudûjovicko Pfiírodní park

âernická obora

Vyhlá‰en Okresním úfiadem v Tábofie v roce 1994 západnû od Sudomûfiic u Bechynû na plo‰e 25,5 km2. Zasahuje do správního území obcí Hlavatce, Hodûtín, Komárov, Mal‰ice, Skr˘chov u Mal‰ic, Sudomûfiice u Bechynû a Vlastibofi. Hranice pfiírodního parku pfiímo koresponduje s vymezením lesního komplexu âernické obory. Ochrana lesa za úãelem chovu a lovu zvûfie mûla v tomto území dlouhou tradici. âernická obora byla zaloÏena Petrem Vokem z RoÏmberka v roce 1586 a zru‰ena roku 1971. V nelesní enklávû v okolí zámeãku âernice byl vytvofien pfiírodnû krajináfisk˘ park se stalet˘mi exempláfii dubÛ, v nûmÏ se dnes provozuje golfové hfii‰tû. Na území pfiírodního parku se st˘kají geomorfologické celky TfieboÀské pánve a Táborské pahorkatiny. Severní ãást území tvofií plochá pahorkatina na pararulách jednotvárné skupiny moldanubika. K jihu se povrch velmi pozvolna svaÏuje do tektonicky podmínûné Borkovické pánve, vyplnûné senonsk˘mi a miocenními sedimenty. Nejvy‰‰ím místem jsou Îluté hory (515,9 m n. m.) v severní ãásti pfiírodního parku. Celé území je souãástí chránûné oblasti pfiirozené akumulace vod (CHOPAV) TfieboÀská pánev. Potenciální vegetací jsou na vût‰inû plochy acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion),

1 1 Pfiírodnû krajináfisk˘ park v nelesní enklávû v okolí zámeãku âernice se stalet˘mi exempláfii dubÛ. V souãasnosti je zde provozováno golfové hfii‰tû.

464

TA 48

naprostá vût‰ina dne‰ních porostÛ jsou v‰ak jehliãnaté kultury s pfievahou smrku a borovice. Pozornost zasluhují staré exempláfie dubÛ, které byly v minulosti vysazovány podél cest i v lesních porostech. Pestrost ekosystémÛ v jinak monotónním lesnatém území zvy‰ují rybníky na BechyÀském potoce pfii v˘chodní hranici pfiírodního parku s porosty rákosin a vysok˘ch ostfiic a s pfiilehl˘mi vlhk˘mi loukami svazu Molinion. V centrální ãásti pfiírodního parku se nachází stejnojmenná pfiírodní památka, vyhlá‰ená roku 1933, kde jsou pfiedmûtem ochrany zbytky pfiirozen˘ch smí‰en˘ch porostÛ dubohabfiin (Melampyro nemorosi-Carpinetum) a acidofilních bikov˘ch doubrav (Luzulo albidae-Quercetum). Staré smí‰ené porosty PP âernická obora a jejího bezprostfiedního okolí jsou bohat˘m souborem biotopÛ pro fiadu druhÛ hmyzu. Îije zde napfi. ohroÏen˘ stfievlík Carabus scheidleri, kovafiík Cardiophorus ruficollis, krasci Chrysobothris affinis, Agrilus biguttatus a dal‰í. Alpsk˘m prvkem je zavalitka Meoneura atoma, nenápadn˘ hmyz z fiádu dvoukfiídl˘ch. V lesních porostech jsou dobré podmínky i pro mnoho druhÛ obratlovcÛ, vázan˘ch na lesní biotopy. Mimo jiné zde Ïijí Ïluna ‰edá (Picus canus), Ï. zelená (P. viridis), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), dlask tlustozob˘ (Coccothraustes coccothraustes), ãáp ãern˘ (Ciconia nigra) a je zde obãas pozorován los evropsk˘ (Alces alces).

