Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav evropské etnologie Obor Etnologie
Eva Krejčí
Pohřby mládenců ve vesnici Nové Dvory v 30. – 90. letech 20. století Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Daniel Drápala, Ph.D.
2010
Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. --------------------------------------------------------Eva Krejčí
2
Děkuji PhDr. Danielu Drápalovi, Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské diplomové práce, cenné rady a věcné připomínky k tématu. Děkuji také všem respondentům, kteří mi ochotně poskytli informace a fotografie, a rodinným příslušníkům zesnulých mládenců, o nichž tato práce pojednává.
3
OBSAH 1 Úvod......................................................................................................................... 6 2 Stav dosavadního bádání ....................................................................................... 8 3 Nové Dvory............................................................................................................ 11 3.1 Založení vesnice ............................................................................................. 11 3.2 Správa a samospráva .................................................................................... 13 3.3 Církevní správa ............................................................................................. 13 3.4 Školství ........................................................................................................... 14 3.5 Zemědělské družstvo..................................................................................... 14 3.6 Technický pokrok a služby........................................................................... 15 3.6.1 Technický pokrok................................................................................... 15 3.6.2 Služby ...................................................................................................... 16 3.7 Kulturní činnost a spolky ............................................................................. 17 3.8.1 Ochotnické divadlo................................................................................. 17 3.8.2 Knihovna ................................................................................................. 17 3.8.3 Sbor dobrovolných hasičů ..................................................................... 18 3.8.4 Malá kopaná ........................................................................................... 18 3.8.5 HC Nové Dvory....................................................................................... 18 3.8.6 Společenský a sportovní klub Nové Dvory........................................... 19 4 Přípravná fáze pohřbu......................................................................................... 20 5 Pohřební průvod................................................................................................... 23 6 Mládenci................................................................................................................ 26 7 Družičky ................................................................................................................ 27 8 Černá nevěsta........................................................................................................ 28 9 Bílá nevěsta ........................................................................................................... 29 10 Vývoj pohřebních průvodů ............................................................................... 30 10.1 Čeněk K. (21 let), rok 1938 ......................................................................... 30 10.2 Stanislav K. (21 let), rok 1942 .................................................................... 32 10.3 Karel D. (14 let), rok 1945 .......................................................................... 33 10.4 Antonín O. (35 let), rok 1949...................................................................... 33 10.5 Ladislav B. (16 let), rok 1950...................................................................... 34 10.6 Jaroslav K. (23 let), rok 1973 ..................................................................... 35 10.7 Jiří D. (15 let), rok 1975 .............................................................................. 35 10.8 Pavel D. (20 let), rok 1986........................................................................... 37 10.9 Roman Ch. (14 let), rok 1991 ..................................................................... 37 10.10 Martin K. (18 let), rok 1999...................................................................... 38 11 Závěr.................................................................................................................... 40 12 Literatura ............................................................................................................ 42 12.1 Rukopisy........................................................................................................... 43 12.2 Seznam archivních pramenů...................................................................... 43 12.3 Internetové zdroje ....................................................................................... 44
4
13 Seznam respondentů .......................................................................................... 45 14 Přílohy ................................................................................................................. 46
5
1 Úvod Již samotné slovo smrt v nás vyvolává nepříjemný pocit nejistoty, strachu, úzkosti, beznaděje a zoufalství. Pokud smrt postihne někoho z našich blízkých, nabývají tyto pocity obrovských rozměrů. Tato bakalářská práce je zaměřena na fenomén pohřbů a s nimi spojených pohřebních průvodů vypravovaných při úmrtí svobodného chlapce (tedy mládence) ve vesnici Nové Dvory, která leží necelé 4 kilometry od Lipníku nad Bečvou. Předkládaná práce se bude zabývat obdobím od roku 1930 až do roku 2009 včetně. Uvedená lokalita je pro tento výzkum vhodná vyšším výskytem úmrtí mladých mužů, čili mládenců. Mládencem se rozumí svobodný mladý muž nebo dospívající chlapec ve věku přibližně mezi patnácti a dvaceti pěti lety. Předkládaná práce se bude věnovat hlavně fenoménu pohřebních průvodů při pohřbech mládence, především černé a bílé nevěstě, mládencům1 a družičkám. Pokusí se popsat, jak se vyvíjely jejich funkce, povinnosti, výběr a účast v průvodu v průběhu sledovaného období, a jakým způsobem ovlivnily výše zmíněné fenomény vnímání těchto pohřbů širším okolím, potažmo celou vesnicí. V Nových Dvorech zemřel v posledních osmi dekádách každé generaci alespoň jeden vrstevník a každé rodině alespoň jeden mladý syn, synovec, bratranec či strýc, a proto se zatím ještě nevytratily specifické kulturní prvky spjaté s družičkami, mládenci a nevěstami. Vzhledem k časovému rozpětí práce budou využity informační zdroje různého charakteru. Mezi jinými také kroniku vesnice Nové Dvory, kterou sepsal Stanislav Šromota,2 rodák z nedaleké osady Kudlov, jejíž historii sepsal spolu s historií sousední obce Sušice. Tato kronika mi spolu s kronikou základní školy v Hlinsku a farní kronikou z Hlinska a Lipníku nad Bečvou bude sloužit jako jeden z pramenů bádání. Kromě výše zmíněných rukopisných
záznamů bude použito také
ikonografických pramenů v podobě dobových fotografií z pohřebních průvodů, které zapůjčili respondenti. Tyto fotografie jsou významným zdrojem informací, i když se jich zachovalo pouze malé množství. Většina z dochovaných fotografií pochází 1
Při užití termínu mládenec budu rozlišovat mezi určitou etapou života mužů a přeneseným termínem mládenec jako funkce při pohřbu, který bude užit v kurzívě. 2 Státní okresní archiv Přerov, MNV Nové Dvory, inv. č. 3-5, Kronika obce.
6
z pohřbů, které si respondenti pamatovali. Z dřívějších pohřbů se fotografie buď nedochovaly, nebo si je pozůstalí vůbec nepořizovali, a pokud ano, tak pouze v malém množství, které se postupem let často rozptýlilo po rodině. Mnoho fotografií je dnes již nedohledatelných, protože se jejich majitelé odstěhovali z vesnice, nebo zemřeli a jejich potomci již nemají na zkoumanou vesnici žádné vazby. Fotografie mají velký přínos pro poznání některých pravidel, hlavně při rekonstrukci pořadí jednotlivých účastníků pohřebního průvodu. Lze z nich vyvodit také vliv módy na oděv nevěsty, mládence a družičky, potažmo pozůstalé a ostatní účastníky průvodu. Dalším zdrojem informací byly rozhovory s respondenty. Vzhledem k citlivosti tématu, byl výběr informátorů z etického hlediska složitý. Informace některých pamětníků, kteří byli ochotní o tomto citlivém tématu hovořit, nebyly vždy důvěryhodné a často i osobně zaujaté. Vybraní respondenti si podrobně pamatovali často pouze jeden pohřební průvod, protože smrt mládence je osobně zasáhla. Bohužel si většina respondentů vzpomíná na dva z níže uvedených pohřbů (viz subkapitoly 10.7 a 10.8). Starší pohřby znají pouze z doslechu nebo na ně již zapomněli, protože v době konání byli ještě dětmi. Respektování určitých etických norem bylo jedním z nejvíce omezujících faktorů při mé práci. Rodiny mládenců, o jejichž pohřbu bude tato práce pojednávat, si nepřejí publicitu ve vesnici, a proto bylo nezbytné zúžit výběr respondentů. V neposlední řadě jsem při rozhovorech musela klást často neutrální otázky a přizpůsobit se respondentově psychickému stavu, zvolené téma v nich i s odstupem let stále vyvolává mnohdy negativní a lítostivé pocity a nálady, které se na mě také z části přenášely. Respondenti nebyli schopni, proto danou událost konkrétně popsat. Velké trauma, které prožili, jim zabránilo zapamatovat si informace přínosné pro tuto práci. Při rozhovorech velmi často používali věty typu: ,,No, hrůza!“ nebo ,,To si nedovedeš představit.“ Dalším z omezujících faktorů byl nedostatek odborné literatury věnované přímo sledovanému tématu, jíž se budu zabývat v následující kapitole.
7
2 Stav dosavadního bádání Etnologové se v minulosti tématem smrti zabývali spíše okrajově, i když ještě v 19. století byla smrt běžnou součástí života. S rozvojem medicíny se dařilo zachránit stále více nemocných a tím se snížila vysoká úmrtnost jak dětí, tak i dospělých. Nezájem badatelů o danou problematiku byl snad zapříčiněn tím, že se snažili zachytit ty jevy lidové kultury, které považovali za zanikající a ustupující. A protože smrt byla v 19. století běžnou součástí života, mohli považovat pohřby a s nimi spojené úkony za životaschopnější, než jiné jevy, a tudíž se jimi také nezabývali tak podrobně, nebo dokonce vůbec. Pravděpodobně v tématu pohřbů spatřovali velký církevní vliv, který mohl zastínit projevy lidové. Badatelé se věnovali spíše jednotlivým regionálním odlišnostem, jako byly obřady při vynášení nebožtíka z domu nebo plačky, pověstem, pověrám a magickým praktikám spojeným s úmrtím. Postupně se jejich zájem rozšiřoval na základě kulturněhistorické metody o hřbitovy, náhrobky, trachty a další. V časopise Český lid vyšlo v době, kdy jeho redakci vedl Čeněk Zíbrt několik příspěvků věnovaných smrti, pohřbům, symbolickým úkonům při pohřbu a pověstem a pověrám týkajících se mrtvých a hřbitovů. Tyto příspěvky se však zabývají tímto tématem v obecnější rovině.3 Žádný z níže uvedených článků se cíleně nezabývá úmrtím mladého svobodného muže, čili mládence. Pouze M. Hýsek se na počátku 20. století ve své studii K pověstem o mrtvém milenci, jenž přichází k milé věnuje pověstem z okolí Boskovic o návratu zemřelého mládence ke své milé, která zůstala na tomto světě.4 Nejnovější produkci jak časopiseckou5, tak knižní6 reprezentuje např. Alexandra Navrátilová, která se ve své práci věnuje především smrti a z ní
3
Domorázek, V.: Lidové zvyky, pověry a báje při úmrtí a pohřbu. Český lid 4, 1895, s. 241-244. Nerad, F.: O umírajících a mrtvých. Český lid 4, 1895, s. 536. Blažek, A.: Strašidelné pověsti o lidech zemřelých. Český lid 9, 1900, s. 255-261. Andrlík, F.: Žebrání na mrtvolu. Český lid 16, 1906, s. 304. Košťál, J.: Stráž na hřbitově. Český lid 17, 1907, s. 101. Košťál, J.: Podbradek mrtvého v podání prostonárodním. Český lid 22, 1912, s. 195. Horský, E.: Co u nás stála smrt r.1850. Český lid 23, 1912, s. 10. Dubec, V.: Návštěva mrtvých. Český lid 12, 1913, s. 383-384. Havel, V.: Pověry o hřbitovu a pohřbu. Český Lid 12, 1913, s. 56-57. Kučina, R.: Naříkání nad nebožtíkem. Český lid 22, 1913, s. 105. Hochová- Brožíková, Z.: Bílá barva- symbol smutku?. Český lid 30, 1930, s. 343-346. Levínský B.: Obnášení umírajícího dítka. Český lid 31, 1931, s. 71. 4 Hýsek, M.: K pověstem o mrtvém milenci, jenž přichází k milé. Český lid 16, 1907, s. 244. 5 Navrátilová, A.: Rituální význam účasti na poslední cestě zemřelých. Národopisná revue 10, 2000, s. 3-19. 6 Navrátilová, A.: Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2004.
