MAGNET_4_2010_TXT.QXD
+
27.7.2010
20:54
Stránka 1
+
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 3
René J. Tesař
Strmá stěna smrti POINTE DU HOC: ÚTOK NA PEVNOST EVROPA
PRAŽSKÁ VYDAVATELSKÁ SPOLEČNOST NAKLADATELSTVÍ EPOCHA
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 4
Ediční rada Edice Magnetka: prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc., (FFUK, Technická univerzita Liberec) doc. PhDr. Jan Halada, CSc. (FSV UK, vedoucí katedry Marketingové komunikace) doc. dr. Radek Fukala, Ph. D. (Univerzita Hradec Králové) PhDr. Miloslav Martínek, CSc. JUDr. František Čermák Copyright © René J. Tesař, 2010, 2016 Mapa © Jiří Martínek, 2010 Czech edition © Nakladatelství Epocha, 2016 ISBN (pdf) 978-80-7425-785-8
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 5
KAPITOLA PRVNÍ
ZROZENÍ RANGERS Válečné hry
V tomhle poãasí nepfiijdou… Ostrá trojhranná jehla útesu Pointe du Hoc na pobfieÏí Normandie tu noc vyz˘vavû ãnûla k zachmufienému nebi nízko plujících mrakÛ, ze kter˘ch ‰lehaly blesky, a o balvany na jejím úpatí se tfií‰tily divoce zpûnûné vlny ostr˘mi vûtry biãovan˘ch vod Laman‰ského prÛlivu. Pro nûmecké posádky pobfieÏních opevnûní Atlantického valu to v‰ak byla noc vítaná a náramnû potû‰ující. Dennû je ovládal svírav˘ neklid oãekávané invaze, ale zufiící boufie pfiiná‰ela poselství, Ïe tato noc bude klidná a ráno, aÏ se probudí do jarního rozbfiesku, bude je vítat ‰vitofiení ptákÛ jako ve dnech pfiedchozích. V rachotu hromÛ a kvílení vûtrÛ vládl na celém normandském pobfieÏí blahovoln˘ klid, protoÏe pfiedpovûì nûmecké armádní meteorologické sluÏby byla vesmûs velmi uspokojivá a konej‰ivá: hlá‰ení o poãasí 5. ãervna 1944 na pobfieÏí Normandie oznamovala sílu vûtru pût aÏ ‰est stupÀÛ, vlnobití ãtyfii aÏ pût, silnû zataÏeno, dé‰È. A tak v‰echny ‰táby mezi PafiíÏí a Brestem se tû‰ily, Ïe proÏijí dal‰í „gemütlich“ (pfiíjemn˘) veãer u jedné ãi dvou lahví chablis. „Prosit, Herr General…“ Hlídky na dûlostfieleck˘ch stanovi‰tích a v kulometn˘ch hnízdech opûrn˘ch bodÛ Atlantického valu marnû upírají zraky do noãní tmy. Do té sloty by psa nevyhnal, myslí si stráÏn˘; v tomhle poãasí nepfiijdou… Myslí si to i nûmecká generalita. Setrvalé nevlídné poãasí pÛsobí na generály na jednotliv˘ch velitelstvích podél pobfieÏí jako uklidÀující droga, jsou pfiesvûdãeni, Ïe v nejbliωí budoucnosti k útoku nedojde. Jejich pfiesvûdãení se opírá o peãlivá vyhodnocení meteorologick˘ch podmínek pfiedchozích spojeneck˘ch vylodûní v severní Africe, v Itálii a na Sicílii, která vypracoval meteorolog Walter Stobe a jeho ‰éf v Berlínû, dr. Karl Sonntag. Podle nich Spojenci nikdy 5
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 6
nezahájili vyloìovací operace, dokud nemûli témûfi jisté pfiíznivé poãasí zejména pro leteckou podporu. Pro nûmecké zafixované my‰lení neexistovala v˘jimka z tohoto pravidla: poãasí muselo b˘t naprosto vyhovující, jinak Spojenci nezaútoãí. A poãasí bylo naprosto nevyhovující. Myslí si to i meteorologové. Poãasí bylo opravdu ‰patné, tak ‰patné, Ïe plukovník profesor Stobe, vrchní meteorolog na velitelství luftwaffe v Lucemburském paláci v PafiíÏi, oznámil na pravidelné kaÏdodenní poradû ‰tábním dÛstojníkÛm, Ïe mohou b˘t v klidu. Pochyboval, Ïe by nepfiátelská letadla vÛbec vzlétla. Pohotovost protiletadlov˘ch baterií byla tedy zru‰ena. Potom Stobe zatelefonoval do Saint-Germain-en-Laye, necel˘ch dvacet kilometrÛ na pfiedmûstí PafiíÏe, do hlavního stanu polního mar‰ála Gerda von Rundstedta, vrchního velitele skupiny Západ, a podal zprávu styãnému dÛstojníkovi majoru Hermannu Müllerovi. Ten pfiedpovûì poãasí peãlivû zapsal a pfiedal ji náãelníkovi ‰tábu generálmajoru Güntheru Blumentrittovi. Pfiedpovûdím poãasí vûnovali na Vrchním velitelství Západ vÏdy patfiiãnou pozornost, ale téhle obzvlá‰È, protoÏe Blumentritt dokonãoval podrobnosti plánované inspekãní cesty vrchního velitele. Zpráva o poãasí potvrzovala, Ïe vrchní velitel mÛÏe v doprovodu svého syna, mladého poruãíka, odjet na prohlídku pobfieÏních opevnûní podle plánu v úter˘ ráno 6. ãervna. Námofiní velitel Normandie kontradmirál Walter Hennecke se 5. ãervna informoval u vedoucího meteorologické stanice na Cap de la Hague na v˘voj poãasí, protoÏe se obával, Ïe v prvním ãervnovém t˘dnu by mohla b˘t pfiíznivá situace pro vylodûní. Dozvûdûl se v‰ak, Ïe „mofie je drsné, viditelnost ‰patná, vítr o síle 5 aÏ 6 stupÀÛ Beaufortovy stupnice, dé‰È zesílí“. A na dotaz, jak to bude dál, dostal odpovûì: „V pfií‰tích dnech sotva mÛÏeme poãítat s krátkodobou zmûnou poãasí.“ To byla pro Nûmce velice pfiíznivá zpráva, protoÏe znamenala, Ïe pfií‰tí termín, kdy se budou zase shodovat v‰echny podmínky pro vylodûní v severní Francii, tj. pfiíliv, fáze mûsíce a v‰eobecná meteorologická situace, nastane aÏ ve druhé polovinû ãervna. Podobnou odpovûì dostal i velitel 7. armády generálplukovník Friedrich Dollmann v Le Mans, kdyÏ se s dotazem obrátil na svého náãelníka ‰tábu. Generálmajor Max-Josef Pemsel zjistil na ‰tábu námofiní skupiny v PafiíÏi, Ïe podle hlá‰ení meteorologÛ „dneska uÏ nepfiijdou“ a svého nadfiízeného pfiíslu‰nû uklidnil. Ten také pochopil, Ïe tím získají dal‰í ãtyfii t˘dny na rozmístûní více protitankov˘ch pfiekáÏek na 6
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 7
