Poděkování. Ráda bych poděkovala PhDr. Janu Sochůrkovi Ph.D. za odborné vedení mé práce, jeho vstřícnost, ochotu a cenné připomínky

Poděkování

Ráda bych poděkovala PhDr. Janu Sochůrkovi Ph.D. za odborné vedení mé práce, jeho vstřícnost, ochotu a cenné připomínky. Dále děkuji svým spolupracovníkům, kteří mi byli nápomocni při mé výzkumné části, a v neposlední řadě i mé rodině za toleranci a psychickou podporu.

Název bakalářské práce:

Šikana – negativní jev mezi odsouzenými

Jméno a příjmení autora:

Šárka Nováková

Akademický rok odevzdání bakalářské práce:

2013/2014

Vedoucí bakalářské práce:

PhDr. Jan Sochůrek Ph.D.

Anotace Bakalářská práce si klade za cíl zjistit efektivnost prostředků určených k prevenci, odhalování, řešení, minimalizaci či potírání šikany, jež mají k dispozici zaměstnanci Vězeňské služby České republiky. Je rozdělena do dvou částí – teoretické a empirické. Teoretická

část

popisuje

a vysvětluje

základní

pojmy

týkající

se dané

problematiky. Zabývá se příčinami, souvislostmi a vlivy vedoucími k šikaně ve vězeňském prostředí, jejími důsledky a možnou léčbou či prevencí, čímž se stává východiskem pro empirickou část. Empirická část se zaměřuje na průzkum důvěry v ochranný systém a průzkum efektivnosti preventivních a následných opatření proti šikaně, které má k dispozici Vězeňská služba České republiky, z pohledu dospělých odsouzených mužů z Věznice Stráž pod Ralskem, kde si odpykávají svůj nepodmíněný trest odnětí svobody. Pro průzkumné šetření byla zvolena kvantitativní

metoda,

jejímž

nástrojem

byl

anonymní

dotazník. Získaná

data

jsou vyhodnocena, zobecněna a upravena do doporučení především preventivních opatření proti šikanování.

Klíčové pojmy agresor, dělení šikany, důsledky šikany, motivace, léčba šikany, krajně uzavřená instituce, oběť, prevence, programy zacházení, stádia šikany, šikana, Vězeňská služba České republiky

Title of the bachelor thesis:

Bullying – Negative Phenomenon among Convicted

Author:

Šárka Nováková

Academic year of the bachelor thesis submission:

2013/2014

Supervisor:

PhDr. Jan Sochůrek Ph.D.

Abstract Bachelor thesis aims to determine effectiveness of the means of prevention, detection, solving or reduction of bullying that are available for employees of the Prison Service of the Czech Republic. It is divided into two parts – theoretical and empirical. The theoretical part describes and explains the basic concepts related to the issue. It deals with the reasons, contexts and influences leading to bullying in the prison environment, its implications and possible treatment or prevention – thus becoming the basis for the empirical part. The empirical part focuses on the research of trust in the system of protection and research of the effectiveness of preventive precautions and follow-up practices against bullying, which are available within the Prison Service of the Czech Republic, from the perspective of adult convicted men serving their unconditional sentence in the Prison Stráž pod Ralskem. An anonymous questionnaire was selected as a method for the quantitative survey. Results are evaluated, generalized and adapted to the recommendations – especially preventive practices against bullying.

Key words: aggressor, bullying, categories of bullying, consequences of bullying, extremely closed institution, motivation, prevention, Prison Service of the Czech Republic, stages of bullying, treatment of bullying, treatment programs, victim

Obsah Seznam tabulek...........................................................................................................................9 Seznam grafů.............................................................................................................................10 Seznam použitých zkratek.........................................................................................................11 Úvod..........................................................................................................................................12 1 Teoretická část.......................................................................................................................14 1.1 Šikana............................................................................................................................14 1.1.1 Spouštěcí mechanizmy šikanování........................................................................15 1.1.2 Motivace agresivního chování...............................................................................15 1.1.3 Důsledky šikany....................................................................................................16 1.1.4 Dělení šikany.........................................................................................................16 1.1.5 Pět stadií šikany.....................................................................................................17 1.1.6 Manipulátor, agresor, tyran....................................................................................18 1.1.6.1 Dělení agresorů..............................................................................................19 1.1.6.2 Agresor ve věznici..........................................................................................20 1.1.7 Oběť.......................................................................................................................20 1.1.7.1 Oběť ve věznici..............................................................................................21 1.1.8 Prevence a léčba šikany.........................................................................................21 1.1.8.1 Okolnosti bránící odhalení pravdy o šikanování...........................................22 1.1.9 Šikana a krajně uzavřená instituce – vězení..........................................................23 1.2 Vězeňská služba České republiky.................................................................................24 1.2.1 Program zacházení VS ČR s vězněnými osobami.................................................25 1.2.2 SARPO..................................................................................................................26 2 Empirická část.......................................................................................................................27 2.1 Cíle průzkumného šetření..............................................................................................27 2.2 Popis vybraného vzorku................................................................................................27 2.3 Charakteristika vybraného vzorku respondentů............................................................28 2.4 Použité metody..............................................................................................................32 2.4.1 Analýza spisové dokumentace odsouzených.........................................................32 2.4.2 Dotazníkové šetření...............................................................................................32 2.5 Etické principy získávání informací..............................................................................33 2.6 Časový harmonogram....................................................................................................33 2.7 Analýza získaných dat...................................................................................................34 Závěr.........................................................................................................................................61 Shrnutí, návrhy a doporučení....................................................................................................62 Seznam bibliografických citací.................................................................................................64 Seznam příloh...........................................................................................................................67

8

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Věk respondentů..................................................................................................28 Tabulka č. 2: Počet uvěznění.....................................................................................................29 Tabulka č. 3: Délka současného věznění...................................................................................29 Tabulka č. 4: Výchova...............................................................................................................30 Tabulka č. 5: Šikana v dětství (v ústavní výchově)...................................................................31 Tabulka č. 6: Vzdělání...............................................................................................................31 Tabulka č. 7: Povědomí o aktérech...........................................................................................35 Tabulka č. 8: Povědomí o obětech............................................................................................36 Tabulka č. 9: Důvěra v zaměstnance VS ČR............................................................................37 Tabulka č. 10: Oznámení šikany...............................................................................................38 Tabulka č. 11: Důvody neoznámení šikany..............................................................................39 Tabulka č. 12: Povědomí o opatřeních vůči šikaně...................................................................41 Tabulka č. 13: Důvěra v systém ochrany..................................................................................42 Tabulka č. 14: Povědomí o aktérech.........................................................................................44 Tabulka č. 15: Povědomí o obětech..........................................................................................45 Tabulka č. 16: Důvěra v zaměstnance Vězeňské služby ČR.....................................................46 Tabulka č. 17: Oznámení šikany...............................................................................................47 Tabulka č. 18: Důvody neoznámení šikany..............................................................................48 Tabulka č. 19: Povědomí o opatřeních vůči šikaně...................................................................49 Tabulka č. 20: Důvěra v systém ochrany..................................................................................50 Tabulka č. 21: Preventivní opatření..........................................................................................53 Tabulka č. 22: Následná opatření po odhalení šikany...............................................................55 Tabulka č. 23: Efektivnost prevence vůči následným opatřením..............................................56 Tabulka č. 24: Povědomí o předpisech.....................................................................................58

9

Seznam grafů Graf č. 1: Věk respondentů.......................................................................................................28 Graf č. 2: Počet uvěznění..........................................................................................................29 Graf č. 3: Délka současného věznění........................................................................................29 Graf č. 4: Výchova....................................................................................................................30 Graf č. 5: Šikana v dětství (v ústavní výchově)........................................................................31 Graf č. 6: Vzdělání....................................................................................................................32 Graf č. 7: Povědomí o aktérech.................................................................................................35 Graf č. 8: Povědomí o obětech..................................................................................................36 Graf č. 9: Důvěra v zaměstnance VS ČR..................................................................................37 Graf č. 10: Oznámení šikany.....................................................................................................38 Graf č. 11: Důvody neoznámení šikany....................................................................................39 Graf č. 12: Povědomí o opatřeních vůči šikaně........................................................................41 Graf č. 13: Důvěra v systém ochrany........................................................................................42 Graf č. 14: Povědomí o aktérech...............................................................................................44 Graf č. 15: Povědomí o obětech................................................................................................45 Graf č. 16: Důvěra v zaměstnance Vězeňské služby ČR..........................................................46 Graf č. 17: Oznámení šikany.....................................................................................................47 Graf č. 18: Důvody neoznámení šikany....................................................................................48 Graf č. 19: Povědomí o opatřeních vůči šikaně........................................................................49 Graf č. 20: Důvěra v systém ochrany........................................................................................50 Graf č. 21: Preventivní opatření................................................................................................54 Graf č. 22: Následná opatření po odhalení šikany....................................................................55 Graf č. 23: Efektivnost prevence vůči následným opatřením...................................................56 Graf č. 24: Povědomí o předpisech...........................................................................................58

10

Seznam použitých zkratek BP

bakalářská práce

ČNR

Česká národní rada

MS ČR

Ministerstvo spravedlnosti České republiky

NGŘ

Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby ČR

ods.

odsouzení

OSN

Organizace spojených národů

OVT

oddělení výkonu trestu

PZ

program zacházení

ŘV

ředitel věznice

SARPO

souhrnná analýza rizik a potřeb odsouzených

SOU

střední odborné učiliště

TČ

trestné činy

VS ČR

Vězeňská služba České republiky

VTOS

výkon trestu odnětí svobody

VZD

výkon zabezpečovací detence

ZVTOS

Zákon o výkonu trestu odnětí svobody

11

Úvod V každém člověku se nachází určitý sklon ke krutosti a záleží jen na jednotlivci, jak s ním naloží. Je všeobecně známo, že současná společnost preferuje především peníze a moc na úkor existence vyšších morálních hodnot. Děti a dospívající jsou ponecháni tzv. sami sobě, poněvadž někteří rodiče se honí za úspěchem a kariérou, zatímco jiní pracují mnoho hodin denně, aby za minimální mzdu zajistili alespoň základní chod rodiny, či snad nepracují vůbec, balancují na hranici chudoby a svou depresi utápějí např. v alkoholu. Mládež nemá kladný vzor, a tak se obklopuje informacemi z médií, počítačovými hrami, které obsahují samé násilí, a zabíjejí nudu se svými vrstevníky. Není pak výjimkou, že hodnotou a normou společnosti se stává, pokud silnější využívají slabších, místo aby se dělo naopak. Tím se dostáváme ke specifické formě násilí, jíž odborně nazýváme šikanou. Šikana – v minulosti velmi podceňovaná, v současnosti bývá občas přehlížená. Důvodem mohou být například nevědomost a neznalost toho, jaký postoj k jednotlivým případům zaujmout, strach z nesprávného rozhodnutí, obtížnost získání pravdivých informací, či obtížnost

a problémovost

řešení,

ale

i chybějící

potřebná

znalost

specifických

diagnostických postupů, metod nápravy aj. O to horší je pak nalézt řešení v uzavřených institucích, jakými jsou bezesporu i věznice. V těchto případech musí umět zkušení odborní zaměstnanci správně odhadnout situaci a pomoci ji řešit, aby došlo k uspokojivému výsledku ještě dříve, než se situace vyhrotí. Je zde nutné z různých úhlů pohledu potvrdit důležitost programů zacházení s odsouzenými (byť omezených délkou věznění nebo množstvím a druhem nabízených aktivit) i důležitost práce specialistů, psychologů, speciálních pedagogů, vychovatelů, sociálních pracovníků, terapeutů, ale též duchovní činnosti kaplanů, poněvadž nepřesné

diagnostikování

poškození. Většinou

však

odsouzeného tyto

snahy

může

vést

začínají

v konečném a končí

důsledku

na hranici

k jeho

možností

Vězeňské služby ČR. Vězeňský systém neumožňuje příliš smysluplně navázat na dosavadní zacházení často kvůli tomu, že se změnou umístění odsouzených se většinou mění personální, materiální i technické podmínky. Mnohdy to však bývá kvůli tomu, že způsob zacházení se přizpůsobuje jen názoru jednoho konkrétního odborného pracovníka. Zatímco jeden odborník vidí potřebu pracovat na určité stránce osoby odsouzeného, druhý zase nikoliv apod. Autorka pracuje ve Věznici Stráž pod Ralskem a pro tuto bakalářskou práci si téma šikany vybrala, protože je v každodenním přímém kontaktu s odsouzenými muži, mezi nimiž je šikana velmi rozšířená. V období před amnestií prezidenta ČR v roce 2013 bylo 12

v přeplněných

věznicích

v jedné

místnosti

ubytováno

i více

než

deset

odsouzených. Neexistovalo zde žádné soukromí a přes veškerou snahu vězeňského personálu nešlo zabránit, aby v ní nebydlely současně různé skupiny agresorů se slabšími jedinci, kteří následně podléhali jejich nátlaku a museli se proti své vůli podřizovat. Agresivita a šikana zaměstnávaly několikrát denně všechny pracovníky, kteří s vězni pracují. Vzhledem k velké snaze ze strany Vězeňské služby ČR, aby byly tenze mezi odsouzenými potlačeny a snížil se tak počet násilí, vedla tato skutečnost autorku bakalářské práce k otázce, nakolik jsou prostředky určené k „boji“ proti šikaně, jež mají k dispozici zaměstnanci VS ČR, efektivní. V uvedené době se násilí vyskytovalo především na speciálním oddělení zřízeném pro prvovězněné mladé odsouzené ve věku blízkém mladistvému – tedy ve věku do 26 let. Proto byl výzkum zaměřen na skupiny tzv. prvovězněných a vícevězněných (dále v textu též recidivistů) odsouzených – viz hypotéza č. 1 a na dospělé odsouzené muže ve věku do 26 let (včetně) a odsouzené muže ve věku starším 27 let (včetně) – viz hypotéza č. 2. Třetí výzkumná hypotéza, u které se autorka domnívá, že by mohla být přínosem pro zaměstnance VS ČR, se zaměřuje na zjištění, zda má větší význam primární prevence šikany nežli terciární, jež následuje po odhalení šikany a má za úkol plnit funkci odstrašení. První teoretická část této práce si klade za cíl ozřejmění pojmů týkajících se dané problematiky, jakými jsou například šikana v obecné rovině, šikana a programy zacházení ve věznicích, prevence šikanování aj. Zároveň se zabývá příčinami, souvislostmi a vlivy vedoucími

k šikaně

v penitenciárním

prostředí,

jejími

důsledky

a možnou

léčbou

či prevencí. Má alespoň částečně naznačit možná řešení (pokud vůbec nějaká existují) či možnosti předcházení šikany ve vězeňském prostředí. Tím se stává východiskem pro empirickou část. Druhá empirická část se zaměřuje na průzkum důvěry v ochranný systém a průzkum efektivnosti možností prevence a následných opatření proti šikaně, které má k dispozici Vězeňská služba České republiky, z pohledu dospělých odsouzených mužů z Věznice Stráž pod Ralskem, kde si odpykávají svůj nepodmíněný trest odnětí svobody. Průzkumné šetření

bylo

provedeno

za pomoci

studia

spisové

dokumentace

a anonymního

dotazníku. Získaná data byla následně analyzována a vyhodnocena. V závěrečné části této práce se pokusíme na základě těchto zjištěných dat najít nejlepší možná řešení. Budou zde navržena především preventivní opatření, která se jeví jako nejvíce účinná proti šikanování ve věznicích.

13

1

Teoretická část

1.1

Šikana Pokud dokážeme pochopit, proč lidé šikanují, pak na světě nastane skutečný mír, protože pochopíme jednu z hlavních příčin válek (Webster-Doyle 2002, s. 133).

