Českobratrské církve evangelické v Opavě
Podzim 2014 „Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine ! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.“ Žalm 104, 24
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě
Milí bratři, milé sestry, v této době jsme zvyklí konat bohoslužby Díkčinění za úrodu. Letos jsme to pojali trošku jinak nežli obvykle, a sice šířeji. Děkujeme a chválíme Boha za celé jeho stvořitelské dílo. Ten, kdo je jen trochu vnímavý musí vidět, na jak krásné zemi žijeme a jak je vše kolem nás moudře zařízeno. To zcela určitě nemůže být náhoda. Život na zemi je důmyslný projekt nebeského Tvůrce. Tak tomu věříme a tak to vyznáváme. Naše země je smítkem v obrovském vesmíru kolem nás, a přece jsme objektem Boží lásky a blízkosti. Nebeský Otec nás za žádné smetí nepovažuje. Uvedl nás v bytí a stále nás svou mocí a láskou udržuje při životě. Smíme se z daru života těšit. A co jedněm ubral, to jiným přidal a naopak. I příroda a všichni Boží tvorové žijí v pevně daném řádu. Vlaštovka se po zimě navrací z rovníkových krajin a usedá na tu samou zídku, ze které na podzim odletěla… Když jsem letos v červenci navštívil severské oblasti za polárním kruhem, měl jsem víc jak dva týdny čas na to, abych o těchto věcech přemýšlel. Vnímal jsem najednou věci, které normálně považujeme za samozřejmé, úplně jinak. Třeba střídání dne a noci. Jaké je to požehnání, když se v našich středoevropských končinách večer normálně setmí! A současně jsem ovšem hltal tu krásu nočního slunce, které ozařuje hory matnými, sytě oranžovými barvami. A když pak sjedete o pár rovnoběžek jižněji, žasnete nad celonočním rudým soumrakem, který znamená současně úsvit. Alespoň takto Pán veškerenstva nahradil seveřanům ten téměř celoroční chlad, i když ty čtyřiadvacetihodinové dny trvají jen pár týdnů. A tamní obyvatelé jistě nemají potíže se spánkem v létě. Ne, život na zemi nemůže být náhoda. Kdosi napsal, že kdyby vznik života náhoda skutečně byla, byla by to náhoda asi taková, jako kdyby nejmodernější oxfordský naučný slovník vznikl výbuchem v tiskárně. A Marek Orko Vácha, katolický kněz a biolog ve své knize Tančící skály napsal: „Aby život vznikl, musela se stát zřejmě řada velmi šťastných a velmi nepravděpodobných náhod, a bylo by zřejmě velmi jednoduché dokázat, proč život na zemi ani jinde vzniknout nemůže…. Problém je však v tom, že existujeme. A tak když přemýšlíme o našem bytí jako moderní lidé 21. století, obdařeni mnoha poznatky, které naši předkové neměli, stejně se tak jako oni nakonec dostáváme 2|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě k tomu zvolání žalmisty plného údivu: „Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všecko jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.“ Váš Jan Lukáš, farář
Program v našem sboru Bohoslužby. Neděle 2. 11. ……………………………….……………………Opava 9 hodin* / bohoslužby s dorostem / Horní Benešov 14 hodin Neděle 9. 11. …………………….……………….……………….. Opava 9 hodin Sudice 11 hodin Neděle 16. 11. ………………………………………………………. Opava 9 hodin Neděle 23. 11. ………………………………………………………. Opava 9 hodin / káže Doc. Petr Sláma / Neděle 30. 11. / 1. neděle adventní / ……………………………… Opava 9 hodin* Horní Benešov 14 hodin* *Bohoslužby s vysluhováním Svaté večeře Páně
Biblické hodiny: Konají se každý čtvrtek v 18 hodin. Na pokračování čteme starozákonní apokryfy. Náboženství. Konají se ve dvou skupinách. Mladší děti se scházejí v pátek ve 14:45 h, starší dorost v pátek v 15:30 h. Předkřestní a předkonfirmační příprava se koná v pátek v 16:15 h. Cvičení pěveckého kroužku se koná ve čtvrtek v 17 hodin. 3|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě DALŠÍ AKCE VE SBORU: 14. – 17. 11.
víkendovka pro děti a dorost
21. – 23. 11.
návštěva Doc. Petra Slámy
pátek 21. 11. v 17 hodin v aule Slezské univerzity na Rybníčku 1 přednáška na téma: Postřehy z vykopávek za zvuku náletů / čerstvé dojmy z vykopávek v Azece v Izraeli /
sobota 22. 11. v 17 hodin v naší modlitebně na Lidické č. 2 – přednáška na téma: Jak čtou Bibli židé neděle 9 hodin – bohoslužby / káže Doc. Sláma /
sobota 29. 11. adventní dětská dílna sobota 20. 12. generálka divadla a dětský vánoční večírek neděle 21. 12. dětská vánoční slavnost Srdečně zveme k účasti na životě sboru.