pláÏi, takzvan˘ch „ãesk˘ch jeÏkÛ“, a na vybudování bunkrÛ a dûlostfieleck˘ch postavení. Korunu v‰emu pak nasadil vrchní velitel skupiny Západ generál polní mar‰ál von Rundstedt sv˘m vyjádfiením: „Západní invaze se nejeví jako bezprostfiední.“ Na základû tohoto osudovû chybného hodnocení pak vrchní velitel 7. armády generálplukovník Dollmann vyhlásil na 6. ãervna (!) poradu v‰ech velitelÛ divizí a pozval je na ‰tábní cviãení spolu se dvûma veliteli plukÛ z kaÏdé divize. ·tábní cviãení na téma „invaze“ pfiipravil generál Eugen Meindl, a snad proto, Ïe byl v˘sadkáfi (velitel II. padákového sboru v prostoru St. Lô, nositel Rytífiského kfiíÏe s meãi a dubovou ratolestí), byl hlavním námûtem nepfiátelské invaze leteck˘ v˘sadek následovan˘ vylodûním z mofie a místem mûla b˘t Normandie, na rozdíl od v‰eobecnû oãekávané oblasti Pas de Calais. VÏdyÈ to byla pfiece jen hra… Hlavní roli v této hfie na válku mûl hrát velitel 84. sboru generál dûlostfielectva Erich Marcks, kter˘ 6. ãervna (!) oslaví své tfiiapadesáté narozeniny a kter˘ mûl v této hfie pfiedstavovat „Spojence“. Organizování úãasti pozvan˘ch velitelÛ mûl na starosti náãelník ‰tábu 7. armády generálmajor Max Pemsel, kter˘ se pozastavoval nad tím, Ïe v danou dobu budou v‰ichni vy‰‰í dÛstojníci mimo svá velitelská stanovi‰tû a dokonce vût‰ina z nich bude vzhledem ke vzdálenosti mûsta Rennes pryã celou noc. Dálnopisnou v˘zvu proto formuloval tak, aby dÛstojníci odjíÏdûli aÏ pfied úsvitem 6. ãervna. Ale uÏ bylo pozdû. Vût‰ina velitelÛ se z horlivosti vydala na cestu uÏ 5. ãervna v pfiedveãer rozhodující bitvy. Generál polní mar‰ál Erwin Rommel, vrchní velitel skupiny armád B a velitel opevÀovacích prací na Atlantickém valu, vyuÏil uklidÀujících pfiedpovûdí ‰patného poãasí a 5. ãervna dopoledne odjel ze svého velitelského stanovi‰tû na zámku La Roche Gyon, tisíciletého sídla vévodÛ z Rochefoucauld, do Herrlingenu za svou Ïenou Lucií Marií, která právû 6. ãervna (!) slavila narozeniny. Pokraãoval do Berchtesgadenu, kde v Hitlerovû pfiítomnosti mûl velmi dÛleÏitou pfiedná‰ku o zesílení pobfieÏní fronty… V Nûmecku byl také Hans-Georg von Tempelhoff, operaãní dÛstojník armádní skupiny B. Admirál Theodor Krancke odjel do Bordeaux, protoÏe rozboufiené mofie nedovolovalo, aby vypluly hlídkové ãluny. 7
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 8
Generálporuãík Heinz Hellmich, velitel 243. divize na poloostrovû Cotentin, odjel do Rennes, stejnû jako generálporuãík Karl-Wilhelm von Schlieben, velitel 709. divize. Na cestu se chystal generálmajor Wilhelm Falley, velitel 91. v˘sadkové divize, která se právû pfiesunula do Normandie. Plukovník Wilhelm Meyer-Detring, zpravodajsk˘ dÛstojník Rundstedtova ‰tábu, mûl dovolenou, a náãelník ‰tábu jedné divize nebyl vÛbec k zastiÏení, pravdûpodobnû byl nûkde se svou francouzskou milenkou. Ráno 6. ãervna bylo francouzské pobfieÏí od Brestu po Pas de Calais bez nejvy‰‰ích velitelÛ nûmeck˘ch brann˘ch sil. V dobû, kdy se tito velitelé sjíÏdûli do Rennes, nejvût‰í invazní armáda v‰ech dob uÏ plula ke bfiehÛm Normandie… Také na druhé stranû Kanálu mûli starosti s poãasím. Pfiedpovûì byla ‰patná a hrozilo odloÏení invaze, které by v‰ak mûlo katastrofální následky. Na v˘sledku invaze závisel dal‰í prÛbûh války a osud Evropy. PÛvodní datum vylodûní bylo stanoveno na kvûten, ale vzhledem k pfií‰tí kombinaci mûsíc – pfiíliv – slunce bylo pfieloÏeno na 5., 6. a 7. ãervna 1944. Silná boufie nad Laman‰sk˘m prÛlivem ve dnech 4.–5. ãervna hrozila dal‰ím odkladem útoku. Pak se v‰ak na scénû objevili poslové bohÛ povûtrnosti – armádní meteorologové plukovník letectva James M. Stagg (Group Captain RAF, absolvent univerzity v Edinburghu, vrchní meteorologick˘ poradce generála Dwighta Eisenhowera) a plukovník Donald N. Yates (fieditel meteorologické sluÏby Strategického letectva Spojen˘ch státÛ v Evropû, ãlen ‰tábu generála Eisenhowera), ktefií vypoãítali, Ïe 6. ãervna v ranních hodinách nastane nûkolikahodinové uklidnûní, které by umoÏnilo sice obtíÏné, ale pfiece jen proveditelné vylodûní, jinak by se invaze musela kvÛli kolísání pfiílivu a odlivu odloÏit o nûkolik t˘dnÛ a celá operace by se urãitû uÏ neudrÏela v tajnosti. V nedûli 4. ãervna veãer se v knihovnû sídla vrchního velitele generála Eisenhowera shromáÏdili v‰ichni nejvy‰‰í dÛstojníci spojeneck˘ch expediãních vojsk: zástupce vrchního velitele, generál letectva sir Arthur Tedder, vrchní velitel pozemních sil generál Bernard Montgomery, vrchní velitel RAF, generál letectva sir Trafford LeighMallory a vrchní velitel námofinictva, admirál sir Bertram Ramsey, aby vyslechli zprávu plukovníkÛ Stagga a Yatese o v˘voji povûtrnostní situace, která nabízela urãit˘ optimismus. Generál Tedder 8
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 9
se zeptal Stagga, jaká je nadûje, Ïe se povûtrnostní situace uklidní, jak to Stagg zmínil ve své zprávû. Stagg mu odpovûdûl, Ïe nadûje na ãásteãné zlep‰ení poãasí za studenou frontou je velká, ale ne tak velká, Ïe by nastalo trvalé zlep‰ení. Atmosféra v sále byla tûÏká a napjatá, zavládlo ticho. Eisenhower probíral situaci s jednotliv˘mí náãelníky zbraní a potom se zeptal Montgomeryho, jestli vidí nûjak˘ dÛvod, aby se invaze 6. ãervna neuskuteãnila, a Montgomery odpovûdûl: „Ne, Ïádn˘ nevidím.“ Dal‰í porada se uskuteãnila v pondûlí 5. ãervna ve 4.15. Eisenhower se zeptal Stagga na poslední v˘voj situace a Stagg mu odpovûdûl, Ïe od minulé porady k Ïádné podstatné zmûnû nedo‰lo a Ïe v noci se vyjasnûná fronta roz‰ífií nad celou jiÏní Anglií a potrvá aÏ do úter˘ 6. ãervna odpoledne. Nad útoãnou oblastí bude ãásteãnû zamraãeno a bude vát vítr o síle 3–4, místy 5 stupÀÛ podle Beaufortovy stupnice. Pozdûji v úter˘ bude zataÏeno a ve stfiedu aÏ v pátek se poãasí místy zhor‰í. Mezitím v‰ak uÏ spojenecké námofinictvo zahájilo úvodní operaci Neptun – naloìování vojsk a váleãné techniky jako souãást celkové operace Overlord – a 5. ãervna vyplouvalo z britsk˘ch pfiístavÛ invazní loìstvo k bfiehÛm Normandie. Na odpoledne svolal Eisenhower opût poradu, které se zúãastnili téÏ Winston Churchill a generál Charles de Gaulle. Je‰tû mohl dát Eisenhower rozkaz, aby se lodû vrátily. Venku bylo psí poãasí, pfiívaly de‰tû ‰lehaly do oken témûfi vodorovnû. Meteorologové v‰ak trvali na svém, také jednotliví velitelé do toho chtûli jít. JestliÏe se v‰ak boufie neuti‰í, celá operace Overlord ztroskotá. Ve‰kerá odpovûdnost za úspûch ãi zmar operace, za osud statisícÛ, za národy porobené Evropy, leÏela nyní na bedrech jediného muÏe. Jen on mohl rozhodnout. Poradu zakonãil Eisenhower tich˘m, ale pevn˘m rozhodnutím: „O. K., jdeme do toho!“ Eisenhowerovo „O. K.“ uvedlo do pohybu 11 000 letadel, 6500 lodí, tisíce tankÛ a dûl a na tfii miliony vojákÛ, mezi nimi jako první nastupovali ke splnûní svého úkolu pfiíslu‰níci 2. praporu Rangers. Pfiípravy operace Neptun byly zahájeny 30. kvûtna 1944, kdy zásobovací sluÏba armádního dopravního sboru zaãala pfiesunovat vojska ze soustfieìovacích táborÛ do naloìovacích prostorÛ a pfiístavÛ. Americké jednotky se naloìovaly v pfiístavech Portland, Plymouth, Falmouth, Helford River, Torbay, Southampton a Weymouth; lodû a ãluny zaji‰Èovalo Námofinictvo Spojen˘ch státÛ prostfiednictvím 11. obojÏivelné jednotky pod velením 122. jednotky Západního námofinictva. Lodû a ãluny se nakládaly podle naloìovacího plánu, kter˘ byl sestaven jako 9
