Zásadní připomínky k návrhu nového občanského zákoníku 1. V § 23 a § 24 se odděluje přirozená existence člověka a jeho právní osobnost, neboť způsobilost mít práva se výslovně váže pouze na narození, a pokud jde o počaté dítě, mluví se pouze o jeho zájmech, nikoliv však o právech. Všechny občanské zákoníky (z roku 1811, 1950, 1964), které kdy u nás platily, však výslovně stanovovaly, že počaté dítě je nositelem přímo práv, a nikoliv pouze „zájmů“. Podle čl. 6 odst.1 Listiny základních práv a svobod výslovně hovoří o lidském životě již před narozením. Tvrzení v důvodové zprávě, že navrhovaná právní úprava respektuje dosavadní stav, je mylné. Rovněž je zcela mylný argument v důvodové zprávě, a to ustanovením § 22 Obecného občanského zákoníku (ABGB). Ust. § 22 ABGB je naopak důkazem nesprávnosti navrhované nové právní úpravy. V § 22 ABGB: „I nenarozené děti mají od doby jejich početí nárok na ochranu zákonů. Pokud jde o práva jejich a nikoliv o práva osoby třetí, hledí se k nim, jako by se k nim, jako by se již byly narodily; k dítěti mrtvě narozenému se však, co se týká práv jemu vyhrazených pro případ života, hledí jako by nikdy nebylo počato.“ Upozorňujeme, že kategorie „mít zájmy“ je kvalitativně mnohem nižší oproti kategorii „mít práva“. Práva mají subjekty práv, tj. především lidé. Zájmy však mají nonsubjetky – právní statky a entity – jako: životní prostředí, památková péče, veřejnost atp. Argument, že pokud by počatým dětem byly přiznány „zájmy“, znamenalo by to a fortiori, že mají i práva, je lichý, neboť mít zájem ještě neznamená, že je také způsobilost a věcná legitimace mít právo, resp. že se zájmem je spojen nositel práva. Z formulace návrhu ust. § 23 a § 24, kterou navrhují předkladatelé, jednoznačně vyplývá, že v praxi by se práva počatým dětem upírala, neboť by za jejich věcně legitimované nositele nebyly v občanském zákoníku výslovně označeny a jejich zájmy by neměly žádný obsah. Ust. § 24 vnímáme jako snahu, aby počaté děti neměly zaručená práva, ačkoliv tomu tak je v našem právním řádu již po 200 let. § 24 je zapotřebí změnit takto: Pokud jde o jeho práva, právní osobnost má i počaté dítě, na které se hledí jako na již narozené. Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo počato. V pochybnostech se má za to, že se dítě narodilo živé. Tato připomínka je zásadní.
2. K některým odkazům registrovaného partnerství v rodinném právu Nelze připustit, aby tzv. registrované partnerství bylo považováno za alternativu či obdobu manželství, a aby bylo s manželstvím jakkoliv směšováno či dáváno do souvislosti, jak to činí návrh tohoto zákona. Tzv. registrované partnerství není obdobou manželství a nejedná se ani o rodinný institut – nýbrž o společenství podle jiného zákona č. 115/2006 Sb., který do rodinného práva nepatří. U tzv. zapsaného partnerství důrazně upozorňujeme na to, že svými důsledky zakládá nerovnost, neboť poskytuje exkluzivní právní postavení (status) pro osoby stejného pohlaví, které se z různých příčin rozhodnou spolu žít v tzv. zapsaném partnerství. Se zapsaným partnerstvím přitom návrh zákona spojuje vznik řady práv, a to zejména vůči státu (orgánům veřejné moci). U zapsaného partnerství je neudržitelný jeho předpoklad, že se může jednat výlučně o osoby stejného pohlaví. Čl. 1 Listiny základních práv a svobod zaručuje rovnost v důstojnosti i právech. Rovnost v právech má podobu zákazu diskriminace v čl. 3 odst. 1 Listiny, jako stavu neexistence jakýchkoliv právních neodůvodněných privilegií. Z opakovaných rozhodnutí Ústavního soudu České republiky (např. č. 295/1996 Sb., č. 131/1994 Sb.) jednoznačně vyplývá, že: Stát může určité skupině osob poskytnout více výhod než jiné skupině pouze za podmínky, že tak činí v zájmu zajištění svých funkcí, nesmí postupovat zcela libovolně a musí tak činit ve veřejném zájmu a blahu. Zapsané partnerství výlučně pro osoby stejného pohlaví je v rozporu s principem rovnosti v právech a v rozporu se zákazem privilegií a tím v rozporu s principy demokratického právního státu. Při vypracovávání tohoto návrhu zjevně nebylo bráno v úvahu, že již existuje institut blízkých osob a možnost jeho případného rozšíření. Vzhledem k výše uvedenému § 22 je třeba změnit odstavec 2, ve kterém je ústavně přípustným způsobem vymezeno, že partneři se mohou před orgánem veřejné moci nechat zapsat jako osoby blízké. Toto řešení nezakládá žádnou nerovnost, neboť není výhradně určeno pro osoby stejného pohlaví. Z tohoto důvodu požadujeme zrušení ust. - § 2962 Ustanovení části první, třetí a čtvrté o manželství a o právech a povinnostech manželů platí obdobně pro registrované partnerství a práva a povinnosti partnerů. Odůvodnění: Manželství je pod zvláštní ochranou Listiny, zákona a mezinárodních smluv. Není důvod, aby vztahy osob žijících v tzv. registrovaném partnerství byly upravovány obdobně jako vztahy manželů. Tato připomínka je zásadní. K § 22 V § 22 požadujeme zrušit odkaz na jiný zákon upravující registrované partnerství a doplnit nové znění odstavce 2 (a současný odstavec 2 označit jako odstavec 3); v návaznosti na tuto změnu požadujeme vypustit v ČÁSTI DRUHÉ Hlavu IV (§ 857 - § 874).
