Pojištění pro případ smrti a hypotéční úvěry

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Pojištění pro případ smrti a hypotéční úvěry Diplomová práce

Autor:

Veronika Paulová Pojišťovnictví

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Alois Rous, CSc.

Duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Strakonicích, dne 15. dubna 2011

Veronika Paulová

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu diplomové práce ing. Aloisi Rousovi, CSc. za jeho odbornou pomoc, připomínky a rady při vypracovávání mé diplomové práce. Dále chci poděkovat všem, kteří se na vypracování práce podíleli a podporovali mě.

Ve Strakonicích, dne 15. dubna 2011

Veronika Paulová

Anotace Práce se zabývá vztahy pojištění a úvěrů, jejich rozdělením a vzájemnými vztahy včetně popisu a charakterizování následku neplnění povinností při splácení úvěrů. Zabývá se rovněţ úvahami nad poměrem úvěrů a následků nesplácení, moţnostmi překrytí následků nesplácení úvěrů různými formami pojištění včetně pojištění pro případ smrti.

Annotation The diploma thesis is engaged in relations between insurance and credits, their classification and mutual relations including description and characteristic of the resulf of default in duty to pay credits. It is also engaged in the consideration about relation between credits and consequences of nonpayment, possibilities of the consequences of credit nonpayment covering by various forms of insurance including the insurance in case of death.

Klíčová slova Hypotéční úvěr, Úvěrový dluţník, Pojistná smlouva, Pojistník, Pojištěný

Keywords Mortgage Loan, Credit debtor, Insurance contract, Policyholder, Insured

Obsah 1. ÚVĚRY ............................................................................................................................. 7 1.1 Vymezení pojmu hypotéční úvěr .............................................................................................................. 7 1.2 Vývoj hypotéčního úvěru .......................................................................................................................... 7 1.3 Druhy hypotéčního úvěru ....................................................................................................................... 16 1.4 Pouţití hypotéčního úvěru ...................................................................................................................... 18 1.5 Výše hypotéčního úvěru .......................................................................................................................... 18 1.6 Zajištění hypotéčního úvěru ................................................................................................................... 19 1.7 Doba splatnosti hypotéčních úvěrů ........................................................................................................ 22 1.8 Proces získání hypotéčních úvěrů .......................................................................................................... 24 1.9 Čerpání a splacení hypotéčního úvěru ................................................................................................... 26

2. POJIŠTĚNÍ .................................................................................................................... 27 2.1 Účastníci pojistného trhu ........................................................................................................................ 34 2.2 Pojistný produkt, pojistná smlouva a pojistné podmínky .................................................................... 35 2.3 Rozdělení pojištění................................................................................................................................... 41

3. SNÍŢENÍ RIZIK SPOJENÝCH S VYUŢITÍM HYPOTÉČNÍHO ÚVĚRU PROSTŘEDNICTVÍM RIZIKOVÉHO ŢIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ ........................... 54 4. DOPADY A POSTIHY PŘI NEPLNĚNÍ ÚVĚROVÝCH ZÁVAZKŮ NA ÚVĚROVÉHO DLUŢNÍKA ............................................................................................ 58 5. POHLED NA PROBLEMATIKU HYPOTÉK Z HLEDISKA EXEKUCÍ ............. 66 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 69 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ............................................................................. 70 PŘÍLOHY .......................................................................................................................... 72

-5-

Úvod V ţivotě moderního člověka, ţijícího v konzumní společnosti 21. století hraje moţnost opatřit si vše, co technická společnost nabízí, ihned a ihned vyuţívat všechny nabídky jak si vylepšit, zjednodušit, usnadnit ţivot, velkou roli. Ne vţdy však na všechno, co by člověk chtěl, stačí jeho finanční moţnosti. To pak napraví moţnost finance si půjčit, získat úvěr. Jsou situace, kdy peníze, nějaký víceméně velký kapitál potřebuje kaţdý a nemá jít jen o základní nebo nadstandardní věci, člověk se dostane do různých sloţitých ţivotních situací, kde finanční hotovost je nutností pro překlenutí nějakého váţného problému ať s bydlením, s následky např. ţivelné pohromy nebo nějaké ţivotní situace své nebo své rodiny, např. zdravotní. V takovém případě se nabízí moţnost peníze si půjčit. Finanční instituce, působící na našem trhu, nabízí mnoho moţností, jak tyto situace zvládat. Na druhé straně i ten, kdo peníze půjčuje, potřebuje mít jistotu, ţe je zase dostane zpět. Úvěry se proto různě zajišťují, věřitel si můţe vybrat mezi řadou právních nástrojů zajištění své pohledávky, mezi jinými můţe uplatnit mimo jiné i poţadavek, aby byl dluţník pojištěn a případné pojistné aby bylo vinkulováno ve prospěch věřitele. Tento poţadavek uplatňují hlavně stavební spořitelny v případě poskytování překlenovacích úvěrů, ale i banky při poskytování půjček v řádech nad statisíce. Ţivotní pojištění pak v případě smrti dluţníka nepřipadne jiné osobě, ale právě věřiteli. V současné době je trend zadluţování jakýmsi moderním ţivotním standardem, kdy si lidé nepřipouštějí dopady náhlé změny ţivotní situace, kdy si často ani nepřipouštějí následky změny ţivotního postavení na sebe a svou rodinu a půjčují si překotně jednu půjčku za druhou, často od neznámých subjektů, nebo subjektů na finančním trhu značně neseriozních, kdy úroky a další různé poplatky dluţníka hned od začátku uvádějí do postavení, kdy v případě neplnění smlouvy jej zničí a to bez ohledu na pojištění. Příznačné pro tyto instituce je, ţe ani ţádné zajištění formou pojištění nepoţadují, mají jiné způsoby, často protiprávní, jak dluţníka přimět k úhradě dluhu. V současné době v horizontu posledních pěti let Češi bohatnou, ale taky jak rychle bohatnou, tak rychle nebo ještě rychleji se zadluţují. Oproti ostatním zemím EU však stále dosahují dluhy v ČR spíše niţších stupňů neţ v Americe nebo třeba v Pobaltí.

-6-

1. Úvěry Největší podíl na zadluţenosti mají hypotéční úvěry. Nastupují silné populační ročníky tzv. Husákových dětí, které chtějí bydlet na současné úrovni a dnešní stavební spoření záměrně podporované státem, velmi k úvěrům dopomáhá. V roce 2009 činily hypotéky téměř 65 % zadluţenosti, kdeţto spotřební úvěry 20 %.

1.1 Vymezení pojmu hypotéční úvěr Novela zák.č. 190/04 Sb., související se vstupem ČR do EU definuje hypotéční úvěr jako: Hypotéční úvěr je úvěr, jehoţ splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Úvěr se povaţuje za hypotéční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Pro účely krytí hypotéčních zástavních listů lze pohledávku z hypotéčního úvěru nebo její část pouţít teprve dnem, kdy se emitent hypotéčních zástavních listů o právních účincích vzniku zástavního práva k nemovitosti dozví. Nemovitost se musí nacházet na území České republiky, členského státu Evropské unie nebo jiného státu, tvořícího Evropský hospodářský prostor.1 Hypotéční úvěr je základem pro financování bydlení mnoha rodin v ČR, dříve zdaleka takto vyuţíván nebyl, byla to výsada spíše západní společnosti, ale s poklesem úroků je stále dostupnější pro stále větší počet lidí i u nás. Hypotéční úvěr slouţí ke koupi nejen nemovitostí, ale i na koupi všech věcí, základním rysem ale je jeho jištění jinou nemovitostí. Hypotéční úvěr je úvěr, který je vţdy zajištěn nemovitostí (která se musí nacházet na území České republiky, členského státu EU nebo jiného státu, tvořící Evropský hospodářský prostor), a to i rozestavěnou.

1.2 Vývoj hypotéčního úvěru Do roku 2006 vstoupily hypotéky jako desetiletý oslavenec. A právě přelom roku 2005/2006 byl obdobím, kdy hypoteční financování akcelerovalo nevídaným tempem, hypoteční boom byl v plném proudu. Hypotéka se stala módní záleţitostí. Nálepku „fashion brand“ silně podporovala dostupnost tohoto produktu, která právě v létech 2006 aţ 2007 dosáhla té nejpříznivější míry pro zákazníky. Na přelomu roku 2005/2006 navíc úrokové sazby klesly na samé dno, které prozatím nebylo překonáno (průměrné úrokové

1

Dostupný z WWW: .

-7-

sazby poskytnutých hypoték prolomily hranici 4,5 % a ocitly se tak na nejniţší úrovni od května 2007). To je ostatně patrné i níţe uvedeného grafu. Graf. č. 1 Úroková sazba hypoték (1995-2010)

Zdroj: http://www.hypoindex.cz/clanky/hypoteky-po-15-letech-desate-narozeniny-a-obdobi-hypotecnihoboomu/

Faktory podporující boom: Motorem byla jednoznačně rostoucí ekonomika, v zásadě po skončení hospodářské recese v roce 1999 rostla ekonomika kontinuálně aţ do první poloviny roku 2008. S růstem ekonomiky byl spojen růst příjmů a automaticky tím rostla ochota se zadluţit. Vlastnictví nemovitosti se stalo základní potřebou a rovněţ statutem dobré ţivotní úrovně. Hypotéka byla vnímána jako dostupný nástroj k financování, stala se téměř módním doplňkem pořízení bydlení. Ruku v ruce s růstem ekonomiky se zvyšovala dostupnost hypotéky, v roce 2006 spadly úrokové sazby na cenové dno. Vrchol zaţívalo stavebnictví a trh nemovitostí. Počet postavených bytů, rekonstrukce, vylepšení bydlení, četnost těchto aktivit byla aţ do příchodu finanční krize na vrcholu. K extrémnímu růstu hypoték v roce 2007 přispěla rovněţ změna daně z přidané hodnoty na stavební práce, respektive její zvýšení, které vstoupilo v platnost na počátku roku 2008. Tento fakt pomohl dynamickému nárůstu cen nemovitostí, které dosáhly vrcholu právě v roce 2008. Banky byly ochotny jít do mnohem větších rizik, důkazem toho bylo četné financování nemovitostí aţ na 100% hodnoty nemovitosti a dokonce i výjimečně více neţ 100%, coţ se u nás naštěstí nestalo standardem. Banky bez zábran začaly financovat cizince, kteří si u nás pořizovali nemovitost, coţ nebyl zásadní objem hypoték, ale nebyl zcela zanedbatelný. Banky začaly pošilhávat po tzv. sub-primových klientech a na základě této myšlenky vznikla bankovní

-8-

varianta produktu, a sice hypotéka pro klienty bez prokazování příjmu. Významným faktorem, který chci zmínit a který podpořil boom, byl faktor určité euforie z růstu, kdy jsme prakticky všichni nabyli přesvědčení, ţe růst a ekonomická prosperita bude trvat věčně. Zkrátka jsme si nedokázali připustit, ţe by se vývoj mohl změnit a nabrat negativní směr. Logicky také proto, ţe náš ekonomický růst trval v řadě prakticky 8 let a zkušenost s globální finanční krizí tohoto charakteru neexistovala. Významnou roli hrála oblast distribuce, prodej hypoték a oblast procesu zpracování hypoték. Těch několik rekordních stovek hypotečních miliard, které byly zpracovány v letech 2006 aţ 2008 se muselo nějak dostat k zákazníkům. Tempo, jaké hypotéky nabraly v letech 2000 aţ 2005 dokládá níţe uvedený graf. V prvním období zrodu hypoték (1995 aţ 1999) byl poskytnut objem 18,6 mld. Kč. Zatímco ve druhém období od roku 2000 do roku 2005 bylo poskytnuto hypoték za 207,8 mld. Kč! Obrovský, přímo řádový nárůst byl tím největším dopingem pro bankéře a posilňoval apetit na další roky růstu. Graf. č. 2 Objem poskytnutých hypoték v mld. Kč

Zdroj: http://www.hypoindex.cz/clanky/hypoteky-po-15-letech-desate-narozeniny-a-obdobi-hypotecnihoboomu/

Průměrná částka hypotéky rostla velmi dynamicky, v období po roce 2000 dosáhla průměru 1,23 mil. Kč, zatímco do roku 2000 se stále pohybovala pod 1 milionem korun (zhruba 940 tisíc Kč). V období od roku 2006 však akcelerace nárůstu průměrné výše hypotéčního úvěru (případné zvýšení měsíční splátky při růstu úrokových sazeb) nabrala přímo raketové tempo a začala šplhat k hranici 1,7 mil. Kč. Růst průměrné financované částky byl taţen těmito faktory, které jsou typické pro období hypotečního boomu: -9-

Ekonomika rostla, lidé měli důvěru v budoucnost, nikoho nenapadlo, ţe růst brzy skončí a 100% hypotéky byly zkrátka v módě. Cena nemovitostí rychle rostla, rostl logicky i objem poskytnutých hypoték. Cena 100% hypoték byla minimálně odlišná od hypoték s nízkým LTV2 (do 70% či 85%), banky neúčtovaly k úrokové sazbě těchto hypoték velkou přiráţku. Banky neměly problémy s oceňováním nemovitostí v souvislosti s hypotékami na 100%, nekorigovaly většinou cenu obvyklou směrem dolů a odhady akceptovaly v plné výši. Podmínky schvalování hypoték s vysokým LTV byly více benevolentní neţ kdy jindy. Zákazníci, včetně cizinců, mohli pouţít hypotéku na investici do nemovitosti s účelem pronájmu. Segment označovaný jako „Buy to let“ sice nebyl u nás nějak masově rozvinutý, ale jeho podíl jiţ přestával být zanedbatelný. (LTV (Loan to Value) poměr úvěru k zástavní hodnotě nemovitosti. Např. LTV 100 značí tzv. 100% hypotéku. Obecně platí, ţe čím vyšší je LTV, tím vyšší jsou úrokové sazby). Hypotéka je ve své podstatě výrobkem a stejně tak jako v tradičních výrobních odvětvích i v oblasti hypotečního bankovnictví došlo na trhu k několika výrazným změnám. Především došlo k segmentaci zákaznických skupin. V poslední dekádě minulého století bylo prakticky upuštěno od unifikované výroby produktů a došlo k výraznému přizpůsobování produktů potřebám zákazníkům. Pro oblast hypoték je to výrazná změna k lepšímu, banky začaly brát v úvahu skutečné potřeby zákazníka, tedy ne pouhé půjčení peněz účelově investovaných do nemovitosti, ale hlavně to, ţe zákazníci touţí po bydlení, renovaci, výstavbě nového bydlení, vybavení domácnosti, ale také zcela jiných věcech, které nejsou účelově spojeny s potřebou bydlení. Porovnáme-li situaci na našem trhu hypoték v období zrodu (1995 aţ 1999) a v období skutečného vzniku trhu a konkurence (léta 2000 aţ 2005), pak byl rozdíl markantní. Od strohých vesměs účelově definovaných produktů jsme se posunuli do situace, kdy na trhu začaly být nabízeny desítky hypotečních produktů a jejich kombinací. Banky investovaly do inovací a nebály se své novinky uvádět v praxi. Pozadu nezůstaly ani legislativní změny. V květnu roku 2004 byly na trh uvedeny první bezúčelové (tzv. americké) hypotéky, coţ umoţnila změna zákona o dluhopisech. Vznikl další segment hypotečních úvěrů, tzv. home equity loans. V roce 2006 byly americké hypotéky jiţ v běţném povědomí zákazníků a zařadily se do stabilního portfolia bankovní nabídky. 2

Pozn. LTV (Loan to Value) poměr úvěru k zástavní hodnotě nemovitosti. Např. LTV 100 značí tzv. 100% hypotéku. Obecně platí, ţe

čím vyšší je LTV, tím vyšší jsou úrokové sazby.

- 10 -

Úvěrový apetit bank podporoval jiţ plně funkční registr dluţníků, funkční interní „black listy“ bank a také uţitečné propojení na katastr nemovitostí. Velkou roli v období boomu, ale později i v období recese, sehrála skutečnost, ţe všichni hypoteční poskytovatelé mají své vlastníky v zahraničí (hypoteční banka s českými vlastníky je bohuţel historií…). V případě zahraničních vlastníků je v období boomu jejich politika podpory růstu úvěrování globálně shodná a tedy logicky i u nás byli bankéři vlastníky tlačeni k rekordním výkonům. V momentu příchodu globální finanční krize k nám (říjen 2008) naopak vlastníci jednali aţ přehnaně razantně ve smyslu restriktivních opatření. Na druhou stranu se nelze co divit, neboť to, co se dělo na vyspělých trzích (kde jsou tito vlastníci doma) bylo velmi znepokojivé.3 Jak je uvedeno výše, rozvoj úvěrového bankovnictví velmi podpořily bankovní registry: Bankovní registr klientských informací (BRKI) byl spuštěn v červnu 2002 a u jeho vzniku stálo pět bank Česká spořitelna, ČSOB, GE Money Bank, Komerční banka a HVB Bank Czech Republic (nyní UniCredit Bank), které uzavřely dohodu o vzájemné výměně klientských informací. Správou těchto dat pověřily společnost Czech Banking Credit Bureau (CBCB), jejíţ jsou zároveň podílovými vlastníky. V současnosti si v rámci tohoto registru vyměňuje informace více neţ 20 institucí s bankovní licencí. Registr BRKI poskytuje

jak

negativní

tak

pozitivní

záznamy

o

evidovaných

klientech,

přičemţ zařazování nebo aktualizace klientských údajů, na rozdíl od jiných registrů, není podmíněna souhlasem klienta. Tato zvláštnost vyplývá ze zákona o bankách a některých ustanovení zákona na ochranu osobních údajů. V bankovním registru jsou klienti - fyzické osoby - evidováni pod rodnými čísly, společnosti pod IČ (a to včetně spoludluţníků a ručitelů). Registr eviduje počet, objem, druh a dobu do splatnosti úvěrových obchodů poskytnutých konkrétnímu klientovi a také informace o dodrţování či nedodrţování splátkového kalendáře. Banky díky těmto informacím mohou lépe předvídat riziko nesplacení úvěru. Neposkytnou například úvěr klientovi, který jiţ splácí jiné úvěry a namodelovaná splátka nového úvěru by jiţ byla nad jeho moţnosti. Logicky také zamítnou ţádost o úvěr klientovi, který se vyznačuje špatnou platební morálkou (platí pozdě nebo dokonce vůbec). Naopak sníţením úrokové sazby úvěru můţe banka „odměnit“ klienta s výbornou platební morálkou. Záznamy jsou v registru evidovány po dobu 4 let od úplného splacení závazků, poté dochází k výmazu záznamu. Po dobu dalších pěti let je klient veden v evidenci, ale uţivatelům jiţ nejsou poskytovány informace o 3

Dostupný z WWW: .

- 11 -

těchto splacených úvěrech. Předčasný výmaz záznamu společnost CBCB nepřipouští. Umoţňuje pouze opravu sdílených údajů, pokud se prokáţe, ţe negativní informace jsou v registru evidovány neprávem. Nebankovní registr klientských informací (NRKI) byl spuštěn v půli roku 2005, kdy provozovatelem registru je společnost Leasing and Loan Credit Bureau (LLCB). Vznik tohoto registru iniciovaly, jak uţ z názvu vyplývá, nebankovní instituce, které však rovněţ poskytují produkty úvěrové povahy. Jedná se především o leasingové a splátkové společnosti, které však nedisponují bankovní licencí. Z tohoto rozdílu pramení rozdíl v evidenci a správě klientských údajů, kde na rozdíl od Bankovního registru klient musí ke zpracování svých osobních údajů poskytnout výslovný souhlas. Souhlas je vyţadován i v případě, ţe klient ţádá o nový úvěrový obchod a leasingová nebo splátková společnost si jej chce v registru ověřit. Jinými slovy: k plnohodnotnému vyuţívání klientských informací ze strany nebankovní instituce je potřeba dvojího souhlasu. Pravdou je, ţe společnost si můţe poskytnutí úvěru podmínit souhlasem k náhledu do registrů a pokud bude mít klient o úvěr opravdový zájem, nic jiného neţ podepsat mu nezbude. Registr NRKI eviduje jak pozitivní tak negativní záznamy o klientech členských společností, přičemţ údaje jsou pravidelně jednou za měsíc aktualizovány. Klientské informace o poskytnutých úvěrových produktech jsou v registru evidovány po dobu 4 let od splacení závazku. Předčasný výmaz záznamu společnost LLCB nepřipouští. Registr eviduje také pouhé ţádosti o úvěr, pokud však k úvěrovému obchodu nedošlo, tyto údaje se stávají po šesti měsících neaktivní. Vývojem na trhu došlo na začátku roku 2006 k navázání spolupráce mezi oběma registry a od tohoto roku dochází k výměně dat mezi jednotlivými členskými subjekty obou sdruţení. Nicméně pro výměnu informací mezi oběma registry je nutný výše zmíněný "dvojí souhlas“. Ţádost o vystavení výpisu z registru jak BRKI tak NRKI stojí 100 Kč (v případě zaslání poštou klient platí navíc poštovné), lhůta pro vystavení je 30 dnů. V případě, ţe klient má zájem o expresní vyřízení ţádosti, zaplatí 200 Kč. Třetím v pořadí je registr SOLUS, jehoţ zkratka vychází ze spojení Sdruţení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům. Spuštěn byl v polovině roku 1999. V tomto případě se jedná o registr čistě negativní, který shromaţďuje údaje pouze o klientech se splátkovou delikvencí. Jedná se o nejširší registr, který krom bankovních, leasingových a splátkových společností

sdruţuje

také

některé

energetické

a

telekomunikační

společnosti.

Zpracování klientských údajů v registru SOLUS je podmíněno souhlasem klienta. Instituce, která informace poskytuje dalším uţivatelům registru SOLUS, musí mít od

- 12 -

klienta výslovný souhlas ke sdílení těchto informací. Stejně tak pokud v registru vyhledává informace o vaší platební historii, musí mít tento krok potvrzen souhlasem klienta. Členské společnosti sdruţení SOLUS mají povinnost aktualizovat databázi minimálně jednou měsíčně, a to vţdy do 10. dne v kalendářním měsíci podle stavu k poslednímu dni předchozího měsíce. Negativní záznamy jsou v registru evidovány po dobu 3 let od splacení závazku. Ţádost o výpis z registru stojí 135 Kč a lze si jej objednat poštou. Jednotlivé registry nehodnotí své klient. Posouzení, zda klient je či není důvěryhodný pro další úvěrování, záleţí vţdy na konkrétní instituci. Na existenci registrů dluţníků proto není potřeba z pohledu spotřebitele vţdy nahlíţet jako na nutné zlo. Jak uţ bylo uvedeno: pozitivní záznam můţe klientovi pomoci získat výhodnější úrokovou sazbu a negativní informace naopak pomáhají vyselektovat klienty - neplatiče, kteří svým chováním, z dlouhodobého hlediska, řádně platícím klientům zdraţují jejich úvěry. (Bankám zvyšují náklady buď na prevenci úvěrové delikvence, anebo náklady na následné vymáhání nesplacených nebo opoţděných úvěrů).4

Trojnásobný nárůst externě zprostředkovaných hypoték Oblast prodeje a distribuce je pro banky naprosto klíčová. Do roku 2007 byl „prodej“ vedle produktových inovací druhou nejsilnější oblastí v počtu realizovaných inovačních změn. Od klasického prodeje v kamenných bankovních pobočkách se hypotéka začala prodávat i přes třetí strany, externí partnery bank. Jiţ v roce 1996 byly poloţeny základy tzv. duální distribuce. Hypoteční zprostředkovatelé, finanční poradci, hypoteční makléři, realitní kanceláře, developerské firmy, ale také pojišťovací poradci, ti všichni se do distribuce zapojili. Jestliţe v roce 2005 bylo prodáno přes třetí strany hypoték za více neţ 30 mld. Kč, tak v roce 2006 se tento objem téměř zdvojnásobil a v roce 2007 téměř ztrojnásobil. Externí partneři zprostředkovali v roce hypotečního vrcholu úvěry za více neţ 90 mld. Kč. Podíl těchto „externích“ obchodů se stal nadpoloviční a v posledních pěti letech přesahuje v průměru hranici 60%. Význam tohoto distribučního kanálu exponenciálně narostl právě v letech hypotečního boomu. To ostatně dokládá níţe uvedený graf objemu poskytnutých hypoték dle hlavních distribučních kanálů.

4

Dostupný z WWW: .

- 13 -

Graf č. 3 Vývoj objemu poskytnutých hypoték v jednotlivých distribučních kanálech

Zdroj: Banky, GOLEM FINANCE s.r.o.

