KLASICKÉ EXTERNÍ ZDROJE FINANCOVÁNÍ PODNIKU, TICHÉ SPOLEČENSTVÍ, SMĚNKY, OBCHODNÍ ÚVĚR Obsah kapitoly
Studijní cíle
Doba potřebná ke studiu Pojmy k zapamatování
Úvod
Klasické externí zdroje financování podniku Tiché společenství Legislativní úprava tichého společenství, Obligatorní pravidla, Typy majetkových vkladů, Moţnosti podílu tichého společníka na zisku a ztrátě, Způsoby zániku tichého společenství. Směnky Popište rozdíly mezi anglosaskou a ţenevskou směnkou. Charakterizujte směnku obchodní a směnku finanční. Objasněte účinky směnečných doloţek. Popište náleţitosti akceptu. Objasněte způsob placení směnkou. Obchodní úvěr Úvěrová politika podniku, Problém hloubky analýzy bonity, Volba metod placení, Význam skonta, Pohledávky po splatnosti, Nedobytné pohledávky. 1) Studenti by měli pochopit podstatu tichého společenství, porozumět formám vkladů tichého společníka a podílu tichého společníka na zisku nebo ztrátě. Porozumět rizikům a nákladům, nebo zániku tichého společenství. 2) Studenti by měli znát charakteristiky směnky, podstatné náleţitosti směnky a směnečné doloţky. Student by měl znát směnečná práva a závazky, způsoby placení směnky a důsledky promlčení práv ze směnky. 3) Studenti by měli dokázat charakterizovat druhy obchodních úvěrů. Dokázat zváţit rozhodnutí o poskytnutí obchodního úvěru. Znát zásady zkoumání bonity a zásady stanovení platebních podmínek obchodního kontraktu. Dokázat teoreticky pouţít vhodné zajišťovací instrumenty, zásady nabídky a vyuţití skonta za včasnější platbu, nebo zásady vymáhání pohledávek. Studium Vám zabere 60 minut. Při opakování předešlé lekce 120 min. Paragraf 673-681 Obchodního zákoníku, Souhrn peněţitých prostředků, Penězi ocenitelná hodnota, Procentuální podíl na disponibilním zisku. Ţenevské dohody o směnkách a šecích, směnka vlastní a směnka cizí, varianty splatnosti směnky, Akcept směnky cizí, Indosament směnky, Aval směnky. Úvěrový limit, 6 C obchodního úvěru, Zajišťovací instrumenty, Skonto, Postup při vymáhání pohledávek. Předmět Zdroje financování podniku systematicky vysvětluje podstatu externích zdrojů vlastního kapitálu a osvětluje základní způsoby, přednosti, rizika a náklady financování firem s akcentem na zkušenosti z vysoce rozvinutých akciových trhů ve vyspělých ekonomikách. Záměrem je osvětlit podstatu a hlavní techniky různorodých variant klasického dluhového financování podniku a naznačit moţnosti účelného vyuţití v podnikání se zřetelem k přednostem a nevýhodám, nákladům a rizikům v současných
podmínkách. Výkladová část
1. Tiché společenství Tichý společník není ani podnikatelem, ani spolupracující osobou podnikatele (natož jeho zaměstnancem), ani společníkem obchodní společnosti. Tichý společník je účastníkem obchodní smlouvy o tichém společenství, která mu umoţňuje investovat, a zhodnocovat tak prostředky v podnikání, aniţ by přitom musel mít oprávnění k podnikání a aniţ by mu vznikla povinnost osobně se účastnit podnikání svého partnera; nadto obvykle zůstává vůči třetím osobám v anonymitě. a) Podstata tichého společenství Tiché společenství leţí díky své konstrukci, kdy se vklad tichého společníka stává zpravidla vlastnictvím podnikatele, kdy je však podnikatel po skončení smlouvy povinen tichému společníkovi jeho vklad vrátit, na pomezí mezi vlastními a cizími zdroji financování. Tiché společenství můţe být pro podniky zajímavým zdrojem financování, kdy od konkrétní osoby, která se nazývá tichý společník, získává vklady, které můţe pouţít ke svému podnikání. Protoţe tichým společníkem můţe být kdokoliv, fyzická i právnická osoba, jde tímto způsobem získat i relativně vysoké částky peněz zvláště v případech, kdy jsou ostatní zdroje financování obtíţně dostupné. b) Vklad při tichém společenství Smlouvou o tichém společenství se zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se na jeho podnikání a podnikatel se zavazuje k placení části čistého zisku vyplývající z podílu tichého společníka na výsledku podnikání. Ve stejném rozsahu jako se tichý společník podílí na zisku, se však musí podílet i na případné ztrátě. Smlouva musí mít písemnou formu. Předmětem vkladu mohou být peníze, určitá věc, právo nebo jiná majetková hodnota vyuţitelná při podnikání. Tichý společník je povinen předmět vkladu předat podnikateli v době stanovené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu při uzavření smlouvy. Nestanoví-li smlouva jinak, stává se podnikatel převzetím věci jejím vlastníkem. Je-li vkladem nemovitost, je podnikatel oprávněn k jejímu uţívání po dobu trvání smlouvy. Nestanoví-li smlouva jinak, nepřechází do vlastnictví podnikatele. Je-li předmětem vkladu právo a smlouva stanoví něco jiného, je
podnikatel oprávněn po dobu trvání smlouvy k jeho výkonu.
