TROLEJÁŘ
PODPORA ŠKOLY JISTOTA V PROSTĚJOVĚ V předchozím článku (Elektrizace pomáhá miminkům) bylo zmíněno, že naše firma kromě svých profesních aktivit, pomáhá organizacím či jednotlivcům, kteří potřebují ke zkvalitnění svého života pomoc druhých, a to ve formě finanční, či materiální. Jedním ze subjektů, se kterým spolupracujeme od roku 2004, je obecně prospěšná společnost Střední škola, základní škola a mateřská škola JISTOTA, o.p.s. z Prostějova, která pečuje o děti s kombinovaným postižením a připravuje je pro budoucí osobní a profesní život. Péče o tělesně, smyslově a mentálně postižené děti je velice náročná, jak jsme se mohli osobně přesvědčit při návštěvě školy, kam jsme byli paní ředitelkou PhDr. Turkovou pozváni. Škola se stará o 62 dětí z celého kraje. Jak v mateřské a základní škole, tak ve střední škole jsou třídy rozděleny tak, aby na počet cca 6-ti dětí byli k dispozici 2 – 3 odborní pracovníci, ať už učitelé, asistenti pedagoga, osobní asistenti, rehabilitační a zdravotní personál, terapeuti či vychovatelé, kteří se po celou dobu pobytu dítěte ve školském zařízení starají o jeho duševní rozvoj, rozvíjí jeho pohybové aktivity, provádí léčebné a rehabilitační procedury
Výrobek dětí z keramické dílny
a snaží se dětem co nejvíce zkvalitnit a usnadnit život. Na dětech bylo vidět, že jsou ve škole spokojené. Předvedli nám některé své výrobky – ať už z keramické dílny, výtvarné práce či obrázky, viděli jsme jak probíhá výuka matematiky a dějepisu u starších dětí, jak se děti zapojují do práce s výpočetní technikou a že i přes hendikep, které každé z nich mělo, jsou
příkladem silných osobností, které se chtějí poprat se svým osudem a žít co nejlépe to půjde. Budeme se snažit i nadále chod takovýchto speciálních zařízení podporovat a pomáhat, byť jen finančně nebo zakoupením nějakých pomůcek dětem, které neměly to štěstí narodit se zdravé a pomoc ostatních nejvíce potřebují. Text a foto: Daniela Hnídková
INFORMACE ÚTVARU IT: NÁHRADA RUČNÍHO PODPISU Pokud vydáváme nový dokument, nebo jeho změnu, je to často spojeno s odsouhlasením ostatními spolupracovníky. Než dokument projde schvalovacím kolečkem, může mu to chvíli trvat. Podobná situace potom nastane, když se čeká na seznámení jednotlivých pracovníků s uvedeným dokumentem. V celém tomto procesu můžou pomoct informační technologie. V naší společnosti jsme se rozhodli zavést podporu řízené ISO dokumentace. Cílem bylo zrychlit schvalovací proces, mít pod kontrolou seznámení se změnami směrnic
14
a umožnit pracovníkům vkládat nové dokumenty přímo do intranetu. Celý proces funguje jednoduše. Zpracovatel směrnice vloží novou směrnici a podle schvalovacího procesu odešle systém e-mailem požadavek příslušným pracovníkům na schválení. Dokud není nový dokument schválen, není na intranetu vidět. V okamžiku schválení dokumentu dojde automaticky k jeho vystavení na intranetu a všem pracovníkům, kteří jsou povinni se s ním seznámit, systém odešle e-mail s požadavkem na seznámení se s dokumentem. Aby bylo možné sledovat stav všech dokumentů, má zmocněnec pro ISO možnost podívat
se, v jakém stavu je schvalování všech dokumentů a v jakém stavu je seznámení s novými dokumenty. Celý proces nepotřebuje žádné další přihlašování do systému ani žádné tisky dokumentů a zjednodušuje práci s dokumenty. Jednoznačnou identifikaci zajišťuje přihlášení do počítačové sítě. Uvedený princip je použitelný i pro jiné dokumenty, které obíhají v naší společnosti. Další oblastí, která bude takto řešena, je změnové řízení výrobní dokumentace technického rozvoje a materiálové listy. Ing. Miroslav Klobasa