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 10
souãást operaãního plánu. Diagramy urãovaly pfiesné místo na kaÏdém ãlunu pro kaÏdou souãást v˘zbroje a vozidlo. Naloìování probíhalo spofiádanû podle v‰ech pfiedem propracovan˘ch podrobností a bylo dokonãeno pfiesnû podle ãasového rozvrhu bez vût‰ích problémÛ. Po naloÏení odpluly lodû a ãluny z pfiístavÛ do kotvi‰È, kde ãekaly, aÏ bude dokonãeno naloìování bojov˘ch jednotek a na signál k vyplutí na mofie smûrem k francouzskému pobfieÏí. Formovaly se konvoje, které se mûly v urãen˘ ãas spojit s dal‰ími konvoji a zamífiit k vyloìovacímu pobfieÏí. PfiedbûÏn˘ termín Dne D byl 5. ãervna, ale pfiedpovûdi poãasí, které zaãaly pfiicházet po 3. ãervnu, byly tak nepfiíznivé, Ïe generál Eisenhower se rozhodl odloÏit akci alespoÀ o ãtyfiiadvacet hodin. V tu dobu uÏ bojové jednotky vypluly do Kanálu, ale mofie bylo tak rozboufiené, Ïe ãluny dostaly rozkaz k návratu. Ráno 5. ãervna se podmínky v Kanálu pfiíli‰ nezlep‰ily, ale pfiedpovûì na pfií‰tí den byla o trochu lep‰í. Poslední moÏné datum v souvislosti s pfiílivem bylo 7. ãervna, ale dal‰í odklad uÏ nepfiicházel v úvahu. Proto 5. ãervna ve 4.15 vydal generál Eisenhower po závûreãné poradû s plukovníkem Staggem a plukovníkem Yatesem koneãn˘ rozkaz a konvoje opût vypluly. Vylodûní se mûlo uskuteãnit 6. ãervna v 6 hodin, o ãtyfiiadvacet hodin a tfiicet minut pozdûji, neÏ se pÛvodnû plánovalo. K mezím únosnosti se zhor‰ily i podmínky pro samotné vojáky. JiÏ tfietí den trávili na rozboufieném mofii namaãkáni ve vyloìovacích ãlunech, smáãeni vlnami a nepfietrÏit˘m de‰tûm, poãasí bylo na ãerven neobyãejnû studené. Îádná nit nezÛstala na nich suchá, mnozí dostali mofiskou nemoc a zvraceli, ve ãlunech to páchlo moãí a zvratky. Po pÛlnoci se mofie zaãalo zklidÀovat a kdyÏ se nad Kanálem rodil 6. ãervna den, nejvût‰í invazní armáda v dûjinách se blíÏila ke bfiehÛm Normandie.
10
Pobřeží Normandie, kam zamířily spojenecké lodě 6. června 1944
MAGNET_4_2010_TXT.QXD 27.7.2010 20:54 Stránka 11
11
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 12
KAPITOLA DRUHÁ
Pevnost Evropa
Aã je‰tû opojen lacin˘mi úspûchy pfii pfiepadení Dánska a Norska (operace Weserübung v dubnu 1940), Nizozemska, Belgie, Lucemburska a Francie (Fall Gelb v kvûtnu 1940) a triumfálním pochodem wehrmachtu po Champs Elysées, Hitler snad pfiece jen nûjak˘m záchvatem Prozfietelnosti, na kterou se tak ãasto odvolával, vydal 23. bfiezna 1942 Pfiíkaz ã. 40 k vybudování obranného opevnûní Atlantick˘ val, kter˘ se mûl táhnout podél pobfieÏí od ‰panûlsko-francouzsk˘ch hranic aÏ do severního Norska v celkové délce 2685 kilometrÛ. Opevnûní se zprvu stavûla u ponorkov˘ch základen na atlantickém pobfieÏí Francie a kolem vût‰ích pfiístavÛ, od roku 1943 se stavby roz‰ífiily na úseky volného pobfieÏí, zejména v oblasti Pas de Calais, kde podle kupeck˘ch poãtÛ pfiedpokládali Hitler a jeho poslu‰né Oberkomando vylodûní SpojencÛ v prvé fiadû. Utvrdil je v tom i nezdafien˘ pokus o vylodûní u Dieppe (19. srpna 1942) a potom klamná operace Fortitude britské tajné sluÏby. Na realizaci tohoto obludnû gigantického projektu se podílely pfiedev‰ím dvû organizace nacistického mocenského aparátu. Po stránce stavební to byla Organisation Todt (Todtova organizace), po wehrmachtu a vojsku SS tfietí nejmasovûj‰í organizace, kterou fiídil dr. ing. Fritz Todt a která se jiÏ osvûdãila pfii stavbû dálnic a Západního valu (Siegfriedovy linie). O „nábor“ pracovníkÛ peãovala ¤í‰ská pracovní sluÏba (Reichsarbeitsdienst, RAD) pod vedením fií‰ského vedoucího Konstantina Hierla, které i v dobách míru povinnû podléhali v‰ichni mladí Nûmci ve vûku od 18 do 25 let. KdyÏ v pozdûj‰ích letech tyto mladé lidi spolykala válka, RAD je nahrazovala totálnû nasazen˘mi dûlníky ze v‰ech zemí okupované Evropy a váleãn˘mi zajatci. V jednu dobu pracoval na v˘stavbû Atlantického valu aÏ milion zamûstnancÛ, z toho NûmcÛ jen 50 000. Nûmci tedy mûli dostateãnû dlouhou dobu na vybudování úãinného pevnostního systému proti pfiedpokládanému vylodûní spojeneck˘ch 12
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 13
vojsk, kdyÏ podle odhadÛ spojenecké jednotky mûly sice poãetní pfievahu v námofiních, leteck˘ch a pozemních silách, ale rozvrátit takovou obranu není nikdy snadné, v‰eobecnû se soudí, Ïe je k tomu potfieba pfievaha 1:3. Nûmci navíc byli ukolébáni sebevûdomím, Ïe se jim 19. srpna 1942 podafiilo odrazit dobfie vycviãené americké, britské a kanadské invazní jednotky u Dieppe a od té doby pfiece zdokonalili svou obranu! Proti oãekávané invazi spojeneck˘ch vojsk bylo na francouzském pobfieÏí Laman‰ského kanálu v Pas de Calais a Normandii vybudováno deset opevnûní pro dûla nejrÛznûj‰í ráÏe: baterie Lindenmann se tfiemi dûly ráÏe 40,6 cm v Sangatte; baterie Todt se ãtyfimi dûly ráÏe 38,0 cm v Audinghen; baterie Velk˘ kurfifit se ãtyfimi dûly ráÏe 28 cm na mysu Gris-Nez; baterie Friedrich August se tfiemi dûly ráÏe 30,5 cm ve Wimereux; baterie se ‰esti dûly ráÏe 15,5 cm v Ouistreham; baterie vybavená ‰esti ukofiistûn˘mi rusk˘mi dûly ráÏe 12,2 cm v Mont Fleury; baterie se ãtyfimi dûly ráÏe 15 cm v Longues-sur-Mer; baterie vybavená ‰esti ukofiistûn˘mi francouzsk˘mi dûly ráÏe 15,5 cm na mysu Pointe du Hoc; baterie vybavená tfiemi ukofiistûn˘mi ãesk˘mi dûly ráÏe 21 cm v Marcouf a baterie se ãtyfimi dûly ráÏe 10,5 cm v Azeville. Stavitel „Pevnosti Evropa“ ing. Fritz Todt zahynul 8. února 1942 pfii leteckém ne‰tûstí poblíÏ vÛdcova hlavního stanu v Rastenburgu ve v˘chodním Prusku, pr˘ jako obûÈ nezdafieného atentátu na Hitlera, a jeho doãasn˘m nástupce se stal fií‰sk˘ ministr zbrojení Albert Speer. Koncem roku 1943 