8
vyplývajícím obřadům jako ucelenému tématu ve všeobecné rovině. Přestože se poměrně dosti zabývá jednotlivými úkony ve spojení s magickými a pověrečnými praktikami, již blíže nerozlišuje mezi smrtí osob z různých společenských, sociálních a věkových vrstev. Rozdíl mezi pohřbem různých věkových skupin z pohledu dítěte popisuje ve své práci např. Věra Frolcová7. Pokud se jedná o téma smrti svobodných osob, v našem případě mládenců, je v pramenech zmíněno též okrajově, a uvádí pouze několik příkladů různých zvyků z odlišných oblastí, které se jinde nevyskytují a tudíž je nelze považovat za typické pro pohřby mládenců. Další oborová periodika, jako je Národopisná revue, Národopisné aktuality8 nebo Národopisný věstník českoslovanský9 také nepřinášejí tematicky profilované studie o smrti mládenců, ačkoli v některých ročnících věnují prostor odborným statím o smrti. Příspěvky v uvedených periodikách se zabývají spíše vnímáním smrti, pověstem, pověrám či pověrečným představám o smrti. Vesnice Nové Dvory náleží k národopisnému regionu Záhoří,10 i když není zachycena na všech mapách zobrazujících Záhoří.11 Zástupce regionální literatury představuje především časopis Záhorská kronika,12 která vycházela v letech 18911911, 1925-1941 a 1946-1950. Jejími redaktory byli postupně František Přikryl, Antonín Sehnal a Antonín Frel-Frölich. Záhorská kronika má velkou informační hodnotu nejen pro poznání lidové kultury regionu, ale reflektuje obraz doby, v níž vznikala, z perspektivy venkovských učitelů, farářů a vlastenců. Popisované jevy znali autoři z terénu, ale nebyli odborně školení. Za téměř šedesát let své existence dokázali její redaktoři shromáždit úctyhodné množství materiálů o životě na Záhoří, 7
Frolcová, V.: O lidské smrti. Národopisná revue 4, 1998, s. 252. Navrátilová, A.: Rituální význam účasti na poslední cestě zemřelých. Národopisná revue 10, 2000, s. 3-19. Souček, J.: Zemřelí v představách lidu na moravských Kopanicích. Národopisné aktuality 8, 1971, s. 135-143. Souček, J.: Znamení a předzvěsti smrti na moravských Kopanicích. Národopisné aktuality 6, 1969, s. 187-200. 9 Bufková- Wanklová, K., Polívka, J.: Neplač po nebožtících. Národopisný věstník českoslovanský 6, 1911, s. 207-215. 10 Čočková, O.– Mrvová, M.: Záhorské tance, Přerov: Muzeum Komenského v Přerově p. o., 2004, s. 8. 11 Kunz, L.: Podhostýnské Záhoří. Příspěvky k národopisné hranici Hané a Valašska. Brno 1949. Rukopis rigorózní práce. Archiv Ústavu evropské etnologie FF MU, s.10. Müllerová, M.: Hostýnské Záhoří. Příspěvek k vymezení regionu a současné podobě výročního obyčejového cyklu. Brno 2009. Bakalářská diplomová práce. Archiv Ústavu evropské etnologie FF MU, s. 9-22. 12 Kokojanová-Hašková, M.: Záhorská kronika. Geneze a rejstříky vlastivědného časopisu. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově p. o., 2004. 8
9
na jehož okraji Nové Dvory leží. Velkou nevýhodou Záhorské kroniky je její dostupnost. Jedinou známou institucí vlastnící kompletní řadu Záhorské kroniky je Státní okresní archiv v Přerově–Henčlově, i když z části pouze v kopiích. V současné době lze Záhorskou kroniku nalézt též na internetu,13 ale ani zde není zcela kompletní. Tvůrci Záhorské kroniky se ve svém bádání zaměřili hlavně na výroční obyčejový cyklus. I přes to v ní nalezneme téma smrti zastoupené, i když pouze ve dvou článcích pojednávajících o místu posledního odpočinku a pohřbu dítěte.14 Z výše uvedeného nástinu bádání je patrné, že smrt byla sice častým tématech českých etnologů, ale ve své specificky zaměřené práci se nemohu metodologicky opřít o odbornou literaturu ani srovnávat získaný materiál s materiálem z jiných regionů a případně identifikovat lokální či regionální specifika sledované vesnice.
13
Viz www.historie.hranet.cz/zk.htm, cit. 4. 3. 2010. Křest, úvod a pohřeb dítěte na Záhoří. Záhorská kronika 12, 1929/1930, s.123-124. Skopal, J.: Smolno. Záhorská kronika 8, 1925, s. 47-50. 14
10
3 Nové Dvory 3.1 Založení vesnice Vesnici Nové Dvory tvoří 76 domů a žije v ní 203 obyvatel.15 Leží přibližně 4 kilometry od Lipníku nad Bečvou, jehož jsou v současné době (rok 2010) místní částí. Za oficiální rok jejího založení je považován rok 1831. Nové Dvory tak mají na rozdíl od okolních vesnic specifický vývoj. Sousední obce totiž většinou vznikly při velké kolonizaci. Nejstarší budovou patřící k Novým Dvorům je samota U Zbružů. Je to starobylé sídlo poblíž vesnice, dříve nazývané Podhradí, které bylo vstupní branou do dnes již zaniklé tvrze Hradisko.16 Po vybudování Císařské silnice z Vídně do Krakova, která procházela městem Lipníkem nad Bečvou, se na ni začaly napojovat vedlejší komunikace. Podél takovýchto cest byly budovány zájezdní hostince, kde formani nocovali a krmili koně. Při silnici vedoucí z Dřevohostic přes Pavlovice u Přerova a Sušice do Lipníku nad Bečvou byl nedaleko usedlosti U Zbružů vystavěn jeden zájezdní hostinec zvaný Zadní bouda.17 Přesný rok stavby Zadní boudy není znám, ale její stáří se odhaduje na 300–350 let. Tomu odpovídá stáří hrušně Šídlo, která dodnes roste v bývalé zahradě Zadní boudy, kde ji dle tradice vysadili první hospodští.18 Šídlo je dnes památným stromem. Prvními majiteli byli židé, kteří zájezdní hostinec provozovali až do roku 1859, kdy jej poslední židovský majitel Abraham Fitz prodal i s pozemky panu Janu Jemelkovi, prvnímu majiteli katolického vyznání.19 V letech 1790–1800 byl vedle Zadní boudy postaven pastevecký dvůr Karlshof20 (Karlův dvůr, neboli Karlov), nazván podle svého zakladatele Karla Maxmiliána z Ditrichštejna. V Karlově se chovaly hlavně ovce, kterým byly určeny pastviny na kopci u Karlova osázené ovocnými stromy. Po dokončení Karlova dvora na něj byla přesídlena rodina Benešů, která patřila k posledním sokolníkům na
15
Údaj z března 2010, Městský úřad Lipník nad Bečvou, odbor vnitřních věcí. Státní okresní archiv Přerov, MNV Nové Dvory, inv. č. 3, kniha č.1, Kronika obce, Pamětní kniha retrospektivní, s.11. 17 Tamtéž, s. 13. 18 Tamtéž, s. 14. 19 Tamtéž, s. 47–49. 20 Tamtéž, s. 16–19. 16
11
hradě Helfštýně. Na Karlově se z Benešů stali šafáři a ovčáci. Po několika letech se na Karlově dvoře začal chovat i hovězí dobytek. Začátkem 19. století rozhodla správa velkostatku v Lipníku nad Bečvou o odvodnění pastvin v okolí Karlova a jejich přeměně na ornou půdu. Roku 1825 nechal Karel Maxmilián z Ditrichštejna po okolí vyhlásit, že u Karlova založí novou dominikální vesnici a kdo z poddaných se tam usadí, získá pozemek, dřevo i jiný stavební materiál zdarma, s tím, že dům musí být hotov do tří let.21 Také každý nový osadník získá do užívání ornou půdu, za šest dní půldenní roboty. Tuto nabídku využilo 28 nových osadníků a tak vedle Karlova vyrostlo 28 nových domů po obou stranách silnice. Domy byly postaveny z nepálených cihel a se střechami pokrytými došky. Stavba všech domů byla dokončena do císařských hodů na podzim roku 1829. O svatodušních svátcích roku 1830 se na zámek v Lipníku nad Bečvou dostavila delegace nových usedlíků zatím bezejmenné vesnice, kde jim mladý kníže Jan Karel z Ditrichštejna (syn Karla Maxmiliána z Ditrichštejna) předložil k podpisu smlouvu o úmluvě a daroval jim dekret o vlastnictví, na jehož základě si noví usedlíci mohli zaknihovat pozemky a majetky. Oba dokumenty byly ale psané německy a nikdo z obyvatel německy neuměl. Teprve příští neděli po bohoslužbě požádali faráře v Hlinsku, aby jim dokumenty přeložil. Stálo v nich, že kolonisté jsou majiteli pozemků, kam až okap střechy dosahuje a pozemky dané jim do užívání jsou jim poskytnuty jako dlouhodobý pronájem za šest dní půldenní roboty, pokud budou plnit své závazky vůči vrchnosti.22 Aby si kolonisté mohli dát své pozemky zaknihovat, byla osada byla pojmenována Nový Dvůr a domy očíslovány od 1 do 28. Dvůr Karlov dostal číslo popisné 29 a Zadní bouda číslo popisné 30. V roce 1831 byla osada správně přidělena pod Lipník nad Bečvou, školou, farou i hřbitovem spadala do správního okrsku Hlinsko. Rok 1831 je považován za rok založení osady.23 Roku 1856 prodal Jan Karel z Ditrichštejna lipenské panství hraběti Hatsfeldovi, který zrušil osadníkům z Nového Dvora dlouhodobou zápůjčku orné
21
Tamtéž, s. 21–25. Tamtéž, s. 31. 23 Tamtéž, s. 26–34. 22
12
půdy. Obyvatelé Nového Dvora byli proto nuceni si tyto pozemky pronajímat nebo zakoupit.
3.2 Správa a samospráva Po volbách v roce 1861 byla ustanovena obecní zastupitelstva, v jejichž čele stál starosta (nahradil dřívějšího rychtáře). Ale protože Nový Dvůr nebyl samostatnou obcí, nýbrž městskou kolonií Lipníku nad Bečvou, neměl ani své zastupitelstvo, ani svého starostu. Měl však jednoho radního, který zastupoval osadníky Nového Dvora v rámci obecní správy města Lipníku. Místní občané jej pro jeho funkci nazývali starostou osady. Prvním starostou osady se stal Josef Machač. V této funkci se vystřídalo několik občanů Nového Dvora. Roku 1945 byla obecní a osadní zastupitelstva nahrazena národními výbory a osada Nový Dvůr byla přejmenována na Nové Dvory. Ale i přes více než padesát let staré pojmenování, přetrvává v povědomí ještě původní název osady Nový Dvůr, starší generace jej stále ještě aktivně užívá v běžné komunikaci. V roce 1957 byla osada povýšena na samostatnou obec.24 Ovšem samostatnost Nových Dvorů trvala pouhých osmnáct let, protože v roce 1976 se Nové Dvory staly opět součástí Lipníku nad Bečvou ještě spolu s Bohuslávkami, Týnem nad Bečvou, Podhořím, Loučkou a Trnávkou. Místo zaniklého Místního národního výboru byl nově zřízen Občanský výbor se sedmi členy, zastupujícími občany osady na Národním výboru v Lipníku nad Bečvou. Nové Dvory zůstaly místní částí Lipníku nad Bečvou i po roce 1989 a jsou jí i nyní. V současnosti zastupuje obyvatele osady sedmičlenný osadní výbor.
