Hana Voškerušová
PODKOVKA CHOCHOLATÁ (HIPPOCREPIS COMOSA
L.)
U OPOČNA Zhruba před sto lety objevil opočenský lékárenský laborant O. Trnobranský - syn .,náTodního" básníka a spisovatele Václava Trnobranského (za informaci děkuji paní PhMr. Zdeně Bouzově: viz také JUZA et al. 2001) poblíž Vodětína u Opočna několik mikrolokalit drobné bobovité rostliny - podkovky chocholaté iHippocrepis comosa L.). Do té doby byla tato žlutě kvetoucí rostlinka - obr. 2, která je velmi podobná hojnému lučnímu druhu štírovníku růžkatérnu (Lotus corniculatus L.) - od podobných druhů čeledi bobovitých se odlišuje hlavně tvarem plodu, kterým je podkovovitě zakřivený (odtud český název) zaškrcovaný struk, rozpadávající se na jednosemenné polookrouhlé díly - v Čechách známa jen z Českého středohoří od Litoměřic (např. ČELAKOVSKÝ 1887) a v průběhu 20. století k těmto lokalitám přibyla v Čechách již jen jediná - PrahaZlíchov. V Českém středohoří druh pravděpodobně vyhynul (KUBÁT 1986). V České republice se častěji vyskytuje jen v Bílých Karpatech (Chrtková in SLAVÍK [ed.] 1995). . Nález prověřil přepyšský rodák a po první světové válce organizátor floristického výzkumu CechJosefRohlena a spolu s O. Trriobranskym jej publikoval ve čtvrtém Dominově příspěvku ke květeně Čech (DOMIN 1905). Význam. který Domin objevu přikládal, dokumentuje mj. i důkladný popis nových lokalit podkovky v úvodu přfpěvku. Domin zde uvažuje o púvodnosti lokalit a rekonstruuje vývoj této druhé známé oblasti výskytu podkovky v Čechách. První Trnobranského naleziště bylo na mírně ukloněné travnaté srraňce, která tvoří pokračování naproti ležící výšině .Na Vinici", od které byla oddělena teprve na počátku 19. století vybudováním umělého koryta Jalového potoka a druhé na okraji lesa (snad Dubiny) u Vodětína. Domin uvádí, že přírodní podmínky širší oblasti těchto výskytů - suché výslunné opukové stráně - zcela odpovídají podmínkám, které podkovka přirozeně vyžaduje. Domnívá se, že zde byla rozšířenější, ale s postupujícími kulturami - v území byla velká bažantnice a v její blízkosti krásné rybníky, pod lokalitou .Na Vinici", kde se pěstovalo víno (dnes tu je zahrádkářská kolonie), byla velká chmelnice a chmel se tu přestal pro špatnou kvalitu pěstovat až v druhé polovině 19. století - byla z některých míst vypuzena a mohla se uchýlit do nových refugií. Tuto teorii dokládá i tím, že jedno z objevených nalezišť je poměrně vlhké a je snad možné považovat je za sekundární, ale je zcela vyloučeno, že by sem byla podkovka zavlečena např. výsevem. O původnosti lokality později uvažuje v souvislosti s objevem izolované lokality teplo- a suchomilné květeny na výslunné opukové stráni u Vojenic iJosef Rohlena (ROHLENA 1924), který ji považuje za relikt z doby, kdy se k nám v teplejších obdobích postglaciálu (zejména v boreálu a na začátku atlantiku - viz např. Skalický in HROBAŘ 1974; PROCHÁZKA 1977), pronikala z Moravy teplomilná a suchomilná květena. Podkovka bývá podle charakteru svého celkového areálu řazena mezi tzv. praealpiny tj. druhy s těžištěm výskytu v předhořích Alp, jejichž charakteristickou vlastností je schopnost pronikat na