Okres Tábor

Pfiírodní park

Jistebnická vrchovina

Vyhlá‰en Okresním úfiadem v Tábofie v roce 1994 v návaznosti na stejnojmenn˘ pfiírodní park v okrese Bene‰ov. Má plochu 72,7 km2. LeÏí na severozápadû okresu pfii hranici s okresy Písek a Bene‰ov ve správním území obcí Borotín, Jistebnice a Nadûjkov, které jsou téÏ pfiirozen˘mi stfiedisky osídlení. Jistebnická vrchovina je souãástí Vla‰imské pahorkatiny. Je tvofiena pfieváÏnû granitoidy stfiedoãeského plutonu, v nichÏ pfievaÏuje porfyrick˘ durbachit typu âertova bfiemene, ve v˘chodní ãásti probíhá úzk˘ pruh granodioritu sedleckého typu a na v˘chodním okraji leÏí pestrá votická skupina moldanubika. âlenit˘ georeliéf stoupá od jihu k severu k tzv. Cunkovskému hfibetu, jehoÏ nejvy‰‰ími body jsou Javorová skála (722,6 m n. m.) a âertovo bfiemeno (713,6 m n. m.), odkud vrchovina spadá strm˘m zlomov˘m svahem k severu do Sedlecké kotliny. Pfiírodní park byl zfiízen na ochranu ãlenité kopcovité krajiny s pestrou mozaikou polí, luk a lesíkÛ, s mnoÏstvím vodních ploch a men‰ích tokÛ. Sídelní strukturu tvofií pomûrnû hustá síÈ drobn˘ch vesnic, osad a roztrou‰en˘ch samot. V˘chodnû od obce Borotín se na plochém hfibetu chránûném ze tfií stran rybníkem nachází malebná zfiícenina stfiedovûkého hradu Borotín. Oblast je odvodÀována do LuÏnice prostfiednictvím Smutné a Ko‰ínského potoka a severní svahy Cunkovského hfibetu prostfiednictvím Sedleckého potoka a jeho pfiítokÛ do Vltavy. Potenciální vegetací jsou pfiedev‰ím acidofilní buãiny (Luzulo-Fagion), na svazích nejvy‰‰ích hfibetÛ kvûtnaté lipové buãiny (Tilio cordatae-Fagetum), av‰ak porosty alespoÀ ãásteãnû pfiirozeného sloÏení

jsou dnes velmi vzácné a tvofií jen plo‰nû nepatrné a netypické fragmenty. Z botanického hlediska jsou zajímavá zejména stanovi‰tû vlhk˘ch luk a okolí rybníkÛ, kde najdeme i vzácnûj‰í druhy jako prstnatec májov˘ (Dactylorhiza majalis), vemeník dvoulist˘ (Platanthera bifolia) a vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata). Na luãních prameni‰tích lze nalézt silnû ohroÏenou rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotundifolia) a jednu z mála zbyl˘ch ãesk˘ch lokalit zde má kriticky ohroÏen˘ bûlorozchodník huÀat˘ (Oreosedum villosum). V lesích se na vhodn˘ch vlhk˘ch a inverzních stanovi‰tích na severním okraji jihoãeské ãásti svého areálu roztrou‰enû vyskytuje dfiípatka horská (Soldanella montana). Botanicky v˘znamné lokality pfiírodního parku jsou NPP Stroãov a PP Zeman. Pestrost biotopÛ spolu s malou hustotou osídlení jsou hlavními pfiedpoklady prosperity mnoha druhÛ ÏivoãichÛ vãetnû vzácn˘ch a ménû roz‰ífien˘ch. Îije tu napfi. ãáp ãern˘ (Ciconia nigra), luÀák ãerven˘ (Milvus milvus) a obãas je pozorován los evropsk˘ (Alces alces), z bûÏn˘ch druhÛ otevfiené krajiny je moÏno jmenovat pûnici pokfiovní (Sylvia curruca), cvrãilku fiíãní (Locustella luscinioides) a mnohé dal‰í. Desítky rybníkÛ na celém území pfiírodního parku poskytují vhodné biotopy fiadû druhÛ obojÏivelníkÛ, mimo jiné rosniãce zelené (Hyla arborea), a ptákÛ, napfi. ãírce modré (Anas querquedula), volavce popelavé (Ardea cinerea) a dal‰ím. Pfiírodní park je vyváÏenou krajinou, vzniklou dlouhodob˘m tradiãním hospodafiením, kde není pfiírodní prostfiedí v˘raznû naru‰ováno lidskou ãinností, neboÈ hlavní aktivitou zde zÛstává extenzivní zemûdûlství.