3.3 Církevní správa Již od svého vzniku byla osada Nový Dvůr přifařena pod farnost v nedaleké obci Hlinsko, kam patří dodnes.25 V současnosti již farnost v Hlinsku spravuje duchovní z Lipníku nad Bečvou, kde také sídlí. Kromě farnosti Lipník nad Bečvou a Hlinsko spravuje také farnost v Týně nad Bečvou. Novodvorští obyvatelé tedy byli a jsou nuceni na bohoslužby docházet, respektive dojíždět buď do Hlinska nebo do Lipníku nad Bečvou. Možná i proto si obyvatelé kolem roku 1850 vybudovali uprostřed osady kapličku zasvěcenou svatému Vendelínovi, patronu dobytka, na 24 25
Tamtéž, s. 186–188. Tamtéž, s. 34.
13
jehož svátek se dodnes ve vesnici slaví hody.26 Nad vchodem do kapličky byla umístěna soška svatého Floriána, patrona hasičů a ochránce před požáry, kterou si jeden z tehdejších novousedlíků dovezl ze starého domova někdy kolem roku 1850. Další sakrální památku ve vsi reprezentuje socha Panny Marie Svatohostýnské postavená v roce 1889 na jižním okraji vesnice.27 V roce 1900 nechali manželé Jan a Františka Hradílkovi postavit kamenný kříž na severovýchodním okraji vesnice.28
3.4 Školství Po celou dobu své existence patří Nové Dvory školskou správou pod Hlinsko, stejně jako církevní správou, protože školská a církevní správa měla totožné správní obvody.29 Při vzniku vesnice byli její obyvatelé přiděleni ke škole v Hlinsku, kam žáci docházeli na vyučování pěšky až do školního roku 1979/1980.30 V roce 1980 byla škola v Hlinsku zrušena a její žáci přestoupili na Základní devítiletou školu v Lipníku nad Bečvou, Leninově ulici, dnes Základní škola Osecká 315. V roce 1980 tak skončila dvousetletá historie školství v obci Hlinsko, protože první školní budova tam byla postavena v roce 1788.31 Škola v Hlinsku byla dvojtřídního typu a žáci ji navštěvovali 6 let, tedy pouze první stupeň včetně přípravného předškolního ročníku, poté odcházeli na tak zvanou měšťanku do Lipníku nad Bečvou.
3.5 Zemědělské družstvo Ve dvacátém století došlo k výraznějším změnám v životě novodvorských obyvatel až po první světové válce, kdy zanikl velkostatek Lipník a při parcelaci v letech 1921-1923 se majiteli Karlova dvora staly rodiny Benešova a Pospíšilova. Všichni obyvatelé Nového Dvora se živili hospodařením na vlastní nebo pronajaté půdě, tedy zemědělstvím. Pouze majitelé Zadní boudy provozovali pohostinství a pan Karel Popp si naproti pohostinství postavil kovárnu s bytem, kde se věnoval kovářskému řemeslu. Tato situace setrvala i po druhé světové válce, protože 1.
26
Tamtéž, s. 39. Tamtéž, s. 195–196. 28 Tamtéž, s. 196. 29 Tamtéž, s. 33. 30 Státní okresní archiv Přerov, Základní škola Hlinsko, inv. č. 5, Školní kronika (1943- 1980), s. 250. 31 Dohnal, A.: Knížka o Hlinsku, Lipník nad Bečvou, 1993. 27
14
dubna 1958 bylo v tehdy již samostatné obci Nové Dvory založeno Jednotné zemědělské družstvo (dále jen JZD), do kterého postupně vstoupili všichni obyvatelé obce.32 Veškerá zemědělská půda, kterou do JZD přinesli jeho členové byla zcelena a začalo se s jejím mechanickým obděláváním. Jelikož ale obyvatelé vlastnili malé množství zemědělské půdy, bylo jim k obhospodařování přiděleno několik hektarů orné půdy z katastru obce Osek nad Bečvou a státního statku Lipník nad Bečvou. Družstvo v Nových Dvorech, tedy začalo hospodařit s 281 hektary orné půdy. V JZD pracovali v podstatě všichni obyvatelé vesnice v produktivním věku, pouze několik obyvatel dojíždělo do zaměstnání do nedalekého Lipníku nad Bečvou nebo Přerova, kde pracovali ve zdravotnictví či továrnách. Po roce 1973 se JZD Nové Dvory stalo součástí JZD Osek nad Bečvou a poté součástí JZD Týn nad Bečvou. Tato situace trvala až do roku 1998, kdy byla z areálu zemědělského družstva v Nových Dvorech odvezena všechna zde chovaná zvířata do Týnu nad Bečvou. V roce 1998 fakticky přestalo existovat zemědělské družstvo Nové Dvory, protože chov zvířat se přesunul do Týnu nad Bečvou a rostlinná výroba již v Nových Dvorech nebyla. Pozemky jsou i nadále obhospodařovány okolními zemědělskými družstvy, kterým je jejich majitelé pronajímají. JZD bylo ve 2. polovině 20. století nejen hlavním zaměstnavatelem ve vesnici, ale také významným kulturním činitelem. V pravidelných intervalech pořádalo pro své zaměstnance a jejich rodinné příslušníky zájezdy, školení, a ve spolupráci s Místním národním výborem, Svazem mládeže, Červeným křížem či hasiči plesy, divadelní představení a besedy.
3.6 Technický pokrok a služby 3.6.1 Technický pokrok Výdobytky moderní techniky se do osady dostávaly pomalu, protože obyvatelé nepatřili mezi majetné vrstvy a byli velmi konzervativní. I přesto byla již v roce 1926 zavedena do osady elektřina, která poháněla zemědělské stroje, hlavně
32
Státní okresní archiv Přerov, MNV Nové Dvory, inv. č. 3, kniha č.1, Kronika obce, Pamětní kniha retrospektivní, s. 5, 11.
15
žentoury a mlátičky, a nahradila tak výbušné motory.33 Teprve v roce 1972 bylo v obci zřízeno veřejné osvětlení.34 Od roku 1942 byla v Novém Dvoře i telefonní stanice, ale na pevnou telefonní linku v každé domácnosti si obyvatelé museli počkat až do roku 1997. S osamostatněním Nových Dvorů byl do obce zaveden i rozhlas, který nahradil do té doby sloužícího bubeníka.35 Posledním bubeníkem byl Antonín Zlámal mladší.36 V roce 1971 byla v obci dokončena stavba kanalizace. Zatím ale chyběl vodovod a asfaltová silnice. Silnici se podařilo vyasfaltovat již v roce 1974 a vodovod v roce 1988.37
3.6.2 Služby První poštovní doručovací posel začal do osady docházet dvakrát týdně v roce 1896.38 Každodenní doručování pošty bylo zavedeno v roce 1904. Velkým přínosem pro obyvatele bylo zavedení pravidelné autobusové dopravy v roce 1961 na trase Přerov-Hranice na Moravě. 1. září 1970 začala v obci fungovat prodejna s potravinami a spotřebním zbožím.39 Do té doby zajišťovala zásobování potravinami a dalšími potřebami pojízdná prodejna Jednoty, která do obce zajížděla třikrát týdně a jednou týdně zásobovala vesnici pojízdná prodejna masem, uzeninou a masnými výrobky. Jednou za měsíc přijížděla do vesnice i čistírna oděvů. Vedle Jednoty zajišťovalo občerstvení i pohostinství v bývalé Zadní Boudě, které svůj provoz ukončilo až v roce 1991.
33
Státní okresní archiv Přerov, MNV Nové Dvory, inv. č. 3, kniha č.1, Kronika obce, Pamětní kniha retrospektivní, s. 83. 34 J. K. – žena, nar. 1932, 20. 3. 2010. 35 Tamtéž, s. 187. 36 Tamtéž, s. 152. 37 L. K. – muž, nar. 1962, 10. 5. 2010. 38 Státní okresní archiv Přerov, MNV Nové Dvory, inv. č. 3, kniha č.1, Kronika obce, Pamětní kniha retrospektivní, s. 152. 39 Státní okresní archiv Přerov, MNV Nové Dvory, inv. č. 4, kniha č. 2, Kronika obce (1964- 1970), s. 172–175.
16
3.7 Kulturní činnost a spolky Za téměř dvousetletou historii vesnice v ní působilo a působí několik spolků a organizací. Nejstarším spolkem ve vesnici byli ochotníci. Významným dílem, a od svého založení nepřetržitou činností, se do historie a povědomí občanů zapsal Sbor dobrovolných hasičů. Velkým přínosem bylo zřízení knihovny. V devadesátých letech vzniklo družstvo hokejistů a fotbalistů. Nejnovější organizací je Společenský a sportovní klub Nové Dvory.
3.8.1 Ochotnické divadlo Místní mládež sehrála v zimě 1922-1923 své první dvě divadelní představení.40 V této činnosti pokračovala i v dalších letech jako bezejmenný kroužek. Až v roce 1933 byla ustanovena řádná organizace nesoucí název Jednota divadelních ochotníků, která měla 38 členů (mladíků i dívek). Každou zimu předvedli dvě až tři divadelní hry, včetně válečných let 1939-1945. Činnost novodvorských ochotníků pokračovala do roku 1958 pod Osvětovou besedou, kdy bylo sehráno poslední představení Marijánka, matka pluku. Po roce 1958 přestali místní divadelníci hrát.
3.8.2 Knihovna Veřejná knihovna41 byla založena v roce 1924 a několik místních občanů jí věnovalo větší množství knih. Veřejná knihovna v Lipníku nad Bečvou půjčovala do Nového Dvora 100-200 knih ročně. Knihovna funguje nepřetržitě až do současnosti. Městská knihovna v Lipníku nad Bečvou jí i nadále zapůjčuje několik set knih ročně. V roce 2006 byl do Místní knihovny v Nových Dvorech pořízen počítač s přístupem na internet pro veřejnost a v roce 2008 počítač pro knihovníka s výpůjčním systémem.42 Dnes knihovna sídlí v bývalé kanceláři Národního výboru.
40
Státní okresní archiv Přerov, MNV Nové Dvory, inv. č. 3, kniha č.1, Kronika obce, Pamětní kniha retrospektivní, s. 93–97. 41 Tamtéž, s. 97–98. 42 M. R. – žena, nar. 1983, 5. 3. 2010
17
3.8.3 Sbor dobrovolných hasičů Sbor dobrovolných hasičů byl v Nových Dvorech oficiálně založen v roce 1947.43 Hasiči měli k dispozici dřevěnou budovu v bývalém Karlově dvoře a ruční stříkačku. V roce 1950 dostali novodvorští hasiči od města Lipníku nad Bečvou přenosnou motorovou stříkačku PPS 8.44 V osmdesátých letech zakoupil sbor novou motorovou stříkačku PPS 12.45 V roce 1997 koupil sbor vozidlo Avia Furgon a o osm let později, tedy v roce 2005 vozidlo Mitsubishi Pajero.46 Obě tyto vozidla sbor stále využívá.V roce 1987 vznikla v rámci sboru výjezdová jednotka, která zasahovala při několika požárech Nových Dvorech a při povodních v roce 1997.47 V roce 1970 bylo založeno žákovské družstvo a v roce 2002 se podařilo sestavit i družstvo žen.48 V současnosti má sbor asi 50 členů a snaží se oživit kulturní život ve vesnici pořádáním tanečních zábav nebo posezení u harmoniky.