byla ve Francii obnovena skupina armád B a do jejího ãela jmenoval Hitler generála polního mar‰ála Erwina Rommela a souãasnû ho povûfiil inspekcí a dal‰ím budováním Atlantického valu. Ihned po nástupu do funkce zkontroloval Rommel v prosinci 1943 stav opevnûní na pfiidûleném pobfieÏí a vytipoval tfii místa, kde by mohlo dojít k invazi: pfii ústí ·eldy s cílem Antverpy, v ústí Sommy u Abbevile nebo v západní ãásti zálivu Seiny. S rozãarováním zjistil, Ïe Atlantick˘ val existuje jen v nabubfielé Hitlerovû a Goebbelsovû propagandû, nic nebylo dokonãeno, nedostateãné byly stavy posádek, v‰echno to byly podle nûho jen Ïvásty. I sám vrchní velitel armádní skupiny Západ generál polní mar‰ál von Rundstedt to povaÏoval za obrovsk˘ podvod, protoÏe podle svého názoru se chtûl pfiípadn˘m vylodûn˘m spojeneck˘m jednotkám postavit na odpor nasazením v‰ech sv˘ch záloh aÏ na urãité linii ve vnitrozemí a teprve tam ho podle koncepce generála Leo Geyra von Schweppenburga zniãit v klasické tankové bitvû. 13
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 14
Rommel oproti tomu zastával názor, Ïe vylodûného protivníka je nutné napadnout a zniãit hned na pobfieÏí, neÏ se zformuje, vytvofií pfiedmostí a rozvine svÛj útok. Tvrdil: „Nepfiítel je pfii vylodûní v nejslab‰í situaci. Vojáci jsou nejistí, mnozí mají mofiskou nemoc. Pfied nimi je neznám˘ terén, tûÏké zbranû nemají je‰tû v dostateãné mífie k dispozici. V tomto okamÏiku je musím porazit.“ Mezi dvûma polními mar‰ály na nejvy‰‰ích velitelsk˘ch postech tak vznikl zásadní rozpor je‰tû pfied sam˘m vylodûním. Rommel vyhlásil pobfieÏí za hlavní bojovou linii a usiloval o nav˘‰ení stavu jednotek a o koordinaci armády, námofinictva a letectva. Ve své celkové koncepci v‰ak vzhledem k nedostatku ãasu, materiálu a pracovních sil nebyl Atlantick˘ val nikdy dokonãen. V roce 1944 nûmecká generalita jiÏ tu‰ila, pfiedpokládala, ãekala, Ïe dfiíve nebo pozdûji k invazi do západní Evropy dojde, ale zpupná nadutost Herrenvolku jim nedovolovala realisticky myslet. Jednak za nû myslel neomyln˘ f˘rer, kter˘ se chvástal: „Spláchneme je do mofie,“ a pak tady pfiece byl ten nedobytn˘ Atlantick˘ val… Na‰tûstí pro nás ostatní ani jedno tvrzení v‰ak nebylo tak docela pravda.
14
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 15
KAPITOLA TŘETÍ
Už jsou tady
Hodiny na kostelní vûÏí v Sainte-Me`re-Eglise odbíjely pÛlnoc, kdyÏ se do hluboké noãní tmy ozvalo vzdálené, postupnû sílící dunûní leteck˘ch motorÛ. UÏ od 22. hodiny zaznamenávaly nûmecké pozorovací stanice na pobfieÏí navzdory ‰patnému poãasí ãasté pfielety, které se teì sotva hodinu po pÛlnoci slily v pravideln˘ hukot svazu bombardovacích letadel vlekoucích v˘sadkové kluzáky. Dole pod nimi na bojovém stanovi‰ti 84. sboru je‰tû vybuchovaly zátky ‰ampaÀského a ‰tábní dÛstojníci pfiipíjeli na zdraví velitele sboru, generála Ericha Marckse, kter˘ se ráno chystal do Rennes na vyhlá‰ené bojové cviãení 7. armády. Îivotní realita dovede sehrát krutou ironii – zatímco se nûmecká generalita západní fronty sjíÏdûla na bojové cviãení do Rennes – do skuteãného leteckého v˘sadku uÏ chybûly jen minuty, kdyÏ se ve vedoucím letadle 82. v˘sadkové „Celoamerické“ divize rozsvítilo zelené svûtlo, signál k seskoku. Generál James Gavin popadl svou pu‰ku a jako první vyskoãil do hluboké tmy pod sebou. Za ním se z noãního nebe sná‰ely padáky americk˘ch v˘sadkáfiÛ. Zaãala invaze… Byla pfiesnû jedna hodina a jedenáct minut, kdyÏ na stole velitele 84. sboru zazvonil telefon. Generál Marcks zvedl telefon, chvíli poslouchal, potom pokynul náãelníkovi ‰tábu podplukovníku Friedrichu von Criegernovi, aby poslouchal s ním. Hlásil se operaãní dÛstojník 716. divize: „Nepfiátel‰tí para‰utisté seskoãili v˘chodnû od ústí Orny.“ Zanedlouho po nûm volal plukovník Hamann, zástupce velitele 709. divize: „Nepfiátel‰tí para‰utisté jiÏnû od Sainte-Germain-de-Varreville a u SainteMarie-du-Mont. Druhá skupina západnû od hlavní silnice Carentan–Valognes po obou stranách fieky Merderet v prostoru Sainte-Me`re-Eglise.“ 15
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 16
(Tady ve‰el do dûjin invaze vojín John Steel z 82. divize, kter˘ zÛstal viset na vûÏi kostela). To uÏ nebylo tematické cviãení „Leteck˘ v˘sadek“. To uÏ byla skuteãná invaze, poruãík Alfred Jahnke z bunkru ã. 5 na v˘chodním pobfieÏí poloostrova Cotentin v bojovém prostoru 709. divize uÏ jen staãil nahlásit na bojové stanovi‰tû pluku: „Devatenáct zajatcÛ 2. praporu amerického 506. pluku v˘sadkové pûchoty…“ kdyÏ bylo spojení pfieru‰eno, Ïe nestaãil uÏ ani dodat: „… 101. v˘sadkové divize (Kfiiãící orel).“ To uÏ byla v proudu vzdu‰ná ãást operace Overlord a k bfiehÛm se blíÏila ohromná flotila operace Neptun. Tisíce plavidel Námofinictva Spojen˘ch státÛ a Královského námofinictva pfiiváÏely k normandsk˘m bfiehÛm spojenecké divize. Stále v‰ak platila zásada safety first, bezpeãnost pfiedev‰ím, taktika generála Eisenhowera ‰etfiit Ïivoty vlastních vojákÛ. Pfiedcházelo jim letecké bombardování, které sneslo peklo na zem. KdyÏ se d˘m z rozbombardovan˘ch trosek rozpt˘lil, naskytl se vojákÛm v rozvalinách Atlantického valu neuvûfiiteln˘ pohled – kam oko dohlédlo, v‰ude lodû, tisíce dopravních lodí a vyloìovacích ãlunÛ, za nimi majestátní siluety váleãn˘ch lodí. Pfies invazní flotilu zaãala tûÏká lodní dûla pálit neproniknutelnou palebnou clonu, která odfiízla nûmecká postavení na pobfieÏí od zásobování a posil. Ráno 6. ãervna po ‰esté hodinû nastupovala v urãen˘ch úsecích normandského pobfieÏí spojenecká vojska do útoku na „Pevnost Evropa“, ale na pobfieÏí je pfiivítala smrtící palba nûmeck˘ch kulometÛ, minometÛ i protitankov˘ch dûl; z tûch neuvûfiiteln˘ch trosek, z té krajiny kráterÛ se je‰tû stfiílelo… Jednotky V. sboru 1. U. S. Army – 1. pû‰í divize a 29. pû‰í divize – se vyloìovaly na ‰estikilometrovém úseku pobfieÏí Omaha rozdûleném do deseti úsekÛ kódovû oznaãen˘ch (od západu k v˘chodu): A, B, C, zelené D, bílé D, ãervené D, zelené E, ãervené E, zelené F a ãervené F. Jejich úkolem v Den D bylo vybudovat pfiedmostí do hloubky 5–7 kilometrÛ mezi fiekou Drôme a obcí Insigny. Na pravém kfiídle mûla zvlá‰tní pfiepadová jednotka neobyãejnû obtíÏn˘ úkol. Na pfiedûlu mezi úsekem Omaha a dal‰ím vyloìovacím úsekem Utah, asi ‰est kilometrÛ západnû, vybíhal do mofie útes Pointe du Hoc. Z pfiedinvazních leteck˘ch snímkÛ vyhodnotila zpravodajská sluÏba U. S. Army, Ïe Nûmci zde v ‰esti mohutn˘ch betonov˘ch kasematech umístili dûlostfieleckou baterii ukofiistûn˘ch dalekonosn˘ch 16