Pro šikanu neexistuje jednotná definice. Proto pro lepší pochopení a uvedení do problematiky jich v této části bakalářské práce představíme hned několik. Šikanu lze definovat jako násilně ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který nemůže ze situace uniknout a není schopen se účinně bránit. Šikana je specifickou variantou násilného chování a na rozdíl od impulzivních rvaček bývá plánována a spojena s uspokojením z vlastní nadřazenosti a moci nad slabším jedincem. Je závažnou agresivní poruchou a to nejen v dětském věku (Vágnerová 2004, s. 798). Jedná se o chování, které z někoho vytvoří oběť a tato aktivita může probíhat ve škále: urážka, ponižování až ohrožení na zdraví a životě (Drtilová 2007, s. 53). Retrospektivní studie dokazují, že až 80 % šikanujících agresorů ve školním věku se v dospělosti stává pachateli násilných trestných činů nebo jiných delikventních aktivit. Znovu je zde validní koncept kontinuity disociálního chování. Šikana je specifickou formou agrese a výrazně negativní společenský fenomén, kdy se deformují mezilidské vztahy s dlouhodobými následky a možným přesmykem – šikanovaný se stává šikanujícím (především v internátě a na vojně). V poslední době stoupá výskyt šikany, ale i agresivity, které přerůstají do trestných činů vydírání nebo ublížení na zdraví (Malá 2009, s. 120, 121). Šikanování je nebezpečně rozbujelou sociální nemocí ve společnosti, jejímž důsledkem je poškozování zdraví jednotlivce, skupin, včetně rodiny a společnosti vůbec. Je třeba si všímat vnějších projevů, které poukazují na násilí, a posoudit, zda jsou přítomny významné znaky šikanování: záměrnost, opakování (není podmínkou), nepoměr sil a samoúčelnost agrese. Nejkrutější šikany se odehrávají tam, kde je oběť nucena žít společně s agresory a kde je

uplatňován

tvrdý

hierarchicko-autoritativní

přístup

s příznačnou

tuhou

vnější

kázní. Rizikové jsou internáty a ústavy – zejména dětské domovy, výchovné ústavy a věznice, které ve výskytu šikany bezkonkurenčně vedou (Kolář 2001, s. 17, 31, 50).

14

Z právního hlediska bývá šikana nejčastěji postihována podle ustanovení trestního zákona v souvislosti

s pácháním

trestných

činů

proti

svobodě

a lidské

důstojnosti. Může

se např. jednat o trestný čin omezování osobní svobody; vydírání; vzbuzení důvodné obavy (vyhrožování smrtí, újmou na zdraví); znásilnění, pohlavní zneužívání; ublížení na zdraví; poškozování cizí věci aj. (Choděra 2001, s. 215–216).

1.1.1

Spouštěcí mechanizmy šikanování

Samotná porucha duchovního a morálního vývoje automaticky nevede k týrání druhých. Aby se šikana projevila jako forma antisociálního chování, je nutná souhra řady příčin a podmínek v oblasti dědičnosti, mozku a výchovného prostředí. Podstatnou roli hraje především destruktivní skupinová dynamika, rizikové osobnostní charakteristiky a prostředí, které

nedbá

na prevenci. Skupina

agresorů

v infikované

skupině,

jež

postrádá

obranyschopnost, zpravidla uchvátí neformální role vůdců a prosadí své normy jako normy celé skupiny. Pak pod tlakem totalitně násilného chování, a pokud je to přikázáno, se většina lidí snadno propůjčí k mučení svých bližních. Jiná spouštěcí varianta se děje v případech zaběhnutých tradic, např. v učňovských internátech, v dětských domovech, ve výchovných ústavech, věznicích apod. Šikana se stává trvalou součástí těchto institucí a zůstává zaběhnutým systémem předávaným z ročníku do ročníku (Kolář 2001, s. 78–79, 82, 83, 84).

1.1.2

Motivace agresivního chování

Makariusová (1998, s. 102) uvádí, že nedostatek vřelých kontaktů, projevů lásky, pocitů bezpečí, sounáležitosti vede k deprivaci dítěte a častý zážitek frustrace potřeb v dětském věku může být důsledkem pozdějšího agresivního chování v dospělosti. Podle Koláře (2001, s. 85–86) lze dodat jako další motivaci k šikanování motiv upoutání pozornosti, který slouží k tomu, aby agresor získal obdiv a přízeň. Dále pak motiv žárlivosti (příčinou je závist přízně oběti) a motiv prevence (jako způsob předcházení svému týrání). Vágnerová (2004, s. 766, 768) označuje agresivní chování jako jednu z možných reakcí na neuspokojení různých potřeb. Lze jej obvykle chápat coby projev úsilí použít účinnější prostředek, jenž by mohl vést k dosažení cíle. Je známo, že mezi členy izolované malé skupiny, především pokud ji nelze opustit (takovým příkladem jsou i situace ve věznicích), se zvyšuje sklon reagovat agresivně z důvodu prostorového nebo časového (nemožnost vlastního volného času pro sebe) omezení osobního teritoria. Opačným extrémem, který může stimulovat agresivitu, je pocit nudy a prázdnoty. Pokud jedinec nedokáže dosáhnout

15

žádoucího sebepotvrzení, může si zvolit agresi jako náhradní kompenzaci uspokojení. Začne se mstít světu za to, že mu nedal lepší možnost uplatnění – tím se zbavuje pocitu bezmocnosti a posiluje svou sebeúctu. Ve vězení dochází ke kumulované zátěži, která navozuje pocit frustrace, kdy vzniká stav výrazného psychického napětí, zvyšuje se emotivita, rozvíjí se vztek, strach a žal. Chronické neuspokojení potřeb vede k psychické deprivaci. Vlivem frustrace a deprivace se u člověka mění způsoby chování a především jeho motivace. Dochází tak k určitým nespecifickým formám chování, jednou z nich je i šikana. Ta je jednou z nejčastějších reakcí vězněných osob v podobě heteroagrese (agrese orientované do okolí) namířené proti dalším spoluvězňům – a to formou šikany ze strany silnějšího, a tudíž dominantnějšího. Bývá bojem o vůdčí postavení ve skupině, dokázáním si vlastní síly a nadvlády nad druhým (Makariusová 1998, s. 96, 97–98).

1.1.3

Důsledky šikany

Dlouhodobé soužití s manipulátorem může začít postupně vyvolávat pocity viny, agresivitu, strach, úzkost nebo smutek. S přibývajícím časem tyto pocity stále více narůstají, začnou omezovat psychickou svobodu jedince i jeho svobodné jednání. Počnou se objevovat organické problémy v podobě bolestí hlavy, zažívacích potíží, svalového napětí, nechutenství nebo naopak chorobné chuti k jídlu, vyvolává poruchy spánku. Postupně přichází ztráta nálady a chutě do života, následně nastupuje deprese, která může vést k totální destrukci, jež ústí v sebevraždu (Nazare-Aga 1999, s. 60). Vágnerová (2004, s. 801) konstatuje, že nežádoucím dlouhodobým důsledkem je možnost zafixování zkušenosti s nepotrestanou šikanou jak v případě agresora, oběti, ale i ostatních členů skupiny, kteří šikaně více či méně přihlíželi. Šikana je vždy záležitostí celé skupiny, respektive celé instituce. V důsledku šikany se deformují sociální vztahy, hierarchie rolí, především pak postoje vůči normám. Pokud by byla zbývajícími členy odmítnuta, nebyla by možná.

1.1.4

Dělení šikany

Sluková a Sochůrek (2013, s. 64) uvádějí obvyklé dělení šikany na skrytou a zjevnou: Šikana skrytá: sociální izolace oběti ze skupiny (pomluvy, ignorace aj.). Šikana zjevná:

v podobě

fyzického

násilí

(např. bití),

psychického

ponižování

(posluhování, nadávky, zesměšňování aj.), vydírání (odevzdávání jídla, svršků apod.) 16

a v podobě destruktivních aktivit zaměřených na majetek oběti (ničení jejích věcí, oblečení atd.).

1.1.5

Pět stadií šikany

Podle Koláře (2001, s. 35–45, 157) není šikanování nikdy pouze záležitostí agresora a oběti, jedná se vždy o těžkou poruchu vztahů skupinového organismu, jenž podlehl infekci. Vztahy ve skupině mají svoji vnitřní dynamiku a vývoj – směřují od zárodečné podoby (ostrakismu) až k nejvyššímu stupni systémového ničení pozitivních vztahů mezi členy skupiny. Pro léčbu šikany je důležité porozumět mechanismu proměny zdravé skupiny v nemocnou. Znalost vnitřního vývoje šikanování nám umožňuje respektovat stupně obtížnosti léčby a promyšleně volit diagnostické a terapeutické postupy. Proto vznikla potřeba rozlišovat jednotlivá stádia (viz níže), jež vyžadují odlišné způsoby zásahů. První stadium: zrod ostrakismu Jde o zárodečnou formu šikanování, kdy se jedná o mírné násilí, při kterém se okrajový člen necítí dobře – je neoblíbený, není uznáván, je odmítán, ostatní se s ním nebaví, pomlouvají ho, dělají na jeho účet drobné legrácky apod. Druhé stadium: fyzická agrese a přitvrzování manipulace Při narůstajícím napětí začnou ostrakizovaní jedinci sloužit jako ventil, kdy si na nich ostatní členové skupiny odreagovávají své nepříjemné pocity. Nebo se může jednat o případ, kdy se na jednom místě sejde několik výrazně agresivních asociálních jedinců, kteří používají násilí pro uspokojování svých potřeb. Další vývoj závisí na míře pozitivního zaměření, soudržnosti a morálních hodnotách skupiny. Pokud je imunita vůči šikaně oslabena, pak jsou pokusy o šikanu trpěny a je téměř jisté, že násilí zakoření. Třetí stadium: klíčový moment – vytvoření jádra Začíná se tvořit skupinka agresorů (tzv. úderné jádro), kteří začnou spolupracovat a systematicky šikanovat. Skupina je již rozdělena na podskupiny, jež podle svého charakteru bojují o vliv. V tomto momentě se rozhoduje, zda se počáteční stadium přehoupne do stadia pokročilého. Čtvrté stadium: většina přijímá normy agresorů Činnost jádra pokračuje, normy agresorů jsou přijaty většinou a stávají se nepsaným zákonem. I mírní a ukáznění se začnou chovat krutě – účastní se týrání a pociťují při tom uspokojení. Buňka zůstává navenek zachována, ale zevnitř se rozkládá. 17

Páté stadium: totalita neboli dokonalá šikana Normy agresorů jsou přijaty všemi a nastává plné nastolení totalitní ideologie šikanování – rozdělení na otrokáře a otroky. Agresoři ztrácejí poslední zbytky zábran a smysl pro realitu, cítí nutkání k opakovanému násilí a pociťují závislost na šikanování. I oběti jsou stále závislejší a ochotnější dělat cokoli. Utrpení řeší únikem do nemoci, automutilací, ale i sebevražednými pokusy. Tento nejvyšší stupeň „dokonalosti“ je příznačný pro šikany ve věznicích a jim podobných ústavech. Provalená šikana v krajně uzavřených zařízeních mívá obvykle pokročilý charakter, a proto musí být taktika řešení psychologicky tvrdá a odborně náročná.

1.1.6

Manipulátor, agresor, tyran

Ti, jež šikanují, si pomocí slovní agrese, psychického či fyzického násilí zvyšují své sebevědomí a uspokojují potřebu zviditelnění své osoby či pozice ve skupině. Spurný (1996, s. 17, 114, 115) také konstatuje, že cílem je zastrašit druhého a sobě zajistit společenské výhody. Vždy se však jedná o projev patologických interpersonálních vztahů. Manipulovat znamená využívat nevědomosti, nejistot, dobromyslnosti, naivity, strachu, slušnosti i dalších citů a vlastností lidí k uskutečňování vlastních, zpravidla skrytých zájmů a cílů. Ty mohou být nevinné a malicherné, ale stejně tak může jít o naprosté podmanění člověka i celých národů (Růžička 1999, s. 9). Manipulátoři na sebe mohou brát různé podoby – masky, které jim slouží ke snazší manipulaci s lidmi. Pod jejich maskami není totiž snadné je odhalit (Nazare-Aga 1999, s. 36). Roli tyrana na sebe může vzít každý, kdo má strach, že ho budou druzí využívat. Jako tyran totiž může ovládat druhé, říkat jim, co mají dělat, takže on nemusí dělat nic, co by jiní chtěli dělat po něm (Webster-Doyle 2002, s. 36). Agresor

bývá

nečtenář

s inteligencí

buď

lehce

podprůměrnou,

nebo

naopak

nadprůměrnou. V jeho rodině se vyskytovaly tělesné tresty i násilí, otec bývá častěji hostilní a matka citově chladná (Malá 2009, s. 120). Netík

(1997,

s. 19)

zastává

názor,

že se šikany

dopouštějí

častěji

osobnosti

s psychopatickými rysy, ať již narcistické, nebo někdy s anetickými rysy (rysy necitlivosti). Takové poruchy chování jsou příznakem hlubší poruchy osobnosti. Naopak Kolář (2001, s. 72, 74) tvrdí, že v drtivé většině případů nejsou tito agresoři nemocní sadističtí psychopati. Jsou však mimořádně egoističtí a egocentričtí – agrese a krutost, která je v nějaké 18

míře v každém člověku, tedy nemá větší zábrany k bujení, čímž je plně k dispozici jejich nevyvinutému charakteru. Není to tedy problém psychopatologie, ale problém duchovního rozměru člověka a jeho morálky. Jako příklad uvádí holokaust, jehož se účastnilo obrovské množství

Němců,

kdy

nelze

předpokládat,

že tito

lidé

byli

vesměs

psychicky

nemocní. Dle jeho názoru je iniciátorem nebo aktivním účastníkem šikany člověk, který se vyhnul duchovnímu růstu a ustrnul na počátečním stupni vývoje. V jeho jednání mu jde jen o sebe a je naprosto netečný k tomu, co způsobuje druhým lidem.

1.1.6.1

Dělení agresorů

Webster-Doyle (2002, s. 26) předpokládá existenci mnoha odlišných typů tyranů, kteří ale mají některé znaky společné: ✔ Nemyslí na druhé, jen se starají o vlastní potěšení. ✔ Jsou ochotni využívat druhé k tomu, aby dosáhli toho, co chtějí, protože touží po pozornosti, uznání, moci, postavení a slávě. ✔ Touží po pomstě za pocity ublížení, jimiž trpí. ✔ Jsou nezodpovědní, protože nejsou schopní se dívat na situaci jako na celek. Dále (2002, s. 21–22) pak rozlišuje dva hlavní typy tyranů: a) Extrovertní tyran = otevřený, agresivní, aktivní, výřečný, vzpurný; projevuje se tvrdě, hrubě a násilně – uvnitř však bývá nejistý a může mít pochybnosti o sobě; zavrhuje pravidla a cítí potřebu bouřit se, aby dosáhl pocitu nadřazenosti a jistoty. b) Introvertní tyran = nestojí o uznání, nebouří se, podřizuje se společnosti, vyvolává v ostatních pocit, že to myslí dobře – lže, říká polopravdy, snaží se zavděčit druhým za pomoci toho, že říká, co si druzí přejí slyšet, je v šikanování často tak dobrý, že si ostatní ani neuvědomí, že jsou šikanováni. Kolář (2001, s. 86–87) z praktického diagnosticko-nápravného hlediska zaznamenal výskyt tří typů agresorů-iniciátorů: 1. typ: hrubý, primitivní, impulzivní s narušeným vztahem k autoritám, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost; šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, cíleně zastrašuje. 2. typ: slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, zvýšeně úzkostný; násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se většinou skrytě, bez přítomnosti svědků.

19

3. typ: tzv. „srandista“, optimista, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný, se značnou sebedůvěrou; šikanuje pro pobavení sebe i ostatních.