Hlavní důvody dynamického rozvoje externí distribuce hypoték Model externí distribuce, který na našem trhu zavedla Hypoteční banka jiţ v roce 1996, začal fungovat a generovat po roce 2000 zajímavé objemy obchodů. Ostatní banky si toto uvědomily a do roku 2005 uţ s externími partnery spolupracovala prakticky kaţdá banka. Banky svým inovačním úsilím v letech 2000 aţ 2005 velmi zapracovaly na zjednodušení procesu a zjednodušení hypotéky samé. Tento fakt vytvořil podmínky pro to, ţe se do hypoték pustilo více poradců neţ kdy jindy a to i ti, kteří se doposud zabývali třeba jenom pojištěním či stavebním spořením.

Trend zrychlování a zjednodušování Hypoteční proces ovládaly dva hlavní trendy, a to je zrychlování a zjednodušování. Od schválení hypotéky v řádech týdnů, coţ byla po roce 2000 běţná praxe, jsme si rychle zvykli na běţný standard pěti dnů, za které nám banka hypotéku schválí. Dnes není výjimkou schválení do tří dnů a evidentně se tak přibliţujeme k běţnému evropskému standardu 48 hodin. Větší znalost chování zákazníků a také větší odvaha bank v oblasti kreditního rizika, přispěly k postupnému zjednodušení podmínek nutných k získání hypotéky. Banky v souvislosti s procesem řeší v zásadě paralelně dva úkoly: První – jak co nejjednodušeji a nejbezpečněji zjistit věrohodnost a bonitu zákazníka, druhý – ocenění zástavy, co nejobjektivnější stanovení hodnoty nemovitosti, která je předmětem zajištění. V obou případech se neposunou výrazně dál bez vyuţití nových technologií a systémů,

- 14 -

jejichţ vhodné vyuţití je a bude klíčové. V zásadě aţ do roku 2007 spoléhaly banky na slibně se rozvíjející expertní systémy, které začaly pomáhat oceňovat nemovitosti, odhadnout schopnost zákazníka splácet či predikovat rizikovost na trh nově uváděného produktu. Od příchodu globální finanční krize však bylo všechno jinak. Funkční modely přestaly fungovat. Je to logické. Jak se měl vypořádat expertní systém odhadující cenu nemovitosti s tím, ţe po letech růstu cen se v okamţiku (několika málo měsíců) propadly ceny nemovitostí o desítky procent? Coţ by ještě nebyl tak velký problém, kdyby však nedošlo k obrovským a nepředvídatelným změnám v pohybu cen nemovitostí v závislosti na lokalitě, typu nemovitosti, její kvalitě, nasycenosti dané oblasti, typu vlastnictví nemovitosti, atd. Nás tento extrém změn naštěstí tolik nepostihl, ale podívejme se na Irsko, Velkou Británii a USA. Zkrátka jakýkoli expertní systém nemohl obsáhnout v krátkém čase změny, které globální finanční krize přinesla. Systém se stal nefunkční, nedůvěryhodný a tím pádem dále nevyuţitelný. Období let po roce 2006 je také charakterizováno tím, ţe na trh u nás vstoupili noví hypoteční hráči a začali hypoteční nabídku zpestřovat. V letech boomu jejich trţní podíl ještě etablovaným hráčům nijak zásadně ţivot neznepříjemňoval (v roce 2007 dosahovaly nové subjekty necelé 3% trhu), nicméně letos uţ přesáhnou svým podílem 7%, a to uţ určitě stojí za pozornost! Objem poskytnutých hypoték v letech 2006 – 2007 strmě rostl, coţ dokládá jednak následující graf a také skutečnost, ţe pouze v červnu 2007 bylo poskytnuto více hypoték neţ za prvních 5 let existence hypotečního bankovnictví! 18,7 mld. Kč v jednom jediném měsíci! Avšak tak jako nic neroste aţ do nebe, tak ani hypoteční trh se nevyhnul výrazné korekci a objemy poskytnutých hypoték se během dvou let propadly na třetinu hodnot dosaţených v době vrcholící expanze. V případě hypoték byla situace ještě o to sloţitější, ţe nikdo netušil, kde je dopad a jak dlouho, a jakým způsobem bude pád z vrcholu probíhat.5

5

Dostupný z WWW: .

- 15 -

Graf č. 4 Vývoj objemu poskytnutých hypoték (2000-2007)

Zdroj: Ministerstvo pro místní rozvoj, hypoindex.cz, GOLEM FINANCE s.r.o.

1.3 Druhy hypotéčního úvěru Svět hypoték je právě tak rozmanitý, jak pestré a rozmanité jsou lidské potřeby a lidská přání. Obecně však můţeme říci, ţe existuje zhruba čtveřice kritérií, podle nichţ lze hypoteční úvěry dělit. Jsou to účel, výše a způsob splácení úvěru a konečně doloţení výše příjmů klienta. Lze se ovšem setkat i se zcela speciálními produkty, které tvoří pátou, okrajovou skupinu hypotečních úvěrů. Většinou tyto hypotéky kombinují úvěr s nějakým dalším finančním produktem, případně jsou jiným způsobem specifické. Patří sem:  hypotéka kombinovaná s kapitálovou nebo investiční ţivotní pojistkou  hypotéka kombinovaná s cennými papíry  hypotéka bez poplatku (poplatek se rozloţí do procent sazby, takţe není hrazen jednorázově, nýbrţ po celou dobu splácení) Seznámit se s druhy hypoték zároveň znamená získat přehled o moţnostech, které hypoteční sektor nabízí. Všechny probrané charakteristiky hypotečních úvěrů vlastně představují jakési základní stavební kameny, z nichţ si kaţdý můţe poskládat finanční produkt podle svých představ. Jednotlivé typy hypoték koneckonců nemohou existovat samy o sobě, ale vţdycky jen v kombinaci s ostatními. Konkrétní podoba úvěru, který

- 16 -

banka klientovi poskytne, bude do značné míry záleţet právě na něm, proto je dobré si rozvrhnout své plány a střízlivě uváţit vlastní moţnosti.6 Rozdělení hypotéčního úvěru na účelové a neúčelové hypotéky provádějí banky spíše pro své technické rozlišení, zákon to jiţ nevyţaduje. Účelové hypotéční úvěry jsou spojené s bydlením, neúčelové jsou ostatní, např. tzv. americká hypotéka. Účelové hypotéční úvěry jsou standardní a stoprocentní hypotéky. Standardní hypotéční úvěry vyuţívají především klienti, kteří mají nějaké vlastní finanční prostředky a potřebují zajistit jen zbývající část financí na opravu, koupi, dostavbu, stavbu nemovitosti. Vyuţívají ji klienti, kteří mají ještě další nemovitost do zástavy. Tento hypotéční úvěr má i menší úrokovou sazbu, splní-li se všechny další limity banky. Stoprocentní hypotéční úvěry vyuţívají klienti, kteří nemají ţádné vlastní prostředky. Výše úvěru se řídí hodnotou zástavy, kterou oceňují pracovníci banky. Zde jsou i vyšší úroky. Banka klientovi půjčí celou částku a to tolik, na kolik si odhadne zastavenou nemovitost. Neúčelový hypotéční úvěr nebo tzv. americká hypotéka znamená, ţe banka půjčí klientovi bez účelu na cokoli, klient si s úvěrem naloţí dle svých úvah. Vzhledem k tomu, ţe se zde nepoţaduje ručení nemovitostí, jsou i úroky vyšší neţ u hypotéčního úvěru. Americká hypotéka konkuruje spotřebním úvěrům, je výhodnější proto, ţe si lze půjčit i miliony korun (u spotřebních úvěrů maximálně 500.000,-Kč), ţe lze splácet aţ desítky let (ve spotřebním úvěru maximálně šest let). Takţe splátky jsou niţší, protoţe je lze rozloţit do delšího časového období. Nevýhodou však jsou vysoké úroky. Pro úrokové sazby ze spotřebitelských úvěrů většinou platí, ţe jsou relativně vysoké, coţ vyplývá z rizika, které je s nimi pro banky spojeno. Vzhledem k tomu, ţe výše úrokové sazby včetně dalších poplatků a způsob jejího stanovení je z hlediska dopadu na klienta základním faktorem determinujícím podmínky úvěru, a dále i vzhledem k tomu, ţe stanovení sazby by mohlo být ve formě, která by nedovolovala její relativně snadné posouzení ze strany klienta, jsou v zákoně o spotřebitelském úvěru pro úročení spotřebitelských úvěrů závazně stanovena některá pravidla. Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (rovněţ i nabídka spotřebitelského úvěru nebo jeho zprostředkování reklamou nebo nabídkou zboţí nebo sluţby, pokud obsahuje úrokovou sazbu nebo jakékoli

6

Dostupný z WWW: .

- 17 -

údaje týkající se nákladů na úvěr), musí obsahovat stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr.7

1.4 Pouţití hypotéčního úvěru Hypotéční úvěr se pouţívá především ke krytí nákladů na získání vlastního bydlení, tj. na koupi domu nebo bytu, tj. nemovitosti. Můţe se pouţít i na koupi podílu na nemovitosti, např. při dědictví, kde je více dědiců, ale jeden by chtěl nemovitost vlastnit sám a potřebuje vyplatit ostatní dědice, nebo při rozvodu, kdy je třeba vyplatit bývalého manţela. Dále se takto můţe financovat oprava, rekonstrukce, modernizace existující nemovitosti, nebo její přístavba, zvětšení, nebo změna dispozic domu. Další moţností je přeúvěrování jiţ existujícího jiného úvěru na nemovitost. Hypotéční úvěr je poskytován ţadatelům na základě smlouvy o poskytování úvěru, tato smlouva obsahuje i podrobné určení účelu, na nějţ je úvěr poskytován. Tento účel je závazný a není moţné jej měnit, tj. pouţít peníze na něco jiného. To je zajištěno tak, ţe banka proplácí faktury, tak ţe klient hotové peníze nedostane do ruky. Takto je snadno zajištěno, ţe peníze budou pouţity na účel, který je uvedený ve smlouvě. Jiné faktury, neţ související se stavbou, přestavbou nebo modernizací nemovitosti banka neproplatí. Také při koupi nemovitosti banka proplácí peníze přímo prodávajícímu, popř. při přeúvěrování přímo finančnímu ústavu, který úvěroval před tím.

1.5 Výše hypotéčního úvěru Výše hypotéčního úvěru nemůţe přesáhnout hodnotu nemovitosti, která je poskytována jako zástava. V případě, ţe by klient dostal vyšší úvěr, hrozilo by nebezpeční, ţe v případě nesolventnosti klienta by banka tratila a nedostala by zpět půjčené finance. Z toho vyplývá i ten fakt, ţe odhad nabízené nemovitosti provádí banka nebo jí pověřený znalec-odhadce, aby nedocházelo k tomu, ţe hypotéční úvěr by byl poskytnut na zástavu, která byla nadhodnocena. To byly časté případy let devadesátých, kdy banky půjčovaly na základě uplacených odhadů milionové úvěry, a kdyţ pak došlo na prodej zástavy, ukázalo se, ţe jde o ruinu hradu nebo zámku, který je neprodejný, ale úvěr jiţ je utracen neznámo kde, stejně jako je neznámo kde dluţník. Dnes je téměř vyloučeno, aby banky půjčily 100% hodnoty zástavy, půjčuje se na 60-80% hodnoty zástavy. Víc se zohledňuje fakt, ţe banka nemá nikdy jistotu, ţe zástavu prodá a za kolik. Navíc se často vyţaduje další zajištění,

7

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty.

- 18 -

např. pojištění pro případ nesplácení, nebo např. ţivotní pojištění. Ţe je poţadováno pojištění zástavy, je téměř stoprocentní. Vzhledem k tomu, ţe hypotéční úvěr je z hlediska svého zajištění těsně spojen s nemovitostí slouţící jako zástava, je jeho maximální výše omezena dvěma základními faktory: - výše disponibilních zdrojů klienta vyuţitelných ke splácení úvěru – hypotéční úvěr musí být shodně jako i jiné druhy úvěru primárně splácen z příjmů klienta, které musí být v takové výši, aby dávaly předpoklad k řádnému splácení úvěru po celou dobu jeho splatnosti, - cena zástavy, resp. výše tzv. zadluţitelné hodnoty (zadluţitelná hodnota nemovitosti představuje částku, za kterou by bylo nejpravděpodobněji moţné danou nemovitost prodat v případě, kdy by klient nebyl schopen řádně splácet poskytnutý hypotéční úvěr). Hypotéční úvěr musí být zajištěn zástavním právem k nemovitosti, a jeho výše nemůţe převýšit cenu zástavy. Banky obvykle poţadují, aby cena zastavené nemovitosti byla vyšší neţ výše poskytnutého úvěru. Toho dosahují tak, ţe úvěr je poskytován pouze do určité výše ceny zastavené nemovitosti nebo cenu nemovitosti pro tyto účely stanovují konzervativně tak, aby při jejím případném prodeji bylo dosaţeno takové ceny, která by pokryla splacení poskytnutého úvěru včetně příslušenství. V případě hypotéčních úvěrů slouţících jako krytí pohledávek z emitovaných hypotéčních zástavních listů v oběhu nesmí výše poskytnutých úvěrů převýšit 70% ceny zastavované nemovitosti.8

1.6 Zajištění hypotéčního úvěru Kromě toho, ţe klient prokazuje své příjmy, banky poţadují ještě další záruky tak, aby měly víceméně jistotu, ţe klient dostojí svým závazkům. Vzhledem k tomu, ţe hypotéční úvěry jsou dlouhodobou záleţitostí a za 10-20 let se můţe situace klienta razantně změnit (ztratí zaměstnání, onemocní nebo utrpí úraz, nebude úspěšný v podnikání, postihne ho ţivelná pohroma a přijde o majetek, atd.) nutno chápat, ţe banka chce svou pohledávku všemoţně zajistit, aby o své peníze nepřišla. Existuje řada právních nástrojů na zajištění úvěrů. Jde především o zástavní právo k nemovitostem ve prospěch banky, protoţe je povaţován za jeden z nejspolehlivějších způsobů zajištění. Nemovitost si většinou po léta uchová svou hodnotu, nestárne tak rychle jako věci movité a navíc si klient většinou velmi přeje, aby mu nemovitost zůstala a nechce o ni přijít a proto ji oţelí hůře neţ věci movité. 8

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty.

- 19 -

„Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem můţe zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo můţe vzniknout také ze zákona. Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje.9 Hypotéční úvěr je zajištěn především nemovitostí. Ta chrání banku pro případ, ţe dluţník přestane splácet. V takovém případě můţe situace dojít aţ do fáze exekuce, kdy banka prodá zastavený dům či byt. Ani dluţník v takovém případě ale nemusí přijít zkrátka. Je-li prodej zastavené nemovitosti v případě exekuce úspěšný, banka si nenechá celou částku, kterou (zpravidla v aukci) obdrţí. Získané peníze pouţije k uhrazení dluhu dluţníka, nákladů exekuce a sankčních poplatků, které jsou obsaţeny v sazebnících bank a počítají s touto variantou. Zbytek peněz, je-li nějaký, připadne v té době jiţ bývalému majiteli nemovitosti. Nemůţe se tak stát, ţe kdyţ bance přestanete splácet pár set tisíc dluhu zajištěného několikamilionovou nemovitostí, přijdete o všechno. Příjemné to ale rozhodně není a nestojí za to to zkoušet. Při exekuci je dosaţená cena spíše niţší neţ při prodeji za jiných okolností, navíc poplatky banky a náklady exekuce ukrojí pěkný díl výnosu z prodeje. Pokud však klesne cena zastavené nemovitosti a při nuceném prodeji výnos nepokryje veškeré náklady banky a dluh, dluţník přijde jak o dům či byt, tak ještě bude bance dále dluţit.10 Speciální zárukou je záruka bankovní, v tomto případě jde o nejkvalitnější zajištění, které se ale příliš nepouţívá, z důvodu toho, ţe je velmi drahé. Jde o to, ţe banka se zaručí úvěrující bance za dluţníka, ţe jí na základě sjednaných podmínek v případě potřeby za dluţníka splatí úvěr nebo jeho část. Banka je ochotna zaručit se za klienta jen v případě, ţe je velmi bonitní, případně je-li jejím zaměstnancem. Zajistit hypotéční úvěr lze téţ směnkou, tento druh se pouţívá hlavně u právnických osob nebo u úvěrů nad 70 - 80 % zástavy. Směnka je výhodná v tom, ţe se neuvádí, proč byla vystavena, není rozhodný důvod a ani se v případě sporu neprokazuje, řízení o směnce je rychlé a jednoduché, pokud má směnka všechny formální náleţitosti. Směnkou se povinná osoba zavazuje, ţe vyplatí oprávněné osobě, většinou majiteli směnky, obnos na směnce uvedený. Banka můţe pouţívat i aval všech spoludluţníků, kteří se svým podpisem zavazují, ţe podle předem sjednaných a stanovených podmínek směnku splatí, bude-li třeba. Dále banka pouţívá i bianko směnku, u které není vyplněná směnečná suma ani datum splatnosti, z důvodu toho, ţe výše úvěru se během splácení mění. Ručení si banka můţe zajistit v případě, kdy hrozí riziko, ţe by ţadatel o úvěr mohl mít problémy 9

Občanský zákoník č. 40/1964 ze dne 26. února 1964. Dostupný z WWW: .

10

- 20 -

se splácením. Jedná se o to, ţe prohlášením ručitele se třetí osoba – ručitel – zavazuje, ţe bance zaplatí dluţnou částku v případě, kdy to neučiní sám dluţník. Příjmy a bonita ručitele se prověřuje stejně jako u ţadatele. Ručitelský závazek zaniká splacením celého úvěru. Ručitelem nemůţe být druhý z manţelů, jelikoţ ten se vţdy automaticky stává spoludluţníkem. Zatímco spoludluţník svými příjmy zvyšuje bonitu ţadatele o úvěr, ručitel mu při posuzování dostatečnosti příjmů nepomůţe. Ručí však bance za splacení dluhu. Zástavní právo k pohledávce by dále banka mohla akceptovat jako zajišťovací zástavní právo k pohledávce. To znamená, ţe dluţník by bance za úvěr ručil nějakou svou vlastní pohledávkou. Také by mohl ve prospěch úvěrující banky vinkulovat například svůj termínovaný vklad nebo jiná aktiva.11 Ţivotní pojištění Zajištění hypotéčního úvěru ţivotním pojištěním banky někdy přímo vyţadují. To zejména v případech, kdy ţadatel o úvěr splňuje podmínky pro schválení půjčky jen s obtíţemi, je vyššího věku nebo ho banka poţaduje standardně. Některé banky nabízejí v případě uzavřeného ţivotního pojištění niţší úrokovou sazbu. Existuje několik druhů produktů, vhodných k zajištění úvěru, smrt lze pojistit například jako riziko v kapitálovém ţivotním pojištění, která jsou dnes hojně vyuţívána a oblíbena klienty, kteří poţadují právě krytí rizik, spojených s hypotéčními úvěry. To jsou především smrt ţadatele a spoluţadatele, sníţení nebo dokonce výpadek příjmů ţadatelů, např. z důvodu úrazu, nemoci, invalidity, trvalých následků úrazu a v neposlední řadě také ztráty zaměstnání. Dále existují produkty pouze k zajištění pro případ smrti ţadatele nebo ţadatelů, které jsou „na míru“ ke konkrétnímu hypotéčnímu úvěru, a pojistná částka pro případ smrti se spolu se splácením jistiny úvěru sniţuje, tím můţe klient výrazně ušetřit na pojistném. Dále pak většina bank poskytuje moţnost k úvěru si sjednat pojištění schopnosti splácet, tzv. PPI. Ţivotní pojištění ovšem neslouţí primárně pro zajištění úvěru vůči bance. Jeho hlavním smyslem je zajistit případné pozůstalé pro případ smrtí ţivitele rodiny. Mělo by být proto tím nezbytnější, čím je domácnost závislejší na příjmu jednoho člena rodiny. Neznamená to ale, ţe by automaticky kaţdá rodina s hypotékou musela mít i ţivotní pojištění. Nemá přílišný význam pojistit ţivitele rodiny, pokud dostatečné příjmy domácnosti plynou z pasivních příjmů - např. z dividend, úrokových výnosů apod. nebo v případě, kdy má domácnost dostatečné kapitálové rezervy. K hypotečnímu úvěru je nabízeno rizikové

11

Dostupný z WWW: .

- 21 -

ţivotní pojištění s klesající pojistnou částkou, která kopíruje splácení úvěru (nejčastěji se na trhu pouţívá Pojištění hypotéka od Pojišťovny České spořitelny, která se chová tak, ţe se pojistná částka sniţuje spolu se sniţováním výše úvěru). Je moţné se pojistit na celý zůstatek jistiny, nebo jen na její část. Finanční poradci nejčastěji doporučují pojistit jednu třetinu úvěru. V takovém případě pozůstalí získají prostředky na nejbliţší splátky, ale dále se budou muset o sebe postarat sami. Ţivotní pojištění ale nemusí jistit jen úvěr. Pak je moţné pojistit se na vyšší pojistnou částku. Obecně se doporučuje přibliţně jedno aţ dvou, někdy aţ šesti a extrémně dokonce desetinásobek ročního příjmu. U vyšších pojistných částek pojišťovny vyţadují zdravotní prohlídku, jejíţ hloubka odpovídá výši pojistné částky. Zejména u rizikového ţivotního pojištění záleţí cena hodně na věku pojištěného. Proto je dobré nepodceňovat včasnost jeho sjednání - nejen s ohledem na hypotéční úvěr. Co vše pojistit? U ţivotního pojištění k hypotečnímu úvěru platí stejná pravidla jako u libovolného pojištění - nemá smysl pojistit malé škody. Do tohoto okruhu patří např. pojištění pro případ ztráty zaměstnání, které je velmi drahé, má řadu výluk a výpadek příjmu lze poměrně snadno a mnohem levněji doplnit z finanční rezervy. Totéţ platí u krátkodobé nemoci či hospitalizaci. Velmi často se ale podceňují trvalé následky úrazu či invalidita. To jsou oblasti, které by pojistka měla zahrnovat vţdy, kdyţ se uzavírá. Zvyšuje sice její cenu přibliţně na dvojnásobek, ale je v zásadě důleţitější neţ pojištění rizika smrti. V případě invalidity či trvalých následků úrazu je nejen omezen příjem domácnosti, ale jsou navíc zvýšeny výdaje, někdy i mnohonásobně. A pojištění rizika smrti v tomto případě nic neřeší.

1.7 Doba splatnosti hypotéčních úvěrů Doba splatnosti hypotéčních úvěrů je determinována opět schopností příjemce úvěru splácet úvěr po celou dobu splatnosti (coţ je třeba brát v úvahu zejména u fyzických osob) a rovněţ ţivotností nemovitosti, která slouţí jako zástava k zajištění úvěru. Pokud se jedná o účelový úvěr, neměla by splatnost úvěru přesahovat ani ţivotnost toho, co je předmětem financování z úvěru. Doba splatnosti úvěru je ovšem omezena i ekonomickou výhodností pro klienta – příjemce úvěru. S rostoucí dobou splatnosti na jedné straně sice klesá výše jednotlivých splátek úvěrů, na druhé straně se však zvyšuje celkový objem placených úroků. Vliv doby splatnosti na výši anuity se ovšem postupně sniţuje (mezní sníţení splátky v důsledku přírůstku doby splatnosti se sniţuje). O významnějším poklesu splátek lze hovořit přibliţně do 20-25 let splatnosti, další růst doby splatnosti se ve výši splátek jiţ projeví nevýznamně, na druhé straně ovšem rostou celkové zaplacené úroky.