§ 22 (1) Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Tato připomínka je zásadní. K § 832 Dále požadujeme, aby v § 832 byla zrušena zmínka o péči a výchově dítěte, pokud jde o partnera rodiče dítěte. Důvodem je, že toto právo-povinnost partnera rodiče, podílet se na výchově a péči o dítě, je v rozporu s právy druhého rodiče dítěte a v rozporu se zájmy dítěte, které má právo na péči a výchovu rodičů (otce a matky). Proto požadujeme v 832 tuto změnu: § 832 Pečuje-li o dítě jen jeden z rodičů, podílí se na péči o dítě a jeho výchově i manžel nebo partner rodiče dítěte, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti. To platí i pro toho, kdo s rodičem dítěte žije, aniž s ním uzavřel manželství nebo registrované partnerství, žije-li s dítětem v rodinné domácnosti. Tato připomínka je zásadní. 3. K § 33 odst. 2 Změna pohlaví Nelze připustit, aby – lékařský a kosmetický zákrok – spočívající ve změně pohlaví, provedený zdravotnickým zařízením a oznámený matrice, znamenal bez dalšího zánik manželství, což návrh ust. § 33 odst. 2 zamýšlí. Provedení lékařského zákroku (faktický úkon) nemůže mít bez dalšího dopady do statutu fyzické osoby, která žije v manželství. Bylo by to v rozporu s institutem manželství, který má rovněž veřejnoprávní povahu, a v rozporu s právní jistotou druhého manžela a dotčené rodiny. Takto postižený druhý manžel si zaslouží, aby o zániku manželství rozhodoval soud, a v soudním řízení byla kvalifikovaně posouzena jeho práva. Tato připomínka je zásadní.
5. K rozvodu § 700 - § 703 Požadujeme, aby u rozvodů, které jsou negativním jevem s hlubokými dopady pro dotčené osoby, jejich nezletilé děti a pro celou společnost, byla v zákoně uvedena také možnost, jak navrhovaný rozvod odvrátit. Předložený návrh mechanicky preferuje vlastní rozvod manželství a rezignuje na jakoukoliv možnost či poskytnutí času a zajištění kvalifikované
pomoci, jak v konkrétních případech odstranit příčiny narušení daného manželského vztahu. Např. aby soud byl povinen v konkrétních případech řízení přerušovat na potřebnou dobu a manžele stimulovat k tomu, aby vyhledali odbornou pomoc, poradenství či jinak po potřebnou dobu usilovali o nápravu rozvratu. Tato připomínka je zásadní. 6. K § 701 Požadujeme § 701 změnit takto: "Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje důvod rozvratu manželství a jeho příčiny, v rozsudkj, jímž se manželství rozvádí soud, vysloví, zda-li manželé, nebo který z nich jsou rozvodem vinni. Tohoto odstavce se použije, pokud dále není stanoveno jinak." Odůvodnění: Z důvodu právní jistoty a zájmu společnosti na prevenci lehkovážné rozvodovosti požadujeme, aby soud nejenom zjišťoval důvod rozvratu a příčiny rozvodu, nýbrž také, aby soud vyslovil zdali manželé, nebo který z nich jsou rozvodem vinni. Na základě této změny nastanou v praxi tyto případy, pokud jde o výrok o vině: 1) rozvodem je vinen jeden z manželů 2) rozvodem jsou vinni oba manželé 3) rozvodem není vinen žádný z manželů. Tato připomínka je zásadní. 7. Požadujeme, aby občanský zákoník odstranil současnou diskriminaci velké části občanů, kterým neumožňuje uzavřít nerozveditelné manželství a vystavuje je tak proti jejich vůli právní i sociální nejistotě. V praxi respektuje status nerozveditelného manželství minimálně 1 miliónů manželských párů, kteří se hlásí k římsko-katolickému vyznání. Když stát vychází nepoměrně menší skupině občanů vstříc institutem partnerství, není důvod odstranit tuto formu diskriminace. Požadujeme proto, aby občanský zákoník umožňoval manželům uzavírajícím manželství předem vyloučit ustanovení oddílu 3 týkajícího se rozvodu manželství změnou § 700 takto: (1) Manželství může být rozvedeno, nebylo-li manželi uzavřeno prohlášení o nerozlučitelnosti svazku, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. a doplněním § 704: Manželé mohou kdykoli během trvání manželství uzavřít prohlášení před orgánem veřejné moci zaznamenané matričním úřadem o nerozveditelnosti svého manželství. Toto prohlášení musí být projevem svobodné vůle obou stran a je neodvolatelné. Tato připomínka je zásadní.