Tiché společenství § 673 - § 681 Obchodního zákoníku Tichý společník se účastní na podnikání podnikatele tím, že mu poskytne určitý vklad. Tichý společník - osoba, disponuje s majetkem a nechce sama podnikat, majetek vloţí do podnikání jiného a zůstává v anonymitě, zásadně neručí věřitelům podnikatele. Práva a povinnosti vůči 3. osobám – má pouze podnikatel. Situace, kdy se do pozice ručení dostává: v případě, kdy je jeho jméno obsaţeno ve firmě podnikatele, kdyţ prohlásí osobě, s níţ podnikatel jedná o uzavření závazku, ţe oba podnikají společně (§ 678). V případě ztráty nese tichý společník určité riziko – nese na této ztrátě účast, platí zásada, ţe dohodnutý rozsah účasti na ztrátě musí být stejný jako jeho rozsah účasti na zisku, vklad tichého společníka se zkracuje o podíl na ztrátě (§677). Tichý společník – má právo kontroly, a nahlíţet do jeho obchodních dokladů a účetních záznamů (jestliţe se týkají podnikání, na němţ má účast), mít stejnopis účetní uzávěrky (§ 675). Vloţení věci Smlouva můţe jinak řešit vlastnický vztah k této věci – to, co zákon uvádí v § 674, je dispozitivní. Podnikatel se zavazuje k placení části čistého zisku po odečtení povinného přídělu do rezervního fondu, je-li podnikatel povinen tento fond vytvářet. Ve „smlouvě o tichém společenství“ musí být dohodnut: rozsah účasti tichého společníka na zisku a ztrátě jako stejný, pro určení podílu tichého společníka je rozhodná účetní závěrka nikoliv jiţ roční. Vzniká mu nárok na podíl ze zisku do 30 dnů po vyhotovení účetní uzávěrky. § 679 - Účast tichého společníka na podnikání zaniká: uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, výpovědí, nebyla-li smlouva uzavřena na dobu určitou, dosáhne-li podíl tichého společníka na ztrátě výše jeho vkladu, ukončením podnikání, na něţ se smlouva vztahuje, prohlášení konkursu na jeho majetek (tichého společníka).
O případný podíl na ztrátě se zkracuje vklad tichého společníka. O podíl na zisku v dalších letech se sníţený vklad zvyšuje a nárok na podíl na zisku vzniká tichému společníku znovu po dosaţení původní výše vkladu. Tichý společník není povinen při podílu na ztrátě z podnikání svůj vklad doplňovat a na ztrátě se účastní jen do výše svého vkladu. Práva a povinnosti vůči třetím osobám z podnikání vznikají pouze samotnému podnikateli. Tichý společník ručí za závazky podnikatele jen tehdy, jestliţe jeho jméno je obsaţeno ve firmě podnikatele, nebo prohlásí-li osobě, s níţ jedná podnikatel o uzavření smlouvy, ţe oba podnikají společně. Podnikatel je povinen vrátit tichému společníkovi vklad zvýšený nebo sníţený o jeho podíl na výsledku podnikání. Nestanoví-li smlouva jinou výpovědní lhůtu, lze smlouvu vypovědět nejpozději 6 měsíců před koncem kalendářního roku.
2. SMĚNKY Podstata směnky, druhy směnek Obchodní úvěry (poskytované či přijímané) mohou být „reprezentovány" různými cennými papíry, zejména směnkami. Jejich drţitelé - věřitelé mohou získat pohotové peníze prodejem směnek bance před jejich splatností, se sráţkou - diskontem (úrokem za dobu od prodeje směnky bance do doby její splatnosti, popř. i se sráţkou provize pro banku). V termínu splatnosti si banka vyinkasuje směnku od směnečného dluţníka. SMĚNEČNÉ PRÁVO je souhrn právních norem upravujících vztahy, jejichţ předmětem jsou SMĚNKY. Zákon směnečný a šekový - zákon č. 191/1950 Sb. Pro směnečné právo je charakteristická směnečná přísnost, která se dotýká jak formálních náleţitostí směnek, tak uplatňování nároků z nich vyplývajících (např. směnečný platební příkaz). Směnka je dluţný, převoditelný cenný papír, obsahující zákonem předepsané náleţitosti. U směnky vlastní je základní náleţitostí bezpodmínečný písemný závazek výstavce uhradit v určitý den určitou částku oprávněnému majiteli směnky. Ve vztahu vystupují dvě osoby - dlužník (výstavce směnky) a věřitel (remitent, majitel směnky). U směnky cizí je bezpodmínečný písemný příkaz výstavce směnečníkovi zaplatit v určitý den určitou částku oprávněnému majiteli směnky. Směnečník se k této povinnosti zavazuje pouze tehdy, pokud směnku akceptoval. Ve vztahu vystupují tři osoby výstavce směnky (trasant, vedlejší (nepřímý) dlužník), věřitel
(remitent, majitel směnky) a směnečník (akceptant, hlavní (přímý) dluţník). Směnka představuje abstraktní závazek, tzn. ţe nároky oprávněných majitelů směnky nejsou vázány na příčinu vzniku tohoto závazku. Jestliţe se dluţník cítí nezavázán k zaplacení směnky musí u soudu prokázat nesplnění formálních náleţitostí směnky (absolutní námitky) či obsahových náleţitostí např. ve smyslu vadné dodávky (relativní námitky). Relativní námitky lze uplatňovat pouze vůči věřitelům, jeţ, např. za vznik vadné dodávky nesou odpovědnost. Prodej směnek se povaţuje za poskytnutí úvěru - drţitel směnky zůstává vůči bance druhotným dluţníkem (ručí za směnku, „dluţí" a platí v případě, ţe ji nezaplatí původní směnečný dluţník). Tento „úvěr" se označuje za eskontní úvěr (diskontní úvěr) a prodej směnek bance, resp. jejich nákup bankou za eskont (eskontování směnek). Směnka můţe být v obchodním styku pouţita ke třem základním účelům, a to jako platidlo, při plnění peněţitých závazků, jako prostředek placení slouţící zároveň jako zajišťovací prostředek, nebo jako nástroj k získání hotových peněz. Akcept směnky cizí je přijetí směnečného závazku, provádí se na líci směnky (vyznačení kříţem přes text směnky, nebo na vymezeném