2 1 Zfiícenina stfiedovûkého hradu Borotín leÏí na plochém hfibetu, chránûném ze tfií stran vodní plochou rybníka. V pozadí obec Borotín.

1

2 Krajina v nejv˘‰e poloÏené ãásti Jistebnické vrchoviny u osady Cunkov. Na obzoru televizní vysílaã na Javorové skále (722,6 m n. m.).

TA 49

465


Kukle

Zfiízen vyhlá‰kou Okresního úfiadu v Tábofie v roce 1994 na levém bfiehu LuÏnice, severov˘chodnû od Bechynû na plo‰e 11,2 km2. Zasahuje do správního území obcí âern˘‰ovice, Dobronice u Bechynû a Mal‰ice. Území pfiírodního parku tvofií ãlenitá pahorkatina v povodí LuÏnice, budovaná pararulami jednotvárné skupiny moldanubika s mal˘m v˘bûÏkem bechyÀské ortoruly v jiÏní ãásti. St˘ká se zde Sobûslavská a BechyÀská pahorkatina, jejichÏ povrch je rozãlenûn hluboce zafiíznut˘mi údolími levostrann˘ch pfiítokÛ LuÏnice. Nejvût‰ím tokem je Tfiebelick˘ potok, kter˘ tvofií osu území v˘chodo-západního smûru. Svahy fiíãního i potoãních údolí jsou z geomorfologického i floristického hlediska nejv˘znamnûj‰ím fenoménem. Nejvy‰‰ím bodem je kóta 527,7 m n. m. ve v˘chodní ãásti jeho území. Pfiírodní park je vymezen komplexem lesÛ Kukle a Potálov. V lesích bukodubového a dubobukového vegetaãního stupnû dnes pfievaÏují jehliãnany s pfiímûsí dubu a buku. Potenciální vegetací jsou na vût‰inû plochy acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion), na nejvy‰‰ích hfibetech acidofilní buãiny (Luzulo-Fagion) a na svazích v dosahu LuÏnice dubohabfiiny (Carpinion). Podíl listnat˘ch

1 1 Pfiírodní park leÏí na levém bfiehu fieky LuÏnice (v pravé ãásti snímku). Svahy fiíãního údolí i hluboce zafiíznut˘ch pfiítokÛ tvofií v˘znamn˘ fenomén celého území. ¤etûzov˘ most u Stádlece, pfienesen˘ sem z dnes zatopeného údolí Vltavy u âervené, je technickou památkou.

466

TA 50

dfievin v dne‰ních porostech se zvy‰uje zejména na svazích potoãních údolí, kde v druhovû pestr˘ch spoleãenstvech zbyl˘ch fragmentÛ ãern˘‰ov˘ch dubohabfiin (Melampyro nemorosi-Carpinetum) rostou napfi. vraní oko ãtyfilisté (Paris quadrifolia), jaterník trojlaloãn˘ (Hepatica nobilis), kru‰tík ‰irolist˘ (Epipactis helleborine) a dal‰í. OhroÏená dfiípatka horská (Soldanella montana) zde roste na severním okraji jihoãeské ãásti areálu. Prstnatec májov˘ (Dactylorhiza majalis), také ohroÏen˘ druh, najdeme na vlhk˘ch loukách. Území pfiírodního parku je také bohatou mykologickou lokalitou. Lesní celek je domovem fiady chránûn˘ch druhÛ ÏivoãichÛ. V posledních letech je zde doloÏen v˘r velk˘ (Bubo bubo), krkavec velk˘ (Corvus corax) a ãáp ãern˘ (Ciconia nigra). Z technicko-historického hlediska zasluhuje pozornost Stádleck˘ most pfies LuÏnici pfii severním okraji pfiírodního parku. Byl v letech 1847–1848 postaven pÛvodnû u Podolí na Vltavû na Písecku, na dne‰ní místo byl pfienesen teprve po vybudování Orlické pfiehrady a v roce 1975 byl uveden do provozu. Jako jedin˘ dochovan˘ fietûzov˘ most v âechách je vyhlá‰en technickou památkou.