8. K § 24 Požadujeme, aby k nenarozenému dítěti se nepřihlíželo pouze v případě, že se nenarodilo z důvodů, které netkvějí v potratu výlučně na žádost matky (rodičů) dítěte. Z tohoto důvodu požadujeme v § 24 následující změnu: § 24 Pokud jde o jeho práva, právní osobnost má i počaté dítě, na které se hledí jako na již narozené. Nenarodí-li se však živé z jiného důvodu, než pro umělé přerušení těhotenství výlučně na žádost, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo počato. V pochybnostech se má za to, že se dítě narodilo živé. Tato připomínka je zásadní. 9. Do §91 požadujeme doplnit: § 91 Člověk je nedotknutelný, včetně jeho genofondu. Tato připomínka je zásadní. 10. K § 110 odst.2) pokud k tomu dal důvodně písemný souhlas. Tato připomínka je zásadní. 11. K § 646 odst. 2 (2) Práci ženy nelze ocenit jinak než práci muže; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Tím není dotčeno právo ocenit práci rozdílně s ohledem na počet osob, které příjemce vyživuje. Tato připomínka je zásadní. 12. K § 724 V § 724 navrhujeme doplnit, že dítě má v dospělosti právo znát svoje biologické rodiče. § 724 Narodí-li se dítě, které je počato umělým oplodněním, ženě neprovdané, má se za to, že otcem dítěte je muž, který dal k umělému oplodnění souhlas. Zletilé dítě počaté umělým
oplodněním má právo znát svoje biologické rodiče. Tato připomínka je zásadní. 13. K § 804 Dále s ohledem na skutečnost, že rodičovství vzniká početím dítěte a dítě má mít ve smyslu čl. 6 odst. 1 Listiny a Úmluvy o právech dítěte zaručenou ochranu již před narozením, požadujeme, aby v ust. § 804 byly povinnosti a práva rodičů spojené s osobností dítěte vázány nikoliv až na narození, nýbrž již na početí dítěte. Požadujeme proto, aby v ust. § 804 byla provedena tato změna: § 804 Povinnosti a práva rodičů spojená s osobností dítěte a povinnosti a práva osobní povahy vznikají narozením početím dítěte a zanikají nabytím jeho zletilosti., ledaže se jedná o právo učinit prohlášení o otcovství dítěte. Tato připomínka je zásadní.
14. V § 831 požadujeme doplnit: - (1) Rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově a vzdělání dítěte. …………….. Tato připomínka je zásadní. 15. Do § 871 požadujeme doplnit: § 871 Ocitne-li se dítě ve stavu nedostatku řádné péče bez ohledu na to, zda tu je či není osoba, která má právo o ně pečovat, anebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jeho jiný důležitý zájem vážně ohrožen nebo byl-li narušen, soud upraví předběžně poměry dítěte na nezbytně nutnou dobu; rozhodnutí soudu nepřekáží, pokud dítě není řádně zastoupeno. Obdobně platí i tehdy, je-li ohrožen život nebo normální vývoj nenarozeného dítěte, nebo jeho jiný důležitý zájem nenarozeného dítěte, a to z důvodu počínání rodičů nebo jiných osob. Tato připomínka je zásadní. 16. K §918 požadujeme doplnit:
§ 918 (1) Jsou-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy nebo narušeny do té míry, že je to v rozporu se zájmem dítěte, anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření také nařídit ústavní výchovu. Učiní tak zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Soud přitom vždy zvažuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče fyzické osoby. (2) V případě, že rodiče nemohou z vážných důvodů zabezpečit výchovu dětí na přechodnou dobu, svěří soud dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a to na dobu nejdéle 6 měsíců. (3) Důvodem ústavní výchovy nemůže být sociální nebo majetkové znevýhodnění rodiny. Tato připomínka je zásadní.