- 22 -

Způsoby čerpání hypotéčních úvěrů: Hypotéční úvěry mohou být čerpány jednorázově či postupně, přičemţ u jednotlivých případů se způsob odvíjí od účelu, na jaký je úvěr poskytován. Jednorázové čerpání se pouţívá v případech, kdy je z úvěru financována koupě jiţ existujícího objektu (např. nemovitosti), nebo pokud je hypotéční úvěr pouţit na splacení jiného, dříve poskytnutého úvěru. Postupné čerpání hypotéčního úvěru se naproti tomu sjednává tehdy, pokud je z úvěru financována výstavba či rekonstrukce nemovitosti. Úvěr je v tomto případě poskytován postupně na úhradu nákladů spojených s výstavbou či rekonstrukcí. Pokud financovaná nemovitost současně slouţí jako zástava za poskytnutý úvěr, potom musí být po celou dobu splněno to, ţe výše poskytnutého úvěru nepřesáhne zastavitelnou hodnotu (či její stanovenou část) nemovitosti. Způsoby splácení hypotéčních úvěrů: Podobně jako čerpání, můţe být i splácení hypotéčních úvěrů jednorázové nebo postupné, popř. se můţe jednat o kombinaci uvedených způsobů. Jednorázové splácení se pouţívá pouze ve speciálních případech hypotéčních úvěrů. Princip je zaloţen na tom, ţe klient platí po celou dobu splatnosti pouze úroky z úvěru, přičemţ splatnost úvěru je sjednána k určitému datu, ke kterému klient získává jednorázovou platbu z ţivotního pojištění či stavebního spoření, z níţ hypotéční úvěr jednorázově splatí. Důvody pro tento způsob splácení mohou být v tom, ţe úroky z hypotéčních úvěrů mohou být poloţkou sniţující daňový základ. Tím, ţe klient v průběhu splatnosti nesplácí jistinu úvěru, ale pouze úroky, jsou úroky vyšší (daňový základ se sníţí o vyšší částku). Současné zhodnocení prostředků průběţně vkládaných do stavebního spoření či ţivotního pojištění přináší klientovi určitý výnos, coţ můţe být pro klienta ve svých důsledcích výhodnější neţ průběţné splácení hypotéčního úvěru. Jednorázové splácení hypotečního úvěru můţe nastávat rovněţ neplánovaně v případě úmrtí klienta – dluţníka z hypotečního úvěru z jeho ţivotního pojištění nebo při zničení nemovitosti z majetkového pojištění. Průběžné splácení, obvykle formou pravidelných konstantních měsíčních anuit, je nejčastější způsob splácení hypotečních úvěrů. Jejich konstantní výše zůstává ovšem pouze po dobu, po kterou je fixována úroková sazba z úvěru. Při změně úrokové sazby se samozřejmě mění odpovídajícím způsobem i výše anuity. Vyloučena není ani varianta

- 23 -

progresivního či degresivního splácení, nejsou však v praxi příliš obvyklé a vyskytují se spíše u podnikatelských hypotéčních úvěrů.12

1.8 Proces získání hypotéčních úvěrů Před uzavřením hypotéčního úvěru je nutné dodat bance tyto doklady:  ţádost o hypotéční úvěr  osobní doklady  potvrzení o výši příjmů ne starší neţ jeden měsíc  přehled o jiných závazcích  pojistné smlouvy, další úvěrové smlouvy  v případě hypotéčního úvěru na koupi nemovitosti potvrzení o rezervaci nemovitosti  výpisy z Katastru nemovitostí  odhad nemovitosti  pojištění nemovitosti s vinkulací ve prospěch banky. Pokud banka shledala dluţníka schopného dostát splacení hypotéčního úvěru, hypotéční úvěr poskytne. Čerpat jej je nutno dle úvěrové smlouvy a to bezhotovostně jednorázově nebo postupně. Jednorázově jej vyčerpá klient, který jej pouţije na koupi nemovitosti, postupně ten, kdo jej pouţije pomaleji na rekonstrukci nebo přestavbu, dostavbu. Jednorázově úvěr pouţije i ten, kdo úvěr potřebuje pro splacení dřívějšího úvěru (přeúvěrování). Splácet je moţné dle úvěrové smlouvy od 5 do 30 let, čím kratší doba tím vyšší splátky, ale méně se zaplatí na úrocích, čím delší doba tím niţší splátky, ale více na úrocích. Při splácení hypotéčního úvěru se vyuţívá fixace úrokové sazby, tj. ve smlouvě se stanoví, ţe po určitou dobu budou úroky stále stejné bez ohledu na momentální situaci na trhu. Klient musí počítat s tím, ţe pokud úrokové sazby klesnou, bude platit stále vyšší nasmlouvanou výši, ale to se spíše nestává, proto je fixace úrokové sazby výhodná a obvyklá. Fixace téţ znamená, ţe klient nemůţe vybočit ze sjednaných podmínek v ţádném ohledu, tj. ani splatit nějakou mimořádnou splátku bez poplatku. Nejčastěji se vyuţívá 1-5letá fixace. Pokud není fixace úroků sjednána, mění se výše úroků dle situace na trhu. Za poskytnutí hypotéčního úvěru se bance platí poplatky a to často značné. Jde o 12

Dostupný z WWW: .

- 24 -

poplatky na ocenění zástavy, za zpracování úvěru, za vedení účtu hypotéčního úvěru, popř. další mimořádné poplatky, sjednané ve smlouvě, např. za předčasné splacení, za mimořádnou splátku, atd. O tom, zda banka poskytne či neposkytne ţadateli hypoteční úvěr, rozhoduje kromě kvality zajištění úvěru především bonita ţadatele. Přestoţe se všechny banky zaklínají individuálním přístupem, při hodnocení rizika úvěrové delikvence spoléhají především na statistické skóringové modely. Bankovnictví patří mezi lukrativní, ale zároveň dosti rizikové obory podnikání. Identifikace, měření a řízení finančních rizik je pro kaţdou banku doslova otázkou bytí a nebytí. Selhání v této oblasti by totiţ mohlo skončit správním řízením o odnětí bankovní licence, v horším případě krachem banky. Orgány státního dozoru si dobře uvědomují, ţe podcenění rizik a přehnaná úvěrová expanze amerických hypotečních bank doprovázená nízkými poţadavky na bonitu klientů patřily k prvotním příčinám celosvětové finanční krize. Jedním ze základních rizik, s nimiţ se banky musejí umět vypořádat, je kreditní, nebo také úvěrové riziko. Spočívá v moţné neschopnosti či neochotě klienta splnit finanční závazky vůči bance, které vyplývají zpravidla z úvěrové smlouvy. Někteří dluţníci totiţ poskytnutý úvěr splácejí jen s obtíţemi, někteří vůbec. Nejlepším způsobem, jak vzniku problémů s těmito delikventními dluţníky zabránit, je úvěry jim vůbec neposkytovat. Bohuţel odlišit předem dobré klienty od budoucích neplatičů je poněkud obtíţné. V mnoţství jiţ realizovaných úvěrových obchodů se banky snaţí nalézt charakteristiky a vzorce chování typické pro určité skupiny klientů. S nimi pak pracují skóringové modely zařazující ţadatele o úvěr do rizikových skupin. Cílem je předpovědět pravděpodobné budoucí chování klienta a vytvořit rozhodovací pravidla pro přijetí či zamítnutí ţádosti o úvěr, resp. pro stanovení rizikové přiráţky a dalších podmínek úvěrové smlouvy. Zvláště velké banky, které zpracovávají velké mnoţství ţádostí o úvěr, z velké části nahradily individuální přístup pevně nastavenými rozhodovacími procesy s automatizovanými algoritmy. Hodnocení bonity ţadatelů o úvěr se tím především zrychlilo a zároveň byla do značné míry eliminována subjektivita rozhodování úvěrových pracovníků. Skóringové modely pouţívané jednotlivými bankami se vzájemně liší. Přesto mají mnoho společného. Podrobnosti o tom, jaká kritéria a nakolik jsou pro přidělení určitého skóre důleţitá, však banky tají. Pracovník zadá poţadované údaje do počítače, který je zpracuje a sdělí výsledek. Klient ani pracovník přitom zpravidla nevědí, jak počítač k onomu výsledku došel.

- 25 -

Aplikační skóring vychází z údajů uvedených v ţádosti o úvěr, z úvěrových registrů (BRKI, NRKI, SOLUS) a dalších zdrojů (např. sociodemografické profily). Behaviorální skóring vychází z dostupných údajů o „finančním chování“ ţadatele o úvěr, např. charakteru, výši a frekvenci transakcí na jeho bankovním účtu, včasného splácení jiţ poskytnutých úvěrů atd.13

1.9 Čerpání a splacení hypotéčního úvěru Pokud se klient, tj. ţadatel o hypotéční úvěr dostane aţ sem, můţe s hypotéčním úvěrem nakládat, tj. koupit z něj nemovitost a tuto zatíţit zástavou ve prospěch banky nebo zaplatit jiţ existující úvěr a opět zatíţit nemovitost zástavou. V případě, ţe bude klient čerpat hypotéční úvěr postupně, bude banka proplácet faktury, podle prací na nemovitosti. Bez předkládání dokladů peníze banka neuvolní, tím si zajišťuje kontrolu nad čerpáním úvěru. S čerpáním souvisí i splácení úvěru. U krátkodobých úvěrů je téţ moţno splatit jej jednorázově, ale u hypotéčního úvěru je obvykle splácení formou splátek, jejichţ výše je dohodnuta v úvěrové smlouvě. Výpočet kreditního skóre předpokládá relevantnost a neměnnost kritérií a parametrů pouţitých při výpočtu. Otázkou tedy například je, nakolik je v případě hypotečního úvěru s 30letou splatností relevantní bankami standardně vyţadovaná informace o výši příjmu ţadatele za uplynulých 6 nebo 12 měsíců, a to zvláště v současné, ekonomicky značně neklidné době. Banky se sice snaţí své skóringové modely průběţně aktualizovat, ale svůj přístup k hodnocení bonity klientů příliš nemění

13

Dostupný z WWW: .

- 26 -

2. Pojištění Stejně jako u úvěrů, budu se nyní zabývat obecnými otázkami, jako jsou druhy pojištění, vznik pojištění, pojistná smlouva atd. a nakonec se budu věnovat ţivotnímu pojištění, jehoţ jedním z druhů je i pojištění pro případ smrti. Řešení životních rizik pojistnými produkty Nepředvídatelnost a nejistota spojená s individuální délkou ţivota a újmami na zdraví kaţdého jednotlivce a s tím spojené ekonomické dopady na rodinu a nejbliţší osoby byly a stále jsou i v dnešním moderním světě závaţným objektivním důvodem pro hledání způsobů, jak tato ţivotní rizika, zejména v ekonomickém smyslu, řešit. Teoreticky i prakticky ověřeným nejvhodnějším způsobem řešení finanční eliminace negativních důsledků nahodilosti na člověka je i v těchto případech kategorie pojištění. S ohledem na ekonomickou váhu ţivotních rizik došlo k uplatnění varianty jejich řešení prostřednictvím ţivotního pojištění, a to i prakticky současně se zrodem pojištění vůbec, původně vzniklého jako atribut lidské solidarity a později se stále více prosazujícího jako komerční kategorie. Původní poslání životního pojištění a jeho současná modifikace Ţivotní pojištění bylo prvoplánově zamýšleno především jako zabezpečení určitých finančních zdrojů pro rodinu v případě úmrtí nebo ztráty výdělečné schopnosti ţivitele. V historických prvopočátcích bylo logicky v popředí zájmu nejzávaznější riziko předčasné smrti, spojené s finančním zabezpečením pohřbu a skromné podpory pro pozůstalé. Původní pojištění rizika smrti mělo, prakticky aţ do nedávné doby zhruba před sto lety, většinou podobu tzv. pohřebního pojištění, s pojistnou částkou, odpovídající zhruba nákladům pohřbu. Soudobé ţivotní pojištění se od tohoto pojetí diametrálně liší, jeho původní význam se výrazně posouvá a rozšiřuje a jako výrazný fenomén naší hektické doby se dále rozvíjí. Na prvním místě zůstává základem obsahu ţivotních produktů původní rizikový motiv: Sjednáním vhodného moderního ţivotního pojištění můţe jednotlivec získat na jedné straně jistotu, ţe v případě, ţe se mu stane něco osudově nepříznivého, budou jeho nejbliţší finančně zabezpečeni, na druhé straně v případě, ţe se on sám ve zdraví doţije dohodnutého konce pojištění, bude mu vyplacena dohodnutá pojistná částka. Rostoucí bohatství společnosti, stále se zvyšující ţivotní úroveň a vyšší a také nákladnější ţivotní styl kladou oproti minulosti na konstrukci produktů ţivotního pojištění zcela jiné nároky, zejména co se týče úrovně ekonomického zabezpečení

- 27 -

pojištěného nebo jeho rodiny sjednanou pojistnou částkou. Základní poučka v tomto smyslu praví, ţe aby ţivotní pojištění bylo skutečně účinné při řešení ţivotního rizika jednotlivce, měla by sjednaná pojistná částka pro případ smrti i pro případ doţití se sjednaného věku činit minimálně čtyřnásobek jeho ročního příjmu. Moderní ţivotní pojištění ve svých konkrétních produktech nabízených komerčními pojišťovnami je tedy vedle kvantifikace, eliminace a anticipace škod na zdraví a ţivotech ve výše uvedeném kontextu v druhém plánu, stále ještě v duchu původních intencí, důleţitým a v některých ohledech nezastupitelným nástrojem pojistnou metodou konstruovaného financování potřeb jednotlivce či rodiny v případě zvláštních událostí (nevykazujících mnohdy punc nahodilosti) v ţivotě člověka, které mění jeho postavení ve společnosti. Životní pojištění jako instrument finančního trhu K těmto primárním pozitivním efektům je nutno přiřadit ještě stejně důleţitou, ne-li makroekonomicky důleţitější sekundární roli ţivotního pojištění, na jejímţ základě je pojistný trh zařazován jako podsystém finančního trhu: kolektované peníze od klientů mohou pojišťovny díky značnému časovému rozdílu mezi postupnou tvorbou a konečnou výplatou pojistné částky investovat zpět do ekonomiky a tak pozitivně působit na hospodářský růst. V tomto kontextu je ţivotní pojištění ze své povahy specifickým nástrojem finančního investování, tato jeho vlastnost vystupuje nyní výrazně do popředí a je v současnosti těţištěm rozvoje a inovace produktové nabídky, Produkty ţivotních pojišťoven, v podstatě analogické některým dalším produktům institucí finančního trhu, zejména bankovním produktům, představují makroekonomicky stále dlouhodobý instrument kolektivního investování. Pojišťovny v produktech klasického ţivotního pojištění vesměs garantují svým klientům v pojistně-technické kalkulaci určitý minimální výnos (v kalkulaci představuje technickou úrokovou míru). Skutečný výnos, který můţe být i vyšší, se odvíjí od toho, jak pojišťovny dokáţí klienty svěřené dočasně volné prostředky na prvním místě bezpečně a na druhém místě výnosně investovat na finančním trhu. Pojišťovny jsou v této souvislosti povaţovány za významné institucionální investory v ekonomice, jimi nashromáţděné prostředky z inkasovaného pojistného na ţivotní pojištění (pojistné-technické rezervy) realokují zpět do ekonomiky. Tradiční produkty životního a důchodového pojištění Produkty klasického tzv. kapitálového ţivotního pojištění ve své původní podobě kombinují dvě základní rizika – smrti a doţití. Jde-li o opakované doţití bez jiných souvislostí, nebo ve spojení s dalšími nahodilostmi jako je invalidita pojištěného nebo smrt - 28 -

druhého pojištěného, jsou zpravidla předmětem různých druhů důchodového pojištění. Pojištění smrti má podobu tzv. pohřebního pojištění na pojistnou částku, která by měla odpovídat zhruba nákladům pohřbu, obecné pojištění pro případ smrti se od pohřebního výrazně liší výši pojistné částky, která bývá pojištěným sjednávána na podstatně vyšší úrovni. Ţivotním pojištěním na doţití je i tzv. věnové pojištění, slouţící k zabezpečení závislé osoby, dítěte, v první fázi dospělosti. Pojistná částka se vyplácí při doţití se sjednaného věku, v tomto případě většinou věku plnoletosti, eventuálně ukončení školních studií, sňatku apod., odtud pochází starší název: pojištění věna. Toto oblíbené pojištění je moţné ve prospěch dítěte uzavřít od časného věku (např. od šesti měsíců věku dítěte), do pojištění bývá zahrnováno i finanční zabezpečení dítěte v případě smrti jednoho nebo obou rodičů, k základnímu pojištění je moţno sjednat ještě další připojištění, např. úrazové pro dítě i rodiče, důchodové připojištění rodičů atd. Pojistné za ţivotní pojištění lze platit běţně, v pravidelných ročních nebo področních lhůtách (v druhém případě pojišťovny většinově uplatňují přiráţku na vyšší správní náklady), anebo jednorázově vkladem na celou sjednanou dobu. Výše pojistného je závislá na technických parametrech pojištění. Podle způsobu pouţití pojistného k zajištění pojistného plnění pojišťovny lze pojistné rozdělit do dvou pojistně-technických sloţek: pojistné rizikové, tvořící tu část tarifního (ryzího) pojistného, určeného na krytí rizika smrti, a pojistné rezervotvorné, tvořící tu část tarifního (ryzího) pojistného, určeného na výplatu pojistné částky v případě doţití se sjednaného věku, tato část je ukládána do pojistné technické rezervy, někdy je pouţíván pojem spořivá část pojistného, na rozdíl od tzv. rizikové části. Technickými parametry v ţivotním pojištění jsou věk pojišťované osoby v okamţiku sjednávání pojistné smlouvy, pojistná doba, doba placení pojistného, která můţe být odlišná od pojistné doby např. v důsledku pojistné události, druh pojistné události, výše sjednané pojistné částky a eventuálně i zdravotní stav pojištěné osoby, váţné závady ve zdravotním stavu vyţadují stanovení přiměřeně zvýšeného pojistného pro jednotku pojistné částky. V případě, kdy je pravděpodobnost vzniku pojistné události tak vysoká, ţe pojistné by bylo pro pojišťovanou osobu svou výší prakticky neúnosné, pojišťovna obvykle návrh na pojištění nepřijme, taková rizika jsou nepojistitelná. Jestliţe se pojištěný nebo pojistník v průběhu doby placení pojistného dostane např. do ekonomických obtíţí, které mu nedovolují platit pojistné ve sjednané výši, má prakticky dvě moţnosti: buď poţádat o tzv. redukci pojistné částky či pojistné doby, pojišťovna sníţí jednu nebo druhou veličinu úměrně nově sjednané výši pojistného, nebo poţádat o výplatu odkupného, které představuje takový odkup ţivotní pojistky, znamenající předčasné ukončení pojistné smlouvy ze strany klienta - 29 -

pojišťovny. V tomto případě vyplácí pojišťovna částku rezerv pojistného s odpočtem neamortizovaných nákladů správní reţie a tzv. manipulačního poplatku, tato konstrukce odbytného má motivovat pojištěného, aby sjednané ţivotní pojištění předčasně neukončoval. V ţivotním pojištění je ke vzniku pojistného vztahu třeba, aby mezi klientem a pojišťovnou byla uzavřena pojistná smlouva, klient je přitom povinen pojišťovně odpovědět na otázky, týkající se sjednávaného pojištění. V ţivotním pojištění jsou pro kalkulaci pojistného vyuţívány speciální pojistně-matematické modely s vysokou stabilitou a tudíţ s vysokou mírou praktické aplikovatelnosti. Při dosahování pojistnětechnických přebytků např. z titulu podúmrtnosti a prodluţování lidského věku vyplácejí pojišťovny pojištěným nebo určeným osobám podíly na pojistně-technickém zisku, v české praxi byly pouţívány tzv. zvláštní prémie. Nové typy produktů životního pojištění Zvyšování váhy a zrychlující se dynamika ţivotního pojištění mají svůj počátek na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století, kdy bylo třeba v celosvětovém měřítku nově motivovat klienty ţivotních pojišťoven. V té době se současně vytvořily vhodné podmínky pro novou strategii: získání klientů penzijních a investičních fondů pro ţivotní pojištění. Novinkou na straně nabídky pojišťoven zejména v Severní Americe, Velké Británii, Holandsku, jiţní Africe atd., která měla těmto cílům napomoci a která si rychle získala oblibu, bylo tzv. univerzální ţivotní pojištění (Universal Life). Na trh byl uveden velmi transparentní doţivotní produkt flexibilního smíšeného pojištění s plněním při smrti i doţití se sjednaného věku, na rozdíl od klasických produktů s proměnlivým pojistným. Moţnost platby proměnlivého pojistného, které si podle své momentální finanční situace mohl klient sám upravovat, eventuálně placení zcela zastavit, anebo si dokonce na pojistku vypůjčit, flexibilita pohybu pojistné částky ve stanoveném intervalu bez nutnosti absolvování dodatečným zdravotních prohlídek, částečné odbytné s moţností opět doplatit na původní pojistnou částku, garantovaný stornovací poplatek, pravidelné zohledňování změn ve statistice úmrtnosti atd., byla ve své době pro klienty natolik zajímavá, ţe např. v Severní Americe akceptovali v době tehdejší strukturální měnové krize i niţší výnos z těchto pojištění v porovnání s mírou inflace. Uvedení produktu univerzálního ţivotního pojištění na trh prakticky odstartovalo v rozvinutých trţních ekonomikách, moţno říci masovou produktovou inovaci, zaloţenou především na povaze ţivotního pojištění jako investičního instrumentu. V integračním procesu, znamenajícím rozostřování tradičních hranic mezi jednotlivými finančními sektory, docházelo i

- 30 -

k produktové konvergenci, jedním z nových produktů tohoto typu je investiční ţivotní pojištění. Tento produkt v sobě směšuje klasické pojištění s investováním na kapitálovém trhu. Jde o poměrně sloţitý produkt, původně určený jen pro relativně úzký segment potenciálních klientů: jednak těch, kteří mají niţší rizikovou averzi, tedy za cenu podstoupení vyššího rizika chtějí dosáhnout vyšší výnos a jednak těch, kteří jsou nadprůměrně orientováni v instrumentech kapitálových trhů. Investiční ţivotní pojištění tak v sobě spojuje dva do značné míry protichůdné prvky – na jedné straně ochranu před rizikem úmrtí a jeho finančního dopadu na blízké pojištěného včetně doţití se sjednaného věku pojištěného a na druhé straně investici do podílového nebo podobného investičního fondu, zahrnující obvyklá rizika, která jsou spojena s umístěním peněz na kapitálový trh. Klient se v rámci produktu pojišťuje pro případ smrti a doţití, zároveň ale prostřednictvím pojišťovny investuje a zhodnocuje své dočasné volné prostředky podle vlastního uváţení, nikoliv podle rozhodnutí portfolio.manaţera pojišťovny. Důleţitým aspektem tohoto produktu je fakt, ţe výnosy vesměs nejsou garantovány (pokud jsou, tak na niţší úrovni neţ u kapitálového ţivotního pojištění), odpovědnost za zhodnocení leţí na pojištěném formou výběru podílových fondů, do kterých jsou podle jeho pokynu prostředky vloţeny. Právě tím se toto pojištění liší od některých dalších typů ţivotních pojištění – kapitálového, důchodového i některých druhů univerzálního ţivotního pojištění, ve kterých je vesměs jiţ v kalkulaci produktu garantována technická úroková míra, deklarující minimální zhodnocení vloţených prostředků, za které nese odpovědnost pojišťovna a její portfolio manaţer. Současné problémy životního pojištění v ČR V ČR zatím není dynamika rozvoje ţivotního pojištění analogická vývoji v okolním světě. Na našem, v tomto ohledu ještě silně nenasyceném trhu, je zatím větší zájem o věcná pojištění. Tento stav má celou řadu příčin. Dlouhodobě deformované povědomí veřejnosti z totalitních dob má za důsledek zatím stále ještě nedostatečné pochopení významu ţivotního pojištění a tedy i značnou míru spoléhání se na stát a jeho sociální ochranu. Zastavme se ještě u jednoho, pro český národní trh závaţného problému: Atraktivnost ţivotního pojištění pro občana úzce souvisí s daňovým prostředím. Ryze teoretický přístup je poměrně jednoduchý: vynakládání části současných příjmů jednotlivce na pokrytí potřeb, které u něj vzniknou v budoucnosti po skončení aktivní části ţivota a které si on sám chce pokrýt

ţivotním pojištěním, by nemělo být předmětem veřejných financí.