Naši jubilanti 7. 9. sestra Michálková Božena z Opavy ………………………….. 88 let 9.9. sestra Šindlerová Alena z Opavy ……………………………… 73 let 12. 9. bratr Kynčl Jiří z Melče ………………………………..………. 81 let 17. 9. sestra Dostálová Eva z Opavy ………………………………… 70 let 21. 9. sestra Havranková Ruth ze Sudic ………………………………. 83 let 23. 9. bratr Janáček Vítězslav z Opavy ………………………………. 77 let 26. 9. bratr Gebauer Ferdinand z Opavy …………………………… 80 let 1. 10. bratr Komárek Josef ze Sudic …………………………………. 80 let 4|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě 7. 10. sestra Grulichová Ludmila ze Žimrovic …………………….. 82 let 11. 10. sestra Gebauerová Marta z Opavy …………………………….. 76 let 16. 10. bratr Slováček František z Opavy ……………………………. 73 let 27. 10. bratr Valchář Miroslav z Opavy ………………………………. 82 let 12. 11. sestra Burgetová Libuše z Opavy …………………………… 60 let 21. 11. bratr Šindler Josef z Opavy ……………………………………. 73 let 25. 11. sestra Ševčíková Selma z Opavy ……………………………… 94 let 25. 11. sestra Volkmerová Věra z Opavy / Vsetína / ………………… 70 let
Všem jubilantům přejeme hojnost Božího požehnán Rozhovor s bratrem Antonínem Plachým starším Bratr Antonín Plachý starší, otec našeho bratra kurátora, se výrazně zapsal do života a služby v našem opavském sboru. Léta zde působil jako laický kazatel a spolu se svou rodinou sloužili jako kostelníci. V loňském roce oslavil devadesáté narozeniny a žije na faře na Hrubé Lhotě na Valašsku u své dcery Dobromily a zetě Jana, lhoteckého faráře. Zastihl jsem jej během léta ve Slavkově u Plachých a položil mu několik otázek ….. 1. Bratře Plachý, pamatujete si na svoje začátky v církvi? Jaké byly ? 5|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě Výrazně mě ovlivnil bratr Heryán, jáhen v ostravském sboru. Během války byly zavřeny vysoké školy a on nemohl studovat. Ten mě v životě rozhodujícím způsobem nasměroval tím, jak ve svém život bral víru vážně. Byli jsme stejně staří a měli k sobě vzájemně blízko. Do ostravské mládeže mě přivedl bratr Bohuslav Berger. Bylo mi tenkrát asi 18 let a chodilo nás tam tehdy asi sedm. Bratr Heryán připravoval program. Ve sboru byl tehdy farářem Jan Kantorek, který mezi nás občas přicházel. Začal jsem chodit i na bohoslužby a v roce 1944 se stal členem církve. Přicházel tam také bratr Jaroslav Košťál, který taktéž dělal výpomocného kazatele. Sdružení mládeže se rozrůstalo a najednou nás bylo už čtyřicet. S naší církví jsem brzy srostl. Také jsem byl ovlivněn Misijní snahou, bratrem Adámkem a učitelem Coufalem z Olomouce. V Ostravě jsem se také setkal s pozdějším farářem Tomášem Holečkem. Když se později stal farářem v Pržně, jezdili jsme za ním. I on měl na lidi i mládež velký vliv. 2. Jak jste se dostal do Opavy a kde všude jste působil ? V roce 1945 jsem do Opavy narukoval na vojnu a i tam jsem začal chodit do sboru. V Opavě jsem našel svou manželku Marii a v roce 1952 jsme uzavřeli manželství. Zde jsem také pracoval. Odpověděl jsem na inzerát Ředitelství pošt, kde hledali cukráře. Udělal jsem si i výuční list v oboru kuchař a vařil jsem na několika místech – v Ostroji, v armaturce v Dolním Benešově i v Krnově. Později jsem dojížděl do Ostravy do OKR. 10 let jsem působil v Porubě na učilišti. Po bratru kurátorovi Baťovi jsem byl zvolen opavským kurátorem a spolu s rodinou jsme působili jako kostelníci v opavském sboru. Taky jsem byl náhradníkem seniorátního výboru, později seniorátním kurátorem. Léta jsem působil na několika místech jako laický kazatel a 28. května 1978 jsem byl ordinován ke službě slova a svátostí, moje ordinace se konala v Zábřehu na Moravě. 3. Jak to vypadalo v poválečných letech v opavském sboru ? Sbor se postupně konsolidoval, byl to jeden z prvních konsolidovaných sborů v pohraničí. Lidí chodilo poměrně hodně, sál býval tehdy plný, byly přítomny všechny generace. Do této generace patřili Volkmerovi, Hromadovi, Petříkovi, Kynčlovi, Slováčkovi, Přečkovi a další. V modlitebně byly tehdy parkety a vzadu kamna. 