TROLEJÁŘ
PÁR SLOV O RECRUITINGU, NEBO-LI O NÁBOROVÁNÍ Nezaměstnanost kolem 4 %, ke které se blížíme, je obecně v Evropské unii považována za nulovou nezaměstnanost. Zdá se, že zbývají jen lidé, kteří pracovat nechtějí nebo mají nějaký handicap. Takže jak vyřešit nedostatek nových zaměstnanců? Přemlouvat lidi přímo na ulici, nebo v konkurenčních firmách verbovat, neboli provádět recruitment (takový podivný militantní název pro nábor). Ale to znamená nabídnout jim výhodnější nabídku, než mají dosud,a že budou ochotni pracovat v turnusových službách, ve dne, v noci, v horku, v mrazu!? Inzerce v tisku je velmi drahá a téměř bez efektu, lidé si noviny ani moc nekupují, ale možná by pomohlo zvolit jiný název profese. Takovou profesi strojvedoucího nazveme „Koordinátorem vlakové přepravy“ nebo „Specialistou transportu“. Pro elektromontéra by se hodilo „Specialista Electrician“, zde navrhuji
rozdělit na kategorii „Junior“ (vhodné pro absolventa) a „Senior“ (uchazeč s praxí). Možná se nabídky jen pohrnou, ale když se podívám na volná pracovní místa Úřadu práce, vidím, kolika firmám chybí obdobné pozice, které hledáme i my, a tak se zase budu jen probírat haldou životopisů ve stylu „všechno umím, všechno znám a co neumím, to se samozřejmě naučím“, i když nemám potřebnou kvalifikaci a praxi mám ve zcela jiných oborech. Školy chrlí množství absolventů, ale vyučený řemeslník je už skoro rarita. Maturita na soukromé škole je přece lepší než výuční list. Dále speciální agentury naučí uchazeče neuvěřitelně sebevědomému chování a každou celkem běžnou vlastnost či předpoklad umí nazvat honosným názvem. Sebevědomí je důležitá vlastnost, ale také musí být přiměřená dávka soudnosti a pokory. Takže na nedávné výběrové řízení na
doplnění pozic na ředitelství se hlásili lidé, kteří se rychle učí pozorováním dané práce, nedělá jim sebemenší potíže pracovat pod tlakem, jsou přesvědčeni, že jsou pro nás nejvhodnějším kandidátem pro jejich osobní a profesní kvality, neustále se sebevzdělávají a ještě k tomu jsou schopni nabyté znalosti dále rozvíjet, atd. Také stihli získat praxi v 5 až 10 firmách ve svých třiceti letech. Práce u naší firmy je dosti specifická a poměrně chvíli trvá, než se jí člověk naučí, a tak není příjemné zacvičovat nového zaměstnance s vyhlídkou, že za rok půjde o firmu dál. Takže sehnat, vybrat a odhadnout nové zaměstnance bude neustále těžší, také si budeme muset zvyknout i na další zahraniční pracovníky, a to nejenom ze Slovenska, Maďarska či Bulharska. Hana Krimlová
ZAVEDL JULIUS CÉSAR ROZCHOD 1435 MM ? Rozchod kolejí, tedy vzdálenost mezi vnitřními okraji kolejnic, je ve většině případů v Evropě 1435 mm. Toto na první pohled zvláštní číslo odpovídá čtyřem stopám a 8 ½ palci. Ani v ostatních historických délkových mírách jako jsou lokty, pídě (span), yardy není situace lepší. Co tedy vedlo konstruktéry ke stanovení takové nezvyklé vzdálenosti? Asi nejzajímavější z teorií je odkaz na původ pocházející již ze starověkého Říma. Dle historických pramenů se může jednat o šíři cest budovaných za Julia Césara. Julius César ustanovil zákonem jednotný rozvor kol, aby zajistil míjení vozů na cestách a dobrý průjezd vozů vesnicemi a městy. Touto unifikací mohly vozy také snadno křížit tehdejší kamenné chodníky. Teorie se opírá o výzkum z nejzachovanějších římských osídlení, jako jsou například Pompeje a Herculaneo. Historici zde naměřili
