Podstatné části KUPNÍ SMLOUVY a jejich význam

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Podstatné části KUPNÍ SMLOUVY a jejich význam Bakalářská práce

Autor:

Zuzana Hrdinová Bankovní management, bankovní manažer

Vedoucí práce:

Praha

Ing. František Janatka, CSc.

Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude

zpřístupněna

třetím

osobám

prostřednictvím

interní

databáze

elektronických

vysokoškolských prací.

V Chlumci nad Cidlinou dne 23. dubna 2012 _______________________________ Zuzana Hrdinová

Poděkování Na tomto místě chci poděkovat Ing. Františku Janatkovi, CSc. za odborné vedení a podnětné připomínky a rovněž všem, kteří mě při psaní diplomové práce podporovali.

Anotace Práce je zaměřena na správný postup uzavírání mezinárodních kupních smluv a jejich správnou formulaci. Zároveň se zabývá tím, jaká rizika uzavřením obchodního kontraktu mohou hrozit a čeho se vyvarovat. Tato práce by měla poskytnout základní informaci a ucelený pohled na problematiku uzavírání smluv o mezinárodní koupi/prodeji zboží. Klíčová slova: Mezinárodní kupní smlouva, platební podmínky, přeprava zboží, rizika v mezinárodním obchodě, práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího

Annotation

The work is focused on the proper closure procedure of international purchase agreement and their correct formulation. It also deals with questions of the risks which can threaten the trade contract and Chat needs to be avoided. This work should provide basic information and a comprehensive view on the issue of international contracts for the purchase/sale of goods.

Key words: International purchase agreement, payment terms, transport of goods, risks in international trade, rights and obligations of the seller and the buyer

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 8 1. Charakteristika kupní smlouvy ............................................................................................... 9 1.1 Kupní smlouva .................................................................................................................. 9 1.2 Forma kupní smlouvy ....................................................................................................... 9 2. Typy kupních smluv ............................................................................................................. 11 2.1 Dle občanského zákoníku ............................................................................................... 11 2.2 Dle obchodního zákoníku ............................................................................................... 11 3. Podstatné a ostatní náležitosti kupní smlouvy ...................................................................... 12 3.1 Podstatné náležitosti kupní smlouvy .............................................................................. 12 3.1.1 Kupní cena ............................................................................................................... 12 3.1.2 Sjednání ceny ........................................................................................................... 13 3.1.3 Měna kupní ceny...................................................................................................... 13 3.2 Nepodstatné náležitosti kupní smlouvy .......................................................................... 13 3.2.1 Doba plnění.............................................................................................................. 13 3.2.2 Předání zboží ........................................................................................................... 13 3.2.3 Placení ceny ............................................................................................................. 14 3.2.4 Záruka ...................................................................................................................... 14 3.2.5 Určení dokladů ke zboží .......................................................................................... 14 3.2.6 Způsob přepravy zboží ............................................................................................ 14 4. Význam jednotlivých náležitostí kupních smluv .................................................................. 15 4.1 Plnění kupních smluv ..................................................................................................... 15 4.2 Uskutečňování mezinárodních obchodních operací ....................................................... 15 4.2.1 Východiska pro mezinárodní obchodní operace...................................................... 15 4.2.2 Průběh obchodních operací...................................................................................... 16 4.3 Uzavírání mezinárodních kupních smluv ....................................................................... 16 4.4 Dokumenty v mezinárodním obchodě ............................................................................ 17 4.4.1 Dokumenty obchodní............................................................................................... 17 4.4.2 Dokumenty celní...................................................................................................... 18 4.4.3 Dokumenty přepravní a skladovací ......................................................................... 18 4.4.4 Dokumenty platební a úvěrové ................................................................................ 19 4.4.5 Dokumenty pojišťovací ........................................................................................... 19

4.5 Dodací podmínka (parita) ............................................................................................... 20 4.6 Mezinárodní výkladová pravidla INCOTERMS ............................................................ 20 4.6.1 Doložky INCOTERMS 2010 .................................................................................. 21 4.7 Smluvní podmínky FIDIC .............................................................................................. 22 4.7.1 Red book (Červená kniha) ....................................................................................... 22 4.7.2 Yellow book (Žlutá kniha) "Vyprojektuj-Postav" ................................................... 22 4.7.3 Silver book (Stříbrná kniha) "Vyprojektuj-Dodej-Postav"...................................... 23 4.7.4 Green book (Zelená kniha) ...................................................................................... 23 4.8 Platební podmínky zaplacení kupní smlouvy ................................................................. 24 4.8.1 Místo úhrady ............................................................................................................ 24 4.8.2 Doba placení ............................................................................................................ 24 4.8.3 Forma placení .......................................................................................................... 25 4.8.4 Dokumentární formy placení ................................................................................... 25 4.9 Hlavní druhy platebních podmínek ................................................................................ 26 4.9.1 Hladké platy ............................................................................................................. 26 4.9.2 Dokumentární akreditiv ........................................................................................... 27 4.9.3 Dokumentární inkaso ............................................................................................... 31 4.9.4 Placení pomocí cenných papírů - směnka a šek ...................................................... 32 4.10 Mezinárodní přeprava zboží ......................................................................................... 36 4.10.1 Mezinárodní železniční přeprava........................................................................... 36 4.10.2 Mezinárodní silniční přeprava ............................................................................... 37 4.10.3 Mezinárodní letecká přeprava................................................................................ 38 4.10.4 Mezinárodní námořní přeprava.............................................................................. 39 4.10.5 Kombinovaná přeprava.......................................................................................... 42 4.11 Rizika v mezinárodním obchodě .................................................................................. 43 4.11.1 Charakteristika rizik, která ohrožují vývozce zboží a služeb ................................ 44 4.11.2 Členění rizik........................................................................................................... 44 4.11.3 Kontrola zboží a jeho balení .................................................................................. 47 5. Práva a povinnosti smluvních stran ...................................................................................... 48 5.1 Práva a povinnosti prodávajícího.................................................................................... 48 5.2 Práva a povinnosti kupujícího ........................................................................................ 49 5.3 Prodej zboží v obchodě................................................................................................... 49 5.4 Odpovědnost za porušení smlouvy ................................................................................. 50 5.5 Práva kupujícího dle charakteru vady............................................................................. 50

5.6 Zánik smlouvy ................................................................................................................ 51 6. Vzory smluv.......................................................................................................................... 52 6.1. Mezinárodní kupní smlouva .......................................................................................... 52 Závěr ......................................................................................................................................... 55 Použitá literatura a jiné zdroje .................................................................................................. 56

Úvod Kupní smlouvu můžeme označit za obsahově nejbohatší smluvní typ. Právní řád České republiky upravuje několik

druhů kupních smluv. Kupní smlouva podle Obchodního

zákoníku pro obchodní závazkové vztahy je upravena ustanoveními § 409 až 470 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“). Paragraf 409 ObchZ je základním ustanovením, které vymezuje co je kupní smlouvou – prodávající se zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Občanskoprávní kupní smlouvu upravuje Občanský zákoník, při prodeji nemovitosti, včetně zvláštního druhu kupní smlouvy, tzv. prodeje v obchodě. Dále je nutné se zmínit o Úmluvě OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží v České republice (tehdejší ČSFR), tzv. Vídeňské úmluvě, která byla přijata dne 11. dubna 1980 ve Vídni a která vstoupila v platnost dnem 1. ledna 1988 a byla publikovaná pod č. 160/1991 Sb. Vídeňská úmluva se skládá ze 101 článků a její obsah je rozčleněn do čtyř částí. První část (čl. 1 až 13) obsahuje vymezení předmětu úpravy a obecná ustanovení společná pro celou Vídeňskou úmluvu. Část druhá (čl. 14 až 24) je věnována problematice uzavírání mezinárodní kupní smlouvy, třetí část (čl. 25 až 88) tvoří vlastní jádro Vídeňské úmluvy a obsahuje ustanovení o právech a povinnostech prodávajícího a kupujícího, která vznikají na základě uzavřené smlouvy a jejího porušení a poslední část (čl. 89 až 101) je věnována závěrečným ustanovením, z nichž mimořádný význam mají výhrady při podpisu Vídeňské úmluvy tak, aby se zajistil co největší počet smluvních států.1 Cílem práce je seznámit se se základními problémy, které řeší exportéři a importéři v obchodování

s hmotným

zbožím

a

službami,

které

souvisejí

s uskutečňováním

mezinárodního podnikání. Dále se soustředí na rozbor právní úpravy kupní smlouvy v mezinárodním obchodním styku a uvedení veškerých náležitostí, které by kupní smlouva měla mít, aby obchod proběhl po právní stránce v pořádku a tím nedocházelo k rozporům. Téma bylo vybráno z toho důvodu, že mi je tato problematika blízká. Čerpala jsem z literatury mezinárodních operací a z vlastních zkušeností.

1

http://pravniradce.ihned.cz/1-10002970-13108670-F00000_detail-cf

1. Charakteristika kupní smlouvy 1.1 Kupní smlouva Kupní smlouva je jedním ze základních smluvních typů a představuje základní právní formu tržních operací. Podstatou tohoto smluvního typu je závazek prodávajícího dodat kupujícímu určité zboží a převést na něj vlastnické právo k věci. Tomu odpovídá na straně kupujícího závazek věc přijmout a zaplatit za ni kupní cenu vyjádřenou v penězích. Věcí, která může být předmětem kupní smlouvy, nemusí být jen zboží jakožto hmotná movitá věc, ale i ovladatelné přírodní síly, sloužící lidské potřebě (energie). Za určitých podmínek lze uzavřít kupní smlouvu i ohledně věci, která ještě nebyla vyrobena. 2 Zvláštním druhem kupní smlouvy je mezinárodní kupní smlouva upravená Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. Kupní smlouva v mezinárodním obchodním styku představuje významný právní instrument práva mezinárodního obchodu. Mezinárodní směnu zboží možno považovat za nejstarší, dá se říci klasickou, formu hospodářských styků mezi různými státy. Výhody mezinárodní směny zboží spočívají konkrétně v tom, že se jednotlivým státům dostává zboží, jež samy nemohou vyrábět.3

1.2 Forma kupní smlouvy Pro vznik kupní smlouvy nestanoví zákon žádnou zvláštní formu. Smlouva je uzavřena dohodou smluvních stran o podmínkách smlouvy a této dohody může být dosaženo ústně, telefonicky, telegraficky, písemně nebo konkludentním (souhlasným) činem. Obvykle se ale kupní smlouva používá při prodeji hodnotnějšího zboží, kdy je dobré jí mít v písemné podobě, tak předejdeme případným sporům při prodeji. Výjimkou je kupní smlouva při prodeji nemovitosti, kde je vyžadována písemná forma.

2

Bejček Josef (1993)

3

Kanda Antonín (1988)

9

V mezinárodních vztazích bývá nejčastější smlouva písemná, protože tato forma poskytuje větší jistotu o dohodnutých podmínkách. Pokud je smlouva uzavřena ústně, telefonicky, telegraficky či e-mailem, je obvyklé ji dodatečně písemně potvrzovat.

10

2. Typy kupních smluv Porovnáním úprav kupní smlouvy dle Občanského a Obchodního zákoníku dospějeme ke zjištění základních shodných a rozdílných znaků. V obou případech je předpokladem, že předmětem kupní smlouvy je věc movitá.

2.1 Dle občanského zákoníku Úprava dle Občanského zákoníku se použije, je-li předmětem koupě nemovitost a nejde-li o mezinárodní kupní smlouvu. Kupní smlouva je smlouva, ze které vznikne prodávajícímu povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

2.2 Dle obchodního zákoníku Úprava dle Obchodního zákoníku se použije, jedná-li se o obchodní závazkový vztah, tzn. Jeli jako relativní obchod sjednán mezi podnikateli v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, případně mezi podnikatelem a státem nebo samosprávným územním orgánem při uspokojování veřejných potřeb nebo je-li smluvními stranami zvolen jako předpis, jímž se bude jejich vztah řídit.