místě). Zvláštní druhy směnek: směnka cizí na vlastní řad - výstavce je totoţný s osobou, jíţ má být podle směnky zaplaceno, zastřená směnka vlastní - výstavce a směnečník vystupuje jako jedna a táţ osoba. Dělení směnek dle své splatnosti: vistasměnky, splatné na viděnou „a vista“ (při předloţení), lhůtní vistasměnky (časové), splatné určitou dobu po předloţení (vidění), fixní (denní) směnky, splatné v přesně stanovený (uvedený) den, datasměnky, splatné určitou dobu po vystavení. Výhody používání směnky v dodavatelsko - odběratelských vztazích: a) akcept směnky - směnka akceptovaná důvěryhodnou bankou se stává velmi dobrým platebním instrumentem a umoţňuje odběrateli dosáhnout delší dobu splatnosti svých závazků, b) aval směnky (směnečné rukojemství) - banka jako avalista se zaručuje za závazek avalisty, tj. osoby, která ji o to poţádala směnka se pak stává velmi kvalitním platebním nástrojem a prostředkem k získání obchodního úvěru, c) eskont směnky - převod směnky na banku před termínem
splatnosti, banka se nevzdává moţnosti uplatnit zpětný postih na předchozího majitele, pokud ji směnka nebude uhrazena ve lhůtě, d) faktoring směnky - odkup nezajištěné směnky - existence zpětného postihu vůči předchozímu majiteli závisí na znění faktoringové smlouvy, e) forfaiting směnky - odkup stanoveným způsobem zajištěné směnky bez práva zpětného postihu vůči předchozímu majiteli. Podstatné náležitosti směnky vlastní: označení, ţe jde o směnku v jazyce směnky, bezpodmínečný příslib zaplatit určitou sumu, údaj o splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky, podpis výstavce. Podstatné náležitosti směnky cizí: označení, ţe jde o směnku v jazyce směnky, bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou sumu, údaj o splatnosti, údaj místa, kde má být placeno, jméno směnečníka, tedy toho, kdo má platit, jméno toho, komu nebo na jehoţ řad má být placeno, datum a místo vystavení směnky, podpis výstavce. Převod směnky Směnku, která je vydána na jméno a která zároveň vylučuje její převoditelnost rubopisem doloţkou „nikoli na řad“ nebo jinou doloţkou stejného významu (rektasměnka), je moţné převést pouze běţnou občanskoprávní cestou, tj. písemnou postupní smlouvou podle § 524 a násl. občanského zákoníku. V ostatních případech je moţné směnku převést rubopisem (indosamentem), coţ je pro směnky typický způsob převodu. Směnka je zákonný ordrepapír, tj. je moţné ji převést rubopisem, i kdyţ nebyla vystavena na řad (s výše uvedenou výjimkou). Převod rubopisem Podstata převodu rubopisem spočívá v tom, ţe dosavadní majitel směnky (indosant), vyznačí na rubu směnky nebo na jejím přívěsku indosační doloţku a předá směnku novému majiteli (indosatáři). Na indosatáře tím přejdou všechna práva ze směnky, jejichţ obsah se řídí obsahem převáděné směnky. Indosament musí být bezpodmínečný. Jakákoli podmínka, na níţ by byl indosament učiněn závislým, platí za nenapsanou. To znamená, ţe podmíněný rubopis zůstává platným a nepřihlíţí se pouze k
doloţce, která vyjadřuje jeho podmíněnost. Náleţitosti indosamentu Rubopis můţe být zcela vyplněný nebo nevyplněný. Je-li rubopis zcela vyplněný, obsahuje některou z výše uvedených indosačních doloţek s uvedením jména indosatáře a podpis indosanta. Rubopis nevyplněný (blankoindosament), který zákon výslovně připouští v § 13, je buď vyplněn pouze částečně, tj. bez uvedení jména indosatáře, nebo spočívá v pouhém podpisu indosanta. Stejně jako při vyplňování náleţitostí směnky, je velmi vhodné také při vyplňování indosamentu označit jednotlivé účastníky takovým způsobem, aby je bylo moţné jednoznačně určit. Vedle označení účastníků můţe být obsah rubopisu tvořen také např. uvedením data převodu či místa, které však nejsou podmínkou jeho platnosti. Účinky indosamentu S indosamentem jsou spojeny účinky: převodní - rubopisem indosant ztrácí svá dosavadní směnečná práva a indosatář směnečná práva nabývá, záruční (garanční) - indosant odpovídá kaţdému pozdějšímu majiteli směnky za přijetí a zaplacení směnky a tím se ocitá v pozici tzv. nepřímého (regresního) dluţníka, tj. neposkytne-li plnění hlavní dluţník, odpovídá za přijetí a zaplacení dluţník nepřímý. Svou odpovědnost však můţe indosant kdykoli vyloučit, připojí-li ke svému podpisu příslušnou doloţku (rubopis vylučující odpovědnost), legitimační - kaţdý kdo uplatňuje právo na zaplacení ze směnky, musí prokázat, ţe mu svědčí nejen poslední rubopis, ale i nepřerušená řada rubopisů počínající od remitenta, který je jako první majitel na směnce výslovně uveden. Další druhy rubopisů - jsou vyjádřeny formou zvláštních doloţek. Přímý rubopis (rektaindosament) - Podstatou tohoto rubopisu je omezení odpovědnosti indosanta pouze na osobu, na kterou směnku převedl. Směnka pak můţe být dále převáděna s tím, ţe indosant je zbaven odpovědnosti vůči kaţdému dalšímu majiteli směnky. Rubopis vylučující odpovědnost - Indosant ručí za přijetí i za zaplacení směnky. Chce-li se indosant vyhnout svému ručitelskému závazku, musí rubopis opatřit např. doloţkou „bez závazků“ nebo „sine obligo“, čímţ se zprostí ručitelského závazku vůči všem, tedy i vůči bezprostřednímu indosatáři. Odpovědnost dříve podepsaných nepřímých dluţníků tím však není dotčena. Zmocňovací rubopis (prokuraindosament) - Zmocňovací rubopis nemá převodní ani odpovědnostní účinek, ale pouze účinek legitimační. Jde pouze o zmocnění, které nahrazuje plnou moc.
