Podzimní postřehy z lesních dnů…
Děti mají nožičky malé a přesto šikovné. Naše cesty často vedou cestou necestou. Zdolávání kopců a údolí v okolí dětem nedělá žádný problém. V září nám slunko svítilo na cestu skoro každý pátek. První putování strništěm do místního lesíku nedaleko Libějic dětem zpříjemnil příběh zakleté holčičky do rolničky. Po cestě jsme plnili úkoly, setkali se s kouzelným hadem, prasátkem Piggi a panem Semtamťukem. Kouzelné tóny jeho flétny nás dovedly až na místo, kde jsme mohli rolničku proměnit v panenku… Na cestě jsme objevili veliké mraveniště. Pozorovali jsme práci drobných pracovitých mravenců. Vydrželi bychom je pozorovat dlouhé hodiny.
Spočinuli jsme na louce u Libějic, kde nám pan Janda přistavil maringotku a utvořil tak krásné zázemí pro naše cestovatelské pátky. Na tomto místě je bezpečno. Velká louka a přilehlý lesík dělá z tohoto plácku dobrodružné a lákavé prostředí pro všechny zvědavé děti i dospělé. Je zde prostor pro hry, táboření, vzdělávání, kamarádství, pozorování, zkoumání a soužití s přírodou. Tímto bych chtěla poděkovat rodině Jandů, že nám umožnili navštěvovat jejich louky i lesík a nabídli nám přístřeší v podobě maringotky. Babí léto nás lákalo k nacházení různých plodů a darů z přírody. Sbírali jsme makovice z místních polí. Nasbírali jsme si malou trošku do školky na ozdobu a snad i trošku na ochutnání…
Našli jsme stromy se sladkým ovocem, které děti skoro neznaly. Mirabelky byly velmi chutné, a dokonce nám zahnaly i žízeň. Při ochutnávce rovnou ze stromu jsme zahlédli kolouška a srnku, jak si odpočívají ve vysoké trávě. Další pátek jsme si zkusili uvařit šípkový čaj z opravdových šípků, které jsme si sami nasbírali. Dokonce jsme našli novou cestu a nové místo v okolí Slap. Zahlédli jsme na poli lidi, co sbírali brambory. Posbírali jsme dřevo, chrastí, utvořili ohniště z kamenů a rozdělali společně oheň. V kotlíku jsme uvařili šípkový čaj. Osladili jsme si ho medem a opravdu si pochutnali. Jako správní ochránci přírody jsme vše dali do původního stavu, aby nikdo nepoznal, že jsme si udělali v přírodě ohňové dýchánky.
Na cestách je dostatek prostoru na povídání s dětmi o přírodě, o lidech, domovech a zážitcích. Děti projevují své emoce a myšlenky. Rozvíjíme v nich kladný vztah k přírodě, odpovídáme na všechny otázky, které je napadnou. Jsou situace, kdy neznáme odpověď na to „Jak se to jmenuje…“, ale protože žijeme ve světě komunikačních technologií, máme blízko i informacím z wikipedie nebo jiných zdrojů. Naše další cesta vedla na místečko k maringotce, kde máme již utvořené stálé ohniště. Cestou jsme sbírali kukuřici pro koně u Jandů. Na návštěvě na statku jsme viděli spoustu domácích zvířat - koně, krávy, prasata, slepice, husy, kohouty, koťata a kočky… Ochutnali jsme teplé čerstvě nadojené mléko. Také jsme si směli vykopat brambory na políčku. Jako poděkování za brambory, jsme nakrmili koně kukuřicí. Cesta k maringotce ubíhala velmi rychle, protože jsme hráli různé hry. Točili jsme obruč, předbíhali své stíny. Na plácku jsme rozdělali oheň a zabalili brambory do alobalu, aby byly dříve prohřáté. Děti sbíraly dříví a udržovaly oheň. Čas jsme si krátili písničkou a kytarou, hrami a houpáním na veliké houpačce. Opravdu se dětem nechtělo zpět do školky.
Dalším cílem naší cesty byl les. Nachystali jsme se velmi dobře. Děti měly krásné košíčky. Bohužel při návratu byly skoro prázdné. Potkávali jsme houby spíše nejedlé. Hledání hub nás brzy vysílilo, a tak jsme s chutí posvačili dobrotky od tety z kuchyně nebo dobrůtky od maminek. Cesta nás vedla do remízkového lesíku mezi Slapy a Hnojnou Lhotkou. Viděli jsme opravdu barevnou přírodu. Stromy začínají zlátnout a červenat. Přichází podzim. Putovali jsme lesíkem, našli jsme skálu, krásné rybníky a tekoucí potok. Při brodění přes potůček jsme zažili dobrodružství. Také jsme vyzkoušeli práci s nožíkem. Vyráběli jsme malé panáčky z klacíků a ořezávali jsme kůru.
Hurá domů, tedy do školky. Tam k nám – do Slap. Děti z lesních dnů a Markéta Multušová