28
výhřevném a výživném vápencovém podkladu vysoko do hor. František SCHUSTLER (1918: 99) ve své publikaci o suchomilné květeně ve vývoji české vegetace dokonce vyslovuje domněnku (právě u charakteristiky podkovky), že naše praealpinská naleziště (třebaže nikoliv totožná z dnešními) z velké části pocházejí již z doby předledové, protože se praealpíní v ledové době mohly udržet jednotlivě na výhřevném vápencovém podkladu i při tehdejším drsném klimatu. Pozdější autoři ale původnost výskytu zpochybňují (kupř. Sk~lický in HROBAŘ 1974) a podle současných názorů (viz Chrtková in SLAVIK [ed.] 1995) jsou všechny lokality v Čechách pokládány spíše za druhotné. Lokality u Vodětína byly později uvedeny také v rukopisné Vodákově Květeně Novoměstska (VODAK 1926), která jmenuje lokalitu "Vodětín" a jako jediná zregionálních prací uvádí také lokalitu .Na Vinici". Z textu Vodákova rukopisu ale není zřejmé, zda autor tato naleziště osobně ověřil nebo je pouze převzal z Dominova příspěvku, což je pravděpodobnější. Ve své Květeně totiž údaj o výskytu podkovky ..Na Vinici" nekomentuje přesto, že by vlastně šlo o novou mikrolokalitu druhu, protože Domin tuto vyvýšeninu uvádí pouze v souvislosti s popisem širší oblasti výskytu u Vodětína a nikoliv jako vlastní naleziště druhu. K převzetí tohoto údaje by tedy mohlo dojít nedůsledným překladem příspěvku Karla Domina. Pokud se tak nestalo, lze předpokládat i to, že Vodák skutečně druh .Na Vinici" nalezl a objevil tedy jeho další mikrolokalitu a tím vlastně podpořil Dominovu domněnku o původně větším rozšíření druhu na opukových stráních II Vodětína. V této souvislosti upozorňují ještě na další možnost místní název .Na Vinici" označuje v Opočně ještě jedl~o místo a sice terasovitý svah nad pravým břehem Zlatého potoka přímo před Svamberkem. Proto není vyloučeno ani to, že se Vodákův údaj týká této druhé opočenské lokality "Na Vinici". Udaj o nalezišti u Vodětřna (u Opočna) dále bez ověření přebírá např. František HROBAI~ (1931) a nejpozději bez jakéhokoliv komentáře i Karel Krčan a Karel Kopecký (KRČAN et KOPECKÝ 1960) . . Za druh vyhynulý n~bo nezvěstný ve východních Čechách považuje podkovku až v posledních desetiletích 20. století František PROCHÁZKA (1977; 1980). Procházka ale zřejmě mylně interpretuje Rohlenovy údaje (ROHLENA 1924) a uvádí, že podkovka rostla spolu s dalšími vzácnými teplomilnými druhy na opukové stráni u Vojenic. Rohlena zde -ale podkovku (z lokality u Opočna tedy u Vodětína) uvádí pouze v souvislosti s úvahami o reliktní povaze lokality viz výše. Izolovaná lokalita u Vojenic, z fytogeografického hlediska snad nejvýznamnější naleziště Podorlicka, s výskytem bílojetelu bylinného iDorycnium herbaceum Vil l.) , hrachoru širolistého (Lathyrus latifolius 1.), kozince dánského (Astragalus danicus