4. Co Vám přinášelo radost a co Vás naopak trápilo ? Důvodem k radosti bylo vždy to, že se práce dařila. S ledasčím jsme samozřejmě zápasili, ale farář Karel Veselý byl spojovacím článkem. Dokázal lidi stmelit, 6|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě nebyly žádné spory. V důsledku politické situace nastupujícího komunistického režimu jsme nepozorovali žádný velký odliv lidí. 5. Jaká byla Vaše spolupráce s bratrem farářem Košťálem ? Za bratra Košťála jsem byl ve sboru kurátorem, i s jeho manželkou jsme se znali z mládeže. Bez služby nás laiků by se myslím v té době faráři ve velkých fungujících sborech neobešli, práce bylo mnoho. Třeba i v Deštném bývalo plno, z hospody chlapi přecházeli naproti do modlitebny. V Horním Benešově se shromažďovalo asi 10 lidí, jezdil jsem tam vlakem. Jindy zase autobusem do Sosnové a přes kopec pěšky do Lichnova. Po bohoslužbách zase zpět pěšky do Sosnové na zpáteční autobus. Většinu nedělí jsem někde sloužil. Také jsem vyučoval náboženství ve škole na Mírové, pak na obecné škole, což je dnešní Obchodní akademie. 6. Jak vidíte církev dnes? Co byste jí poradil ? Nepatřím k malomyslným lidem a nemyslím si, že církev zanikne s koncem státní podpory. Těch pár věrných si církev vždycky udrží. Věrnost je tedy to, čeho je nejvíc třeba a vždy to tak bude. 7. Z čeho máte radost dnes? Co Vás drží ? Je zde vysoký věk, který znamená mnoho starostí s mým věkem spojených. Mám ale radost právě z naděje a víry a to mě drží. Mám radost z rodiny, z dětí, vnoučat i pravnoučat. Z toho, že vždycky byli a jsou všichni věrni církvi. Vždyť i za komunistů se dětem jim nabízely mnohé možnosti a nenechali se zviklat. Děkuji Vám za rozhovor a přeji Boží ochranu. Ptal se Jan Lukáš, farář
Druhá část rozhovoru s bratrem Košťálem Náboženská situace na Těšínsku v první polovině 20.stol.
Bratr farář Košťál vzpomíná na to, jak chodil do kostela: „Naše rodina patřila ke starým evangelickým rodinám na Těšínsku, tedy k luteránům. Jejich způsob zbožnosti byl docela tradiční. Kostel bylo místo opravdu svaté. Chodili jsme buď do mateřského sboru do Bludovic nebo do Šenova. Naše rodina byla luterská českobratrská.“ V kostele mělo tehdy hodně lidí své vlastní místo, na kterém vždy sedávali, za což si většinou platili. Už děda bratra 7|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě Košťála měl takto rezervované své místo. Mělo to i jednu výhodu (nebo nevýhodu?). Každý věděl, kde kdo sedí a v případě, že chyběl, okamžitě si toho všichni všimli. A už se prý šuškávalo: „ Od Košťálů zase někdo chybí.“ Rodina bratra faráře však často chodila také do Šenova. Do Bludovic bratra Košťála s jeho bratrem brával jejich otec hlavně při zvláštních příležitostech, aby si uvědomili to „staré evangelictví“. Bylo zvykem, že jeden z rodiny musel být v kostele. Maminka často zůstávala doma, a tatínek pokud nebyl v práci, tak chodíval pravidelně. Evangelíci drželi pohromadě, chodili do kostela ve větších skupinách. Vždy se písklo pod okny na znamení toho, že se vychází na asi půl hodiny dlouhou cestu do kostela. „Velká část naší rodiny bydlela v Bartovicích. Maminka i tatínek byli z deseti dětí. Vzpomínám na cesty z Bartovic do kostela. Často jsme s bratránkem vzali saně, jeden druhého jsme táhli a z kopečků si to sjížděli, sněhu bývalo hodně. Pro nás děti ty cesty byly to nejlepší, to co se dělo v kostele jsme až tak nevnímali. Seděli jsme ve dvou řadách vepředu, rodiče za námi. Zajímaly mě v kapli vystavené věnce z hrobů a zpěvy. Vždy jsem tátovi říkal: „zpívej“ - on moc dobrým zpěvákem nebyl. Kázání mi nikdy nic moc neříkalo, ale to, že jsem byl v takové krásném svátostném prostředí na mě zanechalo veliký vliv, a to jsem tehdy vnímal velmi. To, že jsme tam byli spolu s rodiči, bylo pro nás skvělé. Tehdy jsme se těšili, až dorosteme.