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 17
francouzsk˘ch dûl 155 C Mle 1817 Schneider, nûmecké oznaãení 15,5 cm sFH 414 (f), s dostfielem 20 km, která by pfii invazi mohla postfielovat blíÏící se loìstvo i oba vyloìovací úseky Utah a Omaha a nebezpeãnû ohroÏovat prÛbûh operace. PfiestoÏe spojenecké letectvo bûhem pfiíprav invaze prostor intenzivnû bombardovalo, betonové kasematy stále odolávaly. Likvidace dûl byla proto pfii vylodûní prioritním cílem a do útoku na Pointe du Hoc byl v prvním invazním sledu urãen 2. prapor Ranger. Dal‰ím jeho úkolem bylo obsadit pobfieÏní silnici N13 vedoucí z Vierville-sur-Mer do Grandcamp a vybudovat zátaras, aby Nûmci nemohli pfiesunout záloÏní jednotky na pobfieÏí Omaha. Dûlostfielecká baterie stála u rybáfiské osady Grandcamp na náhorní plo‰inû mysu du Hoc zakonãené skalnat˘m útesem spadajícím prudce pfiímo do mofie, nûkolik metrÛ úzk˘ bfieh byl pfii pfiílivu zatopen˘ a pfii odlivu balvany a krátery po bombardování neumoÏÀovaly pfiistání. Jak pozdûji potvrdili francouz‰tí civilisté, Nûmci povaÏovali Pointe du Hoc za naprosto nedobytn˘ útokem z mofie a soustfiedili se jen na obranu proti útoku z vnitrozemí. Prostor baterie byl chránûn minov˘mi poli a zátarasy ostnatého drátu, na bocích byla umístûna dvû navzájem se kryjící kulometná hnízda a na západním kfiídle bylo protiletadlové dûlo. Tato postavení umoÏÀovala kr˘t boãní palbou bfiehy pod Pointe du Hoc a souãasnû chránila prostor proti útoku z vnitrozemí. V prÛbûhu opevÀovacích prací byly na Pointe du Hoc vybudovány dva dûlostfielecké kasematy typu H694 s otáãiv˘m podstavcem a prÛzorem stfiílny 120°. Bûhem zimy 1943 byla zahájena stavba dal‰ích tfií kasematÛ typu H679, do zaãátku invaze byly dokonãeny dva, ale dûla K418 v nich umístûna nebyla a palebná postavení typu H671 byla nakonec vybetonována ve volném prostoru. Na samé ‰pici mysu Pointe du Hoc byla umístûna dûlostfielecká pozorovatelna typu H636 s dálkomûrem pro pfiesné vyhodnocování palby. V prostoru baterie byla téÏ dvû protiletadlová dûla Flak 30 ráÏe 20 mm. Posádka mûla odhadem 125 pû‰ákÛ a 85 dûlostfielcÛ, byla souãástí nûmecké pobfieÏní obrany, kterou mezi fiekami Vire a Orne tvofiila 716. pû‰í divize, pfieváÏná ãást jejích pfiíslu‰níkÛ pocházela ze zemí okupovan˘ch Nûmci, z Ruska a baltick˘ch státÛ, a jejich bojová hodnota nebyla valná. V úseku mezi Grandcamp a Vierville byli rozmístûni pfiíslu‰níci 726. pû‰ího pluku a vzhledem k rozeklanosti skalnatého bfiehu byla pobfieÏní opevnûní vybudována pomûrnû daleko od sebe. Ta nejbliωí k Pointe du Hoc byla skoro dva kilometry západnû a tfii a pÛl kilometru v˘chodnû. Nûmci v této ãásti 17
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 18
pobfieÏí nevybudovali Ïádná obranná opatfiení do hloubky, podél padesátikilometrového pobfieÏí byla fiídce rozmístûna 716. pû‰í divize, nejbliωí mobilní zálohou byla asi 10–12 hodin jízdy vzdálená 352. pû‰í divize v prostoru Saint-Lô-Caumont. Bojová skupina Rangers, pfiidûlená do svazku 29. pû‰í divize, byla sloÏená ze dvou útvarÛ: 2. praporu velel podplukovník Rudder a 5. praporu podplukovník Max F. Schneider. Tfii roty 2. praporu – D, E a F – pod velením podplukovníka Jamese E. Ruddera mûly za úkol v danou hodinu H zaútoãit z mofie, dob˘t Pointe du Hoc a zniãit nebezpeãnou nûmeckou pobfieÏní baterii. Hlavní útvar Rangers (5. prapor a roty A a B 2. praporu) mûl pfied pobfieÏím ãekat na smluven˘ signál, Ïe se útok zdafiil a poté se vylodit u Pointe du Hoc. Cel˘ útvar Rangers pak mûl postoupit do vnitrozemí, pfietnout pobfieÏní silnici spojující Grandcamp-les-Baines a Vierville, zde vyãkat postupu 116. pû‰ího pluku z Vierville a potom spoleãnû zaútoãit na Grandcamp a Maisy. Pokud by posila skupiny Ranger nedostala do hodiny H+30 signál, Ïe útok na útes Pointe du Hoc byl úspû‰n˘, byl pfiipraven alternativní plán. V takovém pfiípadû se vût‰í útvar Ranger mûl vylodit v západní ãásti úseku Omaha (u Vierville) spolu se 116. pû‰ím plukem, k Pointe du Hoc postupovat po pevninû a cestou k cíli se vyh˘bat v‰em zbyteãn˘m akcím. Rota C 2. praporu Ranger, které velel kapitán Goranson, mûla na pobfieÏí Omaha samostatn˘ úkol. Podle rozkazu se mûla vylodit s první útoãnou vlnou 116. pluku a vyfiadit nûmecké opûrné body u Pointe de la Percée, které boãní palbu bezprostfiednû ohroÏovaly vyloìování na pobfieÏí Omaha. V pfiípravn˘ch leteck˘ch náletech a ostfielování lodním dûlostfielectvem se baterii na Pointe du Hoc vûnovala zvlá‰tní pozornost. JiÏ 15. dubna 1944 zaãaly nálety stfiedních bombardérÛ 9. letecké armády, které mûly oslabit pozice dûlostfielecké baterie a zpomalit snahy nepfiítele vybudovat dal‰í kasematy. Aby se v‰ak neprozradily invazní plány, nemohly se tyto akce opakovat pfiíli‰ ãasto nebo se spojovaly s dálkov˘mi nálety na dal‰í opevnûní po celém francouzském pobfieÏí od Bretanû po Belgii. Bombardéry 9. letecké armády zaútoãily znovu ve dnech 22. kvûtna a 4. ãervna a v noci z 5. na 6. ãervna byl Pointe du Hoc cílem tûÏk˘ch bombardérÛ RAF pfii velkém náletu na v‰echna dûlostfielecká postavení po celém invazním pobfieÏí. 18
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 19
·estého ãervna zaãalo v 5.50 bombardování pobfieÏí Omaha a jeho kfiídel lodními dûly; zvlá‰tní pozornost pfii této zahajovací palbû patfiila mysu Pointe du Hoc, na kter˘ hlavní lodní baterie (dûla ráÏe 35 mm) bitevní lodû USS Texas vypálila 690 granátÛ. Dvacet minut pfied hodinou H (v 6.10) svrhlo 18 stfiedních bombardérÛ 9. letecké armády naposled bomby na Point. Tfii roty 2. praporu Ranger pod velením plukovníka Ruddera se mûly vylodit v hodinu H (6.30) na úpatí útesu a zahájit útok. Bylo jich 225 vãetnû velitelské ãety.