Prokuraindosatář není oprávněn směnku převést, můţe pouze dalším prokuraindosamentem převést výkon práv na dalšího zmocněnce. Zástavní rubopis Stejně jako prokuraindosament nemá zástavní rubopis převodní ani odpovědnostní účinek, ale pouze účinek legitimační. Zástavní indosatář můţe vykonávat všechna práva ze směnky a můţe se uspokojit z částky, kterou výkonem těchto práv získá, není ovšem oprávněn směnku převést. Převod postoupením Je-li směnka na jméno opatřena doloţkou nikoli na řad, můţe být převedena pouze písemnou smlouvou o postoupení pohledávky. (v reţimu občanského zákoníku). Postupník (ten kdo nabývá směnku) vstupuje na základě smlouvy o postoupení pohledávky do všech práv postupitele spojených s pohledávkou, tj. nedochází pouze k převodu práv ze směnky jako v případě rubopisu. Přijetí směnky Přijetí směnky se vztahuje výlučně ke směnce cizí a jedná se o úkon, při němţ směnečník prohlásí, ţe směnku přijímá nebo ji naopak přijmout odmítne. Teprve přijetím směnky se směnečník stává přímým dluţníkem a je pouze na něm, zda směnku přijme či nikoli. Směnka má být směnečníkovi předloţena nejprve v místě, kde provozuje svůj podnik, a není-li takové místo, nebo jej nelze vypátrat, pak se směnka prezentuje přímo v bytě směnečníka. Obecná lhůta pro předloţení směnky je limitována její splatností, tedy majitel směnky nebo i ten, kdo ji má jen v rukou, můţe směnku aţ do splatnosti předloţit směnečníkovi v místě jeho bydliště k přijetí (pouze v pracovní den). Připadne-li poslední den lhůty, v níţ můţe být směnka předloţena k přijetí na den pracovního klidu, prodluţuje se lhůta aţ do příštího pracovního dne. Prezentační lhůta tedy začíná v den splatnosti a trvá další dva pracovní dny, nebo při splatnosti v jiný neţ pracovní den začíná platebním dnem, tj. prvním následujícím pracovním dnem po dnu splatnosti. Prezentační doložky Právo předloţit směnku k přijetí můţe výstavce modifikovat prostřednictvím prezentačních doloţek. Zákon dává výstavci směnky následující moţnosti: pozitivní doloţka („směnka musí být předloţena do 1. 1. 2025“). absolutní negativní doloţka („směnka nesmí být předloţena k přijetí“).
relativní negativní doloţka („směnka nesmí být předloţena k přijetí do 1. 1. 2015). Vyznačení přijetí směnky Přijetí se píše na směnku (slovem „přijato“) a směnečník je podepíše. Pouhý podpis směnečníka na líci směnky platí za přijetí. Je-li směnka splatná v určitý čas po viděné nebo je-li třeba ji podle zvláštní doloţky předloţit k přijetí v určené lhůtě, musí být přijetí datováno dnem, a to v den kdy se tak stalo. V ostatních případech není datum v prohlášení o přijetí vyţadováno. Směnečník má právo nepřijmout směnku okamţitě, ale vyţádat si lhůtu na rozmyšlenou. Pokud směnku přijme, musí být přijetí bezpodmínečné. Pokud směnečník připojí k přijetí výhrady, rovná se to odepření přijetí. Naproti tomu částečné přijetí, tedy přijetí jen co do části směnečné sumy, je přípustné. Obvykle bývá vyjadřováno slovy „přijato pouze do částky ........“. Předložení směnky k placení Směnka musí být k placení vţdy jejím majitelem předloţena. Není povinností dluţníka, aby vlastníka směnky jakkoli kontaktoval nebo vyhledával, a to ani v případě, ţe jiţ nastala splatnost směnky. Směnku můţe předloţit pouze osoba k tomu oprávněná, kterou je vţdy majitel směnky, nebo osoby zmocněné k předloţení, jimiţ jsou např. zástavní indosatář a prokuraindosatář. Příjemcem (prezentátem) je směnečník nebo výstavce směnky vlastní, u domicilované směnky pak domiciliát. Směnka musí být předloţena v platebním místě, a to nejprve v místnostech, kde prezentát provozuje svůj podnik, a nemá-li jich, nebo nedají-li se vypátrat, v jeho bytě. Význam předložení směnky k placení Právo na zaplacení směnečné sumy má majitel směnky v prvé řadě vůči přímému dluţníku, kterým je výstavce směnky vlastní nebo směnečník, který přijal směnku cizí. Pokud přímý dluţník za směnku zaplatí, směnečný závazek zanikne splněním. Pokud přímý dluţník směnku nezaplatí, ačkoli mu směnka byla k placení řádně předloţena, nastupují postiţní nároky proti nepřímým dluţníkům. Tyto nároky se však vţdy odvíjejí od řádné prezentace směnky k placení přímému dluţníkovi. Jinými slovy pokud majitel nepředloţí řádně směnku k placení přímému dluţníkovi, ztrácí právo uplatnit postiţní nároky vůči nepřímým dluţníkům. Povinnost nepřímých dluţníků tak zaniká prekluzí. Nepředloţením směnky k placení však nezaniká právo majitele směnky vůči přímému dluţníkovi. Nejsou-li tedy na směnce uvedeni ţádní vedlejší dluţníci, není prezentace směnky k zachování práv