vzdálenost od středu ke středu 4 stopy a 9 palců. Tomu by pravděpodobně odpovídal vnitřní rozchod 4 stop a 6ti palců. S přihlédnutím k jiné šíři kol tehdejších vozů by mohlo jít opravdu o stejný rozchod. Vzhledem k tomu, že se v minulosti všichni konstruktéři vozidel potýkali s potřebou tažení vozu koňským spřežením, jedná se dle ostatních teorií pouze o náhodnou shodu. Praktické stanovení rozchodu mohlo odpovídat běžné šíři koňského spřežení, tedy možným kulatým 5ti stopám (1524 mm) měřených z vnější strany kolejnic. Z praktických důvodů pro kontrolu trati se pak přešlo na necelé číslo reflektující vnitřní vzdálenost. Třetím vysvětlením, nejlépe podloženým dobovými dokumenty, jsou záznamy o výstavbě tratí prováděných Georgem Stephensonem. Stephenson
použil poprvé tento rozchod na trati Stockton – Darlington již v roce 1825. De facto se nejednalo o rozchod 4 stop a 8 ½ palců, ale o 4 stopy a 8 palců, jemu dobře známých z již existující důlní vlečky Willington Way u Newcastle. Později po trati Stockton – Darlington Stephenson použil opět tento rozchod na trati Liverpool – Manchster. Po zkušenostech z provozu na předchozí trati přidal k rozchodu ½ palce, aby usnadnil pohyb nákolků a zlepšil tak jízdní vlastnosti vlakových souprav. Jelikož se jednalo v této době o první vybudovanou trať mezi hlavními městy, posloužila dalším konstruktérům jako reference a tím byl ustaven standard. Asi nelze s určitostí říci, která z uvedených teorií je určitě ta správná, proto, alespoň pro mě, zůstane číslo 1435 tak trochu zvláštní. Ing. Ondřej Čížek
15
TROLEJÁŘ
B ÁJEČNÁ S EZÓNA , OHLÉDNUTÍ ZA VÝSLEDKY DOSTIHOVÉ STÁJE EŽ PRAHA A.S. V SEZÓNĚ 2008 Jak jinak než textací v titulku zhodnotit výsledky reprezentantů stáje EŽ Praha a.s. v letošní sezóně. Vstupovali jsme do ní – ostatně jako každoročně – se střízlivým optimismem vycházejícím jednak z docela úspěšných výsledků v sezónách předcházejících, jednak s nadějemi vkládanými do některých nových čtyřnohých akvizic získaných navázáním spolupráce s předními trenéry Stanislavem Popelkou a Jaroslavem Votavou. A vlastní výsledky předčily očekávání i těch největších optimistů, včetně autora tohoto článku, jemuž je optimistické vidění perspektiv nejenom v oblasti výsledků vlastních koní bytostně vlastní. V sezóně 2008 dosáhli zástupci naší stáje celkem 10 vítězství, 17 krát finišovali (a často velmi těsně) druzí, 13 krát byli v cíli dekorováni pomyslnou bronzovou medailí a navíc ještě 15 krát doběhli „za peníze“, tj. umístili se na čtvrtém nebo pátém místě. Tato bilance zhmotněná do finanční podoby znamenala, že jsme na dotacích a majitelských prémiích vydělali téměř 3 miliony korun (1,75 mil. Kč na překážkách, 1,2 mil. Kč v rovinových dostizích) a obsadili čelné pozice v šampionátech majitelů – na překážkách jsme obsadili v konkurenci 325 registrovaných stájí 2. místo a na rovinách jsme mezi téměř 450 stájemi skončili pátí. Mezi sportovními úspěchy, kterých jsme letos
Mandarino na cestě za vítězstvím v Prvomájové steeplechase. foto: K. Kapr
16