3.8.4 Malá kopaná Malá kopaná se ve vesnici hraje již minimálně 60 let. Každou neděli dopoledne se na místním hřišti scházejí muži, aby si zahráli fotbal. Příležitostně také sehrají nějaký turnaj v malé kopané v jedné z okolních vesnic a jeden turnaj na domácí půdě.49
3.8.5 HC Nové Dvory Tým HC Nové Dvory sehrál své první přátelské utkání v roce 1997 s týmem z Dřevohostic.50 V sezóně 1998/1999 se HC Nové Dvory zúčastnil amatérské hokejové soutěže Záhorská liga. Sezóna 1998/1999 byla pro novodvorské hokejisty velmi úspěšná, protože získali titul mistra Záhorské ligy. HC Nové Dvory se od roku 1998 každoročně účastní Záhorské ligy.
43
Státní okresní archiv Přerov, MNV Nové Dvory, inv. č. 3, kniha č.1, Kronika obce, Pamětní kniha retrospektivní, s. 190. 44 J. K. – muž, nar. 1928, 20. 4. 2010. 45 L. K. – muž, nar. 1962, 10. 5. 2010. 46 M. S. – muž, nar. 1973, 6. 5. 2010. 47 L. K. – muž, nar. 1962, 10. 5. 2010. 48 Z. H. – muž, nar. 1962, 12. 4. 2010. 49 J. P. – muž, nar. 1967, 15. 5. 2010. 50 J. P. – muž, nar. 1967, 15. 5. 2010.
18
3.8.6 Společenský a sportovní klub Nové Dvory Společenský a sportovní klub Nové Dvory (SSK Nové Dvory) je občanským sdružením, které vzniklo v roce 2006. Organizuje různé kulturní a sportovní akce ve vesnici, jako je dětský den, turnaj v malé kopané nebo Mikulášská nadílka.51
51
J. P. – muž, nar. 1967, 15. 5. 2010.
19
4 Přípravná fáze pohřbu V následujících kapitolách jsou popsány a představeny úkony a aktivity při organizaci a průběhu pohřebních průvodů, a osoby či funkce specifické pro sledovaný druh pohřbů, jak se dochovaly v paměti novodvorských obyvatel. Samotnému pohřebnímu průvodu a pohřbu předcházela určitá přípravná fáze, která fakticky zahrnuje období mezi vlastní událostí úmrtí a pohřbem. Před pohřbem bylo nutné vyřídit záležitosti na faře nebo příslušném úřadu, zajistit rakev, květiny a další. Pokud se jednalo o majetnější rodinu, zařizovalo se také pohoštění pro nejbližší rodinu, mládence, družičky a nevěsty, nazývané trachta. Tyto přípravy však ve sledovaném období (1930-2009) nepřesáhly jeden týden. Při zjištění úmrtí v domácnosti musel být přivolán lékař, aby konstatoval smrt. Následně zajistila rodina zemřelého všechno potřebné pro následný pohřeb. Do konce 70. let 20. století bylo v Nových Dvorech běžné uchovávat tělo nebožtíka doma až do pohřbu. Často se těchto příprav účastnily, nebo je dokonce i řídily, starší ženy z rodiny, nebo v případě úmrtí mládenců v Nových Dvorech vrstevnice matky zemřelého mládence. Prvním úkolem bylo dát zesnulému zvonit. Tento akt měl informační charakter a jeho prostřednictvím se veřejně oznámilo, že někdo z vesnice zemřel. Jméno zesnulého většinou sděloval zvoník, když se ho lidé zeptali. V Nových Dvorech se zvoní v místní kapličce svatého Vendelína. Rodinný příslušník v takovémto případě navštíví zvoníka doma a sdělí mu, která osoba zemřela a požádá jej, aby zesnulému zazvonil. Na to zvoník odejde do kaple a zvoní přibližně 5 minut. Další zvonění probíhá před odchodem pohřebního průvodu z domu smutku, (dokud byly pohřby vypravovány z něj), nebo před odjezdem autobusu na mši (v současnosti). Délka i forma zvonění jsou stejné pro všechny věkové kategorie. Současným zvoníkem je pan Jan Krejčí, který tuto funkci převzal po Ladislavu Krejčím v roce 1992. Pánové Jan a Ladislav Krejčí jsou sice bratranci, ale protože není známo jméno předchůdce pana Ladislava Krejčího, nelze doložit rodinnou tradici ve výkonu funkce zvoníka. Pan Jan Krejčí také zatím nemá ve své funkci zvoníka žádného nástupce. Dokud pan Jan Krejčí zvoníval třikrát denně, dostával od
20
osadního výboru menší peněžní částku. Ze zdravotních důvodů ale s tímto každodenním zvoněním přestal a v současnosti zvoní jen při úmrtí ve vesnici. Odměna za toto zvonění zcela záleží na pozůstalých, někteří pamatují na menší finanční odměnu, jiní ji zcela pominou. Pozůstalí také na faře domluvili zádušní mši svatou, protože všechny pohřby mládenců ve sledovaném období, až na jeden (viz subkapitola 10.6),
byly
církevního charakteru. Když byl pohřeb vypravován z domu smutku a na pohřbu se ještě nepodílela pohřební služba, bylo nutné zajistit hrobníka k vykopání hrobu, pohřební kočár nebo vůz, rakev, květiny a věnce, umytí a oblečení zesnulého do truhly, oznámení úmrtí širší rodině a vesnici, trachta atd. Pohřebního průvodu se účastnili také družičky, mládenci a černá a bílá nevěsta. Jejich účast bylo také potřeba domluvit, a rozdělit jim funkce. Pro mládence se musely zajistit bílé šerpy a dohlédnout, aby každý mládenec měl černý oblek. Družičkám se sháněly bílé šaty městského typu a kytice bílých květin. Nevěstám, stejně jako družičkám bylo nutné zapůjčit odpovídající šaty, černé nevěstě černé šaty, bílé nevěstě bílé šaty, svíčka či kytice a závoj. Zde se překrývá organizace pohřbu rodinou a osobami z vesnické komunity, které většinou nejsou s rodinou v příbuzenském vztahu. Výše uvedené činnosti prováděly z vlastní iniciativy starší ženy z rodiny, popřípadě jak tomu bylo v Nových Dvorech, vrstevnice matky zemřelého mládence, což ale nevylučuje rodinné příslušnice (švagrové, sestry). Tyto ženy měly na starosti také řazení smutečních hostů v průvodu, i když to bylo všeobecně známé a automaticky dodržované. Nejen při přípravách, ale i při samotném pohřbu organizovaly družičky, nevěsty a mládence. Připomínaly jim jejich úkoly, při čestné stráži v domě smutku, při vynášení rakve z domu smutku, řadily je do průvodu, při stráži v kostele a podobně. V podstatě nahrazovaly pohřební službu, která se daného pohřbu neúčastnila, nebo jen zajistila ty náležitosti, které si rodina objednala (šerpy pro mládence, kytice pro družičky a bílou nevěstu a věnce). Díky četnosti pohřbů mládenců se forma pohřbu i jeho organizace ustálila. Přibližně od 80. let 20. století již pohřební služba zajišťuje všechny pohřby a proto je aktivita žen omezena na organizaci pohřebního průvodu a zajištění družiček, mládenců a nevěst a také v neposlední řadě útěchu a psychickou oporu nejbližší rodině. Tato výpomoc v těžké životní situaci je věcí samozřejmou, ale přesto o ni
21
musí rodina zemřelého mládence projevit zájem. Většinou se kamarádky a vrstevnice matky zeptají, zda a s čím chce pomoci a nabídnou se, že zajistí mládence s družičkami a nevěstami. Pokud rodina tuto pomoc odmítne, ženy se v organizaci pohřbu a jeho náležitostí angažovat nebudou. Jejich činnost bude spočívat pouze v psychické podpoře rodiny. Tato pomoc nemá žádná pravidla, ale je projevem sousedské výpomoci a sounáležitosti vesnice v těžké životní situaci některých jejích obyvatel.
22
5 Pohřební průvod Pohřební průvod doprovázel zesnulého na jeho poslední cestě. Účastnili se jej všichni obyvatelé vesnice, nebo alespoň jeden zástupce z každého domu. Účast na pohřbu vyjadřovala a dosud vyjadřuje soustrast s rodinou zesnulého, a proto se pohřbu účastnila většinou celá vesnice, vyjma nemohoucích nebo nemocných, šestinedělek a osob, které se nemohly uvolnit ze zaměstnání (např. hasiči, policisté, zdravotníci apod.). V současnosti již není účast na pohřbech tak hojná, protože většina lidí již nepracuje v zemědělství v místě svého bydliště, ale do zaměstnání dojíždí a je pro ně složitější zajistit si volno. Pohřbů ve vesnici se tak účastní především důchodci a nejbližší rodina zesnulého. Pohřební průvod byl původně vypravován z domu smutku, tedy z domu, kde zesnulý žil a v němž byl po tři dny vystaven v rakvi, nejčastěji v síni. Po tyto tři dny se k němu chodili každý večer modlit sousedé a kamarádi. Od 50. let 20. století se postupně doba vystavení nebožtíka v domě smutku zkracovala až na den pohřbu. Do domu smutku se s vystaveným nebožtíkem chodila rozloučit širší rodina, která někdy zůstávala až do samotného pohřbu. Pokud byl nebožtík vystaven tři dny před pohřbem, dále pak nebožtíkovi kamarádi, známí, kolegové a obyvatelé vesnice. Tito lidé přicházeli do domu smutku nejčastěji večer po práci a modlili se za zesnulého a při tom mu do rakve dali svatý obrázek. Modlitba trvala přibližně půl hodiny a obsahovala celý růženec. Poté se rozešli do svých domovů a to se opakovalo až do pohřbu. Po celou dobu, co byl nebožtík vystaven v domě smutku, u něj hořela svíčka a na stolku stál křížek a dvě sošky svatých, z nichž jedna byla Panna Maria. Tyto sošky vlastnila většina rodin. Pokud tomu tak nebylo, nebo vlastnili pouze některé sošky, vypůjčili si chybějící od sousedů. V den pohřbu se s nebožtíkem ještě naposledy rozloučili a pokud byl do domu smutku pozván kněz, pronesl modlitbu za duši zesnulého. Poté bylo zatlučeno víko rakve a na rakev byla položena kytice bílých květin. Mládenci rakev vynesli z domu. Při překračování domovního prahu s rakví třikrát klepli o práh jako rozloučení nebožtíka s domovem. Tento úkon je doložen i z jiných lokalit a tudíž jej lze zařadit mezi obecné.52 Rakev poté naložili na pohřební vůz. Původně to byl 52
Navrátilová, A.: Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2004, s. 228.