Retz) aj., byla zničena převodem řídkého dubového porostu na kulturní smrčinu. Ze jde o špatnou interpretaci dokládá i Procházkova informace (PROCHÁZKA 1977: 397) o tom, že "tím, že v)'hynuly na zmíněném nalezišti (tedy druhy na lokalitě u Vojenic včetně Procházkou uvedené podkovky), vyhynuly 'li celém htogeografickém okrese Podorliči", která zcela pomfjí literární údaje od Vodětína. Za vyhynulý druh východočeskéflóry pak podkovku pokládá i Vladimír FALTIS (1995). [Pozn.: Údaj o výskytu podkovky u Přepych se objevuje i v další literatuře (např. SCHUSTLER 1918). Také DOMIN (1943) upozorňuje při hodnocení teplomilné květeny mezi Borohrádkem a Plchůvkami na některé nejpozoruhodnějšíteplomilné druhy dalších částí našeho regionu a jmenuje Rohlenovy nálezy "z opukových strání tl Opočna, resp. Přepych, kde byly mimo jiné nalezeny: ... Hippocrepis comosa (43) ... " protože ale odkaz (43) u pod-
29
kovky je číslem stránky Hrobařovy Květeny Rschnooska a Kostelecka, která u podkovky uvádí pouze lokalitu u Opočna a nikoliv II Přepych, je zřejmé, že Domin do uvedeného výčtu zahrnul jak druhy nalezené u Opočna, tak i teplomilné prvky z opukové stráně mezi Přepychami a Vojeriicerni.] V roce 1990 pozoroval z vlaku poblíž Vodětína nápadný porost podkovky botanik Středočeského muzea v Roztokách u Prahy Jaroslav Rydlo. Lokalitu, která se nachází v řídkém terasovitém sadu se sklonem kjihu nad železniční tratí asi 1 km Z až ZJZ Vodětína a 1,5 km JJZ od nádraží v Opočně navštívil začátkem června 1994. Výsledky svého pozorování včetně tří fytocenologických snímků v současnosti mizejících společenstevsveřepových luk (sv. Bromion erecti Koch 1926), ve kterých zde druh roste, pu blikoval v následujícím roce v roztockém muzejním sborníku Muzeum a současnost (RYDLO 1995). V článku uvádí, že sveřepové louky s podkovkou na lokalitě zaujímají asi 100 m 2 a vyskytují se na svazích pod terasou (k železniční trati) a nad terasou, na vlastní terase převažují mezofilní ovsíkové louky (sv. Arrhenatherion elatioris Koch 1926). Rydlo tedy výskyt druhu u Vodětína potvrdil, ale jeho naleziště není totožné s lokalitami Trnobranského případně Vodáka - jde zřejmě o další mikrolokalitu, jejíž existence opět podporuje Dominův názor o dříve hojnějším výskytu druhu v této oblasti. Dne 6. června 1996 sbíral na této lokalitě podkovku také pracovník Správy CHKO Orlické hory Josef Kučera (in Iítt.). Doklad je uložen v jeho herbáři.
Rydlovu lokalitu jsem ověřila na jaře letošního roku - podkovka zde dosud roste v dvakrát ročně sečených širokolistých suchých trávnících s kostřavicí (sveřepem) vzpřímenou (Bromopsis erecta (Huds.) Fourr.) zhruba na rozloze uvedené nálezcem. K topografickému určení dodávám, že naleziště leží při levé straně železniční trati (obr. 1) ve směru Očelice - Opočno již na katastru obce Mokré (ale těsně při hranicí tohoto katastru s katastrem Opočno). Bez zajímavosti není jistě ani ta skutečnost, že naleziště tohoto druhu zde leží v oblasti