Pojď s námi,..... Dyk More Občasník obšťastník ostravských salesiánů 1/2007
70 let kostela sv. Josefa V Ostravě existovala již od 8. prosince 1911 Jednota sv. Josefa, založena panem radou Burešem s cílem postavit v blízkosti dolu Hlubina kostel. Předsedou Jednoty byl zvolen P. Dr. Antonín C. Stojan. První světová válka tento záměr oddálila, ale ve dvacátých letech byly přípravné práce obnoveny a již v roce 1921 Jednota zamýšlela svěřit stavbu salesiánům. V roce 1924 se pro tuto variantu rozhodla definitivně. Ostravu navštívil tehdejší salesiánský představený z Polska Don Petr Tinore, který přislíbil brzký příchod salesiánů do Československa. Jednání o stavbě kostela se protáhlo do roku 1933, kdy architekt Mademayer předložil návrh na stavbu. Na valné hromadě v roce 1934 byla Jednota rozpuštěna a vše bylo předáno salesiánům. Základy se začaly kopat 31.prosince 1935, 6. června 1936 posvětil pan arcibiskup Prečan základní kámen, v létě byla postavena pracovníky Vítkovických železáren se zřetelem na poddolované území unikátní ocelová konstrukce a v tomtéž roce byly dokončeny zednické práce. V dalším roce (1937) byl vybudován interiér a 24. listopadu 1937 byla stavba zkolaudována. Stejně jako ústav byl i kostel sv. Josefa postaven stavební firmou Nekvasil. Stavba byla provedena za necelé dva roky. Úpravou interiéru byl pověřen akademický malíř prof. Jan Obšil. Chrám je trojlodní, má délku 42 metry, šířku 27 metrů a výšku 14 metrů. Věž je vysoká 28 metrů. Na jejím vrcholu je umístěn 6 metrů vysoký kříž. Benedikce kostela sv. Josefa byla provedena Donem Stuchlým na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie 8. prosince 1937, přesně 3 roky po otevření ostravského ústavu. Mše svaté zde byly slouženy až do roku 1973, kdy byl kostel násilně uzavřen. Kostel byl znovu otevřen až 8. prosince 1990.
1
Dva sloupky pana Jana Tak sme se tu domluvali, Že bysme tež vydavali, Cosik psane pro farniky, Jak ovladať špatne zvyky.
Tuž hned rano, tak jak stanu, Ten děň obětuju Panu. Aby po cely ten děň Pan Buh tež byl oslaven
Společně světit neděli, Možna už sme zapoměli. A společne pomodleni, Otym dneskaj řeč už není.
Občas tež i přez děň chvilu Vzpomim na Matičku milu Kera Pana světu dala A dobře Jej vychovala.
A tam třeba zasej znova, Připoměť ty zname slova. Kere Ježiš i dnes hlasa, Lasku k Bohu – v tym je spasa!
Třeba mysleť na rodinu, Možem, i každu hodinu. Aby ji Pan dycky chranil, A všecko zle od ni vzdalil.
Mějme proto napaměti, K tomu veďme tež i děti, Všecko co se v světě děje, Není nikdy bez naděje.
Jak už večer sotva lezu, Tuž hned do loža něvlezu Ale aspoň při večeři Přisednu k synovi, i k dceři.
Ten kdo v Bohu ma svůj cíl, Žije teť a vždycky žil, V naději, že utrpeni Znova zas se v dobře změni.
Na manželku se usměji, Ať nežije v beznaději. A baj ju tež i pohladim, Tak se aspoň trochu zchladim.