11

3. Podstatné a ostatní náležitosti kupní smlouvy 3.1 Podstatné náležitosti kupní smlouvy Smluvní strany – přesná identifikace prodávajícího i kupujícího (a to jak fyzické osoby, tak právnické osoby) Předmět koupě – předmětem koupě může být jak věc movitá (zboží), tak nemovitá (nemovitost) Kupní cena – podle Obchodního zákoníku se strany mohou dohodnout, že kupní cena nemusí tvořit podstatnou část smlouvy, může se např. vycházet z již dříve uzavřené smlouvy, nebo ceny obvyklé za dané zboží. Podle Občanského zákoníku si strany mohou sjednat cenu za prodávané zboží, avšak jejich smluvní volnost je omezena obecně závaznými právními předpisy o cenách. Tyto části bývají považovány právního hlediska za podstatné. Kromě toho se ale mohou stát podstatnými i další podmínky, pokud to vyplyne z vůle smluvních stran. Během jednání může některý z obchodních partnerů dát najevo, že dohoda o určité podmínce je předpokladem pro uzavření smlouvy. Smlouva musí v sobě obsahovat všechny podstatné náležitosti a vzniká zásadně na základě dohody o celém jejím obsahu. Pokud neobsahuje některou z náležitostí, není to kupní smlouva. Kupní smlouva je právní skutečnost (dvoustranný právní úkon).

3.1.1 Kupní cena Důležité je říci, že cena musí být dohodnuta, pokud není, tak by kupní smlouva měla alespoň obsahovat způsob určení ceny. Strany mohou vyjádřit vůli uzavřít smlouvu i bez stanovení ceny nebo způsobu jejího určení. V tomto případě dochází k použití §448 odst. 2 Obch. Z., který obsahuje řešení situace, že není kupní ceny ani způsob jejího určení stanoven ve smlouvě – prodávající může požadovat zaplacení kupní ceny, za kterou se prodávalo obvykle takové nebo srovnatelné zboží v době uzavření smlouvy.

12

3.1.2 Sjednání ceny • Určitá cena (celková) • Určitelná cena (jednotková cena, cena v závislosti na kritériích neovlivnitelných jednou nebo druhou stranou) • Cena určená třetí osobou (cenovým arbitrem) • Kupní smlouva sjednaná i bez dohody o ceně dle vůle stran (cena obvyklá v daném místě a daném čase - §448) • V některých případech cena regulovaná (viz např. předpisy z oblasti energetiky)

3.1.3 Měna kupní ceny V mezinárodních kupních smlouvách zpravidla účastníci nemají sídlo nebo bydliště na území téhož státu. V souvislosti s placením kupní ceny tedy hraje významnou roli otázka, v jaké měně má být kupní cena placena. Tím, že účastníci tohoto vztahu mají sídlo nebo bydliště na území různých států, je dáno i to, že mají i různou měnu, podléhající zpravidla různým kursovním hodnotám. Za této situace je tedy nutné, aby bylo stanoveno ve smlouvě, v jaké měně bude kupní cena placena.

3.2 Nepodstatné náležitosti kupní smlouvy 3.2.1 Doba plnění Pokud si strany nedohodnou dobu plnění, např. určením termínu konkrétního plnění, je povinností prodávajícího plnit bez zbytečného odkladu v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy.

3.2.2 Předání zboží Strany si ve smlouvě mohou dohodnout, že je prodávající povinen předmět koupě odeslat na místo splnění nebo na místo určení. Jinak platí, že místem předání bude sídlo nebo bydliště prodávajícího.

13

3.2.3 Placení ceny Není-li stranami dohodnuto něco jiného (platba na fakturu, platba předem, atd.), je kupující povinen zaplatit cenu bez zbytečného odkladu, tzn. zpravidla při převzetí zboží.

3.2.4 Záruka Smlouva uzavřena podle OZ se bude řídit podle obecného ustanovení o zárukách podle OZ. Obchodní zákoník však nezná zákonnou záruku. Proto, má-li být poskytnuta, musí být sjednána písemně.

3.2.5 Určení dokladů ke zboží Nejčastěji ObZ - strany si mohou ve smlouvě určit i doklady, které je prodávající povinen předat kupujícímu.

3.2.6 Způsob přepravy zboží Nejčastěji ObZ - ve smlouvě může být dohodnuto, zda přepravu zboží zajišťuje prodávající nebo kupující, resp. jak dojde k předání zboží.

14

4. Význam jednotlivých náležitostí kupních smluv 4.1 Plnění kupních smluv Plnění kupních smluv v mezinárodním obchodě může přinášet řadu problémů. Důvodem je jednak geografická vzdálenost mezi obchodními partnery, jednak možnost vzniku různých komplikací právního, obchodněpolitického či ekonomického charakteru. Závažná je také skutečnost, že při naplňování kupní smlouvy spolupracují prodávající a kupující s řadou partnerů, kteří napomáhají svou činností uskutečnění obchodní operace. Výsledný efekt tak závisí na kvalitě práce a spolehlivosti všech článků, které se tohoto procesu účastní. Tento proces však je složitý a musí být řízen.

4.2 Uskutečňování mezinárodních obchodních operací Zahraniční obchod se uskutečňuje prostřednictvím velkého množství jednotlivých obchodních operací. Ty mají řadu individuálních zvláštností projevujících se ve způsobu navazování obchodních spojení mezi prodávajícím a kupujícím, v podmínkách obchodu a jejich právním zajišťování,

v náročnosti na vytváření předpokladů pro efektivní uskutečňování těchto

transakcí. K těmto předpokladům patří přijímání některých podnikatelských rozhodnutí, která mají dlouhodobý účinek, a provádění určitých činností, které sice bezprostředně netvoří součást

jednotlivých

obchodních

operací,

ale

mohou

ovlivňovat

podmínky

jejich

uskutečňování.

4.2.1 Východiska pro mezinárodní obchodní operace Motivace, které vedou podniky k obchodování s partnery na zahraničních trzích, mohou být velmi různorodé. Často se pro tento postup rozhodují v situacích, kdy nemohou zcela naplnit svoji podnikatelskou strategii na trhu domácím. Na relativně malých národních trzích, ke kterým bezesporu česká republika patří, bývá orientace na zahraniční trhy nezbytná nejen pro podniky velké, ale i pro značnou část malých a středních podniků. Zaměření podniků na zahraniční trhy je podmínkou efektivního podnikání v řadě výrobních oborů i ve službách. Zahraniční obchod může poskytovat firmám širší prodejní a nákupní možnosti i nové podnikatelské příležitosti. Navíc angažovanost podniků ve vývozu i dovozu snižuje jejich závislost na domácím trhu a vede většinou k větší stabilitě firmy. 15

4.2.2 Průběh obchodních operací Každá obchodní operace v mezinárodním styku má určitý specifický průběh, který bývá ovlivněn druhem zboží, charakterem příslušného trhu, obchodněpolitickou situací, zvolenou distribuční cestou, rozsahem a četností obchodování s daným obchodním partnerem, jeho právním a finančním postavením, způsobem jeho komerčního jednání apod. Předmětem obchodních operací může být jak hmotné zboží, tak i různé služby, poskytnutí určitých práv, provedení díla apod. V některých mezinárodních operacích může jít o kombinaci těchto součástí. Kromě toho s obchody hmotným zbožím souvisejí ještě další operace, které jsou pro realizaci vývozu a dovozu nezbytné, např. přepravní, pojišťovací, kontrolní, finanční, skladovací apod.

4.3 Uzavírání mezinárodních kupních smluv Způsob uzavírání mezinárodních kupních smluv, jejich forma a obsah jsou ovlivněny řadou faktorů, např. zvláštnosti zboží, se kterým se obchoduje, právní a ekonomickou situací partnerů, kteří do smluvních vztahů vstupují, vývojem jejich vzájemné spolupráce. Rozdíly

v právních

přístupech

jednotlivých zemí k závazkovým vztahům mezinárodního

obchodu se mohou stát zdrojem obtíží ve smluvních vztazích. Vyplývají jednak z nejistoty, podle kterého práva bude smlouva posuzována v případě sporu, jednak z neznalosti práva, které může být pro výklad práv a povinností stran použito, ale i z nejistoty, jak mohou soudy vysvětlovat ustanovení smluv. Významným úspěchem v tomto směru bylo přijetí Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, tzv. Vídeňské konvence, v r. 1980 (dále jen Úmluva). Tato Úmluva řeší základní otázky: Uzavírání mezinárodních kupních smluv Práv a povinností prodávajícího a kupujícího Úmluva má charakter věcných norem a její použití se vztahuje na koupi věcí movitých (s určitými výslovně vyjmenovanými výjimkami, např. lodě, letadla, elektrická energie, cenné

16

papíry, obchody na dražbách apod.), pokud smluvní strany mají místa podnikání v různých státech.

4.4 Dokumenty v mezinárodním obchodě Složitost průběhu jednotlivých operací v mezinárodním obchodě se odráží i v počtu a druzích používaných dokumentů. Jejich počet nezbytný pro uskutečnění jedné, třeba i velmi jednoduché transakce představuje zpravidla několik desítek originálních dokladů (odhad průměrného počtu je asi čtyřicet dokumentů). Každý z nich potom bývá vyhotovován v několika kopiích. Pokud odhlédneme od klasických forem korespondence mezi obchodními partnery, lze početnou skupinu dokumentů rozdělit podle jejich funkce do těchto skupin:

4.4.1 Dokumenty obchodní Mezi tyto dokumenty lze zařadit ty, které kupující a prodávající vystavují v souvislosti s uzavíráním kupní smlouvy a s jejím plněním. Počet těchto dokumentů je značný, a proto v dalším přehledu uvádíme jen ty nejpoužívanější. Poptávka – bývá prvním impulsem pro obchodní operaci. Vypracovává ji kupující a adresuje ji potenciálnímu dodavateli. Nabídka – představuje návrh kupní smlouvy předkládaný prodávajícím. Obsahuje většinou všechny údaje, které jsou pro uzavření smlouvy potřebné. Objednávka – je závazným návrhem kupní smlouvy zpracovaným kupujícím a podle jeho požadavků na obsah této úmluvy. Bývá odpovědí na nabídku prodávajícího. Potvrzení objednávky – je vystavováno prodávajícím a vyjadřuje jeho závazek splnit objednávku kupujícího a přijmout podmínky, které jsou v ní obsaženy.

17

Kontrakt – obsahuje všechny formální i obsahové náležitosti kupní smlouvy včetně podpisů obou smluvních stran. Uzavírání smlouvy touto formou bývají přítomni jak prodávající, tak kupující. Specifikace dodávky – je dokument, ve kterém kupující uvádí detailní požadavky na zboží, jež má být dodáno v rámci uzavřené kupní smlouvy. Obchodní faktura – v mezinárodním obchodě nebývá spojena se zvláštními požadavky na formu a obsah. Balicí list – často provází fakturu a uvádí detailní obsah jednotlivých obalových jednotek (kartonů, beden apod.)

4.4.2 Dokumenty celní Představují poměrně početnou skupinu podkladů požadovaných pro celní řízení a daňové účely v zemích vývozu, dovozu a tranzitu. Obsahem těchto dokumentů bývá prokázání původu zboží, deklarace zboží podle celního sazebníku a uvedení či ověření množství a hodnoty dodávaného zboží. Opatřování některých dokumentů může být poměrně nákladné (např. legalizace faktur). Některé státy požadují certifikáty o kvalitě zboží.

4.4.3 Dokumenty přepravní a skladovací Jsou skupinou velmi různorodou a lze je dělit podle různých hledisek. Některé z nich se používají vůči speditérům či jsou speditéry vystavovány. Do této skupiny patří zejména potvrzení zasílatele o převzetí, kterým zasílatel potvrzuje, že převzal zásilku uvedenou v dokumentu k přepravě. Druhým nejpoužívanějším dokladem je speditérské potvrzení o odeslání zásilky, které potvrzuje její neodvolatelné odeslání, uvádí údaje o stavu zásilky, o způsobu a datu odeslání, místu odeslání a místu určení apod. Dokumenty používané v jednotlivých dopravních oborech se liší co do obsahu, formy i funkce. Při jejich použití v mezinárodním obchodě je důležité rozlišení dokladů, které mají charakter dispozičních dokumentů, a těch, které jsou doklady legitimačními.

18

Legitimační dokumenty – jsou používány ve všech dopravních oborech. Jejich typickým představitelem je nákladní list. Jeho funkce spočívá v potvrzení uzavřené přepravní smlouvy, v potvrzení dopravce o převzetí zboží a jeho závazku dopravit zboží do sjednaného místa. Dispoziční dopravní dokumenty – plní rovněž tyto funkce, ale jsou navíc cennými papíry a je s nimi spojeno právo disponovat se zbožím. Oprávněný držitel dispozičního dokumentu má právo požadovat vydání zboží u dopravce, a naopak dopravce může zboží vydat pouze držiteli dispozičního dokumentu. Mezi dispoziční dokumenty patří konosamenty, náložné listy a některé druhy skladištních a vydacích listů.