docílili, vyniká především druhé místo, na kterém skončil dvanáctiletý tmavý hnědák HIRSCH ve 118. ročníku Velké pardubické a dvojnásobné vítězství v OAKS, kterého dosáhla tříletá hnědka DETERMINACJA v České republice i na Slovensku. Ale i další zástupci stáje dosáhli letos výsledků, které zasluhují ocenění. Pojďme si tedy ty největší úspěchy naší stáje v chronologickém průřezu dostihové sezóny 2008 připomenout : DUBEN Duben je v dostihovém světě ve znamení především rovinových dostihů, v nichž se krystalizují favorité vrcholů sezóny, které přicházejí později. Mezi tuto společnost se důrazně 20. dubna přihlásila naše nejlepší klisna DETERMINACJA vítězstvím v Gerschově memoriálu, dostihu dlouhém 1.400 m, který ovládla zdrcujícím finišem tříletá svěřenkyně Jaroslava Votavy a tak výmluvně prezentovala své možnosti do dalšího průběhu sezóny. KVĚTEN V květnu, a to hned 1. máje, začíná sezóna překážkových dostihů tradiční Prvomájovou steeplechase v Lysé nad Labem. Vítězství v letošním ročníku vybojoval suverénním způsobem reprezentant naší stáje sedmiletý MANDARINO, který tak obhájil svůj
loňský triumf a potvrdil vzestup formy, který zaznamenal už v druhé půli roku 2007. Při předávání cen se mohl zástupce naší společnosti Martin Koška do kamer České televize spokojeně usmívat… Poslední květnový víkend se hned dva zástupci naší stáje - sedmiletá KORINKA a dvanáctiletý HIRSCH druhým a třetím místem kvalifikovali do Velké pardubické. Nadějné bylo i to, že oba porazili loňskou (a jak se později ukázalo i letošní) vítězku „Velké“ SIXTEEN . ČERVEN Hned 1. června zvítězila DETERMINACJA v Bratislavě v Ceně Arvy dostihu na 1.600 m, který je jakýmsi šampionátem střední Evropy pro tříleté klisny a získala tak pro naši stáj největší mezinárodní úspěch v její dosavadní historii. Koncem měsíce ještě obsadila v Praze v Ceně hřebčína Napajedla druhé místo a zařadila se mezi nejužší okruh favoritek OAKS. MANDARINO v sedle s žokejem Dušanem Andrésem obsadil poslední červnovou sobotu jako nejlepší kůň českého chovu ve Zlatém poháru PARAMO (překážkový vrchol první části dostihové sezóny) 2. místo za téměř neporazitelným ROYAL MOUGINS a udělal nám ohromnou radost. Tohle byl v té době největší mezinárodní úspěch naší stáje na překážkách.
Předávání cen vítězům – úsměv na tváři Martina Košky, foto: K. Kapr
TROLEJÁŘ
Determinacja vítězí ve slovenském OAKS
ČERVENEC
ZÁŘÍ
Vrcholem letní části dostihové sezóny je OAKS dostih na 2.400 m pro tříleté klisny, který je „mezinárodním mistrovstvím“ republiky (letos účastnice z Německa, Polska a Slovenska) a který patří mezi 5 tzv. klasických dostihů. Zcela suverénně v něm s náskokem více než 6 délek zvítězila DETERMINACJA a zasloužila se tak mimo jiné i o to, že naše stáj už bude navždy zapsána v dostihových análech mezi těmi nemnoha úspěšnými, kterým se podařilo tento dostih vyhrát. Při přebírání cen pro vítěze z rukou zástupců Mostecké uhelné a.s. (dostih se běžel v Mostě) a Heleny Vondráčkové jsme měli s trenérem Votavou slzy v očích a slíbili jsme si, že se pokusíme získat v září v Bratislavě federální double – to se již dlouho nikomu nepodařilo.
Poslední letní měsíc nám přinesl další výrazný mezinárodní úspěch. DETERMINACJA, přezdívaná Termoska, získala i slovenské OAKS a již definitivně potvrdila, že je nejlepší tříletou klisnou
ve střední Evropě. V sedle se slovenským žokejem Rastislavem Juráčkem (ten byl jejím partnerem i při úspěšných startech v červnu a červenci) musela tentokrát o vítězství tvrdě bojovat až do posledních metrů, ale podařilo
SRPEN Měsíc srpen je v dostihovém kalendáři obdobím spíše prázdninovým. Dostihy se běhají pouze na menších provinčních závodištích. I tak jsme však získali úspěch hodný zaznamenání. 30. srpna vyhrál doyen naší stáje, už třináctiletý SULLIVAN v sedle s Liborem Šimůnkem Velkou benešovskou steeplechase a prokázal v přímém přenosu České televize, že určitě ještě nepatří do koňského důchodu.
