DIVADLO SATIRY (Dramatické studio mladých, Pelhřimov při Jednotě divadelních ochotníků Rieger v Pelhřimově – 1944; Malá komedie, Pelhřimov, Praha – 1945; Divadlo satiry, Praha – 1945 – 1948; Nové divadlo satiry, Praha - 1949)
Lubomír Lipský (druhý zleva), Jiří Lír (po levé ruce Lubomíra), Oldřich Lipský (druhý zprava)před pelhřimovským gymnáziem
Pelhřimovská etapa. 22. 2. 1944 Kamarád Jiří (Zb. Vavřín, O. Lipský, L. Lipský, J. Maška, M. Hovorková, B. Holanová + údajně 15 letý Borek Lipský + 1947, V. Vydra ml. j. h.), voicebandové pásmo (průhledná organtýnová opona, recitace, diaprojekce). 9. 3. 1944 Dobrá žínka není špatná aneb Všichni muži jsou stejní, Mordy v černém lese čili O hanebnosti peněz a nevěře (Zb. Vavřín na motivy středověkých textů Frantova práva). 30. 4. 1944 Pan František Jaromír (pásmo k 130. výročí narození F. J. Rubeše; Zb. Vavřín 4. 7. 1944 Rajská zahrada (na motivy pohádky H. Ch. Andersena, r. O. Lipský). Poetika: inspirace poetičností a metaforičností E. F. B. a humor improvizace, aktualizace, politická satira – ODS. Od podzimu 1944 zákaz divadelních představení (kontakty s mládežnickou odbojovou skupinou Předvoj) – změna poetiky: posun od poetického divadla k protinacistickému satirickému zacílení. V tomto rozpoložení přerušili práci na připravovaném pásmu Černá hodinka a připravili Rozbitou trilogii (Předevčírem, Včera, Dnes), „politický literární kabaret“ (Vl. Just, Divadelní revue, 1989, s. 119). Prem.tajně únor 1945, veřejně květen 1945 již jako Malá komedie (parodie a satira na protektorátní rozhlasové vysílání – nabubřelost, demagogická prolhanost). 4 vyprodané reprízy.
Praha. „Sedm pohostinských vystoupení ve Smetanově muzeu na Novotného lávce pod záštitou ÚRO“ (Vl. Just: Divadlo satiry in Divadlo nové doby, 1989, s. 183). Před premiérou dvě zkušební představení na Proseku a v Krči. 18. 6. 1945 prem.ve Smetanově muzeu 19 repríz (!) v rozmezí 19. 6. - 24. 6. a 17. 7. – 26. 7. 1945). Úspěch u publika, pochvalné až obdivní reakce v tisku. Profesionalizace. Od podzimu pobočnou scénou Realistického divadla v Umělecké besedě na Malé Straně, později Švandovo divadlo na Smíchově, změna názvu na Divadlo satiry. 19. 9. 1945 Cirkus Plechový (pásmo kabaretně revuální pásmo, autoři: Z. Vavřín – 10 čísel, J. Maška – 4, J. Kainar - 8, V. Lacina, V. Kocourek, M. Sedloň, r. O. Lipský. Vynikal Kainar). 342 repríz (se zájezdovými a upravenými představeními v c r. 1946 cca 400 repríz). Poetika: „prudce rytmizovaný, groteskně stylizovaný divadelní tvar, vyrůstající z principu montáže malých ploch, výstupů, čísel (písnička, dialog, monolog, scénka či jiný kratší dramatický útvar, tanec, pantomima apod.)“ (Vl. Just: Divadlo satiry, Divadelní revue 1989, s. 120) či „poetika střihové montáže“ (týž Divadlo nové doby 1945 - 1948, s. 185). Později režírovali inscenace divadla A. Radok či M. Horníček. „Cirkus“ v názvu metaforou chaotického poválečného světa (konjukturalismus, šmelina, byrokracie, dodatečné revolucionářství a vlastenectví, politické chameleónství, skutečnost protektorátní - E. Moravec, i současná, improvizace J. Mašky na „fenomén Kahafra“ – K. H. Frank, př.: Svoboda - svoboda) správcem Otto Plechový. V Praze se zrodil politický kabaret, s publicistickou improvizací, reagující okamžitě na události dne (po Budapešti, Varšavě, Krakově, Vídni, Mnichově). Velký úspěch Kainarovy skeče s L. Lipským (Zázračný fotograf, Muž tisíce tváří – tupý komisní byrokrat, „Uhrhlustvisihák“). Uk. v příloze 1. 2. 3. 1946 Zvláštní vydání (Zb. Vavřín, J. Maška, V. Zeman, V. Kocourek, M. Sedloň, J. Červený, r. O. Lipský), „zvláštní vydání bulvárního Svobodného slabikáře“ (soudničky, politické senzace, divadelní recenze, sport, mj. i aktualizovaná parodie Maryši – „Francek“ J. Mašky). Uk. v příloze 2. Poetika: v rychlém sledu filmová projekce, stínohra, tanec, zpěv, tanec, scénka, monolog. Pokles návštěvnosti, proto aktualizovaný Cirkus Plechový jako Zvláštní vydání Cirkusu Plechového (zde mj.velký úspěch parodií na Nezvalovu poezii, autorem textu je M. Sedloň). Uk.v příloze 3. 1 Ve stínu Cirkusu Plechového. říjen 1946 Drda, drda, drda (obnovené a inovované představení „frantovek“ Zb. Vavřína z r. 1944 – Dobrá žínka…) – neúspěch (propadák): „komedie plná omylů…“, „ Divado satiry bez smíchu…“.
1
) Uk. 1: R. Pylík: Malá encyklopedie českého humoru, Praha 19892, s. 40 – 45, uk. 2: Vl. Just: Divadlo plné paradoxů, Praha 1989, s. 57; uk. 3: tamtéž.