4.4.4 Dokumenty platební a úvěrové Mají úzkou souvislost s placením, s financováním obchodu a se zajišťováním některých rizik. Tato skupina dokumentů je velmi různorodá. Používají se ve vztahu mezi bankami a jejich klienty (např. žádost o ověření akreditivu), ve vztahu mezi obchodními partnery (např. směnka vystavená dodavatelem na odběratele), dokumenty vystavované bankami ve prospěch oprávněných osob (např. bankovní záruka) apod.

4.4.5 Dokumenty pojišťovací Mezi tyto dokumenty patří především pojistka, kterou pojištěný prokazuje svůj pojistný nárok v případě pojistné události. Podle některých práv je posuzována jako cenný papír. Pojistný certifikát je pouze potvrzením o uzavření pojistné smlouvy. Oba dokumenty jsou často využívány jako dokumenty inkasní. V oblasti pojišťování se používají i další dokumenty, např. protokol o škodě apod. Již z tohoto zjednodušeného výčtu je patrno, že vystavování dokumentů a manipulace s nimi jsou administrativně velmi náročné. Pro hladký průběh obchodní operace je důležité, aby dokumenty byly vyhotovovány přesně, bez věcných a formálních chyb, aby byly řádně opatřeny podpisy oprávněných osob, dostaly se včas na místo svého určení a mohly tak plnit své funkce v komunikaci mezi jednotlivými účastníky mezinárodní transakce.

19

4.5 Dodací podmínka (parita) Dodací podmínka je důležitou náležitostí kupní smlouvy v mezinárodním obchodě. Určuje povinnosti prodávajícího a kupujícího, které souvisejí s dodávkou a převzetím zboží. Dodací podmínka určuje zejména: -

způsob, místo a okamžik předání zboží kupujícímu

-

způsob, místo a okamžik přechodu výloh a rizik z prodávajícího na kupujícího

-

další povinností stran při zajišťování dopravy, nakládky a vykládky zboží, průvodních dokladů, kontroly, pojištění, celního odbavení apod.

Dodací doložky vznikly v obchodní praxi na základě obchodních zvyklostí (uzancí), které byly často používány nejednotně podle místních podmínek a staly se tak brzdou pro rozvoj mezinárodního obchodu. V současné době v celosvětovém měřítku jednoznačně převládá používání mezinárodních výkladových pravidel INCOTERMS. 4

4.6 Mezinárodní výkladová pravidla INCOTERMS Soubor mezinárodních výkladových pravidel INCOTERMS je připravován a vydáván Mezinárodní obchodní komorou v Paříži. Použitím těchto pravidel je možné vyhnout se nejistotě odlišných výkladů různých dodacích doložek v různých zemích. Poslední znění pravidel bylo vydáno v roce 2010.5 INCOTERMS jsou vydávány již od roku 1936. Další změny a dodatky byly publikovány v letech 1953, 1967, 1976, 1980, 1990 a 2000. Vydáním nové verze pravidel starší verze nezanikají. Proto je nutné u jednotlivých dodacích parit uvádět rok vydání INCOTERMS, kterými se hodlají strany kupní smlouvy řídit. V případě použití poslední verze se tedy uvádí INCOTERMS 2010.6 INCOTERMS nemají povahu právní normy a závaznými se stávají pouze tehdy, jestliže se na ně strany kupní smlouvy výslovně odvolají v textu smlouvy. INCOTERMS určují pouze 4

Machková H., Černohlávková E., Sato A. a kol. – Mezinárodní obchodní operace (2007)

5

Machková H., Černohlávková E., Sato A. a kol. – Mezinárodní obchodní operace (2007) + aktualizace roku

6

Machková H., Černohlávková E., Sato A. a kol. – Mezinárodní obchodní operace (2007) + aktualizace roku

20

vztahy mezi prodávajícím a kupujícím.

Vztahy k ostatním subjektům, např. bankám,

dopravcům nebo speditérům, musejí být řešeny formou jiných smluvních typů. Např. vztah k dopravci je upraven přepravní smlouvou, vztah ke speditérovi zasílatelskou smlouvou, vztahy k bankám např. smlouvou o otevření dokumentárního akreditivu atp. Je samozřejmé, že veškeré smluvní zajištění dané obchodní operace musí být v souladu s příslušnou dodací podmínkou v kupní ceně. INCOTERMS neřeší otázku přechodu vlastnictví ke zboží, ale pouze otázku přechodu nákladů a rizik. Otázka přechodu vlastnictví ke zboží musí být vyřešena v kupní smlouvě zvlášť, a pokud tomu tak není, pak tyto záležitosti rozhoduje mezinárodní soukromé právo.

4.6.1 Doložky INCOTERMS 2010 Dnem 1. ledna 2011 vstoupilo v platnost osmé vydání, INCOTERMS 2010, obsahující pouze 11 doložek, které člení do čtyř skupin podle počátečního písmena jednotlivých doložek – E(ex), F (free), C(cost, carreage), D(delivered) a 2 kategorie (podmínky použitelné pro všechny druhy přepravy a podmínky použitelné pouze pro námořní přepravu). Uspořádání doložek je přehledné a umožňuje poměrně snadnou orientaci. U prvních tří skupin přecházejí povinnosti z prodávajícího na kupujícího při odeslání zboží, a jsou tedy relativně náročnější pro kupujícího, u čtvrté skupiny přecházejí povinnosti při dodání zboží, a proto jsou dodací parity skupiny D často označovány jako doložky dodání a jsou z hlediska nutnosti plnění povinností náročnější pro prodávajícího. Skupina E má pouze jedinou doložku a povinností prodávajícího je připravit zboží ve svém objektu k odebrání. Z skupiny F má prodávající dodat zboží dopravci, kterého určuje kupující. Skupina C obsahuje doložky, podle nichž prodávající zajišťuje přepravní smlouvu, ale nese rizika ztráty nebo poškození, k nimž dojde po naložení a odeslání zboží. Změny se týkají všech pěti podmínek dosud uvedených v oddíle D, které jsou zastaralé a jsou nahrazeny následujícími třemi podmínkami: DAT (Delivered at Terminal), DAP (Delivered at Place), a DDP (Delivered Duty Paid). U této skupiny nese prodávající všechny výlohy a rizika až do země určení. Nové podmínky se vztahují na všechny způsoby přepravy. V praxi se však ale stále používají i doložky z roku 2000.7

7

Machková H., Černohlávková E., Sato A. a kol. – Mezinárodní obchodní operace (2007) + aktualizace dat

21

4.7 Smluvní podmínky FIDIC V současné době existuje poměrně zajímavá nabídka právních návodů, formulářových smluv a podmínek vypracovaných na úrovni mezinárodních organizací či zájmových sdružení a to jak pro „turnkey contract“, tak i pro případy výstavby smlouvy pomocí jednotlivých smluv s různými dodavateli. K nejznámějším, případně nejužívanějším, podmínkám v praxi patří:

FIDIC (Federation Internationale des Ingenieurs-Conseils) Je francouzskou zkratkou pro Mezinárodní federaci konzultačních inženýrů Tato organizace vznikla v roce 1913 a zakládajícími zeměmi byly Belgie, Francie a Švýcarsko, přičemž hlavní sídlo této organizace je v Ženevě ve Švýcarsku. Cílem vytvoření bylo společně podpořit profesionální zájmy členských asociací a šířit informace členům jednotlivých národních asociací. Je důležité zmínit, že sdružení FIDIC se řídí čtyřmi modely obchodních podmínek a vydala k nim v roce 1999 tyto uvedené materiály:

4.7.1 Red book (Červená kniha) Smlouva na dodávku stavby na stavební a inženýrské práce vyprojektované objednatelem. Tato smlouva je doporučena pro stavební a inženýrské práce prováděné podle projektu, který si zajišťuje objednatel (investor) většinou prostřednictvím externího projektanta. Zhotovitel (kontraktor) provádí stavbu za obvyklých podmínek dle projektu dodaného objednatelem. Dílo však může obsahovat určité stavební, strojní nebo elektrické práce provedené podle projektu zhotovitele.

4.7.2 Yellow book (Žlutá kniha) "Vyprojektuj-Postav" Smlouva na dodávku výrobní jednotky, elektrického a strojního zařízení a dále pak pro stavební a inženýrské práce vyprojektované zhotovitelem. Tento typ smlouvy se doporučuje pro provedení elektrických nebo strojních zařízení pro vyprojektování a provedení stavebních a inženýrských prací. Za normálních okolností u tohoto typu smlouvy zhotovitel vyprojektuje a dodá výrobní jednotku nebo další práce, které mohou zahrnovat kombinaci stavebních, strojních nebo elektrických prací, vše v souladu s požadavky objednatele. 22

4.7.3 Silver book (Stříbrná kniha) "Vyprojektuj-Dodej-Postav" Smlouva pro dodávku na klíč. Tato smlouva je tzv. smlouva na klíč a doporučuje se tam, kde jeden subjekt bere veškerou zodpovědnost za vyprojektování a provedení celé stavby. Za obvyklých podmínek tohoto typu smlouvy kontraktor vyprojektuje, dodá a postaví plně vybavenou jednotku nebo zařízení připravené k okamžitému spuštění na tzv. otočení klíčem. Tato forma je obvyklá při uzavírání smluv na dodávku stavby.

4.7.4 Green book (Zelená kniha) Jednoduchá smlouva pro jednorázový úkon. Tento druh jednoduché formy smlouvy se doporučuje pro stavební a inženýrské práce s relativně malými investičními náklady. V závislosti na charakteru prací může být tato forma vhodná i pro smlouvy větších hodnot, zvláště pro relativně jednoduché nebo opakující se práce nebo stavby krátkého trvání. Za normálních okolností se u tohoto typu smlouvy provádějí práce podle projektu objednatele nebo jeho zástupce, ale tato forma může být vhodná i pro smlouvy, které zahrnují částečné nebo úplné stavební, strojní a elektrické práce podle projektu kontraktora. V těchto výše uvedených manuálech, které jsou doporučovány pro stavební nebo inženýrské práce projektované objednatelem nebo jim pověřeným technickým dozorem stavby, jsou dále definovány zvláštní podmínky tvořící dohromady obchodní podmínky, jimiž se řídí práva a povinnosti smluvních stran. Pro každou jednotlivou zakázku je vždy nutno připravit zvláštní podmínky a vzít v úvahu ty body ve všeobecných podmínkách, které se zmiňují o zvláštních podmínkách. Ve světě se již v roce 1998 od barevného značení smluvních verzí upustilo, přesto jsou tak nadále ve stavební praxi, resp. hovorové praxi, označovány. Nejznámější je Stříbrná kniha. Tento manuál má určité výhody: Čas – z důvodu přeskočení některých fází projektové přípravy a stavební činnosti je možné minimalizovat zpoždění a optimalizovat klidný průběh stavby. Výhodou je rychlé určení dodavatele

23

Finance – jsou zde menší rizika překročení ceny z důvodu neustálého controllingu ze strany projektových manažerů a zadavatelů Kvalita – odpovědnost dodavatele za celý projektový cyklus, která může být i za určité období provozu a vede k tomu, že projektová fáze i konstrukční fáze je logicky řešena s minimálními náklady na údržbu a provoz8

4.8 Platební podmínky zaplacení kupní smlouvy Platební podmínky v mezinárodních kupních smlouvách mají značný vliv na výsledky obchodních operací. Předurčují, kdy, kde a jak má být uhrazena kupní cena, a jsou proto také jedním z východisek pro její kalkulaci. Místo, doba i forma placení se v mezinárodních kupních smlouvách většinou sjednávají výslovně.

4.8.1 Místo úhrady Určuje, ve kterém místě je kupní cena splatná. Bývá stanoveno uvedením banky, u níž má být placeno, eventuálně může být sjednáno nepřímo, např. určením místa, kde budou kupujícímu předány dokumenty, u které banky bude otevřen akreditiv, domicilem na směnce apod.

4.8.2 Doba placení Je důležitá z hlediska plnění kontraktu prodávajícím a kupujícím, zejména pokud jde o časový vztah mezi placením a dodávkou zboží. Placení se může uskutečnit: Platbou předem – je maximálně výhodné pro dodavatele. Odběratel financuje obchod, poskytuje plnění dříve než dodavatel a nese riziko pro případ, že by prodávající nesplnil kupní smlouvu včas a řádně. Placení celé kupní ceny předem se v mezinárodním obchodě používá poměrně vzácně. Častěji se setkáváme s částečným placením předem formou tzv. akontace, která bývá kombinována s placením části ceny při dodávce a s poskytnutím úvěru.

