Pohybové hry pro úvodní část pohybových aktivit či hodiny TV

Projekt BEZPEČNĚ A ZDRAVĚ DO ŽIVOTA – rozvoj kompetencí v základním a středním vzdělávání CZ.1.07/1.1.00/53.0009

NÁZEV

Pohybové hry pro úvodní část pohybových aktivit či hodiny TV

CÍL

Nabídka pohybových her pro žáky i pedagogy na 1. a 2. stupni ZŠ a SŠ. Žáci i pedagogové pochopí smysluplnost pohybových her a jejich význam při realizaci v úvodních částech hodiny Tv či pohybových aktivit pro „zahřátí“ organismu hráčů. Současně si uvědomí jejich motivační vliv pro nejrůznější činnost a procvičení většiny dovedností hráčů.

CÍLOVÁ SKUPINA

ZŠ 1. Stupeň, ZŠ 2. Stupeň, Střední školy, Volnočasové aktivity

DOBA TRVÁNÍ

5 až 20 minut, lze až 45 minut

MÍSTO

tělocvična, hřiště, louka, rovný prostor

POMŮCKY, POTŘEBNÉ VYBAVENÍ

Pešky (z novin), malé míče, noviny, papíry, rozlišovací stuhy, pracovní list

METODY VÝUKY

Komunikace, příkazový styl, diskuse, tvořivost podporující aktivity

FORMY VÝUKY

hromadná výuka, po skupinách

POSTUP

ÚVOD – Seznámení s obsahem a základy pohybové hry ahraní Co je hra? Za zakladatele hry je považován Fridrich Schiller, který říká, že „člověk je jen tam cele člověkem, kde si hraje. A hraje si s krásou a pro prožitek“. Množství autorů zabývajících se hrou je úctyhodné, někteří se prezentovali zejména dalšími teoriemi hry. Hře, je to, jak se zdá, zcela jedno. Hra je cílená činnost člověka a přitom zdánlivě zcela neproduktivní. Je však k životu nezbytná, je základní kategorií života. Hra je určitý druh řešení konfliktu, který je v našem případě vědomě až uměle vyvoláván. Hra je nástroj k řešení a prostředkem k řešení. Ve hře i hraní se člověk učí, zdokonaluje a vyvíjí jako osobnost. Jak ovlivňuje hra vývoj člověka, si ukážeme na obvyklé situaci. Vaše dítě přijde za vámi (za rodičem či učitelem) a říká: „ Tati, (mami, paní učitelko), pojď si hrát!“. Odpověď bývá stereotypní: “Počkej, teď nemám čas, běž za mámou (tátou, dětmi).“ A od mámy-pedagoga slyší dítě podobnou odpověď, někdy i s návrhem řešení, aby si šlo hrát, samo si četlo, učilo se, případně si pustilo