2
Pravidelný příspěvek Honzy Bártka „Jak to vidím“. Zoufalá situace Zítra v 8.00 mám být s autem na technické, přičemž kde jsou klíče od auta = x. Je to rovnice o jedné známé a jedné neznámé. Jó, zapomněl jsem upřesnit, že situace je vážná, nikoliv zoufalá. Možná, že x = v autě kolegy x = v kapse druhého kolegy x = na trávníku (možností je y). Teď jen zkoušet. Kolega s autem je v Tramtárii nad Labem, poblíž země Utopie. Mobil má vypnutý. Na trávníku není nic vidět. S největší pravděpodobností jsou klíče v kapse druhého kolegy. To je takový vzorový příklad situace. V této situaci jsem hrál roli druhého kolegy. Tuto roli mám moc rád, prosím, když budete o podobné situaci vědět, tuto roli mi podstrčte. Měl jsem svůj nabitý program, ale protože vždycky je všechno jinak, tuto roli jsem s povděkem přijal a v duchu jsem si seřadil osm pravd: 1. Vždycky je všechno jinak. 2. Toto zůstává neměnné. I kdyby se cokoliv měnilo, bod č. 1 zůstává. 3. Všechno se pořeší. 4. Při neřešitelných situacích se řídíme bodem č. 3. 5. Trápit se není povinné. 6. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě horši. 7. Nic není horší, jak když je zle. 8. Je třeba být vždy na všechno připraven a nikdy o ničem nepochybovat. Kapsy mám díravé, igelitku též, v tašce klíče nejsou. Zde jsem tedy hledal marně. Přijel jsem k autu, jehož klíče se hledají. Na trávníku nic. V autě nejdou vidět. Podle toho, kde jsem ty klíče měl naposledy, by mohly být v nějaké škvíře v autě, nebo v kufru. Jak se dostat do auta bez náhradních klíčů? Kufr jsem naneštěstí zavřel pořádně a čudlík u dveří jsem taky zamáčkl a zabouchl dveře. Co teď můžu dělat? Počkat, až kolega zapne mobil, či až se vrátí s autem. Rozhodně mám ale eminentní zájem podívat se do tohoto auta, hlavně do kufru. Co si o mně pomyslí lidi v těchto činžácích? Budu se tvářit, že mi celý tento dvůr patří. Romové říkají, že auto se krade „žličkou“. U staršího typu jsem se o tom přesvědčil, ale tady už „žlička“ nepostačí. Benzín se krade spodním kohoutkem a lze také otevřít motor. Jak ale otevřít kufr? Průměrný zloděj otevře auto za sekundu. Rozpůlený tenisák přiloží na zámek a bouchne kladivem. Tím tlakem se to otevře. Tenisák nemám – jak ten tlak vyvinout? Vlastní dech nemám tak silný, vzal jsem si pet-láhev a nějakou hadřičku. Je to naivní, raději bych, aby mě nikdo neviděl, ale zkusil jsem to. Potáhl jsem dveře – a – ony byly OTEVŘENÉ! Otevřel jsem kufr, klíče tam BYLY! To auto tam stálo už dva dny otevřené! „Hlůpým štěstí přeje“ – pravda č. 9. J. B. 3
Lyžák pro romské děti o jarních prázdninách 2007 V pondělí 5.února ráno se sešlo 7 kluků a o něco málo větší počet vedoucích, takže celkem nás bylo asi 15-16 lidí. Odjeli jsme vlakem na Borovou, kde jsme se ubytovali na tamní faře. Hráli jsme různé hry a seřizovali lyže a děti se pak učily na malém kopečku před farou, kterému se snad ani nedá říct kopeček, základy brzdění a vstávání. Občas se skoro zatřásl dům, jak to někdo neubrzdil. Další den jsme jeli na svah lyžovat. Byla jsem velmi mile překvapená. Čekala jsem, že se budeme plácat na sněhu a budeme blokovat celou sjezdovku. Ale kluci byli skvělí. Už po prvním dnu se jim podařilo sjet svah a spadnout jen jednou. I těm, kteří stáli na lyžích poprvé. Den ode dne se to zlepšovalo a třetí den už jsme se ani nebáli jet s klukama na skokánky. Třetí den byly závody ve slalomu. Bylo velmi důležité, aby se děti naučily dělat obloučky, protože když jeli rovnou dolů, což oni hrozně rádi, tak potom spadli. Bohužel Franta Čonka si narazil nohu a nemohl poslední dva dny lyžovat. Celé ty tři dny co jsme tam byli, se na sjezdovce daly slyšet výkřiky typu „Heej! Jeď šusem, nebo se dole vysekáš!...Mirkuu, šusem!“. Ale na konci pobytu byl vidět velký pokrok. A myslím, že kluci i my vedoucí, budeme na lyžák dlouho, samozřejmě v dobrém, vzpomínat. TeDo
LÍSTEČKY aneb bodování v oratoři V oratoři máme soutěž pro děti, které k nám pravidelně chodí. Dalo by se to nazvat „lístečková“ soutěž. V baru je umístěna krabička, do které může každý účastník oratoře vhodit lísteček se svým jménem. Jména z krabičky se potom přemístí na „čárkovací“ nástěnku – za jméno v krabičce dostane člověk jednu čárku (pozn. každý se může napsat jen 1x za den), no a ten kdo má nejvíce čárek na konci měsíce, toho čeká skvělá odměna. Odměnou za měsíc leden byla výstava Čarodějnic na Ostravském výstavišti. Řekla bych že nejlepší z celé výstavy byl tříminutový 3D film, při němž měl člověk na očích speciální brýle. Největší zážitek si z tohoto filmu odnesl Denis Farkaš, na kterého přímo z plátna „vyletěl“ netopýr a on se tak polekal, že už si nechtěl znovu nasadit speciální brýle. Nakonec jsme si to ale všichni, včetně Denise užili. Ten se po filmu náramně bavil tím, že strašil ostatní návštěvníky výstavy. No a výhrou za měsíc únor, byla již tradiční výprava na Krytý bazén v Ostravě Porubě. I z této akce se všichni vrátili celí a řádně vykoupaní a vydovádění. A na jakou akci se ještě můžete těšit? Tak například odměnou za měsíc březen je návštěva u hasičů s Jirkou Heiserem a do konce roku nás čeká ještě bobová dráha či ježdění na koních v Ostravici. MaBa 4
Letní prázdninové tábory 2007 č. 1. 2. 3. 4. 5.