nutná. Směnečná intervence Do směnečného vztahu mohou vstoupit další osoby, které tak činí v zájmu někoho jiného. Účastníky směnečné intervence jsou intervenient a poctěný. Smyslem intervence je, ţe v případě, kdy se směnka ocitne ve stavu nouze, tj. poté co byla řádně předloţena k placení nebo k plnění a nebyla přijata nebo proplacena, můţe závazek ze směnky zaplatit osoba, která sice není směnečně zavázaná, ale učiní tak k zachování dobrého jména dluţníka tím, ţe směnku přijme nebo proplatí. Placení směnky Dnem splatnosti směnky vzniká jejímu majiteli právo na plnění ze směnky. Před tímto dnem není majitel směnky povinen plnění přijmout, ale ani poţadovat. Ten, kdo poskytne směnečnou sumu před splatností směnky, jedná na vlastní riziko, a to zejména v případech, kdy směnka není po zaplacení směnečné sumy vyloučena z dalšího obchodování. Při placení směnky můţe její plátce poţádat, aby mu byla vydána a aby byla opatřena potvrzením majitele o zaplacení. („zaplaceno“, podpis a datum). Pokud plátce nabídne majiteli směnky částečné plnění, nesmí majitel odmítnout. Pokud částečné plnění odmítne, nemůţe ohledně této části uplatnit postihová práva vůči nepřímým dluţníkům, tj. odmítnutí částečného plnění má stejné následky jako nepředloţení směnky do výše odmítnuté částky. Pokud majitel směnky částečné plnění přijme, je povinen tuto skutečnost vyznačit na směnce, kterou si však nadále ponechá. Právo postihu Jiţ bylo řečeno, ţe pokud přímý dluţník směnku nezaplatí, ačkoli mu byla předloţena, má majitel směnky právo obrátit se na postihové dluţníky. Těmi jsou osoby uvedené v § 43 zákona, tedy indosanti, výstavce a jiné směnečně zavázané osoby, kterými se rozumí zejména avalisté nepřímých dluţníků. Realizace práv majitele směnky vůči nepřímým dluţníkům je uskutečňována prostřednictvím směnečného postihu, a to postihu pro neplacení nebo postihu pro nepřijetí. Vykonat postih můţe jednak majitel směnky (postih v prvním stupni) a jednak ten, kdo směnku postihem vyplatil, vůči dalším směnečně zavázaným osobám (postihy v dalších stupních). Majitel směnky můţe dle zákona postihem ţádat:
směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; šestiprocentní úroky ode dne splatnosti; útraty protestu a podaných zpráv, jakoţ i ostatní útraty; odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v niţší dohodnuté výši. Výše uvedené nároky bývají souhrnně označovány jako první postiţní suma. Směnečný protest Odepření přijetí nebo placení směnky musí být zjištěno veřejnou listinou, tzv. směnečným protestem (písemné osvědčení, vydané na ţádost oprávněné osoby). Protest musí být učiněn protestním orgánem (soud, notář a obec). Účastníky protestu jsou objednatel protestu – protestant, ten vůči komu je protest činěn – protestát a příslušný protestní orgán. Skutečnost, ţe protest byl vykonán, se vyznačí na směnce nebo na přívěsku. Zánik a promlčení směnečných závazků Vedle obecných způsobů zániků závazků (např. splněním) zanikají některé směnečné závazky i z důvodů tzv. směnečné přísnosti. Jedná se zejména o zánik postihových práv v důsledku zmeškání prezentační nebo protestační lhůty či v důsledku ztráty či zničení směnky. K promlčení směnečných závazků dochází uplynutím promlčecí doby. Směnečné nároky proti příjemci (proti přímým dluţníkům) se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky. Nároky majitele směnky proti indosantům a proti výstavci se promlčují v jednom roce od data protestu včas učiněného nebo při doloţce „bez protestu“ v jednom roce ode dne splatnosti směnky. Nároky indosantů proti jiným indosantům a proti výstavci se promlčují v šesti měsících ode dne, kdy indosant směnku vyplatil nebo kdy byl nárok proti němu soudně uplatněn. 2.Eskont eskontní sazba ESKONT je odkup pohledávky zpravidla směnečné před její splatností. Provádí jej nejčastěji banka, která majiteli směnky vyplatí směnečnou částku po sráţce diskontu (odvozeného od výše úroků za období mezi odkupem a datem splatnosti pohledávky) a dalších výloh. Při eskontu si banka zachovává postih vůči původnímu majiteli pro případ neplacení směnky. ESKONTNÍ SAZBA - úroková sazba z eskontního úvěru (často se shoduje s diskontní sazbou)
ESKONTNÍ ÚVĚR - je krátkodobý úvěr vznikající odkupem směnek bankou před lhůtou jejich splatnosti s moţností postihu předcházejících majitelů, drţitelů směnky. Původní obchodní (směnečný) úvěr se tak přemění na bankovní. Prodej je zaloţen na principu diskontních operací (banka vyplácí částku po sráţce diskontu a inkasuje od dluţníka jmenovitou hodnotu směnky). Směnky zde plní pro banku funkci jištění, záruky za úvěr. Eskontním úvěrem dává banka k disposici drţiteli směnky peněţní prostředky (po sráţce diskontu, popř. dalších poloţek). Stane se věřitelem původního směnečného dluţníka (zaplatila před splatností jeho závazek). Prodávající drţitel se stane druhotným dluţníkem, ručícím. Jde o zvláštní úvěrový vztah, kdy banka úvěruje odběratele (směnečného dluţníka) prostřednictvím dodavatele (drţitele prodávané, eskontované směnky). Banky provádějí kontrolu - cenzuru směnek po formální stránce a po kvalitativní stránce (zkoumá se bonita, platební schopnost osob podepsaných na směnce). AKCEPTAČNÍ ÚVĚR AKCEPTAČNÍ SMĚNEČNÝ ÚVĚR je druhem závazkového nepeněţního úvěru, jehoţ podstatou je akceptace cizí směnky bankou (akceptační bankou), kterou vystavil klient banky nebo jím pověřená osoba (příjemce akceptačního úvěru). Výstavce směnky musí sloţit prostředky k pokrytí závazku u banky ještě před splatností směnky. Banka při poskytnutí akceptačního úvěru nedává klientovi bezprostředně likvidní peníze, ale garantuje zaplacení určitého závazku svého klienta ve lhůtě splatnosti. Za poskytnutí akceptačního úvěru platí klient bance akceptační provizi. Akceptační úvěry banky obvykle poskytují pouze prvotřídním klientům. Postavení banky v roli akceptanta