Okres Tábor Pfiírodní park

Plziny

Vyhlá‰en Okresním úfiadem v Tábofie v roce 1994 ve správním území mûsta Bechynû a obce Radûtice pfii západní hranici okresu na plo‰e 9,9 km2. Území pfiírodního parku je souãástí BechyÀské pahorkatiny, tvofiené v této ãásti horninami pestré skupiny moldanubika s hojn˘mi vloÏkami kvarcitu a intruzemi leukokratní Ïilné Ïuly. Eroznû denudaãní georeliéf, rozãlenûn˘ zafiíznut˘mi údolími potokÛ, dosahuje nejvût‰í nadmofiské v˘‰ky kótou 489,2 m v severní ãásti území. Plzinsk˘ a Bílínsk˘ (Borovansk˘ potok) a jejich pfiítoky odvodÀují území pfiírodního parku do LuÏnice. Hlavním motivem vyhlá‰ení pfiírodního parku je ochrana celistvého lesního komplexu, nacházejícího se pfieváÏnû v dubobukovém lesním vegetaãním stupni, v nûmÏ aktuálnû pfievládají jehliãnaté kultury a pomûrnû znaãn˘ podíl zaujímá i smí‰en˘

les s pfiímûsí dubu a buku. Potenciální vegetací jsou acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion). Ve flófie i faunû zcela pfievládají druhy vázané na lesní ekosystémy. Ze zajímavûj‰ích rostlinn˘ch druhÛ rostou pfii okrajích cest a pfiíkopÛ napfi. kru‰tík ‰irolist˘ (Epipactis helleborine) a hru‰tiãka men‰í (Pyrola minor), místy na inverzních stanovi‰tích i chránûná dfiípatka horská (Soldanella montana). Hojné jsou jinde vzácné druhy denních mot˘lÛ – batolec duhov˘ (Apatura iris) a b. ãerven˘ (A. ilia). Dobré podmínky ke hnízdûní tu nachází fiada dravcÛ, zejména kánû lesní (Buteo buteo), jestfiáb lesní (Accipiter gentilis), moták pilich (Circus cyaneus), dále v˘r velk˘ (Bubo bubo) a krkavec velk˘ (Corvus corax). Souvisle zalesnûné území leÏící stranou od vût‰ích sídel je také bohatou mysliveckou honitbou, kde Ïijí poãetné populace jelení a ãerné zvûfie i muflonÛ.

1 1 Potenciální vegetací na vût‰inû plochy v území jsou acidofilní doubravy. V souãasn˘ch jehliãnat˘ch porostech se listnaté dfieviny, zejména duby, uplatÀují nejvíce pfii okrajích porostÛ. Na snímku jihozápadní okraj pfiírodního parku u DraÏíãe.

TA 51

467


Polánka

Vyhlá‰en Okresním úfiadem v Tábofie v roce 1994 v severov˘chodní ãásti okresu severnû od Ch˘nova na plo‰e 16,2 km2. Zasahuje do správních území obcí Bradáãov, Dolní Hofiice, Pohnánec, Pohnání, Ratibofiské Hory, Rodná a Vodice. Území pfiírodního parku je souãástí geomorfologického celku Kfieme‰nická vrchovina, v této ãásti tvofiené svory a svorov˘mi rulami ch˘novské fly‰oidní skupiny moldanubika. Jihozápadní ãást území tvofií Dubské vrchy, které v˘razn˘mi zlomov˘mi svahy spadají na jih do Ch˘novské kotliny a na severozápadû do Blanické brázdy, severov˘chodní ãást je souãástí ploché Cetorazské pahorkatiny. Nejvy‰‰ím bodem je vrch Batkovy (721,1 m n. m.), na jehoÏ severním svahu pramení fieka Blanice. Jádrem pfiírodního parku jsou lesní komplexy Batkovy a Domamy‰lsk˘ les. V jihozápadní ãlenité ãásti území mezi Pohnáncem a Chotãinami je v˘znamn˘m krajinn˘m fenoménem síÈ polních cest mezi zemûdûlsk˘mi pozemky s doprovodnou alejovou v˘sadbou tvofienou javorem, jasanem, dubem a vtrou‰enou tfie‰ní. V lesních porostech bukového a jedlobukového vegetaãního stupnû pfievaÏuje smrk s borovicí, pfiimí‰eny jsou listnaté dfieviny buk, lípa, bfiíza a javor.