“ „Náš kazatel byl z misijní školy v Olomouci, titul dostal později, vypadal jako Jan Hus, tvářil se velmi přísně. Učil nás náboženství od první třídy, ale jinak mě moc nezaujal, kromě bradky, kterou nosil. Působil na mě jako patriarcha.“ Poté přišel diakon Oliva, měl zlaté brejličky, které měl tak těsně nasazené, že mu vytvořily rýhy na nose. Biblické příběhy žákům vykládal velmi srozumitelně. „Velice na mě působil svojí skromností a v podstatě asketickým životem. Byl tak hubený, že jsem měl strach, že umře hlady. K lidem byl přístupný a otevřený, a pokud to nebylo jenom tím, že jsem už byl starší, tak kázání měl taky srozumitelnější.“ Náboženství evangelické, i náboženství katolické pod vedením Kacíře Bratr farář byl v celé třídě jen sám evangelík. Katolické vyučování náboženství probíhalo každý týden a evangelické vyučování jen přibližně jednou za měsíc. Spolužák ho přesvědčoval, ať na katolické náboženství zůstane, že si toho katecheta nevšimne. Pikantní je, že ten katolický katecheta se jmenoval příjmením 8|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě Kacíř, což bylo zajímavé, jelikož dle slov bratra Košťála bylo napětí mezi evangelíky a katolíky cítit. „ Byli jsme kacíři lutři, Katecheta však byl respektovaný člověk. Nikdy jsem neměl pocit, že by katecheta byl proti evangeliu či proti evangelíkům. Dával nám svaté obrázky, já jsem ho taky dostal. Otec se mě pak doma ptal, kde jsem to vzal. Jakmile zjistil, že chodím i na katolické náboženství, okamžitě mi to zakázal. Mě to však vůbec nevadilo, že chodím na katolické i evangelické náboženství zároveň.“„Na náboženství jsem chodil i ve Slezské Ostravě, tam nás chodilo více. Mezi těmi, kteří s námi chodili byl i Heryán (budoucí tajemník synodní rady, významný farář, který se narodil ve stejném roce jako bratr Košťál, zemřel v roce 2003, pozn. autora). Byl to později význačný evangelista. To jsme tehdy ještě netušili, že budeme oba faráři. Byl trochu jiný než ostatní, netíhnul k lotrovinkám, které jsme my dělali cestou do školy a nebyl moc oblíbený mezi spolužáky. Kdežto já jsem mezi ty „lotříky“ zapadl. Měli jsme snad řízením Božím k sobě bližší vztah, i když jsme seděli každý na opačné straně třídy. Spojovalo nás to, že jsme byli oba evangelíci. Myslím, že tehdy už mě nějak vedl. Chodíval už tehdy do knihovny a byl takový vážný. Později na Gymnáziu v Přívoze se bohužel náboženství neučilo. Zašel jsem tedy za farářem Kantorkem s nápadem výuku náboženství založit. Byl ale hodně zaneprázdněn a nestačil na to, ale nabídl nám, abychom docházeli na hodiny náboženství na Reálné gymnázium do centra. Bratr Kantorek míval třeba i tři pohřby denně. Pohřbíval i katolíky, neboť u nich se z věroučných důvodů nesmělo pohřbívat zpopelněním. Katolíci tvrdili, že pak člověk nemůže vstát z mrtvých.“ Bratr farář připomněl, že v té době stejně jako dnes existovala ve škole šikana, hlavně v Ostravě a byl jí postižen i on sám. Jednou se v této souvislosti pořádně porval: „ Popral jsem se se spolužákem Křenkem, byl malý ale zrádný. Já jsem však vyhrál a od té doby mě všichni brali vážněji. Myslím, že je správné, aby si to vyřídily především děti samy mezi sebou. Není vždy dobré do toho tahat rodiče a školu jako v dnešní době.“
„Nebýt Heryána, tak bych se utopil nebo zmrznul!“ Jednou se stalo, že mladý bratr Košťál šel z náboženství sám domů, zrovna když napadlo velké množství sněhu. Pár týdnů před tím na místě kudy chodíval, spadl starý dům, což jej vždy bavilo prozkoumávat. Studna u domu však zůstala. „Říkal jsem si, že tu studnu najdu, nebyla vidět díky zasněženému terénu, což mi bylo i tak divné. A jak jsem tak šel, tak jsem se do té studny propadl. Bylo to o držku, protože mě nebylo vidět, jen lehce mi vykukovala hlava. Naštěstí jsem měl silný zimní kabát, který mě držel nad vodou. 9|Stránka