23
černý, řezbou zdobený kočár tažený koňmi, který se zapůjčoval z Lipníku nad Bečvou. Od 50. let 20. století se pro tyto účely začaly využívat nákladní automobily, které se zapůjčovaly z továren nebo zemědělských družstev. V 60. letech 20. století již bylo běžné vozit rakev v automobilu pohřební služby, která zajišťovala celý pohřeb, nebo jeho část (smuteční věnce, pohřební vůz). Zhruba od 80. let 20. století se již pohřby v Nových Dvorech přestaly vypravovat z domu smutku. Namísto toho probíhalo rozloučení s nebožtíkem v obřadní síni v Lipníku nad Bečvou, kde stála otevřená rakev a smuteční hosté měli možnost se se zesnulým naposledy rozloučit. V obřadní síni stáli mládenci s družičkami a nevěstami čestnou stráž. Obřadní síň se stala náhradou za dům smutku, a proto v ní probíhala většina úkonů jako v domě smutku, tedy rozloučení s nebožtíkem, zatlučení rakve, klepání rakví o práh a další. Zde je patrné mechanické přenesení úkonu rozloučení se nebožtíka s domovem, i když obřadní síň domovem není. Z obřadní síně v Lipníku nad Bečvou také vycházel pohřební průvod na zádušní mši svatou do kostela svatého Jakuba. V čele průvodu šel ministrant nesoucí kříž, na kterém je připevněna bílá stuha, tak zvaný fábor. Za ministrantem někdy následoval jeden mládenec s družičkou a nesli věnec. Poté šla dechová hudba, většinou v uniformách, za ní mladší děti ve světlých šatech a za nimi bílá nevěsta se dvěma mládenci. Teprve potom kráčel kněz se dvěma ministranty. Za knězem jel pohřební vůz a vedle něj kráčelo 6-8 párů družiček s mládenci. Poté šla sama černá nevěsta se zlomenou svící a za ní nejbližší rodina a smuteční hosté, z nichž většina měla na šatech větvičku myrty či krušpánku. Všechny pohřby mládenců ve vesnici, kromě jednoho, byly církevního charakteru, protože obyvatelé jsou římsko-katolického vyznání, i když jen malá část z nich víru praktikuje. A jelikož jsou Nové Dvory přifařeny pod farnost Hlinsko, běžně se konávaly pohřební obřady ve farním kostele svatého Bartoloměje v Hlinsku. Pouze tři ze sledovaných pohřbů mládenců se konaly ve farním kostele svatého Jakuba v Lipníku nad Bečvou a jeden v obřadní síni v Olomouci. Nejpravděpodobnějším důvodem přesunu pohřbů z Hlinska do Lipníku nad Bečvou je fakt, že farnost Hlinsko spravuje duchovní z Lipníku nad Bečvou a také, že většina praktikujících věřících navštěvuje nedělní bohoslužby v Lipníku nad
24
Bečvou, kam jezdí autobus (na rozdíl od Hlinska, s nímž ustala převážná většina kontaktů po zrušení základní školy v Hlinsku). Tato situace je také důvodem k postupnému přesunu rodinných hrobů z Hlinska do Lipníku nad Bečvou.
25
6 Mládenci Za mládence chodili na pohřeb vrstevníci, kamarádi a spolužáci zemřelého. Ve sledované vesnici to byli v podstatě všichni chlapci z vesnice a někdy také jeho spolužáci, kteří se k průvodu připojili až v Lipníku nad Bečvou v kostele, pokud se zádušní mše svatá konala v Lipníku nad Bečvou. Když se zádušní mše konala v Hlinsku, spolužáci zesnulého se buď dostavili přímo do Hlinska, nebo se pohřbu neúčastnili. Jejich úkolem bylo vynášet rakev se zemřelým z domu nebo obřadní síně a při tom s ní třikrát klepnout o práh, stát čestnou stráž před domem i při mši svaté v kostele. V pohřebním průvodu šli spolu s družičkami vedle rakve. Jeden z mládenců šel s jednou družičkou před pohřebním vozem a nesl věnec. Před kostelem vzali mládenci rakev z vozu a vnesli ji do kostela. Po skončení mše svaté vynesli rakev z kostela a naložili ji na vůz. Před hřbitovem ji z vozu opět vzali a donesli ji ke hrobu, kde stáli čestnou stráž, než kněz hrob vykropil a naposledy se se zesnulým rozloučil. Poté rakev spustili do hrobu a hodili tam svou šerpu. Od hrobu odcházeli jako poslední, až se každý smuteční host se zesnulým rozloučil. Byla to jejich poslední služba, kterou mohli poskytnout svému zemřelému kamarádovi. Chlapci považovali za čest jít za mládence a když se jich ženy organizující daný pohřeb dotazovaly, zda půjdou, vždy souhlasili. Při jednom z pohřbů, o němž budu pojednávat v kapitole 10.7, se mládenci s družičkami a nevěstami domluvili a sami ze své iniciativy zajistili věnec. Při tomto pohřbu byl mládenců i družiček dokonce nadpočet. Pohřbu se jako mládenci účastnili v podstatě všichni chlapci vesnice, protože Nové Dvory jsou malou vesnicí a tudíž zde není větší počet stejně starých osob. Tak např. šel patnáctiletému zesnulému za mládence devatenáctiletý mladík. Tímto smazáním věkového rozdílů mezi zesnulým a staršími mládenci prokazoval solidaritu celý mládenecký stav. Na pohřeb jde každý účastník ve svátečních, tak zvaných nedělních šatech. Všichni mládenci šli vždy v tmavém obleku s bílou šerpou přes rameno, kterou po spuštění rakve hodili do hrobu. Pokud někdo neměl vlastní oblek, vypůjčil si jej od známých či příbuzných. Bílé šerpy zajišťovala buď pohřební služba, nebo jedna ze starších žen, které měly na starosti organizaci pohřbu.
26
7 Družičky Funkce družiček při pohřbu mládence byla v Nových Dvorech ryze reprezentativní. Účastnit se pohřbu mládence jako družička bylo záležitostí cti a také poslední službou, kterou mohly svému zesnulému kamarádovi prokázat. Pravděpodobně došlo během 19. století k redukci úkonů, které při pohřbu družičky vykonávaly, protože ve 20. století pouze doprovázely rakev spolu s mládenci. Většina úkonů, které prováděli mládenci spočívá v manipulaci s rakví se zesnulým. Je proto možné, že družičky tyto úkony neprováděly kvůli menší fyzické síle, kterou dívky disponují. Za družičky šly na pohřeb kamarádky a vrstevnice zemřelého (stejně jako mládenci). V Lipníku nad Bečvou se k nim někdy připojily ještě spolužačky zesnulého, které bydlely v Lipníku nad Bečvou. Protože družičky nenosily rakev, bylo jejich úkolem hlavně doprovázet zemřelého na jeho poslední cestě. Družičky stály čestnou stráž spolu s mládenci při vynášení rakve z domu a při mši svaté v kostele. Při cestě do kostela a na hřbitov šly s mládenci vedle rakve. A když mládenci rakev nesli, šly jim družičky po boku. Každá z družiček měla oblečené dlouhé bílé šaty městského typu, které si často musela půjčit. V ruce držela kytici bílých květin, nejčastěji 2 bílé karafiáty, kterou hodila zemřelému do hrobu.
27
8 Černá nevěsta Černá nevěsta představovala symbolickou nevěstu zesnulého mladíka. Z Nových Dvorů není znám případ úmrtí svobodné dívky a tudíž nelze zjistit, koho nebo co symbolizovala černá nevěsta na pohřbu dívky. Tato postava by mohla být pozůstatkem dávného zvyku pohřbívat s mladíkem dobrovolně usmrcenou dívku. V posmrtném životě měla zesnulému mládenci nahradit manželku, kterou nikdy neměl, a tím zabránit jeho revenantství53. Většinou za ni chodila dívka z širšího příbuzenstva, například sestřenice. Pokud ovšem v rodině nebyla dívka vhodného věku, šla za černou nevěstu jedna z vrstevnic zemřelého. Černá, jak ji ve sledované vesnici nazývali, šla ve smutečním průvodu sama hned za rakví, jak lze rozpoznat z fotografií z jednoho z pohřbů. Několik respondentů se na této verzi ale neshoduje. Jedna část uvádí, že černá šla sama za rakví. Druhá část respondentů naopak tvrdí, že černá šla sama před vozem s rakví. K dané problematice existuje bohužel jen omezené množství dobových fotografií, jak je uvedeno již výše, a proto nelze s jistotou stanovit, zda bylo dodržováno místo černé nevěsty za rakví. Také je pravděpodobné, že se pozice černé nevěsty lišila pohřeb od pohřbu. V kostele při mši svaté stála spolu s mládenci a družičkami čestnou stráž. Ale zatímco mládenci a družičky stáli po boku rakve, černá nevěsta stála před rakví, otočená čelem k hlavnímu oltáři. Černá nevěsta byla oblečená do dlouhých černých šatů a na hlavě měla černý závoj, který jí zakrýval obličej. Závoj byl přidržován myrtovým věnečkem, symbolem čistoty, který do oděvu nevěsty sekundárně přešel ze svatebního obyčeje. V ruce nesla zlomenou bílou svíci ozdobenou myrtou či krušpánkem, která symbolizovala předčasně ukončený mladý život. Její konce bývaly někdy svázány černou mašlí. Svíci spolu se závojem a myrtovým věnečkem hodila zesnulému do hrobu.
53
Tamtéž, s. 292.
28
9 Bílá nevěsta O bílé nevěstě se v pramenech nepíše a respondenti toho o ní mnoho nevědí. Z velké části se její symbolika již vytratila z povědomí místních obyvatel. Přesto je její přítomnost v pohřebním průvodu mládence považována stále za nutnou a žádoucí. Pravděpodobně symbolizuje nevěstu, potažmo i celou svatbu, kterou zesnulý mládenec nikdy mít nebude. Za bílou nevěstu chodila vrstevnice zesnulého. Byla to populárnější role, než funkce černé. Pokud tedy nešla za černou dívka z rodiny, naskytl se problém, protože většina dívek za černou jít nechtěla. Bílá nevěsta šla mezi dvěma mládenci před rakví, i když i v tomto případě se respondenti zcela neshodují na jejím umístění v průvodu, stejně jako u černé nevěsty. Před bílou nevěstou šla skupina mladších dětí nebo vrstevníků zesnulého, na které se již nedostalo jako na družičky nebo mládence. Byla oblečená v dlouhých bílých šatech se závojem na hlavě, který jí stejně jako černé nevěstě zakrývá obličej. Na závoji měla, též jako černá, myrtový věneček. V ruce nesla velkou kytici bílých květin, kterou také hodila do hrobu.
29
10 Vývoj pohřebních průvodů Předchozí kapitola zobecnila některé opakující se úkony a tato kapitola se bude věnovat vývoji pohřebních průvodů při pohřbech mládenců a fenoménu nevěst, mládenců a družiček v chronologickém pořadí od roku 1938 do roku 1999. Za těchto téměř šedesát let zemřelo v Nových Dvorech deset mládenců. Na tak malou vesnici, jakou Nové Dvory jsou, je to velmi vysoké číslo. Na konkrétních případech pohřbů těchto desíti mládenců bude demonstrován vývoj výše zmíněného fenoménu v průběhu sledovaného období. Jak je již zmíněno v úvodní kapitole této práce, byla etika jedním z nejvíce omezujících faktorů při bádání. A právě z etických důvodů a na přání rodin mládenců, jimž se tato práce věnuje, zde nebudou uvedena celá jména, ale pouze křestní jméno mládence a iniciála jeho příjmení. Také proto zde nebude odkazováno na výpovědi jednotlivých respondentů.