Potenciální vegetací jsou pfiedev‰ím acidofilní bikové buãiny (Luzulo-Fagion), které se v‰ak v pfiirozené podobû prakticky nedochovaly. K zajímavûj‰ím lesním rostlinn˘m druhÛm patfií napfi. plavuník zplo‰tûl˘ (Diphasiastrum complanatum), bukovinec osladiãovit˘ (Phegopteris connectilis), ostfiice lesní (Carex sylvatica), pry‰ec sladk˘ (Tithymalus dulcis), rozrazil horsk˘ (Veronica montana), Ïebrovice rÛznolistá (Blechnum spicant) a dfiípatka horská (Soldanella montana), která se zde nachází na severním okraji jihoãeské ãásti svého areálu. Také ve faunû pfiírodního parku pfievládají druhy vázané na lesní biotopy, mezi nimi také druhy chránûné, napfi. v˘r velk˘ (Bubo bubo), krkavec velk˘ (Corvus corax), jestfiáb lesní (Accipiter gentilis) a je‰tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara). Krajinn˘ ráz území pfiírodního parku je urãován ãlenit˘m georeliéfem terénu, zejména v jeho jiÏní a jihozápadní ãásti, a souvisl˘mi lesními komplexy. V minulosti zaloÏené liniové v˘sadby podél cest mají vysokou krajináfiskou hodnotu a v˘raznû rozãleÀují pohledové horizonty. Vliv lidské ãinnosti je sice zfiejm˘ ve zmûnûné druhové skladbû lesa, av‰ak dal‰ích v˘razn˘ch nevhodn˘ch aktivit je území pfiírodního parku zatím u‰etfieno, vãetnû intravilánu obce Hartvíkov, jeÏ je jeho souãástí.

1 1 Souãástí pfiírodního parku je i obec Hartvíkov. V pozadí je okraj souvisl˘ch lesních komplexÛ, pokr˘vajících vût‰inu plochy území. 2 Jihozápadní ãást pfiírodního parku se zbytkem listnat˘ch porostÛ v pfievaÏujícím komplexu jehliãnat˘ch kultur. Pohled od obce Chotãiny smûrem k severu.

468

TA 52

2

Okres Tábor Pfiírodní park

Turoveck˘ les

Vyhlá‰en Okresním úfiadem v Tábofie v roce 1994 v˘chodnû od Sezimova Ústí na plo‰e 20,3 km2. Zasahuje do správního území mûst Planá nad LuÏnicí a Sezimovo Ústí a obcí Dlouhá Lhota, Ko‰ice, Radenín a Turovec. Území pfiírodního parku leÏí na hranici geomorfologick˘ch celkÛ Táborská pahorkatina a Kfieme‰nická vrchovina. Povrch tvofií plochá pahorkatina v povodí LuÏnice se slabû rozãlenûn˘m eroznû denudaãním georeliéfem, kter˘ mírnû stoupá od severozápadu k jihov˘chodu. PfieváÏná ãást území pfiírodního parku leÏí v Turovecké pánvi permokarbonského stáfií. Její v˘plÀ tvofií pfieváÏnû spodnopermské aÏ 300 m mocné uloÏeniny, v nichÏ pfievaÏují souvrství ãervenohnûd˘ch pískovcÛ a arkóz s polohami slídnat˘ch jílÛ, pfiekryté terciérními sedimenty. Malá jihov˘chodní ãást zasahuje na horniny fly‰oidní skupiny moldanubika (ch˘novské svory a svorové ruly). Území je témûfi souvisle zalesnûno s v˘jimkou severozápadní ãásti, kde vût‰í plochy zaujímají rybníky na Bûlé (Hrobském potoce) a jejích pfiítocích. PfievaÏující potenciální vegetací jsou acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion), jejichÏ porosty se v‰ak v pfiirozené podobû v území nezachovaly. PÛvodní vegetací ploch˘ch údolí nûkolika potokÛ byly stfiemchové doubravy a ol‰iny, zachované ve fragmentech jako úzké pruhy jejich bfiehov˘ch po-