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě Nohy jsem měl ve vodě, a od pasu nahoru jsem byl na ledě a ve sněhu. Dostat se ven nebylo možné, protože led nebyl moc silný a lámal se. Měl jsem hrůzu z toho, že se utopím nebo že zmrznu. Křičel jsem, ale nemohl mě nikdo slyšet. Bál jsem se i hýbat, protože zbytky ledu a kabát představovaly aspoň trochu oporu. Kupodivu, řízením Božím, šel za chvíli kolem z náboženství Heryán. Viděl šlápoty ve sněhu, jak jdou ke studni, ale trklo ho, že nejdou zpět a zašel se tam podívat a vytáhl mě. Podobný příběh možná napsal i nějaký spisovatel, ale u mě to byla skutečnost, snad opravdu řízení Boží.“ Od té doby si byli bratr Košťál i bratr Heryán ještě více blízko. Poté ale rodina Košťálova musela odejít do Karviné, tatínek bratra Heryána byl zedník a pracoval v dole Zárubek. Od té doby se kluci neviděli po tom, co se Košťálovi odstěhovali do Karviné. Bratr farář pokračuje: „Nakonec ve mně uzrálo rozhodnutí jít na teologii. Musel jsem se hlásit u ostravského faráře Kantorka, protože Šenov byla pouze kazatelská stanice. Znal jsem ho jen z dřívějšího vyučování. Přišel jsem za ním do kanceláře, a kdo tam neseděl: Heryán. Tehdy existovalo takové ilegální studium teologie, protože to bylo během protektorátu. Říkal mi: ‚Ty se hlásíš na teologii? Já už jsem taky přihlášený.‘ Je zajímavé, jak nás ty Boží cesty svedly dohromady.“ Učitel, či důlní inženýr? Radši farář Bratr farář dále vzpomíná: „Všichni rodiče mají představy, co by měli jejich děti dělat. Moje maminka chtěla, abych byl učitelem, bylo to pro ni vrcholné povolání muže. Tatínek ze mě chtěl mít nějakého důlního technika nebo inženýra. Ani u jednoho z bratří se to rodičům nedařilo. Bratr byl nadanější a tak nějak se připravoval na to, že by se stal oním důlním inženýrem. V tu dobu jsem založil mládež v Šenově. Dávala se lépe dohromady, protože za protektorátu byla spousta jiných aktivit zakázána. Jen se to nelíbilo diakonu Olivovi, protože to šlo mimo něj. Vybojovali jsme si, že se můžeme scházet v evangelickém kostele, ale jelikož kancelář byla malá, tak jsme se scházeli v kostele na kůru u harmonia, program jsme si tvořili sami a chodilo nás na mládež asi 15 – 20 lidí. Byli jsme nadšení mládežnící a scházeli jsme se rádi. Horší to bylo v zimě, jelikož se tam netopilo. Chodili jsme proto k různým rodičům, kteří nám často i napekli. Pan farář na toto období vzpomínal s radostí: „Bavilo mě to tam a začal jsem právě v tomto období uvažovat nad tím, že nebudu učitelem, ale farářem. Rodiče s tím souhlasili. Mé rozhodnutí vyzrálo i s ohledem na to jaké podmínky panovaly na šachtách. Přihlásil jsem se na ilegální studium teologie přímo do Prahy. Povolali nás na synodní radu, kde se s námi o tom 10 | S t r á n k a
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě bavili. Bylo to v podstatě neformální studium. Mými spolužáky byli i budoucí profesoři Lochman nebo Heller. Tomu jsem tehdy půjčil rozmnoženou gramatiku hebrejštiny. Profesor Boháč přednášel filozofiii a po té jedné zkoušce řekl, že by se rád blíže seznámil s bratrem Lochmanem. Už tehdy prokazoval výjimečný talent“. (profesor Jan Milíč Lochman, nar. 1922, zemř. 2004, byl významný český exilový protestantský teolog a filozof, duchovní ČCE a vysokoškolský pedagog působící za socialismu v emigraci v Basileji, pozn. autora)“ „Co se týče mého studia teologie, byl to tehdy ideál. Kdybych „dostal rozum“ dříve, tak nevím, jestli bych to studium dokončil,“ říká s úsměvem bratr Košťál. Faráři tehdy měli úlevy, Němci tehdy brali vážně studium teologie a