Veřejné finance jsou určeny ke kolektivnímu přerozdělování státním penzijním systémem

- 31 -

a jde tedy o shodný konečný účel uţití těchto zdrojů a není-li rozdílu, pak není ani důvod existence jiného reţimu. Znamená to, ţe z přerozdělování veřejnými financemi by při respektování tohoto principu musely být vyňaty jak výdaje individua na ţivotní pojištění, tak i všechny výnosy, vznikající v portfoliu ţivotních pojišťoven. V této krystalické podobě však zatím není k daňové problematice ţivotního pojištění přistupováno ani v těch nejliberálnějších ekonomikách. Na druhé straně jsou s ohledem na výše popsané makro i mikroekonomické přínosy v rozvinutých zemí organizovány motivační systémy na podporu jeho rozvoje. Nejčastější je poskytování daňových úlev pro klienty pojišťoven i pro samotné pojišťovny, pro ty zejména v oblasti výnosů z investic se svěřenými prostředky. Je určitým paradoxem, ţe ač u nás zatím pojištěnost ţivotním pojištěním výrazně zaostává za nejbohatšími zeměmi i za průměrem EU a náš státní penzijní systém má stále větší potíţe se zabezpečováním finančních zdrojů, bylo v uplynulém desetiletí ţivotní pojištění státní hospodářskou politikou spíše diskriminováno. Dosavadní sociální politika totiţ preferovala ty formy financování postaktivního věku, v rámci kterých jsou peněţní prostředky vypláceny jen po dobu, po kterou je dotyčný jednotlivec naţivu, to znamená státní penzijní systém a výrazně i penzijní připojištění se státním příspěvkem. Ţivotní pojištění konstrukcí většiny produktů tento rámec přesahuje, naopak smyslem ţivotního pojištění je finanční zabezpečení blízkých a touto svou vlastností se dostalo mimo rámec zejména sociálnědemokratické vládní filosofie. Na druhé straně stále hlubší zakořeňování trţních institucí v české ekonomice, příklad vývoje v tomto směru ve vyspělých trţních ekonomikách, rostoucí povědomí našich občanů o uţitečnosti ţivotního pojištění v současnosti přece jen vedou k určité postupné změně postoje hospodářské politiky k ţivotnímu pojištění v daňové oblasti, i kdyţ k výraznější a hlavě více motivující daňové preferenci je ještě hodně daleko. Prvý, nepříliš smělý krok, alespoň však správným směrem, byl učiněn úpravou zákona o dani z příjmů, provedenou v roce 2000. Úprava umoţňuje od základu daně za rok 2001 odečíst aţ 12 tis. Kč, vynaloţených fyzickou osobou na nejméně pětiletou ţivotní pojistku, obsahující riziko smrti nebo doţití se sjednaného věku, nebo obojí při důchodovém pojištění, jinými slovy pojištění s tzv. úspornou sloţkou. Pojistná částka ovšem nesmí, pod ztrátou daňových výhod, být vyplacena před šedesátým rokem věku pojištěného. Rovněţ právnická osoba, pokud svému zaměstnanci přispívá na ţivotní pojištění, si můţe nově započíst ročně jako náklad na dosaţení, zajištění a udrţení příjmů aţ 8 tis. Kč na jednoho zaměstnance. Pojištění upravuje zák. č. 57/06 Sb., oblast má řadu prováděcích vyhlášek: vyhl. č. 251/07 Sb., 458/06 Sb., 96/06 Sb. a další. Oblast je upravena tak, aby odpovídala současným - 32 -

poţadavkům trhu, ţivotní úrovni obyvatel, zájmům státu na ochraně určitých oblastí, atd. Pojištění má chránit osoby, rodiny, zaměstnance, podnikatele, atd. proti náhlým finančním výdajům, spojeným s různými riziky, jeţ přináší oblast soukromého, profesního i podnikatelského ţivota pojištěnce.14 Pojištění patří mezi finanční sluţby. Předmětem této finanční sluţby je za úplatu poskytnutá pojistná ochrana. Jako součást infrastruktury ekonomiky působí pojištění na průběh procesu reprodukce tím, ţe přesouvá část finančních prostředků tam, kde jsou v daném okamţiku třeba z hlediska výskytu nahodilých potřeb. Pro pojištění jako finanční sluţbu lze vymezit následující specifické rysy:  jde o sluţbu abstraktního charakteru – pojišťovna slibuje, ţe v případě realizace přesně definované nahodilé události vyplatí dopředu specifikovanou velikost náhrady,  existuje zde úzká vazba na nahodilé skutečnosti z pohledu provozování sluţby:  často není jasné, zda příslušná událost nastane,  není dopředu zřejmý časový okamţik nastání událostí,  někdy není jasné, který subjekt bude příslušnou událostí postiţen,  často není známa velikost dopadů při realizaci příslušné události,  pojistná sluţba má obvykle dlouhodobý charakter,  pro pojistnou sluţbu je typické placení za sluţbu předem,  provozování pojistné sluţby je spojeno s tvorbou dočasně volných prostředků – prostředků na budoucí výplatu náhrad vzniklých nahodilých událostí, proto provozování pojištění je navázáno na investování těchto dočasně volných prostředků. Z právního pohledu představuje pojištění právní vztah. Tento právní vztah je zakotven v pojistné smlouvě, na jejímţ základě pojistný vztah existuje. Pojišťovna na sebe přebírá závazek, ţe pojištěnému poskytne pojistné plnění, nastane-li nahodilá, v pojistných podmínkách blíţe označená, událost. Na druhé straně se klient pojišťovny zavazuje

14

DUCHÁČKOVÁ, Eva; DAŇHEL, Jaroslav. Teorie pojistných trhů.

- 33 -

v pojistné smlouvě za takto specifikovanou sluţbu hradit za uvedených podmínek cenu za pojistnou sluţbu.15 Pojištění vzniká uzavřením pojistné smlouvy mezi pojišťovnou, pojistitelem a oprávněnou osobou. Smlouva vymezuje, co se pojišťuje, proti čemu, za kolik a na jak dlouho. Dále se určuje, za jakých podmínek se pojistné vyplatí a komu, stanoví se, kdy se odškodné nevyplatí, jak se platí pojistné, princip pojištění spočívá v tom, ţe pojistník uzavře s pojistitelem (dále pojišťovna) smlouvu na pojistnou ochranu pro pojištěného. Pojišťovnou můţe být i zajišťovna, u které jsou pojištěny pojišťovny. Pojišťovna za ochranu, která je uvedena ve smlouvě, vybírá od pojistníků platby - pojistné. Pojistník nemusí být nutně tatáţ osoba jako pojištěný (např. rodič pojistník - dítě pojištěný; zaměstnavatel pojistník zaměstnanec pojištěný, apod.). Pojistník uzavírá smlouvu a pojištěný je osoba, v jehoţ prospěch je smlouva uzavřena. Z pojistného všech pojistníků, pak pojišťovna vytváří pojistné rezervy. Část vybraného pojistného si ponechá pojišťovna (z toho kryje své provozní náklady a vytváří přiměřený zisk). Pokud někomu z pojištěných vznikne škoda - škodní událost, která je definována v pojistné smlouvě, je mu vyplaceno pojistné plnění.

2.1 Účastníci pojistného trhu Pojistník - fyzická nebo právnická osoba, která uzavřela pojistnou smlouvu s pojišťovnou. Má právo disponovat s pojistnou smlouvou a povinnost platit pojistné. Pojistník můţe uzavřít pojistnou smlouvu na pojistné riziko pojištěného, který je osobou odlišnou od pojistníka. Pojistník je povinen seznámit pojištěného s obsahem pojistné smlouvy týkající se pojištění jeho pojistného rizika. Právo na pojistné plnění můţe pojistník uplatnit pouze tehdy, jestliţe prokáţe splnění povinnosti seznámení pojištěného s obsahem pojistné smlouvy a jestliţe prokáţe, ţe mu byl k přijetí pojistného plnění dán souhlas pojištěného, popřípadě zákonného zástupce takové osoby, není-li zákonným zástupcem pojistník sám. Zemře-li, nebo zanikne-li bez právního nástupce pojistník, který sjednal pojištění cizího pojistného rizika, vstupuje pojištěný do soukromého pojištění namísto pojistníka, a to dnem, kdy pojistník zemřel nebo zanikl bez právního nástupce, nestanoví-li pojistná smlouva jinak. Pojistník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit pojišťovně změnu nebo zánik pojistného rizika. V případě pojištění cizího pojistného rizika

15

DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví.

- 34 -

má tuto povinnost pojištěný. U některých typů pojištění (např. ţivotních) můţe pojistník určit tzv. obmyšlenou osobu a můţe ji měnit jen se souhlasem pojištěného.

Pojištěný – osoba, na jejíţ ţivot, zdraví, majetek, odpovědnost za škodu nebo jiné hodnoty pojistného zájmu se soukromé pojištění vztahuje. Bez ohledu na to, zda osoba, které vzniká právo na plnění z pojistné smlouvy, sjednala pojištění sama, nebo jiná osoba (pojistník)

Pojistitel – právnická osoba, která je oprávněna provozovat pojišťovací činnost, tj. pojišťovna případně jiná instituce, které bylo uděleno povolení k provozování pojištění.

Obmyšlený – osoba, ve prospěch které bylo vyplaceno pojistné plnění v případě úmrtí pojištěného (v pojištěních, kde je kryto riziko úmrtí)

Poškozený – osoba, které bude vyplaceno pojistné plnění v souvislosti se sjednaným pojištěním odpovědnosti za škodu. V rámci pojištění odpovědnosti za škodu jsou hrazeny právní nároky osob za škody, za které odpovídá pojištěná osoba. Poškozený není při sjednávání pojistné smlouvy znám.

Pojistné – částka, kterou je povinen pojistník platit pojišťovně za poskytování pojistné ochrany. Nebylo-li dohodnuto jinak, je běţné pojistné splatné prvního dne pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku soukromého pojištění.

Pojistné plnění – je částka, kterou je pojišťovna povinna vyplatit oprávněné osobě, nastane-li pojistná událost uvedená v pojistné smlouvě.

Pojistná (škodní) událost - je skutečnost, ze které vznikla škoda a která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění.

2.2 Pojistný produkt, pojistná smlouva a pojistné podmínky Pojistný produkt je určitý druh pojištění . Pojistný produkt se vztahuje na vymezená pojistná nebezpečí (ţivelní pojištění) nebo na vymezené objekty pojištění (pojištění domácnosti). Pro pojištění pro případ smrti jsou vyuţitelné tyto pojistné produkty: Investiční ţivotní pojištění Kapitálové ţivotní pojištění Flexibilní ţivotní pojištění - 35 -

Pojištění hypotéka Pojištění schopnosti splácet Moţné podoby pojistných produktů – členění: Podle délky pojistné doby: krátkodobé pojištění – pojištění sjednané na dobu do jednoho roku, dlouhodobé pojištění – pojištění sjednané na dobu delší neţ jeden rok. Podle způsobu placení: pojištění s běţně placeným pojistným, pojištění s jednorázově placeným pojistným. Podle formy pojištění: pojištění škodová, pojištění obnosová. Podle územní platnosti: pojištění s místní platností (určení adresou umístění pojištěné věci), pojištění s platností na území jednoho státu, pojištění s platností na území více států, pojištění s neomezenou územní platností. Podle pojistných nebezpečí do pojištění zahrnutých: pojištění pro krytí jednoho pojistného nebezpečí (např. poţární pojištění) pojištění pro krytí více pojistných nebezpečí pro několik pojistných nebezpečí (pojistné je souhrnem sazeb jednotlivých vyjmenovaných pojistných nebezpečí) sdruţené pojištění (jedna sazba pro sdruţená pojistná nebezpečí, např. pojištění FLEXA kryjící poţár, výbuch, úder blesku, pád letadla), pojištění ALL RISKS – pojištění všech pojistných nebezpečí vztahujících se k jednomu objektu, která nejsou ve výlukách.

- 36 -

Pojistná smlouva představuje právní dokument, který završuje dvoustranný právní akt, na jehoţ základě vzniká smluvní pojištění fyzických a právnických osob. Pojistná smlouva se vyhotovuje v písemné formě podle platných právních předpisů. Vyjadřuje konkrétní pojistné podmínky a podmínky realizace pojištění. Dohodnuté podmínky jsou závazné jak pro pojišťovnu, tak i pro druhou stranu. V některých případech vzniká pojištění i bez písemné pojistné smlouvy. Jde o zákonná pojištění a pojištění, která mají krátkodobý charakter (např. pojištění při přepravě zboţí – tzv. známkové pojištění, kdy dokladem o sjednání a zaplacení pojištění je pojišťovací známka na dokladu o přepravě zboţí). Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, pokud nastane nahodilá událost, která je ve smlouvě podrobně specifikovaná. Pojistník, který s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřel, se v pojistné smlouvě zavazuje platit pojistné za poskytovanou pojistnou ochranu za stanovených podmínek. Pojistná smlouva zejména obsahuje: Osoby: pojistitel, pojistník, pojištěný, obmyšlený Forma pojištění: pojištění škodové či obnosové Pojistné: výše, splatnost, forma placení pojistného Pojistná doba Pojistné podmínky

Pojistné podmínky obsahují právní úpravu určitého pojistného produktu. Uplatňují se všeobecné a tzv. zvláštní pojistné podmínky. Všeobecné pojistné podmínky pojistné podmínky pro určitý pojistný produkt. Všeobecné pojistné podmínky určují charakteristiku pojmu pojistná událost (vymezení rizik krytých v rámci daného pojistného produktu včetně výčtu výluk z pojištění), způsob uzavření pojistné smlouvy, začátek, dobu trvání a ukončení pojištění, výluky z pojištění, předmět pojištění, podmínky poskytování a způsob propočtu velikosti pojistného plnění. Jsou součástí pojistné smlouvy. Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění Pojistitel v rámci ţivotního pojištění můţe sjednat:

- 37 -

-

pojištění pro případ smrti,

-

pojištění pro případ doţití,

-

pojištění pro případ smrti a doţití,

-

pojištění závaţných onemocnění,

-

pojištění pro případ invalidity.

Pojistnou dobou se rozumí doba, na kterou bylo pojištění sjednáno. Pojistnou dobu lze sjednat buď na přesně stanovenou dobu (se sjednaným koncem pojištění) nebo na dobu neurčitou. Pojištění začíná v 00 hodin dne sjednaného jako počátek pojištění, nebylo-li účastníky dohodnuto, ţe začne jiţ uzavřením pojistné smlouvy. U pojištění sjednaných na přesně stanovou dobu končí pojištění ve 24 hodin dne sjednaného jako konec pojištění. K zániku pojištění můţe dojít: a) uplynutím doby, b) nezaplacením pojistného, c) dohodou, která musí obsahovat způsob vzájemného vypořádání závazků a okamţik zániku pojištění, d) výpovědí pojistníka ke konci pojistného období, e) výpovědí pojistitele nebo pojistníka do dvou měsíců od uzavření pojistné smlouvy, f) výpovědí pojistníka do 3 měsíců ode dne doručení oznámení vzniku pojistné události, g) výpovědí pojistníka do 1 měsíce ode dne doručení sdělení o převodu pojistného kmene nebo jeho části podle zvláštního právního předpisu nebo do 1 měsíce ode dne zveřejnění oznámení o odnětí povolení k provozování pojišťovací činnosti pojistitele, h) odstoupením od pojistné smlouvy, i) odmítnutím plnění, j) vyplacením odkupního, k) smrtí pojištěné fyzické osoby, l) způsoby uvedenými v doplňkových nebo zvláštních pojistných podmínkách.

- 38 -

Zvláštní pojistné podmínky Konkrétní pojistné podmínky pro dané pojištění, konkretizují všeobecné pojistné podmínky. Zvláštní pojistné podmínky jsou dohodnuty v pojistné smlouvě. Zvláštní pojistné podmínky pojištění pro případ smrti Pojistnou událostí se v ţivotním pojištění rozumí smrt pojištěného nebo doţití se pojištěného dne uvedeného v pojistné smlouvě jako konec pojištění, resp. počátek výplaty důchodu, vznik závaţného onemocnění, vznik plné invalidity nebo jiná skutečnost, uvedená v pojistné smlouvě. Pojištění se týká pojistných událostí, které nastanou během trvání pojištění. Územní platnost pojištění není omezena. Pojistitel je oprávněn sníţit pojistné plnění aţ o jednu polovinu, zemřel-li pojištěný v souvislosti s jednáním, jímţ jinému způsobil těţkou újmu na zdraví nebo smrt anebo jímţ jinak hrubě porušil důleţitý zájem společnosti. Nastane-li smrt následkem sebevraţdy pojištěného do 2 let trvání pojištění, pojistitel vyplatí pojistníkovi, není-li shodný s pojištěným nebo oprávněné osobě rezervu pojištění nebo kapitálovou hodnotu, podle toho, co je dohodnuto v pojistné smlouvě, nebo po 2 letech trvání pojištění, vyplatí pojistitel oprávněné osobě pojistné plnění. Z pojištění pro případ smrti pojistitel na základě písemné ţádosti vyplatí pojistné plnění, zemře-li pojištěný v době trvání pojištění. Z pojištění pro případ smrti nebo doţití vyplatí pojistitel na základě písemné ţádosti pojistné plnění, zemře-li pojištěný v době trvání pojištění. Na základě písemné ţádosti pojištěného vyplatí pojistitel pojistné plnění, jestliţe s pojištěný doţije dne uvedeného v pojistné smlouvě jako konec pojištění, resp. dne počátku výplaty důchodu. Oprávněnou osobou v případě smrti pojištěného je obmyšlený. Nebyl-li obmyšlený v pojistné smlouvě určen nebo nenabyl-li práva na plnění, nabývají ho tyto osoby : manţel pojištěného, a není-li ho, děti pojištěného, a není-li jich, osoby uvedené v zákoně. Lze dohodnout, ţe pojistné plnění nebo odkupné bude vinklováno ve prospěch třetí osoby, vinkulace znamená, ţe pojistné plnění nebo odkupné pojistitel vyplatí třetí osobě, v jejíţ prospěch bylo plnění vinkulováno, pokud vinkulační věřitel nedá souhlas k vyplacení plnění oprávněné osobě podle pojistné smlouvy. Uhrazením plnění vinkulačnímu věřiteli, splní pojistitel svůj závazek vůči oprávněné osobě. Dojde-li v době trvání pojištění ke smrti pojištěného, nikoli následkem sebevraţdy do dvou let trvání pojištění, pojistitel vyplatí oprávněné osobě sjednanou pojistnou částku pro případ smrti a kapitálovou hodnotu pojištění ve výši stanovené k datu oznámení pojistné

- 39 -

události pojistiteli. Bylo-li sjednáno pojištění závaţných onemocnění a došlo-li k výplatě pojistného plnění za pojistnou událost z tohoto pojištění, pojistitel vyplatí v případě smrti pojištěného oprávněného osobě pouze kapitálovou hodnotu pojištění ve výši stanovené k datu oznámení pojistné události pojistiteli. Zemře-li pojištěný v prvních dvou letech trvání pojištění následkem sebevraţdy, zanikají bez práva na plnění všechna sjednaná pojištění. V takovém případě pojistitel vyplatí oprávněné osobě kapitálovou hodnotu pojištění ve výši stanovené k datu oznámení úmrtí pojistiteli. Není-li pojištěný zároveň pojistníkem, bude kapitálová hodnota pojištění vyplacena pojistníkovi. Zemře-li pojištěný ve třetím nebo dalším roce trvání pojištění následkem sebevraţdy a neuplynuly-li alespoň dva roky od posledního zvýšení pojistné částky, k němuţ došlo z jiného důvodu neţ v důsledku indexace pojištění, vyplatí pojistitel oprávněné osobě součet nejniţší pojistné částky platné v průběhu dvou let před datem úmrtí pojištěného a kapitálové hodnoty pojištění ve výši stanovené k datu oznámení pojistné události pojistiteli. V případě, ţe smrt pojištěného není pojistnou událostí, vyplatí pojistitel oprávněné osobě část kapitálové hodnoty stanovenou podle pojistně technických zásad pojistitele k datu, kdy se o smrti dozvěděl. Není-li pojištěný zároveň pojistníkem, bude tato částka vyplacena pojistníkovi.16 Pojištění pro případ smrti je pojištění pro pojišťovnu velmi rizikové, proto se pojišťovny snaţí je pokud moţno co nejvíce eliminovat. Zjišťuje proto velmi podrobně zdravotní stav pojištěnce, ten je povinen vyplnit zdravotní dotazník, kde jsou i velmi intimní otázky na různá zranění, poruchy zdravotního stavu, prodělané operace, nemoci a úrazy, zdravotní stav rodiny, dědičné choroby a zatíţení jimi v rodinné anamnéze, atd. Mimo jiné musí pojištěnec sdělit, zda je kuřák, zda poţívá alkoholické nápoje, zda byl někdy léčen psychiatricky, zda se nepokusil o sebevraţdu, musí uvést závaţná onemocnění např. epilepsii, vysoký krevní tlak, cukrovku, atd. Pojištěnec je povinen tento dotazník vyplnit pravdivě, pokud by se v případě, ţe dojde k pojistné události zjistilo, ţe údaje nebyly vyplněny pravdivě, mohlo by to mít za následek i případné nevyplacení pojistného. Pojišťovna můţe vázat vyplnění dotazníku ve všech bodech na uzavření pojistky, případně ji odmítnout uzavřít, kdyby pojištěný odmítl něco uvést.

Pojistná doba a pojistné období Pojistná doba je doba, na kterou je sjednáno pojištění (v pojistné smlouvě). Pojištění můţe být sjednáno na dobu určitou, tzn. ţe je stanoven termín konce platnosti pojistné smlouvy (například dosaţení 18 let věku pojištěné osoby), nebo je pevně stanovena délka platnosti 16

Pojistné podmínky České pojišťovny, a.s., Ţivotní pojištění PROFI Incest.

- 40 -

pojistné smlouvy (například na 5 let). Pojištění můţe být sjednáno také na dobu neurčitou. Pojistná doba bývá dále členěna na pojistná období, tj. období, na které je placeno pojistné.

Vznik a zánik pojištění Soukromé pojištění vzniká prvním dnem po uzavření pojistné smlouvy, nebylo-li dohodnuto, ţe vznikne jiţ uzavřením pojistné smlouvy nebo později. Pojistná smlouva musí mít písemnou formu, s výjimkou případů, kdy se zakládá pojištění s pojistnou dobou kratší neţ 1 rok (krátkodobé pojištění). K zániku pojištění můţe dojít: o u pojištění sjednaného na dobu určitou uplynutím doby pojištění, o dohodou, pokud se dohodnou pojistitel a pojistník, o výpovědí ze strany pojistníka či pojistitele, o nezaplacením pojistného, o odstoupením od smlouvy ze strany pojistitele či pojistníka, o odmítnutím plnění ze strany pojistitele, o zánikem pojistného nebezpečí či pojištěné věci, změnou vlastnictví věci, smrtí pojištěné osoby, zánikem pojištěné právnické osoby.

2.3 Rozdělení pojištění Pojištění moţno rozdělit:  dle právního důvodu na zákonné a smluvní pojištění a to na dobrovolné nebo povinné  podle zákona na ţivotní a neţivotní pojištění  podle pojistného plnění na obnosové a škodové pojištění  podle délky trvání pojištění na krátkodobé a dlouhodobé pojištění  podle třídění pojištění, na pojištění osob a majetku. Pojištění osob - základní typy: U pojištění osob lze pojistit fyzickou osobu pro případ smrti, doţití se určitého věku nebo dne stanoveného v pojistné smlouvě jako konec pojištění, pro případ úrazu, nemoci nebo jiné skutečnosti související se zdravím nebo se změnou osobního postavení této osoby. Z pojištění osob má oprávněná osoba právo, aby jí byla vyplacena dohodnutá částka, nebo - 41 -

aby jí byl vyplacen dohodnutý důchod, anebo aby jí bylo poskytnuto plnění ve výši určené podle pojistných podmínek, nastane-li pojistná událost. ŢIVOTNÍ POJIŠTĚNÍ Ţivotní pojištění představuje pro pojištěného člověka i pro jeho blízké finanční jistotu v případě nepředvídatelných událostí. Smyslem ţivotního pojištění je pojistná ochrana pojištěné osoby. V případě pojistné události (úmrtí, závaţné onemocnění, plný invalidní důchod ap.) pojišťovna vyplatí obmyšlené osobě (osoba uvedená ve smlouvě) pojistné plnění. Tím je pojistná částka nebo kapitálová hodnota (u kapitálových a investičních pojištění) - podle toho, co je vyšší. Některé pojišťovny vyplácí obojí, tj. pojistnou částku a kapitálovou hodnotu. U rizikových pojištění není spořící sloţka a plněním je pouze pojistná částka. Chybou při sjednávání ţivotního pojištění je, ţe klient si neurčuje pojistnou částku tak, aby pokrývala jeho potřeby a pojištění mělo nějaký význam. Základem bývá pojistné, od toho se pak odvíjí pojistná částka. Pojistná částka pro případ úmrtí by měla u ţivitele rodiny odpovídat minimálně dvěma ročním platům. To je opravdu minimum. Optimálně tři aţ pět násobků ročního příjmu. Jinými slovy má ţivotní pojištění pokrýt finanční potřeby blízkých (manţel, manţelka, děti ap.) v nejbliţším období po pojistné události neţ se postaví finančně na vlastní nohy. Ţivotní pojištění by měl mít ten, na němţ je rodina (nejen rodina) finančně závislá. Pochopitelně, ţe nejen pro takové klienty je ţivotní pojištění určeno. V dnešní době, kdy zaloţení rodiny je odkládáno do vyššího věku, není důvod příliš ţivotní pojištění odkládat. Ze zkušenosti vyplývá, ţe uzavření pojištění v pozdějším věku můţe být z důvodu horšího zdravotního stavu draţší, případně mohou být z pojištění vyloučena některá rizika. V nejhorším případě můţe být klient nepojistitelný! I toto hledisko má význam v načasování uzavření ţivotního pojištění. Bohuţel se v poslední době často setkáváme s tím, ţe si klienti uvědomí potřebu ţivotního pojištění aţ v případě, kdyţ je prakticky nemoţné je pojistit. Pojišťovny kaţdou chvíli přicházejí s novinkami v ţivotním pojištění, reagují na poptávku klientů a v poslední době sniţují poplatky, které klienti musí platit v souvislosti s pojištěním. Ovšem netýká se to všech pojišťoven. Zpravidla ty ţivotní pojišťovny s velmi malým podílem na trhu poplatky moc nesniţují.17

17

Dostupný z WWW: .