rostÛ. Dne‰ní lesní porosty jsou pfieváÏnû jehliãnaté, s pfievahou smrku a borovice a s men‰í pfiímûsí dubu a vtrou‰enou ol‰í na podmáãen˘ch stanovi‰tích. V nezalesnûn˘ch nivách potokÛ a v okolí rybníkÛ Turoveck˘, Neãisto, Luãní, Star˘ Kravín a Jezero se nacházejí vlhké a podmáãené louky svazÛ Molinion a Calthion, v nichÏ rostou napfi. i chránûné a ohroÏené druhy kosatec sibifisk˘ (Iris sibirica), prstnatec májov˘ (Dactylorhiza majalis), bledule jarní (Leucojum vernum) a upolín nejvy‰‰í (Trollius altissimus). Na hrázi rybníka Luãní je vyhlá‰eno chránûné území NPP Luãní, v nûmÏ je hlavním pfiedmûtem ochrany v˘skyt vzácn˘ch druhÛ hub. Také fauna rybníkÛ a okolních stanovi‰È je bohatá. Hnízdí zde moudivláãek luÏní (Remiz pendulinus), ledÀáãek fiíãní (Alcedo atthis), chfiástal vodní (Rallus aquaticus), Ïije tu rosniãka zelená (Hyla arborea), je‰tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara) i velmi ohroÏená zmije obecná (Vipera berus). U rybníka Neãisto jsou hojné hnízdní kupy chránûného lesního mravence Formica polyctena. Pfiírodní park byl zfiízen k ochranû území s rozsáhl˘m lesním komplexem a soustavou rybníkÛ v tûsné blízkosti silnû urbanizovan˘ch území Plané nad LuÏnicí, Sezimova Ústí a Tábora. Poskytuje tedy také snadno dostupné rekreaãní zázemí pro obyvatele této sídelní aglomerace.

2 1 Vlhké a ra‰elinné louky v nivû potoka StruÏka v jihov˘chodní ãásti pfiírodního parku v˘chodnû od silnice Dlouhá Lhota – Turovec.

1

2 Litorální porosty ve v˘topû rybníka Neãisto v severozápadní ãásti pfiírodního parku.

TA 53

469

âeskobudûjovicko âERNICKÁ OBORA

STR.

433

26 07 1995

LUâNÍ

STR.

452

17 04 1988

OSTROV MARKÉTA

STR.