Poslední instrukce od trenéra před dostihem (www.fotokisza.com)
17
TROLEJÁŘ Co možná o dostihových koních nevíte…
• Dostihový kůň váží průměrně mezi 450 – 500 kg.
• Kůň má oči po stranách hlavy, tudíž
vnímá každým okem jiný obraz a vidí téměř vše kolem sebe, aniž by otočil hlavu.
• Kůň absolvuje dostih průměrnou
rychlostí 55 – 60 km/hod, ale na krátkou vzdálenost dokáže vyvinout rychlost až 70 km/hod.
• V průměru kůň za den spotřebuje 6 kg sena, 6 – 7 kg ovsa, 1 kg granulí a 10 – 15 litrů vody. • Celková doba spánku se u koní pohybuje okolo 6 hodin denně. Většina dostihových koní spí vleže.
• Ceny dostihových koní se v ČR
pohybují od desítek tisíc Kč až po několik milionů korun (rekord z roku 2007 je sedm milionů Kč).
se jí ho o krátkou hlavu před domácí SAIGONKOU uhájit a otevřít si tak cestu do Galerie výjimečných. Vrcholem dostihového programu v České republice byl v září pohár Elektrizace železnic Praha a.s., dostih přes proutěné překážky na 4.200 metrů. Druhé místo v něm získalo osvědčené duo MANDARINO – Andrés. V skrytu duše jsme sice věřili ve vítězství, ale museli jsme uznat, že vítězný AMBER HILL s jezdcem
Hirsch s žokejem Jiřím Kouskem krátce před startem Velké pardubické (www.fotokisza.com)
18
Josefem Váňou se s nástrahami dostihu vyrovnali lépe a finiš naší dvojice přišel příliš pozdě. ŘÍJEN Tradičně druhou říjnovou neděli přichází v dostihovém kalendáři na program nejsledovanější mítink - Velká pardubická. Ta se letos běžela již po stoosmnácté a stejně jako vždy tvořila spolu s dalšími sedmi rámcovými dostihy vrchol překážkové sezony. Naše stáj nastupovala na mítink s vědomím, že i když se v Pardubicích nezadaří, budeme moci vzhledem k předchozím úspěchům hodnotit sezonu jako veleúspěšnou a že tedy můžeme jen příjemně překvapit. Průběh letošního mítinku byl pro nás zpočátku velice smolný. Hned ve druhém dostihu se po pádu vážně zranil stájový jezdec Dušan Andrés a hned po něm i jeho náhradník Tomáš Hurt. Byli jsme tak nuceni angažovat do sedla našich koní narychlo náhradní jezdce. Vzájemná neznalost se pak do výsledků promítala negativně, což se projevilo jak u SULLIVANa v Memoriálu kpt. Poplera, tak u RUDSLAVa v ceně Labe a MANDARINa v ceně PARAMO, i když zde čtvrté místo úplným zklamáním nebylo. Před vlastní Velkou pardubickou jsme tedy neočekávali žádné zázraky, neboť reprezentant našich barev dvanáctiletý tmavý hnědák HIRSCH v sedle s žokejem Jiřím Kouskem, který ho jel úplně poprvé v životě, nepatřili k favoritům. Už od samotného začátku dostihu se však začalo ukazovat, že si jezdec s výborně
připraveným koněm báječně porozuměli a že se rodí veliké překvapení. Naše dvojice se po suverénním překonání Taxisova příkopu držela prakticky celý průběh dostihu mezi skupinou vedoucích koní a nakonec finišovala před zraky 50.000 diváků na závodišti a skoro 2 miliónů u televizních obrazovek třetí, přičemž toto umístění se po diskvalifikaci vítězného AMANT GRIS pro nedodržení kursu ještě o jednu příčku (a cca 500.000,- Kč získané dotace) zlepšilo. Výborně připravený svěřenec trenéra Stanislava Popelky tak zajistil krásnou tečku za letošní sezonou a nesmazatelně zapsal stáj EŽ Praha a.s. do análů nejslavnějšího evropského dostihu. Na závěr tohoto článku bych chtěl poděkovat všem, kteří nám fandili, fandí a budou fandit. Budeme se snažit dělat Vám radost i v budoucnu, i když si uvědomujeme, že zopakovat nebo se alespoň přiblížit letošním úspěchům bude velice obtížné. P.S. Na úplný závěr chci ještě s trochou nadhledu a ironie poděkovat i těm několika málo pomlouvačům a škarohlídům, kteří nemají firemní angažmá v dostihovém sportu právě v oblibě. I oni, i když z toho asi necítí žádnou radost, mají na dosažených výsledcích svůj díl zásluhy, neboť jimi vytvářená „negativní motivace“ měla pro celý realizační tým stáje EŽ Praha a.s. vždy určitý stimulační náboj na cestě k úspěchům… Ing. Jan Sobotka, manažer dostihové stáje EŽ Praha a.s.
