POHLED STUDENTŮ NA KLIMA TŘÍD STŘEDNÍCH ŠKOL JANA KAŠPÁRKOVÁ

POHLED STUDENTŮ NA KLIMA TŘÍD STŘEDNÍCH ŠKOL JANA KAŠPÁRKOVÁ Abstrakt: V příspěvku se zabýváme problematikou klimatu třídy. Teoreticky objasňujeme pojem klima třídy v pracích našich i zahraničních autorů. Prezentujeme výsledky výzkumu klimatu tříd na několika středních školách v olomouckém kraji. Klíčová slova: klima třídy, dotazník KLIT, oblasti klimatu třídy. Abstract: This paper deals with the problem of classroom climate. We explain perception of classroom climate in czech and foreign publications. We prezent the research of classroom climate at secondary schools in the Olomouc region. Key words: classroom climate, questionnaire KLIT, areas of classroom climate. Základní terminologie Klima třídy chápeme z našeho pohledu jako jednu z variant celkového klimatu školy1 (k dalším variantám řadíme např. školní klima, organizační klima, klima učitelského sboru, vyučovací klima a další). Klima třídy je definováno jako sociálněpsychologická proměnná, představující dlouhodobější sociálně emocionální naladění, zobecněné postoje a vztahy, emocionální odpovědi žáků dané třídy na události ve třídě (včetně pedagogického působení učitelů) (Průcha, Walterová, Mareš, 1998, s. 107). Hlavními aktéry jsou žáci a učitelé a vztahy mezi nimi. Předmětem zkoumání v rámci klimatu třídy jsou všechny jevy nejen ve vyučovacím procesu, ale i o přestávkách, na výletech, na sportovních kurzech, při návštěvách kulturních institucí apod. Pro úplnost uvádíme, že třída bývá definována jako organizační jednotka uvnitř školy, která se skládá z více žáků. Příkladem třídy může být v tomto pojetí i zájmový kroužek či kurz pořádaný školou (Meister, 1978, s. 551). Třída je také společný pracovní prostor žáků a čím intenzivnější je organizační klima, tím jsou žáci spokojenější a motivovanější k další práci (Reisch aj., 2002, s. 10). Klima třídy je také specifický výraz, který popisuje přijaté a pevně stanovené znaky prostředí ve třídě. Znaky autor rozlišuje intelektuální, afektivně sociální, motivační a hodnotové (Meister, 1978, s. 554-556). Vykopalová (1992) popisuje sociální klima školní třídy jako jev velice mnohotvárný a složitý. Blíže ho specifikuje jako soubor všech vnějších a vnitřních podmínek působících ve vzájemné součinnosti na jednotlivé žáky a učitele a vzájemně ovlivňující jejich chování. Na klima třídy mají největší vliv čtyři aspekty: skupinová dynamika, rozvoj skupiny, rozvoj jedinců ve skupině a učitelův styl vedení (Reisch aj., 2002, s. 16). Reisch a kolektiv (2002) se ve své publikaci zabývají i praktickými příklady a aktivitami, jak rozvíjet klima ve třídě. Podobná je kniha od Christiana (2003), která učitelům nabízí praktické metody a pracovní listy pro postupné zlepšování kvality klimatu ve třídě. Klima ve třídě můžeme charakterizovat jako soubor generalizovaných postojů, afektivních odpovědí a vnímání ve vztahu k procesům ve třídě mezi žáky (Linková, 1

Klima školy nezaměňujeme s pojmem školní klima, jedná se o dva odlišné termíny. Klima školy je nadřazenější nad pojem školní klima, školní klima je tedy jeho součástí (Kašpárková, 2005).