neptali se, zda to byla teologie česká nebo německá. Katecheta Oliva poté odešel do Hošťálkové, bratr Košťál pak pracoval, sám nevyučený, jako katecheta v Bartovicích v Šenově a ve školách v Ostravě. Byla to tehdy místa ohrožená bombardováním. „Byl jsem tehdy postaven před úkol, podat evangelium dětem tak, aby tomu lidsky porozuměly. Nikdy jsem nezkoušel, dětem jsem to vypravoval, a příští týden jsem opakoval kladením otázek, kdo si co pamatuje. Šlo mi o to, aby to bylo pro děti důležité v každodenním životě. Když jsme probírali stvoření světa, jak už to u dětí bývá, moc s tím nesouhlasili. Z mé strany bylo důležité jim vysvětlit, že to není doslovný popis stvoření, ale popis toho jak Bůh, nejen s námi, koná. Kupodivu to pak děti chápaly. Přiznám se, že tehdy jsem se naučil dětem rozumět a vykládat jim věci tak, aby tomu rozuměly a chodily zde rády. Radostná zvěst tam musela být to hlavní, o to mi šlo. Někdy bereme náboženství jako určitou filozofii, ale je důležité, aby nám to přinášelo odpovědi na otázky, co máme dělat, ne jen jak máme myslet. Když jsme probírali podobenství o ztracené ovci, taky bylo důležité, aby děti pochopily, že i ta jedna ovce je důležitá a je třeba ji hledat. Přiblížit dětem Kristovu péči a vysvětlit jim, že za to máme odpovědnost. Když jsem potom studoval v Praze, bylo tam málo katechetů, takže jsem se na Žižkov a do Dejvic hlásil, abych mohl učit. Byla to pro mě dobrá praxe, abych uměl v budoucnu vykládat Boží slovo nejen pro děti, ale i pro dospělé. Byli jsme tam z vlastní vůle a chtěli jsme dělat tuto službu.“ Příště vytiskneme poslední třetí část rozhovoru s bratrem Košťálem, se kterým jsem vedl tento rozhovor necelé tři měsíce před jeho smrtí. Zamyslím se v něm taky nad skutečností, že jsem další rozhovor již nestihl udělat. To, že je mi to velmi líto, je pro mě slabou náplastí. 11 | S t r á n k a
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě Jan Lukáš ml.
TÁBOR 2014 Letošní tábor začal 17. srpna po neděních bohoslužbách na naší faře, kde se nás sešlo 12 dětí plus vedoucí. Jako první bylo zapotřebí, abychom se rozdělili do skupin, k čemuž posloužila hra „Hledání lístečků“, na nichž byla jména a čísla, podle kterých se zjistilo, kdo bude Řek, a kdo Říman. Ne všichni byli sice s rozdělením spokojeni, ale s tím se tak trochu počítalo. Jako první VTH (Velká Táborová Hra) bylo získávání čísel domů na nepřátelském území, které bylo předěleno ulicí Englišova. Během celého týdne proběhly dva výlety, první na Hradec nad Moravicí a druhý jen kousek za Opavu, přičemž probíhaly takto: O prvním výletu jsme se dozvěděli, když nám vedoucí po snídani oznámili, že si máme do baťohů připravit věci na dva dny, ale tak aby byly baťohy co nejlehčí, aby se nám dobře nesly Na cestu nám přidali jídlo na svačinu, pár bochníků chleba a toaletní papír. Venku bylo pěkně a asi po půl hodině jsme vyrazili směrem na jih. Přibližně po hodině jsme dorazili k řece, kde byla menší pauza a většina si zkusila hodit i pár žabek. Poté jsme přešli most a pokračovali podél břehu Moravice. Kousek před Brankou u Opavy jsme nakrájeli pár chlebů, namazali je taveným sýrem a to byl náš oběd. Po obědě jsme pokračovali dále podél řeky přes Hradec, následoval další most společně s pauzou, kdy se čekalo na vedoucí a jakmile přišli, dali jsme se opět do chůze. Šli jsme lesem, a až do té doby než se znenadání spustil silný déšť, panovala v rámci možností dobrá nálada. Většina však měla pláštěnky, a tak se pokračovalo v cestě. Kvůli obavám z deště, které se nakonec potvrdily jsme se „utábořili“ v altánku, do kterého se však nevešli všichni. Vedoucí nám oznámili, že budou spát pod plachtou, kterou upevnili o altánek. Nasbírali a nařezali jsme dřevo, udělali oheň a uvařili čaj. Po přípravách a „demokratickém“ rozhodování se řeklo, kdo kde bude v altánku spát, následně všichni zalehli a připadali jsme si jako sardinky v konzervě. Přes noc pršelo- lehce do altánku, trochu víc pod plachtu a ráno vedoucí vylévali 12 | S t r á n k a