Hirsch při překonávání Taxisova příkopu (www.fotokisza.com)
TROLEJÁŘ
Hirsch je na dropu stále v čele dostihu (www.fotokisza.com)
Radost při předávání cen (www.fotokisza.com)
EXPEDICE VYSOKÉ TATRY 2008 Výpravy do přírody Vysokých Tater, jejíž průběh bych vám rád přiblížil, se letos zúčastnila sedmičlenná skupina různorodého věkového složení i pracovního zařazení. Už od počátku se zdálo, že na počasí budeme mít štěstí – předpověď hlásila slunečno a poměrně teplo. Shromáždili jsme tedy zásoby a ve středu 8. října vyrazili na Slovensko. Do základního tábora, neboli do chaty dceřiné společnosti EŽ Kysak v Tatranském Lieskovci, jsme dorazili před půlnocí. Po večeři a následné kontrolní ochutnávce přivezených nápojů však rychle zaúčinkovala únava z dlouhé cesty. Spánek na chatě uprostřed lesů,
na zdravém tatranském vzduchu, byl příjemný a posilující. Následující den jsme vyrazili na první výlet. Ozubnicovou dráhou jsme se přepravili na Štrbské pleso (1355 m), a již po vlastních nohách jsme pokračovali na pleso Popradské. Vyskytl se však problém. Trasa lesem byla uzavřena a náhradní cesta vedla po asfaltové silnici. Rozhodli jsme se tedy nenápadně projít zakázaným úsekem. Bohužel se ukázalo, že tabule upozorňující na těžební práce v lese nelhala. Přeskakovali jsme poražené kmeny, vyhýbali se traktorům a snášeli podrážděné pohledy lesních dělníků. Dokonce nám hrozila
Foto: D. Hnídková
od pracovníka TANAPu pokuta za porušení návštěvního řádu. Naštěstí však vysvětlení, že jsme výpravou pražských úředníků, dostatečně ospravedlnilo naši nerozvážnost, takže se nám místo pokuty dostalo naopak rady, odkud se otevírají nejkrásnější panoramata. Po příjemné cestě se skutečně nádhernými výhledy jsme dorazili k Popradskému plesu, ležícímu ve výšce 1500 m. Zde jsme se po zvážení skutečnosti, že sil máme prozatím na rozdávání, rozhodli pokračovat dále bezpočtem serpentin do prudkého kopce vrcholu Ostrva (1984 m). Celou trasu jsme stoupali po špatně schůdné kamenité stezce, přerušované suťovými poli. Odměna však byla více než štědrá. Pohled na sever skýtal panorama Vysoké, Českého štítu, Satanu a Štrbského Soliska, hluboko pod námi se třpytila hladina Popradského plesa. Na jih se otevíralo údolí s dodnes viditelnými pozůstatky nedávné katastrofální vichřice. Cestou zpět jsme ještě navštívili Symbolický hřbitov Tater. Byli jsme překvapeni jeho rozsáhlostí a počtem osob, které v průběhu novodobé historie v Tatrách zahynuly. Druhý den jsme hodlali podniknout ještě náročnější výstup na chatu pod Rysy, která je se svou nadmořskou výškou 2250 m nejvýše položenou chatu v Tatrách. Nevede k ní žádná silnice, takže je zásobována prostřednictvím nosičů. Levnější potraviny a materiál mohou do převýšení 750 m vynést sami
19
TROLEJÁŘ byly úplné, v tom nám pomáhala i láhev pravé slovenské borovičky. Předposlední den jsme se rozhodli pro relativně odpočinkový výlet. Auty jsme přejeli do Starého Smokovce, odkud jsme pokračovali pozemní lanovou dráhou na Hrebienok a dále na Téryho chatu (2015 m). Výstup byl, až na posledních několik set metrů, pozvolný a příjemný. Hlavní atrakcí se tak stal vrtulník, který v pravidelných intervalech vynášel do chaty nejrůznější materiál, včetně pivních sudů. Dobrého zásobování chaty jsme samozřejmě využili a přitom se kochali posledními výhledy z dvoutisícimetrové výšky. Foto: D. Hnídková