8

FIDIC (1999) Publikace Slovenskej asociácie konzultačných inžinierov

24

Platbou v době dodání zboží – se v mezinárodním obchodě používá téměř u všech druhů zboží. Nejčastější jsou tzv. dokumentární formy placení, které poměrně nejlépe umožňují zajištění zájmů prodávajícího a kupujícího. K placení potom dochází buď při předání dokumentů předávajícím, nebo při jejich převzetí kupujícím. V mezinárodním obchodě se dokumenty

předávají

většinou

prostřednictvím

bank

při použití různých

bankovních

instrumentů. Platbou po dodání zboží – zatěžuje vývozce nutností úvěrovat obchod po sjednanou dobu a nést rizika, která jsou s poskytnutím úvěru spojena. Pro prodávajícího představuje poskytnutí úvěru často nutnost nést náklady spojené s financováním, prodloužení návratnosti finančních prostředků, zpomalení jejich obratu a navíc většinou i dopad úvěrových rizik.

4.8.3 Forma placení Vyplývá většinou ze sjednané platební podmínky nebo může být výslovně stanovena. Nejjednodušší, ale v mezinárodním obchodě velmi málo používanou formou je placení v hotovosti. Jeho nevýhodou je možnost ztráty peněz, riziko padělků, nutnost přepočítávání částek apod. Navíc je nutné uvážit rozdíl mezi kurzem valut oproti kurzu deviz. Banky nakupují valuty zpravidla za nižší kurz než devizy. Nejjednodušší a také nejčastější formu úhrad představují tzv. hladké platy (bankovní převody, transfery). Při nich banka provádí transfer prostředků do zahraničí pouze na základě pokynu příkazce (bez dalších průvodních dokumentů).

4.8.4 Dokumentární formy placení Jsou v mezinárodním obchodu poměrně časté. Kupující musí při nich učinit určitý úkon – např. zajistit vystavení akreditivu bankou, podepsat směnku, zaplatit – aby získal dokumenty uvedené v kontraktu. Dokumenty bývají většinou voleny tak, aby svědčily o uskutečnění dodávky zboží a odpovídaly požadavkům země dovozu na celní a administrativní projednání. Dokumenty používané při jednotlivých dodávkách zboží většinou tvoří určitý celek, který postihuje různé stránky plnění kupní smlouvy prodávajícím. Nejčastěji se používají tyto dokumenty: 25

Faktura – vystavená prodávajícím v několika vyhotoveních. Uvádí kromě dalších náležitostí zpravidla druh a množství zboží, jednotkovou cenu a celkovou částku k úhradě. Přepravní dokument – který svědčí o tom, že prodávající předal zboží k přepravě nebo že zboží bylo již odesláno do místa určení. Pojistný doklad – pokud pojištění sjednává prodávající. Další dokumenty – dohodnuté v kontraktu, např. osvědčení o původu, o kvalitě zboží, zdravotní či veterinární certifikáty apod.

4.9 Hlavní druhy platebních podmínek 4.9.1 Hladké platy Hladký

plat

(bankovní

převod)

je

vedle

šeku

jedním

z nejrozšířenějších

způsobů

v mezinárodním platebním styku. V případě hladkého platu se jedná o bezzávazkový, nedokumentární a platební instrument, jehož podstatou je převod příslušné částky z účtu příkazce na účet adresáta (beneficienta). V zásadě není třeba předložit bance vedle platebního příkazu žádné další dokumenty. Vnitrostátní právní předpisy v jednotlivých státech mohou ovšem tuto povinnost uložit, což se často děje v souvislosti s aplikací různých předpisů proti praní špinavých peněz. Správný platební příkaz s vedením všech náležitostí je při úhradách do zahraničí nezbytným předpokladem rychlého provedení platby. Výhodou hladkého platu jsou nízké náklady spojené s jeho provedením. Někdy banky za platby došlé ze zahraničí neúčtují náklady vůbec. To však neplatí pro odchozí platby. Dělení hladkých platů a) z pohledu banky - došlé a vyšlé hladké platy b) z pohledu klienta – došlé a vyšlé hladké platy obchodní povahy c) z pohledu doručení – platy předem a platy po dodání zboží 26

4.9.2 Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditiv

představuje

jeden z nejstarších bankovních nástrojů používaný

zejména v mezinárodním obchodě jako poměrně dokonalý instrument platební a zajišťovací. Lze jej charakterizovat jako závazek banky poskytnout pověřenému (beneficientovi, zpravidla prodávajícímu) plnění stanovené v akreditivu, pokud beneficiant předloží včas požadované dokumenty a splní veškeré akreditivní podmínky. Banka vystavuje akreditiv na pokyn příkazce, resp.. žadatele o akreditiv (zpravidla kupujícího), a podle jeho instrukcí. Akreditiv je jakékoliv ujednání, jakkoliv pojmenované nebo popsané, které je neodvolatelné, a tudíž představuje definitivní závazek vystavující banky honorovat vyhovující prezentaci dokumentů v souladu s podmínkami akreditivu. Honorovat znamená: -

zaplatit na viděnou, jestliže je akreditiv použitelný platbou na viděnou

-

vzít na sebe závazek k odložené platbě a zaplatit při splatnosti, jestliže je akreditiv použitelný odloženou platbou

-

akceptovat

cizí směnku

vystavenou

beneficientem a zaplatit při

splatnosti, jestliže je akreditiv použitelný akceptací Výhody dokumentárního akreditivu pro obě strany a) Dokumentární

akreditiv

je

standardním

bankovním produktem ve

financování

zahraničního obchodu, s dlouhou historií, poskytuje velkou jistotu všem zúčastněným stranám b) Banky provádějí akreditivy podle mezinárodních pravidel, Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy, vydaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříži (od 1.7.2007, Publ. ICC No. 600 – zkráceně UCP 600 c) Banky ochotněji provádějí financování těchto operací, neboť se jedná o zbožové operace, kdy má banka přehled o tom, co financuje; navíc se jedná též o financování operací, které jsou splaceny z výnosu financované operace d) Jde buď o financování importních akreditivů, kdy banka platí za příkazce – importéra, který bance platí až po určité době podle podmínek příslušné smlouvy o financování, nebo o exportní financování – předfinancování akreditivů, negociace směnek a/nebo dokumentů, popř. odkupy akreditivů. U exportního financování se banka rozhoduje, zda poskytne financování především podle bonity a renomé vystavující, popř. 27

potvrzující banky a podle příslušných teritoriálních rizik; dostupnost i cena tohoto způsobu financování je tudíž obecně lepší, než např. u provozního úvěru. Aby akreditiv přinesl oběma obchodním stranám maximum zajištění a užitku, je nutné věnovat patřičnou pozornost znění akreditivu a vystavování příslušných dokumentů. Druhy dokumentárních akreditivů Odvolatelný akreditiv Může být vystavující bankou kdykoliv odvolán nebo změněn, a tudíž nepředstavuje skutečný závazek banky k beneficientovi akreditivu. Používá se pouze výjimečně. Neodvolatelný akreditiv Představuje pevný závazek vystavující banky. Neodvolatelný akreditiv může být měněn jen se souhlasem všech zúčastněných stran. Podle poslední verze jednotných zvyklostí je za akreditiv považován jen takový závazek banky, který je neodvolatelný. Podle obchodního zákoníku ČR (§686) je akreditiv považován vždy za neodvolatelný, pokud akreditivní listina výslovně nestanoví, že je odvolatelný. Nepotvrzený neodvolatelný akreditiv - jedná se o bankovní instrument, který zavazuje vystavující banku, tj. banku, která akreditiv vystavila, poskytnout plnění exportérovi podle podmínek akreditivu, předloží-li řádně dokumenty požadované akreditivem. Exportér má tedy závazek banky, který je nezávislý na závazku importéra vyplývajícím z kontraktu, zaplatit za dokumenty odpovídající akreditivu. Potvrzený neodvolatelný akreditiv - jedná se o bankovní instrument, u kterého vzniká další závazek jiné banky, umístěné zpravidla v zemi exportéra, zaplatit beneficientovi – exportérovi podle podmínek akreditivu, předloží-li jí řádně dokumenty požadované akreditivem. Exportér má tedy závazek další (potvrzující) banky, který je nezávislý na závazku importéra i na závazku

banky

vystavující

akreditiv,

poskytnout

dokumenty.

28

plnění

za

akreditivu

odpovídající

Zvláštní druhy akreditivů Při obchodování se zahraničím je možné využít i některých zvláštních druhů akreditivů, které mají specifické použití. Mezi ně patří např.: Revolvingový akreditiv - je vhodný pro obchodní vztahy, které se uskutečňují pravidelně v průběhu delšího časového období. Podle sjednaných kritérií (uplynutí doby, vyčerpání částky apod.) se akreditivní částka obnovuje na původní výši. Převoditelný akreditiv - umožňuje vývozci, v jehož prospěch je akreditiv vystaven, aby požádal o převedení akreditivu na jiného beneficienta (svého dodavatele). Používá se u nepřímých obchodů k převodu práv z akreditivu na původního dodavatele zboží. Podmínky akreditivu zůstávají stejné, výjimku představuje akreditivní částka, lhůty pro předložení dokumentů, eventuálně některé další podmínky. Akreditiv lze převést pouze jednou, ale nejsou-li zakázány dílčí dodávky, mohou být části akreditivu převedeny samostatně několika dodavatelům. Akreditivy, které nejsou výslovně označeny jako převoditelné, převádět nelze. Back-to-back akreditiv - tento akreditiv se používá rovněž u nepřímých obchodů. Jeho funkce je obdobná jako u převoditelného akreditivu, ale v tomto případě jde o dva samostatné akreditivy.

Není proto

ani upraven v jednotných zvyklostech. Přináší určitou výhodu

prostředníkovi, protože neváže jeho vlastní prostředky při žádosti o otevření akreditivu ve prospěch původního dodavatele. Podmínky obou akreditivů však musejí navazovat, zejména pokud jde o dokumenty, lhůty pro jejich předložení apod. Částka akreditivu se pochopitelně liší. Remboursní akreditiv - může být použit ve vztahu k zahraničním obchodním partnerům pouze tehdy, jestliže mezi bankami země vývozce a země dovozce byla uzavřena úvěrová dohoda. V případě řádné prezentace dokumentů získá vývozce úhradu od tuzemské banky ihned. Banka dovozce využívá sjednaný úvěr a provádí úhradu příslušné částky zvýšené o náklady úvěrování až po uplynutí dohodnuté doby (např. šesti měsíců). Jde o metodu financování dovozu, při které dovozce využívá mezibankovní úvěr a nese jeho náklady. Podmínky pro poskytnutí akreditivu V případě placení dokumentárním akreditivem je nutné definovat zejména:

29

Jakou bankou má být akreditiv vystaven – beneficient–exportér bude podstupovat platební riziko této banky i riziko země sídla této banky Má-li být akreditiv potvrzen (popř. jakou bankou) – je vhodné, aby tuto záležitost smluvní strany předjednaly se svými bankami (beneficient by tedy podstupoval riziko této potvrzující banky a efektivně tak odstranil riziko země sídla vystavující banky i platební riziko vystavující banky, nicméně zajištění závazkem vystavující banky by mu bylo zachováno) Do kdy má být akreditiv vystaven – beneficient by měl mít dostatek času na kontrolu podmínek dokumentárního akreditivu Do kdy a kde (u jaké banky) má být akreditiv platný – do kdy je možné předkládat dokumenty.

V akreditivu mohou být i další podmínky ohledně lhůty pro předložení

dokumentů. Beneficient musí mít dostatek času na splnění svých smluvních povinností – na výrobu, přípravu zboží k odeslání, příp. proclení, předání zboží dopravci, zajištění pojištění a na následnou komplementaci akreditivem požadovaných dokumentů a jejich prezentaci bance Způsob čerpání akreditivu – platbou na viděnou, akceptací směnky, negociací (směnky), odloženou platbou – je nutné zvolit vhodný způsob s ohledem na případný poskytovaný obchodní úvěr i na možnosti financování Kdo hradí jaké poplatky – většinou příkazce akreditivu. Importér hradí poplatky své, tj. vystavující banky za vystavení akreditivu, za výplatu akreditivu apod., kdežto beneficient akreditivu – exportér hradí poplatky své, tj. avizující nebo potvrzující banky, za avizování, popř. potvrzení, za výplatu akreditivu, a poplatky za převod peněžních prostředků (případně poplatky třetích bank) Proti jakým dokumentům bude akreditiv použitelný (je třeba stanovit, o jaký dokument se jedná, kdo jej vystaví, popř. i kdy, co bude vykazovat, v kolika originálech a kopiích bude předložen apod.). Náklady akreditivů mohou být značné. Banky většinou účtují poplatky za každou operaci, kterou v rámci akreditivu provádějí, jednotlivě. Příkladem může být poplatek za vystavení 30

akreditivu, za jeho avizování, potvrzení apod. Z tohoto důvodu je nezbytné sjednat v kontraktu, jak se prodávající a kupující budou podílet na úhradě nákladů spojených s akreditivem.