10.1 Čeněk K. (21 let), rok 1938 Čeněk K. jel kravským potahem do nedalekých Radslavic do mlékárny, kam vezl mléko z celých Nových Dvorů. V Radslavicích odevzdal mléko a šel si do odpadní jámy nabrat syrovátku pro dobytek. Když se ale v jámě sehnul, aby si nabral syrovátky, nadýchal se výparů z ní, ztratil vědomí, spadl a utopil se v syrovátce. Po nalezení Čeňka K. bylo jeho tělo ohledáno lékařem, který konstatoval smrt. Následovalo zvonění v kapličce svatého Vendelína za duši zesnulého mládence a také pro informovanost obyvatel. Čeňka K. uložili v jeho rodném domě do rakve ve svátečních šatech a s růžencem v sepjatých rukou. Na stůl vedle rakve položili bílý ubrus a na něj postavili kříž, sošku Panny Marie a jiného světce. Na stole také po tři dny hořela svíce. Po dobu již zmíněných tří dnů se do domu smutku chodili modlit příbuzní, známí a sousedé rodiny, kteří s sebou přinášeli svaté obrázky a ty kladli nebožtíkovi do truhly. Modlitba trvala zpravidla asi půl hodiny. V den pohřbu před odchodem do kostela svatého Bartoloměje v Hlinsku proběhla v domě smutku poslední modlitba za duši zesnulého, kterou pronesl kněz. Bylo přitlučeno víko rakve a zhasnuta svíce, která hořela na stole. Na rakev se položila kytice bílých květin a mládenci vynesli rakev z domu. Na prahu s ní třikrát
30
klepli o zem a poté ji naložili na pohřební vůz tažený koňmi, který si rodina pronajala od města Lipník nad Bečvou. Poté se začal řadit smuteční průvod. V čele průvodu šel ministrant s křížkem, na kterém byl připevněn bílý fábor. Za ním kráčela dechová hudba hrající smuteční písně a udržovala stále stejné tempo chůze. Za hudbou následovaly mladší děti ve svátečních, pokud možno světlých šatech. Za dětmi šla bílá nevěsta mezi dvěma mládenci, kteří ji jakoby podepírali. Byla oblečená do dlouhých bílých šatů podle dobové módy. Na hlavě měla myrtový věneček a závoj, který jí zcela zakrýval tvář. V ruce nesla kytici bílých květin. Teprve za bílou nevěstou kráčel kněz v doprovodu dvou ministrantů. Jeden z ministrantů nesl kadidelnici. Za knězem jel pohřební kočár tažený koňmi. Vedle kočáru kráčeli mládenci s družičkami a za kočárem černá nevěsta sama. Na sobě měla černé dlouhé šaty, na hlavě závoj zakrývající tvář a myrtový věneček. V ruce držela zlomenou svíčku. Za černou nevěstou šla nejbližší rodina zesnulého mládence. Za nimi poté následovalo ostatní příbuzenstvo a smuteční hosté. V takto seřazeném průvodu došli účastníci do Hlinska před kostel svatého Bartoloměje, kde mládenci sundali rakev z kočáru a vnesli ji do kostela. V kostele se konala zádušní mše svatá, při níž mládenci, družičky a bílá i černá nevěsta stáli čestnou stráž u rakve. Po zádušní mši svaté odnesli mládenci za doprovodu družiček rakev k připravenému hrobu. Kněz hrob vykropil svěcenou vodou a naposledy se se zesnulým rozloučil. Poté mládenci spustili rakev do hrobu a hodili do něj bílou šerpu, kterou měl každý z nich přes rameno. Také ministrant nesoucí kříž v pohřebním průvodem hodil do hrobu bílý fábor, který byl připevněn na kříži. Tento ministrant stál při výkropu hrobu a rozloučení s nebožtíkem u hrobu před pomníkem. Následně k hrobu přistupovala nejbližší rodina a každý člen hodil do hrobu buď kytičku květin nebo hrst hlíny. Po nich k hrobu přistupovala černá a bílá nevěsta. Černá nevěsta hodila do hrobu zlomenou svíčku a černý závoj s myrtovým věnečkem. Bílá nevěsta hodila do hrobu kytici květin a též svůj závoj s věnečkem. Po nich přistupovali k hrobu ostatní smuteční hosté, kteří většinou hodili do hrobu hrst hlíny, někteří též květiny. Poté, co se všichni smuteční hosté rozloučili se zesnulým a hodili do hrobu hrst hlíny, případně květiny, rozešli se do svých domovů. Pouze blízká rodina šla do domu smutku, kde se podávalo malé pohoštění v podobě koláčů a kávy.
31
10.2 Stanislav K. (21 let), rok 1942 Stanislav K. 26. ledna 1942 lyžoval na místě zvaném U Panenky Marie. Když jel po čtvrté, údajně již naposledy, nezvládl kvůli zledovatělému povrchu zatáčku a narazil do stromu. Po nárazu do stromu ještě dopadl hlavou přímo na zledovatělou zem a při tomto druhé nárazu mu praskla lebka. Zraněného Stanislava K. dovezly domů děti na saních a jeho bratr Josef jel do Lipníku nad Bečvou pro doktora Konštackého. Když doktor přijel do Nových Dvorů, Stanislav K. ještě žil, ale doktor mu již nemohl pomoci. Po dvou hodinách od odjezdu doktora Stanislav K. zemřel. Rodina dala za zesnulého Stanislava K. zvonit v kapličce svatého Vendelína a začala se připravovat na pohřeb. Jeho tělo umyli, oblékli do svátečních šatů a až byla hotová rakev, položili jej do ní. Sepjali mu ruce a omotali je růžencem. Vedle rakve postavili stůl s bílým ubrusem, křížem, soškou Panny Marie a dalšího světce nebo světice. Také na stůl postavili hořící svíci. Po tři dny se do domu smutku chodili večer modlit příbuzní a sousedé za spásu duše Stanislava K. a do rakve mu kladli svaté obrázky. V den pohřbu se po skončení poslední modlitby zatlouklo víko rakve a mládenci s ní při vynášení z domu třikrát klepli o zem na rozloučení s domovem. Poté se před domem smutku začal řadit pohřební průvod. Kvůli velkým mrazům museli mládenci nést rakev až do Hlinska do kostela, protože pohřební kočár tažený koňmi by po zledovatělé cestě nevyjel do hlinského kopce. Samozřejmě, že se mládenci v nesení rakve střídali, protože cesta do Hlinska trvá nejméně půl hodiny. Pohřební průvod šel ve stejném pořadí jako při pohřbu Čeňka K., pouze pozice bílé a černé nevěsty není jistá, jak je uvedeno již výše, respondenti se na jejich pozicích v průvodu neshodují. Po zádušní mši svaté v kostele svatého Bartoloměje v Hlinsku, při níž mládenci s družičkami a nevěstami stáli čestnou stráž u rakve, byl Stanislav K. uložen do rodinného hrobu na hřbitově v Hlinsku. Úkony u hrobu probíhaly stejně jako u pohřbu Čeňka K., tzn. kněz hrob vykropil, rozloučil se se zesnulým, mládenci spustili rakev do hrobu a hodili tam také své šerpy. Bílá nevěsta hodila do hrobu kytici květin a závoj s myrtovým věnečkem. Černá nevěsta hodila zlomenou svíci a
32
stejně jako bílá nevěsta závoj s věnečkem. Ostatní účastníci pohřbu hodili do hrobu hrst hlíny. Poté šli všichni domů. Žádná trachta se nekonala. V domě smutku se po pohřbu sešli pouze sourozenci Stanislava K., ale i tak to byla velká sešlost, protože Stanislav K. byl ze třinácti dětí, z nichž někteří již měli vlastní rodiny.
10.3 Karel D. (14 let), rok 1945 Karel D. našel v únoru 1945 nevybuchlou nálož, pravděpodobně pancéřovou pěst, kterou se snažil rozmontovat na součástky. Ale při manipulaci tato nálož vybuchla a Karla D. zabila. Lidé z vesnice slyšeli ránu, ale mysleli si, že se na zamrzlé Bečvě lámou ledové kry. Karla D. našli jeho rodiče nebo sourozenci již mrtvého na poli za zahradou. Když přivolaný lékař konstatoval smrt, nechali jeho rodiče zvonit umíráček v kapličce svatého Vendelína. Poté Karla D. umyli a oblékli do svátečních šatů. Byl položen do rakve a na stole vedle byly opět rozmístěny sošky a kříž i rozžatá svíce. Sepjaté ruce měl pět omotané růžencem a na těle měl rozmístěné svaté obrázky, které tam umístili příbuzní a sousedé, kteří se po tři večery chodili modlit za jeho duši (viz obr. č. 1). Další úkony (zatlučení víka rakve, klepání rakví o práh domu) a pohřební průvod proběhly stejně jako u předešlých dvou pohřbů mládenců. Rakev s Karlem D., ke kostelu svatého Bartoloměje v Hlinsku ale vezl pohřební kočár, který si rodina pronajala. Při zádušní mši svaté opět stáli mládenci, družičky a nevěsty čestnou stráž u rakve. Mládenci nesli rakev ke hrobu a také ji do něj spustili. Poté následovalo házení šerp, kytic, svíček a závojů s věnečky do hrobu. Po pohřbu samotném se sešla širší rodina v domě smutku, kde byla připravená trachta.
10.4 Antonín O. (35 let), rok 1949 Antonín O. byl jedním z válečných hrdinů, protože za druhé světové války sloužil u 312 československé stíhací perutě v Anglii a za tuto činnost byl později také vyznamenán. Jeho bratr Josef O. byl taktéž za druhé světové války letcem v Anglii, kde v roce 1942 padl a je pochován. Po válce hodlal Antonín O. přejít k civilnímu letectví. Při jednom z cvičných letů 1. července 1949 se jeho letadlo zřítilo na Vysočině. V letadle letěl spolu s asi osmi lidmi a nepilotoval jej. Antonín
33
O. při této havárii jako jediný zahynul. Jeho ostatky byly převezeny do Nových Dvorů, odkud byl také vypraven pohřeb. Pohřeb Antonína O. byl kombinací civilního pohřbu mládence a vojenského pohřbu. Po tři dny byl vystaven v domě smutku a sousedé se k němu chodili modlit. Samotného pohřbu se kromě rodiny, mládenců, družiček a nevěst zúčastnili také vojáci, kteří s Antonínem O. sloužili. Vojáci se s mládenci střídali při nesení rakve a také stáli čestnou stráž v kostele v Hlinsku. Po zádušní mši svaté a spuštění rakve do hrobu zakroužilo nad hlinským hřbitovem letadlo a na hrob shodilo věnec. Poté hodili do hrobu mládenci své šerpy, družičky kytice, bílá nevěsta kytici a závoj s věnečkem, černá nevěsta zlomenou svíci a závoj s věnečkem. Vojáci vzdali čest svému zesnulému kolegovi výstřelem čestné salvy. Ostatní smuteční hosté vhodili do hrobu květiny nebo hrst hlíny. Po skončení obřadů se všichni odebrali domů. Pouze nejbližší rodina se sešla v domě smutku na trachtu.