,ázev tábora Děti Mladší děvčata Mladší chlapci Starší děvčata Starší chlapci
věk 7-9 10 - 12 10 –12 13 - 15 13 - 15
termín 23.7. – 2.8. 23.7. – 2.8. 23.7. – 2.8. 23.7. – 2.8. 23.7. – 2.8.
místo Pražmo (Morávka) Borová Hodoňovice Orlí Hnízdo Ostravice
vedoucí Dagmar Praisová Martina Bartošová Petr Kalas Agáta Šebestová Jiří Heiser
cena 1600,1600,1600,1600,1600,-
Všechny tábory mají křesťanský charakter a mají velikostí (max. 20 účastníků) a atmosférou rodinný charakter.
Všechny tábory jsou v jednom termínu na 5 různých místech nedaleko od sebe v oblasti Frýdlant nad Ostravicí.
Byli bychom velmi rádi, aby při přihlašování byly dodrženy věkové kategorie účastníků, aby nebyly velké věkové rozdíly ve skupině. Proto jsme také všechny tábory naplánovali v jednom termínu.
Součástí programu bude také velké setkání všech účastníků táborů v rámci celodenního výletu.
Je možné, že se místa pro jednotlivé tábory dle počtu přihlášených dětí vzájemně vymění. Objekty mají různou kapacitu a nevíme, kolik se dětí na každý tábor přihlásí.
Při účasti více sourozenců na táborech má každý další sourozenec slevu 300,- Kč, t. zn. že 2. sourozenec platí 1300,- Kč, 3. sourozenec už jen 1000,- Kč.
Přihlášku na tábory si můžete vyzvednout na vrátnici Střediska nebo v kostele sv. Josefa (v Bosku) vzadu na stolku. Je možné si ji také stáhnout www.ostrava.sdb.cz.
Přihlášku odevzdejte do konce dubna na středisku v kanceláři Střediska nebo zašlete poštou!!!
Tábor je třeba zaplatit do konce května v kanceláři Střediska!!! Nestane-li se tak, bude místo nabídnuto dalším zájemcům. Kapacita táborů je omezená!
Hradí-li tábor zaměstnavatel, vydáváme potvrzení o účasti.
Bližší informace o táborech zašlou vedoucí během června. Do té doby informace u P. Jiřího Cahy (737 309 909,
[email protected]).
5
LYŽÁK 5.- 9. 2. 2007 Budišov n. Budišovkou Začínáme! Akce! Jedem! V Bosku nestál jenom jeden. Stálo nás tam dvaadvacet A nakládali jsme si batohy a lyže. Ptáte se nás, kam to jedem? Do Budišova na hory.
Po dvou dnech lyžování A skvělé zábavy, Dostáváme se až k pátku, Kdy nastaly obavy. Jaké obavy? No…přece z návratu domů.
Těšíme se na lyžák! Cahi, ani nevíš jak! Na první, noční, lyžování Byli jsme žhaví celí, Však nestalo se, co jsme chtěli. Místo sněhu bláto bylo A z lyžování nic nebylo. Naděje nám nezmizela, V úterý jsme blbli zcela. Jezdili jsme na lyžích, I na prknech. Tam v Karlově.