výskytu výhřevných a výživných půd s mocným humózním a karbonátovým horizontem - lužních karbonátových půd na lučních křídách, se.kterymt se v naší republice setkáváme jen velmi zřídka a zpravidla v omezeném rozsahu (viz NALEVKA 1973), lužních půd a slínovatek (VACEK et LOKVENC 1988). I tento specifický ekologický faktor mohl mít vliv na zachování reliktní lokality tohoto praealpinského druhu při okraji svého areálu. Lokalitu jsem navštívila dvakrát - 24. května a 23. srpna 2001. Na jaře zapsané fytocenologické snímky jsou zhruba shodné s publíkovanýmt snímky J. Rydla a proto je ne uvrid ím. V srpnu jsem zaznamenala následující fytocenologický snímek. Sn. č. 1- 15 m", 20'jV, 260 m n. ru., geologický podklad - turonské slínovce, 23.8.2001, E, 100%: Hippocrepis comosa L. 4, Bromopsis erecia (Huds.) Fourr. 3, Festuca rupicola Heuffel 2, Agrimonia eupatoria L. 1, Cirsium acaule (L.) Scop. 1, Coronilla varia L. 1, [acea pratensis Lam. 1, Onobrychis viciifolia Scop. 1, Plantago lanceolata L. 1, Plantago media L. 1, Briza media L. +, Carlina acaulis L. +, Carum carvi L. +, Dactylis glomerata L. +, Daucus carota L. +, Galium alb-um Mill. +, Leontodon hispidus L. subsp. hispidus +, Leucanthemum uulgare Lam. +, Linum cathorticum L. +, Lotus corniculatus L. +, Medicago satiua L. +, Medicago x uaria Martyn +, Oberna behen (L.) Ikonn. +v' Ononis spinosa L. +, Taraxacum sp. (scel. Ruderalia Kírschner, H. Oellgaard et Stěpánek) +, Trifolium pratense L. +, Trisetum flaoescens (L.) P. Beauv. +, Knautia cf. kitaibelii (Schult.) Borb. r.
30
Celkem (podle mých záznamů i zápisů RNDr. Jaroslava Rydla) tu byly zaznamenány násl~dujíci diagnostick~, druhy biotopu širokolistých suchých trávníků (CHYrRY, KUCERA et KOCI [eds.] 2001) - kostřavice vzpřímená (Bromopsis erecta (Huds.) Fourr. - dominantní), jehlice trnitá (Ononis spinosa L.), jitrocel prostřední (Plantago media L.), krvavec menší t Somquisorba minor Scop), len luční tLinum catharticum L.), mochna sedmilistá (Potentilla heptaph)'lla L.), pcháč bezlodyžný i Cirsium acaule (L.) Scop.), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis L.), smělek jehlancovitý t Koeieria pyramidata (Lam.) P. Beauv. - ojediněle) a šalvěj luční (Salvia pratensis L.). Z dalších druhů druhové kombinace tohoto biotopu zde rostou především v nižší vrstvě bylinného patra porostů výrazně zastoupená kostřava žlábkatá tFestuca rupicola Heuffel), dále čičorka pestrá (Coronilla varia L.), chrastavec Kitaibelův i Knautia cf. kitaibelii (Schult.) Borb.), chrastavec rolní (Knautia aroensis (L.) Coulter s. str.), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius (L.) J. et C. Presl), pampeliška srstnatá (Leontodon hispidus L. subsp. hispidus), srha laločnatá (Dact)'lis glomerata L.), svízel syřišťový (Galium oerum L.) a třeslice prostřední (Briza media L.). Pozoruhodnějšími rostlinami lokality jsou např. i ostřice chabá (Carex flacca Schreb.), ostřice jarní (Carex caryophyllea