1

2002, s. 44). Podle Klusáka (1993, s. 66) jsou si učitelé vědomi svého vlivu na povahu klimatu ve třídě, považují za svou pedagogickou povinnost usilovat o klima vzájemné důvěry, vstřícnosti a férovosti. Toto klima je podstatnou složkou jejich strategie výuky s propracovanou představou normativních souvislostí a praktických taktik a technik jeho navozování. Podle Kosové (1998/1999) závisí dobré klima ve třídě na těchto základních faktorech: a) kladné emocionální bezpečí třídy, dítě ho prožívá jako pozitivně orientované a jako podporující dobré mezilidské vztahy ve třídě, b) vyučování je efektivní, každé dítě má z výuky nějaký zisk a žádný žák není diskriminován kvůli svým individuálním zvláštnostem, c) ve třídě je disciplína jako nutný prostředek pro učební činnost a učitel dokáže řešit rušivé chování žáků, d) práce žáků je organizovaná a plánovaná, každé dítě se může rozvíjet a formovat a podle zavedených pravidel řídit svoji vlastní práci. Klima třídy, které učitel navodí, může mít podle Kyriacoua (1996) zásadní vliv na motivaci žáků a jejich postoj k učení. Proto jsou učitelovy dovednosti uplatňované při vytváření kladného klimatu třídy velmi důležité. Za optimální se považuje takové klima třídy, které je možno charakterizovat jako cílevědomé, orientované na úkoly, uvolněné, vřelé, podporující žáky a se smyslem pro pořádek. Takové klima napomáhá procesu učení v podstatě tím, že vytvoří a udržuje kladné postoje žáků k výuce a také k jejich vnitřní motivaci. Podle Zeliny (1996) patří k taktikám změny klimatu k lepšímu ve třídě z hlediska chování žáků a učitelů empatie, srdečnost, autentičnost, konkrétnost, iniciativa, bezprostřednost, otevřenost, akceptace citu, konfrontace, sebepoznání apod. Výzkum klimatu třídy K posuzování klimatu třídy máme několik metod. Jedná se např. o dotazníky My Class Inventory (MCI) – česká verze Naše třída, Classroom Attitude Scale (CAS), Classroom Environment Scale (CES), Individualized Classroom Environment Q (ICEQ), College Classroom Environment Scale (CCES), College and University Classroom Environment Inventory (CUCEI) či Classroom Life Instrument (CLI) (Mareš, Křivohlavý, 1995). Pro zjištění pohledu studentů na klima ve třídě jsme použili novou metodu, tzv. dotazník KLIT (poprvé byl aplikován v roce 2002 – Lašek, Zemanová, 2002), který je určen pro žáky 2. stupně ZŠ a celé SŠ. Dotazník obsahuje 27 tvrzení, které ilustrují 3 prvky (oblasti) tvořící klima třídy. Respondent reaguje na jednotlivá tvrzení podle toho, do jaké míry s tvrzením souhlasí či nesouhlasí na čtyřbodové škále Lickertovského typu od silně souhlasím (4) po silně nesouhlasím (1) (střední hodnota byla záměrně vynechána, aby se dotazovaný musel vyhnout průměrné hodnotě). Sledované oblasti klimatu třídy: 1) suportivní klima třídy (12 položek) – žáci zde popisují vztahy ve třídě a mezi spolužáky, míru kooperace a soudržnosti,

2

2) motivace k negativnímu školnímu výkonu (9 položek) – žák uvádí míru svého zájmu (nezájmu) o školu, tendenci nevynikat, vyhýbat se neúspěchům, nevěřit si, 3) sebeprosazení (6 položek) – představuje tendenci k jisté individualizaci výkonu, ale i spoléhání na sebe, nižší míru kooperace, touhu vyniknout, jednat účinně. Výzkumu se zúčastnilo celkem 6 středních škol v olomouckém kraji (střední průmyslová škola oděvní, střední zemědělská škola, střední strojnická škola, dvě gymnázia, střední soukromá škola obchodu a služeb), tzn. 27 tříd, 660 studentů, z toho 401 dívek a 259 chlapců. Výsledky výzkumu klimatu třídy Studenti středních škol v olomouckém kraji hodnotí suportivní klima třídy (položky č. 1, 4, 7, 10, 13, 16, 19, 21, 23, 25, 26, 27) takto: -