televizi. Nebo se ozve podobný styl odpovědi s dodatkem, ať dá pokoj. My dospělí si myslíme, že požadavek dětí není tak závažný, vždyť jde pouze o hru. Ale dítě neříká, pojďte si se mnou hrát! Říká, „ Tati, mami, paní učitelko, učte se se mnou, ve hře na něco, zkoušejte jak to či ono umím, ukažte mi, jak to dělat, řešit, lépe se k tomu postavit, jak to udělat a nerozbít. Ve hře přece o nic nejde, ale jde o vše. Je to zkouška a tou se já, vaše dítě či žák, vše, co umíte, od Vás učím a vše přejímám. A pokud to nepřijmu od Vás, naučí mne to cizí lidé nebo televizní figurky, třeba Tom a Jerry. Pak se nedivte, že jsem agresivní, každý den přece vidím násilí v televizi a nic jiného mi neukážete. Nevím jak se mám v některých situacích zachovat, přemýšlet podobně jako vy. Vy jste mne s vaším myšlením a jednáním v těchto situacích neseznámili.“ Při čtení těchto řádků si vždy uvědomím, jak málo jsem se věnoval svým dětem, a je mi to líto. Pod pojmem hraní chápeme záměrnou pohybovou aktivitu jednoho i více lidí, v prostoru a čase, bez složitých pravidel. Hraní nemá přesná pravidla, jsou vymezena obsahem pohybové aktivity. Jsou charakterizovány vysokou motivací k činnosti, napětím a uplatněním známých dovedností. V průběhu hraní můžeme soutěžit i spolupracovat. Hraní je velmi široký pojem, má blízko jak ke kreativně kooperačním aktivitám, tak k přesně pravidly vymezenému úpolovému hraní ve dvojicích. Pokud platí výše uvedené, potom bychom také mohli říci, že pohybovou hru chápeme jako záměrnou, uvědoměle organizovanou pohybovou aktivitu dvou a více lidí, v prostoru a čase, s předem dobrovolně dohodnutými a bezpodmínečně dodržovanými pravidly. Hra má účelný a souvislý uzavřený děj. Je charakterizována napětím, radostí, veselím, vysokou motivací k činnosti, uplatněním známých dovedností, pohodou a často soutěživostí. Pohybová hra je u hráčů jako každá pohybová aktivita zdrojem emocí a citů. V pohybové hře vyvolává úspěšná činnost pohodu, umožňuje intenzivnější a produktivnější průběh pohybové činnosti. Pocit prožitku a radosti hráče zpětně motivuje k zopakování činnosti a tím k prožití přítomného. Pocity, které každý z nás prožíval při pohybové činnosti v pohybové hře, se nedají pregnantně vyjádřit ani zachytit na vizuální nosič. Každý z nás prožívá stejnou herní situaci jinak, rozdílně. Pro každého hráče je proces hry či jen okamžik hry v daném okamžiku „životně důležitý“. Současně, jak jsme již uvedli, všichni účastníci hry vědí, že se nic nestane, pokud prohrají. A pokud vyhrají, v příští hře nic z hry předchozí kromě zkušeností jakým způsobem hra probíhala, neplatí.


Od teorie, kterou lze v případě potřeby najít na začátku knihy Pohybové hra a hraní pohledem ŠVP přejdeme k hraní a pohybovým hrám pro úvodní část pohybových aktivit. HLAVNÍ ČÁST – hraní a pohybové hry Pro rozcvičení organismu lze hraní a pohybové hry velmi vhodně použít. Vzhledem k potřebě vyšší motivace hráčů, doporučuji motivovat je zařazením vyšší míry tvořivosti ve hraní a současně spoluprací hráčů. Pokud jsou hráči zvyklí pohybovat se po hřišti (tělocvičně) volně bez toho, aby do sebe narazili, nechejte je začít chůzí v různých směrech. Pak je nechejte měnit rychlost, běžet doprava, doleva, stále však v klidném tempu, pomalu. Například si můžeme představovat běh v lese, parku, na pláži, jen tak, bez stresu, bez rigorózních učitelů a rodičů. Protažení a zahřátí organismu realizujeme na místě. Necháme hráče vytvořit dvojice, které stojí obličejem proti sobě. Zahrajeme si na zrcadla. Jeden ze dvojice cvičí, protahuje se jako ráno před zrcadlem. Druhý je zrcadlo a snaží se co nejpřesněji jeho pohyby napodobovat. Alespoň uvidíte, kdo si ráno čistí zuby a češe se. Samozřejmě se vymění. Pokud jejich pomalou činnost chceme zrychlit, zkusíme hraní se stíny. Dvojice hráčů stojí za sebou. Jeden je určen jako vůdce, druhý je jeho stín a přesně kopíruje jeho pohyby. Vůdce chodí nebo běhá po ploše, skáče, zastavuje se a podobně. Jeho stín vše kopíruje ve vzdálenosti ne větší než půl metru za ním. I pozpátku musí stín rychle couvat. Není problém tuto aktivitu obměnit. U malých dětí ji změníme na hraní na ZOO a děti jsou zvířátka, která se projevují pohybem. Pokud ze zvířátek přejdeme na stroje, dopravní prostředky, pohádkové bytosti apod., je to výborné. Stačí, abychom se proměnili v čaroděje, a bez problémů měníme hráče za kohokoliv nebo cokoliv. A vždy se pohybují. Pokud můžeme použít magnetofon, hudba zvýší cítění hráčů a motivuje k lepšímu pohybovému provedení. Noviny jsou výborným pomocníkem. Ve dvojicích si jeden hráč vezme noviny a imituje s nimi pohyby jako s loutkou těsně nad zemí nebo na zemi. Druhý hráč se snaží svým tělem napodobit pohyb novin (on představuje noviny). První hráč nesmí