Latour.), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria L.) a srpek obecný (Falcaria uulgaris Bernh.). V bezprostřední blízkosti popsaného nalezištějsem při SSV cípu křovinatého porostu při hOľl~í části terasy nalezla další pozoruhodné rostliny. Především v Ceské republice i ve Východočeském kraji kriticky ohrožený bělovlnatý čistec německý (Stachys gennanica L.) - obr. 3. Tento teplomilný druh, který se častěji vyskytuje také ve společenstvech sveřepových luk nebo v suchých bylinných lemech (sv. Geranion sanquinei Tůxen in Muller 1961) na okrajích teplomilných doubrav, byl z našeho regionu naposledy uváděn ~ Opoč na-Podzámčí, kde rostl vzácně při silnici do Českého Meziříčí (KRCAN et KOPECKÝ 1960) a z jižního okraje lesa na stráni Starč u Běstvin (Krčan in KRČAN et KOPECKÝ 1959; SITNÝ 1992 - "snad jedna lokalita na jižním okraji Starče 'U Běstvin", Sitnv zřejmě pouze cituje Krčanův údaj; FALTYSOVA, MATOUŠKOvA et HILLE 1992 - asi také pouze citují starší údaj). Lokalitu na Starči jsem neověřila, přestože jsem v letošním roce mapovala les Halin včetně Starče v rámci programu Natura 2000. Na výslunných stráních Starče jsem zejména v pasekách evidovala pouze silně chlupatou odrůdu čistce lesního (Stachys ssluatica L. var. tomentosa Čelak.) s listy v mládí bělavě plstnatými (DOSTAL 1989). Dřívější údaje o výskytu čistce německého v našem regionu Opočno: třešňová alej u města (SCHOPF s. a. - pro Opizův výměnÍ1Ý-vústav kolem roku 1838), Opočno: zámecký park a u rybníka Brournaru a Ceské Meziříčí: u Mochoua (dnes VKP) (vše Freyn in ČE~AKOVSKY 1881) nebyly již v pozdější době potvl}eny (viz KRCAN et KOPECKY 1960). Zda dosud roste při silnici z Opočna do Ceského Meziříčí, tedy poměrně blízko naší nové lokalitě, je nutno prověřit. Nově evidovanývýskytje tedyv současnostijedinýmspolehlivě doloženým nalezištěm tohoto druhu v Podorlicku. Z regionálního hlediska lze tedy čistec německý přeřadit z kategorie druhů nezvěstných - jako nczvěstnč (= pravděpodobně vyhynulé) jsou označovány takové taxony, jejíchž výskyt na dobře známých lokalitách nebyl po více než 20 až 30 let potvrzen, ale nález na některých z dříve známých lokalit nebo na zcela nových nalezištích není ještě zcela vyloučen - mezi kriticky ohrožené.
31
Za zmínku stojíještě nález krásných růžově kvetoucích (f. roseiflora Chorosch) (Ajuga genevensis L.) - obr. 4 - v těsné blízkosti naleziště čistce německého, které jsou rovněž poměrně vzácné. Pokud je mi známo byla tato forma ve východních Čechách zaznamenána např. u Bělohradu (BUŘIL, HADAC; et al. 1941) nebo na Nemošické stráni na Pardubicku (HADAČ et HADAČ 1948) a z našeho regionu je uváděna z příkopu u silnice v lese mezi Týništěm n. Orl. a Křivicemi (PULCHART 1947). Hlavním cílem tohoto příspěvkuje upozornit zejména profesionální pracovníky ochrany přírody na ověření výskytu podkovky chocholaté v širším okolí Opočna a tím i vyškrtnutí druhu ze seznamu vyhynulých taxonů vyšších rostlin Východočeského kraje. Příspěvek