RAMBOURSNÍ ÚVĚR – je to závazkový úvěr v podmínkách anglosaského práva. Ramboursní úvěr je modifikací akceptačního úvěru v oblasti zahraničních obchodních vztahů. Jde o akcept směnky vystavené na dovozce (dluţník) vývozcem (věřitel), tzv. ramboursní bankou (přistoupení velké světové bonitní banky). Iniciativa vychází od dovozce, který ţádá přes své bankovní spojení o akceptování směnek vystavených na něj vývozcem u ramboursní banky (bývá ve třetí zemi). Akcept směnky se uskuteční proti předání dokumentů, které dokladují průběh obchodní operace. Existuje více forem ramboursního úvěru (podle místa ramboursní banky, jednorázový či opakovaný, kombinovaný s eskontem či nikoliv). AVALOVÝ ÚVĚR - závazkový úvěr, banka se stává účastníkem úvěrového vztahu (ručitelem), doloţka: per aval (jako rukojmí). Předmětem avalu mohou být směnky cizí i vlastní. Cenou avalu je avalová provize. AVAL - rukojemství směnečné (ev. šekové), směnečně právní zajištění závazku osoby zavázané ze směnky. Rukojmí (avalista) se na směnce podepíše, většinou s formulací „jako rukojmí" nebo „per aval“ a uvede osobu, za kterou se zaručil (tzv. avaláta). Směnečný rukojmí můţe ručit za hlavního směnečného dluţníka (výstavce směnky vlastní, akceptanta směnky cizí) nebo za vedlejšího směnečného dluţníka (výstavce směnky cizí nebo indosanta). Pokud rukojmí výslovně neuvede avaláta, ručí za výstavce. Směnečný rukojmí je zavázán stejně jako ten, za koho se zaručil. Věřitelé nejčastěji poţadují bankovní aval za hlavního směnečného dluţníka. (aval u šeku je právně moţný, ale jeho pouţiti je neobvyklé) avalový úvěr - ručitelský (banka ručí za závazek odběratele vůči jeho dodavateli - zejména zahraničnímu) je jedním z druhů závazkových bankovních úvěrů. Banka jej poskytuje tím způsobem, ţe se udělením avalu na směnku zaručuje za některého ze směnečních dluţníků a ručí potom shodně jako tato osoba. Banka neposkytuje úvěrem peněţní prostředky, nepřebírá závazek, ale ručí za jeho zaplacení. Za poskytnutí avalového úvěru (záruky) kvalitním
klientům se platí avalová provize. NEGOCIAĆNÍ ÚVĚR – odkup směnky podle anglického směnečného práva, negociují se vistasměnky a lhůtní směnky. 1. Dovozce ţádá banku o eskont směnek, banka informuje vývozce o závazku směnky eskontovat. 2. Realizace vývozu dodavatelem a odeslání dokumentů včetně směnky eskontující bance. 3. Eskont směnky bankou a připsání směnečné částky sníţené o diskont ve prospěch účtu vývozce.
3. OBCHODNÍ ÚVĚR Obchodní úvěry vznikají v rámci dodavatelsko odběratelských vztahů mezi obchodními partnery. Jejich charakteristickou zvláštností je, ţe při nich nejde o přímé poskytování peněţních prostředků dluţníkovi jako tomu je například u bankovních peněţitých úvěrů. Tento typ úvěrů je zaloţen na dodávce určitých majetkových hodnot odběrateli s tím, ţe dluţný podnik zaplatí za uskutečněnou dodávku věřitelskému podniku později. Mezi podniky v trţní ekonomice je běţné, ţe za dodávky výrobků, prací a sluţeb se neplatí ihned, ale s časovým zpoţděním po jejich převzetí či dodání /z ekonomických i praktických důvodů/. Obchodní úvěr je úvěrem, který „čerpá" odběratel od dodavatele tím, ţe mu za dodávky výrobků, prací a sluţeb platí aţ po uplynutí sjednané lhůty, např. 14, 30, 60 dní, ale i delší doby. Vyplývá tedy z dohodnutých platebních podmínek (nevzniká při promptním placení, ani při placení předem, či poskytuje-li odběratel dodavateli zálohu). Odběratel je v postavení dluţníka, dodavatel je věřitelem. V rozvaze odběratelů vystupuje ve skupině krátkodobých závazků (z obchodního styku). Obchodní úvěr představuje to, co má být zaplaceno za zboţí, které jiţ bylo doručeno. Obchodní úvěr má některé specifické rysy, výhody i nevýhody, omezení. To se odráží ve specifice jeho řízení ze strany odběratele. Formou jeho poskytování jsou dodávky zboţí, prací a sluţeb (naturální, věcná forma). Odběratel jej splácí zpravidla v penězích (popř. protidodávkami ap). Proto jej mohou poskytovat jen dodavatelé těm odběratelům, jejichţ hospodářská činnost navazuje na činnost dodavatelů (věcně,
technologicky). V tom je současně jeho omezenost kvantitativní (jeho objem je dán objemem dodávek, kapacitami dodavatelů ap.) i věcná, kvalitativní (nemohou jej poskytovat libovolní dodavatelé libovolným odběratelům - nemělo by to ekonomický smysl; nemůţe být proto všeobecnou formou úvěru). Pozitivem obchodního úvěru je podpora odbytu a ve svých důsledcích urychlení reprodukčního procesu. Posiluje trh jak na straně poptávky, tak nabídky, ale je i nástrojem konkurence. Odběrateli umoţňuje „nákup" i tehdy, nemá-li likvidní prostředky k promptnímu placení, kontrolu dodávek před zaplacením, běţné a pruţné pokračování činnosti. Na jeho poskytování je zainteresován i dodavatel (neobchodoval by, pokud by nedodával na úvěr). Zajišťuje mu odbyt. Proto jeho poskytování stimuluje nabídkou výhodných podmínek (skonto, slevy při odběru většího mnoţství zboţí, delší lhůty splatnosti). Obchodní úvěr je významným zdrojem krytí oběžného majetku a financování jeho přírůstku, a to dílem trvalým a dílem přechodným. Při neustálém vzniku, obnovování a zániku (splácení) závazků různých dodavatelů, jejich různé výši, termínech vzniku a zániku, době jejich trvání se tyto závazky ve svém celku „ustalují" na průměrné výši. Stávají se fakticky trvalým zdrojem (trvale