456

26 07 1995

470

TA 54

Okres Tábor Památné stromy 1. Dub letní, k .ú. Bechynû, p. ã. 1673/1, skupina 2 dubÛ na okraji lesního pozemku nad prav˘m bfiehem LuÏnice severozápadnû od osady Hutû, severov˘chodnû od Bechynû. O: 361 a 373 cm, Vs: 28 m, S: 200 let. 2. Dub letní a javor klen, k. ú. Bûleã u Mladé VoÏice, p. ã. 1652, stromofiadí 5 dubÛ a 7 javorÛ na severní stranû cesty Mladá VoÏice – ·elmberk, severov˘chodnû od Mladé VoÏice. O: 200 – 380 cm, Vs: 18 – 20 m, S: 150 – 200 let. 3. Dub letní, k. ú. Budislav, p. ã. 781/1, u silnice Budislav – HlavÀov, 600 m severnû od obce Budislav. O: 443 cm, Vs: 26 m, S: 250 let. 4. Lípa malolistá, k. ú. Dírná, p. ã. 55/1, solitér v zámecké zahradû u zámku. O: 650 cm, Vs: 31 m, S: 350 let. 5. Lípa malolistá, k. ú. Hlasivo, p. ã. 230/2, na hfibitovû v Hlasivu. O: 385 cm, Vs: 24 m, S: 200 let. 6. Dub letní a jasan ztepil˘, k. ú. Chotoviny, p. ã. 265/15, stromofiadí tvofiené 7 duby a 2 jasany u kfiiÏovatky silnic Chotoviny – Sedleãko – Hlasivo na severov˘chodním okraji obce Chotoviny. O: 250 – 510 cm, Vs: 20 – 23 m, S: 150 – 300 let. 7. Lípa malolistá, k. ú. Janov u Mladé VoÏice, p. ã. 25, v osadû Dolní Kouty u ã. p. 4 na mezi u pole. O: 360 cm, Vs: 25 m, S: 200 let. 8. Lípa malolistá, k. ú. Jistebnice, p. ã. 1870, u kapliãky pfii silnici Jistebnice – Starcova Lhota v severní ãásti obce Jistebnice. O: 570 cm, Vs: 26 m, S: 300 let. 9. Lípa velkolistá, k. ú. Jistebnice, p. ã. 209, v zahradû u domu ã. p. 81 v centru obce. O: 495 cm, Vs: 31 m, S: pfies 250 let. 10. Dub letní, k. ú. Kladruby, p. ã. 7, na zahradû u domu ã. p. 81, na jihov˘chodním okraji obce Kladruby. O: 535 cm, Vs: 18 m, S: 300 let. 11. Dub letní, k. ú. Ko‰ice u Sobûslavi, p. ã. 569/1, 568, stromofiadí 7 dubÛ na hrázi Boreckého rybníka u hájenky Borek, severnû od obce Ko‰ice. O: 470 aÏ 707 cm, Vs: 21– 26 m, S: 250 – 350 let. 12. Lípa malolistá, k. ú. Krchova Lomná, p. ã. 689/1, zmlazen˘ trojkmenn˘ jedinec u Ústûjovské kapliãky, 1,5 km jihov˘chodnû od Mladé VoÏice. O: 230 cm, Vs: 10 m, S: 300 let. 13. Lípa malolistá a lípa velkolistá, k. ú Lejãkov, p. ã. 18/2, skupina 2 lip malolist˘ch a 2 lip velkolist˘ch u kapliãky na jiÏním okraji osady Lejãkov, u silnice Ch˘nov – Pelhfiimov. O: 195 – 400 cm, Vs: 29 m, S: 100 – 200 let. 14. Jilm horsk˘, k. ú. MaÏice, p. ã. 962/6, v obci na návsi pfied ã. p. 59. O: 332 cm, Vs: 26 m, S: 150 let. 15. Lípa velkolistá, k. ú. Nemy‰l, p. ã. 39, na nádvofií zámeãku vlevo od vjezdu. O: 580 cm, Vs: 20 m, S: 300 let. 16. Dub letní, k. ú. Opafiany, p. ã. 218/3, v postranní uliãce u ‰koly pfied domem ã. p. 111 uprostfied obce. O: 489 cm, Vs: 20 m, S: 250 let. 17. Dub letní, k. ú. Orlov u Jistebnice, p. ã. 710, 500 m severozápadnû od osady Nehonín pod kamennou mezí. O: 432 cm, Vs: 29 m, S: 200 let. 18. Lípa velkolistá, k. ú. Orlov u Jistebnice, p. ã. 672, torzo stromu obrostlé v˘mladky na severozápadním okraji osady Nehonín v sousedství zemûdûlského areálu. O: 730 cm, Vs: 25 m, S: 350 let. 19. Dub letní, k. ú. Pikov, p. ã. 77, skupina 2 dubÛ v osadû Chomoutova Lhota. O: 370 a 505 cm, Vs: 27 a 31 m, S: 150 – 250 let. 20. Javor klen, k. ú. Pikov, p. ã. 961, skupina 2 javorÛ na severozápadním okraji osady Pej‰ova Lhota, za humny zemûdûlské usedlosti. O: 522 a 500 cm, Vs: 27 a 28 m, S: 250 let. 21. Dub letní, k. ú. Planá nad LuÏnicí, p. ã. 1313, v louce na okraji lesního porostu „Na BarhoÀáku“ na levém bfiehu LuÏnice. O: 544 cm, Vs: 25 m, S: 300 let. 22. Dub letní, k. ú. Planá nad LuÏnicí, p. ã. 3218, na hrázi Strkovského rybníka na jihov˘chodním okraji mûsta. O: 471 cm, Vs: 27 m, S: 250 let.

1

2

1

Jilm horsk˘ v MaÏicích, na návsi v obci pfied ã.p. 59.

2

Dva mohutné javory kleny na severozápadním okraji osady Pej‰ova Lhota.