mírně souhlasí, že mají ve své třídě několik důvěrných přátel, mírně nesouhlasí s tvrzením, že když jsou v nesnázích, vědí, že jim třída pomůže, rovněž mírně nesouhlasí s tím, že se v jejich třídě většina žáků dovede radovat ze školního úspěchu jednoho z nich, mírně souhlasí s výrokem, že jim (jednotlivci) záleží na tom, aby ostatní ve třídě měli o nich (jednotlivci) co nejlepší mínění, mírně souhlasí, že je příjemné sejít se s většinou třídy i mimo školu na společné akci, mírně souhlasí s větou, že se v jejich třídě dokáží při písemce či zkoušení vzájemně povzbuzovat, fandit si, mírně souhlasí s tím, že cítí, že do této třídy opravdu patří, mírný nesouhlas vyjadřují nad tím, že je v jejich třídě mnohem lepší parta než v jiných třídách na této škole, mírně nesouhlasí s tím, že úkoly zadané celé třídě umí řešit dohromady, že na to mají dobrý systém, mírně souhlasí s položkou, že se cítí ve své třídě spokojeni, vědí, že je třída „bere“, taktéž mírně souhlasí s tím, že když jde o nějakou důležitou věc, dokáže se většina lidí v jejich třídě sjednotit, svůj mírný souhlas také uvedli u výroku, že si v jejich třídě při učení vzájemně pomáhají.

Motivaci k negativnímu školnímu výkonu (položky č. 2, 5, 8, 11, 14, 17, 20, 22, 24) posuzují studenti následovně: -

mírně souhlasí s tím, že by mohli mít ve škole lepší výsledky, ale jen těžko se donutí k pravidelné práci, také mírně souhlasí s tím, že je nejlepší ve škole na sebe příliš neupozorňovat, být spíše v průměru, avšak mírně nesouhlasí s tvrzením, že chtějí při zkoušení pouze projít, na známce jim zase tak nezáleží,

3

-

mírný souhlas vyjádřili nad tím, že vynikající prospěch není obvykle člověku v dalším životě mnoho platný, dále mírně nesouhlasí s tím, že když stojí ve škole před nějakým úkolem, mívají strach, netroufnou si na něj, mírně souhlasí s tím, že se ve škole při hodinách obvykle vyhýbají obtížným, nesnadno řešitelným situacím, mírně nesouhlasí s tím, že často mívají pocit, že umí méně než ostatní, mírně souhlasí s tím, že mívají strach z možných překážek, váhají, neúspěchu se chtějí raději vyhnout, avšak mírně nesouhlasí s tím, že vědí, že špatně zvládají školní situace, proto chtějí výt ve škole raději „neviditelní“.

Sebeprosazení (položky č. 3, 6, 9, 12, 15, 18) charakterizují respondenti tímto způsobem: -

mírně souhlasí s tím, že když ví, že něco umí, nebojí se to ukázat, mírně nesouhlasí s tím, že se obvykle cítí dosti výkonní, mají pocit, že dosáhnou dobrého výsledku, mírně nesouhlasí s tvrzením, že k řešení úkolů a problémů ve škole volí nejčastěji vlastní cestu, netouží po spolupráci s ostatními ve třídě, také nesouhlasí s tím, že se neradi podřizují společné práci celé třídy, to vždy znamená potlačit sám sebe, mírně nesouhlasí rovněž s tím, že pracovat na nějaké společné akci třídy obvykle znamená to, že méně pracovití se schovají za pracovitější, raději by vynikli sami, mírně nesouhlasí s tím, že o získané poznatky, vyřešené úkoly se jen neradi dělí se spolužáky, kteří by se měli více snažit sami. Rozdíly z hlediska chlapců a dívek se projevily pouze u některých položek. V oblasti suportivní klima třídy (položky č. 16, 19, 26):

-

dívky mírně souhlasí s tím, že se v jejich třídě dokáží studenti při písemce či zkoušení vzájemně povzbuzovat, fandit si, zatímco chlapci s tímto výrokem mírně nesouhlasí, dívky mírně souhlasí s tím, že cítí, že do této třídy opravdu patří, chlapci mírně nesouhlasí, dívky mírně souhlasí s tím, že když jde o nějakou důležitou věc, většina lidí ve třídě se dokáže sjednotit, chlapci opět mírně nesouhlasí. V oblasti motivace k negativnímu školnímu výkonu (položky č. 2, 17, 22):

-

dívky mírně souhlasí s tím, že by mohly mít ve škole lepší výsledky, ale jen těžko se donutí k pravidelné práci, chlapci v tomto případě silně souhlasí, dívky mírně souhlasí s tím, že se ve škole při hodinách obvykle vyhýbají obtížným, nesnadno řešitelným situacím, chlapci mírně nesouhlasí, dívky mírně souhlasí s tím, že mívají strach z možných překážek, váhají, neúspěchu se chtějí raději vyhnout, chlapci opět mírně nesouhlasí. V oblasti sebeprosazení (položka č. 6):

4

-

dívky mírně nesouhlasí s tím, že se obvykle cítí dosti výkonné, mají pocit, že dosáhnou dobrého výsledku, chlapci s touto položkou mírně souhlasí.