- 42 -

Základní podoby ţivotního pojištění Ţivotní pojištění zahrnuje sice krytí pouze dvou rizik, ale v rámci ţivotního pojištění je krytí těchto rizik kombinováno v různých podobách, proto existuje celá řada druhů a podob ţivotního pojištění. Základní rozdělení ţivotního pojištění: pojištění pro případ smrti, kdy je pojistnou událostí smrt pojištěného (nahodilost pojistné události zde nespočívá v tom, zda smrt nastane, ale kdy nastane), pojištění pro případ dožití, kdy pojistnou událostí je doţití se sjednaného věku pojištěným, smíšené pojištění pro případ smrti nebo dožití, kdy jsou tato dvě rizika kombinována. Pojištění pro případ smrti Pojištění pro případ úmrtí kryje pouze riziko úmrtí, tedy sjednaná pojistná částka v případě realizace rizika je vyplacena osobě určené pojistníkem – obmyšlenému (osobě uvedené v pojistné smlouvě). Účelem výplaty pojistného plnění v rámci pojištění pro případ úmrtí je obvykle zabezpečení pozůstalých pojištěné osoby, dále to můţe být úhrada závazků pojištěného např. hypotéční úvěr, úhrada nákladů v souvislosti s úmrtím a pohřbem apod. Pojištění pro případ úmrtí bývá také označováno termínem rizikové ţivotní pojištění. Pojištění pro případ úmrtí se vyskytuje v podobě několika druhů pojištění. Základní rozdělení pojištění pro případ úmrtí je členění podle způsobu sjednání pojistné doby, a to na dočasné pojištění pro případ úmrtí, a časově neomezené pojištění pro případ úmrtí. Dočasné pojištění pro případ úmrtí (rizikové ţivotní pojištění) kryje riziko úmrtí výhradně v rámci sjednané pojistné doby (tzn. pojistné plnění je vyplaceno pouze v případě, ţe k pojistné události dojde v průběhu pojistné doby, pokud v průběhu pojistné doby k pojistné události nedojde, pojistné plnění vyplaceno není). Tento typ ţivotního pojištění je často vyuţíván v souvislosti s čerpáním úvěru, půjček apod., kdy se velikost pojistné částky odvíjí od velikosti dluţné částky, a kdy v případě úmrtí pojistníka by pojistné plnění pokrylo jeho závazek například vůči úvěrové instituci. V rámci základní podoby dočasného pojištění pro případ úmrtí se uplatňuje pevně sjednaná pojistná částka, ale můţe být uplatněno i dočasné úvěrové pojištění s klesající pojistnou částkou (odpovídající klesající

- 43 -

dluţné částce). Velikost pojistného odpovídá velikosti pravděpodobnosti úmrtí v příslušném věkovém období pojištěného. Časově neomezené pojištění pro případ úmrtí je pojištění, kdy je vţdy vyplaceno pojistné plnění, pouze není známo, v kterém okamţiku. V praxi bývá konstrukce tohoto pojištění upravena v tom smyslu, ţe je stanoven maximální horní věk jako moţný termín pro výplatu pojistného plnění (například 85 let) a současně placení pojistného je omezeno maximálně do určitého věku (například 65 let). Pravděpodobnost úmrtí pojištěné osoby s věkem roste. Této pravděpodobnosti by měla odpovídat cena pojištění – pojistné. Cena pojištění pro případ úmrtí by se tedy kaţdý rok zvyšovala (přirozené pojistné). V praxi bývá cena tohoto pojištění sjednána konstantně na celou pojistnou dobu (konstantní pojistné). To znamená, ţe pojištěný v prvním období platí více na pojistném neţ odpovídá pravděpodobnosti úmrtí, tedy pojišťovna vytváří z tohoto vyššího pojistného rezervu, kterou čerpá v druhé části pojistné doby, kdy pojistník platí na pojistném méně neţ odpovídá pravděpodobnosti úmrtí. Z hlediska správného vyuţití ţivotního pojištění ke krytí smrti, případně jiných pojistných nebezpečí (neţivotního charakteru) je významná otázka stanovení výše pojistné částky. Optimální volba pojistné částky při sjednávání ţivotního pojištění, a to ţivotního pojištění kryjícího riziko smrti, vychází z několika přístupů. Tyto přístupy jsou spojeny s účelem, pro který je ţivotní pojištění sjednáváno, a také s podobou ţivotního pojištění. Výše pojistné částky v pojištění kryjícím smrt by obecně měla odpovídat určitému násobku ročního čistého příjmu pojištěné osoby (zejména pokud vyţivuje další osoby v rodině a příjmy rodiny jsou odvislé od příjmů této osoby) a velikosti nesplacených finančních závazků (pokud nejsou kryty jiným způsobem). Pojistná částka současně nemusí být konstantní po celou dobu trvání pojištění. Můţe být stanovena jako rostoucí s ohledem na vývoj indexu spotřebitelských cen (inflace), s tím je spojeno samozřejmě navýšení pojistného. Nebo naopak můţe být sjednána pojistná částka klesající v průběhu pojistné doby. Teoreticky lze vymezit následující přístupy ke stanovení velikosti pojistné částky: o stanovení pojistné částky v závislosti na výši úvěru, o stanovení pojistné částky v závislosti na výši příjmů, o stanovení pojistné částky odvozením od výdajů. Stanovení pojistné částky v závislosti na výši úvěru je typické pro případ, kdy pojistník sjednává ţivotní pojištění pro případ smrti v souvislosti s čerpáním úvěru (často

- 44 -

hypotéčního úvěru). Pokud by došlo k úmrtí osoby, která úvěr čerpá, bude částka úvěru splacena z pojistného plnění. Tento způsob stanovení pojistné částky reaguje pouze na potřeby v souvislosti s potřebou splácení úvěru, nebere v úvahu případné jiné potřeby, zejména rodiny při úmrtí ţivitele rodiny. Pro ţivotní pojistky sjednané v souvislosti s čerpáním úvěru bývá často uplatnění klesající pojistné částky. Z praktického pohledu můţe jít o pojistnou částku lineárně klesající, tzn. pojistná částka kaţdoročně poklesne o částku danou podílem vstupní pojistné částky a doby pojištění, přitom za hlavní výhodu tohoto přístupu se povaţuje jednoduchost, pojistnou částku anuitně klesající, kdy velikost pojistné částky věrně kopíruje splácení úvěru. Stanovení pojistné částky jako násobku příjmů je princip, jehoţ logika souvisí s předpokládanými potřebami pozůstalých v případě smrti ţivitele rodiny. Předpokládá se tedy, ţe pojistné plnění nahradí po určitou dobu příjmy, o které rodina v důsledku úmrtí přišla. Pojistná částka v pojištění pro případ smrti odvozená od výdajů vychází z logiky, ţe pojistné plnění při úmrtí má pokrýt rodině po určitou dobu rozdíl mezi obvyklými výdaji a dalšími příjmy, které rodina bude mít. Výpočet vychází ze struktury příjmů a výdajů rodiny a předpokládaného potřebného počtu let, která by mělo pojistné plnění zabezpečit (vychází se opět z věku pojistného). Pojištění pro případ doţití Ve své základní a nejjednodušší podobě (kdy pojistník platí jednorázově nebo běţně pojistné a při dosaţení sjednaného dne v pojistné smlouvě obdrţí pojistné plnění ve výši sjednané pojistné částky) je obdobou spoření, jde vlastně pouze o tvorbu úspor. Mezi ţivotním pojištěním a spořením jsou určité rozdíly (pojišťovna ručí za vklady pojistníků ne výškou skutečného vkladu, ale v závislosti na sjednané pojistné částce, přerušení placení běţného pojistného je spojeno s určitými sankcemi), proto uplatnění pojištění pro případ doţití v této základní podobě není obvyklé. Typické je vyuţití odvozených druhů pojištění pro případ doţití, a to důchodového pojištění (kdy jde o opakované doţití se pojištěného) a tzv. věnové pojištění (kdy jde o doţití se finančně závislé osoby). Smíšené ţivotní pojištění Smíšené ţivotní pojištění je kombinací pojištění pro případ smrti a pojištění pro případ doţití. Při uplatnění klasického smíšeného ţivotního pojištění se pojišťovna zavazuje vyplatit sjednanou pojistnou částku ve sjednaný den v případě, ţe se pojistník tohoto dne doţije, a v případě, ţe se pojistník tohoto dne nedoţije, pak jde o pojistné plnění ve stejné výši před koncem sjednané pojistné doby (v souvislosti se smrtí pojištěného) ve prospěch osoby, kterou pojistník sám určí (obmyšleného). Smíšené ţivotní pojištění bývá také - 45 -

označováno jako kapitálové ţivotní pojištění. V průběhu vývoje ţivotního pojištění se mění klasická podoba smíšeného ţivotního pojištění ve směru větší variantnosti. Smíšené ţivotní pojištěné můţe být sjednáno na různé pojistné částky při doţití a při úmrtí (obvyklá je určitá vazba ve velikosti pojistných částek, například pojistná částka při úmrtí dvakrát vyšší neţ pojistná částka při doţití), můţe být sjednáno na zvyšující se pojistnou částku při doţití se v průběhu pojistné doby, můţe být sjednáno smíšené ţivotní pojištění pro dvojici osob apod. Dále je typické, ţe smíšené ţivotní pojištění bývá rozšiřováno o krytí dalších pojistných nebezpečí neţivotního charakteru (úraz, invalidita, váţná nemoc, apod.). Za určitou specifickou podobu úpravy ţivotního pojištění lze dále povaţovat kolektivní životní pojištění. Kolektivní ţivotní pojištění znamená, ţe je sjednána pojistná smlouva, na základě které dochází k pojištění skupiny osob (pojištěných). Modifikované podoby smíšeného ţivotního pojištění V reakci na potřeby potenciálních pojištěných reagovaly pojišťovny novými podobami smíšeného ţivotního pojištění, v zájmu přizpůsobit toto pojištění jejich potřebám a finančním moţnostem. Postupně se vyvinulo tzv. univerzální ţivotní pojištění, které umoţňuje uplatnění variantnosti ve své konstrukci, a dále formy ţivotního pojištění spojené s investováním. Ţivotní pojištění spojené s investováním – investiční ţivotní pojištění Pro tzv. investiční ţivotní pojištění na rozdíl od předchozích druhů ţivotního pojištění (kde se vţdy sjednává výplata pevné částky a skutečné pojistné plnění nesmí být niţší neţ takto sjednaná pojistná částka) je charakteristické, ţe výše pojistného plnění závisí na výnosech z investování rezerv pojistného, přitom investiční riziko nese pojistník. Investiční ţivotní pojištění lze klasifikovat jako spojení rizikového ţivotního pojištění a investování prostřednictvím otevřeného podílového fondu. Pak ovšem výsledná hodnota naspořených prostředků není předem známa, resp. závisí na výnosech a ztrátách realizovaných na kapitálovém, peněţním, devizovém či jiném trhu. Investiční ţivotní pojištění tedy klientům nabízí vyšší výnosový potenciál při zhodnocování rezerv, ovšem za cenu vyššího rizika (riziko zhodnocení či znehodnocení rezerv je přesunuto zcela na klienta). Pro krytí pojistného nebezpečí úmrtí v rámci investičního pojištění existují obecně následující varianty konstrukce pojistné částky: v základní variantě investičního pojištění vyplácí pojišťovna při úmrtí pojištěného pojistnou částku sjednanou pro případ úmrtí,

- 46 -

varianta pojistné, kdy v případě smrti pojištěného je vyplacena aktuální hodnota podílových jednotek, nejméně velikost do té doby zaplaceného pojistného, varianta „fond a pojistná částka“, kdy v případě smrti pojištěného je vyplacena hodnota podílových jednotek a sjednaná pojistná částka, varianta „nejméně pojistná částka“, kdy v případě smrti pojištěného je vyplacena buď sjednaná pojistná částka, nebo hodnota podílového fondu v případě, ţe je tato hodnota vyšší neţ sjednaná pojistná částka. Připojištění k ţivotnímu pojištění Jak bylo výše uvedeno, je dnes pro ţivotní pojištění typické, ţe bývá krytí rizika doţití a úmrtí doplňováno o krytí neţivotních rizik. Typické je v souvislosti se sjednáváním ţivotního pojištění sjednávání připojištění v různých podobách. K nim patří zejména: úrazové pojištění, tedy krytí rizika úrazu v různém rozsahu a v různé podobě, invalidní pojištění, můţe mít podobu výplaty důchodu nebo i jednorázového pojistného plnění v případě invalidity pojištěné osoby, nebo jako zproštění od placení pojistného v případě invalidity, pojištění váţných chorob, tedy výplata pojistného plnění v případě nastání některé z váţných, s pojišťovnou sjednaných chorob (infarkt, mozková mrtvice, rakovina, selhání ledvin, apod.), někdy můţe toto pojistné plnění nahrazovat pojistné plnění pro případ úmrtí, nemocenské pojištění, tedy výplata sjednané velikosti pojistného plnění v případě dočasné pracovní neschopnosti, pojištění dlouhodobé péče, tzn. výplata sjednaného pojistného plnění pro potřebu dlouhodobé péče v důsledku váţné nemoci.18 Působí poněkud nelogicky, ţe ţivotní pojištění je třeba doplňovat ještě dalšími produkty jako připojištění pro případ úrazu, invalidity, atd. Vţdyť ţivotní pojištění by mělo krýt vše, kdyţ je ţivotní. Ale pojišťovnictví je velmi propracovaná výnosná finanční činnost a proto se pokud moţno pojišťuje kaţdá oblast ţivota zvlášť a za jiných podmínek. Čím vyšší hypotéční úvěr, tím sloţitější je jeho zajištění z hlediska obou stran a proto se vyuţívá všech moţností, jak rizika krýt. Ţivotní pojištění je moc široký pojem, aby pokrylo všechny ţivotní situace, proto se připojišťuje. Kaţdá další pojistka však stojí další peníze, coţ se můţe stát pro pojištěného a dluţníka neúnosné a proto volí mezi jednotlivými druhy připojištění ty, které by byly nejvýhodnější z hlediska jeho ţivotní situace. Starší dluţník proto bude vybírat spíše připojištění nemoci, invalidity, mladší dluţník zase připojištění např. úrazu. 18

DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví.

- 47 -

Ţivotní pojištění - rizikové Společným znakem je poskytování pojistné ochrany ke krytí rizika smrti. Pojistné plnění: V případě smrti - vyplácí se pojistná částka. V případě doţití - obecně se nevyplácí nic. Rozdělení: S konstantní pojistnou částkou – po celou dobu pojištění. Toto pojištění se obecně pouţívá ke krytí rizika např. členů rodiny (ţivitelů), aby v případě smrti pojištěného se ostatní členové rodiny nedostali do finančních problémů. S lineárně klesající pojistnou částkou – vyuţívá se ke krytí závazků – úvěry (kde jistina v čase klesá). S pojistnou částkou klesající v závislosti na splácení úvěru – vyuţívá se ke krytí závazků – úvěry (kde jistina v čase klesá). Aktuální pojistná částka je přesně vypočtena a kopíruje splátkový kalendář. Kapitálotvorná ţivotní pojištění Vyznačují se tím, ţe neobsahují pojistnou částku pro případ doţití. Tato částka je dána aktuální výší kapitálové hodnoty. Kryje vţdy riziko smrti a doţití, tzn. ţe při doţití se konce pojištění je vyplacena pojistná částka pro případ doţití, v případě smrti pojištěného se vyplácí pojistná částka pro případ smrti a výnosy z rezerv pojistného. U moderních variabilních pojištění se vyplácí kapitálová hodnota.19 Kapitálotvorné pojištění v sobě obecně zahrnuje pojištění pro případ smrti a spoření. To znamená, ţe část z placeného pojistného je určena na pokrytí rizika smrti a ostatní rizika, a část je pojišťovnou připisována ve prospěch klienta - tzv. kapitálová hodnota. V případě smrti klienta je pojišťovna povinna vyplatit jak kapitálovou hodnotu pojištění, tak pojistnou částku pro případ smrti (pokud se dle smlouvy neplní pouze ta vyšší částka – pojistná částka pro případ smrti nebo kapitálová hodnota).V případě, ţe se klient doţije konce pojištění, vyplatí pojišťovna klientovi kapitálovou hodnotu pojištění.20

19 20

Dostupný z WWW: . Dostupný z WWW: .

- 48 -

Investiční ţivotní pojištění Investiční pojištění nabízí vyšší zhodnocení, ale také vyšší investiční riziko. Zda vám pojištění vydělá nebo prodělá, je jen ve vašich rukou. Pojišťovny nabízí několik interních podílových fondů, mezi kterými se můţete rozhodovat, jak a kam své pojistné vloţíte. Nelze však opomenout skutečnost, ţe v tomto typu pojištění se jedná o produkt bez garance minimální úrokové míry a riziko na sebe za své rozhodnutí bere klient. Jako vyváţení tohoto rizika však můţete v průběhu doby získat několikanásobně vyšší zhodnocení svých investic.21 Flexibilní ţivotní pojištění Tato smlouva můţe být vinklována ve prospěch banky, která poskytla hypotéční úvěr, v praxi však banky vinkulaci v jejich prospěch nevyţadují a kdyţ uţ se tak stane a pojistka se ve prospěch banky zavinkuluje, není moţné ji měnit bez předchozího souhlasu banky. Flexibilní ţivotní pojištěné umoţňuje nastavit a měnit poměr spořící a rizikové sloţky pojistného - platí jak pro klasické, tak i pro investiční typy pojištění. Podmínkou pro pojistné plnění je přiznání plného invalidního důchodu (většinou aţ po jednom roce – po potvrzení Správou sociálního zabezpečení). Příčinou můţe být úraz, nemoc nebo obojí. Univerzální nebo variabilní ţivotní pojištění (Universal Life Insurance) představují moderní vývojovou větev ţivotního pojištění pro případ smrti nebo doţití. Toto pojištění má svůj původ ve Spojených státech amerických, kde se rozvíjí jiţ od 70. let, a jeho hlavními charakteristickými rysy, kterými se odlišuje od klasických kapitálových ţivotních pojistek, jsou: - variabilita pojistného krytí, coţ především znamená volbu relativně širokého rozpětí pojistné částky pro případ smrti k danému pojistnému vzhledem k placenému pojistnému, - variabilita parametrů pojištění, za coţ lze povaţovat změnu rozsahu a výše pojistného krytí v průběhu trvání pojištění, dočasné přerušení placení pojistného, změny ve výši pojistného atd., částečný odkup nebo výběr, který umoţňuje vyčerpat část hodnoty pojištění v průběhu trvání pojištění, mimořádné pojistné, které lze hradit kdykoliv nad rámec smluveného běţného či jednorázového pojistného, garance minimálního zhodnocení - stejně jako u klasických kapitálových ţivotních pojistek pojišťovna garantuje zhodnocení pojistné rezervy ve výši technické úrokové míry. Výjimkou je mimořádné pojistné, na které se vztahuje technická úroková míra platná v době, kdy je pojistné na smlouvu 21

Dostupný z WWW: .

- 49 -

vkládáno, transparentnost, coţ znamená, ţe klientovi je veden individuální účet, na kterém jsou zaznamenány platby pojistného i poplatky za převzatá rizika a správu pojištění. Tato vlastnost ale není pro všechny produkty samozřejmostí.22 Zproštění od placení pojistného V případě, ţe se pojistník/pojištěný stane plně invalidním a je mu přiznán plný invalidní důchod, je zproštěn od placení pojistného a placení za něj převezme pojišťovna. U většiny pojištění v případě, ţe pojišťovna platí za pojistníka pojistné, zanikají všechna připojištění v této smlouvě. V případě odebrání plného invalidního důchodu se zproštění od placení ruší a pojistník opět platí pojistné v plné výši. V pojistných podmínkách je stanovena doba - čekací doba / čekací lhůta (např. 1 -2 roky od počátku tohoto pojištění). Pokud je v této době pojistník uznán plně invalidní z důvodu nemoci, k zproštění od placení pojistného nedojde. Pokud je uznán pojistník plně invalidní z důvodu úrazu, tato čekací doba se neuplatňuje a pojišťovna plní – převezme placení pojistného za pojistníka. Výplata jednorázové částky V případě, ţe se pojistník/pojištěný stane plně invalidním a je mu přiznán plný invalidní důchod, je vyplacená sjednaná pojistná částka. V případě ukončení plné invalidity se vyplacená pojistná částka nevrací. Po vyplacení jednorázové částky je toto připojištění na plnou invaliditu ukončeno. Další pojištěná rizika nadále platí. Renta se vyplácí v případě, ţe se pojistník/pojištěný stane plně invalidním a je mu přiznán plný invalidní důchod.Pojištěnému vyplácena sjednaná doţivotní renta (např. 5 000 Kč měsíčně) nebo doţivotní péče v sjednané výši (např. uvedených 5 000 Kč měsíčně). Pokud pojištěný přestane být plně invalidní a stane se částečně invalidní nebo mu je invalidita plně zrušena, přestává se vyplácet tato renta. Pokud pojištěný zemře, vyplácení renty končí (není nadále vyplácena ani určené osobě –obmyšlený). Pojištění velmi váţných onemocnění Lze sjednat jako obnosové nebo škodové pojištění. Pojistné plnění se vyplácí v okamţiku diagnózy váţné nemoci, nebo po operaci odpovídající definici závaţných onemocnění pojištěného. V případě smrti pojištěného na toto onemocnění se pojistné vyplatí oprávněné osobě. V pojistných podmínkách jsou vţdy vyjmenována ta váţná onemocnění, na která se toto pojištění vztahuje. Dále pojistné podmínky stanovují dobu – tzv. čekací lhůtu, která

22

Dostupný z WWW: .

- 50 -

musí minimálně uplynout od počátku pojištění do zjištění (diagnózy) váţné nemoci, aby mohlo být uplatněno pojistné plnění.