10.5 Ladislav B. (16 let), rok 1950 Ladislav B. pracoval v družstvu v Lipníku nad Bečvou, kde se jednou náhodou dotknul kabelu elektrického vedení, který probíjel. Zásah elektřinou jej smrtelně zranil. Jeho kolegové mu ale neuměli dát správnou první pomoc a než jej přivolaná sanitka dovezla do nemocnice v Hranicích, zemřel. Na pohřbu Ladislava B. se již projevil jeden z prvních průniků modernizace vesnické společnosti. Pohřbu i smutečního průvodu se kromě osob popisovaných výše účastnili také zaměstnanci družstva v Lipníku nad Bečvou, kde Ladislav B. pracoval. Přípravy proběhly stejně jako v předešlých případech. Stejně tak svou roli splnili mládenci, družičky i nevěsty. Ale rakev již do kostela v Hlinsku nevezl pohřební kočár, nýbrž nákladní automobil zapůjčený z družstva v Lipníku nad Bečvou. Na korbě tohoto automobilu stáli vedle rakve také kolegové Ladislava B. v černých oblecích a v rozích korby byly umístěny čtyři dlouhé bílé svíce (viz obr. č. 2). Z dobové fotografie (viz obr. č. 2) ale není jasné, kde šli mládenci s družičkami, i když se respondenti shodují, že se průvodu účastnili. Černá nevěsta šla nejspíše za rakví sama (viz obr. č. 3). Bílá nevěsta se dvěma mládenci šla před nákladním automobilem vezoucím rakev. Při zádušní mši svaté v kostele svatého Bartoloměje v Hlinsku stáli kolegové Ladislava B. čestnou stráž spolu s mládenci, družičkami a
34
bílou a černou nevěstou. Stejně tak stáli zaměstnanci družstva v Lipníku nad Bečvou vedle hrobu spolu s mládenci, když spouštěli rakev do hrobu. Z výpovědí respondentů jasně nevyplývá, zda také rakev nakládali na nákladní automobil nebo ji spouštěli do hrobu. Po pohřbu se v domě smutku sešla širší rodina, mládenci s družičkami, nevěsty a také kolegové pohřbeného Ladislava B. ke trachtě.
10.6 Jaroslav K. (23 let), rok 1973 Jaroslav K. jel v červenci 1973 domů z odpolední směny na motocyklu. Pracoval v Lipníku nad Bečvou v podniku ČSAD. V osudný večer jel na motocyklu z odpolední směny domů také Oldřich V., který pracoval také v ČSAD, ale v Přerově. Oba motocyklisté se potkali v jedné z četných zatáček mezi Novými Dvory a Lipníkem nad Bečvou a právě zatáčka vynesla jednoho z nich do protisměru, kde se čelně střetli. Oba nehodu nepřežili. Pohřeb Jaroslava K. neproběhl stejně, jako výše popsané pohřby mládenců. Tělo Jaroslava K. bylo odvezeno pohřební službou, která se také postarala o jeho ustrojení a uložení do rakve. Pohřeb Jaroslava K., jako první ze sledovaných, nebyl vypraven z domu smutku. Smuteční obřad proběhl ve smuteční síni v Olomouci. Byl to ryze civilní obřad, nikoli církevní. Pro obyvatele Nových Dvorů vypravila rodina zesnulého autobus, který je odvezl na obřad do Olomouce a po obřadu je zase zavezl zpět do Nových Dvorů, ale cestou se ještě zastavil v Radslavicích, kde lidé položili věnce a kytice k rodinnému hrobu. Jaroslav K. byl v Olomouci zpopelněn a urna byla uložena na rodinném hrobě v Radslavicích. Pohřbu se na přání rodiny neúčastnili mládenci, družičky ani žádná z nevěst. Údajně to bylo proto, že Jaroslav K. měl těsně před svatbou.
10.7 Jiří D. (15 let), rok 1975 V červenci 1975 se byl Jiří D. spolu s kamarády a bratrem Pavlem D. koupat v řece Bečvě u malého splavu. Malý splav byl postaven při regulaci řeky Bečvy v 60. letech 20. století. Pod jezem dochází k víření vody a vytváří se tím zpětný válec. Při koupání se Pavel D. do tohoto válce dostal a začal se topit. Jiří D. pro bratra skočil do vody a zachránil jej. Už ale neměl dost síly, aby se ze zpětného válce sám dostal. Než kamarádi doběhli pro pomoc do vesnice, Jiří D. se utopil. Po několika
35
hodinách pátrání, kterého se účastnili hasiči z Nových Dvorů i profesionálové z Lipníku nad Bečvou, nalezli jeho tělo zachycené mezi kořeny stromů. Jiří D. byl po tři dny vystaven v rakvi v domu smutku. Sousedé sem docházeli na modlitby. Byl oblečený do svátečních šatů, v sepjatých rukou držel růženec a na těle měl položené svaté obrázky (viz příloha č. 4). V den pohřbu mládenci zatloukli víko rakve a při vynášení z domu s rakví třikrát klepli o práh. Před domem stáli ostatní mládenci s družičkami a nevěstami ve špalíru čestnou stráž (viz příloha č. 5). Mládenci naložili rakev na pohřební vůz, který zajistila pohřební služba, a začal se řadit pohřební průvod. Jako první šel ministrant s křížem, na kterém byl bílý fábor. Za ním kráčel jeden mládenec s družičkou, kdy mládenec nesl věnec a družička kytici bílých květin (viz obrázek č. 6). Poté následovala dechová kapela, za ní menší děti ve svátečních světlých šatech a za nimi šli dva mládenci, kteří vedli bílou nevěstu (viz obrázek č. 7). Poté kráčel kněz s ministranty, za ním jel pohřební vůz s rakví. Vedle vozu šli mládenci s družičkami (viz obrázek č. 8) a za vozem sama kráčela černá nevěsta (viz obrázek č. 9). Za černou nevěstou následovala nejbližší rodina Jiřího D. a za nimi ostatní příbuzenstvo a smuteční hosté. Průvod se ubíral po silnici z Nových Dvorů do Lipníku nad Bečvou. Na konci vesnice u kříže se průvod zastavil a kněz se s nebožtíkem rozloučil, což se při předešlých pohřbech nekonalo (viz obrázek č. 10). Poté lidé nasedli do automobilů a odjeli do Lipníku nad Bečvou ke kostelu svatého Jakuba, kde se konala mše svatá. Před kostelem se lidé opět se seřadili do průvodu. K mládencům a družičkám se přidali také spolužáci zemřelého Jiřího D., oblečení též jako mládenci a družičky, ale bez bílých šerp. Mládenci donesli rakev do kostela a při zádušní mši svaté stáli spolu s družičkami a nevěstami čestnou stráž u rakve (viz obrázek č. 11 a 12). Po mši svaté vynesli mládenci rakev z kostela, naložili ji na pohřební vůz a průvod se opět seřadil a vydal se na hřbitov. Před hřbitovem sundali mládenci rakev z pohřebního vozu a donesli ji ke hrobu. Poté kněz hrob vykropil a pronesl řeč. Mládenci spustili rakev do hrobu a hodili tam také své šerpy. Družičky hodily do hrobu kytice květin. Bílá a černá nevěsta věneček se závojem a kytici nebo zlomenou svíci (viz obrázek č. 13). Poté přistupovali k hrobu rodinní příslušníci a házeli do něj květiny nebo hlínu. Po
36
skončení obřadu na hřbitově se rodina zesnulého, mládenci, družičky a nevěsty odebrali do restaurace na trachtu.
10.8 Pavel D. (20 let), rok 1986 Pavel D. byl bratrem Jiřího D. o němž je subkapitola 10.7. Pavel D. zemřel v prosinci 1986 ve dvaceti letech na vrozené onemocnění. Předtím byl hospitalizován v nemocnici v Přerově, ale zemřel doma. Pohřeb již nebylo zvykem vypravovat z domu smutku, jako pohřeb jeho bratra, ale o úpravu nebožtíka do rakve se starala pohřební služba. Mládenci, družičky a nevěsty se sešli až v Lipníku nad Bečvou u kostela svatého Jakuba, kde se konala zádušní mše svatá. V kostele na mši svaté byli přítomni mládenci, družičky, nevěsty, nejbližší i širší rodina a smuteční hosté. Rakev s Pavlem D. ovšem nebyla v kostele, ale byla po celou dobu mše vystavena ve smuteční síni (bývalá kaple) na hřbitově. Mládenci, družičky i nevěsty i přesto stáli při mši svaté čestnou stráž před lavicemi. Těsně před koncem mše svaté odešli mládenci, družičky a nevěsty do kaple na hřbitově, kam se po skončení mše svaté chodili s Pavlem D. rozloučit smuteční hosté, aby stáli čestnou stráž i zde (viz obrázek č. 14, 15 a 16). Po rozloučení všech smutečních hostů a promluvě kněze odnesli mládenci v doprovodu družiček rakev ke hrobu (viz obrázek č. 17 a 18) a na prahu kaple s ní třikrát klepli o zem, jako symbolické rozloučení se Pavla D. s domovem. U hrobu se opět ujal slova kněz, vykropil hrob a mládenci do něj spustili rakev (viz obrázek č. 19). Zároveň do něj hodili své šerpy. Družičky hodily do hrobu kytice bílých květin a bílá a černá nevěsta závoj s věnečkem a květiny nebo zlomenou svíci. Rodina, příbuzní a ostatní účastníci pohřbu házeli do hrobu květiny nebo hrst hlíny. Poté se rodina, mládenci, družičky a nevěsty odebrali do restaurace na trachtu.
10.9 Roman Ch. (14 let), rok 1991 Roman Ch. se v létě 1991 koupal s kamarády u malého splavu a stejně jako Jiří D. se dostal do zpětného válce a utopil se. Jeho tělo ovšem našli záchranáři až o týden později u loděnice v Přerově. Roman Ch. také již neměl pohřeb vypravený z domu. O úpravu těla do rakve a dopravu do kostela se postarala pohřební služba. Pohřbu se na přání rodiny
37
neúčastnili mládenci, družičky ani nevěsty. Proběhl v podstatě jako pohřeb dospělého člověka, i když Romanovi Ch. bylo teprve čtrnáct let. Zádušní mše svatá proběhla v kostele svatého Bartoloměje v Hlinsku a byl uložen do rodinného hrobu v Hlinsku.
10.10 Martin K. (18 let), rok 1999 V říjnu 1999 jel Martin K. se svými kamarády na zábavu do Pavlovic u Přerova, kde slavili kamarádovy narozeniny. Jeli automobilem bez technické kontroly. Na zpáteční cestě Martin K. nezvládl odbočení vlevo na křižovatce U Větřáku a čelně narazil do stromu. V automobilu jeli kromě Martina K. ještě Roman H. z Nových Dvorů a jeho kamarád se sestrou, kteří zde byli na prázdninách u babičky. Nehodu nepřežil Martin K. a Romanův kamarád. Roman H. ještě v noci došel těžce zraněný domů a rodiče jej poté odvezli do nemocnice. Nehodu nahlásila až nad ránem paní, která jela do práce. Martin K. a Romanův kamarád byli již mrtví, jeho sestru odvezli do nemocnice a nehodu přežila. Pohřeb Martina K. nebyl vypraven z domu smutku. Pro smuteční hosty z Nových Dvorů byl přistaven autobus, který je dovezl do Lipníku nad Bečvou. Zádušní mše svatá byla sloužena ve farním kostele svatého Jakuba v Lipníku nad Bečvou. Rakev do kostela připravila pohřební služba a po celou dobu byla zavřená. Ještě před začátkem mše svaté nosili lidé k rakvi věnce a kytice. Zádušní mše svaté se zúčastnili také spolužáci Martina K. ze zemědělského učiliště v Lipníku nad Bečvou. Byli oblečeni v černých oblecích a přes rameno měli bílou šerpu jako mládenci. V průběhu mše svaté stáli vzadu, nikoli u rakve, kde čestná stráž obvykle stává. Mládenci také průběh mše svaté rušili neustálým smíchem a hovorem. Z Nových Dvorů nebyl nikdo z Martinových vrstevníků oblečen za mládence, družičku nebo nevěstu, i přesto že se pohřbu účastnili. Absence
novodvorských
mládenců,
družiček
a
nevěst
byla
s velkou
pravděpodobností zapříčiněna odmítnutím pomoci žen ze širšího příbuzenstva při organizaci pohřbu. Rodiče Martina K. zařídili celý pohřeb sami a rozhodli také o účasti Martinových spolužáků jako mládenců. Oslovit dívky z vesnice jako družičky a nevěsty nejspíše zapomněli.