1.1.6.2

Agresor ve věznici

Pokud člověk v některé oblasti silně strádá nebo má pocit, že strádání trvá příliš dlouho, může se projevit sklon reagovat agresivně (Vágnerová 2005, s. 182). Ve věznici v sociální hierarchii skupiny vězňů se ujímá tzv. role neformálního vůdce jedinec, jehož nadřazenost se projevuje tendencí k násilnému ovládání svého okolí. Své spoluvězně využívá v rámci možností daných vězením, aby uspokojil své potřeby. Takovou roli si vybojuje člověk, který je „reprezentantem kriminální subkultury a nositelem její ideologie“. Rozhoduje zde především fyzická síla, bezohlednost a odolnost, respektive necitlivost vůči násilí (Netík, Netíková in Vágnerová 2004, s. 823).

1.1.7

Oběť

Při troše smůly se obětí může stát kdokoliv, kdy nemusí být důležité, jaká oběť vlastně je a výběr je naprosto nahodilý (Kolář 2001, s. 87). Hirigoyen (2002, s. 150) se domnívá, že oběť se stává obětí, protože tak byla označena agresorem, čímž je obětním beránkem odpovědným za všechno zlo. Bude i nadále terčem násilí a tím ochrání agresora před depresí a sebezpochybněním. Ačkoliv se oběť ničím neprovinila, podezřívají ji i svědkové agrese. Běžně slýcháme, že oběti jsou předurčené stát se obětí, protože jsou slabé nebo mají nějaké vady. Avšak M. F. Hirigoyen (2002, s. 151) tvrdí, že oběti mají něco navíc, co si agresor snaží přivlastnit. Zajímají ho pouze proto, že jsou využitelné a že akceptují jeho svádění. Nenáviděnými se pak stávají tehdy, kdy začnou unikat a nemají mu již co poskytnout. Velkým pokrokem v České republice se stalo přijetí zákona č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů, kde v § 2 odst. 4 písm. a) až d) je konkrétně definováno, kdo je tzv. zvlášť zranitelnou obětí. Podstatnou a důležitou je také tzv. sekundární viktimizace, jež je blíže specifikovaná v § 2 odst. 5 téhož zákona a rozumí se jí druhotná újma, která nebyla oběti způsobena trestným činem, ale vznikla v důsledku přístupu Policie České republiky, orgánů činných v trestním řízení a dalších orgánů veřejné moci, poskytovatelů zdravotních služeb, subjektů zapsaných v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, znalců, tlumočníků, obhájců a sdělovacích prostředků k ní.

20

1.1.7.1

Oběť ve věznici

Sochůrek a Sluková (2013, s. 109) konstatují, že ve vězení je situace složitá, protože se zde nacházejí lidé, kteří svými činy sami způsobili újmu jiným lidem (ať už úmyslně či z nedbalosti) a mají tedy „své“ oběti. Dále pak tito odborníci (2013, s. 113) pokračují ve svých myšlenkách, že výkon trestu odnětí svobody je místem, kde se sociálně deviantní i sociálně patologické jevy kumulují. Zejména psychicky labilnější vězni mají velice často tendence upínat se na dominantní silné jedince z řad osob s pokročilou kriminální infekcí. Následně lze dodat dle Netíka a Netíkové in Vágnerová (2004, s. 823), že ve věznici se stává obětí jedinec v roli outsidera, který bývá znevýhodněn, je slabý, nezkušený, má nízký intelekt apod. Bývá zotročován vůdcem skupiny a existuje zvýšené riziko, že se stane obětí šikany celé skupiny. Protože má oběť strach a skupina solidárně mlčí, o jeho týrání se často nikdo nic nedozví.

1.1.8

Prevence a léčba šikany

Základní cesta prevence a nápravy musí mít systémovou povahu. Terapie musí směřovat k léčbě celé skupiny a jejích bezprostředních vztahů k okolnímu světu (Kolář 2001, s. 64). K zastavení šikany je třeba podniknout následující kroky: ✔ Mít o její zastavení zájem. ✔ Naučit se chápat, proč lidé šikanují. ✔ Rozvinout schopnosti, jak s tyrany jednat nenásilnou formou (Webster-Doyle 2002, s. 58). Z informací uváděných Základní školou v Rudě nad Moravou (2014) vyplývá, že prevence se uplatňuje především tam, kde k šikaně nedochází, ale je na místě i tam, kde k ní již prokazatelně došlo – následně je popsáno níže uvedené dělení prevence. Primární

prevence:

jedná

se především

o předcházení

šikaně,

informovanosti

o negativních důsledcích šikany a o budování přátelských a otevřených vztahů se zdravou komunikací. Sekundární prevence: jde o šikanu, která již propukla, ale ještě se nedostala na hranici pokročilé šikany. Je zde patrná snaha, aby se problémy již neopakovaly. Patří sem včasná diagnostika, bezodkladné vyšetření šikany či pedagogická opatření, mezi něž můžeme zařadit ochranu oběti před dalšími útoky, vzájemnou komunikaci s kolektivem. K sekundární prevenci samozřejmě také řadíme výchovnou práci s agresory – různé postihy, tlumení 21

agresivních sklonů, výcvik sociálních dovedností, zaměstnání vhodnou činností či pochvala za zvládnutí impulzivity v provokující situaci. Terciární prevence: chápeme ji ve smyslu zabránění dalšímu asociálnímu nebo antisociálnímu chování původce šikany. Spočívá v oddělení agresora od oběti šikany, ve změně klimatu v instituci, které by se mělo stát méně lhostejné, se snahou problémy vyřešit, a důvěryhodné, se stanovením jasných pravidel, norem, ale i sankcí. Mimo jiné je důležité si při léčbě šikany za pomoci uplatňování trestu uvědomit, že trest funguje tam, kde pachatel vnímá svoji vinu. Tu pociťují jedinci s normálně rozvinutou osobností. U jedinců s narušenou osobností obvykle výchovné působení trestu selhává (Čírtková 2009, s. 94–95). Čermák (1999, s. 161) vyslovil myšlenku, kdy nejvíce nadějí z hlediska prevence násilí však přece jenom spatřujeme ve výchově dětí, a to navzdory faktu, že ji provádějí mnohdy „rizikoví“ dospělí.

1.1.8.1

Okolnosti bránící odhalení pravdy o šikanování

Začínají u oběti, které se těžko mluví o svém týrání. Hrozí jí ztráta posledních zbytků sebeúcty a rozbití osobní integrity. Pokud přijímá agresorovo překroucené posouzení situace i sebe samé (identifikace oběti s útočníkem), může prožívat pocity viny, výčitky a silnou úzkost. Někdy ze strachu nebo v důsledku špatných zkušeností s minulým vyšetřováním šikany nedokáže podrobněji vypovídat a odmítá svědčit. Agresoři často úporně, vynalézavě a organizovaně lžou, používají falešné svědky a nutí oběti ke lhaní či odvolání výpovědi. Ostatní členové nemocné skupiny mají strach vypovídat, protože to chápou jako „bonzování“. V některých případech, kdy vůdce agresorů patří mezi oblíbené, vstřícné, ochotné a sympatické jedince, se také stává u typu pokročilé šikany, že jej odborný pracovník chrání a tím nevědomě brání vyšetřování (Kolář 2001, s. 53–57, 62). Omyly ve zjednávání nápravy: - společné vyšetřování agresorů a obětí; berou se vážně falešní svědkové, jimž tak nakázal hlavní agresor; při vyšetřování se nebere v potaz trauma, stud, mlčenlivost týrané oběti; konfrontuje se výpověď oběti s výpověďmi jejích mučitelů aj. (Kolář 2001, s. 21).

22

1.1.9

Šikana a krajně uzavřená instituce – vězení

Kolář (2001, s. 145, 148) za krajně uzavřenou instituci označuje zařízení, jež jsou vytvořena společností pro lidi, kteří potřebují více či méně intenzivní péči. Tito lidé zde žijí odděleně od své rodiny a nemají její přímou ochranu. Mechanismy takových ústavů podporují růst šikanování a současně brání jeho odhalování a léčbě. Důvody k hromadnému výskytu šikany v takových totalitních institucích jsou např. uzavření velkého počtu morálně narušených jedinců do jednoho místa, nezřídka i nadměrný počet svěřenců na malém prostoru, zakořeněná tradice šikanování, s jedincem se zachází jako s položkou, členem skupiny, ne jako s individualitou aj. Ve skutečnosti totalitní, krajně uzavřená instituce zabíjí v člověku soucit a morálku a naopak podporuje růst sobectví, krutosti a násilí. Martínek (2009, s. 72) dodává, že se zde jedinec často identifikuje s normami skupiny a pokud se jedná o agresi, která je skupinou přijímána za normu, pak má tendenci se s ní ztotožnit a ztrácí tak individuální identitu ve skupině. Jedná pod vlivem skupiny a pod jejím tlakem se často dopustí činů, které by sám za normálních okolností neprovedl. Individuální vina je zde zcela potlačena. Za takovou krajně uzavřenou instituci považujeme i věznice. Vězni zde vytvářejí specifickou sociální skupinu se svojí vlastní strukturou a hierarchií rolí. Tím jsou vymezena i diferencována pravidla chování a sociální vztahy uvnitř skupiny. Normami této skupiny jsou tvrdost, vynucená vnitřní solidarita a účelové vztahy s personálem. V této skupině se lze setkat s různými sociálně patologickými formami chování, jakými mohou být např. vydírání, agrese jakéhokoliv druhu a tedy i šikana. Ta se stává součástí jejich norem a mívá zde charakter rituálu, jenž je přehlížen nebo alespoň tolerován. Nemalá část ods. se chovala asociálním způsobem již na svobodě a je velmi nepravděpodobné, že by se zafixované vzorce chování najednou změnily. Obzvláště pokud trestaní jsou v situaci, v níž jsou různě omezováni a frustrace často vede k vyhrocení asociálních projevů (Vágnerová 2004, s. 800, 822–823). Šikana ve věznicích vykazuje vysokou latenci, protože oběti velmi často vědí, že se jedná o přechodnou záležitost (Sochůrek 2002, s. 19). Sochůrek (2008, s. 121–122) dále v této souvislosti pojednává o kolektivech vězňů, o nichž nelze uvažovat jako o kolektivech běžné populace. Zvýšeným výskytem osob s různými psychickými problémy, poruchami chování, problémy s drogami nebo alkoholem a s řadou negativních zkušeností vznikají ve vězeních specifické sociální skupiny, které mají řadu zvláštností. Tyto pak vytvářejí desocializační tlak na ostatní. Mimo jiné nelze ani přehlížet skutečnost, že zde existují nemalé skupiny vězněných kriminálních pachatelů, 23

co jsou rezistentní vůči výchovnému zacházení. Tato rezistence bývá dlouhodobá a začíná často již v dětství, kdy se nedaří korekce jejich nepříznivých osobnostních vlastností a způsobů chování.

1.2

Vězeňská služba České republiky

Vězeňská

služba

České

republiky

je

rozpočtovou

organizací

podřízenou

Ministerstvu spravedlnosti ČR. Plní ve stanoveném rozsahu úkoly státní správy vězeňství a zajišťuje

výkon

vazby,

výkon

trestu

odnětí

svobody

(a výkon

zabezpečovací

detence1 – pozn. autorky BP). Práci ve vězeňství je třeba považovat za druh státní služby a vězeňský personál za státní úředníky s velkým rozsahem sociální práce. Normativní akty odráží postupné kroky v duchu Standardních minimálních pravidel OSN pro zacházení s vězni, v plném rozsahu saturují Evropská vězeňská pravidla a jsou vypracována v souladu s dalšími mezinárodními smlouvami a konvencemi v oblasti lidských a občanských práv, přičemž jsou do nich zapracovány nové poznatky a zkušenosti. Vystupování vězeňského personálu by mělo být příkladem vysoce socializovaného chování se sociokorektivními dovednostmi působení, které poskytuje podněty pro sociální rehabilitaci a zároveň dává předpoklady pro optimálnější sociální klima věznic, v nichž může probíhat účinněji penitenciární proces – sociokorektivní zacházení (Černíková 2008, s. 70, 71, 77). Konkrétní úkoly VS ČR stanoví Zákon ČNR č. 555/1992 Sb. o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky v § 2 odst. 1 písm. a) až m). Jako příklad zde můžeme uvést, že VS ČR ve svých prostorách, v budovách soudů, státních zastupitelství nebo ministerstva zajišťuje správu, bezpečnost a pořádek, střežení, dozor, metody zacházení s vězněnými osobami, předvádí a eskortuje tyto osoby, poskytuje jim zdravotní služby, stanoví podmínky výkonu trestu, provádí výzkum v oboru penologie aj. Dle Vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu, v § 35 odst. 1–5 jsou zaměstnanci VS ČR povinni chránit odsouzené proti neoprávněnému násilí a ponižování lidské důstojnosti. Mezi základní povinnosti patří při zjištění jakéhokoliv druhu násilí, ponižování, urážek nebo výhrůžek učinit opatření k zamezení takového jednání a současně tuto skutečnost oznámit řediteli věznice. Ten je povinen nastalou situaci řešit a postupovat dle Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby České republiky č. 12/2012 o předcházení, zabránění a včasném odhalování násilí mezi obviněnými, odsouzenými a chovanci. Proto již při vstupní prohlídce jsou předběžně 1 Dle Zákona č. 129/2008 Sb. o VZD a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

24

vytipováni uvěznění jedinci, kteří jsou rozděleni do skupin. Následně jsou vedeni jako možní pachatelé násilí nebo jako možné objekty násilí apod. Jedinci, u nichž hrozí šikana, jsou více sledováni zaměstnanci věznic (především dozorci, vychovateli a lékaři), probíhají u nich častější kontroly na celách a ložnicích, jsou u nich prováděné důslednější lékařské prohlídky. Každé jejich, byť i drobné, poranění se eviduje a zjišťuje se jeho původ. Dále jsou umísťováni do cel tak, aby nebyli ubytováni s vězni, kteří jsou nesnášenliví nebo mají sklony k násilnému chování. Zaměřují se na ně více i vězeňští specialisté (vychovatelé, speciální pedagogové, psychologové, terapeuti, sociální pracovníci), jež působí formou různých programů zacházení, ať už v oblasti vnějších vztahů nebo v podobě pracovních, vzdělávacích, speciálně výchovných a zájmových aktivit.

1.2.1

Program zacházení VS ČR s vězněnými osobami

Hlavním cílem programu zacházení s odsouzeným je vytvoření předpokladů pro úspěšnou reintegraci. Každým programem zacházení prostupuje snaha vyplnit volný čas vězněných osob, snaha o usměrnění nežádoucí činnosti do oblasti pracovní, vzdělávací, terapeutické, zájmové a především snaha po mravní nápravě (Sochůrek 2007, s. 43). Metody práce s vězněnou osobou, doporučené postupy pro jednání s ní, korekce případných poruch chování se stanoví na základě vnitřní diferenciace, která je výsledkem celkového zhodnocení osobnosti vězně (Sochůrek 2002, s. 77). Černíková (2008, s. 143–144) pojem zacházení popisuje jako souhrn aktivit směřovaných k pachateli TČ, které provádí specializovaný pracovník. Ten jedná s pachateli TČ, řeší a pomáhá řešit jejich problémy, vede odsouzené k práci, vzdělání, samostatnosti aj., ovlivňuje a působí na jejich chování, názory, vývoj a snaží se jej směřovat k prosociální orientaci. Cílem těchto činností je, aby obsah zacházení posouval odsouzené k sociálně vyzrálejšímu a odpovědnějšímu

chování. V tomto

procesu

se odsouzený

stává

samostatnějším,

rozhodujícím subjektem s přiměřenou odpovědností za důsledky svých rozhodnutí a jednání. ZVTOS č. 169/1999 Sb. § 41 odst. 1–2 stanoví, že se PZ zpracovává na základě komplexní zprávy, jež je shrnutím výsledků psychologického, pedagogického, sociálního, případně lékařského posouzení a jiných dostupných materiálů k vězněné osobě. Vyhláška MS ČR č. 345/199 Sb. § 36 odst. 2 následně PZ člení do pěti skupin na pracovní aktivity, vzdělávací aktivity, speciální výchovné aktivity,2 zájmové aktivity a oblast utváření vnějších vztahů. 2 Za tyto aktivity se považuje terapeutické působení, sociálně právní poradenství a trénink zvládání vlastní agresivity.