4.9.3 Dokumentární inkaso Dokumentární

inkaso

je

v mezinárodním

obchodě

velmi

častá

platební

podmínka.

V porovnání s akreditivem jde o podmínku výhodnější pro kupujícího (dovozce). Prodávající při ní překládá bance dokumenty a pověřuje ji, aby obstarala jejich předání kupujícímu proti zaplacení kupní ceny nebo akceptaci směnky. Exportér při této platební podmínce odešle zboží a nese riziko, že dovozce dokumenty odmítne převzít (a také zaplatit). Zájmy vývozce jsou potom zajištěny zejména tím, že kupující nezíská možnost disponovat se zbožím dříve, než provede příslušný inkasní úkon (nezaplatí nebo neakceptuje směnku). Vývozce chrání své zájmy především tím, že dává bance přesné instrukce (např. prostřednictvím kterých bank zajišťovat inkaso, jak postupovat při nepřevzetí dokumentů apod.), a dále tím, že předává dokumenty, bez kterých kupující nemůže disponovat se zbožím. Druhy dokumentárních inkas Dokumentární inkaso lze použít v několika variantách, z nichž nejčastější jsou dvě: Dokumenty proti zaplacení Inkasní banka zde smí vydat dokumenty jen proti současnému zaplacení. Importér platí inkasní bance částku (kupní cenu plus případné výlohy) a obdrží inkasní dokumenty. Je-li mezi nimi dispoziční dokument, získává tak kontrolu nad zbožím. V případě legitimačního dopravního dokumentu, kdy zboží bylo zasláno k dispozici zasílatele či banky, banka uvolňuje zboží v jeho prospěch. Dokumenty proti akceptaci směnky Prodávající předává bance spolu s dokumenty směnku vystavenou na kupujícího, jejíž splatnost je stanovena k pozdějšímu datu, většinou určitou dobu po viděné. Jde o typickou úvěrovou podmínku, při které je úvěr zajištěn směnečně. Vývozce při ní nese nejen riziko

31

nepřevzetí zboží, ale následně i riziko neplacení (nehonorování směnky kupujícím). Výhodou pro exportéra je eventuální možnost eskontu akceptované směnky. Kromě toho je možná kombinace obou způsobů (část kupní ceny k okamžitému placení, na část je vystavována směnka), doklady lze předat i za jiných podmínek, např. vyměnit za dokumenty jiné (při výměnných operacích) apod.

9

4.9.4 Placení pomocí cenných papírů - směnka a šek Při placení v mezinárodním obchodě se lze často setkat se směnkami a šeky. Tyto dokumenty bývají někdy používány samostatně, někdy v souvislosti s určitými bankovními instrumenty. V ČR platí zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb., který vychází z tzv. Ženevských konvencí o směnce a šeku z r. 1930 a 1931. Směnka Je cenný papír, který má zákonem předepsanou formu. Směnka je nástrojem k zajištění úvěru, ale při některých platebních podmínkách má pouze funkci platební. Existují dva druhy směnek: směnka cizí a směnka vlastní. Tyto termíny – vlastní a cizí

-

nejsou odvozeny od vlastnictví směnky, ale postihují odlišné druhy směnky charakteristické určitou formou vystavení a počtem osob na směnce zúčastněných a ze směnky zavázaných. Směnka cizí Lze zjednodušeně charakterizovat jako bezpodmínečný písemný příkaz výstavce směnky adresovaný jiné osobě, aby uhradila směnečnému věřiteli určitou peněžitou částku. Směnka vlastní představuje bezpodmínečný písemný příslib výstavce zaplatit směnečnému věřiteli určitou peněžní částku. K obsahovým náležitostem směnky cizí patří: -

označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyce, v kterém je tato listina sepsána;

9

-

bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu;

-

jméno toho, kdo má platit (směnečníka);

Machková H., Černohlávková E., Sato A. a kol. – Mezinárodní obchodní operace (2007) Andrle P., Dokumentární akreditiv v praxi (2011)

32

-

údaj splatnosti;

-

údaj o místě, kde má být placeno;

-

jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;

-

datum a místo vystavení směnky;

-

podpis výstavce.

Směnka vlastní Náležitosti směnky jsou velmi obdobné směnce cizí. Neobsahují však údaj směnečníka, protože hlavním směnečným dlužníkem je výstavce sám. K obsahovým náležitostem směnky vlastní patří: -

označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyce, v kterém je tato listina sepsána;

-


-

údaj splatnosti;

-


-

jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;

-

datum a místo vystavení směnky;

-

podpis výstavce.

Dělení směnek a) podle jejich splatnosti -

vista

směnky,

které

jsou

splatné

na

viděnou

při

předložení

směnečníkovi, přičemž musí být předložena do jednoho roku od data vystavení -

časové vista směnky, které jsou splatné určitou dobu po viděné

-

fixní směnky, které jsou splatné v určitý den

-

dato směnky, které jsou splatné určitou dobu po vystavení

b) podle jejich funkce -

obchodní směnka je směnkou, která vznikla v důsledku prodeje zboží a služeb na obchodní úvěr

-

finanční směnka naproti tomu není podložena pohybem zboží či služeb, je výrazem pouze určité finanční transakce, při níž dlužník získává 33

proti vystavení (akceptaci) směnky od věřitele finanční prostředky ve formě úvěru. Využití směnky Směnky

nabízejí

řadu

možností

využití,

k základním

patří využití směnek

zejména

v následujících oblastech: a) prostředek k získání obchodního úvěru (při dodávkách zboží anebo služeb) b) platební prostředek (v současné době okrajový význam) c) prostředek k získání bankovního směnečného úvěru (eskontní úvěr, akceptační úvěr anebo avalový úvěr) d) zajišťovací prostředek e) depozitní instrument Šek Je cenný papír, který plní funkci platebního nástroje. Lze jej charakterizovat jako bezpodmínečný platební příkaz, který výstavce dává svojí bance, aby z jeho účtu uhradila majiteli šeku určitou peněžitou částku. Význam šeku jako platebního instrumentu sice s rozvojem elektronických forem placení klesá, v některých zemích má však stále široké využití. Při použití šeku je však nutno respektovat, že Ženevské konvence nebyly přijaty všemi státy. Šek musí být sepsán písemně a obsahovat všechny zákonem předepsané náležitosti. Ty jsou v zákoně směnečném a šekovém a v souladu se Ženevskými konvencemi vymezeny takto: -

označení, že jde o šek, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyce, v kterém je tato listina sepsána;

-


-

jméno toho, kdo má platit (šekovníka);

-


-

datum a místo vystavení šeku;

-

podpis výstavce.

34

Šek může být vystaven na jméno, na řad nebo na doručitele (majitele). Převádí se rubopisem, pouze na doručitele může být převeden pouhým předáním. Šek je splatný vždy na viděnou. Zákon nevymezuje lhůty, ve kterých má být šek předložen k proplacení. Jejich délka je odvozena od místa vystavení a místa splatnosti. Ve vnitrostátním styku je lhůta pro předložení šeku do osmi dnů, v rámci kontinentu do dvaceti dnů, u mezikontinentálních šeků do sedmdesáti dnů od data vystavení. Dělení šeků Soukromé šeky - bývají označovány šeky vystavované nebankovními subjekty (osobami fyzickými či nebankovními právnickými osobami). Vlastníci účtu vystavují soukromé šeky na šekových formulářích, které získali od své banky a mohou tak činit většinou až do výše zůstatku na účtu. Bonita soukromých šeků bývá nižší, jelikož pro majitele šeku existují určitá rizika, např. že šek nebude kryt zůstatkem na účtu nebo že podpis výstavce nebude odpovídat podpisovému vzoru. Bankovní šeky - jsou považovány za velmi kvalitní druh šeků. Jejich výstavcem je banka, která přikazuje šekovníkovi (jiné bance), aby na její vrub vyplatila majiteli určitou sumu peněz. Proplacení takového šeku lze získat většinou od kterékoli banky. O vystavení bankovního šeku žádá klient (zpravidla kupující) svoji banku, aby k tíži jeho účtu vystavila bankovní šek

ve

prospěch oprávněného

(zpravidla prodávajícího).

Při použití šeku

v mezinárodním styku bývá šekovníkem zahraniční korespondenční banka banky vystavující. Bankovní šek je tak v mezinárodním styku velmi spolehlivým platebním instrumentem a používá se i pro placení v mezinárodním obchodě. Cestovní šeky - jedná se o zvláštní druh šeků. Jejich právní úprava není dána zákonem směnečným a šekovým, ale obchodním zákoníkem. Jsou vystavovány velkými bankami nebo cestovními kancelářemi v určitých hodnotách směnitelných měn (např. 100USD, 500EUR apod.). Představují příslib výstavce k proplacení dané peněžité částky, přičemž ověřování oprávněné osoby se uskutečňuje na základě jejího podpisu.

10

10


35

4.10 Mezinárodní přeprava zboží Zboží, které je předmětem dovozu či vývozu ze země, musí být pravidelně přepraveno z místa odeslání do místa určení, které se v tomto případě nachází v jiné zemi. Přeprava může být realizována po moři, po zemi, vzduchem, kombinovaně. Smlouva, jejímž předmětem je přepravované zboží, obvykle sama stanoví, která ze stran a za jakých podmínek je povinna zabezpečit přepravu. Přepravu si zajišťuje smluvní strana sama anebo je realizována pomocí třetí osoby (přepravce) na základě přepravní smlouvy. Význam přesných informací (o místě dodání, o místě určení, o typu balení, o nákladech na různé druhy manipulace atd.) uvedených v kupní smlouvě a následně sdělených stranou přepravci ovlivňuje úspěšnost přepravy.

11

4.10.1 Mezinárodní železniční přeprava Česká republika je vázána Úmluvou o mezinárodní železniční přepravě COTIF, která byla uzavřena v Bernu r. 1980 a která jednotně upravuje přepravu po železnicích smluvních států (č. 8/1985 Sb. ve znění změn a doplňků). Pro přepravy zboží je přepravním dokladem nákladní list. Přepravní smlouva se zaznamenává v nákladním listě podle jednotného vzoru a musí obsahovat předepsané údaje. Je (až do prokázání opaku) dokladem pro uzavření a obsah přepravní smlouvy, jakož i pro převzetí zboží dopravcem.12 Nákladní list obsahuje základní přepravní údaje, označení odesílatele a příjemce, místa odeslání a místa určení, obsahu zásilky, její hodnoty, váhy a kubatury, případně i přepravní trasy. V náležitosti úhrady přepravného ponechává volnost pro dohodu mezi odesílatelem a příjemcem, způsob úhrady však musí být v nákladním listě vyznačen. Cena přepravného je u sběrné služby a spěšnin kalkulována podle tarifů železničního přepravného, u vozových zásilek bývá smluvní.

11

Rozehnalová N., Právo mezinárodního obchodu (2001)

12

Kučera Z., Pauknerová M., Růžička M. a kol., Právo mezinárodního obchodu (2008)

36

Při realizaci železniční přepravy zboží v členských zemí Úmluvy COTIF se setkáváme s následujícími druhy zásilek: -

vozové zásilky, u kterých je ke každé přepravě nutný nejméně jeden samostatný železniční vůz;

-

kusové zásilky, k jejichž přepravě není nutný samostatný vůz, jsou však omezeny podle objemu nebo váhy; prostřednictvím tzv. sběrné služby jsou jednotlivé zásilky kompletovány do takového množství, aby jejich expedice byla ekonomicky a logisticky účelná;

-

spěšniny, které jsou omezeny vahou do 15 kg, jsou podávány a přepravovány současně s přepravou osob;

-

kontejnerové zásilky;

-

kombinované

přepravy,

umožňující

například

přepravu

silničních

vozidel na železničních vagonech13

4.10.2 Mezinárodní silniční přeprava Česká republika je smluvním státem Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě CMR, která byla uzavřena v Ženevě r. 1956 (č. 11/1975 Sb.).14 Tato Úmluva je jedním ze základních dokumentů, které provozování mezinárodní silniční přepravy upravují. Pro signatáře dohody je její obsah závazný. Silniční přepravu je možné v současnosti pokládat za nejrychleji se rozvíjející, ale také nejproblematičtější typ přepravy. Díky své rychlosti, vysoké mobilitě a dostupnosti úspěšně konkuruje zejména dopravě železniční, v některých případech i letecké.