Finanční důsledky výpovědi pojištění Finanční důsledky výpovědi pojištění po uplynutí prvních dvou měsíců trvání pojistné smlouvy se liší podle toho, zda se jedná o tzv. „riziková“ či „rezervotvorná“ pojištění, tj. pojištění spjatá s určitou formou spoření. Smlouvu je moţné vypovědět zpravidla bez udání důvodů. Rozhodnete-li se pro vypovězení smlouvy, počítejte s tím, ţe budete určitým způsobem "sankcionováni" a ve většině případů hodně ztratíte. Jaké sankce budou z předčasného ukončení vyvozeny byste měli být schopni vyčíst ze všeobecných smluvních podmínek. Obecně platí, ţe: u rizikového pojištění je zaplacené pojistné pouţito na pojistnou ochranu osoby či majetku, neexistuje ţádná spořící sloţka. V případě jeho výpovědi tak pojišťovny nevyplácí ţádné prostředky. u kapitálových a investičních pojistek účastník pojištění nemá právo na navrácení všech vloţených prostředků, ale pouze na tzv. odbytné. Jeho výše záleţí na parametrech pojistky a době, po kterou bylo pojištění hrazeno. Obecně platí, ţe první dva aţ tři roky jde veškeré zaplacené pojistné na pokrytí nákladů pojišťovny a provizi, takţe nedostanete téměř nic. Pojištění lze vypovědět pouze písemně. Pojištění, u něhoţ je sjednáno běţné pojistné, je moţno vypovědět vţdy alespoň 6 týdnů před koncem pojistného období. Zákon o pojistné smlouvě umoţňuje vypovědět smlouvu o ţivotním pojištění do 2 měsíců ode dne uzavření pojistné smlouvy s 8 denní výpovědní lhůtou. Pokud moţnost vypovězení smlouvy během prvních dvou měsíců jejího trvání promarníme, je moţno pojištění dále vypovědět jiţ jen se základní šestitýdenní výpovědní lhůtou vţdy ke konci pojistného období. Délka pojistného období je přitom vymezena frekvencí splátek běţného pojistného nebo je stanovena ve smluvních podmínkách pojištění. Pojišťovna má nárok na zaplacení pojistného aţ do samotného zániku pojištění. Nespornou výhodou ţivotního pojištění je daňová uznatelnost zaplaceného pojistného. Novela zákona o daních z příjmů umoţňuje odepisovat ze základu daně z příjmů příspěvek na ţivotní pojištění, kdyţ maximální odečitatelná částka činí 12.000 Kč ročně. Pokud uzavřete více pojistných smluv, částky pro odpočet se sčítají, stále však platí maximální dvanáctitisícová částka. Z daní nelze odečítat částku na úrazové pojištění na pojištění závaţných onemocnění nebo pojištění zproštění od

- 51 -

placení, i kdyţ tato připojištění zpravidla bývají součástí pojistné smlouvy. Pro uplatnění daňového odpočtu je třeba splnit zákonem stanovené podmínky. Tou základní je tzv. 60/60, tj. výplata pojistného plnění je v rámci pojistné smlouvy sjednána aţ po 5 letech (60 měsících) od uzavření pojistné smlouvy a současně nejdříve v kalendářním roce, v jehoţ průběhu dosáhne poplatník 60 let věku. Další podmínkou je, ţe osoba pojištěného je shodná s osobou plátce pojištění a plátce daně z příjmu. Pro odečet zaplaceného pojistného musí pojistné smlouvy splňovat ještě i další podmínku, kterou je minimální pojistná částka, která činí: u smluv s pojistnou dobou od 5 do 15 let 40.000 Kč u smluv s pojistnou dobou nad 15 let 70.000 Kč u důchodového pojištění se za minimální pojistnou částku povaţuje odpovídající jednorázové plnění při doţití V případě nesplnění některé z výše uvedených podmínek nelze uplatňovat daňový odpočet a pojišťovny na takové pojistné smlouvy nebudou pojistníkům vydávat potvrzení o poplatníkem zaplaceném pojistném.23 Úrazové pojištění Úrazové pojištění přináší do vašeho ţivota příjemný pocit jistoty. Během ţivota se vám nebo vašemu dítěti můţe přihodit něco nepříjemného, co zpomalí vaše ţivotní tempo, a vůbec to nemusí být způsobeno vaší vinou. Úrazové pojištění vás a vaše dítě zabezpečí pro případ úrazu nastalého v době volna doma i venku, ve škole, při rekreačním sportu nebo při cestování kdekoliv po světě. Úrazové pojištění lze sjednat samostatně nebo jako vedlejší pojištění k vašemu ţivotnímu pojištění.Je to pojistný produkt, u něhoţ výplata pojistného plnění přímo souvisí se vznikem úrazu u pojištěné osoby. Produkt je určen pro tato rizika: tělesné poškození způsobené úrazem, trvalé následky úrazu, smrt následkem úrazu, pracovní neschopnost v důsledku úrazu a pobyt v nemocnici v důsledku úrazu. Smrt úrazem V případě smrti pojištěného následkem úrazu vyplatí pojišťovna oprávněné osobě (osoba určená ve smlouvě) nebo dědicům sjednanou pojistnou částku pro případ smrti následkem úrazu. 23

Dostupný z WWW: .

- 52 -

Trvalé následky úrazu Dojde-li k úrazu pojištěného, který zanechá trvalé následky, vyplatí pojišťovna plnění ve výši procentuálního podílu ze sjednané pojistné částky pro případ trvalých následků úrazu, který pro jednotlivá tělesná poškození podle oceňovacích tabulek odpovídá rozsahu trvalých následků úrazu po jejich ustálení. Některé pojišťovny umoţňují sjednání tzv. progresivního plnění - stanovené plnění pojišťovny se progresivně zvyšuje v závislosti na rozsahu trvalých následků a znásobuje tak pojistnou částku resp. vyplacené plnění. Progrese je obvykle poskytována od 25% trvalých následků, do této výše je plněno lineárně dle určených procent, dále se zvyšuje aţ na 400%. Takţe v případě vyšších trvalých následků je plnění pojišťovny počítáno aţ ze čtyřnásobku sjednané pojistné částky. Denní odškodné při úrazu U denního odškodného je rozhodující počet dnů nutných k léčbě, tedy počet dnů pracovní neschopnosti. Pojišťovny si stanovují maximální délku léčby - pokud se zraněný léčí déle neţ je maximální limit, pojišťovna mu vyplatí dávky jen za tento limit. Dávky jsou obvykle poskytovány aţ po uplynutí čekací doby, která je různá (4, 7, 14, 21 dnů) a to buď zpětně méně častá varianta) nebo aţ za dny, které lhůtu překročí. Pobyt v nemocnici v důsledku úrazu Denní odškodné lze sjednat také pro pobyt v nemocnici při léčbě úrazu. Za kaţdý den pobytu v nemocnici v důsledku úrazu vyplatí pojišťovna sjednanou denní dávku.Plnění je často poskytováno od prvního dne v nemocnici, některé pojišťovny mají čekací lhůtu, která však bývá max. 3-4 dny.24

24

Dostupný z WWW: .

- 53 -

3. Sníţení rizik spojených s vyuţitím hypotéčního úvěru prostřednictvím rizikového ţivotního pojištění Kaţdá situace v ţivotě se dá řešit a záleţí na tom, jak je člověk schopen posoudit své moţnosti. Řádně a uváţeně zváţit dopady a následky je prvním předpokladem úspěchu. Kaţdá bankovní instituce velmi pečlivě zvaţuje, komu půjčí peníze a komu ne, jak jsem jiţ probrala dříve, má banka zvláštní postupy propracované do nejpodrobnějších detailů, které zhodnotí potenciálního klienta a rozhodne, zda půjčit či nikoli. Také klient by takto reálně měl hodnotit své moţnosti a podle toho se zařídit. Kdyţ jiţ dojde k tomu, ţe není schopen platit úvěry, je mimo jiné moţné jako prevenci rizika ztráty nemovitosti sjednat pojištění úvěrových rizik. Pro banku je vţdy problematická situace, kdyţ dluţník zemře. Pro banku je v tomto případě nejjednodušší, kdyţ dostane peníze od pojišťovny, ale pro obchod je výhodnější, kdyţ úvěr zůstane pozůstalým a ti pokračují ve splácení, takţe banka nepřichází o obchod (jsou jí stále placeny úroky z dluţné částky). Prodávat zastavenou nemovitost na trhu je pro banku dobré nebo špatné hlavně s ohledem na situaci na trhu s nemovitostmi. Pokud je velká poptávka, je dobré, moţná i nejlepší prodávat nemovitost na trhu, pokud je trh nasycen jako dnes, je to asi to nejhorší řešení. Na druhé straně problému jsou pozůstalí, kteří zdědili pohledávku banky. Záleţí na finanční situaci pozůstalých, pokud jsou dostatečně bonitní nebo získali pojistné krytí za zemřelého, není pro ně problém splácet, zásadní problém nastává, kdyţ nemají dostatečný příjem na splácení svých závazků a o nemovitost přijdou, to je velmi často ten největší problém při jiţ tak tíţivé ţivotní situaci jako je smrt rodinného příslušníka. Pro banku je výhodné, kdyţ úvěr trvá a pozůstalí splácejí i úroky. Pro pozůstalé ostatně téţ, zůstane jim nemovitost, která je třeba částečně uţ splacená. V případě, ţe nemají z čeho splácet, mají na výběr dvě moţnosti: dědictví odmítnout – pak přijdou i o nemovitost, nebo dluh převzít a vyčkat, jak banka nemovitost zpeněţí. I tak o nemovitost přijdou. V těchto případech je třeba posoudit, co bude pro pozůstalé výhodnější: pokud je nemovitost jiţ téměř splacená, bude výnos, resp. zbytek výnosu z prodeje jejich, pokud je ještě téměř celý hypotéční úvěr třeba zaplatit, moc jim nezůstane po prodeji nemovitosti a splacení úvěru. Situace se můţe ještě zkomplikovat, je-li dědiců víc, např. kdyţ je jeden z nich movitý a chce hypotéku splácet, ostatní však nikoliv, další problém vyvstane, kdyţ jeden z nich hypotéční úvěr

- 54 -

zaplatí jednorázově a připadne mu nemovitost, co ostatní dědici, atd. To jsou ryze právní otázky a nevyřeší je ţádné pojištění. Zmírnit následky můţe vinkulace pojistného, pojišťovna pak platí za dluţníka nikoliv pozůstalým, ale bance, ta v ideálním případě dostane své peníze celé a nemovitost připadne dědicům. Nastane problém, zda připadne do podílového vlastnictví či do podílového vlastnictví jednoho z dědiců, co pak bude s výplatou podílů, atd. Většinou však vinklované pojistné dluh neuhradí celý, pak se bude opět řešit, co dál se zbytkem hypotéčního úvěru, kdo jej uhradí, zda splácet či uhradit zbytek najednou, kdo bude vlastníkem nemovitosti, zda bude podílové či nikoliv, atd. V případě úhrady celého úvěru z vinkulovaného pojistného je banka spokojená a pozůstalí více méně téţ. Zbude-li však část hypotéčního úvěru neuhrazená, opět nastane problém, co se zbytkem – zda nemovitost prodat jako realizaci zástavy nebo dál splácet úvěr. To se odvíjí od majetkových poměrů dědiců. Pro banku je jak výše uvedeno vţdy lépe pokračovat ve splátkách, banka nepřijde o obchod. Úvěrový dluţník je v ideálním případě pojištěn na celou částku hodnoty dokončené nemovitosti, aby byly v případě jeho smrti pokryty všechny závazky, které jsou u banky – nedočerpaná hypotéka, ještě musí zbýt peníze na dokončení nemovitosti, často to pomůţe pozůstalým se vzchopit, samozřejmě smrt nic nevykoupí, ale dokončený dům můţe být částečné zaopatření pro pozůstalé. V rámci úvěrových rizik přichází v úvahu riziko škody v souvislosti s neplacením úvěru a to: o v důsledku nesolventnosti dluţníka (platební neschopnosti), o v důsledku platební nevůle (dluţník můţe zaplatit, ale nechce), o v důsledku vnějších podmínek není moţné zaplatit (například embargo). Obsahem pojištění úvěru je krytí finančních ztrát v případě nesplacení poskytnutého úvěru. Pro krytí úvěrového rizika mimo pojištění úvěru se vyuţívá řada dalších nástrojů: ručení, směnečné ručení, bankovní záruka, zástava, faktoring, fortfaiting apod. Úvěrové riziko je kryto v rámci celé řady pojistných produktů. Řadí se k nim: 1. ţivotní pojištění, které kryje úvěrové riziko v souvislosti s úmrtím dluţníka, 2. nemocenské pojištění, invalidní pojištění apod., která kryjí úvěrové riziko v návaznosti na pracovní neschopnost dluţníka, 3. majetkové pojištění zástav,

- 55 -

4. úvěrové pojištění. Úvěrová rizika lze z pohledu potřeb úvěrového pojištění rozdělit na: a) komerční úvěrová rizika platební neschopnost (konkurs, soudní a mimosoudní vyrovnání, exekuce), platební nevůle (nezaplacení ve stanovené lhůtě), kursová rizika, b) politická (teritoriální) rizika platební potíţe vyvolanými politickými událostmi, nemoţnost transferu úhrad do země vývozce z důvodu politických událostí v zemi dovozce – válka, revoluce, občanské nepokoje, administrativní rozhodnutí orgánů státu dluţníka, administrativní a politická opatření ve třetích zemích, přírodní katastrofa v zemi dovozce, nezaplacení pohledávky veřejnoprávním dovozcem. Pojistné koncipují úvěrové pojištění jako pojištění kryjící právě komerční rizika. Při ohodnocování rizika se snaţí pojistitel analyzovat schopnost splatit závazky ze strany dluţníka (při analýze informací nestačí pouze informace z minulosti, ale zejména je třeba brát v úvahu perspektivy do budoucna, podnikatelský záměr). Při hodnocení komerčního úvěrového rizika se vychází zejména z následujících informací: smlouvy o úvěrovém pojištění (minulé, současné), velikost firmy, obrat, vývoj financí situace, převaţující činnost odběratelů, konkrétní konjunkturální situace příslušného odvětví a ekonomiky ve státě kupujícího, hodnota kontraktu a sjednané právní podmínky, délka splatnosti pohledávky, identifikace nesplacených pohledávek v uplynulých letech. Výsledky ohodnocení konkrétního úvěrového rizika se odráţejí: v rozhodnutí, zda pojistitel přijme úvěrové riziko ke krytí, v ceně pojištění, ve výši spoluúčasti (spoluúčast se pohybuje obvykle v rozmezí 20 aţ 25 %, přitom v některých případech můţe dosáhnout aţ 50 %),

- 56 -

v délce karenční doby (časové franšízy) – ta se obvykle pohybuje v rozmezí 6 aţ 12 měsíců. Pojišťovny se při provozování pojistných produktů úvěrového pojištění soustředí na krytí komerčních úvěrových rizik. Specifický význam má pojištění vývozních úvěrů. Toto pojištění kryje riziko platební neschopnosti zahraničního dovozce českého zboţí a nesplacení českému exportéru. V zájmu podpory exportu je obvyklé, ţe státy podporují existenci (zaloţením státní pojišťovny nebo poskytnutím záruky) úvěrového pojištění zaměřeného na krytí politických (teritoriálních) rizik. U nás byla zaloţena Exportní a garanční pojišťovací společnost za účelem vytvoření obdobných podmínek pro naše vývozce, jako mají vývozci v zahraničí, je tedy určena na podporu vývozu. EGAP provozuje pojištění politických teritoriálních rizik – pojištění se státní podporou, zaměřené na provozování druhů úvěrových pojištění, která kryjí politická (teritoriální) rizika a která nejsou klasickými pojišťovnami provozovány. Toto státem podporované pojištění vlastně, vedle standardního přístupu k úvěrovému riziku, řeší úvěrové riziko země, kam je zboţí exportováno. Ohodnocování úvěrových rizik zemí se řídí mezinárodními úmluvami a při ohodnocování se vychází z politické situace, ekonomické situace, zákonných opatření v příslušné zemi, zásahy vyšší moci, platební zkušenosti. Na základě ohodnocení jsou země zařazeny do rizikových kategorií, přičemţ zařazení se mění v závislosti na konkrétních změnách.25 Také ţivotní pojištění je jakousi garancí pro okolí klienta, ţe nakonec věci dopadnou tak, aby ani klient ani jeho rodina nepřišli o střechu nad hlavou. Vinkulace pojistného postačí alespoň na část dluhu, pokud se klientovi podaří část úvěru zaplatit před pojistnou událostí. Pokud ne, je alespoň z části dluh vyrovnán a podle výše zbytku dluhu je moţné jednat o sníţení splátek nebo prodlouţení doby splatnosti.

25

DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví.

- 57 -

4. Dopady a postihy při neplnění úvěrových závazků na úvěrového dluţníka Kaţdý vztah mezi dvěma obchodními partnery má dvě roviny: plnění a neplnění vzájemných závazků. V případě úvěrů je tím ohroţeným spíše ten, kdo úvěr poskytuje, neţ ten, kdo jej obdrţí. Pokud vztah funguje normálně, banka po splnění všech poţadavků poskytne ţadateli finance, tedy úvěr na zajištění účelu úvěru. Úvěrový dluţník pak splácí úvěr dle dohodnutých pravidel. Úvěrový dluţník splácí svůj úvěrový závazek a banka je spokojena, úvěrový dluţník postupně splní svůj závazek a vztah je tím ukončen ke spokojenosti obou stran. To je průběh většiny úvěrových vztahů. Pak ale asi 30 % tvoří jiţ ne tak idylický průběh, nastává situace, kdy úvěrový dluţník neplatí z nejrůznějších příčin svůj závazek a úvěr nesplácí. Nastává situace, kdy je třeba splátkovou nekázeň úvěrového dluţníka řešit. Nejdříve se banka snaţí dohodnout jiný splátkový kalendář, nebo odsouhlasí odklad splátek nebo sníţí jejich výši. Můţe se však stát, ţe ani tato opatření nepřimějí úvěrového dluţníka, aby řádně plnil své závazky. Nezbývá neţ se svých práv domoci silou, tj. právní silou. Banka má několik moţností, všechny spočívají ve vyuţití zajištění závazku. Můţe tedy realizovat zajištění přes majetek nebo přes zástavní smlouvu nebo přes obojí. Ručitelský vztah bývá výhodnější, především rychlejší v případě, ţe ručitel je movitý. To pak banka můţe vyţadovat plnění přes ručitele stejně, jako kdyby se dluh vymáhal přímo u úvěrového dluţníka, tedy dá návrh na exekuci vůči ručiteli. Exekuce pak probíhá stejně, jako kdyby se dluh vymáhal přímo u úvěrového dluţníka. Ručitel tedy má postiţen majetek jako úvěrový dluţník, tj. můţe dojít k obstavení účtů, mzdy, prodeji movitých i nemovitých věcí. Ručitel pak má právo na náhradu škody vůči úvěrovému dluţníku. To však bývá dost iluzorní, protoţe plnění banka poţaduje na ručiteli většinou proto, ţe úvěrový dluţník nemá z čeho dluh vyrovnat. Ve stejně nevýhodném postavení je pak i ručitel ve vztahu k úvěrovému dluţníkovi ve věci vymáhání náhrady škody. Pokud má banka informace o majetku úvěrového dluţníka, uplatní svůj nárok na úvěrového dluţníka přímo. Jde většinou o prodej zástavy, teprve kdyţ prodej nevynese dost na úhradu celého dluhu, můţe v procesu vymáhání pohledávky pokračovat i přes exekuci na účty, mzdu, movité věci úvěrového dluţníka. To však uţ bývá dost problematické, kdyţ je věc uţ tak daleko, ţe úvěrový dluţník dopustí prodej zástavy, nemá většinou uţ z čeho brát a banka jiţ většinou nemá moc naději zbytek dluhu vymoci. Ještě sloţitější bývá situace, kdyţ úvěrový dluţník je subjektem konkursu. Pro realizaci zástavního práva má velký význam řízení o konkursu a vyrovnání dle zákona č. 328/1991 Sb. Dnes je jiţ celkem - 58 -

všeobecně známo, ţe konkurs je prohlášen proti úpadci (dluţníkovi) pro insolvenci (má více věřitelů a není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky) nebo pro předluţení (dluţníkova pasiva převaţují nad aktivy). Konkurs prohlašuje soud na návrh, přičemţ účinky prohlášení konkursu nastávají vyvěšením usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce soudu. Mezi účinky nastávající vyvěšením usnesení o prohlášení konkursu náleţí zvláště to, ţe oprávnění nakládat majetkem z konkursní podstaty (majetek patřící ke dni prohlášení konkursu dluţníkovi, a kterého nabyl za konkursu) přechází na správce konkursní podstaty (dále jen správce). Ve vztahu k zástavnímu právu je důleţité, ţe zanikají práva na oddělené uspokojení (sem náleţí i zástavní právo), které se týkají majetku náleţejícího do podstaty a věřitelé je získali v posledních dvou měsících před podáním návrhu na prohlášení konkursu. Jinak řečeno, zástavní právo týkající se konkursní podstaty vzniklé v době dvou měsíců před podáním návrhu na prohlášení konkursu zaniká, pokud je prohlášen konkurs. Toto zástavní právo se však můţe obnovit, jestliţe došlo ke zrušení konkursu proto, ţe neexistovaly podmínky pro jeho prohlášení (§ 44 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání), pokud v konkursu nedošlo k prodeji věci. Od prohlášení konkursu jiţ tedy nemohou vzniknout práva na oddělené uspokojení, tj. zajištění zástavním či zadrţovacím právem. Banky tomuto ustanovení věnují značnou pozornost a prověřují moţnosti zajištění svých pohledávek vůči dluţníkům z tohoto pohledu, tzn. zda nehrozí prohlášení konkursu vůči dluţníkovi. Ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) zákona o konkursu a vyrovnání stanoví, ţe řízení týkající se nároků na oddělené uspokojení nebo vyloučení věcí z podstaty lze zahájit a v něm pokračovat jen proti správci. Pokud tedy probíhá spor mezi zástavním věřitelem a dluţníkem na realizace zástavy, prohlášením konkursu se vlastně mění na spor o vyloučení věci z konkursní podstaty a spor týkající se odděleného uspokojení a lze v něm pokračovat jen proti správci podstaty. Po prohlášení konkursu musí věřitelé ve stanovené lhůtě přihlásit své pohledávky do konkursu, tedy i pohledávky zajištěné zástavním právem. Pak dochází k přezkumnému jednání, kdy lze popírat pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek. Pohledávka se pokládá za zjištěnou, byla-li uznána správcem podstaty a nebyla-li popřena ţádným z konkursních věřitelů. K popření stanoví soud přiměřenou lhůtu. Po tomto stádiu dochází ke zpeněţení podstaty. Velmi důleţité je ustanovení § 28 zákona o konkursu a vyrovnání, které stanoví, ţe věřitelé pohledávek, které byly zajištěny zástavním nebo zadrţovacím právem, popř. omezením převodu nemovitosti (nazývaní téţ oddělení věřitelé), mají při zpeněţení právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěţku prodeje věci, na níţ zástavní právo vázne. Výtěţek prodeje do výše zajištěné pohledávky věřitelům vydá - 59 -

správce podstaty se souhlasem soudu. Nebyla-li zajištěná pohledávka takto plně uspokojena, povaţuje se její neuspokojená část za přihlášenou do konkursu. Jinak řečeno, z prodeje zastavené věci je uspokojena odděleně pohledávka touto věcí zajištěná. Pokud by tím nebyla uspokojena celá zajištěná pohledávka zbývající část pohledávky zůstává přihlášena automaticky do konkursu a bude o ní rozhodnuto v rámci rozvrhového usnesení z konkursní podstaty. Ohledně této zbývající části pohledávky má tedy oddělený věřitel stejné postavení jako jiní konkursní věřitelé a musí se s nimi zúčastnit rozvrhu výtěţku podstaty. Zpeněţení se provádí buď formou soudní draţby, ale je moţný i tzv. prodej mimo draţbu, který můţe uskutečnit správce podstaty se souhlasem soudu (ten jej udělí po slyšení úpadce, event. téţ věřitelského výboru). Při udělení souhlasu můţe soud stanovit podmínky, např. určit minimální prodejní cenu. Správce podstaty má tedy moţnost volby, zda poţádá soud o provedení draţby, či o povolení prodeje „z volné ruky“. Při posledně zmíněném způsobu lze uskutečnit prodej i pod odhadní cenu, coţ můţe být v některých případech jediný způsob vedoucí k tomu, aby věc vůbec někdo koupil. Jestliţe se věci nepodaří vůbec prodat, má správce moţnost ji vyloučit z podstaty, a to se souhlasem soudu a věřitelského výboru. Oddělení věřitelé tvoří výjimku ze zásady parity věřitelů. Nepodílí se totiţ na poměrném uspokojení všech věřitelů, ale jejich nároky jsou uspokojovány prioritně z prodeje věci, která slouţila k zajištění pohledávky, Zástavním právem, které je důvodem pro oddělené uspokojení, je třeba rozumět jakékoli zástavní právo, ať smluvní, zákonné atd. Není rozhodující ani předmět zástavního práva, neboť právo na oddělené uspokojení se týká jak věcí movitých, tak věcí nemovitých. Jakmile dojde ke zpeněţení zástavy, můţe být oddělený věřitel, v našem případě zástavní věřitel, uspokojen, aniţ by bylo třeba čekat na rozvrh. Proplacení pohledávky odděleného věřitele uskuteční ze zpeněţené zástavy správce podstaty se souhlasem soudu. Pokud by výtěţek prodeje zástavy převyšoval pohledávku odděleného věřitele, stává se tento přebytek součástí výtěţku ze zpeněţené podstaty a spolu s ním bude rozvrţen mezi ostatní konkursní věřitele. Kolize pohledávky zástavního věřitele s jinou pohledávkou můţe nastat jen výjimečně. Dle § 151u občanského zákoníku má přednost pohledávka zajištěná zadrţovacím právem před jakoukoli jinou pohledávkou, včetně pohledávky zajištěné zástavním právem. Co se týče nuceného vyrovnání, stanoví § 36 odst. 1 písm. a) zákona o konkursu a vyrovnání, ţe soud zamítne návrh na nucené vyrovnání, kdyby jeho potvrzením měla být dotčena práva na oddělené uspokojení. Jak je z předchozího výkladu patrné, má zástavní věřitel většinou moţnost výběru, zda podat návrh na prohlášení konkursu, či jít

- 60 -

cestou samostatného soudního výkonu rozhodnutí na zastavené věci. Je skutečností, ţe jsou stále častější případy, ţe zástavní věřitel volí raději návrh na prohlášení konkursu.26 Dnes se můţeme setkat ještě s insolventností úvěrového dluţníka. Tento zákon upravuje řešení úpadku a hrozícího úpadku dluţníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dluţníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dluţníkových věřitelů, a dále oddluţení dluţníka. Dluţník je v úpadku, jestliţe má a) více věřitelů a b) peněţité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Má se za to, ţe dluţník není schopen plnit své peněţité závazky, jestliţe a) zastavil platby podstatné části svých peněţitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není moţné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněţitých pohledávek vůči dluţníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předloţit seznamy, kterou mu uloţil insolvenční soud. Dluţník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předluţen. O předluţení jde tehdy, má-li dluţník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dluţníkova majetku se přihlíţí také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, ţe dluţník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, ţe dluţník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněţitých závazků. Způsobem řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dluţníka v insolvenčním řízení (dále jen "způsob řešení úpadku") se rozumí a) konkurs, b) reorganizace, c) oddluţení a d) zvláštní způsoby řešení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů. 26

HOLEYŠOVSKÝ, Milan. Zástavní právo, ručení, bankovní záruka a ostatní zajišťovací prostředky v podnikatelské, bankovní a právní praxi.