přítomným ve svém celku). Skutečná výše závazků osciluje (přechodné zvýšení a sníţení závazků). Průměrná (trvalá) výše těchto závazků závisí na dvou souhrnných faktorech: a) Na denní výši závazků za příslušné období (celkový objem dodávek za období, dělený počtem dnů období). b) Na průměrné době (počtu dní) posunu mezi vznikem závazků a jejich úhradou, tj. na průměrné době čerpání přijímaných obchodních úvěrů. Vychází se ze smluvních ujednání mezi odběrateli a dodavateli, dosavadních zkušeností, statistických šetření ap. Průměrná doba závazků se stanoví jako váţený průměr dob zpoţďování úhrady za dodávkou od jednotlivých dodavatelů, kde váhami jsou objemy nebo podíly dodávek jednotlivých dodavatelů. Formálně lze vyjádřit průměrnou (trvalou) výši závazků takto: PVZ = DVZ x PDTZ Kde: PVZ - průměrná výše závazků (trvalá), DVZ - denní výše závazků (závazky za období : počet dní období),PDTZ - průměrná doba trvání závazků. Faktory vyplývající z formálního vyjádření lze dále desagregovat do řady dílčích faktorů. Jejich vyuţíváním lze fakticky ovlivňovat výši
obchodního úvěru. Jeho „podporou" sniţuje odběratel potřebu jiných zdrojů (zejména bankovních či jiných úvěrů, ale i vlastních zdrojů), „oddaluje" pouţití likvidních prostředků, jeho „sniţováním„ potřebu těchto zdrojů a potřebu likvidity zvyšuje. Řízení obchodního úvěru ze strany odběratele silně závisí na podmínkách trhu a postavení odběratele a dodavatele na něm, na situaci na peněţním trhu. Tím jsou moţnosti jeho vyuţívání ze strany odběratelů omezovány. Z hlediska nákladů na získání kapitálu je obchodní úvěr povaţován za levný zdroj, protoţe se zpravidla poskytuje bezúročně (nemusí). Ve snaze podnítit odběratele k odběru, ale také k rychlému placení, můţe dodavatel nabídnout odběrateli skonto, tj. slevu z prodejní ceny při okamţitém, ev. dřívějším, neţ do určité lhůty (smluvně dohodnuté) zaplacení dodávky. Např. při pohledávce za dodávku na úvěr splatné za 30 dní poskytne dodavatel odběrateli při zaplacení do prvních 6 dní skonto 3 % z prodejní ceny. Zaplatí-li odběratel v prvních 6 dnech, získává slevu z ceny, nakupuje levněji. Musí však mít k disposici pohotové prostředky na zaplacení. Dodavatel získává dříve peněţní prostředky, byť sníţené o skonto. Můţe je dále investovat. Uvolnily se mu prostředky vázané v pohledávkách. Zaplatí-li odběratel aţ za 30 dní, resp. 7. - 30. den, (nevyuţívá skonto), nezíská slevu. Rozdíl mezi prodejní cenou a cenou se slevou představuje „úrok" placený odběratelem za 24 dní z částky faktury, přesněji z částky faktury sníţené o skonto. Rozhodnutí o vyuţití skonta vychází ze sazby skonta přepočtené na roční ekvivalentní sazbu z bankovního úvěru podle vztahu:
Kde: EÚS - ekvivalentní roční úroková sazba z bankovního Úvěru, v %, EÚS1 - ekvivalentní roční úroková sazba z bankovního Úvěru, v %, zpřesněná (z částky faktury po odečtení skonta), SS - sazba skonta v % z ceny, DS - doba splatnosti obchodního úvěru (dny), LS - lhůta pro poskytnutí skonta (dny). Je-li přepočtená sazba vyšší neţ sazba bankovního úvěru, je výhodné
vyuţít bankovního úvěru, zaplatit z něj obchodní úvěr, tj. využít skonta (obchodní úvěr je draţší neţ bankovní) a naopak při přepočtené sazbě niţší neţ bankovní úvěrová sazba (obchodní úvěr je v tomto případě levnější). Moţnosti vyuţití skonta jsou spojeny s problémy: dodavatel můţe zvýšit cenu (nákup i po vyuţití skonta je drahý), banka nemusí úvěr poskytnout. Vzorec současně vyjadřuje formální faktory nákladů obchodního úvěru: vyšší sazby skonta, delší lhůta pro poskytnutí skonta je zvyšuje, delší doba splatnosti úvěru je sniţuje (pokud se skonto nevyuţije). V závislosti na těchto aj. faktorech můţe mít skonto různé formy, varianty. Poskytování obchodního úvěru je spojeno s riziky pro dodavatele (věřitele). Proto můţe poţadovat různé formy zajištění úvěru. Poţadavky na jištění úvěru jsou různě náročné na dluţníka (odběratele). Jsou prvkem vstupujícím do řízení zadluţenosti ze strany odběratele. Obchodní úvěry z tohoto hlediska lze poskytovat: Bez zvláštních, písemných aj. záruk. Dodavatel vychází ze solidnosti, důvěry v dluţníka, dosavadních pozitivních zkušeností s odběratelem ap., a poskytuje mu úvěr na „otevřený účet", popř. v rámci dohodnutých hranic. Je to převládající praxe, vyuţívaná při dlouhodobějších, opakovaných pozitivních stycích obou partnerů. Dodavatel ţádá od dluţníka (odběratele) dlužní úpis. Obchodní úvěr se tak „stává“ úvěrem na dluţní úpis. Pouţití je méně obvyklé. Dodavatel ţádá od dluţníka směnečné jištění, směnku, která můţe mít různé formy. Obchodní úvěr se tak mění na směnečný úvěr. Jistí se tak rozsáhlejší, jednorázové dodávky, dodávky méně známým odběratelům, do zahraničí ap. Dodavatel uplatňuje výhradu vlastnického či zadrţovacího práva, tj. vyhrazuje si vlastnictví, resp. dispoziční právo na dodávku aţ do jejího zaplacení odběratelem. Ostatní formy jištění úvěru, např. záruka třetí osoby, zástava movitých věcí, bankovní záruky ap. Rizika vyplývají z obchodního úvěru i pro odběratele. Jsou spojena s nedostatkem likvidních prostředků na včasné splácení závazků, s výkyvy v objemu, lhůtách, cenách dodávek, z moţností přerušení dodávek dodavatelem ap. Proto je účelné věnovat pozornost i výběru dodavatelů.