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě decilitry vody z bot, na které zbylo místo před altánkem. Další den jsme sbalili všechny věci, vedoucí udělali oběd a šli jsme na autobus do Albrechtic. Dva vedoucí jeli stopem a ostatní dojeli autobusem až do Opavy. Když jsme dorazili na faru, dali jsme všechny boty pod topení a téměř veškeré věci pověsili na židle a zábradlí. Druhý výlet byl sice klidnější, ale srandy na něm bylo přinejmenším stejně. Následující den po návratu z prvního výletu nám bylo opět sděleno, abychom si sbalili věci na dva dny, tak aby byl baťoh co nejlehčí, ale tentokrát to mělo být jen cvičně. Odpoledne začala další VTH každá skupinka obdržela zprávu v morseovce, tu měla rozluštit a připravit se na cestu. Obě skupinky vyluštily vzkaz, který byl přibližně v tomto smyslu: Odpověď naleznete NA RYTÍŘSKÉM, OP-S10, vzápětí každá skupinka vzala vodu a šlo se ven. Hned u prvního přechodu byla vytvořena skrytá aliance, ale nikdo pořád nevěděl, o co vlastně jde, padly návrhy jako například, že je to hospoda a různá jiná místa, která měla v názvu rytíře. Po vyčerpání všech možností, jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat na mapu města u Hlásky, nic jsme však nenašli a tak se pár z nás šlo zeptat na informace za rohem. Hledání na mapě mezitím pokračovalo, byl nalezen objekt s názvem OP-S12, což byl bunkr mezi Malými a Velkými Hošticemi. Na informacích bylo sděleno, že jde o bunkr, ale neví, kde přesně. Zjistili jsme, že bunkrů je kolem Opavy více než dost, rozhodlo se tedy, že půjdeme postupně k bunkrům, které jsou směrem k Hošticím. U prvního bunkru jsme zahlédli bezdomovce, takže jsme tento bunkr raději vyloučili a obloukem jsme se mu vyhnuli přes kukuřičné pole. Po cestě jsme hráli „Požár 15“, který někteří brali až moc vážně a hledali jsme je několik minut. U dalších tří bunkrů jsme nic nenašli a tak bylo rozhodnuto o návratu na faru. Celou cestu panovala převážně dobrá nálada, kolem bezdomovce jsme prošli jako ucelená skupinka a bez problémů. Většině se už nechtělo, ale přesto jsme zkusili ještě jeden bunkr, který byl na kopci přes cestu. Došli jsme k bunkru a tam také nic nebylo, až pak někdo zařval: „Támhle na nás někdo mává“. Naše zraky se upřely tím směrem a byla to pravda, uviděli jsme jednoho z vedoucích. Všichni se rozběhli přes pole jako k vánočnímu stromečku. Mezi poli byl příkop, který všichni přeskočili a po něm následovalo makové pole. Na bunkru nás čekali vedoucí. Když jsme přišli pod něj, proběhla krátká přestřelka pomocí koulí z novin. Poté bylo všem jasné, na co jsme chystali baťohy - ležely totiž na bunkru, který se stal našim útočištěm na 13 | S t r á n k a
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě nadcházející noc. Vzhledem k tomu, že nikde v okolí nebylo suché dřevo, nařezali jsme pár suchých keříků. Výsledkem bylo, že jsme nezapálili oheň ani pomocí novin papíru a ani plamenomet z deodorantu nás nezachránil. Proběhlo tedy hodnocení dne a šlo se spát. Po snídani, u které nám dělala společnost toulavá kočka, jsme sbalili věci a vrátili se na faru. Mimo tyto dva výlety probíhala skoro každé dopoledne tvorba zastavení křížové cesty, které již můžete vidět na schodišti na faře. Také jsme si zahráli plno zajímavých her. Jedna z nich měla být stavba sedmi divů světa podle předlohy vedoucích za pomoci špejlí a plastelíny, Matěj provedl krátký historií nabitý úvod, v každé skupince měl být určen pozorovatel, spojka a informátor, který vše sděloval zbytku týmu. Toto uspořádání bylo zredukováno o spojku. Když už byli všichni