25

1.2.2

SARPO

Zkratkou SARPO (Souhrnná Analýza Rizik a Potřeb Odsouzených) je označován prediktivní nástroj na hodnocení rizik a kriminogenních potřeb odsouzených. V roce 2003 vznikl společný projekt Vězeňské služby ČR a Probační a mediační služby ČR, k němuž v rámci twinningového projektu PHARE položil základy multidisciplinární tým složený z odborníků z Národní probační služby Anglie a Walesu a českých institucí. Později v roce 2004 se ujal vývoje tohoto samotného nástroje užší tým pracovníků Vězeňské služby ČR, Probační a mediační služby ČR a Městského centra sociálních služeb a prevence (Jiřička, Petras, Hůrka, Drahý 2013, s. 6). Nástroj SARPO 1 se využívá při vstupním vyhodnocení odsouzeného na příjmovém oddělení. Jeho smyslem je vytvořit určitý strukturovaný profil nastiňující potřeby odsouzeného vedoucí k páchání trestné činnosti, dále stanovit přímé kroky k omezení těchto potřeb a určit možnosti a motivaci odsouzeného ke změně. Takové zhodnocení by se mělo stát základním kritériem pro další zacházení s odsouzeným. Metoda je koncipována tak, aby umožnila provést podrobnou analýzu rizik a potřeb (Petras, Biedermannová 2006, s. 13). Za pomoci hodnocení SARPO 1 se hledají především odpovědi na otázku, jakým způsobem minimalizovat rizika, jak motivovat odsouzeného k omezení těchto rizik a jak postupovat při naplňování jeho kriminogenních potřeb. Tím se stává hodnocení jakýmsi odrazovým můstkem pro následné resocializační programování. Umožní plné využití předcházejících zjištění a dat, případně plné navázání na dosavadní průběh zacházení s osobou a hodnocení v kontextu celého období výkonu trestu. Účelem výkonu trestu by měla být právě tato identifikace rizik a potřeb pachatele a práce s nimi, byť jen částečná. V horizontu několika let by potom mělo dojít k zavedení nového a navazujícího systému hodnocení pachatelů v celém spektru trestní justice. Nejedná se o nic jiného než o vzájemnou propojenost činností vězeňské a probační služby na základě jednotící metodiky posuzování rizik a potřeb pachatelů a činností soudů v rámci jejich rozhodovací pravomoci (Petras, Hůrka 2006, s. 14).

26

2

Empirická část

2.1

Cíle průzkumného šetření

Cílem bakalářské práce je zjistit účinnost prostředků určených k prevenci, odhalování, řešení, minimalizaci či k potírání šikany, jež mají k dispozici zaměstnanci Vězeňské služby České republiky. Práce má rovněž za úkol odhalit, jak dospělí odsouzení muži, rozdělení do čtyř kategorií podle věku (věk blízký věku mladistvému, tedy do 26 let včetně, a kategorie ve věku 27 let a starší) a podle počtu uvěznění (poprvé či více jak jednou = vícevěznění, neboli recidivisté), důvěřují zaměstnancům Vězeňské služby České republiky, a nakolik jsou informováni o činnosti těchto zaměstnanců směřující k boji proti šikaně. Rozdělení do skupin si dává za cíl zjistit, na kterou kategorii je potřeba zaměřit pozornost. Na závěr mohou respondenti vyjádřit své návrhy, které by dle jejich mínění mohly přispět k harm reduction ve věznici.

2.2

Popis vybraného vzorku

Věznice, odkud pocházejí vybraní respondenti, se nachází v Podještědí Libereckého kraje, na okraji města Stráž pod Ralskem. Vznikla z původních ubytoven, které sloužily pro pracovníky uranových dolů. Její historie se datuje od roku 1973. Objekty od té doby prošly řadou změn a rekonstrukcí. Od roku 1994 do roku 2001 se zde využívalo také oddělení pro výkon vazby. V lednu 2007 se otevřelo specializované oddělení pro mentálně retardované odsouzené. Ubytovací kapacita věznice je 783 míst. Hlavní prioritou věznice je zaměstnávání odsouzených. Vězni jsou zaměstnáváni na nestřežených pracovištích mimo věznici v zemědělství, v kovovýrobě, při kompletaci elektrických svítidel, při výrobě krmiv pro psy a kočky, při demontáži a recyklaci elektrických spotřebičů aj. Dále si odsouzení doplňují vzdělání uvnitř věznice ve střeženém objektu, kde pro ně SOU MAVO EDUCATION realizuje rekvalifikační kurzy nebo je vede k získání výučních listů v oboru „provozní služby“ či „malířské – natěračské práce“. Další pracovní místa se zajišťují ve vlastní režii věznice a pro Akademii VS ČR. Věznice Stráž pod Ralskem disponuje oddělením pro mladé dospělé odsouzené. Jde o oddělení, kam jsou zpravidla umisťováni mladí prvověznění odsouzení do věku 26 let (včetně), kteří jsou méně kriminálně narušeni a je zde proto předpoklad určité reedukace, respektive pomoci s bezproblémovým zařazením do společnosti.

27

2.3

Charakteristika vybraného vzorku respondentů

Vzorek 60 respondentů byl vybrán ve Věznici Stráž pod Ralskem a to nejen z ubytoven, kde jsou umístěni mladí dospělí odsouzení do 26 let věku, ale i z dalších oddělení věznice. Všichni odsouzení se průzkumu zúčastnili dobrovolně. Za výzkumný vzorek bylo zvoleno 30 dospělých mužů ve věku mladším 26 let (včetně) a 30 dospělých mužů ve věku 27 let a více. Zároveň tento stejný vzorek o celkovém počtu 60 respondentů musel vykazovat 30 odsouzených, kteří byli do výkonu trestu umístěni poprvé a 30 odsouzených mužů, kteří byli uvězněni již více jak jednou. Otázka č. 17: Kolik je Vám let? Tabulka č. 1: Věk respondentů

Počty

%

26 let nebo méně

30

50

27 let nebo více

30

50

Celkem

60

100

Graf č.1: Věk respondentů 50 26 let nebo méně 27 let nebo více

40 30 20 10 0 Počty

%

Zdroj: Vlastní dotazníkové šetření

Z grafického znázornění je patrné, že se výzkumu zúčastnilo 30 (50 %) dospělých odsouzených ve věku 26 let nebo mladších a 30 (50 %) odsouzených ve věku 27 let nebo starších. Celkový počet činí 60 (100 %) respondentů.

28

Otázka č. 18: Po kolikáté jste ve výkonu trestu odnětí svobody? Tabulka č. 2: Počet uvěznění

Počty

%

Poprvé (prvověznění)

30

50

Více jak jednou (vícevěznění)

30

50

Celkem

60

100

Graf č. 2: Počet uvěznění Poprvé (prvověznění) Více jak jednou (vícevěznění)

50 40 30 20 10 0 Počty

%


Také z dalšího grafického znázornění je patrné, že se z uvedeného celkového počtu 60 (100 %) respondentů jednalo zároveň o 30 (50 %) prvovězněných odsouzených, kteří se nacházeli ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé a 30 (50 %) vícevězněných odsouzených, co již byli v minulosti alespoň jednou uvězněni. Otázka č. 19: Jak dlouho jste již ve výkonu trestu odnětí svobody? Tabulka č. 3: Délka současného věznění

Počty

%

Několik dnů

3

5

Několik měsíců

35

58

Několik let

22

37

Celkem

60

100

Graf č.3: Délka současného věznění 60 50 Několik dnů Několik měsíců Několik let

40 30 20 10 0 Počty

%


29

Spolu s další otázkou a grafickým znázorněním vyobrazeným na předchozí stránce, si můžeme vytvořit představu o délce trestu jednotlivých respondentů – tedy jakou dobu již ze současného trestu mají odpykanou. Z celkového počtu 60 (100 %) klientů se zde nachází pouhých několik dnů 3 (5 %) odsouzení muži, několik měsíců 35 (58 %) a několik let 22 (37 %) odsouzených mužů. Z uvedených dat je tedy patrné, že většina těchto respondentů je již sžitá s vnitřní vězeňskou subkulturou. Otázka č. 20: Kde jste vyrůstal? Tabulka č. 4: Výchova

Počty

%

V rodině

17

28

V ústavní péči

19

32

V rodině i v ústavní péči

24

40

Celkem

60

100

Graf č.4: Výchova

V rodině V ústavní péči V rodině i v ústavní péči

40 35 30 25 20 15 10 5 0 Počty

%


Další

zajímavou

informací

je

místo,

kde

probíhala

výchova

jednotlivých

respondentů. Z výše získaných dat je patrné, že většina klientů 19 (32 %) + 24 (40 %) již v dětství prošla ústavní výchovou. Respondentů, kteří vyrůstali výhradně v rodinné péči, bylo pouhých 17 (28 %).

30

Otázka č. 21: Setkal jste se již dříve jako dítě v ústavní výchově se šikanou? (pokud jste odpověděl v předešlé otázce „v rodině“, na tuto otázku neodpovídejte a přejděte k otázce číslo 22) Tabulka č. 5: Šikana v dětství (v ústavní výchově)

Počty

%

Ano

6

14

Ne

15

35

Nejsem si jistý

22

51

Celkem

43

100

Graf č. 5: Šikana v dětství (v ústavní výchově) 60 50 Ano 40 Ne 30 Nejsem si jistý 20 10 0 Počty

%


Tato otázka navazuje na předchozí. Jak bylo uvedeno v dotazníku, pokud dotazovaný uvedl v předešlé otázce, že vyrůstal v rodině, pak tuto vynechal. Těch, co neprošli ústavní výchovou, bylo celkem 17, proto zde odpovídalo zbylých 43 respondentů. Z tohoto celkového počtu 43 (100 %) jich 6 (14 %) označilo, že se v dětství setkalo v ústavní výchově se šikanou, 15 (35 %) tvrdilo pravý opak, tedy že se nesetkali se šikanou a zbylý počet – 22 (51 %) respondentů váhalo a nebylo si jistých. Otázka č. 22: Jaké máte nejvyšší ukončené vzdělání? Tabulka č. 6: Vzdělání

Počty

%

Základní

40

67

Vyučen

12

20

Středoškolské

8

13

Vysokoškolské

0

0

Jiné

0

0

Celkem

60

100


31

Graf č.6: Vzdělání Základní Vyučen Středoškolské Vysokoškolské Jiné

70 60 50 40 30 20 10 0 Počty

%


Největší skupinou, jež se zúčastnila průzkumu, byla skupina odsouzených se základním vzděláním – 67 % (40), následována 20% (12) skupinou pachatelů, kteří byli vyučeni. Poslední 13% (8) skupinu tvořili respondenti se středoškolským vzděláním. Vysokoškolské ani jiné vzdělání nikdo z dotazovaných neuvedl.

2.4

Použité metody

2.4.1

Analýza spisové dokumentace odsouzených

V průzkumném šetření bylo využito možnosti nahlédnout do osobní dokumentace odsouzených. Jde o dokumentaci v elektronické i písemné podobě – konkrétně o údaje z Vězeňského informačního systému a osobních spisů odsouzených. Tyto informace byly využity k získání přehledu o věkové kategorii respondentů, ale i k tomu, zda se jedná o prvovězněné osoby, nebo osoby uvězněné již více jak jednou.

2.4.2

Dotazníkové šetření

Pro tento průzkum byla zvolena testová explorativní metoda – dotazník, jenž byl určen pro odsouzené

muže,

kteří

vykonávají

svůj

trest

odnětí

svobody

ve Věznici

Stráž pod Ralskem, a obsahoval 22 otázek. Byly v něm použity škály, otázky uzavřené, polouzavřené a některé zcela otevřené. Dotazník byl navržen tak, aby zajišťoval anonymitu, jeho vyplnění netrvalo déle jak 15 minut, aby zvolená metoda poskytla informace nezkresleně a byla tak možná vysoká ověřitelnost. Úvodní část byla modifikována podle předlohy Michala Koláře (2001) na vězeňské prostředí.

32

2.5

Etické principy získávání informací

Od všech respondentů byl získán informativní souhlas, jenž následoval po ubezpečení, že jim bude zajištěna anonymita. Autorka si při průzkumném šetření byla plně vědoma rizik spojených s průzkumem v podmínkách věznice. Za hlavní riziko se předpokládá především sociální dezirabilita respondentů, která byla minimalizována tím, že část dotazníků byla distribuována mezi vytypovaný výzkumný vzorek osobně autorkou bakalářské práce i dotazníku a zbývající část odbornými zaměstnanci věznice (vychovateli a speciálními pedagogy), jímž byl náležitě vysvětlen postup při předávání, kontrole a jednání s odsouzenými respondenty ohledně zadávání odpovědí na uvedené otázky. Před vlastním zahájením získávání požadovaných údajů byl respondentům vysvětlen cíl dotazníku a také to, k čemu bude využito zjištěných dat a poznatků. Bylo objasněno, jakým způsobem postupovat v dotazníku tak, aby byl správně proveden, a jaká je předpokládaná doba plnění zadání. Během této akce seděli odsouzení od sebe odděleně, což zabránilo vzájemnému domlouvání a zajistilo anonymitu. V průběhu testování se bylo možné dotazovat distributorů na případné nejasnosti. Dotazník byl vyplňován dle vlastních zkušeností dotazovaných, přičemž na jeho konci bylo vyjádřeno poděkování od autorky za jejich ochotu a strávený čas nad vypisováním odpovědí.

2.6

Časový harmonogram

Vlastní průzkum byl uskutečněn cíleně mezi odsouzenými muži vykonávajícími svůj trest odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem a to v časovém období září 2013 až listopad 2013. Časový harmonogram byl rozdělen do tří fází: 1) Přípravná fáze: Předpokládaný rozsah přípravy byl stanoven cca na čtyři měsíce. Byl vypracován projekt bakalářské práce, kde se nejdříve určil cíl průzkumu, následně se stanovila průzkumná otázka a formulace hypotéz. Hlavní metodou byl zvolen dotazník a pomocnou metodou analýza spisové dokumentace. V této fázi se rozhodlo, jakého vzorku respondentů se bude průzkum týkat. Dále pak byl sestaven dotazník. 2) Realizační fáze: Předběžný průzkum: Předmětem předběžného průzkumu bylo ověřit na vzorku odsouzených jednotlivé otázky dotazníku, eliminovat nevhodně položené otázky nebo

33

jednotlivé

položky

dotazníku

zpřesnit. Předběžný

průzkum

se provedl

u jedenácti

odsouzených a probíhal tři dny. K pokládaným otázkám nebyly vzneseny žádné připomínky. Vlastní šetření: Časové rozpětí bylo určeno cca na dva měsíce. V této realizační fázi byly některé dotazníky předány odborným zaměstnancům věznice (vychovatelům a speciálním pedagogům) ke zprostředkování distribuce, ale také se jednalo o vlastní setkávání s respondenty při distribuci, vyplňování a sběru dotazníků. 3) Závěrečná fáze: Časové rozpětí se stanovilo přibližně na tři měsíce. V této fázi byly dotazníky rozděleny a roztříděny podle různě stanovených kategorií respondentů. Data se zpracovávají do grafů s případnými komentáři. Dále se

pojednává o výsledku průzkumu a budou stanoveny

případné návrhy a doporučení, eventuálně opatření, jak šikanování omezit na co nejúnosnější míru.

2.7

Analýza získaných dat

Na otázky odpovídalo ve většině případů 60 klientů, což představuje 100 % a průzkum byl prováděn anonymně. Získané výsledky z odpovědí budou vyhodnoceny a znázorněny pomocí tabulek a grafů a zároveň také poslouží k vyhodnocení stanovených hypotéz. Otázky jsou vyobrazeny v záhlaví tabulek. Slovní vyhodnocení u jednotlivých hypotéz bude vždy nejdříve provedeno u prvovězněných osob, následně pak u vícevězněných, nebo u dospělých odsouzených ve věku mladších 26 let (včetně), následně pak u vězněných osob starších 27 let (včetně). Výsledky průzkumného šetření dotazníkovou metodou směřují k ověření tří stanovených hypotéz.