RNDr. Jaroslava Rydla publikovaný ve sborníku roztockého muzea bohužel zůstal v našem regionu téměř neznámý a unikl také pozornosti ochránců přírody. Lokalitu by bylo vhodné nadále sledovat a její ochranu zabezpečit alespoň zařazením mezi významné krajinné prvky (VKP). Domnívám se také, že objev nové, nápadné a poměrně bohaté, a přesto generacemi botaniků přehlédnuté lokality na Opočensku opět otevírá otázku původnosti výskytu druhu v tomto území. Nevylučuji ani možnost opětovného ověření původních Trnobranského mikrolokalit nebo i objevu dalších stanovišť u Vodětína a upozorňuji i na možný výskyt podkovky na jedné z opočen ských lokalit .,Na Vinici". exemplářů zběhovce ženevského
Literatura: BUŘIL V., HADAČ]. et al. (1941); Nové zajÍ//uwé lokalit)' květe'lI)' Zl' seoeroojchoduid: t~dl. Publ. Zeměděl. Ústayu Hradec Králové 8: 17-34. ČELAKOVSK\' L; (1881): Prodrom us der Hora vou Bóhmeu. - Arch. Naturwiss. Landes-
durchforsch. Bóhmen, Prag,4: 693-955. ČELAKOVSKÝL. (1887): An({l)'Ii(;krí květena čech, Morrwy a rak. Slezska. - Praha. ČEŘOVSKÝ]., HOLUB]. et PROCHÁZKAF. (1989): Červený seznamflor» CSR. -Pam. Přír., Praha, 4: 361-378. DOMIN K. (1905): \!iuter Beitrag zur Kenntnis der PlUl'llerogmIUN,:flora vou Boh.men: -'- Věstn. Král. Čes. Společ. Nauk, Praha, 1905/19: 1-60. DOMIN K. (1943): Nouě 1Jřís1Jěvky k 1Joznání květen)' TI 1JorJOdí Tiché Odhl' mezi Chocní a Ústim n, Orlicí a v údoli Tfebovky 11 (7e.l'kéTřebové. (Studie o jJú7Iodu a složení v,ýcltodoi:eské květeny. Část VIII.).- Rozpr. Čes. Akad. Věd Um., Praha, 53/21: 1-42. DOSTÁL]. (1989): Noiui květena (:)SR. Vol. 2. - 1548 p., Academia, Praha, FALTI'S V. (1995): Piehled vy Ityuu(ýdt. I/ezvěs/uýth a ohrožeuscl: taxou.ů r:év//atÝdt .rostlts; na území výdtodních (7ech. - 24 p., AOPK, Pardubice. FALTYSOVÁ H., MATOUŠKOVÁ H. et BILLE]. (1992): Význa7llné /(rajinl/éIJrv/(y východočeskělio regionu. - Nepag., čOOP, Pardubice. HADAČ]. et HADAČ E. (1948). Kuěteua Pardubicka. - 229 p., Přírodovědecký klub, Pardubice. HROBAŘ F. (1931): Květena Kostelecka. a Rychnovska. -128 p., Hradec Králové. HROBAŘ F. (1974): Úvahy o lwffeně Kostelecka, Rycluuroska a Žall/baska. -ln: Orlické hory a Podorlicko 6, p. 15-51, Kruh, Hradec Králové. (Zde viz Dodatek V. Skalického k problematice Třebovskébrány, P: 46-49.) CHYTRÝ M., KUČERA T. et KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopi; (7eské relmblih)'. Iuterpretnčn! pttručka k eTlrojJskÝ7111Jror;ml/l-{ú/l Natura 20()() fl Smaragd. - 304 p., AOPK ČR, Praha.
32
JUZA]. et al. (2001): \;'ýzl/a/llné osobl/osli okresu Ryclino» nad Kněžnou. - 432 p., OÚ a SOkA, Rychnov ll. Ku. _ KRČAN K. et KOPECKY K. (1959): Koěteua okolí Nooěho Města n. Metují. - Preslia, Praha, 31: 52-77. KRČAN K. et KOPECKÝ K. (1960): Pfí.ljJěvek ke květe"l/,ě OjJočenska a bližšího okolí TýnWě /I. Orlicí. - Pr. Mm. Hradec Králové, ser. A, 2: 149-190. KUBÁT K. (1986): Čeronui kniha vy.fších rostlin Seoeročeskěho kraje. -141 p., Okresní vlastivědné muzeum Litoměřice, Praha. NÁLEVKA B. (1973): Lučni krMy Opočenska z hlediska tvorby jJlId. - ln: Orlické hory a Podorlicko 5, p. 13-19, Kruh, Hradec Králové. PROCHÁZKA. F. (1977): Květena. - ln: ROČEKZ. [ed.]: Piiroda Orlú:kýdl hora Podorlicka, p. 337-402, SZN, Praha. PROCHÁZKA F. (1980): Současnězlllěll)' výdwd()(:eské jldry a jJozl/dmk)' k rozšiteni dtrdl/ěnýrh dm/di rostlin. - Zprav. KMVČ, Hradec Králové, append. 