15. 11. 1946 Akce Aibiš (J. Kainar, r. A. Radok; samostatné Divadlo satiry; M. Kopecký, Vl. Nebrodský, Stella Zázvorková, M. Horníček, zůst I. Gübel).
„Tři mušketýři“- Vl. Brodský , Miroslav Horníček, Miloš Kopec ký.
Oldřich Lipský
Vratislav Blaž ek
Josef Kainar
O. Lipský (Lidová kultura 11. 11. 194): „Největší potíž? Máme sice mnoho spolupracovníků, ale nedostatek her. Nejsou autoři. On každý popíše čtyři strany papíru a nakonec se z toho dají udělat tři věty…“ Zb. Vavřín („frantovky“) neuspěl, J. Kainar (Akce Aibiš) neuchvátil, měl mnoho jiných aktivit mimo Prahu.
5. 12. 1947 Ferda – sirky – zeměkoule aneb Všude dobře, doma nejhůř (revue, autoři: Z. Vavřín, V. Blažek, M. Horníček, J. Maška, L. Lipský, L. Rychman, M. Kopecký, V. Kocourek, M. Sedloň, r. O. Lipský). Ferda – skutečná populární postava pražských pivnic (Ferda – sirky – Evropa). Moto: nakrást a zmizet, „ všude dobře, doma nejhůř!“. Putování malého českého šmelináře kolem světa a zpět (karikatury, parodie jednotlivých zemí, mj.v SSSR kauza Zoščenko Achmatovová). Autorská nesourodost. Satira na poválečné poměry (šmelináři, váleční a pováleční zbohatlíci, konjukturalisté, dodateční „odbojáři“).
24. 3. 1947 Čistka (J. Žák, r. A. Radok). Středoškolské prostředí (šest profesorů v sedmi historicky důležitých periodách; poválečné lustrace). Rozpaky odborné kritiky (mj.nad pojetím postav, hl.jediné kladné), nadšené přijetí studentským a dělnickým publikem, zvl.mimo Prahu.
11. 9. 1947 Král nerad hovězí (Vr. Blažek; r. O. Lipský; swingová hudba H. Macourek). „Nejúspěšnější“, „nejlepší“, „nejvtipnější“. Cirkus Plechový překonán – více než 350 vyprodaných repríz. Konečně autor! První samostatná celovečerní inscenace Vr. Blažka. (1925 Náchod – 1973 Mnichov; Král nerad hovězí, Kde je Kuťák, Tři přání; scénáře k loutkovým, animovaným, krátkým, celovečerním filmům, mj. Hudba z Marsu, Tři přání, Starci na chmelu, Dáma na kolejích; rozhlasové hry; scénáře k lední revui; písňové texty. Více na www.slovnikceskeliteratury.cz .
Uk.4.
2
16. 11. 1947 Cabarett Trapas („co dům dal“ – „improvizované, varietně revuální pásmo“, r. O. Lipský, Albert Mol).
19. 4. 1948 Naděje (M. Horníček, r. M. Horníček, Nina Jirsíková). Celovečerní pantomima.
28. 9. 1948 (ve skutečnosti 15. 10. 1948) Kde je Kuťák? (Vr. Blažek, r. O. Lipský). „Potopa světa“, archa „vyvolených“, výběr druhů, vysněný Ararat; kritika byrokracie, politických frází (Kuťák), horizontálního rozvrstvení společnosti, alegorie soudobých politických poměrů ve společnosti („všichni jsme na jedné lodi“). Vl. Just: „Groteskně satirická obžaloba byrokratického molocha“. „Občané! Přijde potopa světa! My všichni víme, že máme jen dvě možnosti: buď smrt utopením, nebo vybudování pevného korábu. Dokažme sobě i celému světu, že lid československý raději vybuduje koráb, než by se utopil“. (Vl. Just: Divadlo plné paradoxů, Praha 1990, s. 111).
Divácký ohlas! Absence likvidovaných souborům kabaretů, likvidace satiry jako žánru. 2
Ukázka 4: Vl. Just, Divadlo plné paradoxů, Praha 1989, s…..
Administrativní zásah proti inscenaci (v pozadí L. Štoll a V. Kopecký). M. Horníček, L. Lipský: „Nešlo o to, zda budeme Kuťáka dále hrát, ale kolik let za něj dostaneme“. Derniéra 18. 10. 1948. Politická „analýza“ hry, likvidační referáty. Od 1. 2. 1949 NOVÉ DIVADLO SATIRY, od července 1949 NOVÉ VESELOHERNÍ DIVADLO („od satiry k veselohře“).
16. 2. 1949 Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou (J. Kainar, r. O. Lipský). Pokus o originální českou variaci absurdního divadla (před nástupem absurdního dramatu „evropského“ – Ionesco, Beckett, Sartre). Divácký neúspěch (neporozumění publika).
DS Ubu text.pdf
Epilog („poslední zvonění“souboru i žánru), „konec satiry v Čechách“. 8. 4. 1949 Svatba pod deštníkem aneb Zvoní se po třetí (V. Štech: Třetí zvonění, úprava M. Horníček, r. M. Horníček).
DIVADLO SATIRY: moderní kabaretní divadlo autorského typu, mluvčí poválečné generace (divadlo generační), propojení tradice D 34 a Osvobozeného divadla.
Osobnosti: J. Kainar, Vr. Blažek, O. Lipský, A. Radok, M. Horníček, L. Lipský, J. Maška, J. Svoboda). Pokračování: V. Jelínek (Skandál v obrazárně, 1953), Divadlo satiry (od r. 1957 Divadlo ABC, J. Werich, M. Horníček, K. Vlach), nástup malých scén (Reduta a spol., 1958).