Hypotéza číslo 1 Dospělí prvověznění odsouzení důvěřují více v systém ochrany proti šikaně vytvořený zaměstnanci Vězeňské služby České republiky než dospělí vícevěznění odsouzení. K této hypotéze se vztahují především otázky č. 3–6 a otázka č. 9 (tabulky a grafy č. 9–13).

34

Otázka č. 1: Říká se, že ve věznici existuje šikana. Slyšel jste někdy o někom, kdo je tzv. aktérem? Tabulka č. 7: Povědomí o aktérech

prvověznění

prvověznění v%

vícevěznění

vícevěznění v%

Ano

2

7

0

0

Ne

18

60

21

70

Nejsem si jistý

10

33

9

30

Celkem

30

100

30

100

Graf č.7: Povědomí o aktérech 70 60 50 40

%

prvověznění v % vícevěznění v %

30 20 10 0 Ano

Ne

Nejsem si jistý


Prvověznění odsouzení: Z výše získaných údajů vyplývá, pravděpodobně i vzhledem k většímu výskytu odhaleného násilí mezi prvovězněnými, že 7 % (2) z nich již slyšelo o tzv. aktérech ve věznici, přesto 60 % (18) uvedlo zápornou odpověď a 33 % (10) si nebylo jistých. Vícevěznění odsouzení: Protože mezi vícevězněnými se vyskytuje spíše latentní forma šikany, na rozdíl od prvovězněných popírají, že by slyšeli o tzv. aktérech ve věznici a kladně tedy neodpověděl ani jeden. Oproti tomu záporně odpovědělo 70 % (21) respondentů a zbývajících 30 % (9) si nebylo jistých. V obou skupinách tak nízké procento kladných a vysoké procento záporných odpovědí dále pak může vypovídat o strachu z následné pomsty ze strany spoluodsouzených, byť by se jen vyjádřili k takové otázce.

35

Otázka č. 2: Slyšel jste někdy o někom, kdo se stal ve věznici obětí šikany? Tabulka č. 8: Povědomí o obětech

prvověznění prvověznění vícevěznění vícevěznění v% v%

Ano

8

27

3

10

Ne

7

23

17

57

Nejsem si jistý

15

50

10

33

Celkem

30

100

30

100

Graf č.8: Povědomí o obětech 60 50 40 %


30 20 10 0 Ano

Ne

Nejsem si jistý


Prvověznění odsouzení: Na otázku, zda respondenti slyšeli o obětech šikany ve věznici, kladně odpovědělo 27 % (8) prvovězněných respondentů, 23 % (7) odpovědělo záporně a 50 % (15) si nebylo jistých. Vícevěznění odsouzení: Na stejnou otázku odsouzení, kteří jsou ve výkonu trestu již po několikáté, odpověděli souhlasně v 10 % (3), záporně v 57 % (17) a 33 % (10) si nebylo jistých.

V tomto případě bylo zaznamenáno více kladných odpovědí, tzn., že již slyšeli o obětech ve věznici. Zmínka o obětech není pro ně natolik riskantní, jako kdyby přiznali, že slyšeli o aktérech, ačkoliv byli předem upozorněni, že dotazník je anonymního rázu. Přesto zůstává stále velké procento osob, které označilo zápornou odpověď.

36

Otázka č. 3: Pokud byste se stal tzv. obětí pravidelného posměchu, fyzického či slovního násilí nebo jiného způsobu šikany ze strany spoluvězňů, komu ze zaměstnanců Vězeňské služby ČR byste se svěřil? (můžete označit více odpovědí) prvověznění prvověznění vícevěznění vícevěznění v% v%

Tabulka č. 9: Důvěra v zaměstnance VS ČR Odborný občanský zaměstnanec

9

28

11

32

Zdravotnický pracovník

1

3

0

0

Příslušník

3

9

2

6

Vedoucí pracovník OVT

1

3

1

3

Ředitel věznice nebo jeho zástupce

2

7

1

3

Jiný pracovník Vězeňské služby ČR

0

0

0

0

Nemám důvěru k žádnému zaměstnanci Vězeňské služby ČR.

16

50

19

56

Celkem

32

100

34

100

Graf č.9: Důvěra v zaměstnance VS ČR 60 Odborný občanský zaměstnanec Zdravotnický pracovník Příslušník

50 40


30


20


10


0 prvověznění v % vícevěznění v % prvověznění vícevěznění


Prvověznění odsouzení: V této otázce bylo možné označit více odpovědí a prvověznění respondenti jich označili celkem 32 – ty budeme považovat za 100 % odpovědí. Cílem bylo zjistit, ke komu mají odsouzení největší důvěru. Bohužel z celkového počtu odpovědí 50 % (16) vypovídalo o celkové nedůvěře k zaměstnancům Vězeňské služby ČR. Dále pak v 28 % (9) případů by se tito svěřili některému z odborných občanských zaměstnanců,3 v 9 % (3) příslušníkovi, 7 % (2) řediteli věznice nebo jeho zástupci, 3 % (1) zdravotnickému pracovníkovi a poslední 3 % (1) vedoucímu pracovníkovi oddělení výkonu trestu nebo jeho zástupci. Vícevěznění odsouzení: V případě recidivistů z celkového počtu 34 (100 %) odpovědí také v 56 % (19) byla vyjádřena nedůvěra v zaměstnance Vězeňské služby České republiky, 32 % (11) odsouzených mužů by se svěřilo některému odbornému občanskému zaměstnanci 3 Za tyto odborné zaměstnance byli v dotazníku považováni psycholog, sociální pracovník, vychovatel, vychovatel terapeut a speciální pedagog.

37

VS ČR, 6 % (2) příslušníkovi VS ČR, 3 % (1) ŘV nebo jeho zástupci a 3 % (1) vedoucímu pracovníkovi oddělení výkonu trestu nebo jeho zástupci. Z výše uvedených údajů je patrné, že nadpoloviční většina jak prvovězněných osob, tak i recidivistů by se v případě ohrožení šikanou nikomu ze zaměstnanců VS ČR nesvěřila. Tento výsledek svědčí o značné nedůvěře, jejíž původ může pramenit z každodenního kontaktu s těmito zaměstnanci, kteří v současném systému působí především jako represivní složka. Téměř všichni tito zaměstnanci pracují v časové tísni, kdy je individuální kontakt téměř nemožný. Celkové zobecnění a potlačení individuality, kdy se ke každé vězněné osobě přistupuje jako k „jedné z mnoha“, na důvěře nepřidá. Proto by se také největší počet respondentů svěřil odborným zaměstnancům, kteří se snaží přistupovat ke svým klientům zainteresovaněji – avšak v případě tak malého počtu těchto odborníků na tak velký počet odsouzených je získání důvěry u naprosté většiny téměř nemožným úkolem. Otázka č. 4: Pokud byste byl svědkem šikany mezi odsouzenými, nahlásil byste tuto skutečnost pracovníkům Vězeňské služby ČR? Tabulka č. 10: Oznámení šikany

prvověznění prvověznění vícevěznění v%

vícevěznění v%

Ano

8

27

3

10

Ne

19

63

19

63

Nejsem si jistý

3

10

8

27

Celkem

30

100

30

100


%

Graf č.10: Oznámení šikany 70 60 50 40 30 20 10 0 Ano

Ne

Nejsem si jistý


Prvověznění odsouzení: V případě, pokud by prvověznění byli svědky šikany, tak by nadpoloviční většina 63 % (19) tuto událost neoznámila, následně pak 27 % (8) by se pracovníkům VS ČR svěřilo a zbývajících 10 % (3) si nebylo jistých, jak by se v dané situaci zachovalo. 38

Vícevěznění odsouzení: V případě odsouzených, kteří jsou již ve výkonu trestu opakovaně, odpověděl stejný počet 63 % (19) jako u prvovězněných záporně, avšak kladně odpovědělo pouhých 10 % (3), zbylý počet 27 % (8) nevědělo, jak odpovědět. Na výše uvedenou otázku by prvověznění ve větším počtu nahlásili událost týkající se šikany jiných odsouzených nežli recidivisté. Dá se předpokládat, že odsouzení uvěznění poprvé, ještě mají svůj žebříček hodnot tzv. v relativní normě a snaží se hledat záchranu u státní moci. Poněvadž jsou ve většině případů ubytováni odděleně od recidivistů, je možné se domnívat, že ještě nejsou plně pohlceni předsudky a nenávistí vůči VS ČR a vězeňskému systému. Otázka č. 5: Pokud si nejste jistý nebo byste nechtěl šikanu mezi odsouzenými nahlásit, jaké důvody Vás vedou k takovému rozhodnutí? (je možné označit více odpovědí; pokud jste v předešlé otázce odpověděl „ano“, tuto otázku vynechejte a přejděte k otázce číslo 6) Tabulka č. 11: Důvody neoznámení šikany

prvověznění prvověznění vícevěznění vícevěznění v% v%

Strach z následné pomsty.

4

14

1

3

Myslím si, že Vězeňská služba ČR by nic nevyřešila.

4

14

6

17

Myslím si, že se Vězeňská služba ČR vědomě vyhýbá vyšetřování.

3

10

5

15

Myslím si, že Vězeňská služba ČR nepovažuje šikanu za problém.

2

7

1

3

Myslím si, že by mi nikdo z Vězeňské služby ČR nevěřil.

3

10

2

6

12

41

16

47

1

4

3

9

29

100

34

100

Nemám důvěru k zaměstnancům Vězeňské služby ČR. jiné

Celkem

Graf č.11: Důvody neoznámení šikany Strach z následné pomsty. Myslím si, že Vězeňská služba ČR by nic nevyřešila. Myslím si, že se Vězeňská služba ČR vědomě vyhýbá vyšetřování. Myslím si, že Vězeňská služba ČR nepovažuje šikanu za problém. Myslím si, že by mi nikdo z Vězeňské služby ČR nevěřil. Nemám důvěru k zaměstnancům Vězeňské služby ČR. jiné

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 prvověznění v % vícevěznění v % prvověznění vícevěznění


39

Na tuto otázku odpovídali pouze respondenti, kteří v předešlé otázce uvedli, že by šikanu nenahlásili nebo nevěděli, zda by ji vůbec nahlásili. Vzhledem k faktu, že bylo možné označit více odpovědí, vycházíme ze skutečnosti, že jsme dostali 29 odpovědí od prvovězněných, což zde bude pro vyhodnocení znamenat 100 %, a 34 (také 100 %) odpovědí od recidivistů. Prvověznění odsouzení: Pokud sestavíme posloupnost důvodů nejistoty a neoznámení šikany, vychází nám jako nejčastěji označovaná 41% (12) nedůvěra v zaměstnance VS ČR, následuje se stejným počtem 14 % (4) strach z následné pomsty a předpoklad, že by VS ČR nic nevyřešila. Shodný počet 10 % (3) vykazovaly také odpovědi, že se VS ČR vědomě vyhýbá vyšetřování a že by odsouzeným nikdo ze zaměstnanců Vězeňské služby ČR nevěřil. 7 % (2) vyjádřilo domněnku, že pracovníci VS ČR nepovažují šikanu za problém a 4 % (1) byl označen tzv. jiný důvod – v tomto případě konkrétně: O takové věci se nestarám. Vícevěznění odsouzení: I u recidivistů byla nejčastěji 47 % (16) označována nedůvěra k zaměstnancům VS ČR, dále pak 17 % (6) domněnka, že by VS ČR nic nevyřešila, 15 % (5), že se zaměstnanci VS ČR vědomě vyhýbají vyšetřování, 9 % (3) bylo označeno tzv. jiné – konkrétně: Nejsem bonzák, každý má svou hlavu. Šikanu bych řešil osobně. Ať si to každý řeší po svém. Dále pak 6 % (2) odpovědí vykazovalo, že by odsouzeným nikdo nevěřil. Stejný počet 3 % (1) respondentů se domnívá, že VS ČR nepovažuje šikanu za problém a zmínil strach z následné pomsty. Také v těchto odpovědích se nejčastěji objevovala nedůvěra v zaměstnance VS ČR, která byla podpořena domněnkou, že by VS ČR nic nevyřešila, ale také, že se zaměstnanci VS ČR vědomě vyhýbají vyšetřování. Nedůvěra může být způsobena ranou výchovou, ale i sekundární viktimizací v průběhu trestního řízení.

40

Otázka č. 6: Domníváte se, že se Vězeňská služba ČR snaží dělat opatření, aby k šikaně mezi odsouzenými v jakékoliv podobě ve věznicích nedocházelo? Tabulka č. 12: Povědomí o opatřeních vůči šikaně

prvověznění prvověznění vícevěznění v%

vícevěznění v%

Rozhodně ano

0

0

0

0

Asi ano

14

47

4

13

Nevím

7

23

7

23

Asi ne

9

30

17

57

Rozhodně ne

0

0

2

7

Celkem

30

100

30

100

Graf č.12: Povědomí o opatřeních vůči šikaně 60 50 40 prvověznění v % vícevěznění v %

30 20 10 0 Asi ano Rozhodně ano

Nevím

Asi ne Rozhodně ne


Prvověznění odsouzení: Na otázku uvedenou v názvu tabulky č. 12, předpokládá 47 % (14) z dotazovaných, že se VS ČR pravděpodobně snaží dělat opatření vůči šikaně, 30 % (9) se domnívá, že se asi nesnaží a 23 % (7) nevědělo, jak na danou otázku odpovědět. Vícevěznění odsouzení: Na stejnou otázku 57 % (17) vícevězněných odsouzených se domnívá, že se VS ČR asi nesnaží dělat opatření proti šikaně, 7 % (2) si bylo rozhodně jistých nečinností VS ČR, 13 % (4) si myslí, že se VS ČR asi snaží a 23 % (7) z této skupiny nevědělo, jak odpovědět. Zde se obě skupiny ve svých názorech naprosto rozcházejí. Důvodem, proč si prvověznění na rozdíl od recidivistů myslí, že se VS ČR snaží dělat opatření, je seznamování se se systémem ve věznici, všímání si svého okolí a navíc zde není ještě tolik patrný tzv. druhý život. Samozřejmostí je také větší zájem ze strany odborných zaměstnanců a pozitivní působení programů zacházení.

41

Otázka č. 9: Věříte v systém ochrany před šikanou vytvořený zaměstnanci Vězeňské služby ČR? Tabulka č. 13: Důvěra v systém ochrany

prvověznění prvověznění v%

vícevěznění

vícevěznění v%

Věřím

9

30

5

17

Nevěřím

15

50

18

60

Nejsem si jistý

6

20

7

23

Celkem

30

100

30

100

Graf č.13: Důvěra v systém ochrany 60 50 prvověznění v % vícevěznění v %

40 30 20 10 0 Věřím

Nevěřím

Nejsem si jistý


Prvověznění odsouzení: V otázce důvěry v systém ochrany před šikanou vytvořený zaměstnanci VS ČR vyjádřilo nedůvěru 50 % (15) dotazovaných z této skupiny, 30 % (9) věří a 20 % (6) si nebylo jistých, jak odpovědět. Vícevěznění odsouzení: 60 % (18) respondentů z této skupiny nevěří v systém ochrany, 23 % (7) si nebylo jistých a 17 % (5) zaměstnancům VS ČR a jejich ochraně proti šikaně věří. Na otázku, zda respondenti důvěřují systému ochrany před šikanou vytvořenému zaměstnanci VS ČR většina odpověděla záporně, avšak prvověznění odpovídali kladně častěji než recidivisté. Může je k tomu vést vlastní zkušenost, větší vnímavost svého okolí, menší rezignace k vězeňskému systému či aktivity vedené odbornými zaměstnanci. Vyhodnocení hypotézy č. 1 Hypotéza číslo jedna byla potvrzena. Její platnost byla prověřována podpůrnými otázkami č. 3, 5, 6 a klíčovými otázkami č. 4 a 9.