s novinami předvádět takové činnosti, které nelze realizovat, neboť za určitou dobu si mezi sebou noviny vymění a druhý hráč s novinami nyní předvádí cviky pro prvního hráče. Uvědomme si, kolik informací nám předvádějící hráč dává! Zde je realizována nevědomky reflexe! Hráči nám v podstatě sdělují, co umí, co jsme je (pokud s nimi pracujeme) naučili. Oni totiž opakují cviky, které s nimi v hodinách Tv děláme, realizují, co znají, co je napadne. U malých dětí můžeme místo novin velmi vhodně cvičit s plyšovými zvířátky. Nemusíme provádět vše, ale pokud chceme někdy hráče protáhnout jiným způsobem, tvoříme z těl hráčů písmena. Dvojice napíše například velké A, těžší je napsat ve stoji O, lehké je napsat ve dvou M. Existuje mnoho způsobů, jak psát písmena, na zemi, ve stoje, sám, ve dvojicích, ve skupinách. Těžší jsou někdy čísla, která chceme podobně jako písmena vzorně napsat - s propnutým držením těla. Napsat například 111 lze ve třech hráčích minimálně šesti způsoby (111, LXI, ve stoje, vleže, obličejem ke čtenáři, bokem ke čtenáři). A pokud hráči tvoří a píší si vzkazy, lze hovořit o kreativním hraní. Stačí určit skupinky o stejném počtu, vždy jedna dá za úkol druhé napsat ze svých těl slovo nebo číslo. Upozorníme ovšem na to, že pokud tento úkol skupina nesplní, musí zadávající skupina ukázat, že to možné je. Je velmi příjemné zjištění, když hráči pochopí, že lze zadat i napsání Ludolfova čísla, odmocninu či římská písmena. Jde o jiný druh procvičování vlastního těla (spolu se znalostmi z jiných předmětů) a počáteční obavy o promarněný čas se brzy rozplynou. Sochy jsme vytvářeli také. Nejde o velmi dynamickou aktivitu a bez problémů ji zařadíme do úvodní nebo závěrečné části hodiny, pokud k tomu máme příležitost. Hráči se dohodnou a ze svých těl vytváří sochy umělců, učitelů (karikují), sousoší pohádkových postav nebo postav ze seriálů. Je vhodné začínat od jednotlivých soch, aby si děti i dospělí zvykli popsat přesně to, co chtějí vyjádřit. Mají pak větší spoluzodpovědnost při sestavování sousoší z několika těl. Dovedou se také lépe vcítit do vysvětlení, co sousoší znázorňovat má nebo by znázorňovat mělo. Od soch není daleko k pantomimě. Vyjádřit pohybem, co jsem ráno dělal, než jsem šel do školy, nebo co jsme včera dělali s kamarády tak, aby tuto činnost uhodli co nejdříve i ostatní, je poměrně těžké. Pokud máme čas, jde o výborné hraní na závěr