19
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 20
KAPITOLA ČTVRTÁ
Dědictví slávy
KdyÏ Spojené státy vstoupily 7. prosince 1941 po zákefiném japonském pfiepadení námofiní základy v Pearl Harbor na havajském ostrovû Oahu do 2. svûtové války, záhy se zapojily do bojÛ i na jin˘ch boji‰tích neÏ jen v Pacifiku a generálmajor Lucian K. Truscott, styãn˘ dÛstojník U. S. Army u britského generálního ‰tábu, navrhl 26. kvûtna 1942 generálu Georgi Marshallovi, Ïe „musíme okamÏitû zfiídit americkou jednotku podle vzoru britsk˘ch Commandos“. Ministerstvo války ihned odpovûdûlo telegramem adresovaném generálovi Truscottovi a generálmajoru Russellovi, veliteli v‰ech americk˘ch jednotek v Severním Irsku, a povûfiilo je aktivací 1. praporu Ranger U. S. Army. Pojmenování nového útvaru U. S. Army „Ranger“ navrhl generál Truscott, „protoÏe název Commandos oprávnûnû patfií BritÛm a my jsme hledali název, kter˘ by víc odpovídal americk˘m tradicím. Proto pro jednotku urãenou, aby byla první z americk˘ch pozemních sil, která bude bojovat s Nûmci na evropském kontinentu, byl vhodnûj‰í název Ranger jako pocta tûm, ktefií v americké historii dávali pfiíklad odvahy, iniciativy, odhodlání a tvrdosti, bojové schopnosti a velk˘ch ãinÛ.“ Název „Ranger“ se vÛbec poprvé objevil v královské Anglii 13. století ve v˘znamu královsk˘ lesník. Tito králov‰tí zamûstnanci mûli za úkol stfieÏit krajinu (range), dohlíÏet na dodrÏování zákonÛ a trestat zejména pytláctví. Z matefiské zemû se název v 17. století pfienesl za mofie pfii zakládání severoamerick˘ch kolonií a budování jejich vojensk˘ch jednotek. Rangers hlídkovali mezi pohraniãními pevnÛstkami, odhalovali chystané nepokoje a varovali pfied nájezdy. Pfii bojov˘ch akcích provádûli prÛzkumnou ãinnost a slouÏili jako prÛvodci a zvûdové pravideln˘ch vojensk˘ch jednotek. 20
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 21
Kolem roku 1676 dostaly jednotky Rangers novou náplÀ a pevn˘ fiád. ZaslouÏil se o to Benjamin Church (1639–1718), vojensk˘ poboãník guvernéra kolonie Plymouth (Massachusetts), kter˘ v hodnosti kapitána vybudoval pfiepadovou jednotku sloÏenou z bûlo‰sk˘ch hraniãáfiÛ a ze spfiátelen˘ch domorod˘ch kmenÛ, nasazovanou do útoãn˘ch akcí proti nepfiátelÛm v terénu, kde jednotky fiadov˘ch milicí neuspûly. Kapitán Church si vedl podrobn˘ deník a rozbor v‰ech bojÛ, kter˘ch se jeho jednotka zúãastnila, a kdyÏ jeho zápisky po letech jeden z jeho synÛ zvefiejnil, staly se první americkou vojenskou pfiíruãkou. K dal‰ímu bojovému nasazení útvaru Ranger do‰lo v období tzv. Sedmileté války (1754-1761, francouzsko-indiánské války), kdy brit‰tí a francouz‰tí kolonizátofii bojovali o nadvládu nad koloniemi v Severní Americe a obû strany se spojovaly s rÛzn˘mi zdej‰ími kmeny (tyto boje popisuje kromû jin˘ch americk˘ spisovatel James Fenimore Cooper ve svém románu Poslední mohykán, kter˘ se odehrává v roce 1757). V roce 1755 zorganizoval major Robert Rogers z New Hampshire sbor zálesákÛ z Nové Anglie jako pravidelnou jednotku pod pfiím˘m velením britsk˘ch dÛstojníkÛ a placenou z britsk˘ch fondÛ. Tato jednotka Rangers, známá jako Rogersovi Rangers, podporovala britské oddíly v bojích proti kanadsk˘m FrancouzÛm na boji‰tích ve státu New York zejména v oblasti kolem Champlainova jezera a v povodí fieky sv. Vavfiince. V tehdej‰í neobyãejnû kruté zimû na pfielomu roku 1757–1758 táhla na snûÏnicích krajinou a pfies zamrzlé fieky a napadala francouzské osady a vojenská postavení, v roce 1759 provedla jednu ze sv˘ch nejslavnûj‰ích operací: 200 muÏÛ pod velením Roberta Rogerse vyrazilo z pevnosti Crown Point ve státu New York a proniklo hluboko do francouzského t˘lu, kde zniãilo indiánské opevnûní Saint-Francis na území dne‰ního Quebeku, odkud vycházela vût‰ina útokÛ proti BritÛm. Po skonãení Sedmileté války pfievzali Rogersovi Rangers jménem anglické koruny od FrancouzÛ Detroit. V bojích Sedmileté války americké jednotky je‰tû bojovaly bok po boku anglick˘ch kolonizátorÛ, ale v krátké dobû, v následujících válkách o americkou nezávislost veteráni Sedmileté války uÏ bojovali pod velením generálÛ Israela Putnama a Johna Starka v fiadách americké Kontinentální armády. Také Robert Rogers nabídl svou pomoc 21
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 22
veliteli Kontinentální armády Georgi Washingtonovi. Ten ji v‰ak odmítl, protoÏe povaÏoval Rogerse, kter˘ se vrátil do Ameriky po dlouhém pobytu v Anglii, za britského ‰piona. To Rogerse natolik rozzufiilo, Ïe se skuteãnû pfiidal k AngliãanÛm a v roce 1776 zaloÏil Queen’s Rangers a pozdûji King’s Rangers. Po vypuknutí americké Revoluãní války vznikly v Kontinentální armádû dvû jednotky Rangers. Ta první se podle svého velitele podplukovníka Thomase Knowltona jmenovala Knowltonovi Rangers – byl to doãasn˘ útvar o tfiech rotách sloÏen˘ch z dobrovolníkÛ fiadov˘ch pû‰ích plukÛ z Connecticutu a Massachusetts, kter˘ vznikl v pozdním létû 1776 v New Yorku. Vyznamenal se v bitvû o Harlem Heights 16. záfií 1776, pfii které v‰ak zahynul podplukovník Knowlton. Nesmrtelnou slávu získal kapitán Nathan Hale, kter˘ je povaÏován za prvního ‰piona Spojen˘ch státÛ. Jako poruãík Kontinentální armády se dobrovolnû pfiihlásil k v˘zvûdné operaci za britsk˘mi liniemi a 21. záfií 1776 byl zajat. Pfiiznal se, Ïe je ‰pionem generála Washingtona, a britsk˘ velitel, generál William Howe, ho dal pfií‰tí den povûsit. Pfied smrtí pronesl Hale svÛj slavn˘ v˘rok: „Lituji, Ïe mám jen jeden Ïivot, kter˘ mohu poloÏit za vlast.“ Jeho mise sice skonãila nezdarem, ale pro svÛj vlasteneck˘ a stateãn˘ postoj byl posmrtnû pov˘‰en na kapitána a jeho v˘rok ve‰el do dûjin U. S. Army. Zbytek jednotky Knowlton Rangers padl o dva mûsíce pozdûji (16. listopadu 1776) do britského zajetí pfii kapitulaci Fort Washington. Velení Kontinentální armády rodících se Spojen˘ch státÛ nasadilo k získávání informací o pohybu britsk˘ch vojsk v Kanadû jednotku prÛzkumníkÛ pod velením poruãíka Benjamina Whitcomba, která musela pfiekonat vzdálenost pfies sto ‰edesát kilometrÛ divoãinou mezi americk˘mi pozicemi u Ticonderogy a britsk˘mi podél fieky Richelieu a v okolí Montrealu. Pfii jedné v˘pravû do t˘lu britsk˘ch jednotek u St. Johns byl 24. ãervence 1776 smrtelnû zranûn brigádní generál Patrick Gordon, velitel 1. britské brigády. Generální guvernér Kanady nazval Whitcomba a jeho vojáky „hanebn˘mi zbabûlci“ a na dopadení Whitcomba vypsal odmûnu 55 liber. PoÏadoval pro nûj „spravedliv˘ trest, kter˘ mÛÏe vykonat jedinû kat…“ Velení Kontinentální armády v‰ak bylo opaãného názoru a 15. fiíjna 1776 Kongres Spojen˘ch státÛ pov˘‰il poruãíka Whitcomba na kapitána a povûfiil ho zformováním dvou rot dobrovolníkÛ. Ve Fort Ticon22