42

U otázky č. 3 v 50 % odpovědí, jež uvedli prvověznění, byla vyslovena nedůvěra k zaměstnancům Vězeňské služby ČR. Avšak v případě recidivistů byla nedůvěra vyslovena v 56 %. Podobně v odpovědích u otázky č. 5, kde i zde vyjádřili prvověznění nedůvěru k VS ČR v 41 % a v případě vícevězněných tomu tak bylo ve 47 %. V poslední podpůrné otázce číslo 6 se 47 % prvovězněných domnívá, že se VS ČR snaží „bojovat“ proti šikaně a 30 % si to nemyslí. V případě recidivistů se 13 % domnívá, že VS ČR dělá opatření vůči šikaně a naopak 57 % + 7 % respondentů se vyjádřilo záporně. Tato hypotéza byla potvrzena především klíčovou otázkou č. 9. Zde většina (60 % recidivistů) vyslovila nedůvěru v systém ochrany a pouhých 17 % uvedlo, že tomuto systému věří. Prvověznění naopak tomuto systému věří v 30 % případů a 50 % označilo, že nedůvěřují. V případě poslední klíčové otázky č. 4 respondenti obou skupin shodně uvedli v 63 % odpovědí, že by šikanu nenahlásili, pokud by se stali jejími svědky. Avšak v případě prvovězněných by šikanu nahlásilo 27 % dotazovaných, na rozdíl od recidivistů, kteří by tak učinili pouze v 10 %. Na základě získaných dat lze vyvodit závěr, že ačkoliv dospělí prvověznění odsouzení důvěřují více v systém ochrany proti šikaně vytvořený zaměstnanci VS ČR než dospělí vícevěznění odsouzení, nejedná se o žádný markantní rozdíl – výsledky jsou velice těsné, což může být způsobeno velikostí vzorku. Celková důvěra je velmi nízká. Jak již bylo uvedeno u jednotlivých grafů, důvodem jejich nedůvěry mohou být vlastní zkušenosti, subjektivní vnímání svého okolí, výchova, rezignace, kriminální minulost, prizonizace, téměř neodhalitelný

tzv. druhý

život

ve věznici,

sekundární

viktimizace

(v průběhu,

ale

i po vyšetřování šikany či trestního řízení), postavení VS ČR jako represivní složky, odpor k autoritám, potlačení individuality, strach ze spoluvězňů aj. Vzhledem k vnitřní diferenciaci věznice, kde je patrná snaha ubytovávat prvovězněné odděleně od recidivistů, je zde větší pravděpodobnost určité resocializace u odsouzených, kteří jsou uvězněni poprvé a ještě mají v relativním pořádku svůj žebříček hodnot. Naopak recidivisté mají pocit, že jim pracovníci VS ČR zasahují do soukromí – dávají jim najevo jejich selhání, nepřijímají žádnou nabídku pomoci ze strany VS ČR a okamžitě se sžívají s vězeňskou subkulturou, kde se rychle orientují. Z výzkumu vyplývá nutnost podporovat vzájemnou

důvěru

mezi

zaměstnanci

a odsouzenými – ať

již

uvězněnými

poprvé

či poněkolikáté, bez níž by jakákoliv resocializace nebo reedukace byla zcela neúčinná.

43

Hypotéza č. 2 Dospělí odsouzení ve věku 26 let (včetně) a méně mají větší důvěru v ochranu před šikanou než odsouzení starší 27 let (včetně). K této hypotéze se vztahují především otázky č. 3–6 a otázka č. 9 (tabulky a grafy č. 16–20). Otázka č. 1: Říká se, že ve věznici existuje šikana. Slyšel jste někdy o někom, kdo je tzv. aktérem? Tabulka č. 14: Povědomí o aktérech

26 let a méně

26 let a méně v%

27 let a více

27 let a více v%

Ano

0

0

2

7

Ne

22

73

24

80

Nejsem si jistý

8

27

4

13

Celkem

30

100

30

100

26 let a méně v % 27 let a více v %

%

Graf č.14: Povědomí o aktérech 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Ano

Ne

Nejsem si jistý


26 let a méně: Na otázku, zda tato skupina slyšela o někom ve věznici, kdo je tzv. aktérem, nadpoloviční většina 73 % (22) z nich odpověděla záporně, zbývajících 27 % (8) si nebylo jistých a kladně neodpověděl nikdo. 27 let a více: Ani tato skupina v 80 % (24) případů neslyšela o žádném tzv. aktérovi ve věznici, 13 % (4) si nebylo jistých, ale na rozdíl od předešlé věkové skupiny má povědomí o aktérovi ve věznici 7 % (2) z nich.

44

Otázka č. 2: Slyšel jste někdy o někom, kdo se stal ve věznici obětí šikany? Tabulka č. 15: Povědomí o obětech

26 let a méně

26 let a méně v%

27 let a více

27 let a více v%

Ano

3

10

6

20

Ne

23

77

21

70

Nejsem si jistý

4

13

3

10

Celkem

30

100

30

100


%

Graf č.15: Povědomí o obětech 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Ne Ano

Nejsem si jistý


26 let a méně: Také v tomto případě nadpoloviční většina – 77 % (23) z této skupiny tvrdí, že nikdy neslyšela o oběti šikany ve věznici, dále pak 13 % (4) si nebylo jistých a 10 % (3) již o obětech slyšelo. 27 let a více: Oproti první věkové skupině 20 % (6) těchto dotazovaných uvedlo, že již o obětech šikany ve věznici někdy slyšelo, 70 % (21) uvedlo zápornou odpověď a zbylých 10 % (3) si pak nebylo jistých. Ačkoliv je všeobecně známo, že se ve věznici šikana vyskytuje, přesto většina respondentů v obou skupinách odpověděla ve více jak 70 %, že o žádném aktérovi ani oběti ve věznici neslyšela. Může to být pravda, ale je možné, že nebyli upřímní. Jak je uvedeno v dalších částech této práce, setkáváme se i s názory respondentů, že by si šikanu řešili sami mezi sebou.

45

Otázka č. 3: Pokud byste se stal tzv. obětí pravidelného posměchu, fyzického či slovního násilí nebo jiného způsobu šikany ze strany spoluvězňů, komu ze zaměstnanců Vězeňské služby ČR byste se svěřil? (můžete označit více odpovědí) Tabulka č. 16: Důvěra v zaměstnance Vězeňské služby ČR

26 let a méně

26 let a méně v%

27 let a více

27 let a více v%

Odborný občanský zaměstnanec

9

28

11

32

Zdravotnický pracovník

0

0

1

3

Příslušník

3

9

2

6


0

0

2

6


1

4

2

6


0

0

0

0


19

59

16

47

Celkem

32

100

34

100

Graf č.16: Důvěra v zaměstnance Vězeňské služby ČR 60

Odborný občanský zaměstnanec Zdravotnický pracovník

50

Příslušník

40

Ředitel věznice nebo jeho zástupce Jiný pracovník Vězeňské služby ČR Nemám důvěru k žádnému zaměstnanci Vězeňské služby ČR.

%


30 20 10 0 26 let a méně v % 27 let a více v % 26 let a méně 27 let a více


V této otázce nás zajímá, komu ze zaměstnanců VS ČR respondenti nejvíce důvěřují. Bylo možné označit více odpovědí. 26 let a méně: Z celkového počtu 32 (100 %) odpovědí byla v 59 % (19) uvedena nedůvěra v zaměstnance VS ČR, 28 % (9) z této skupiny mělo největší důvěru k některému z odborných občanských zaměstnanců VS ČR, 9 % (3) k příslušníkovi VS ČR a 4 % (1) k ŘV nebo jeho zástupci. 27 let a více: I zde 47 % (16) z celkového počtu 34 (100 %) vykazovalo nedůvěru k zaměstnancům VS ČR, 32 % (11) odsouzených by se svěřilo některému z občanských odborných zaměstnanců, 6 % (2) příslušníkovi, dalších 6 % (2) řediteli věznice nebo jeho zástupci, 6 % (2) vedoucímu pracovníkovi oddělení výkonu trestu nebo jeho zástupci a 3 % (1) zdravotnímu pracovníkovi. 46

Také zde, podobně jako v případě prvovězněných odsouzených a recidivistů, většina těchto mužů odpověděla záporně – tedy vyjádřila celkovou nedůvěru nebo většinou vyjadřovala důvěru odborným zaměstnancům VS ČR. Mezi mladými odsouzenými ve věku blízkém mladistvým (tedy do 26 let) je šikana ve věznici velmi rozšířeným jevem. Snaží se tímto způsobem uspořádat hierarchii mezi svými spolubydlícími – prosadit se. Jejich velkým problémem je podřizovat se autoritám a nastavenému systému VS ČR, což přispívá k otevřené nenávisti vůči zaměstnancům Vězeňské služby ČR. Dalšími důvody k páchání opětovného násilí bývají multifaktoriální predispozice ať již biologického, výchovného, či sociokulturního rázu. Otázka č. 4: Pokud byste byl svědkem šikany mezi odsouzenými, nahlásil byste tuto skutečnost pracovníkům Vězeňské služby ČR? Tabulka č. 17: Oznámení šikany

26 let a méně

26 let a méně v%

27 let a více

27 let a více v%

Ano

4

13

7

23

Ne

21

70

17

57

Nejsem si jistý

5

17

6

20

Celkem

30

100

30

100


%

Graf č.17: Oznámení šikany 70 60 50 40 30 20 10 0 Ano

Ne Nejsem si jistý


26 let a méně: Více jak 70 % (21) dotazovaných z této skupiny by šikanu neoznámilo, 17 % (5) si nebylo jistých a 13 % (4) dotazovaných by šikanu oznámilo zaměstnancům Vězeňské služby ČR. 27 let a více: Také v této skupině by nadpoloviční většina 57 % (17) respondentů šikanu neoznámila, avšak 23 % (7) naopak ano a 20 % (6) si nebylo jistých. V pozici svědka by většina respondentů šikanu nenahlásila a, jak je uvedeno níže, důvodem jsou opět ve většině případů nedůvěra v zaměstnance VS ČR, domněnky, že by 47

VS ČR nic nevyřešila, že se vědomě vyhýbá vyšetřování či snad, že zaměstnanci VS ČR nepovažují šikanu za problém. Otázka č. 5: Pokud si nejste jistý nebo byste nechtěl šikanu mezi odsouzenými nahlásit, jaké důvody Vás vedou k takovému rozhodnutí? (je možné označit více odpovědí; pokud jste v předešlé otázce odpověděl „ano“, tuto otázku vynechejte a přejděte k otázce číslo 6) Tabulka č. 18: Důvody neoznámení šikany

26 let a méně

26 let a méně v%

27 let a více

27 let a více v%

Strach z následné pomsty.

2

5

3

10

Myslím si, že Vězeňská služba ČR by nic nevyřešila.

5

15

5

18

Myslím si, že se Vězeňská služba ČR vědomě vyhýbá vyšetřování.

5

15

3

10

Myslím si, že Vězeňská služba ČR nepovažuje šikanu za problém.

3

9

0

0

Myslím si, že by mi nikdo z Vězeňské služby ČR nevěřil.

3

9

2

7

Nemám důvěru k zaměstnancům Vězeňské služby ČR.

16

47

12

41

jiné

0

0

4

14

Celkem

34

100

29

100

Graf č.18: Důvody neoznámení šikany Strach z následné pomsty. Myslím si, že Vězeňská služba ČR by nic nevyřešila. Myslím si, že se Vězeňská služba ČR vědomě vyhýbá vyšetřování. Myslím si, že Vězeňská služba ČR nepovažuje šikanu za problém. Myslím si, že by mi nikdo z Vězeňské služby ČR nevěřil. Nemám důvěru k zaměstnancům Vězeňské služby ČR. jiné

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 26 let a méně v % 27 let a více v % 26 let a méně 27 let a více


Stejně jako u hypotetického výroku č. 1, v případě prvovězněných a recidivistů, i zde odpovídali pouze ti dotazovaní odsouzení, kteří v předešlé otázce uvedli, že si nejsou jistí, zda by šikanu pracovníkům VS ČR oznámili nebo ti, jež uvedli, že by ji neoznámili. Také v tomto případě bylo možné označit více odpovědí. V případě dospělých odsouzených ve věku do 26 let (včetně) bylo celkem označeno 34 odpovědí a u odsouzených nad 27 let (včetně) se jednalo o 29 odpovědí. 26 let a méně: Z celkového počtu 34 (100%) odpovědí byla v 47 % (16) vyznačena nedůvěra k zaměstnancům VS ČR, shodně v 15 % (5) domněnka, že by VS ČR nic nevyřešila 48

a že se VS ČR vědomě vyhýbá vyšetřování šikany. Dále pak 9 % (3) byly shodně označeny odpovědi, že VS ČR nepovažuje šikanu za problém a že by odsouzenému respondentovi nikdo nevěřil, 5 % (2) odpovědí pak vykazovalo strach z následné pomsty. 27 let a více: Také tato skupina z celkového počtu 29 (100 %) odpovědí vykazovala největší 41% (12) nedůvěru k zaměstnancům Vězeňské služby ČR, dále pak 18 % (5) se domnívá, že by VS ČR nic nevyřešila, 14 % (4) uvádí jiný důvod (konkrétně: Nejsem bonzák, každý má svou hlavu. Šikanu bych řešil osobně. Ať si to každý řeší po svém. O takové věci se nestarám.), 10 % (3) se shoduje na strachu z následné pomsty, stejně jako dalších 10 % (3) – zde si respondenti myslí, že se VS ČR vědomě vyhýbá vyšetřování šikany a 7 % (2) se domnívá, že by jim nikdo z VS ČR nevěřil. Otázka č. 6: Domníváte se, že se Vězeňská služba ČR snaží dělat opatření, aby k šikaně mezi odsouzenými v jakékoliv podobě ve věznicích nedocházelo? Tabulka č. 19: Povědomí o opatřeních vůči šikaně

26 let a méně

26 let a méně v %

27 let a více

27 let a více v%

Rozhodně ano

0

0

2

7

Asi ano

5

17

7

23

Nevím

10

33

12

40

Asi ne

12

40

9

30

Rozhodně ne

3

10

0

0

Celkem

30

100

30

100

Graf č.19: Povědomí o opatřeních vůči šikaně


40 35 30 25 20 15 10 5 0 Asi ano Asi ne Rozhodně ano Nevím Rozhodně ne


49

26 let a méně: Na otázku, zda si odsouzení myslí, že se Vězeňská služba ČR snaží dělat opatření proti šikaně, tato skupina nejčastěji 40 % (12) zvolila váhavou zápornou odpověď, 33 % (10) nevědělo, jak odpovědět, snahu Vězeňské služby ČR váhavě potvrdilo 17 % (5) a rozhodně proti bylo 10 % (3). 27 let a více: Naopak na stejnou otázku tato skupina nejčastěji 40 % (12) odpovídala, že neví, 30 % (9) váhavě uvedlo, že se nesnaží, 23 % (7) respondentů označilo nejistou kladnou odpověď a rozhodný souhlas vyjádřilo 7 % (2). Je pravděpodobné, že z důvodu značného rozšíření šikany mezi dospělými mladými odsouzenými ve věku do 26 let (včetně) si tito myslí, že zaměstnanci žádný systém nemají a nesnaží se činit žádná opatření, která by násilnému jednání zabránila. Pokud už VS ČR je nucena nějaká opatření zavádět, pak se tato míjí účinkem. Otázka č. 9: Věříte v systém ochrany před šikanou vytvořený zaměstnanci Vězeňské služby ČR? Tabulka č. 20: Důvěra v systém ochrany

26 let 26 let a méně a méně v %

27 let a více

27 let a více v%

Ano

9

30

10

33

Ne

12

40

8

27

Nejsem si jistý

9

30

12

40

Celkem

30

100

30

100

Graf č.20: Důvěra v systém ochrany

%


40 35 30 25 20 15 10 5 0 Ano

Ne Nejsem si jistý


26 let a méně: Na přímou otázku, která je uvedena u tabulky č. 20, největší počet – 40 % (12) respondentů odpovědělo, že nevěří v systém ochrany vytvořený zaměstnanci Vězeňské služby ČR, 30 % (9) si nebylo jistých a 30 % (9) vyjádřilo důvěru v tento systém. 50