Krajní výsledky (silně souhlasím, silně nesouhlasím) se při posuzování klimatu třídy téměř neobjevily, výjimkou byla položka č. 2 hodnocená chlapci jako „silně souhlasím“ (oblast motivace k negativnímu školnímu výkonu). Závěr Pokusili jsme se využít nové, v našich podmínkách prakticky nepoužívané metody, která má umožnit podrobněji a přesněji zmapovat fenomén, jakým je prožívané sociálně psychologické klima středoškolské třídy. Učitelé, vychovatelé nebo rodiče, kteří pracují s dětmi, cítí, že předložené výsledky přinášejí to, co sami intuitivně vnímají a pozorují. Lašek (2002) ve své práci rovněž posuzuje klima třídy v souvislosti se životní spokojeností studentů střední školy (pomocí Grobova Bernského dotazníku subjektivní životní spokojenosti, který je v našich podmínkách méně známý). Obě metody umožňují přesněji zjistit individuální i skupinové rozdíly v položkách, které metody zkoumají. Dávají možnost průřezově i longitudinálně sledovat stav i vývoj jednotlivých složek, které tvoří složitý komplex osobní spokojenosti. Souhlasíme s autorem, že na osobní spokojenost má značný vliv i subjektivně prožívané klima školních tříd. V tomto směru se nám otevírají cesty pro další výzkumné záměry. Literatura 1) CHRISTIAN, H. Das Klassenklima fördern. Berlin : Verlag Cornelsen, 2003. ISBN 3-589-21658-1. 2) KAŠPÁRKOVÁ, J. Studenti, učitelé, rodiče – aktéři školního klimatu. Pedagogický výzkum: reflexe společenských potřeb a očekávání. Olomouc : Univerzita Palackého, 2005, s. 115-118. ISBN 80-244-1079-6. 3) KLUSÁK, M. Vědět, jak zacházet s klimatem ve třídě. In Pedagogický výzkum a transformace české školy. Sborník příspěvků z I. konference ČAPV. Praha : ČAPV a PdF UK, 1993, s. 62-67. ISBN 80-901670-0-4. 4) KOSOVÁ, B. Vedenie triedy – triedny manažment. Naša škola, 1998/1999, roč. 2, č. 8, s. 6-11. ISSN 1335-2559. 5) LAŠEK, J. Sociálně psychologické klima školních tříd a školy. Hradec Králové : Gaudeamus, 2001. ISBN 80-7041-088-4. 6) LAŠEK, J., ZEMANOVÁ, L. Životní spokojenost studentů a klima třídy střední školy. In Socialia 2002 „K sociální analýze mládeže“. Hradec Králové : Gaudeamus, 2002, s. 143-148. ISBN 80-7041-784-6. 7) LINKOVÁ, M. Preferované klima školní třídy a některé jeho determinanty. In Výzkum školy a učitele : sborník příspěvků z X. konference ČAPV. Praha : PdF UK, 2002, s. 44. ISBN 80-7290-089-7. 8) MEISTER, H. Schulklima, Klassenklima und Lehrstil. In KLAUER, K.J. (Hg.) Handbuch der pädagogischen Diagnostik. Düsseldorf : Schwann, 1978, s. 549559. 9) PRŮCHA, J., WALTEROVÁ. E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 2. rozšíř. a přeprac. vydání. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-7178-252-1.

5

10)REISCH, R., SCHWARZ, G., PIETSCHMANN, H. aj. Klassenklima – Klassengemeinschaft. Soziale Kompetenz erwerben und vermitteln. Wien : öbvahpt Verlags GmbH & Co. KG, 2002. ISBN 3-209-03971-2. 11)VYKOPALOVÁ, H. Sociální klima školní třídy a možnosti jeho ovlivňování. Olomouc : PdF, 1992. 12)ZELINA, M. Stratégie a metódy rozvoja osobnosti dieťaťa. Bratislava : IRIS, 1996. ISBN 80-967013-4-7.

Kontaktní adresa Mgr. Jana Kašpárková, Ph.D., Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, Katedra pedagogiky s celoškolskou působností, Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc, e-mail: [email protected].

6