38
Při odchodu smutečních hostů z kostela byl kněz velmi netrpělivý a svým jednáním zapříčinil, že rakev s Martinem K. vyvezl na manipulačním vozíku zřízenec pohřební služby, protože mládenci nepochopili pokyny a muži z vesnice se nestihli tak rychle domluvit. U vchodu do kostela se kondolovalo rodičům a bratrovi a poté byli smuteční hosté odvezeni autobusem zpět do Nových Dvorů. Martin K. byl zpopelněn a uložen v rodinném hrobě v Lipníku nad Bečvou.
39
11 Závěr Pohřební průvody při pohřbech mládenců se udržely ve vesnici Nové Dvory téměř přes celé 20. století hlavně díky častým úmrtím mládenců. V poslední dekádě 20. století, ale z pohřbu mládence mizí prvky, které tento pohřeb odlišují od pohřbu dospělého nebo dítěte. U nejmladší generace ve vesnici se vytratilo i povědomí o mládencích zemřelých 70. a 80. letech 20. století, tedy o vrstevnících rodičů této nejmladší generace. Během posledních deseti let žádný mládenec ve vesnici nezemřel, a proto také zatím nelze dále sledovat vývoj pohřebních průvodů s mládenci, družičkami a nevěstami. Práce se věnuje vývoji pohřebních průvodů při pohřbech mládenců od 30. let 20. století, protože dřívější případy úmrtí a pohřbů mládenců si respondenti nepamatují pro svůj věk (nejstarší respondentce je v roce 2010 89 let a do Nových Dvorů se přivdala v roce 1939, nejstaršímu respondentovi je v současnosti 82 let a je rodákem z Nových Dvorů). Práce a její časové vymezení tedy vychází z věku a paměti informátorů. Nepodařilo se mi proto zachytit pohřby mládenců z prvních dvou desetiletí 20. století, protože je respondenti sami nezažili a ve zprostředkovaném podání se nedochovaly, i když z pramenů vyplývá, že několik pohřbů mládenců se odehrálo. Je bohužel nereálné o nich zjistit více než jen data narození, úmrtí a pohřbu zesnulých mládenců. Instituce mládence, družičky i nevěsty byla vždy považována za čestnou. Přítomnost mládenců, družiček a nevěst byla neodmyslitelnou součástí pohřbu mládence, a proto když se v posledních deseti letech konaly pohřby mládenců bez družiček, mládenců a nevěst, byla jejich absence kritizována především starší generací obyvatel. Kritice se nevyhnula ani účast pouze jedné skupiny (mládenců). Pravděpodobnou příčinou absence mládenců, družiček a nevěst při pohřbu mládence byla vědomá uzavřenost rodiny před komunitou obce i za běžných okolností. Stresová situace v podobě smrti jednoho ze synů, bratrů, bratranců nebo synovců tuto uzavřenost ještě posílí. V důsledku této uzavřenosti poté rodina reaguje negativně na iniciativu okolí týkající se organizace pohřbu, především mládenců, družiček a nevěst.
40
Účast mládenců, družiček a nevěst přispěje ke vznešenosti pohřbu a podtrhne již tak tragickou událost jakou je smrt mladého člověka. V neposlední řadě také přispěje k zapamatování si daného pohřbu většímu počtu účastníků. Pohřby bez účasti mládenců, družiček a nevěst si respondenti téměř nepamatovali, a nebo si z nich vzpomněli pouze na obecné informace týkající se např. ročního období, počasí v den pohřbu nebo osobní situace respondenta (v den pohřbu sklízeli brambory, malovali dům, vrátili se z nemocnice apod.). Práce je zdrojem informací o pravděpodobně již vymizelém fenoménu pohřebních průvodů s mládenci, družičkami a nevěstami. Není ovšem vyloučeno, že v příštích letech dojde k opětovné účasti mládenců, družiček a nevěst při pohřbu mládence, protože pohřbu Romana Ch. (1991) se mládenci, družičky ani nevěsty neúčastnili, ale pohřbu Martina K. (1999) se účastnili jen mládenci.
41
12 Literatura •
Andrlík, F.: Žebrání na mrtvolu. Český lid 16, 1906, s. 304.
•
Baďura, Jan: Vlastivěda moravská. Lipenský okres, Brno: Musejní spolek, 1919.
•
Blažek, A.: Strašidelné pověsti o lidech zemřelých. Český lid 9, 1900, s. 255261.
•
Bufková- Wanklová, K. – Polívka, J.: Neplač po nebožtících. Národopisný věstník českoslovanský 6, 1911, s. 207-215.
•
Čočková, O. – Mrvová, M.: Záhorské tance. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově p. o., 2004.
•
Domorázek, V.: Lidové zvyky, pověry a báje při úmrtí a pohřbu. Český lid 4, 1895, s. 241-244 .
•
Dubec, V.: Návštěva mrtvých. Český lid 12, 1913, s. 383-384.
•
Frolcová, V.: O lidské smrti. Národopisná revue 4, 1998, s. 252.
•
Havel, V.: Pověry o hřbitovu a pohřbu. Český lid 12, 1913, s. 56-57.
•
Hochová- Brožíková, Z.: Bílá barva- symbol smutku?. Český lid 30, 1930, s. 343-346.
•
Horský, E.: Co u nás stála smrt r.1850. Český lid 23, 1912, s. 10.
•
Hýsek, M.: K pověstem o mrtvém milenci, jenž přichází k milé. Český lid 16, 1907, s. 244.
•
Kokojanová- Hašková, M.: Záhorská kronika. Geneze a rejstříky vlastivědného časopisu. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově p. o., 2004.
•
Košťál, J.: Podbradek mrtvého v podání prostonárodním. Český lid 22, 1912, s. 195.
•
Košťál, J.: Stráž na hřbitově. Český lid 17, 1907, s. 101.
•
Křest, úvod a pohřeb dítěte na Záhoří. Záhorská kronika 12, 1929/1930, s.123124.
•
Kučina, R.: Naříkání nad nebožtíkem. Český lid 22, 1913, s. 105.
•
Levínský B.: Obnášení umírajícího dítka. Český lid 31, 1931, s. 71
•
Navrátilová, A.: Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad 2004.
•
Navrátilová, A.: Rituální význam účasti na poslední cestě zemřelých. Národopisná revue 10, 2000, s. 3-19.
42
•
Nerad, F.: O umírajících a mrtvých. Český lid 4, 1895, s. 536.
•
Skopal, J.: Smolno. Záhorská kronika 8, 1925, s. 47-50.
•
Souček, J.: Zemřelí v představách lidu na moravských Kopanicích. Národopisné aktuality 8, 1971, s. 135-143.
•
Souček, J.: Znamení a předzvěsti smrti na moravských Kopanicích. Národopisné aktuality 6, 1969, s. 187-200.
12.1 Rukopisy •
Kunz, L.: Podhostýnské Záhoří. Příspěvky k národopisné hranici Hané a Valašska. Brno 1949. Rukopis rigorózní práce. Archiv Ústavu evropské etnologie FF MU, s.10.
•
Müllerová, M.: Hostýnské Záhoří. Příspěvek k vymezení regionu a současné podobě výročního obyčejového cyklu. Brno 2009. Bakalářská diplomová práce. Archiv Ústavu evropské etnologie FF MU, s. 9-22.
12.2 Seznam archivních pramenů •
Státní okresní archiv Přerov, MNV Nové Dvory, inv. č. 3, kniha č. 1 Kronika obce, Pamětní kniha retrospektivní.
•
Státní okresní archiv Přerov, MNV Nové Dvory, inv. č. 4, kniha č. 2, Kronika obce (1964- 1970).
•
Státní okresní archiv Přerov, MNV Nové Dvory, inv. č. 5, kniha č. 3, Kronika obce (1971- 1980).
•
Státní okresní archiv Přerov, Základní škola Hlinsko, inv. č. 2, Kronika školy (1889- 1911).
•
Státní okresní archiv Přerov, Základní škola Hlinsko, inv. č. 3, Pamětní kniha (1911- 1942).
•
Státní okresní archiv Přerov, Základní škola Hlinsko, inv. č. 4, Školní kronika (1941- 1945).
•
Státní okresní archiv Přerov, Základní škola Hlinsko, inv. č. 5, Školní kronika (1943- 1980).
•
Farní úřad v Lipníku nad Bečvou, Matrika farnosti Hlinsko.
•
Farní úřad v Lipníku nad Bečvou Matrika farnosti Lipník nad Bečvou. 43
12.3 Internetové zdroje •
www.historie.hranet.cz/zk.hmt
44
13 Seznam respondentů A. D. – žena, narozená 1921 A. H. – muž, narozen 1929 A. K. – žena, narozená 1930 B. B. – žena, narozená 1921 D. R. – žena, narozená 1962 D. Z. – žena, narozená 1962 J. K. – muž, narozen 1928 J. K. – žena, narozená 1932 J. K. – žena, narozená 1966 J. P. – muž, narozen 1967 L. K. – muž, narozen 1962 M. D. – žena, narozená 1938 M. R. – žena, narozená 1983 M. S. – muž, narozen 1973 P. K. – muž, narozen 1959 P. R. – muž, narozen 1958 Z. H. – muž, narozen 1962
45
14 Přílohy
Obr. č. 1- Karel D. v rakvi. Rodinný archiv M. D. 1945.
Obr. č. 2- Kolegové Ladislava B. na voze s rakvi. Rodinný archiv J. K. (*1928) 1950.
46
Obr. č. 3- Černá nevěsta. Pohřeb Ladislava B. Rodinný archiv J. K. (*1928) 1950.
47
Obr. č. 4- Jiří D. v rakvi. Rodinný archiv D. Z. 1975.
48
Obr. č. 5 čestná stráž před domem smutku při pohřbu Jiřího D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
49
Obr. č. 6 Mládenec se smutečním věncem a družičkou. Pohřeb Jiřího D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
O
Obr. č. 7 Bílá nevěsta se dvěma mládenci. Pohřeb Jiřího D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
50
Obr. č. 8 Mládenci s družičkami vedle pohřebního vozu. Pohřeb Jiřího D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
O Obr. č. 9 Černá nevěsta. Pohřeb Jiřího D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
51
Obr. č. 10 Rozloučení u kříže na konci vesnice. Pohřeb Jiřího D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
Obr. č. 11 Čestná stráž v kostele sv. Jakuba v Lipníku n.Bečvou. Rodinný archiv D. Z. 1975.
52
Obr. č. 12 Čestná stráž v kostele sv. Jakuba v Lipníku n.Bečvou. Rodinný archiv D. Z. 1975.
Obr. č. 13 Černá nevěsta hází do hrobu zlomenou svíci. Pohřeb Jiřího D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
53
Obr. č. 14 Čestná stráž ve smuteční síni. Pohřeb Pavla D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
54
Obr. č. 15 Bílá nevěsta s mládenci na čestné stráži. Pohřeb Pavla D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
55
Obr. č. 16 Černá nevěsta na čestné stráži ve smuteční síni. Pohřeb Pavla D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
Obr. č. 17 Mládenci nesoucí rakev ke hrobu. Pohřeb Pavla D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
56
Obr. č. 18 Mládenci nesoucí rakev ke hrobu. Pohřeb Pavla D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
57
Obr. Č. 19 Mládenci spouštějí rakev do hrobu. Pohřeb Pavla D. Rodinný archiv D. Z. 1975.
58