27 let a více: 40 % (12) dotazovaných ve výše uvedené věkové kategorii nevědělo, jak na otázku odpovědět, většina 33 % (10) ze zbývajícího počtu vyjádřila důvěru a zbývajících 27 % (8) v uvedený systém nevěří. Z konečného výsledku vyplývá, že respondenti ve věku 27 let a starší věří více v systém ochrany vytvořený VS ČR. Zde je třeba si uvědomit, že tento výsledek může vypovídat také mimo jiné i o účelovém jednání zkušených odsouzených. Vyhodnocení hypotézy č. 2 V tomto případě hypotéza číslo dvě nebyla potvrzena. Také zde byly pro ověřování platnosti využity pomocné otázky č. 3, 5, 6 a klíčové otázky č. 4 a 9. V odpovědích na otázku č. 3 šestadvacetiletí a mladší dospělí respondenti vyslovili v nadpoloviční 59% většině nedůvěru k zaměstnancům VS ČR, zatím co u skupiny 27letých a starších tak bylo učiněno ve 47 %. S podobným výsledkem se můžeme setkat i u otázky č. 5, kdy odsouzení ve věku 26 let nebo méně vyjádřili nedůvěru ve 47 % odpovědí a u odsouzených ve věku 27 let a více tomu bylo v 41 %. V podpůrné otázce č. 6 uvedlo 40 + 10 % respondentů první skupiny (26 let a mladší), že se domnívají, že se VS ČR nesnaží konat opatření vůči šikaně a pouhých 17 % odpovědělo kladně. Ve druhé skupině vězněných osob (ve věku 27 let a starší) se 30 % domnívá, že VS ČR nečiní žádná opatření vůči šikaně a 23 % si myslí opak. Na klíčovou otázku č. 9 šestadvacetiletí a mladší dospělí respondenti ve 40 % uvedli, že nevěří v systém ochrany před šikanou vytvořený zaměstnanci VS ČR a 30 % uvedlo, že naopak systému důvěřuje. 27letí a starší v 27 % tomuto systému nevěří a v 33 % naopak uvedli kladnou odpověď. Poslední klíčovou otázkou jsme prověřovali, zda by dotazovaní odsouzení nahlásili šikanu, pokud by se stali jejími svědky. Ve skupině dospělých odsouzených ve věku 26 let a méně označila naprostá 70% většina, že by šikanu nenahlásila a pouhých 13 % by ji naopak oznámilo. Také ve skupině, v níž jsou odsouzení ve věku 27 let nebo starší, by tak neučinilo 57 % a naopak by šikanu pracovníkům VS ČR nahlásilo 23 %. Z výše uvedeného vyplývá, že mladí dospělí odsouzení ve věku 26 let mají menší důvěru v systém ochrany vytvořený zaměstnanci VS ČR než odsouzení starší 27 let. Také v tomto případě je patrné vysoké procento celkové nedůvěry. Důvody bývají stejné jako ty, jež jsou uvedeny u hypotézy číslo jedna. Navíc je třeba si uvědomit, že mezi mladými odsouzenými ve věku blízkém mladistvému (do 26 let), existuje velké napětí, určitá sobeckost, sebestřednost, odpor k autoritám, snaha prosazovat si svá práva a řešit vše agresivitou (hlavně 51

nedat najevo žádnou slabost), snaha zastírat nejistotu a ukazovat svou nebojácnost vůči personálu vyvoláváním veřejných konfliktů apod. Proto zde vzniká velmi malý prostor pro vzájemnou spolupráci a důvěru přes veškerou snahu Vězeňské služby ČR. Oproti tomu 27letí, již vědí, jak jednat účelově a prosadit si své požadavky v pravý čas a ve správnou chvíli. Snaží se více komunikovat se zaměstnanci VS ČR a navazovat s nimi přátelské vztahy, protože předpokládají, že tak docílí svých zájmů snáze. Většinou vynikají svou přirozenou autoritou a schopností řešit si konflikty sami mezi sebou beze svědků. Tyto výsledky lze shrnout do závěru, že ačkoliv Vězeňská služba ČR věnuje větší pozornost skupině dospělých odsouzených ve věku do 26 let, protože u nich existuje vyšší pravděpodobnost resocializace, často se narušuje vzájemná důvěra kladenými požadavky a snahou o reedukaci, aniž by tito jedinci měli zájem se do činností programu zacházení zapojovat.

52

Hypotéza č. 3 Preventivní opatření proti šikaně mezi odsouzenými jsou více efektivní než následná opatření po zjištění šikany. K této hypotéze se vztahují především otázky č. 11–13 (tabulky a grafy č. 21–23). Otázka č. 11: Mezi preventivní opatření Vězeňské služby ČR vůči šikaně patří tyto níže uvedené činnosti. Které z nich jsou dle Vašeho názoru nejvíce účinné pro prevenci šikany? (zakroužkujte jedno z čísel u každé činnosti, kdy: 1 = neúčinné; 5 = 100% účinné) Tabulka č. 21: Preventivní opatření

1

2

3

4

5

Celkem

Sport odsouzených

1

0

0

2

57

60

Sport odsouzených v %

2

0

0

3

95

100

Kázeňské odměny za vzorné chování odsouzených

32

3

15

4

6

60

Kázeňské odměny za vzorné chování odsouzených v %

53

5

25

7

10

100

Zájmová činnost (zájmové kroužky) odsouzených

0

2

3

4

51

60

Zájmová činnost (zájmové kroužky) odsouzených v %

0

3

5

7

85

100

Kamerové systémy

15

2

1

2

40

60

Kamerové systémy v %

25

3

2

3

67

100

Vzdělávací aktivity

4

4

5

12

35

60

Vzdělávací aktivity v %

7

7

8

20

58

100

Pracovní zařazení odsouzených

2

0

2

1

55

60

Pracovní zařazení odsouzených v %

3

0

3

2

92

100

Terapeutická činnost odsouzených

49

1

3

2

5

60

Terapeutická činnost odsouzených v %

82

2

5

3

8

100

NGŘ č. 12/2012 § 12 – zraková prohlídka

12

3

6

1

38

60

NGŘ č. 12/2012 § 12 – zraková prohlídka v %

20

5

10

2

63

100

NGŘ č. 12/2012 § 13 – mimořádná lékařská prohlídka

15

6

10

3

26

60

NGŘ č. 12/2012 § 13 – mimořádná lékařská prohlídka v %

25

10

17

5

43

100

Seznam vytypovaných osob dle NGŘ č.12/2012

43

2

3

2

10

60

Seznam vytypovaných osob dle NGŘ č.12/2012 v %

72

3

5

3

17

100

Ubytování obětí na jednom místě, podléhající zvýšené kontrole

2

1

14

3

40

60

Ubytování obětí na jednom místě, podléhající zvýšené kontrole v %

3

2

23

5

67

100

Pravidelné kontroly na oddílech, pokojích a celách

22

2

6

0

30

60

Pravidelné kontroly na oddílech, pokojích a celách v %

37

3

10

0

50

100

Dozorci a vychovatelé na ubytovnách – nepřetržité služby

1

2

7

5

45

60

Dozorci a vychovatelé na ubytovnách – nepřetržité služby v %

2

3

12

8

75

100

Snížení počtu ubytovaných odsouzených v místnosti a na oddíle

0

0

2

0

58

60

Snížení počtu ubytovaných odsouzených v místnosti a na oddíle v %

0

0

3

0

97

100

Proškolování zaměstnanců Vězeňské služby ČR

2

33

15

1

9

60

Proškolování zaměstnanců Vězeňské služby ČR v %

3

55

25

2

15

100


53

Graf č.21: Preventivní opatření

100 90 80 70

%

60 50 40 30 20 10 0 1

2

3

4

5

Bodové hodnocení (1 = neúčinné; 5 = 100% účinné) Sport odsouzených v % Kázeňské odměny za vzorné chování odsouzených v % Zájmová činnost (zájmové kroužky) odsouzených v % Kamerové systémy v % Vzdělávací aktivity v % Pracovní zařazení odsouzených v % Terapeutická činnost odsouzených v % NGŘ č. 12/2012 § 12 – zraková prohlídka v % NGŘ č. 12/2012 § 13 – mimořádná lékařská prohlídka v % Seznam vytypovaných osob dle NGŘ č.12/2012 v % Ubytování obětí na jednom místě, podléhající zvýšené kontrole v % Pravidelné kontroly na oddílech, pokojích a celách v % Dozorci a vychovatelé na ubytovnách – nepřetržité služby v % Snížení počtu ubytovaných odsouzených v místnosti a na oddíle v % Proškolování zaměstnanců Vězeňské služby ČR v %


V této otázce bylo uplatněno škálové značení, kdy respondenti každé preventivní opatření mohli

označit

číslicemi

v rozmezí

pět

(jako

100 %

účinné)

až jedna

(jako

neúčinné). Z uvedených výsledků je celkem logické, že jako nejúčinnější byly označovány pro respondenty tzv. příjemné aktivity a neúčinné ty, které jsou spojeny s upoutáním pozornosti na jejich osobu (pravidelné kontroly, ať už lékařské, zrakové či na pokojích, návštěvy psychologa apod.). Dle této škály můžeme tedy sestavit pořadí čtyř preventivních opatření, jež byla nejčastěji označována číslem pět, tedy jako nejúčinnější. Tím byly, podle výše sestavené tabulky a grafu č. 21, 97 % (58) respondentů označeny: „snížení počtu ubytovaných odsouzených v místnosti a na oddíle“, 95 % (57) „sport odsouzených“, 92 % (55) „pracovní zařazení odsouzených“ a 85 % (51) respondentů „zájmová činnost (kroužky) odsouzených“. Nejčastěji, 82 % (49)

54

respondentů, byla označována číslicí jedna (jako neúčinná) „terapeutická činnost odsouzených“, následována 72 % (43) „seznamem vytypovaných osob dle NGŘ č. 12/2012 Sb.“, 53 % (32) „kázeňskými odměnami za vzorné chování odsouzených“ a 37 % (22) „pravidelnými kontrolami na oddílech, pokojích a celách“. Otázka č. 12: Po odhalení šikany ve věznicích dochází k následným níže uvedeným opatřením. Která z nich jsou dle Vašeho názoru nejvíce účinná pro řešení šikany? (zakroužkujte jedno z čísel u každého opatření, kdy: 1 = neúčinná; 5 = 100% účinná) Tabulka č. 22: Následná opatření po odhalení šikany

1

2

3

4

5

Celkem

Psychologická a lékařská kontrola

13

10

20

2

15

60

Psychologická a lékařská kontrola v %

22

17

33

3

25

100

Přemístění odsouzeného do jiné věznice

0

0

0

5

55

60

Přemístění odsouzeného do jiné věznice v %

0

0

0

8

92

100

Uložení kázeňského trestu odsouzenému

55

0

3

2

0

60

Uložení kázeňského trestu odsouzenému v %

92

0

5

3

0

100

Změna ubytování agresora i oběti

6

3

3

10

38

60

Změna ubytování agresora i oběti v %

10

5

5

17

63

100

Zvýšená kontrola nad aktérem i obětí

5

0

13

9

33

60

Zvýšená kontrola nad aktérem i obětí v %

8

0

22

15

55

100

Pracovní zařazení aktéra v provozu věznice

16

12

10

2

20

60

Pracovní zařazení aktéra v provozu věznice v %

27

20

17

3

33

100

Graf č.22: Následná opatření po odhalení šikany

Přemístění odsouzeného do jiné věznice v % Uložení kázeňského trestu odsouzenému v % Změna ubytování agresora i oběti v % Zvýšená kontrola nad aktérem i obětí v % Pracovní zařazení aktéra v provozu věznice v %

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

%

Psychologická a lékařská kontrola v %

1

2

3

4

5

Bodové hodnocení (1 = neúčinné; 5= 100% účinné)


Stejně jako v předchozí otázce, i zde jsme stanovili pořadí, podle kterého nejvíce – 92 % (55) z dotazovaných respondentů zadalo číslo pět, tedy jako nejúčinnější opatření po zjištění šikany „přemístění odsouzeného do jiné věznice“ (což je zcela logické z pohledu tzv. zbavení se problému), následuje se 63 % (38) „změna ubytování agresora i oběti“, jako třetí 55

nejúčinnější opatření byla vyhodnocena 55 % (33) dotazovaných „zvýšená kontrola nad aktérem i obětí“, čtvrtým bylo 33 % (20) stanoveno „pracovní zařazení aktéra v provozu věznice“, jako pátá s 25 % (15) „psychologická a lékařská kontrola“. 0 % získalo opatření: „uložení kázeňského trestu odsouzenému“. Za nejčastěji 92 % (55) označované jako neúčinné (tedy číslicí jedna) bylo opatření „uložení kázeňského trestu odsouzenému“ a za ním následovalo s 27 % (16) „pracovní zařazení aktéra v provozu věznice“, třetí v pořadí jako neúčinná s 22 % (13) byla označena „psychologická a lékařská kontrola“. Je překvapivým výsledkem, že respondenti uvádějí jako nejvíce neúčinné uložení kázeňského trestu. Autorka se domnívá, že tzv. násilníci, kteří se dopouštějí šikanování, jsou citově narušení lidé a kázeňské tresty berou jako přirozenou součást VTOS, jež je od jejich jednání nemůže odradit. Tito lidé se snaží prosazovat svou vůli a naopak – čím více trestů, tím dosahují většího respektu od svého okolí. Otázka č. 13: Domníváte se, že preventivní opatření proti šikaně odsouzených jsou efektivnější než opatření, která následují až po zjištění šikany? Tabulka č. 23: Efektivnost prevence vůči následným opatřením

Počty

%

Rozhodně ano

6

10

Asi ano

21

35

Nevím

18

30

Asi ne

12

20

Rozhodně ne

3

5

Celkem

60

100

Graf č.23: Efektivnost prevence vůči následným opatřením Rozhodně ano Asi ano Nevím Asi ne Rozhodně ne

35 30 25 20 15 10 5 0 %


Z prezentovaných údajů vyplývá, že 10 % (6) respondentů se domnívá, že preventivní opatření jsou rozhodně efektivnější nežli ta, co následují po zjištění šikany. 35 % (21)

56

respondentů na stejnou otázku odpovědělo „Asi ano“, 20 % (12) „Asi ne“ a rozhodně nesouhlasilo pouhých 5 % (3). 30 % (18) z dotazovaných nevědělo, jakou odpověď označit. Vyhodnocení hypotézy č. 3 Z uvedených výsledků průzkumu můžeme konstatovat, že hypotéza číslo tři byla potvrzena. Za klíčovou otázku považujeme otázku č. 13. Z výše uvedené tabulky a grafu č. 23, které se vztahují k této otázce, je patrné, že respondenti předpokládají vyšší efektivnost a účinnost prevence, než je tomu u následných opatření po zjištění šikany. Využít můžeme také pomocné otázky č. 11 a 12. Pokud z tabulek č. 21 a 22 sestavíme pořadí pěti nejúčinnějších opatření, zjistíme, že první tři místa obsadila preventivní opatření (snížení počtu ubytovaných odsouzených v místnosti a na oddíle; sport odsouzených; pracovní zařazení odsouzených) a zároveň na třetím místě se shodně umístilo následné opatření, jímž je přemístění odsouzeného do jiné věznice. Čtvrté a páté místo zaujímá opět prevence (zájmová činnost odsouzených; nepřetržité služby dozorců a vychovatelů na ubytovnách). V této hypotéze nám vyšla preventivní opatření vůči šikaně jako více efektivní než následná opatření po zjištění šikany. Důvodem, proč respondenti věří více primární prevenci, je pravděpodobnost lepšího využití volného času, snížení fyzického napětí sportem, zlepšení ubytovacích podmínek v podobě snížení počtu odsouzených ubytovaných v jedné místnosti. Naopak následná opatření jsou spojena spíše s nepříjemnými a jednorázovými akcemi – vytržení z prostředí (přestěhování nebo přemístění), na nějž byli zvyklí, zaměření pozornosti na konkrétní osobu, kázeňský trest, apod. Jako jediné nejúčinnější opatření po odhalení šikany bylo nejvíce procenty označeno přemístění odsouzeného do jiné věznice. Nad tímto se není třeba pozastavovat. Jedná se o potřebný požadavek, kdy dojde k separaci nežádoucího jedince ze skupiny a tím i k uklidnění vyhrocené situace. Závěrem lze kladně ocenit správný přístup VS ČR k šikaně mezi odsouzenými, který je zaměřen

především

na hledání

vhodných

preventivních

a účinných

následných

opatření. Bohužel je třeba zhodnotit, že ve věznici je příliš mnoho patologických jevů a latentních forem šikany a proto zatím neexistuje způsob, jak jí účinně zabránit. Doplňující otázky k danému tématu o šikaně Následující doplňující otázky byly do dotazníku vloženy především proto, abychom si udělali představu o povědomí odsouzených ohledně opatření, kterými disponují pracovníci 57