- 61 -

Rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku se rozumí, a) jde-li o konkurs nebo o některý ze zvláštních způsobů řešení úpadku,rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dluţníka (dále jen "rozhodnutí o prohlášení konkursu"), b) jde-li o reorganizaci, rozhodnutí o povolení reorganizace a c) jde-li o oddluţení, rozhodnutí o povolení oddluţení. Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby ţádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné moţnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce; d) věřitelé jsou povinni zdrţet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaţe to dovoluje zákon. Insolvenční návrh můţe podat jak dluţník, tak věřitel. V seznamu majetku je dluţník povinen označit jednotlivě svůj majetek,včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichţ jiţ bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dluţník tato řízení (rozhodnutí) označí. V seznamu závazků je dluţník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, ţe vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dluţníka osoby dluţníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dluţníkem koncern, musí dluţník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dluţník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výše a proč. Má-li dluţník věřitele, o kterých je mu známo, ţe proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. Dluţník, který hodlá řešit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddluţením,musí s insolvenčním návrhem spojit i návrh na povolení oddluţení. S insolvenčním návrhem je rovněţ moţné spojit návrh na povolení reorganizace. V těchto případech musí insolvenční návrh obsahovat i náleţitosti předepsané pro tyto návrhy a musí k němu být přiloţeny další pro ně poţadované přílohy. Insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, ţe dluţník je v úpadku - 62 -

nebo ţe mu úpadek hrozí. Lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddluţení,činí lhůta k přihlášení pohledávek 30 dnů.Insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliţe nebylo osvědčeno, ţe insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dluţníku splatnou pohledávku. Insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestliţe a) dluţník je obchodní společností, která byla zrušena rozhodnutím soudu, b) jménem dluţníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců, c) likvidátor dluţníka předloţí insolvenčnímu soudu zprávu o tom, ţe prověřil moţnost uplatnit v insolvenčním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dluţníka, d) ze seznamu majetku dluţníka a šetření insolvenčního soudu vyplývá,ţe majetek dluţníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a za e) věřitelé dluţníka byli vyhláškou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dluţníka a údajů o právních úkonech dluţníka, u kterých by bylo moţno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a ţádný majetek ani úkony dluţníka nebyly zjištěny. Věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlášky, se uspokojují v závislosti na způsobu řešení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddluţení, nestanoví-li zákon jinak. Zákon můţe stanovit, ţe se uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají přihlášku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky. Věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení aţ do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíţí a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Přihlašují se i pohledávky, které jiţ byly uplatněny u soudu, jakoţ i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku. Po skončení procesu zjišťování majetku a pohledávek se insolvenční správce snaţí majetek zpeněţit. Po prodeji majetku navrhuje soudu rozvrh získaných prostředků. Po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloţí insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němţ uvede, kolik má být vyplaceno na kaţdou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost návrhu předloţeného insolvenčním správcem. Poté vydá rozvrhové usnesení, v němţ určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny. Všichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výši jejich pohledávky tak, jak byla zjištěna. - 63 -

Kromě insolvence můţe dluţník navrhnout soudu ještě oddluţnění. Dluţník, který není podnikatelem, můţe insolvenčnímu soudu navrhnout,aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddluţením. Jiná osoba neţ dluţník není oprávněna návrh na oddluţení podat. Návrh na povolení oddluţení musí dluţník podat spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddluţení musí vedle obecných náleţitostí podání obsahovat:  označení dluţníka a osob oprávněných za něho jednat,  údaje o očekávaných příjmech dluţníka v následujících 5 letech,  údaje o příjmech dluţníka za poslední 3 roky,  návrh způsobu oddluţení nebo sdělení, ţe dluţník takový návrh nevznáší. Dluţník, který navrhuje oddluţení plněním splátkového kalendáře, můţe v návrhu na povolení oddluţení poţádat insolvenční soud o stanovení niţších neţ zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddluţení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Návrh na povolení oddluţení lze podat pouze na formuláři. Jestliţe insolvenční soud návrh na povolení oddluţení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dluţníkova úpadku konkursem. Oddluţení lze provést zpeněţením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Při oddluţení zpeněţením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněţení majetkové podstaty v konkursu. Při oddluţení plněním splátkového kalendáře je dluţník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dluţník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddluţení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěţku zpeněţení zajištění; při tomto zpeněţení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněţení zajištění v konkursu. Soud dále přihlédne k důvodům, které vedly k dluţníkově úpadku, k celkové výši dluţníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dluţníkových příjmů, k opatřením, která dluţník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke sníţení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Schválením oddluţení jsou vázáni jak dluţník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddluţením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Insolvenční soud schválené oddluţení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dluţníkova úpadku konkursem, jestliţe a) dluţník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddluţení, nebo - 64 -

b) se ukáţe, ţe podstatnou část splátkového kalendáře nebude moţné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dluţníku po schválení plánu oddluţení peněţitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dluţník. Neprodleně po ustanovení insolvenčního správce zapíše insolventní soud údaj o tom do seznamu dluţníků.27 Takovým doplňkovým zajištěním můţe být i ţivotní pojištění úvěrového dluţníka. V případě, ţe dojde k nemoţnosti splácení úvěru pro důvody, kryté pojištěním úvěrového dluţníka, nastane případ, kdy pojistné plnění se vyplatí bance, nikoli pojištěnému a to i pojištění pro případ smrti a pojištění zástavy pro případ jejího poškození nebo zničení. Tedy pokud je zajištění pohledávky částečně řešeno i vinkulací pojistného ve prospěch banky, pojišťovna vyplácí pojistná plnění jí a nikoli pojištěnému. Záleţí na pojistce, zda plnění postačí na úhradu úvěrového závazku nebo zda se bude muset pouţít kombinace s dalšími zajištěními. Z výše uvedeného vyplývá, ţe pokud úvěrový dluţník neplní své závazky, rozhoduje o dalším postupu hlavně kvalita zajištění závazku. Pokud banka má svůj dluh zajištěn nedostatečně nebo nekvalitní zástavou, neprověřila dostatečně všechny informace o úvěrovém dluţníkovi, můţe se splácením závazku úvěrového dluţníka dost často rozloučit. Mnohaleté zkušenosti bank vedly tyto instituce k velmi pečlivému šetření kolem případných klientů, i kolem zástav, jejich odhadů i kvalitě. Špatná úvěrová politika bank vedla nakonec k bankovní krizi a následně k hospodářské krizi celého vyspělého světa, ta začala krizí na trhu s nemovitostmi, kdy ceny zastavených nemovitostí strmě padaly a banky nenacházely kupce na tyto zástavy a tak nebyly hrazeny a vymáhány dluhy úvěrového dluţníka.

27

Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) č. 182/2006 Sb. ze dne 30. března 2006.

- 65 -

5. Pohled na problematiku hypoték z hlediska exekucí Exekuce jako nový institut působí v ČR v obnovené premiéře od roku 2001. Podle zák. č. 120/2001 Sb. vznikl úřad soudního exekutora (SE), tehdy jich bylo jmenováno celkem 120, zákon počítal s větším počtem exekutorských úřadů, ale nakonec praxe ukázala, ţe toto mnoţství exekutorských úřadů je dostačující. Soudní exekutor je jmenován na základě výběrového

řízení,

vyhlašovaného

Ministerstvem

spravedlnosti

za

součinnosti

s Exekutorskou komorou. Soudní exekutor má postavení úřední osoby, je to podnikatel a podle toho se chová. Snaţí se vymoci co největší počet dluhů, protoţe od výše vymoţeného plnění se odvíjí jeho odměna. Největší počet případů tvoří exekuce na peněţité plnění, tedy i dluhy z úvěrových smluv vč. hypotéčních. Při vymáhání pohledávek musí existovat pravomocný a vykonatelný exekuční titul, kterým je především rozhodnutí soudních orgánů (platební rozkazy, rozsudky, smíry, atd.), dále rozhodčí nálezy, notářské a exekutorské zápisy s doloţkou vykonatelnosti, různé rozhodnutí státních orgánů (FÚ, MěÚ, CÚ, atd.) a další. V případě hypotéčních úvěrů musí rovněţ existovat soudní rozhodnutí, v němţ se úvěrovému dluţníkovi ukládá povinnost zaplatit úvěrový dluh. K soudům nebo rozhodčím orgánům se dluh dostane poté, co se nepodařilo přimět dluţníka k plnění jiným způsobem. Banky se nejdříve snaţí jinými způsoby dluh vymoci, především se snaţí prodat zastavenou nemovitost. Prodej zástavy včetně nemovitosti je upraven v § 200y – 200za o.s.ř. Aby bylo moţné toto řízení, musí existovat zástavní smlouva, která zástavní právo zakládá. Jak má tato smlouva vypadat stanoví občanský zákoník. V případě, ţe dluţník neplní své povinnosti splácet řádně úvěr, je na místě dluh vymáhat. Ten se vymáhá na základě usnesení soudu o prodeji zástavy. Pokud věřitel tj. banka, atd. dosáhne vydání pravomocného usnesení o prodeji zástavy, je na základě tohoto usnesení moţno provést výkon rozhodnutí (exekuci). Výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti je upraven § 335-337h o.s.ř. Protoţe soudní exekutor je při provádění exekucí v postavení soudu, vztahují se na jeho exekuci prodejem nemovitých věcí tytéţ paragrafy jako na prodej nemovitostí soudem. Zákon jednoznačně stanoví náleţitosti exekučního titulu, kterým je rozhodnutí o prodeji zástavy, a stanoví tak podmínky jeho materiální vykonatelnosti. Exekučním titulem umoţňujícím prodej zástavy je pouze usnesení soudu vydané v řízení o soudním prodeji zástavy podle § 200y a násl. OSŘ. Na rozdíl od ostatních exekučních titulů na peněţité plnění, které musí rovněţ obsahovat označení oprávněného (zde zástavní věřitel) a povinného (zde zástavní dluţník) a výši pohledávky včetně příslušenství (zde zástavou - 66 -

zajištěná pohledávka, která má být uspokojena z výtěţku zpeněţení zástavy), musí tento exekuční titul navíc obsahovat přesné označení zástavy. Zástava musí být popsána tak, aby věc či právo nemohly být zaměněny s jinými, a musí být proto v exekučním titulu uvedeny znaky, které zástavu individuálně odlišují od jiných věcí či práv téhoţ druhu. Je-li zástavou nemovitost, měla by být popsána tak, jak určuje katastrální zákon. Usnesení o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci (§ 200za odst. 1 OSŘ). Exekuční titul tedy ze zákona neobsahuje pariční lhůtu, neboť neukládá přímo povinnost k plnění. Pravomocné usnesení o nařízení prodeje zástavy je závazné pro kaţdého, proti němuţ působí podle zvláštních právních předpisů zástavní právo k této zástavě (§ 200 za odst. 2 OSŘ). Z tohoto ustanovení je zřejmé, ţe oprávněný – zástavní věřitel se na základě exekučního titulu můţe domáhat exekuce nejen proti tomu, kdo vystupoval v nalézacím řízení jako odpůrce a kdo byl v usnesení označen jako zástavní dluţník, ale i proti všem osobám, vůči kterým působí zástavní právo, tedy proti všem vlastníkům, kteří nabyli zástavu později.28 Soudní exekutoři se na prodejích zástav příliš nepodílejí, řízení o prodeji zástavy je pouze záleţitostí soudu, toto soudní exekutor nedělá a proto i další kroky, tj. výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí svěřují banky soudům., K soudnímu exekutorovi se věc dostane většinou aţ jako zbytková pohledávka v případě, ţe prodej zástavy nepokryl celý dluh nebo se zástavu nepodařilo prodat. V tomto případě se pro oprávněného tedy banku provádí vůči úvěrovým dluţníkům stejné kroky jako u jakéhokoli jiného peněţního dluhu, tj. postihuje se mzda povinného, jeho účty, jeho důchod, popř. je-li to výslovné přání oprávněného i movité věci. Bohuţel jsou tyto exekuce nepříliš úspěšné, protoţe dluţníci většinou nemají jiţ ţádný majetek a k úvěru ještě i další dluhy, takţe je banka často v pořadí jako jeden z mnoha věřitelů. Zvláštní postavení má v oblasti úvěrů ručitel. Ručitelský závazek vzniká dle občanského zákoníku při uzavírání úvěrových smluv, tedy ručitel je určitým druhem zajištění pohledávky. Ručení upravuje § 546 obč.zák. Dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlášením, jímţ ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, ţe pohledávku uspokojí, jestliţe ji neuspokojí dluţník. Ručení jakoţto právní vztah mezi ručitelem( tj. osobou odlišnou od dluţníka) a věřitelem vzniká smlouvou. Občanský zákoník neupravuje smlouvu o ručení a nepředepisuje jí ani ţádné formální náleţitosti. Písemnou formu musí 28

KASÍKOVÁ, Martina a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád).

- 67 -

mít písemné prohlášení ručitele obsahující jeho závazek uspokojit konkrétní pohledávku věřitele, jestliţe ji neuspokojí dluţník. Teprve tímto prohlášením vzniká ručitelský závazek. Písemná forma prohlášení je obligatorní. Její nedodrţení má za následek neplatnost závazku ručitele. Ručitel činí toto prohlášení vůči věřitelovi. Je třeba, aby s prohlášením ručitele projevil souhlas. Souhlas lze projevit jakoukoliv formou, stačí proto konkludentně. Věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na poţádání výši své pohledávky. Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dluţník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Ručitel můţe proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dluţník. Uznání dluhu dluţníkem je účinné vůči ručiteli, jen kdyţ s ním věřitel vysloví souhlas. Ručitel můţe plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, ţe pohledávka nemůţe být uspokojena dluţníkem. Ručitel, který dluh splnil, je oprávněn poţadovat na dluţníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli.29 Úvěrový věřitel má právo vybrat si, na kom bude dluh vymáhat, tj. zda na dluţníkovi nebo ručiteli. Podle jeho rozhodnutí pak je uţ v exekučním titulu uvedena buď osoba dluţníka nebo ručitele nebo obou. V posledním případě je na exekutorovi, jak se rozhodne. Můţe dluh vymáhat na ručiteli nebo na dluţníkovi nebo na obou. To záleţí na výsledcích majetkových šetření ohledně obou subjektů. Dluh se pak vymáhá na tom, kdo nějaký postiţitelný majetek má, pracuje, má účet nebo bere důchod. Pokud se dluh vymáhá na ručiteli, dost těţko se to vysvětluje. Podle zkušeností soudního exekutora si ručitel v době, kdy uzavírá a podepisuje ručitelský závazek téměř neuvědomuje své velmi svízelné postavení, pokud dluţník neplní své závazky. Ručitel má sice právo na náhradu škody, která mu vznikla, kdyţ plnil za dluţníka, ale vzhledem k obvyklé naprosté nemajetnosti dluţníka je to dost svízelná situace pro ručitele. V tomto ohledu banky málo vysvětlují ručiteli dopady jeho podpisu na úvěrové smlouvě.

29

Občanský zákoník č. 40/1964 ze dne 26. února 1964.

- 68 -

Závěr V dnešním světě ţivota na dluh je třeba velmi odpovědně zváţit, zda nabídky, které dnešní moţnosti hypoték a půjček všeho druhu a na vše myslitelná jsou s ohledem na výdělky osoby reálné. V první fázi přívalu slibů z reklamy se kaţdému zdá, ţe jde o snadnou a levnou záleţitost, kterou kaţdý snadno zvládne a ohlídá. Půjčky na bydlení stejně jako na exotickou dovolenou se nabízejí ze všech stran. Téţ je nutno zváţit moţnosti úvěru v řádech desítek tisíc na spotřební zboţí a stovek tisíc na bydlení, jejich časovou náročnost, jejich dlouhodobé působní na rodiny i fiktivní rozpočet i jejich dopad na celý ţivot v případě nesplácení. Kaţdý by se měl v případech hypoték poradit s odborníkem, nikoli dát pouze na reklamní hesla. Hypotéka se nesjednává na rok, jde o dlouhodobou záleţitost, která velmi zatíţí celé rodiny i fixní rozpočet na dlouhou dobu a do značné míry. Je nutné pečlivě zváţit i účel hypotéky, zda se týká pouze krátkodobé spotřební záleţitosti nebo bude řešit situaci více lidí dlouhodobě a trvale. Rovněţ je třeba velmi pečlivě zváţit i dopady, která nastanou při moţnosti splácet závazky. Tyto důsledky většinou postihnou nejen úvěrové dluţníky, ale i mnoho dalších osob, ať jde o rodinné nebo firemní vztahy. Taktéţ pojištění můţe jako dobře uzavřené splnit naše očekávání, ale téţ zcela propadnout při neuváţeném závazku. Pak ani nejlepší pojistka pro případ smrti nebo úrazu nemůţe splnit svůj účel,, propadne-li bance a nikoli osobám takto zajištěným. Myslím si, ţe pokud si člověk bere jakýkoliv úvěr, měl by být zajištěn pro případné nečekané události a to nejen na smrt, ale i na ostatní ţivotní situace (úraz, invalidita, atd.), protoţe jak známo dědí se i dluhy a po váţném úrazu je velmi často nemoţné se vrátit do práce a zajistit dostatečný příjem – invalidní důchod je cca polovina předchozího příjmu, zejména pokud má rodinu. Na druhou stranu klient by neměl být přepojištěný, aby zbytečně nepřeplácel pojistné produkty, pojištění slouţí k tomu, aby si pozůstalí nebo klienti zachovali svůj ţivotní standard a nemuseli se výrazně omezovat, kdyţ právě nastane nějaká situace rozepsaná v této práci. Při kaţdé finanční operaci by proto bylo nanejvýš vhodné svěřovat se do rukou odborníků a nikoli do náruče různých „poradců“ nebo „finančních specialistů“. Dobře uzavřený hypotéční úvěr i ţivotní pojištění znamenají velký vklad a dobrou investici, která se za běţných ţivotních podmínek vyplatí. Ţivotní pojištění pro případ smrti je pojistným ventilem pro obě strany, i kdyţ pro poskytovatele úvěru představuje většinou jen částečnou úhradu pohledávky a pro pozůstalé neznamená nic. Přesto je to alespoň částečné krytí rizik bank a jako takové je většina bank i poţaduje.

- 69 -

Seznam pouţité literatury Odborná literatura: 1)

DUCHÁČKOVÁ, Eva. Principy pojištění a pojišťovnictví. 3.vyd. Praha: Ekopress, s.r.o., 2009. ISBN 978-80-86929-51-4.

2)

DUCHÁČKOVÁ, Eva; DAŇHEL, Jaroslav. Teorie pojistných trhů. 1. vyd. Praha: Kamil Mařík-Professional Publishing, 2010. ISBN 978-80-7431-015-7.

3)

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. vyd. Praha: Linde Praha, a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 2005. ISBN 80-7201-515-X.

4)

HOLEYŠOVSKÝ, Milan. Zástavní právo, ručení, bankovní záruka a ostatní zajišťovací prostředky v podnikatelské, bankovní a právní praxi. 2. vyd. Praha: Ing. Jaromír Hink, 1995. ISBN 80-901779-2-1.

5)

KASÍKOVÁ, Martina a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-5827.

Pojistné podmínky: 6)

Pojistné podmínky České pojišťovny, a.s., Ţivotní pojištění PROFI Incest.

Právní předpisy: 7)

Občanský zákoník č. 40/1964 ze dne 26. února 1964, příloha k 9. vyd. Praha: C.H.Beck, 2004. ISBN 80-7179-881-9.

8)

Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) č. 182/2006 Sb. ze dne 30. března 2006, právní stav ke dni 1.února 2007, Praha: C.H.Beck, 2001. ISBN 978-80-7179-980-1.

Internetové zdroje: 9)

BUKAČ, Petr. Jak banky rozhodují o poskytnutí úvěru. Hypoindex [online]. c2011, 1, [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://www.hypoindex.cz/clanky/zivotni-pojisteni-k-hypotece-je-nutne/>.

10)

Finance.cz : Podpora bydlení [online]. c2011 [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://www.finance.cz/financovani-bydleni/dotace/dotace/>.

11)

Finservis : Ţivotní pojištění [online]. c2011 [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://www.zivotnipojisteni.net/princip_zp.html>.

12)

Finservis : Výhody kapitálového a investičního ţivotního pojištění [online]. c2011 [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://www.zivotnipojisteni.net/vyhody_nevyhody_zp.html>.

13)

Hypotéční banka : Druhy hypoték [online]. c2010 [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://www.hypotecnibanka.cz/vse-o-hypotekach/serial-o-hypotekach/ druhy-hypotek/>.

14)

iDnes/Finance : Doplňkové formy zajištění hypotéčních úvěrů [online]. c2005. [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://finance.idnes.cz/doplnkove-formyzajisteni-hypotecnich-uveru-fa5--uver.asp?c=A050324_114630_viteze_jjj>.

- 70 -

15)

Měšec : Kapitálové ţivotní pojištění [online]. c2011 [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://www.mesec.cz/pojisteni/zivotni-pojisteni/kapitalove-zivotnipojisteni/pruvodce/>.

16)

Ministerstvo financí České republiky: Zákon č. 190/2000 Sb. o dluhopisech [online]. 2005 [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/hs.xsl/zakony_1039.html>.

17)

OSTATEK, Libor. Hypotéky po 15 letech : Desáté narozeniny a období hypotéčního boomu. Hypotéky po letech [online]. c2010 [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://www.hypoindex.cz/clanky/hypoteky-po-15-letechdesate-narozeniny-a-obdobi-hypotecniho-boomu/>.

18)

SVAČINA, Luboš. Pozor na kaňky v úvěrových registrech : Registry klientských informací. Hypotéky [online]. c2008 [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://www.hypoindex.cz/clanky/pozor-na-kanky-v-uverovych-registrech/>.

19)

ZÁMEČNÍK, Petr. Ţivotní pojištění k hypotéce...je nutné?. Zástava nemovitosti. Hypoindex [online]. c2008 [cit. 2011-04-15]. Dostupný z WWW: < http://www. hypoindex.cz/clanky/zivotni-pojisteni-k-hypotece-je-nutne/>.

- 71 -

Přílohy Příloha č. 1

Smlouva o úvěru.

Příloha č. 2

Zástavní smlouva, jiţ se zastavuje nemovitost.

Příloha č. 3

Rizikové ţivotní pojištění.

Příloha č. 4

Exekuční příkaz prodejem nemovitostí.

Příloha č. 5

Insolvenční návrh podávaný dluţníkem.

Příloha č. 6

Návrh na prohlášení konkursu (podaný věřitelem).

Příloha č. 7

Návrh na prohlášení konkursu (podávaný dluţníkem).