Hlavními faktory,

které vývoj silniční přepravy nepříznivě ovlivňují, jsou ekologická závadnost a narušování životního prostředí, nízká průchodnost hlavní silniční a dálniční sítě a s ní spojená vysoká nehodovost a silné konkurenční prostředí mezi dopravci. Úmluva

vymezuje

obsahové

náležitosti

nákladního

listu

CMR,

který

je

dokladem

osvědčujícím převzetí zboží k přepravě a uzavření přepravní smlouvy. Obsahuje základní údaje o přepravě (označení odesílatele a příjemce, místa odeslání a místa určení, označení obsahu zásilky, její hodnoty, váhy a objemu, případně i vyznačení přepravní trasy). 13


14


37

Povinností dopravce je přezkoumat správnost údajů, uvedených v nákladním listě, a zjevný stav zásilky v okamžiku jejího převzetí a zjištěné nesrovnalosti vyznačit v nákladním listě. V okamžiku převzetí zásilky přebírá odpovědnosti za poškození zásilky a za její úplnou nebo částečnou ztrátu. Silniční doprava mezi členskými zeměmi dohody CMR může být realizována jako doprava: -

kusová (sběrná služba) - jednotlivé zásilky jsou kompletovány podle jejich

objemu,

množství a

charakteru

tak,

aby přeprava byla

ekonomicky a logisticky účelná; ceny přepravného se stanoví na základě fixně stanovených přepravních tarifů; -

celokamionová – má podobu časového nebo cestovního charteru a její ceny bývají smluvní.

Silniční dopravce nese ve smyslu ustanovení CMR konkrétní odpovědnost za poškození či ztrátu

zásilky.

Vzhledem k ekonomické

síle

jednotlivých dopravců může být plnění

povinností z titulu odpovědnosti nereálné, protože hodnota svěřené zásilky často převyšuje nejen hodnotu dopravního prostředku, ale i základního jmění podnikatele – dopravce. Značným přínosem pro zjednodušení administrativy a urychlení průběhu silniční přepravy bylo i uzavření Dohody o společném tranzitním režimu v roce 1987, ke které Česká republika přistoupila v roce1997. Tato dohoda umožňuje, aby zboží bylo dodáno z působnosti celního úřadu v místě odeslání k celnímu úřadu v místě určení na jeden celní doklad a jedním zajištěním celního dluhu.

15

4.10.3 Mezinárodní letecká přeprava V mezinárodní

letecké

přepravě

je

nejvýznamnější

úmluvou

Montrealská

úmluva

o

sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě z r. 1999 (č. 123/2003 Sb.), která nahrazuje dosavadní tzv. Varšavský systém, tzn. Varšavskou úmluvu o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě z r. 1929 a její novelizace, včetně úmluv ji doplňujících. Varšavská úmluva zůstává z hlediska ČR v platnosti ve vztahu k těm smluvním

15


38

státům, které dosud Montrealskou úmluvu neratifikovaly: vždy je potřebné zjistit, kterou novelizací je vázán příslušný stát.

16

Letecká nákladní přeprava je zejména ze strany laické veřejnosti vnímána jako atraktivní typ přepravy, který je relativně velice rychlý, bezpečný a spolehlivý, ale také poměrně nákladný. Z pohledu celkového objemu mezinárodního obchodu je její podíl zanedbatelný. Používá se zejména u zásilek výjimečné povahy, jakými jsou například náhradní díly, rychle se kazící potraviny, léky, umělecká díla, starožitnosti apod. Převzetí zásilky

podle

přepravních

podmínek

AITA je osvědčováno

prostřednictvím

leteckého nákladního listu, který je současně i dokladem prokazujícím uzavření přepravní smlouvy. Obsahuje základní údaje o přepravované zásilce (označení odesílatele a příjemce, místa odeslání a místa určení, označení obsahu zásilky, její hodnoty, váhy a objemu. V úhradě přepravného platí zásada volné dohody odesílatele a příjemce, povinnost úhrady přepravného se vyznačuje v nákladním listě. Letecká doprava bývá realizována jako: -

pravidelná

linková

(pokládka,

konsolidace) –

kusové zboží je

dokládáno do běžných leteckých linek pro osobní přepravu; -

nepravidelná (charterová) – je pronajímán ložný prostor celého dopravního prostředku, bez ohledu na jeho vytížení17

4.10.4 Mezinárodní námořní přeprava Námořní přeprava zaujímá výrazně nadpoloviční podíl na celkovém objemu přeprav ve světovém obchodě, v zahraničním obchodě České republiky je však její podíl daleko méně významný. Tento druh přepravy realizují ekonomicky velice silné subjekty – rejdaři, kteří se navíc sdružují do tzv. námořních konferencí. Dopravní prostředky, plavidla používaná v námořní přepravě, se odlišují velikostí, druhem přepravovaného nákladu, ale i trasou, po které se pohybují. Prostornost plavidla bývá vyjadřována ukazatelem tzv.

brutto registrovaných tun (BRT), který nemá souvislost

16


17


39

s hmotností plavidla. Nosnost plavidla bývá vyjadřována jeho tzv. mrtvou vahou a uvádí, kolik tun nákladu je třeba k ponoření lodi na stanovenou čáru ponoru. Podle druhu přepravovaného nákladu rozlišujeme plavidla: -

pro suchý náklad – pro kusové zásilky, pro přepravu hromadných substrátů a speciální kontejnerová plavidla;

-

pro tekutý náklad.

Podle přepravní vzdálenosti rozlišujeme plavidla: -

pobřežní plavby;

-

zaoceánské (dálkové) plavby.

Podle provozního nasazení lze rozlišit plavidla plavby: Liniová námořní přeprava Slouží zejména k přepravě kusových zásilek nebo kontejnerů. Plavidla obvykle operují podle předem stanoveného jízdního řádu, ceny přepravného jsou uvedeny v přepravních tarifech. Jsou relativně stálé, přesná kalkulace ceny je ovšem v praxi ztížena použitím celé řady různých příplatků a doplatků, z nich některé jsou tyto: -

přirážka pro vyrovnání pohybů cen pohonných hmot

-

faktor vyrovnání pohybů kurzů dvou různých měn

-

přirážka za čekání v přístavu

-

příplatek za přeložení kontejneru z lodi/na loď

-

příplatek za nakládku či vykládku kontejneru

Trampová přeprava Je nejstarší formou námořních přeprav a slouží zejména k zajištění přepravy surovin a hromadných substrátů. Trampové přepravy nebývají vždy přesně operačně vymezeny, stále silněji se však projevuje jejich úzká specializace, např. na ropu, zemní plyn, rudy, mrazírenské náklady a další. Ke smluvnímu zajištění trampových přeprav se používá specifických smluvních ujednání, tzv. charterů, které se osvědčují vydáním listiny. Právní předpisy ČR používají za tímto účelem dva smluvní typy: Smlouvu o provozu dopravního prostředku 40

Poskytovatel provozu se zavazuje za úplatu přepravit náklad určený objednatelem a k tomu účelu vykonat jednu nebo více předem určených cest nebo během smluvené doby vykonat cesty podle určení objednatele. Smlouvu o nájmu dopravního prostředku Pronajímatel se zavazuje za úplatu poskytnout nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání.

18

Provozování námořní přepravy, náležitosti a obsah přepravní smlouvy stejně jako dokumentů osvědčujících jejich existenci jsou kodifikovány v následujících mezinárodních ujednáních: Haagská pravidla o konosamentech Námořní přepravu upravují především tzv. Haagská pravidla o konosamentech (Mezinárodní úmluva o sjednocení některých pravidel pro konosamenty z r. 1924), která byla revidována Bruselským protokolem v r. 1968 (tzv. Haagsko-visbyská pravidla) a dále bruselským protokolem v r. 1979. Haagsko-visbyská pravidla jsou v mezinárodní obchodní praxi široce využívána. Česká republika není smluvním státem těchto mezinárodních úmluv. Hamburská pravidla o konosamentech Hamburská pravidla o konosamentech (Úmluva OSN o námořní přepravě zboží) byla sjednána v r. 1978 a do ČR vstoupila v platnosti v r. 1996 (č. 193/1996 Sb.). Hamburská pravidla jsou moderní mezinárodní úpravou, která mezi smluvními státy, k nimž ovšem dosud patří pouze relativně málo hospodářsky významnějších států, nahrazuje dosud jinak platná Haagská pravidla. Přepravním dokumentem je podle obou instrumentů konosament. Náložný list neboli konosament bývá zpravidla vymezován jako listina představující nárok ze závazku dopravce vydat zásilku převzatou k přepravě osobě oprávněné podle listiny, která předloží náložní list a na něm potvrdí přijetí zásilky. Náložný list může znít na doručitele, na jméno určité osoby nebo na její řad. Práva z titulu náložného listu se převádějí v případ vystavení listiny: 18


41

Na řad oprávněné osoby – vyplněným nebo nevyplněným rubopisem Na jméno oprávněné osoby – podle ustanovení o postoupení pohledávky (tzv. cesí) Na doručitele – jeho fyzickým předáním Dopravce je vždy povinen v náložném listu uvést: a) jméno a sídlo přepravce – právnické osoby nebo jméno a bydliště přepravce – fyzické osoby b) jméno a sídlo odesílatele – právnické osoby nebo jméno a bydliště odesílatele – fyzické osoby c) označení přepravované věci (včetně uvedení váhy a objemu) d) údaj o oprávněné osobě, tj. zda byl vydán na doručitele, na jméno příjemce nebo na jeho řad e) místo (přístav) odeslání a určení f) místo a datum vydání náložného listu a označení statutárního zástupce přepravce Náložný list bývá obvykle vydán v několika stejnopisech, které musí být jednotlivě označeny. Pokud

jsou všechny stejnopisy používány společně, jde o takzvanou „plnou sadu“

konosamentů. Po vydání zásilky oprávněné osobě na jeden stejnopis pozbývají ostatní stejnopisy platnost.

4.10.5 Kombinovaná přeprava Základním smyslem kombinované přepravy je zabezpečit fyzické přemístění předmětu přepravy tzv. z domu do domu, a to s použitím jediného dopravce. Hlavními přednostmi přeprav tohoto typu jsou:

Kombinovanou

-

snížení rizika poškození nebo ztráty zásilky

-

úspora přepravních a manipulačních nákladů

-

možnost využití standardizovaných obalů

-

použití unifikovaných dopravních prostředků

přepravu

neorganizují

většinou

sami

dopravci,

ale

specializované

podnikatelské subjekty – operátoři. Pokud jde o typ používaných prostředků, kombinovaná

42

přeprava je operátory provozována ve všech možných variantách, např. železniční a silniční, říční a námořní, námořní a letecká a další.

19

4.11 Rizika v mezinárodním obchodě Jakékoliv podnikání představuje řadu rizik, která jsou sice zčásti předvídatelná, ale převážně nepředvídatelná či neočekávaná. Rizika, která jsou spojena s obchodními operacemi, tedy rizika podnikatelská, lze hodnotit ze dvou hledisek: Z pozitivní stránky – což je kupříkladu potřebné zajištění pracovních míst, udržení výrobku na zvoleném trhu, naděje na vyšší zisk, zavedení nového výrobku do výrobního exportního programu apod. Z negativní stránky – k čemuž dochází ve většině případů, kdy rizika ohrožují hospodářský výsledek podniku. Zkušení podnikatelé z vlastní praxe vědí, že v podnikání, včetně zahraničního obchodu, tedy zejména při vývozu, ale také u dovozu, dochází k řadě poruch a mnohdy i ztrát. Řada těchto ztát a škod vyplývá z obchodních rizik, která se při obchodování se zahraničím zákonitě vyskytují a i při odpovídající „prevenci“ se budou nadále vyskytovat i v budoucnosti. Jedna z možností, jak některá vybraná rizika omezit, je jejich pojištění. Vývozní a dovozní operace a operace na ně navazující nesporně obsahují značný podíl rizik, a to zvláště těch, která jsou spojená se zemí, kam zboží vyvážíme (nebo odkud dovážíme), s obchodními partnery, se zbožím jako takovým. Může jít o rizika spojená s výrobou vývozního zboží, s jeho balením a označováním, s přípravou a prezentací dokumentů souvisejících s dodávkou zboží, s dodávkou zboží či navazujících služeb a podobně. K posouzení všech uvedených rizik a zejména možností, jak jim předcházet, je nezbytné mít dostatek spolehlivých informací. Nezastupitelnou funkci při

19


43

předcházení těmto rizikům, spojeným s charakterem zboží, má kontrola zboží a doklady, které potvrzují dodávku „podle kontraktu“. Jedním ze způsobů, jak snížit míru předvídatelných rizik na přijatelnou úroveň, je používání mezinárodních standardů a zvyklostí. Standardizace smluv a jejich specifických částí je vlastně určitou formou prevence. Elimitace chyb a používání standardů v mnoha případech vylučuje dvojí výklad smluv. K velmi aktivním institucím v této oblasti patří zejména ICC

-

Mezinárodní obchodní komora – se sídlem v Paříži. V České republice existuje od roku 1999 Český národní výbor ICC, který napomáhá šíření mezinárodně uznávaných a používaných standardů a také se aktivně podílí na přípravě a vzniku nových doporučení.