1-135. PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): 6rný a čeroený seznam cévnatých rostlin Ó~ské rejmh/iky (stav TJ roce 2()()O). - Příroda, Praha, 18: 4-146. PULCHART M. (1947): Pfí.ljJěvek ke květeně Orlirkýdt hor, Rydtuovska a Kostelecká. - Příroda, Praha,40j3:60-68. ROHLENA]. (1924): PNs/Jěvk)' k jlorislickémuvýzkulllu Čech IV. - Čas. Nár. Mus., Praha, sect. natur., 98: 63-72,133-139. RYDLO]. (1995): MlZťjírí luční oegetace 11 Vodětiua: - Mm. a Souč., Roztoky, ser. natur., 9: 80. SCHOPF A. (s. a.): Vť.rulchniss der'1J01/. mir im [ahre 1838 in der Umgegend VOI/ Reiclienau Koeuigraetzer Kreises eingesammelte« Pflauzen: - 6 p., ms. [Depon. in: Archiv NM Praha, f. pozůstalost F. M. Opize, kart. 5; kopie in: Archiv OMOH Rychnov n. Kn.]. SCHUSTLER F. (1918): Xerothermní koěteua ve vývoji vegetace českě. Studie rostlinogeogmfickd.131 p., Praha. SITNl']. (1992): SOlll'({.I/lÝ stav květeny 'IIa území Dobrušky a 11jejím blízkém okolí. - 68 p., ms. (strojopis) [Depon. in: Archiv OMOH Rychnov n. Kn.]. SLAVÍKB. [ed.] (1995): Květena (;eskérejmb/iky 4. - 529 p., Academia, Praha. SKALlCKÝV. (1974): Nejstarši pramen. o kvě/eně Ryclmooska. - ln: Orlické hory a Podorlicko 6, p. 365-368, Kruh, Hradec Králové. VACEKS. et LOKVENC T. (1988): E}w/Jrogram města OjJoČ'l/o a jeho městskyck M.I'tí(DobNkovCť, (;dllky. Mokrého) u.a léta 1987 - 1990.1' výhledem do roku 2000. - 117 p., MNV, Opočno. VODAK V. (19~6): /Jo/allick,Ý /JOjJlS okresunoooměslskěho (Květena Nouoměstska 1/. Met.) - 47 p., ms. (Opis Dr. V. B. Poláček, listopad 1968 - "jm sjJedrílní mne zájim{/jíd čdstiř.) [Depou. in: Knih. 0l\10H Rychnov n. Kn.: orig. in: SOkA Rychnov n. Kn., DF Dobruška, kn. 15, kart. Č. 48].
Fotografie na obálce: Obr. I (třetí strana obálky): Stanoviště podkovky chocholaté při levé straně železniční trati Očelice - Opočno. Mírný terasovitý svah porostlý převážně ovsíkovými loukami, ve zbytcích sveřepovych luk naleziště druhu. Foto J. Ouřada, 24. května 2001. Obl'. 2 (třetí strana obálky): Populace podkovky chocholaté (l!ijJjJor:rejJis comosa L.) u Vodě tína. Foto]. Ouřada, 24. května 2001.
33
Obr. 3 (čtvrtá strana obálky): Kriticky ohrožený bělovlnaty čistec německý (StachY,I' germanica L.) s pichlavě ostnitými kališními ušty - význačným znakem, který odlišuje čistec německý od podobné silně chlupaté odrůdy čistce lesního. Foto J. Ouřada, ~3. srpna ~OO1. Obr. 4 (čtvrtá strana obálky): Řídce se vyskytující růžová forma zbé hovce ženevského (Aj1tga geneoeusis L. f. roseiflora Chorosch). Foto J. Ouřada. 24. května 2001.
34