hodiny. Překonat prostor, který představuje například šestimetrová vzdálenost (dvě útočná třímetrová pásma volejbalového hřiště), není žádný problém. Použijeme-li fantazii, představíme si zde absolutně hladký led, bahno po pás, horský potok s kameny, trampolínu, jízdu na koni, trnité křoví, sníh po pás, uragán, chůze s těžkými nákupními taškami, honění komára v noci, přeběh přes kry, stav beztíže, balancující desky, střelbu na nás, mnoho lián, spoustu vrátných před koncertní halou, žhavý popel a mnoho dalšího. Pak je otázkou, jak silnou představivost hráči mají. Přeběhnutí takového území, pokud proti nám „fičí uragán“, dá skutečně hodně zabrat. Hráči se do představené situace vžívají, často si pomáhají, plazí se po zemi, bez dechu běží „pod „vodou“. Prostor můžeme naplnit i zvířectvem, roboty, nejrůznějším lokomočním způsobem. Na začátek se můžeme zeptat, jak ještě prostor překonat, i takový úkol - „co nejpomaleji“ je poměrně obtížný (také během po jedné noze, pozpátku apod.). Můžeme zapojit skupiny. Stejně početná družstva dostanou úkol, aby přenesla jednoho spoluhráče přes vymezené území tak, že jej ponesou na ramenou a na hlavách. „Všichni se jej musí dotýkat, ale ani on ani vy se jej nesmíte dotknout rukama. Ve skupině mohou hráči tvořit zvířata a podle toho specifickým způsobem překonávat prostor. Ve skupině nebo dvojici vytvořená velká želva je tvořivým výkonem. Skupina šesti až osmi dětí se přemisťuje pomalu, samozřejmě že má pouze čtyři nohy, hlavu a krunýř. Můžeme popsat imaginární zvíře se dvěma hlavami osmi nohama a jedním ocasem. Každá skupina se rozhodne, jak vytvoří toto zvíře. Pokud chceme úkol ztížit, zadáme skupině tří až pěti hráčů počet nohou a rukou, který se při přemístění prostorem smí dotýkat podlahy. Zkusit v pěti hráčích přejít prostor tak, aby se dotýkaly podlahy jen tři nohy a tři ruce, není jednoduché. Kooperace může vyvrcholit vytvořením nejdelší chodící housenky vytvořenou všemi hráči. Podobných úkolů máme celou řadu a je dobré, když se zeptáme hráčů na další návrhy. Honičky využíváme zejména pro celkové zahřátí organismu. Vždyť v úvodu každé lekce, aktivity nebo hodiny Tv je snahou pedagoga zahřát organismus účastníků, připravit jej na zatížení, tedy zvýšit srdeční frekvenci mírně nad hodnotu zóny adaptace organismu na zátěž (tedy kolem 135 tepů/minutu). Uvědomme si,


že intenzivnějšímu pohybu, tedy i pohybové hře by mělo předcházet protažení, které jsme provedli pomocí stínů, zrcadel a dalším hraním. Je honička nejvhodnější na začátku jakékoliv tělovýchovné, sportovní či pohybové aktivity? Patrně ano, pokud nechceme zdůraznit speciálnější sportovní charakter ( jiný způsob zahřátí a lokomoce). Důležité je vědět, že honička není jen prostředek pro zahřátí. Všimněte si, kolik hráčů při honičce běhá a kolik se třeba v rohu snaží stát se „neviditelnými“ a příliš se nepohybuje. Pohybové hry typu honiček mají mnohem důležitější význam při vytváření potřebné homogenní atmosféry a pohody. Připravíme a naladíme tak osobnost všech či většiny hráčů na stejnou „vlnu“. Důležité je nenechat ve funkci jen jednoho či několik honičů, ale ve funkci je střídat. Doporučujeme proto zařadit pohybové hry charakteru honiček, které netrvají déle než 1,5 až 3 minuty. Zatížení v rozmezí 140 až 170 tepů za minutu není tak důležité jako navození příjemné atmosféry a optimismu, který motivuje k další pohybové činnosti. Doporučuji zařazení těch honiček, kde je zatížení všech hráčů podobné Tedy Honička v řetěze, Honička v kruhu, Honička hadů a jiné). Víme, že pohybové hry charakteru honiček mají svou strukturu, vývojovou řadu od jednoduchých po složité honičky. V nich například mohou vyhrát honění nad honiči (Honička kamenná a jí podobné), což v jednoduché honičce nelze. Hráče musíme na vybranou honičku připravit - měli by se na ni těšit. Honička dvojic, Honička směšná a další jsou velmi vhodné pro komunikaci a spolupráce hráčů. Hráči sami navrhují změny držení a způsobu lokomoce, tím je motivujeme k ještě většímu zapojení do hry. Honička přátelská nám ukáže, co jsme hráče naučili a co ne. Všechny uvedené honičky jsou známé a jsou také v rejstříku pohybových her v knize Hry a hraní pohledem ŠVP na straně 152. Realizujeme-li blok pohybových aktivit zaměřený na pohodovou atmosféru a máme dost času, doporučuji propojit honičky s některými kreativně kooperačními aktivitami (dále KKA). Před Honičkou dvojic realizujeme ve dvojicích například zrcadla (uvedeno v KKA) nebo noviny ve dvojicích. Po nich bez časových ztrát označíme pešky ze stočených novin několik dvojic jako honiče (podle počtu dětí) a tím má aktivita vhodně stoupající tendenci. Pokud chceme pokračovat v kooperaci a sledovat, co hráči sami znají, přidáme Honičku přátelskou, třeba opět ve dvojicích. Složitější a náročnější na dovednosti s míčem (například házení a chytání míče v pohybu) je honička Chyť míčem, nebo Záchrana míčem. Velké nároky na spolupráci, vhled do situace apod. klade


Honička do kruhu. Ta je vhodná na začátek bloku úpolových pohybových her, kde dochází k fyzickému kontaktu hráčů.