4.11.1 Charakteristika rizik, která ohrožují vývozce zboží a služeb Vývozci zboží a služeb musí čelit zejména následujícím typům obvyklých rizik: a) rizika související s výrobou zboží, jeho balením a označováním b) rizika spojená s prodejem zboží a jeho dodáním c) rizika, vyplývající z chyb a nedostatků při sjednávání kupní smlouvy (kontraktu). d) rizika spojená s výběrem a volbou obchodního partnera e) rizika politická, označovaná jako „rizika teritoriální“ f) rizika spojená s neplacením za zboží a služby a rizika vyplývající z kurzových ztrát g) rizika spojená s odpovědností za výrobek Celé řadě rizik lze předcházet vhodnou volbou země určení zboží (tedy oblasti, kam směřuje náš vývoz zboží či služeb), řadě rizik se lze úspěšně vyhnout výběrem a volbou vhodného partnera a vhodného způsobu placení.

20

4.11.2 Členění rizik Rozdělíme-li rizika podle toho, s jakými se podniky při provádění mezinárodního obchodu setkávají, jsou uváděny zejména tyto skupiny:

20

-

rizika tržní

-

rizika komerční

Bohm A., Janatka F., Pojištění úvěrových rizik v mezinárodním obchodě (2004)

44

-

rizika přepravní

-

rizika teritoriální

-

rizika kurzová

-

rizika odpovědnostní

Rizika tržní Tato rizika představují možnosti, že v důsledku změny tržních podmínek podnik nedosáhne předpokládaného výsledku nebo utrpí ztrátu. Změna tržní situace může být způsobena různými příčinami, např. změnou celkové konjunkturní situace v určité zemi či ve skupině zemí,

změnou

vztahu

nabídky

a

poptávky

po

určitém zboží změnami v postavení

rozhodujících dodavatelů nebo odběratelů nebo v důsledku změn v jejich prodejní či nákupní politice, změnami v technologii, sezónními výkyvy apod. Toto riziko může vést ke změně cenových relací, k růstu nákladům, ale může se projevit i neprodejností výrobků. Rizika komerční Komerční rizika můžeme charakterizovat jako možnost vzniku škod a ztrát, které mohou nastat při komerční činnosti spojené s vývozními a dovozními operacemi a následnými službami. Celá řada rizik, ohrožující vývozní či dovozní subjekt, souvisí se všemi činnostmi, které obchodním činnostem předcházejí, přímo s nimi souvisejí nebo na tyto činnosti navazují. V zahraničním obchodě hmotným zbožím se toto riziko může projevovat nejčastěji těmito formami: -

odstoupení obchodního partnera od kontraktu

-

nesplnění či vadné plnění kontraktu dodavatelem

-

bezdůvodné nepřevzetí zboží odběratelem

-

platební nevůle dlužníka

-

platební neschopnost dlužníka

Rizika přepravní Jsou spojena s mezinárodními obchodními operacemi s hmotným zbožím. Během dopravy může dojít ke ztrátě nebo poškození zboží a škodu utrpí ten, kdo v daném okamžiku toto

45

riziko nesl. Přechod rizika ztráty nebo poškození zboží sjednávají zpravidla výslovně v kontraktu stanovením určité dodací podmínky. Přepravní rizika v mezinárodním obchodě se většinou pojišťují, a proto je nutno věnovat pozornost řádnému sjednání pojistné smlouvy (volbou spolehlivé pojišťovny, výběrem takového rozsahu pojištěných rizik, který je přiměřený pro daný druh zboží, apod.). Rizika teritoriální Tato rizika vyplývají z nejistoty politického a makroekonomického vývoje jednotlivých zemí. Jejich nejvýznamnější složkou bývá riziko politické. Negativní dopad na hospodářskou spolupráci s danou zemí mívají např. válečné události, občanské nepokoje, embargo apod. Takovéto události mohou vést k nutnosti omezení nebo i přerušení hospodářských vztahů s danou oblastí a následným škodám (na zboží, na nezaplacených pohledávkách ztráty nákladů vynaložených na zpracování trhu, odnětí možnosti disponovat majetkem apod.). Rizika kurzová Kurzové riziko je spojeno se všemi formami mezinárodních hospodářských vztahů a vyplývá z proměnlivosti vývoje kurzů jednotlivých měn.

Toto

riziko

lze charakterizovat jako

možnosti, že v důsledku vývoje kurzů měn bude muset účastník zahraničních ekonomických vztahů vydat více hodnot oproti původnímu předpokladu, že bude inkasovat relativně méně hodnot, že se v důsledku kurzových pohybů sníží stav jeho devizových aktiv nebo zvýší devizová

pasiva

nebo

že

v důsledku

změn

devizových

kurzů

nedosáhne

svých

podnikatelských cílů. Rizika odpovědnostní Toto riziko souvisí se širokou ochranou spotřebitele na trzích některých vyspělých zemí, zvláště USA a EU. Výrobce je v těchto zemích vždy zodpovědný za škody na zdraví nebo majetku, které mohou utrpět osoby v důsledku vad výrobku. Bezpečnost výrobku je proto základním požadavkem při exportu některých výrobků do vyspělých zemí. Nejúčinnějším a také nezbytným nástrojem ochrany proti tomuto riziku při vývozu na tyto trhy je pojištění.

46

V této souvislosti je třeba uvést, že i v ČR je odpovědnost výrobce upravena v souladu se směrnicí EHS z r. 1985, a sice zákonem o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (č. 59/1998 Sb.).

4.11.3 Kontrola zboží a jeho balení Jedna z možností, jak předcházet rizikům spojeným s výrobou zboží, je zapojení nezávislé kontrolní instituce do celého obchodního případu. Většina zemí zajišťuje mimo jiné kontrolu dováženého zboží právními předpisy, a to buď při samotné výrobě zboží, nebo před jeho dodávkou či v jejím průběhu a doložením jakosti zboží či technologie výroby a použitých surovin stanoveným dokladem (certifikátem). Zde hraje nezastupitelnou úlohu systém kontroly zboží, tedy provádění této kontroly i vystavování certifikátů, které ji prokazují. V českých podmínkách jsou obvyklé kontroly a ověřování jakosti zboží v souladu s kupní smlouvou (kontraktem) a provádí je například kontrolní organizace jako INSPEKTA či SGS. Kontrola zboží je tak prevencí proti vzniku rizik, která vyplývají z charakteru zboží. Podstatné části kontroly zboží a služeb jsou: -

určení smluvních stran (objednatel a vykonavatel),

-

určení věci, jejíž stav má být zjištěn,

-

určení činností, jejichž výsledek má být ověřen.

Celkově lze tedy kontrolu zboží a služeb charakterizovat jako velmi důležitou možnost ochrany vývozce i dovozce před celou řadou rizik.

21

21


47

5. Práva a povinnosti smluvních stran 5.1 Práva a povinnosti prodávajícího Dle úpravy podle Obchodního zákoníku je prodávající především povinen: Odevzdat kupujícímu zboží, a to řádně a včas Při plnění kupní smlouvy prodávající nejprve zajišťuje dodávku zboží. Pokud vývozce neprodává zboží ze skladu a je podnikem výrobním, opatřuje zboží podle požadavků kupujícího v rámci vlastní vnitropodnikové struktury u výrobní jednotky podniku. Odevzdat kupujícímu doklady vztahující se ke zboží Prodávající musí odevzdat kupujícímu všechny dokumenty, které se vztahují ke zboží a které byly dohodnuty v kupní smlouvě. Jde o širokou škálu dokumentů. Některé z těchto dokumentů jsou pro kupujícího nezbytné, aby zboží mohl převzít (např. konosament), zaplatit (např. faktura), celně projednat v zemi dovozu (např. faktura pro celní účely) a používat (např. technická dokumentace či návody k obsluze). Obecně platí, že prodávající by měl věnovat pozornost všem dokumentům, které odesílá kupujícímu v souvislosti s dodávkou, aby předešel případným komplikacím při zúčtování, celním řízení, přepravě apod. Např. početní chyba ve faktuře, mylně účtovaná cena nebo omyl při deklarování zboží pro celní účely mohou mít za následek zvýšení přepravného, vyšší clo apod. Umožnit kupujícímu nabytí vlastnického práva Vlastnické právo přejde na kupujícího až v okamžiku, kdy je mu zboží předáno, a v případě, že kupujícímu ještě zboží předáno nebylo, nabude vlastnického práva v okamžiku, kdy mu bylo právně umožněno se zbožím nakládat. Předat zboží k přepravě Odevzdání zboží kupujícímu se může uskutečnit různými formami, např. předáním zboží k přepravě do sjednaného místa určení.

48

5.2 Práva a povinnosti kupujícího Zaplatit kupní cenu, a to dohodnutou nebo určenou Pokud hovoříme o placení kupní ceny, máme na mysli odpověď na otázky týkající se plnění prodávajícího: místo, dobu a způsoby placení kupní ceny. Sjednat místo, čas a způsob placení Místo, kde má být kupní cena zaplacena, je zpravidla dáno ustanoveními konkrétního obchodního kontraktu a vyplývá ze smluveného způsobu placení. Stejně tak i pro dobu placení kupní ceny platí, že kupní cena má být zaplacena v době odevzdání zboží, popř. dokumentů. Doba odevzdání tedy určuje i dobu plnění kupní ceny. Způsoby placení kupní smlouvy mohou být různé. Způsob placení je zpravidla dohodnut v konkrétní

smlouvě

v rámci

tzv.

platebních

podmínek.

Jednou

z častých

platebních

podmínek je placení proti dokumentům. Při této platební podmínce je kupní cena placena při předání dokladů, a to zejména takových, které umožňují kupujícímu nakládat se zbožím, jako je např. konosament. Jde vlastně o obdobu placení za hotové, kdy se kupní cena platí proti odevzdání zboží. Převzít zboží včetně poskytnutí potřebného spolupůsobení Převzetí zboží může proběhnout jako fyzické převzetí v místě sídla prodávajícího nebo v místě určení kupujícím nebo jím ověřenou osobou, ale může též spočívat v pouhém převzetí určitých dokumentů, opravňujících kupujícího k nakládání se zbožím. Kupující je povinen vystavit prodávajícímu na jeho požádání potvrzení o předmětu a rozsahu plnění Uchovávat zboží

5.3 Prodej zboží v obchodě 

prodejem vzniká vztah podnikatel-spotřebitel



vlastnictví koupené věci se převádí na kupujícího převzetím věci (popř. zaplacením)



záruční doba je 24 měsíců u spotřebního zboží, 8 dní u potravinářského



prodávající je povinen vystavit kupujícímu záruční list 49

5.4 Odpovědnost za porušení smlouvy 1. odpovědnost z prodlení - kupující bude v prodlení především, pokud nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo pokud včas nezaplatí kupní cenu. 2. odpovědnost za vady - prodávající nese odpovědnost za vady prodávané věci, jestliže předmět koupě neodpovídá smlouvě, popř. její povaze či účelu. Přitom může jít jak o vady: faktické - vady v druhu zboží, je-li dodáno jiné zboží, - vady množství, přičemž není rozhodující, zda se jedná o dodání menšího či většího množství, - vady jakosti (kvality), např. menší než deklarovaný ochranný faktor na opalovacím krému - vady provedení, včetně kompletnosti (např. není-li sada úplná, i když počet sad odpovídá smlouvě), - vady balení, - vady v dokladech nutných k užívání zboží, např. chybná varianta jazykového popisu na zboží právní – zboží je zatíženo právem třetí osoby, např. má zástavní právo ke zboží, je neoprávněně opatřeno ochrannou známkou atd.