turisté, za což je čeká odměna. Také jeden člen naší expedice se s vidinou hrnku bezplatného čaje rozhodl vynést pětilitrovou láhev slunečnicového oleje, čehož ovšem později mnohokrát litoval. Jen podpora celého týmu mu zabránila vylít nenáviděnou přítěž ještě před cílem. Cesta byla zpočátku opět kamenitá, bez výraznějšího stoupání. Situace se ovšem razantně změnila za odbočkou na Kôprovské sedlo. Po krátkém úseku kleče následovaly už jen skály, a od Žabích ples bylo jasné, že nejstrmější úsek budeme muset překonat ve sněhu. To však stále nebyl konec útrap. Následovaly stupačky, řetězy, místy jsme museli lézt po čtyřech. V této situaci nás bohužel opustili dva členové naší výpravy. S bolavou rukou se pokračovat skutečně nedalo. My zbylí jsme
se po balvanech a hlubokým sněhem blížili k chatě, do které jsme vstoupili, respektive se vpotáceli téměř na pokraji sil. Občerstvení ve formě zelňačky, piva nebo čaje s několika rumy nám ovšem síly poměrně rychle navrátilo. Teprve posilněni jsme mohli obdivovat nádheru hor, ještě podtrženou slunečným počasím. Také se nás zmocnil pocit překonání sebe sama. Vždyť právě absolvovaný výstup odpovídal v přepočtu 268 patrům v panelovém domě! Sestup dolů nebyl o nic méně dobrodružný a některé úseky jsme museli doslova sjíždět po zadku. Po návratu do základního tábora jsme se věnovali volné zábavě, hodnocení dosavadního průběhu expedice a v neposlední řadě „likvidaci“ přivezených zásob. A aby dojmy z Tater
Závěrečný den jsme už jen uklidili chatu a vydali se na zpáteční cestu nádherně zbarvenými podzimními lesy. Jako rozloučení se Slovenskem jsme ještě poobědvali pravé slovenské halušky a zbylé slovenské koruny jsme využili k nákupu místních specialit. Všichni účastníci expedice se asi shodnou na tom, že letošní výprava byla úspěšná. Splnila se všechna naše očekávání – od aktivního odpočinku ve zdravé přírodě až po lepší vzájemné poznání v mimopracovní oblasti. Chyběla sice podpora zkušených místních horalů – pánů Kováče a Kováčika, na druhou stranu můžeme prohlásit, že i jako poměrně nezkušení turisté jsme bez větších problémů zvládli všechny plánované výstupy. Nezbývá tedy než každého pozvat na příští ročník. Ing. Tomáš Krčma
JUBILEA II. POLOLETÍ 2008 50 let
55 let
60 let
Šimek Radovan Šimek Vladimír Pajer Ladislav Pavlík František Matoušek Vlastimil Šoltés Andrej
Pelikánová Zora JUDr. Mokoš Ladislav Trnka Milan Pečený Jan Ing. Baláčková Marie Skala Břetislav Tropp Ján Tonka Peter Flessnerová Helena Zítka Stanislav Musil Josef
Mikšovský Vladimír Borčin Emil
Vydává společnost EŽ Praha a.s., nám. Hrdinů 1693/4a, 140 00 Praha 4. Odpovědná redaktorka Daniela Hnídková, tel.: 296 500 310. Jen pro vnitřní potřebu! Neprodejné! Za správnost příspěvku zodpovídá autor, jejich obsah nemusí být totožný s názory redakce. Nevyžádané příspěvky se nevracejí.
20