REFLEXE Spolupráce a prezentace dalších nápadů a obměn činností ve dvojicích i honičkách. KONKRETIZOVANÉ OČEKÁVANÉ VÝSTUPY RVP ZV

Výchova ke zdraví začleňuje témata: Osobnostní a sociální výchova (OSV), Výchova demokratického občana (VDO), Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech (VMEGS), Multikulturní výchova (MkV), Environmentální výchova (EV) a Mediální výchova (MV). Výchova ke zdraví, kam patří i výše uvedené hraní a pohybové hry typu honiček. Tento blok zahrnuje metodicko didaktický obsah potřebné k péči o zdraví, k ochraně lidstva za mimořádných okolností a současně učivo vhodné do hodin tělesné výchovy či volno časových aktivit. Podle věku a vyspělosti žáků si pedagog vybere a upraví uvedené aktivity.

ROZVÍJENÉ KOMPETENCE

Z kompetencí jsou využívány postupy a strategie obsažené v ŠVP ZV a SV (nebudu je rozebírat, jsou podrobně rozvedeny v knize Hry a hraní pohledem k ŠVP). Vzdělávací obsah činností výše uvedených spočívá v rozvíjení Kompetence k učení, Kompetence k řešení problémů, Kompetence komunikativní, Kompetence sociální a personální, Kompetence občanské a pracovní. Velmi stručně řečeno jde o seznámení se s učením, vybudování pozitivního vztahu ke zdravému životnímu stylu, rozvíjí se odpovědnost žáka za své zdraví a zdraví svých spolužáků. Podporováno je myšlení a tvořivost žáků. Jsou využívány individuální schopnosti a dovednosti jednotlivce, žák je veden k samostatnosti a odpovědnosti za svou činnost. Učí se vyhledávat a využívat informace a je rozvíjena jeho tvořivost. Učí se spolupracovat ve skupinách, respektovat pravidla práce v týmu, uvědomuje si vlastní identitu ve skupině. Posiluje pocit sebedůvěry a sebevědomí a odpovědné chování v situacích ohrožujících zdraví své i spoluhráčů. Učí se chápat nutnost vlastní ochrany zdraví jako předpokladu pro zdárný vývoj jedince, rozvíjí si zásady správné pohybové aktivity a orientuje se v situacích osobního i veřejného ohrožení.

ZAŘAZENÍ DO PRŮŘEZOVÝCH

OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA


TÉMAT

a) Osobnostní rozvoj:  Výchova ke zdraví a aktivnímu životnímu stylu b) Sociální rozvoj:  Komunikace MULTIKULTURNÍ VÝCHOVA  Lidské vztahy ENVIROMENTÁLNÍ VÝCHOVA  Vztah člověka k prostředí (pozn.: jak dříve žili naši rodiče, prarodiče, praprarodiče)

DALŠÍ NÁMĚTY A DOPORUČENÍ

Ve volném čase při volnočasových aktivitách, zejména na letních táborech či delších aktivitách v přírodě doporučuji využít obměn, které uvedené hraní i pohybové hry nabízí.

POUŽITÉ ZDROJE

Mazal, F.: Hry a hraní pohledem ŠVP, 1.vydání, Olomouc, Nakladatelství Hanex, 2007,395 s., ISBN 978-80-85783-77-3. Kutáč, P.: Bezpečnost a základy první pomoci při pohybových aktivitách, 1. Vydání, Olomouc, Nakladatelství Hanex, 2012, 96 s., ISBN 978-80-7409-053-0. Sigmund, E.: Pohybová aktivita dětí a jejich integrace prostřednictvím 60 pohybových her, 1. Vydání, Olomouc, Nakladatelství Hanex, 2007, ISBN 978-80-85783-74-2.

Pohybové hry pro úvodní část pohybových aktivit či hodiny TV

Recommend Documents