nachystaní, zjistilo se, že vzorový model se zbortil. Byl však vedoucími opraven a soutěž mohla začít. Výsledné modely jednotlivých skupin byly navzájem odlišné, a když všichni uviděli vzor, bylo jasné, kdo vyhrál. Další VTH byly olympijské hry. Nejprve nám Matěj popovídal o historii olympijských her. Na našich táborových olympijských hrách bylo šest disciplín piškvorky, člověče nezlob se, zeměpisná orientace, hledání v bibli, ping-pong a kimovka, která slouží k procvičení paměti. Obě družstva si zvolila dva zástupce na každou disciplínu a mohlo se začít. Asi nejsledovanější zápas byl při člověče nezlob se, do kterého zapojila všemožnou taktiku obě družstva a pozorovatelé měli větší nervy než samotní hráči. Po ukončení olympijských her opět obě družstva usedla společně ke stolu. Následující hra nesla název „Létající Čestmír“. Úkolem bylo, Aby každá skupinka pomocí předem určených materiálů vytvořila jakýsi padák, který by bezpečně snesl na zem vajíčko (Čestmíra), ze kterého musela jít vidět alespoň půlka. Obě skupinky vytvořily padák, každá však se svými vlastními vychytávkami. Poprvé se shazovalo z prvního patra, s vajíčky se nic nestalo a tak následovalo třetí patro. I v tomto testu padáky obstály a tak bylo odhlasováno, aby poslední test proběhl ze střechy, kde se vypravil vedoucí Honza. První Čestmír se snesl bez větších problémů, ale ten druhý musely zachránit květiny v zahradě. Ani jedno vajíčko se však nerozbilo a soutěž skončila nerozhodně. Jedním z posledních úkolů byla scénka z tábora, která měla být zahrána po večerním opékání. Za celé odpoledne bylo času skoro na sepsání divadelní hry, ale 14 | S t r á n k a
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě naše skupinka nevymyslela v podstatě nic, když jsme si řekli, že doopravdy už něco musíme vymyslet, padl nápad na nástup z toho dne, při kterém měli vedoucí mokré vlasy, čistili si zuby, atd. Na tom jsme se tedy shodli a rychle vymysleli, kdo bude kdo. Večer se povedlo zapálit oheň, opéct buřty, ale někteří nestihli ani dojíst a začalo pršet, tak jsme se šli schovat na faru. Scénky obou skupinek i přes asi pětiminutové plánování sklidily úspěch, obzvlášť když si vedoucí uvědomili, jak vypadali na ranním nástupu. Nesmím také zapomenout na Honzovy pobožnosti, které byly velmi kreativní. U některých jsme si dokonce prověřili své vědomosti, např. o světových náboženstvích a dozvěděli se rovněž plno zajímavostí. Při závěrečném nástupu v sobotu 23. srpna nepanovalo ani moc napětí, protože už podle průběžných odhadů počtu vojáků získaných jednotlivými skupinkami bylo jasné, kdo vyhraje. Při vyhlášení vítězné skupiny zněly potlesky a radostné obličeje na straně vítězů i poražených. Smutek částečně zavládl jen proto, že jsme si uvědomili, že je letošní tábor u konce, a tak jsme se šli naposledy sbalit a poté uklízet, aby to vypadalo alespoň částečně jako před týdnem. Rozloučili jsme se a všichni se postupně rozešli domů. Na závěr bych chtěl poděkovat za nás všechny vedoucím, kteří se nás na týden ujali a věnovali nám svůj volný čas. Honza Stuchlík
Poděkování. Milí bratři, milé sestry, děkujeme vám všem, kteří pravidelně pamatujete na potřeby našeho sboru. Salár a dary můžete platit buď v kanceláři sboru v hotovosti, nebo přímo na sborový účet č. 28 00 32 13 97 / 2010. 15 | S t r á n k a
Sbor nedávno zřídil i druhý účet, který je fondem oprav a prostředky na něj poukázané budou sloužit k údržbě a opravám sborových budov. Jeho číslo je 25 00 49 98 39 / 2010.
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opavě
Adresa - Lidická 2
Opava 746 41
Úřední hodiny: Úterý 16 – 17:30 h. Pátek 9 – 12 h. Farář: Mgr. Jan Lukáš Telefon: 739 517 284
Kurátor: Antonín Plachý Email:
[email protected]
Webbové stránky sboru: www.opava.evangnet.cz
16 | S t r á n k a