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 23
deroga ve státu New York tak v listopadu 1776 vznikla ve válce za nezávislost druhá jednotka Ranger. Pod názvem Benjamin Whitcomb’s Independent Corps of Rangers se stala souãástí Severní skupiny Kontinentální armády a v dal‰ích letech se zúãastnila bitev u Hubbartonu, Benningtonu a Saratogy. Rozpu‰tûna byla 1. ledna 1781 v Coos ve státu New Hamphire. KdyÏ skonãila mexická válka za nezávislost (1821), zaãaly se poãátkem dvacát˘ch let 18. století usazovat na území tehdej‰í ‰panûlské provincie Tejas v severním Mexiku pfiistûhovalci ze Spojen˘ch státÛ a 3. ledna 1823 se v povodí fieky Brazos usadilo asi 600–700 rodin, které vedl Stephen F. Austin. Na obranu proti nájezdÛm indiánsk˘ch kmenÛ a banditÛ zaloÏil 4. srpna 1823 malé ozbrojené skupiny, aby stfieÏili krajinu (range), proto se jim fiíkalo stráÏci (rangers). Ozbrojen˘m jezdcÛm pfiifikl plat 15 dolarÛ mûsíãnû, splatn˘ch v naturáliích. Tak vznikli slavní Texas Rangers – Texa‰tí jezdci. KdyÏ se 3. fiíjna 1835 rozrostly letité neshody mezi americk˘mi pfiistûhovalci a mexick˘mi úfiady v otevfienou revoluci, Texas Rangers se zapojili do bojÛ o nezávislost, které vyvrcholily 2. bfiezna 1836 vyhlá‰ením Texaské nezávislosti a Texa‰tí jezdci se stali zákonn˘m policejním útvarem nové republiky. Tím se sice vymykají z fiady vojensk˘ch pfiepadov˘ch útvarÛ, nicménû sv˘m bojem proti kriminálním ÏivlÛm také pfiispûli ke slávû názvu ranger a do dûjin Texasu (a Divokého západu) se zapsali napfi. zatãením pistolníka Johna Wesleyho Hardina, dopadením bankovního lupiãe Sama Basse a dvojice psancÛ Bony a Clyde na útûku z vûzení. Od roku 1935 je policejní útvar Texas Rangers souãástí Texaského úfiadu vefiejné bezpeãnosti se sídlem v hlavním mûstû Austinu, chrání guvernéra a vy‰etfiuje kriminální ãiny. Popularita Texas Rangers byla v minulosti znásobena ãetn˘mi literárními díly, rozhlasov˘mi pofiady, a filmy napfi. Come On, Rangers (1938, v hlavní roli Roy Rogers), The Searchers (1956, v hlavní roli John Wayne), The Comancheros (1961, v hlavní roli John Wayne) a posléze filmem Bony a Clyde z roku 1967, kromû mnoha dal‰ích. Druhé svûtové války se Texas Rangers jako vojenská jednotka nezúãastnili, pfiesto z boje u Ponte du Hoc se pojí jedna povûst: Od zajatého nûmeckého feldvébla v bojích na Pointe du Hoc se plukovník James E. Rudder dozvûdûl, co o jednotce Ranger ‰ífiila nûmecká zpravodajská sluÏba. Zjistila totiÏ, Ïe jednotka má název Rangers a její 23
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 24
velitel pochází z Texasu! JelikoÏ kaÏd˘ Nûmec v mládí hltal pfiíbûhy Karla Maye, vy‰lo jim, Ïe jednotka Rangers + velitel z Texasu = Texas Rangers! Nûmci byli udatní bojovníci, ale nebyli blázni a radûji se vzdávali, neÏ by padli do rukou vojákÛm, které May vylíãil jako ty nejdivoãej‰í bojovníky na Zemi, ktefií nebrali zajatce a neznali slitování. Tak Texas Rangers pomáhali vyhrát válka, aãkoliv se jí vÛbec nezúãastnili… Na poli sportovním ‰ífií slávu Texas Rangers baseballov˘ klub z Dallasu. V americké obãanské válce (1861–1865) bojovalo nûkolik pfiepadov˘ch útvarÛ typu Ranger, na stranû Unie to byl oddíl Loudoun Rangers v síle dvou rot zaloÏen˘ v okresu Loudoun ve státu Virginie (!) – pfiesto bojoval v fiadách armády Severu proti Jihu. Vznikl na jafie roku 1862, kdy armáda Unie poprvé obsadila Virginii pfii bojích v údolí Shenandoah, a jeho zakladatelem byl místní obãan Samuel Means, stoupenec Unie, kter˘ se s vojsky Unie vrátil domÛ. Ministr války Edwin M. Stanton mu udûlil hodnost kapitána a povûfiil ho velením. V prvních dvou letech se jednotka stfietávala v místních ‰arvátkách s podobn˘mi útvary na stranû Konfederace jako byli Mosbyho Rangers nebo Whiteovi Komanãové. V posledních letech obãanské války bojovali v fiadách armády Unie pod velením generála Philipa Sheridana, ale pfied koncem války byli rozprá‰eni oddílem Mosbyho Rangers, kter˘ v dubnu 1865 pfiepadl jejich tábor v Castleman’s Ferry a vût‰inu jich zajal. O mûsíc pozdûji byla jednotka Loudoun Rangers úfiednû zru‰ena. Konfederaãní Kongres vyhlásil 21. dubna 1862 zákon o vytváfiení pfiepadov˘ch oddílÛ Rangers. âlánek 1 tohoto zákona stanovil, Ïe „prezident má právo jmenovat vhodné dÛstojníky pfiepadov˘ch oddílÛ o síle roty, praporu nebo pluku sloÏen˘ch z pfiíslu‰níkÛ schválen˘ch prezidentem“. Na základû tohoto zákona bojovalo v americké obãanské válce na stranû armády Konfederace nûkolik pfiepadov˘ch oddílÛ Rangers. Byla to jiÏ zmínûná jízdní jednotka Whiteovi Komanãové, kter˘m velel Elijah V. White, fiíkalo se jí také Whiteovi rebelové nebo WhiteÛv prapor, protoÏe jednotka byla úfiednû souãástí 35. praporu Virginské kavalerie. Prapor mûl pÛvodnû za úkol stfieÏit hranice podél fieky Potomac, pfieváÏnû se v‰ak vûnoval pfiepadov˘m akcím v oblasti Loudounu. Whiteovi Komanãové se vyznamenali pfii taÏení na 24
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 25
Gettysburg v roce 1863 a byli mezi prvními jednotkami, které vnikly do mûsta. V roce 1864 v‰ak pfiedstavitelé Konfederace – stejnû jako pfiedstavitelé Unie – stále dÛraznûji vyjadfiovali svÛj nesouhlas s partyzánsk˘m vedením války v obavách, Ïe nedostatek vojenské káznû v fiadách nûkter˘ch oddílÛ mohl zpÛsobit, Ïe pro nedostatek vojenské káznû by se mohly vymknout kontrole velení. Samotn˘ vrchní velitel armády konfederaãních státÛ generál Robert E. Lee a dal‰í velitelé pfiesvûdãili Kongres, aby 17. února 1864 tento zákon odvolal a pouze dva oddíly pfiepadov˘ch Rangers dostaly v˘jimku pro dal‰í ãinnost aÏ do konce války: McNeillovi Rangers a 43. prapor Virginské kavalerie (Mosbyho Rangers). Obû tyto samostatné jednotky operovaly v západních ãástech Virginie a pfii pfiepadov˘ch akcích dodrÏovaly vojenskou kázeÀ. McNeillovi Rangers vznikli v roce 1862 a ukonãili ãinnost 8. kvûtna 1865. V okolí Piedmontu v Západní Virginii se soustfiedili na pfiepady Ïelezniãní tratû Baltimore–Ohio. Odhaduje se, Ïe na obranu této hlavní vojenské trasy armády Unie muselo b˘t vyãlenûno pfies 25 000 vojákÛ Unie. Piedmont bylo malé mûsto na úpatí Alleghensk˘ch hor, ale byly zde soustfiedûny dÛleÏité Ïelezniãní dílny a rozsáhlé sklady a traÈ tu vedla úzk˘m údolím. Poãáteãní akce McNeillov˘ch Rangers konãily neúspû‰nû, ale postupnû se jim podafiilo traÈ pfieru‰it a dílny vypálit. ¤editel spoleãnosti B&O John W. Garrett ohlásil ministrovi války Edwinu M. Stantonovi, Ïe „strojírenské a truhláfiské dílny shofiely, dále byly zniãeny lokomotivy a vagony hlavní tratû na v˘chod a pût dal‰ích lokomotiv bylo po‰kozeno. Îár vypálen˘ch vagonÛ v Bloomingtonu byl tak siln˘, Ïe znemoÏÀoval záchranné práce, ale pfiedpokládáme, Ïe bûhem noci bude celá traÈ vyklizena a vlaky pojedou normálnû.