5.5 Práva kupujícího dle charakteru vady Vada odstranitelná – kupující má právo žádat, aby byla vada bezplatně, včas a řádně odstraněna, může žádat výměnu věci, nebo jejích součástí, přiměřenou slevu z ceny nebo od smlouvy odstoupit Vada neodstranitelná bránící tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady – kupující má právo na výměnu věci nebo odstoupit od smlouvy

50

Vada neodstranitelná nebránící tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady – kupující má právo na výměnu věci nebo od smlouvy odstoupit Při prodeji vadné věci za nižší cenu neodpovídá prodávající za vadu, pro kterou byla nižší cena sjednána Odpovědnost za škodu - pro odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku porušení povinností vyplývajících z kupní smlouvy nemá zákon žádnou zvláštní úpravu. Proto na ni budou aplikována obecná ustanovení zákona.

5.6 Zánik smlouvy K zániku kupní smlouvy dojde především: - splněním, - dohodou stran, - uplynutím doby, jde-li o fixní smlouvu - odstoupením od smlouvy, - zaplacením odstupného, bylo-li sjednáno - dodatečnou nemožností plnění, - zmařením účelu smlouvy.

51

6. Vzory smluv Vzory mezinárodních smluv jsou vždy vyhotoveny v jazycích zemích, mezi kterými se obchod uskutečňuje

6.1. Mezinárodní kupní smlouva SOFTCOMP, Ltd. se sídlem Trewenna Drive18, Potters Bar, Herts, EN6 5JL, UK zastoupená na základě plné moci ze dne 18. listopadu 2008 Johnem Blackem (dále jako „prodávající“ na straně jedné) a JEKO, a. s. IČ: 542 36 798 se sídlem: Kolářova 12, Praha 6, PSČ: 163 00 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddíle B, vložka č. 6541 jejímž jménem jedná: Mgr. David Ondráček, předseda představenstva (dále jako „kupující“ na straně druhé) (prodávající a kupující dále též společně jako „smluvní strany“ nebo každý samostatně jako „smluvní strana“) uzavírají níže uvedeného dne, měsíce a roku v souladu s Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (dále jako „Úmluva“), tuto Kupní smlouvu I. Předmět smlouvy Předmětem této smlouvy je zejména závazek prodávajícího dodat kupujícímu zboží specifikované v Příloze č. 1 této smlouvy a převést na něj za podmínek sjednaných v této smlouvě vlastnické právo ke zboží a závazek kupujícího dodané zboží od prodávajícího převzít a zaplatit mu za něj sjednanou kupní cenu. II. Prodej zboží 1. Prodávající se touto smlouvou zavazuje dodat kupujícímu zboží (movité věci) specifikované v Příloze č. 1 této smlouvy (dále jako „Zboží“), a to v čase, kvalitě a množství uvedeném v Příloze č. 1 této smlouvy. Kupující se zavazuje Zboží převzít a zaplatit za něj prodávajícímu kupní cenu uvedenou v článku III. této smlouvy. 2. Prodávající splní svou povinnost k dodání Zboží tím, že umožní kupujícímu nakládat se Zbožím v místě sídla prodávajícího. Smluvní strany se dohodly na tom, že kupující si zajišťuje přepravu Zboží ze sídla prodávajícího sám prostřednictvím dopravce, jehož jméno je 52

povinen kupující prodávajícímu oznámit. Prodávající je povinen zajistit nakládku Zboží, přičemž Zboží musí být zabaleno způsobem uvedeným v Příloze č. 2. Pokud není výslovně způsob zabalení Zboží uveden, musí být Zboží zabaleno způsobem přiměřeným k zachování a ochraně Zboží. 3. Prodávající se zavazuje předat Zboží dopravci kupujícího dne 15. prosince 2008 v pracovní době od 8.00 do 16.00 hod. Předání Zboží dopravci je prodávající povinen oznámit kupujícímu, a to faxovou zprávou zaslanou na tel. č.………… 4. Vlastnické právo ke Zboží přechází na kupujícího okamžikem předání Zboží dopravci kupujícího. Ve stejný okamžik přechází na kupujícího i nebezpečí ztráty a poškození Zboží. 5. Kupující prohlašuje, že od prodávajícího obdržel veškeré údaje o Zboží, které jsou nezbytné pro uzavření pojištění. 6. Doklady vztahující se ke Zboží zašle prodávající kupujícímu do 10 dnů ode dne předání Zboží, a to na adresu kupujícího uvedenou v této smlouvě. III. Kupní cena 1. Kupující se zavazuje zaplatit prodávajícímu za Zboží kupní cenu v celkové výši …………….. EUR (dále jako „Kupní cena“). 2. Kupní cena je splatná na základě faktury, kterou vystaví a zašle prodávající do 10 dnů od předání a převzetí Zboží kupujícím. Splatnost faktury bude 21 dnů od data vystavení faktury prodávajícím. 3. Jestliže se kupující zpozdí s placením kupní ceny, má prodávající nárok na úroky z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, aniž by byly dotčeny jakékoliv nároky na náhradu škody dle čl. 74 Úmluvy. IV. Odpovědnost za vady 1. Prodávající odpovídá za jakoukoliv vadu Zboží, kterou má Zboží v okamžiku přechodu nebezpečí na kupujícího a která se stane zjevnou v době do 24 měsíců od data převzetí Zboží dopravcem kupujícího. Prodávající prohlašuje, že Zboží po dobu 24 měsíců od okamžiku jeho převzetí dopravcem kupujícího bude způsobilé pro obvyklé použití, respektive zachová si po tuto dobu své obvyklé vlastnosti (dále jako „Záruční doba“). 2. Prodávající neodpovídá za vady, které byly způsobené používáním Zboží v rozporu s podmínkami uvedenými v návodu k použití, za vady, které byly způsobené vadným skladováním po dodání Zboží, a za vady, jejichž původ spočívá v okolnostech, které nebylo možno odvrátit. 3. Kupující je povinen ihned poté, co mu dopravce doručí Zboží, Zboží řádně prohlédnout, a pokud má Zboží vady, které jsou zjistitelné již při jeho převzetí, je kupující povinen je oznámit bez zbytečného odkladu prodávajícímu. 4. V případě, že kupující zjistí vady v průběhu Záruční doby, je povinen prodávajícímu vady písemně oznámit, a to nejpozději do 15 dnů od zjištění vad. V písemném oznámení vad je povinen zvolit mezi níže uvedenými nároky: odstranění vad dodáním náhradního zboží bez vad za zboží vadné; požadovat odstranění vad opravou zboží, budou-li vady opravitelné; požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny; odstoupit od smlouvy. 5. Prodávající je povinen bez zbytečného odkladu poté, co mu bude doručeno oznámení vad kupujícího, se písemně k uplatnění vady vyjádřit a uvést, zda vady uznává či nikoliv.

53

VI. Vyloučení odpovědnosti 1. Smluvní strana není odpovědná za nesplnění jakékoli povinnosti, jestliže prokáže, že toto nesplnění bylo způsobeno překážkou, která nezávisela na její vůli a ohledně které nebylo možno rozumně očekávat, že by s ní strana počítala v době uzavření smlouvy, nebo že by tuto překážku nebo její důsledky odvrátila nebo překonala. Vyloučení odpovědnosti je účinné pouze po dobu, po kterou trvá překážka. 2. Smluvní strana, která neplní povinnosti, musí oznámit druhé smluvní straně překážku a její důsledky na svou způsobilost plnit. VII. Příslušnost soudu Smluvní strany se dohodly na tom, že soudem příslušným k řešení sporů z této smlouvy vzniklých je soud na území České republiky. VIII. Závěrečná ustanovení 1. Tato smlouva je platná a účinná dnem jejího uzavření. 2. Smluvní strany prohlašují, že uzavření této smlouvy a plnění všech povinností z ní vyplývajících bylo náležitě schváleno příslušnými orgány smluvních stran v souladu s právními předpisy, stanovami a ostatními vnitřními předpisy smluvních stran, a nevyžaduje, ani nebude vyžadovat další souhlas či schválení. 3. Smluvní strany se zavazují, že budou respektovat oprávněné zájmy druhé smluvní strany, budou jednat v souladu s účelem této smlouvy a nebudou jej mařit, přičemž uskuteční veškeré právní a jiné úkony, které se ukáží být nezbytné pro dosažení účelu této smlouvy. 4. Veškeré písemnosti budou doručovány na adresu smluvních stran uvedenou v záhlaví této smlouvy, pokud některá ze smluvních stran písemně neoznámí jinou adresu. Bez ohledu na jiné možnosti prokázání doručení, které umožňují právní předpisy, jakákoliv písemnost, jejíž doručení tato smlouva vyžaduje, předpokládá anebo umožňuje, bude považována za doručenou, byla-li doručena smluvní straně na adresu uvedenou v záhlaví této smlouvy nebo na jinou adresu, kterou smluvní strana písemně oznámí druhé smluvní straně. 5. Veškeré změny a doplnění této smlouvy vyžadují písemnou formu. 6. Pokud některé z ustanovení této smlouvy je nebo se stane neplatným či neúčinným, neplatnost či neúčinnost tohoto ustanovení nebude mít za následek neplatnost smlouvy jako celku ani jiných ustanovení této smlouvy, pokud je takovéto neplatné či neúčinné ustanovení oddělitelné od zbytku smlouvy. Smluvní strany se zavazují takovéto neplatné či neúčinné ustanovení nahradit novým platným a účinným ustanovením, které svým obsahem bude co nejvěrněji odpovídat podstatě a smyslu původního ustanovení. 7. Tato smlouva a vztahy z této smlouvy vyplývající se řídí Úmluvou OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží. 8. Tato smlouvaje podepsána ve dvou vyhotoveních, přičemž každá smluvní strana obdrží jedno vyhotovení této smlouvy. V Praze dne 1. prosince 2008 ....................................... SOFTCOMP, Ltd. John Black na základě plné moci 22

V Praze dne 1. prosince 2008 .......................................... JEKO, a. s. Mgr. David Ondráček předseda představenstva22

http://www.ipravnik.cz/cz/knihy-pod-lupou

54

Závěr Hlavním cílem práce bylo shromáždění veškerých náležitostí, které by kupní smlouva měla mít, aby obchod proběhl po právní stránce v pořádku a tím nedocházelo k rozporům. Rozdělila jsem jednotlivé body podle důležitosti na podstatné a nepodstatné části mezinárodní kupní smlouvy, význam jednotlivých náležitostí, postup při vypracování kupních smluv a rizika s tím spojená. Tato práce splnila to, čeho jsem chtěla dosáhnout. Cíle byly tedy splněny.

55

Použitá literatura a jiné zdroje ANDRLE, Pavel: Dokumentární akreditiv v praxi. 5. aktualizované a doplněné vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, s. 15-26, 55-56 BEJČEK, Josef: Obchodní závazky, Obecná úprava a kupní smlouva. Brno: Masarykova univerzita, 1993, s. 229 - 232 BOHM, A.; JANATKA, F.: Pojištění úvěrových rizik v mezinárodním obchodě. Praha: Grada Publishing, 2004, s.17 – 22 KANDA, Antonín: Mezinárodní kupní smlouva. Praha: Academia 1988, s 9 KUČERA, Z.; PAUKNEROVÁ, M.; RŮŽIČKA, K. a kol.: Právo mezinárodního obchodu. Plzeň, 2008, 85 s. 312 - 313 MACHKOVÁ, H.; ČERNOHLÁVKOVÁ, E.; SATO, A. a kol.: Mezinárodní obchodní operace. Praha, Grada Publishing, 2007, s. 33 – 52, 57 – 82, 125 – 136, 147 - 156 ROZEHNALOVÁ, N.: Právo mezinárodního obchodu. Brno: Masarykova univerzita, 2001,. s. 415 - 424. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník FIDIC (1999) Publikace Slovenskej asociácie konzultačných inžinierov

http://pravniradce.ihned.cz/1-10002970-13108670-F00000_detail-cf

http://www.ipravnik.cz/cz/knihy-podtxtexpresion_mezin%C3%A1rodn%C3%AD+kupn%C3%AD+smlouva/art_5620/lupou/ rbsearchsource_articles/evzory-z-oblasti-obchodniho-prava-v-ceskem-a-anglickem-jazyceii.aspx

56

Podstatné části KUPNÍ SMLOUVY a jejich význam

Recommend Documents