Zvláštní místo a význam nabývají závazky z obchodního styku mezi podniky propojenými navzájem majetkovými účastmi (režim těchto
úvěrových zdrojů). Podstata obchodních úvěru a jejich druhy obchodní úvěry vznikají v rámci dodavatelsko odběratelských vztahů mezi obchodními partnery. Jejich charakteristickou zvláštností je, ţe při nich nejde o přímé poskytování peněţních prostředků dluţníkovi jako tomu je například u bankovních peněţitých úvěrů, tento typ úvěrů je zaloţen a dodávce určitých majetkových hodnot odběrateli s tím, ţe dluţný podnik zaplatí za uskutečněnou dodávku věřitelskému podniku později. Obchodní úvěry lze třídit: - podle míry podstupovaného úvěrového rizika, - podle doby splatnosti (zajištěné, nezajištěné). Zvláštní místo a význam nabývají závazky z obchodního styku mezi podniky propojenými navzájem majetkovými účastmi (reţim těchto úvěrových zdrojů). Výhody a náklady obchodních úvěrů obchodní úvěry rozšiřují řady firemních zákazníků a přispívají tak zpravidla ve značné míře ke zvýšení celkového objemu podnikového odbytu a prodeje, napomáhají urychlit ekonomický reprodukční cyklus podniku, náklady obchodních úvěrů lze rozčlenit z manaţerského hlediska na náklady explicitní a implicitní Úvěrová politika podniku vyţaduje odpovědi na 5 skupin otázek: 1) Za jakých podmínek zamýšlíte prodávat vaše zboţí, nebo sluţbu? Za jak dlouho musí zákazníci zaplatit své účty? Poskytnete slevu v případě okamţité platby? 2) Jakou evidenci o zadluţení budete poţadovat? 3) Kteří zákazníci pravděpodobně svoje účty zaplatí (úvěruschopnost)? Budete posuzovat zákazníky podle jejich minulých záznamů nebo podle jejich minulých účetních výkazů? Nebo se spolehnete na doporučení banky? 4) Jak velký úvěr jste ochotni poskytnout jednotlivým zákazníkům? Budete sázet na jistotu a vyřadíte všechny pochybné zákazníky? Nebo přijmete riziko několika nedobytných pohledávek jako náklady na vybudování velké pravidelné klientely? 5) Jakým způsobem inkasujete peníze v okamţiku splatnosti? Jak jste si zaznamenávali platby? Co uděláte s neochotnými platiči a příţivníky? Kontrolní otázky a úkoly
K 1. tematickému celku: Objasněte podstatu tichého společenství.
Popište varianty nepeněţitých vkladů. Rozeberte rizika tichého společenství. Ke 2. tematickému celku: Vysvětlete charakteristiky směnky. Vyjmenujte podstatné náleţitosti směnky. Za koho a jak ručí rukojmí ze směnky? Jaký je rozdíl mezi relativními a absolutními směnečnými námitkami? K 3. tematickému celku: Charakterizujte specifika úvěrové politiky podniku. Objasněte důvody emise obchodních úvěrů. Rozeberte hlavní druhy obchodních úvěrů. Popište předpoklady úspěšného vymáhání pohledávek. Seznam použitých zkratek Studijní literatura
PVZ - průměrná výše závazků (trvalá), DVZ - denní výše závazků (závazky za období : počet dní období), PDTZ - průměrná doba trvání závazků, K 1. dílčímu tématu si pečlivě prostudujte: MAREŠ, S., Zdroje financování podniku, Praha. VŠFS, 2008, s. 3035. K 2. dílčímu tématu si pečlivě prostudujte: DVOŘÁK, P., Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty, Praha : Linde, 2001, s.309-342. CHALUPA, R., Zákon směnečný a šekový - komentář, Praha : Linde, 2006, s. 7-684. HUBÁČKOVÁ - SVOBODOVÁ,V., Směnka podruhé, Brno : ECON, 2005, s.163-172. KOTÁSEK, J., Kurs obchodního práva – právo cenných papírů, Praha : C.H. Beck, 2006, s.152-167. KOVAŘÍK, Z., Směnka a šek v ČR, Praha : C. H. Beck, 2001, s. 163-183. K 3. dílčímu tématu si pečlivě prostudujte: KISLINGEROVÁ, E. a kol., Manažerské finance, Praha : C. H. Beck, 2007, s. 438-468. VALACH, J., Finanční řízení podniku, 2. vyd., Praha : Ekopress, 1999, s. 160-164. BREALEY, R.A., MYERS S.C., Teorie a praxe firemních financí, Praha : Computer Press, 2000, s. 787-811.