“ Kapitán McNeill ve zprávû ministrovi války Konfederace Jamesi A. Seddonovi o pfiepadu hlásil: „Vypálili jsme sedm hlavních budov s pfiesn˘m strojírensk˘m vybavením, devût lokomotiv, asi sedmdesát pût nebo osmdesát nákladních vagonÛ, dva nákladní vlaky plnû naloÏené proviantem a ‰est lokomotiv jsme plnou parou poslali do fieky New Creek (pfiítok fieky Potomac, pozn. autora). Zajali jsme po‰tovní vlak se zásilkami a 104 cestujícími…“ Jak obãanská válka pokraãovala, pfiepady McNeillov˘ch Rangers pÛsobily stále vût‰í ‰kody. Brigádní generál Benjamin F. Kelley, velitel vojsk Unie v této oblasti, byl silnû znepokojen stoupajícím poãtem 25
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 26
pfiepadÛ a chaosem, kter˘ vyvolávaly. Zvlá‰tním rozkazem z 22. kvûtna 1864 nafiídil proto plukovníku Higginsovi v Green Springs: „Jakmile to bude moÏné, vy‰lete kapitána Harta se 125 aÏ 150 muÏi na prÛzkum v˘chodního bfiehu fieky, do Moorefieldu a okolí, aby pátrali po McNeillovi. Kapitánu Hartovi nemusím dávat pfiesné pokyny, okolí dobfie zná. ¤eknu jen, Ïe chci, aby McNeilla zabil, zajal nebo vyhnal z údolí.“ Tûch 150 muÏÛ na dan˘ úkol nestaãilo a McNeill unikl. Pfiepadov˘ jízdní oddíl Terryho Texas Rangers byl souãástí 8. Texaské kavalerie armády konfederaãních státÛ. Tvofiili ho texa‰tí dobrovolníci pod velením plukovníka Benjamina Franklina Terryho, ktefií se vyznamenali v nûkolika bitvách Obãanské války, kromû jin˘ch zejména v bitvách o Shiloh (duben 1862), Chattanooga (ãerven 1862), Gettysburg (ãervenec 1863) a Chickamauga (záfií 1863). Po pfiipojení Texasu ke Konfederaci zorganizoval bohat˘ plantáÏník Benjamin Franklin Terry v srpnu v Houstonu nábor dobrovolníkÛ do svého pluku, kter˘ mûl b˘t nasazen do sluÏby ve Virginii, na tzv. „v˘chodním boji‰ti“. Místo toho byl v‰ak pfiidûlen generálu Albertu Sydneymu Johnstonovi na „západním boji‰ti“. Do prvních bojÛ s jednotkami Unie nastoupil pluk 17. prosince 1861 a hned v prvním stfietnutí plukovník Terry padl. Po nûm pfievzal velení podplukovník Thomas Lubbock, ale záhy po pov˘‰ení na plukovníka zahynul. Velitelem pluku se pak stal dosavadní velitel roty B 8. texaské kavalerie kapitán James Austin Wharton, postupnû povy‰ovan˘ aÏ na plukovníka. Vedl své vojáky do bitvy o Shiloh, kde byl zranûn. Bûhem taÏení generála Braxtona Bragga do Kentucky byl v listopadu 1862 pov˘‰en na brigádního generála a na podzim roku 1863 se za zásluhy v boji u Chickamauga se stal generálmajorem. KdyÏ armáda Williama T. Shermana vstoupila v ãervenci 1864 do Atlanty, Terryho texa‰tí Rangers vzdorovali oddílÛm Unie, kter˘m velel plukovník Alexander McCook. Porazili je, ale po pádu Atlanty bylo jasné, Ïe postup generála Shermana uÏ nelze zastavit. Ve své poslední bitvû u Bettonville ztratili Terryho Texas Rangers tfii dÛstojníky, plukovníka Cooka, podplukovníka Christiana a majora Jarona. Spolu se zbytkem armády státu Tennessee kapitulovali 26. dubna 1865. Nejznámûj‰í a nejslavnûj‰í jednotkou Rangers v obãanské válce USA se stal 43. prapor 1. virginské kavalerie – Mosby’s Rangers – kter˘ bojoval v fiadách Konfederace. John Singleton Mosby vstoupil do armády Konfederace jako vojín. Zpoãátku slouÏil v 1. virginské kavalerii a v ãervenci 1861 se zúãastnil 26
MAGNET_4_2010_TXT.QXD
27.7.2010
20:54
Stránka 27
1. bitvy u Bull Run (Manassas), ale záhy, kdyÏ se mu podafiilo pfiesvûdãit generála J. E. B. Stuarta o sv˘ch vyzvûdaãsk˘ch schopnostech, byl pov˘‰en na poruãíka a pfiidûlen k jízdním zvûdÛm generála Stuarta. V lednu 1863 ho generál Stuart se souhlasem Roberta E. Lee jmenoval velitelem pfiepadového oddílu Rangers roty A 43. praporu 1. virginské kavalerie, kter˘ nebyl vázán tradiãními vojensk˘mi zvyklostmi. Mosby se stal uznávan˘m odborníkem pfiepadov˘ch akcí. Se svou jednotkou v poãtu asi sto muÏÛ rozvinul bohatou zá‰kodnickou ãinnost v t˘lu armády Unie, rozvracel dopravní a zásobovací strukturu její armády, niãil Ïelezniãní tratû a mosty, pfiepadal po‰tovní vlaky, kur˘ry, pfiedsunuté hlídky a osamocená stanovi‰tû, zabavoval konû a zbranû. Do fiad vojsk Unie zaná‰el chaos, pro jeho schopnost náhle se objevit a stejnû náhle zmizet mu pfiezdívali „·ed˘ pfiízrak“. Byl nepolapiteln˘. V roce 1865 vyslal generál Philip Sheridan stoãlennou jednotku pronásledovat Mosbyho. Bûhem nûkolika mûsícÛ bylo 98 pfiíslu‰níkÛ této jednotky zabito nebo zranûno. Mosbyho Rangers se rozrostli na pfiepadov˘ pluk a pÛsobili pfieváÏnû v severní Virginii. Vláda Konfederace potvrdila zvlá‰tní pravidla v˘konu sluÏby této jednotky a Mosby stoupal v hodnostech. Postupnû pov˘‰il na kapitána (15. bfiezen 1863), majora (26. bfiezen 1863), podplukovníka (21. leden 1864) a posléze na plukovníka (7. prosinec 1864). Mosby se svou jednotkou natolik ‰kodil armádû Unie, Ïe generál Ulysses Grant nafiídil generálu Sheridanovi: „Kdykoliv chytnete nûkterého z tûch Mosbyho chlapÛ, povûste ho bez soudu.“ Pro jednotky Rangers (na obou stranách fronty) neplatily totiÏ v‰eobecné konvence o váleãn˘ch zajatcích – po dopadení byli na místû popravováni. Na pfiíkaz a s vûdomím brigádního generála Unie George Armstronga Custera (pr˘) bylo 22. záfií 1864 ve Front Royal ve Virginii popraveno ‰est pfiíslu‰níkÛ Mosbyho Rangers, sedm˘ pfii dal‰í pfiíleÏitosti. Jedním z muÏÛ urãen˘ch k popravû na návr‰í ve Front Royal byl William Thomas Overby. Nabízeli mu, Ïe ho u‰etfií, kdyÏ prozradí Mosbyho pobyt. Overby odmítl. Podle tehdej‰ích zpráv jeho poslední slova byla: „Za kaÏdého z nás povûsí Mosby deset z vás.“ Po smrti mu jeden voják Unie pfiipíchl na uniformu kus papíru, na kterém stálo: „Takhle skonãí v‰ichni z Mosbyho bandy.“ Mosby oznámil generálovi Robertu E. Leeovi a ministru války vlády Konfederace Jamesi A. Seldonovi svÛj úmysl odpovûdût stejnû. Nafiídil, aby v odplatu bylo 6. listopadu 1864 v Rectortown ve Virginii 27
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.