Příloha č. 8

Naděje doţití a průměrný věk

- 72 -

Příloha č. 1 SMLOUVA O ÚVĚRU Níže uvedeného dne, měsíce a roku uzavřeli: 1) Timea El s.r.o. se sídlem Praha, Václavské náměstí 1865, PSČ : 110 00 IČ: 28356831 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu C., vložka 8765462 jednající Bartolomějem Maršálkem, jednatelem (dále také "věřitel") a 2) Zeleňák a spol., s.r.o. se sídlem Praha, Václavské náměstí 1866, PSČ : 110 00 IČ: 98956839 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddílu C., vložka 8765969 jednající Alanem Zeleňákem, jednatelem (dále také "dlužník")

ve smyslu ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb., v platném znění

tuto smlouvu:

I. Předmět smlouvy 1.1 Věřitel se na základě této smlouvy zavazuje poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 400.000,- Kč. 1.2 Výše uvedená částka bude dlužníkovi převedena na jeho účet číslo 949849989/0300 do 30 dnů od podpisu této smlouvy. 1.3 Dlužník se zavazuje splácet úvěr věřiteli v následujících splátkách takto: -

do do do do

31.8.2005 částku 100.000,- Kč 30.9.2005 částku 100.000,- Kč 31.10.2005 částku 100.000,- Kč 30.11.2005 částku 100.000,- Kč

to vše u každé jednotlivé splátky pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o více než 14 dnů, s čímž věřitel souhlasí. 1.4 Výše uvedené splátky bude dlužník věřiteli platit na účet číslo 941840001/2400. 1.5 Na tento účet budou placeny i všechny další platby, ke kterým bude dlužník povinen na základě této smlouvy. Věřitel má právo změnit uvedený účet písemným oznámením zaslaným dlužníkovi. 1.6 Dlužník se zavazuje zaplatit věřiteli úroky ve výši 12% z dlužné částky ročně ode dne převedení částky uvedené v čl.1.1 této smlouvy na účet dlužníka až do dne úplného zaplacení této částky. Úroky jsou splatné vždy k jednotlivé splátce ve výši odpovídající období k datu jednotlivé splátky. II. Zajištění 2.1 Dlužník je povinen projednat s věřitelem neprodleně všechny skutečnosti, které by mohly mít vliv na splácení úvěru či jeho platební schopnost, zejména skutečnost, že je na něj podán návrh na konkurz, soudní či rozhodčí žaloba, návrh na exekuci, že podepsal směnku či uznání dluhu, případně uznání závazku, daruje majetek větší hodnoty (nad 50.000,- Kč) atd. III. Sankce 3.1 Pokud se dlužník dostane do prodlení s vrácením částky uvedené v čl. 1.1 této smlouvy, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,15% z dlužné částky za každý den prodlení. Tato smluvní pokuta nevylučuje ani neomezuje případný nárok věřitele na náhradu škody. Smluvní pokutu v této výši považují obě smluvní strany za přiměřenou okolnostem a neodporující dobrým mravům či pravidlům poctivého obchodního styku.

- 73 -

3.2 Kromě smluvní pokuty je věřitel oprávněn nárokovat zaplacení výloh spojených s vymáháním jakékoli jeho pohledávky za dlužníkem vzniklé na základě této smlouvy. 3.3 Jakákoliv platba přijatá věřitelem od dlužníka se nejdříve použije k zaplacení všech sankčních plateb, zejména smluvní pokuty, přičemž pořadí takto placených sankčních plateb se řídí datem jejich vzniku (sankční platba s dřívějším datem vzniku má přednost). IV. Závěrečná ustanovení 4.1 Nevynutitelnost nebo neplatnost kteréhokoliv článku, odstavce, pododstavce nebo ustanovení této smlouvy neovlivní vynutitelnost nebo platnost ostatních ustanovení této smlouvy. 4.2 Smluvní strany se dohodly, že spory vznikající z této smlouvy a nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle Základních pravidel rozhodčího řízení vydaných Brněnským arbitrážním centrem, se sídlem Brno, Hostislavova 26, PSČ 641 00 (dále také jen "BAC") a zveřejněných na internetové adrese http://www.arbitraznicentrum.cz (dále také jen "Pravidla"), rozhodcem určeným dle Pravidel předsedou BAC. Smluvní strany prohlašují, že měly a mají možnost seznámit se s Pravidly a také tak důkladně před podpisem této smlouvy učinily. Dle dohody smluvních stran jsou Pravidla nedílnou součástí této smlouvy. 4.3 Jakékoli změny nebo doplňky této smlouvy je možno provádět jen písemně, se souhlasem obou stran této smlouvy. 4.4 Smluvní strany prohlašují, že tato smlouva byla uzavřena na základě jejich pravé, vážné a svobodné vůle, nikoli v tísni a nebo za nápadně nevýhodných podmínek. Na důkaz toho připojují své podpisy. V Praze dne 3.4.2006

-----------------------------------

-----------------------------------

Timea El s.r.o. Bartoloměj Maršálek, jednatel

Zeleňák a spol., s.r.o. Alan Zeleňák, jednatel

/úředně ověřený podpis/

/úředně ověřený podpis/

- 74 -

Příloha č. 2 ZÁSTAVNÍ SMLOUVA, JÍŢ SE ZASTAVUJE NEMOVITOST (§ 151a a násl. obč. zák.) Jiřina Nováková, rodné číslo 156120/202, bytem v Domaţlicích, Jiţní 46/18, vdova, důchodkyně, jako zástavní věřitelka, a manţelé Jan Navrátil, rodné číslo 250905/314, důchodce, a Jiřina Navrátilová, rodné číslo 295609/251, důchodkyně, oba bytem v Domaţlicích, Slezské čp. 45/14, jako zástavci, uzavírají tuto

zástavní smlouvu: I. Zástavci jsou na základě kupní smlouvy ze dne 18. 5. 1982 registrované státním notářstvím v Domaţlicích dne 19. 6. 1982 pod sp. zn. R I 42/82 bezpodílovými spoluvlastníky domu čp. 45 v Domaţlicích postaveného na zastavěné ploše č. parc. 102 a zastavěné plochy č. parc. 102, zahrady č. parc. 352/1, kůlny, studny, oplocení a venkovních úprav. Dům a pozemky jsou zapsány jako vlastnictví zástavců na listu vlastnictví č. 150 pro katastrální území Domaţlice u Katastrálního úřadu v Domaţlicích.

II. Zástavní věřitelka uzavřela se zástavci dnešního dne smlouvu o půjčce. Podle této smlouvy půjčila zástavní věřitelka zástavcům částku 350 000 Kč na koupi osobního automobilu. Zástavci se současně zavázali, ţe půjčku vrátí zástavní věřitelce nejpozději do 15. května 2002. Nebyly dohodnuty úroky.

III. K zajištění pohledávky uvedené v čl. II zástavci zastavují nemovitosti uvedené v čl. I (dále jen „zástava“) a zřizují tím zástavní právo zástavní věřitelky k zástavě. Zástavní věřitelka toto právo přijímá.

IV. V době uzavření zástavní smlouvy činí cena zástavy 380 000 Kč (slovy třistaosmdesáttisíc korun); cena byla zjištěna podle znaleckého posudku soudního znalce Jiřího Kryštofa ze dne 10. 4. 2000.

V. Zástavci jsou povinni zabezpečit, aby uvedená zástava byla po celou dobu trvání dluhu uvedeného v čl. II pojištěna.

VI. Zástavní právo vzniká vkladem do katastru nemovitostí u katastrálního úřadu v Domaţlicích.

VII. Podle této smlouvy lze vklad dotýkající se této smlouvy vyznačit na listu vlastnictví č. 150 pro katastrální území Domaţlice u Katastrálního úřadu v Domaţlicích

tak to : V části CLV: Zástavní právo ve prospěch Jiřiny Novákové, r. č. 156120/202. V Domaţlicích dne 15. května 2000

- 75 -

Podpisy účastníků:

Příloha č. 3

- 76 -

- 77 -

- 78 -

Příloha č. 4 Č. j. EX ……

Exekuční příkaz Soudní exekutor …………… pověřený k provedení exekuce v usnesení o nařízení exekuce, vydaném Okresním soudem …. ze dne …. č.j……, Jan Novák, bytem…, r.č.: ….. proti povinnému: na návrh oprávněného: Jana Nováková, bytem….,r.č….. práv. zast. Advokátem…. k vymoţení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému pohledávku ve výši ….., s přísl. a náklady exekuce, vydává v souladu s ust. § 47 a ust. § 58 odst. 3 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen "e. ř.") tento

exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitostí: I. Podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu …… č.j. ….. ze dne ….., který nabyl právní moci dne … a vykonatelného usnesení Okresního soudu ….. č.j. …. ze dne ….., který nabyl právní moci dne …. a vykonatelného rozsudku Krajského soudu ….. č.j. ….. ze dne ….., který nabyl právní moci dne ….. (exekuční titul) a na základě usnesení Okresního soudu …… ze dne …… č.j. ……., o nařízení exekuce k vymoţení povinnosti povinného zaplatit oprávněnému pohledávku ve výši ….., a jejího příslušenství, tj. úroky ve výši …. nákladů soudního řízení ve výši ….. a k vymoţení povinnosti povinného uhradit oprávněnému náklady oprávněného a povinnosti povinného uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, jejichţ výše je stanovena v příkazu k úhradě nákladů exekuce, přikazuje soudní exekutor dle ust. § 59 odst. 1 písm. c) e.ř. a ustanovení § 69 e. ř. ve spojení s ust. § 335 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."), provést exekuci prodejem nemovitostí povinného, a to: SJM jednotka č. …., byt, v budově č.p. …. na pozemku p.č. st. ….. spolu se spoluvl. podílem …. ke společným částem uvedeného domu a pozemku, vše v k.ú. ……, KP ….. II. Bude-li povinnost, kterou ukládá exekuční titul, splněna ve lhůtě níţe uvedené, a v téţe lhůtě budou uhrazeny náklady exekuce, náleţí exekutorovi v rámci nákladů exekuce odměna ve výši 50%. Soudní exekutor podle § 11 odst. 2 vyhl. č. 330/2001 Sb. vyzývá povinného, aby dobrovolně splnil celou povinnost, kterou mu ukládá shora uvedený exekuční titul, a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto příkazu na shora uvedený bankovní účet soudního exekutora. III. Soudní exekutor zakazuje povinnému, aby po doručení tohoto exekučního příkazu nemovitosti označené v bodu I. výroku převedl na někoho jiného nebo je zatíţil. Soudní exekutor ukládá povinnému, aby do 15 dnů ode dne doručení tohoto exekučního příkazu oznámil soudnímu exekutorovi pověřenému provedením exekuce, zda a kdo má k nemovitostem označeným v bodu I. výroku, předkupní právo, nájemní právo nebo jiné věcné právo; pokud tak povinný neučiní, odpovídá za škodu tím způsobenou. Poučení:

Dle ust. § 47 odst. 3 e. ř. není proti exekučnímu příkazu přípustný opravný prostředek. Dle ust. § 47 odst. 4 e. ř., majetek, který je postiţen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatíţit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. V ….., dne …… Za správnost vyhotovení: pověřený/á soudním exekutorem

soudní exekutor Exekutorský úřad ……

- 79 -

Příloha č. 5 Insolvenční návrh-podávaný dluţníkem S poukazem na skutečnosti shora uváděné a označenými listinnými důkazy (přílohami tohoto insolvenčního návrhu) prokázané, má navrhovatel za to, ţe jsou dány zákonné podmínky k tomu, aby nadepsaný insolvenční soud rozhodl o úpadku navrhovatele a o jeho řešení konkursem. Insolvenční návrh (podávaný dluţníkem) ................................. soud v …………………... Navrhovatel - insolvenční dluţník: …………..…………..………….. IČ: …………..…………..………….. DIČ: …………..…………..………….. sídlem: …………..…………..………….. zastoupená: …………..…………..………….. zapsaná v Obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v .............................., oddíl ......., vloţka č. podává tento Návrh na zahájení insolvenčního řízení (insolvenční návrh) Dvojmo Datum a místo:

……………………………………………….

Přílohy: č. 1 - originál aktuálního výpisu z obchodního rejstříku navrhovatele č. 2 - rozvaha a výkaz zisku a ztráty k datu…………… č. 3 - seznam majetku č. 4 - seznam závazků č. 5 - seznam dluţníků a seznam zaměstnanců I. Shora označený navrhovatel (insolvenční dluţník) je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v …………… v oddíle C, vloţce …………... Rozhodující činností v rámci zapsaného předmětu podnikání navrhovatele je „……………………………….“ a „…………………………….“. Důkaz:

originálem aktuálního výpisu z obchodního rejstříku navrhovatele (viz příloha č. 1)

II. Dominantním předmětem činnosti navrhovatele byla ………….. činnost. Tato činnost byla realizována v období let …………. Zde popsat vývoj „života“ společnosti ! Způsobené předluţení navrhovatele vedlo jednatele společnosti k přijetí opatření v zásadě završených podáním tohoto insolvenčního návrhu, kdyţ po zodpovědném posouzení situace, v níţ se navrhovatel nacházel, došel k závěru, ţe narostlou výši závazků a jejich příslušenství jiţ reálně nelze uspokojovat, resp. uspokojit. Navrhovatel ve shora uváděných souvislostech jiţ fakticky ukončil své podnikání. Stav úpadku navrhovatele ve formě předluţení je zřejmý z rozvahy k ……….. (viz příloha č. 2) jako dosud posledního výstupu z účetnictví navrhovatele. Z toho pro ilustraci jen rozhodující hodnoty: Neuhrazené ztráty z minulých let činí ……….. tis. Kč proti základnímu kapitálu ve výši ……………….. Kč, vlastní kapitál je ve výši -…………. Kč. Navrhovatel nemá ţádný reálný majetek, který by se dal zpeněţit. Seznam majetku je uveden v příloze č. 3. Peněţní prostředky uvedené v rozvaze k …………… byly nutně a důvodně pouţity na úhradu nákladů spojených s ………….. Navrhovatel konstatuje, ţe splňuje (kromě podmínky předluţenosti ve smyslu ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona) i druhou základní definiční podmínku úpadku, a to pluralitu věřitelů. Navíc navrhovatel je v platební

- 80 -

neschopnosti, neboť při pluralitě věřitelů není schopen plnit zákonně přípustným způsobem peněţité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Aktuálními věřiteli navrhovatele jsou tyto obchodní společnosti a podnikatelé: Věřitel

Výše závazku

Právní důvod

………………………………………………

……………………………….

…………………….

………………………………………………

……………………………….

…………………….

………………………………………………

……………………………….

…………………….

………………………………………………

……………………………….

…………………….

Celkem: Seznam závazků je uveden v příloze č. 4. Navrhovatel uvádí, ţe nepopírá co do důvodu nebo co do výše ţádnou z uvedených pohledávek věřitelů. Dále prohlašuje, ţe uvedení věřitelé nemají proti němu právo na uspokojení ze zajištění. Dále navrhovatel uvádí, ţe nemá ţádné zaměstnance a neeviduje ţádné dluţníky (viz příloha č. 5). III. S poukazem na skutečnosti shora uváděné a označenými listinnými důkazy (přílohami tohoto insolvenčního návrhu) prokázané, má navrhovatel za to, ţe jsou dány zákonné podmínky k tomu, aby nadepsaný insolvenční soud rozhodl o úpadku navrhovatele a o jeho řešení konkursem. Navrhovatel tedy - s poukazem na svou povinnost danou mu ust. § 98 odst. 1 insolvenčního zákona - navrhuje, aby nadepsaný insolvenční soud vydal usnesení obsahující mimo jiné tyto výroky: 1. Zjišťuje se úpadek dluţníka ………………………… s.r.o. se sídlem …………………………….., ………………………………, okres ………………….., PSČ ………………., IČ …………………. 2. Na majetek dluţníka ………………………… s.r.o. se sídlem …………………………….., ………………………………, okres ………………….., PSČ ………………., IČ …………………, se prohlašuje konkurs. 3. Ustanovuje se insolvenční správce ………………………….ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti České republiky. IV. Navrhovatel závěrem sděluje soudu, ţe ke dni podání návrhu nedisponuje finančními prostředky, z nichţ by mohl uhradit zálohu na náklady konkursu.

Podpis:

……………………………………………….

- 81 -

Příloha č. 6 NÁVRH NA PROHLÁŠENÍ KONKURSU (podaný věřitelem) Městský soud v Praze Slezská 9 Praha 2 Navrhovatel: Odpůrce (dluţník):

Florex, a.s., Olomouc, Francouzská 19, IČ: . . . . . . . . , Primreal, s.r.o., Praha, U hotelu 25, Praha 4, IČ: . . . . . . . ,

Návrh na prohlášení konkursu I. Na základě kupní smlouvy z 15. 3. 2000 převzal označený dluţník zboţí, jehoţ cenu dosud navrhovateli neuhradil, a to přes provedené upomínky a pokusy o smír. Pohledávka navrhovatele vůči dluţníkovi činí 526 400 Kč.

Důkaz:

kupní smlouva z 15. 3. 2000 (příloha 1),doklad o převzetí zboţí z 22. 3. 2000 (příloha 2),vyúčtování

ceny z 22. 3. 2000 (příloha 3), upomínky z 15. 4. a 16. 7. 2000 (příloha 4, 5) II. Na upomínku navrhovatele z 16. 7. 2000 dluţník dopisem ze dne 25. 7. 2000 sdělil navrhovateli, ţe svůj závazek k úhradě částky 526 400 Kč uznává s tím, ţe ji uhradí do 15. 9. 2000, a to pro nedostatek finančních prostředků na účtě. Po uplynutí uvedené lhůty navrhovatel opětně upomenul dluţníka o zaplacení předmětné částky dopisem z 27. 9. 2000. Dluţník dopisem z 12. 10. 2000 sdělil navrhovateli, ţe jeho platební neschopnost se ještě zhoršila, pohledávka navrhovatele bude proto uhrazena aţ po zlepšení finanční situace dluţníka. Důkaz:

dopisy dluţníka z 25. 7. 2000 a 12. 10. 2000 (přílohy č. 6, 7) upomínka navrhovatele z 27. 9. 2000 (příloha 8)

III. S neustálým odsouváním úhrady ceny zboţí však navrhovatel nesouhlasil, vyzval proto dluţníka k úhradě částky 526 400 Kč ve lhůtě 15 dnů s upozorněním, ţe v případě nezaplacení zahájí navrhovatel soudní vymáhání úhrady, a to ve svém dopise z 5. 12. 2000. Dluţník však reagoval opětovnou ţádostí o posečkání s úhradou, jak je zřejmé z jeho dopisu ze dne 18. 12. 2000.

Důkaz:

dopis navrhovatele z 5. 12. 2000 (příloha 9),sdělení dluţníka z 18. 12. 2000 (příloha 10)

IV. V mezidobí však zjistil navrhovatel, ţe dluţník dlouhodobě nehradí své splatné závazky, jeho dalšími velkými věřiteli je např. banka Xaver, a.s., Praha (nesplacený úvěr 1,5 mil. Kč) a a.s. Fructo-liko, Lovosice, které dluţník neuhradil cenu dodaného zboţí v částce 725 380 Kč, jak vyplývá z dopisu této a.s. navrhovateli k ujasnění dalšího postupu vůči dluţníkovi. Rozbor kritické situace dluţníka se stal téţ předmětem článku v Hospodářských novinách dne 5. 2. 2001. Uvedené skutečnosti podle názoru navrhovatele dokládají, ţe dluţník je v úpadku z důvodu, ţe není schopen po delší dobu plnit své splatné závazky a má více věřitelů. Příslušnost nadepsaného soudu navrhovatel dokládá výpisem z obchodního rejstříku ohledně dluţníka.

Důkaz:

fotokopie článku v HN ze dne 5. 2. 2001 (příloha 11),dopis a.s. Fructo-liko z 23. 4. 2001 (příloha

12), výpis z obch. rejstříku (příloha 13) V. Vzhledem k tomu, ţe k datu podání tohoto návrhu nedošlo u dluţníka ke změně v jeho finanční situaci, jak o tom svědčí jeho reakce na poslední upomínku navrhovatele (přílohy 14, 15) a jsou zde splněny podle navrhovatele předpoklady podle zák. č. 328/1991 Sb., v novelizovaném znění, ţádá navrhovatel, aby soud vydal u s n e s e n í , jímţ bude na majetek dluţníka Primreal, s.r.o., Praha, ul. U hotelu 25, Praha 4, IČ: . . . . . . . . . . . . , prohlášen konkurs. V Olomouci dne 3. 5. 2001

Přílohy:

1 – 15 dle textu

DVOJMO

Florex, a.s., Olomouc,

JUDr. Petr Florian, prokurista

- 82 -

Příloha č. 7 NÁVRH NA PROHLÁŠENÍ KONKURSU (podávaný dluţníkem) Městský soud v Praze Slezská 9 Praha 2 Navrhovatel: zast. likvidátorem

Primreal, s.r.o. v likvidaci, Praha U hotelu 25, Praha 4, IČ: . . . . . . . . , JUDr. Přemyslem Králem, Ke dvorkům 3, Praha 3

Návrh na prohlášení konkursu I.

Na základě rozhodnutí valné hromady společníků ze dne 5. 3. 2001 vstoupila s.r.o. Primreal, Praha do likvidace ke dni 1. 4. 2001, likvidátorem společnosti byl jmenován JUDr. Přemysl Král. Důkaz:

výpis z obchodního rejstříku (příloha 1) II.

Likvidátor po zahájení likvidace z výsledků mimořádné účetní závěrky, inventarizace majetku, sestaveného seznamu aktiv a pasiv a dalších podkladů zjistil takový stav majetku likvidované společnosti, kdy není schopen uspokojit v plném rozsahu pohledávky všech věřitelů a ţe společnost je předluţena. Důkaz:

účetní závěrka, inventarizační soupisy spolu s přehledem aktiv a pasiv (příloha 3) seznam majetku společnosti včetně pohledávek a závazků ve stavu ke dni podání návrhu spolu s určením dluţníků a věřitelů společnosti, podepsaný likvidátorem a prohlášením o jeho správnosti a úplnosti (příloha 4) III.

Vzhledem ke zjištěnému stavu úpadku podle § 1 odst. 3 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a splnění dalších zákonných předpokladů ţádá navrhovatel, aby nadepsaný soud vydal u snesení,

jímţ prohlásí na majetek Primreal, s.r.o. v likvidaci, se sídlem U hotelu 25, Praha 4, IČ: . . . . . . . . . , konkurs. V Praze dne 13. 5. 2001 Přílohy:

1 – 4 dle textu Primreal, s.r.o. v likvidaci, JUDr. Přemysl Král, likvidátor

- 83 -

Příloha č. 8 Naděje doţití a průměrný věk Naděje doţití (téţ střední délka ţivota) vyjadřuje počet roků, který v průměru ještě proţije osoba právě x-letá za předpokladu, ţe po celou dobu jejího dalšího ţivota se nezmění řád vymírání, zjištěný úmrtnostní tabulkou, zkonstruovanou pro daný kalendářní rok nebo jiné (zpravidla delší) období. Jedná se tedy o hypotetický údaj, který říká, kolika let by se člověk určitého věku doţil, pokud by úroveň a struktura úmrtnosti zůstala stejná jako v daném roce. Ukazatel se nejčastěji pouţívá ve formě „Střední délka ţivota při narození“ nebo „Naděje doţití při narození“, ve které vyjadřuje průměrnou délku ţivota osoby právě narozené za předpokladu setrvání úmrtnostních poměrů platných v roce, ve kterém se osoba narodila a pro který je konstruována úmrtnostní tabulka. Takţe například je-li střední délka ţivota při narození pro muţe v roce 2002 v ČR 72,1, mají chlapci narození v tomto roce statistickou naději doţít se věku 72,1 let. Jen pro srovnání – dívky narozené ve stejném roce mají naději vyšší - 78,5let. Překoná-li člověk rizika úmrtí v kojeneckém a dětském věku, jeho šance se zvyšují – například třicetiletý muţ měl v roce 2002 statisticky před sebou ještě 43,2 – měl by se tedy doţít 73,2, coţ je o více neţ jeden rok více neţ u novorozence. Překoná-li muţ i vyšší riziko úmrtí spojené se středním věkem, jeho pravděpodobná délka ţivota se ještě zvýší – například muţ, kterému bylo v roce 2002 šedesát let, by měl mít před sebou ještě 17,3 let, coţ je o více neţ pět let neţ u novorozence, který v tomto roce přišel na svět. Naděje doţití se vzhledem k odlišnosti v úmrtnosti obou pohlaví zásadně uvádí zvlášť za muţe a za ţeny.

Zdroj: publikace Demografická příručka 2006, tab. 8-6

- 84 -

Průměrný věk je aritmetickým průměrem věku všech jedinců v dané populaci (například obyvatel ČR, některého kraje atd.). Tento ukazatel bývá často zaměňován se střední ) délkou ţivota. Pokud se tedy napíše, ţe „průměrný věk obyvatel stoupá“, není naprosto jasné, o který ukazatel se jedná a je potřeba přesněji ho specifikovat – například průměrný věk při úmrtí, průměrný věk ţijících obyvatel, průměrný věk při prvním sňatku apod.

Zdroj: publikace Věkové sloţení obyvatelstva České republiky v roce 2006 Střední délka ţivota se zveřejňuje v kaţdoročně vydávané publikaci ČSÚ Úmrtnostní tabulky (kód 4002), delší časová řada je k dispozici například ve Statistické ročence ČR v kapitole 1 - souhrnné ukazatele národního hospodářství.

- 85 -