Na něco jsme zapomněli. Pochváliti jídlo, přeci! Křižulky nám vařily, Všichni jsme to přežili. HOLKY DĚKUJEM! A na závěr už jenom říci, Litujte se všeci. Byla to úlet supr akce. Poučení z toho plyne: Příště jeď i ty! Pochča a Terka
Vzpomínka na loňský tábor. Jeli jsme na tábor Orlí hnízdo. Je to v Beskydech blízko Plesné. Měli jsme ho zaměřený na indiánský tábor. Hráli jsme tam hry. Chytání lam, vodní bitvu, ruskou schovku, stavěli jsme most, plavali jsme atd. Taky jme si tam udělali schránky a posílali jsme si dopisy. Stavěli jsme MOHYLU, kde jme měli mši svatou. Šli jsme na celodenní výlet a byli jsme v Dřevěném městečku. Moc se nám ten výlet líbil, užili jsme si hodně srandy a cestou jme hráli hry. Španělé nás chtěli vytopit a abychom se zachránili, tak jme večeřeli na stromě. Šli jsme do Chrámové hory. Potom jsme šli do MAKČU PIKČU, kde jsme cestou museli splnit úkoly. Jednou nás přepadli Španělé a my jsme se museli plížit. Když jsme dorazili do MAKČU PIKČU, dostali jsme všichni svoje indiánské jméno. Byl tam taky nejvyšší velekněz. Nakonec jsme dostali ceny. Byli jsme rádi, že tam s námi byl i otec Jožka. Moc se nám ten tábor líbil. Těšíme se na příští tábor. Markéta a Vojta.
6
Krtečkovská hádanka Jednoho dne ráno se krteček probudil, protáhl se, a vůbec se mu nechtělo z postýlky. Nožičky mu říkaly: „My dneska nechceme chodit, my chceme lenošit.“ A jak se tak protahoval a lebedil si, najednou zaslechl krásnou hudbu. Krteček se zaposlouchal jedním uchem, potom druhým uchem, potom oběma naráz a stále nemohl poznat, co to je, odkud se ta hudba ozývá. Že by to bylo od sousedky myšky hrabalky? Snad si nekoupila gramofón? Nebo že by to byli zajíčci? Ale zajíčci přece nezpívají. To by je hned našli myslivci a poslali by na ně honící psy. „Nedá se nic dělat,“ říká si krteček, „musím se jít podívat.“ „Ale nám se nechce!“ řekly nožičky. „Leda, že bychom jely autíčkem.“ „Ale to nejde, kdybychom jely autíčkem, tak by ta muzika nebyla slyšet a třeba by se vyplašila, nebo je třeba někde, kam autíčko nemůže. Tak se musíme jít podívat. Musíte, milé nožičky, překonat svou lenost a půjdeme.“ „Ale my nejsme lenošné, nám se jenom nechce.“ „Tak se vám musí začít chtít, jinak bychom nikam nedošli!“ A tak krteček přestal lenošit a vylezl ven na krtčí kopeček. „JÉÉÉÉ!“ Krteček se rozhlíží, to byla krása. To ještě nikdy neviděl. Musí se na to podívat. A tak šel pro zajíčka, myšku a ježečka a všichni se divili…… Kdo uhádne, co krteček uviděl, získá krtečkovskou odměnu!!! A kdo si troufá k příběhu dopsat pokračování, bude odměněn ještě více. Odpovědi očekáváme do konce května.
Setkávání maminek Maminky s předškolními dětmi se začaly setkávat každý čtvrtek v 10,00 hodin.
Biblická hodina Chcete se dozvědět něco víc o Písmu svatém? Přijďte v pondělí po mši svaté.
7
Velikonoce v Don Bosku 1. 4. 2007 Květná neděle Mše sv. 8,00 – 9,30 – 17,30 h 5. 4. 2007 Zelený čtvrtek 17,30 Mše sv. na památku Večeře Páně po obřadech společná adorace (ztišení v Getsemanské zahradě) 6. 4. 2007 Velký pátek (Den přísného postu od masa a újmy v jídle) 8,00 ranní chvály v kostele 9,00 – 12,00 sv. smíření 11,00 křížová cesta od 14,00 sv. smíření 16,30 Velkopáteční obřady Památka umučení Páně 7. 4. 2007 Bílá sobota 8,00 Ranní chvály v kostele 8,30 Ztišení u Božího hrobu 8,30 – 12,00 sv. smíření Od 12,00 do 18h kostel uzavřen 20,00 Mše svatá - Vigilie Zmrtvýchvstání Páně 8. 4. 2007 Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Mše sv. 8,00 – zpívá sbor – po mši sv. žehnání pokrmů Mše sv. 9,30 – zpívá schola - po mši sv. žehnání pokrmů Mše sv. 17,30 9. 4. 2007 Velikonoční pondělí Mše sv. 9,30 – 16,30
Pojď s námi,..... Dyk More 1/2007 Vydávají pro vnitřní potřebu ostravští salesiáni. Interval vydávání: občas. Výrobní náklady na jedno číslo: 5,- Kč. Email:
[email protected] Internetové stránky: www.ostrava.sdb.cz. 8