TA 55

471

âeskobudûjovicko 23. Dub letní a lípa malolistá, k. ú. Planá nad LuÏnicí, p. ã. 2005/1, skupina 3 lip a 1 dubu v parku zámeãku Strkov na jihov˘chodním okraji mûsta. O: 331– 456 cm, Vs: 22 m, S: 150 – 250 let. 24. Lípa velkolistá, k. ú. Roudná nad LuÏnicí, p. ã. 474/3, na návsi osady Janov, jihov˘chodnû od obce Roudná. O: 374 cm, Vs: 31 m, S: 180 let. 25. Jasan ztepil˘, k. ú. Sezimovo Ústí, p. ã. 184/7, na námûstí Tomá‰e Bati. O: 285 cm, Vs: 27 m, S: 100 let. 26. Lípa malolistá, k. ú. Sezimovo Ústí, p. ã. 261, u hájovny Nechyba v˘chodnû od Sezimova Ústí. O: 500 cm, Vs: 26 m, S: 250 let. 27. Dub letní, pyramidální forma, k. ú. Smilovy Hory, p. ã. 61/1, areál b˘valého velkostatku v osadû Obrátice, 1 km jihov˘chodnû od obce Smilovy Hory. O: 230 cm, Vs: 16 m, S: 100 let. 28. Lípa malolistá, k. ú. Sudomûfiice u Bechynû, p. ã. 703, dominantní prvek v centrální ãásti obce. O: 337 cm, Vs: 20 m, S: 200 let. 29. Lípa malolistá, k. ú. Tábor, p. ã. 1159, oboustranná alej 77 lip podél cesty z Tábora do Klokot, stromofiadí je soubûÏné se 14 zastaveními kfiíÏové cesty. O: 110 – 360 cm, Vs: 21 m, S: star‰í stromy v aleji jsou v roce 2000 staré 164 let. 30. Lípa velkolistá, k. ú. Tábor, p. ã. 610/2, u hradební zdi v západní ãásti mûsta. O: 370 cm, Vs: 28 m, S: 200 let. 31. Lípa velkolistá, k. ú. Tábor, p. ã. 3368, na zahradû u domu ã. p. 464 nad prav˘m bfiehem LuÏnice, pod Ïelezniãní tratí Tábor–Bechynû. O: 270 cm, Vs: 20 m, S: 150 let. 32. Dub letní, k. ú. Turovec, p. ã. 63, v louce na severní stranû silnice Ch˘nov – Planá nad LuÏnicí, 300 m jihozápadnû od obce Turovec. O: 618 cm, Vs: 23 m, S: 350 let. 33. Lípa malolistá, k. ú. Velk˘ JeÏov, p. ã. 92/1, zmlazené torzo na zahradû domu ã. p. 31 v osadû Velk˘ JeÏov. O: 437 cm, Vs: 10 m, S: 250 let. 34. Lípa velkolistá, k. ú. Vlásenice u Makova, p. ã. 30, na dvofie usedlosti u ã. p. 29 v centru osady Vlásenice, strom uvádûn jako památn˘ jiÏ J. E. Chadtem-·evûtínsk˘m v roce 1910. O: 860 cm, Vs: 26 m, S: 450 let. 35. Jilm horsk˘, k. ú. Vlastibofi u Sobûslavi, p. ã. 212, na pozemku za domem ã. p. 34 na severní stranû obce. O: 305 cm, Vs: 28 m, S: 150 let. 36. Buk lesní ãervenolist˘ a dub letní, k. ú. Vodice u Tábora, p. ã. 78, 79/1, 592/1, solitérní buk a 2 skupiny dubÛ po 4 exempláfiích v severozápadní ãásti obce Vodice. O: 250 – 405 cm, Vs: 24 – 28 m, S: 150 – 250 let.

3

4

3 Dub letní, na louce na severní stranû silnice Ch˘nov – Planá nad LuÏnicí, 300 m jihozápadnû od obce Turovec. 4

Lípa velkolistá na dvofie usedlosti u ã.p. 29 v centru osady Vlásenice u Makova. Strom je uvádûn jako památn˘ jiÏ v roce 1910 J. E. Chadtem-·evûtínsk˘m.

472

TA 56

pokryvem je organozem (karr, moss), v jiïní odtûïené ãásti obnaïená a pomalu mineralizující

Recommend Documents