Vězeňské služby ČR a mimo jiné zjistili, jaké návrhy ke zlepšení stávající situace by sami uplatňovali z pohledu odsouzených žijících ve věznicích. Jde nám především o využití těchto informací k vyhodnocení následných závěrečných doporučení. Otázka č. 10: Slyšel jste někdy o nějakém předpisu nebo opatření, kterým je Vězeňská služba ČR povinna se řídit, aby předcházela, zabránila a včas odhalila násilí mezi obviněnými, odsouzenými a chovanci? Tabulka č. 24: Povědomí o předpisech

Počty

%

Slyšel

7

12

Neslyšel

35

58

Nejsem si jistý

18

30

Celkem

60

100

Graf č.24: Povědomí o předpisech 60 Slyšel Neslyšel Nejsem si jistý

50 40 30 20 10 0 %


Z uvedených údajů vyplývá, že bohužel nadpoloviční většina 58 % (35) respondentů neslyšela o žádném předpisu či opatření, které má Vězeňská služba ČR k dispozici, aby mohla včas odhalit, zabránit a předcházet násilí mezi vězněnými osobami. Zbývajících 30 % (18) si nebylo jistých a pouhých 12 % (7) uvedlo, že někdy o nějakém takové předpisu slyšelo. Na níže uvedené otevřené otázky nebylo povinné odpovídat a tak vzhledem k poměrně malému množství odpovědí je zde možné interpretovat všechny v doslovné citaci. Otázka č. 14: Pokud byste se stal obětí šikany, existuje něco, o čem si myslíte, že by to mohlo aktéra od jeho jednání vůči Vám odradit? (napište vlastními slovy – nepovinný údaj) Doslovné citace respondentů: Terapeutický program. Pokud by si myslel, že to bez váhání nahlásím. Důrazná fyzická obrana. Každý si musí poradit po svém (kdo páchal, ať řeší a nenaříká). Pěstí do obličeje i za cenu kázeňského potrestání a pomocná ruka obětem těchto

58

excesů. Negramota neodradí téměř nic. Spojení se s jeho příbuznými a oznámení jim to (osobě blízké). Nevím. (uvedeno v pěti případech) Na tuto otázku odpovědělo celkem dvanáct odsouzených a je možné vyhodnotit, že tyto informace pro nás nemají žádný význam. Očividně většina těchto dotazovaných respondentů by jednala ve smyslu „oko za oko, zub za zub“, nebo nevěděla, jak odpovědět. V jednom případě byl doporučený terapeutický program a jednou také vzájemná komunikace VS ČR s příbuznými. Otázka č. 15: Pokud byste byl aktérem, který rád šikanuje druhé, existuje něco, co by Vás od takového jednání mohlo odradit? (napište vlastními slovy – nepovinný údaj) Doslovné citace respondentů: Nejsem schopen posoudit. Více sportu a aktivit a práce s terapeutem. Věznice Valdice. Práce. Obava z nahlášení. Fyzická obrana poškozeného. Vyšší trest, ztráta zaměstnání. To se nemůže stát. Nevím. (uvedeno ve třech případech) Zde vyjádřilo svou odpověď jedenáct respondentů, kteří doporučovali pracovní zařazení, vyšší trest nebo naopak ztrátu zaměstnání, více sportu a aktivit, práci s terapeutem, přemístění do Věznice Valdice, ale třikrát také respondenti nevěděli, jak odpovědět. I v tomto případě se zde objevil jeden názor podporující fyzické násilí. Otázka č. 16: Pokud byste měl možnost cokoliv změnit, jaká opatření byste zavedl, aby se ve věznicích co nejvíce snížil nebo potlačil výskyt šikany v jakékoliv podobě? (napište vlastními slovy - nepovinný údaj) Doslovné citace respondentů: Ve věznici by neměli rozdělovat odsouzený mezi prvotrestaný a více tresty. Jelikož šikana je mezi prvotrestanými. Na každým oddíle, aby bylo po ránu sezení a pracovat s terapeutem, vychovatelem, psychologem. Větší postih pro aktéry. Nelze to zcela potlačit. Více sportovních aktivit (posilovna apod.), méně odsouzených na celách. Tuto problematiku neřeším. Více amnestií, také více jídla pro vězně, pak sou spokojený a nedělaj problémy. Rozdělil bych ubytovny pracujících od nepracujících, školáky bych také ubytoval zvlášť – toto je asi největší problém zde ve Stráži. Cikány ubytovat zvlášť. Jednoznačně ubytovávat odsouzené dle inteligence, vzdělání, věku a etnika. Zde

na tuto

otázku

jsme

dostali

devět

odpovědí

od našich

dotazovaných

odsouzených. Většina se shoduje na změně vnitřní profilace, diferenciace a rozmístění odsouzených. Jako další doporučení zazněla ranní sezení a práce s odbornými zaměstnanci, více sportovních aktivit, větší postih pro aktéry a více jídla. Byl zde vyjádřen také jeden názor, že šikanu nelze zcela potlačit.

59

Otázka č. 7: Pokud jste v předešlé otázce číslo 6 (zda se domníváte, že se Vězeňská služba ČR snaží dělat opatření proti šikaně) odpověděl záporně („rozhodně ne“ nebo “asi ne“), uveďte, z jakého důvodu si to myslíte: (v opačném případě tuto otázku vynechejte a přejděte k otázce číslo 8) Doslovné citace respondentů: Laxní přístup. Myslím, že věznice je kryje. Nezájem pracovníků VS, neproškolení personálu, neprofesionalita. Nevím. (uvedeno 8krát) Nevím, nevěřím jim. Ještě jsem nezažil takový případ. V tomto případě jsme získali pouze třináct odpovědí, ačkoliv na otázku č. 6 záporně odpovědělo mnohem větší množství dotazovaných. Vzhledem ke skutečnosti, že otázka číslo 7 není směrodatná k vyhodnocení hypotetických předpokladů, nedostatek odpovědí pro tuto situaci nebyl nijak řešen. Pokud pomineme nevědomost většiny respondentů, jak na danou otázku odpovědět, získáme informace od tří zbývajících, kteří uvedli nedůvěru ve VS ČR z důvodů laxního přístupu, nezájmu pracovníků VS, neproškolení personálu, neprofesionality a domněnky, že věznice aktéry kryje. Otázka č. 8: Pokud jste v otázce číslo 6 (zda se domníváte, že se Vězeňská služba ČR snaží dělat opatření proti šikaně) odpověděl kladně („rozhodně ano“ nebo “asi ano“), uveďte, co Vás o tom přesvědčilo: (v opačném případě tuto otázku vynechejte a přejděte k otázce číslo 9) Doslovné citace respondentů: Kamerový systém a časté stěhování odsouzených mezi oddíly. Dost časté preventivní kontroly. Pokud aktér vyjde najevo, VS ho potrestá, ale zabránit šikaně nelze. Tak já jsem se ještě nesetkal se šikanou ve věznici. Časté kontroly ložnic a tak. Nevím. (uvedeno 3krát) Stejně jako v předešlé otázce, ani zde jsme nezískali plný počet odpovědí a také ze stejného důvodu tato situace nebyla nijak řešena. Ze získaných osmi odpovědí můžeme vybrat kamerový systém, stěhování odsouzených mezi oddíly, potrestání aktérů, časté preventivní kontroly a kontroly ložnic.

60

Závěr V úvodní části byly uvedeny úkoly této bakalářské práce, obsah teoretické a empirické části a výzkumná otázka. V závěrečné části můžeme konstatovat, že tyto cíle, které si autorka zadala, byly splněny. Teoretická část nám dává nahlédnout do souhrnu odborných textů od pracovníků, jež se problematikou šikanujících a šikanou ohrožených jedinců zabývají. Zároveň pro snadnější orientaci mapuje nejen vězeňské prostředí, ale i částečnou penitenciární péči, co zde probíhá, a stává se tak výchozí informací pro druhou empirickou část. Empirická část za pomoci anonymního dotazníku zjišťovala názory na danou problematiku týkající se účinnosti prostředků určených k zamezení šikanování a to od odsouzených mužů z Věznice Stráž pod Ralskem, rozdělených podle různých věkových kategorií nebo podle počtu věznění. Dále pak se zabývá otázkou primární prevence versus prevence terciární. V poslední kapitole této práce budou získaná data shrnuta a použita pro závěrečná doporučení důležitá především pro preventivní opatření, která se jeví jako nejvíce účinná proti šikanování ve věznicích. V rámci těchto návrhů je třeba si uvědomit specifičnost penitenciární praxe a jejího prostředí. Není možné z velkokapacitních věznic šikanu zcela vymýtit nebo alespoň minimalizovat beze změny celého systému (tzn. změny ubytování, profilace, lepší možnosti vnitřní diferenciace, navýšení počtu odborného vězeňského personálu, větší využívání alternativních trestů aj.) a ani ta nezaručuje úspěch. Stále zde bude existovat tzv. druhý život, prizonizace v podobě institucionalizace a ideologizace, kumulace osob různých osobností, s různými povahovými vlastnostmi či např. drogovou závislostí, které se vyrovnávají s uvězněním, se zpřetrháním sociálních vazeb a se svými (nejen sexuálními) potřebami každá po svém. Přes všechny záporné prognózy je třeba nepodlehnout skepsi a snažit se hledat další způsoby, co by mohly vést ke snižování tenze mezi vězněnými jedinci. Na úplný závěr autorka průzkumného šetření doufá, že její bakalářská práce bude alespoň částečným přínosem pro práci s klienty, jichž se daná problematika šikanování ve vězeňském prostředí úzce dotýká.

61

Shrnutí, návrhy a doporučení Před zahájením vlastního šetření jsme si stanovili za úkol zjistit určený cíl s výzkumnou otázkou, nakolik má VS ČR účinné a efektivní prostředky určené k prevenci, odhalování, řešení,

minimalizaci

či potírání

šikany

mezi

odsouzenými. Na základě

výsledků

dotazníkového šetření mezi odsouzenými osobami z Věznice Stráž pod Ralskem se dozvídáme, že zaměstnanci věznic nemají mnoho možností, jak účinně šikaně zabránit. Sami respondenti to dokazují svou nedůvěrou ve Vězeňskou službu ČR. Můžeme se jen domnívat, co je samotnou příčinou – zda predispozice z minulosti či jiné důvody, které jsou uvedeny v předchozích nebo v následujících částech této práce. Na závěr získané poznatky z provedeného průzkumu můžeme shrnout do vyjádření, že dvě ze tří uvedených hypotéz byly potvrzeny, oproti tomu jedna nikoliv. Jak již bylo řečeno v teoretické části, šikana ve věznicích vykazuje velmi latentní formu. Věznice jsou místem, kde se patologické jevy kumulují. Mnozí vězni jsou problémové osobnosti, které zde, navzdory protitlaku vězeňského personálu, nastolují svá vlastní pravidla, a proto není zcela možné šikanu odsud vymýtit. Přesto ji však nelze přehlížet a měla by být patrná snaha o její maximální eliminaci ve věznicích. Musíme mít na mysli, že záleží především na rychlosti intervence. Na tomto základě je třeba zaměstnancům věznic zabezpečit možnost získat odbornou kvalifikaci pro různé vrstvy prevence šikanování a jejich dalším profesním vzděláváním a proškolováním posílit odborné kompetence. Nutno zdůraznit, že prevencí zde není myšleno pouze předcházení šikanování, ale i jeho řešení na všech úrovních vnitřního vývoje. Léčbu by měl provádět specialista na tuto problematiku za pomoci otevřené komunikace mezi pracovníky, kteří jsou v kontaktu s vězněnými osobami a jednotně se domluvit na dalším společném řešení. Důležitou součástí nápravy je zmapování a následné rozbití tzv. jádra agresorů a hlavně potrestání všech zúčastněných pomocníků aktérů. Vzhledem ke skutečnosti, že se v mnoha případech jedná o trestný čin, měla by zde být samozřejmostí pomoc policejní a justiční složky, jež by závažné případy šikanování řešily nekompromisně uložením dalších (především alternativních) trestů, způsobem, jenž by plnil hlavní funkci odstrašení od takového nebo podobného jednání. Nelze však opomenout, že ve věznici je koncentrováno velké množství jedinců s narušenou osobností, u kterých veškeré výchovné či terapeutické působení navzdory všem snahám selhává.

62

Jak vypovídá vyhodnocení třetí hypotézy, je nutné se zaměřit především na prevenci. Jako nejzávažnější problém byl zhodnocen samotnými odsouzenými počet společně ubytovaných vězňů v jedné místnosti a na oddíle, kdy se vytrácí veškeré soukromí. Z uvedeného vyplývá, že je vhodné předcházet přeplněnosti věznic a změnit systém ubytovávání. Své opodstatněné místo v prevenci navazující na tento problém má i profilace věznic. Dalšími nejčastějšími a nejúčinnějšími opatřeními, na něž by se měla zaměřit pozornost, byly hodnoceny sport, pracovní zařazení a zájmové aktivity (kroužky), které napomáhají snižovat agresivní tenzi. Z průzkumu všeobecně vyplývá jako nejlépe hodnocená veškerá aktivní činnost, vedoucí k fyzické únavě a psychické spokojenosti. Z následných odpovědí u doplňujících otázek v dotazníku nám bohužel vyšlo, že je mezi odsouzenými velmi malé povědomí a informovanost o opatřeních, která podniká Vězeňská služba ČR. Jsou zde jistá řešení komunitních setkávání zaměřená na práci se skupinovou dynamikou, kdy při aktivitách odborných zaměstnanců s odsouzenými by mohly probíhat diskuse na téma šikany, podporování solidarity mezi spolubydlícími na oddílech aj. Avšak zůstává nevyslovenou otázkou, zda při tak malém počtu odborných zaměstnanců, kterými věznice ve Stráži pod Ralskem disponuje, na tak velké množství vězňů, se budou moci věnovat všem vězněným osobám individuálně a pravidelně. Na konci této kapitoly nelze opominout ani prevenci násilí v jakékoliv formě. Ta by měla začít u našich dětí, protože šikanování a agresivní chování není jevem, který vzniká na podkladě jediného faktoru, ale vždy se jedná o více faktorů najednou. Je více než opodstatněné se domnívat, že základním a také nejdůležitějším vlivem z těch, co působí na jednání dítěte, je rodina, dalšími pak nejen kultura, v níž dítě vyrůstá, ale také jeho samotný charakter a temperament a především sociální prostředí. Právě proto by měla probíhat osvěta na všech úrovních, ve všech školských a výchovných zařízeních, zaměřená především na správné chování, ovšem i na včasné odhalování nežádoucího chování mezi dětmi navzájem, při nutnosti spolupráce rodin se zkušenými výchovnými poradci.

63

Seznam bibliografických citací ČERMÁK, I., 1999. Lidská agrese a její souvislosti. 1. vyd. Žďár nad Sázavou: Fakta. ISBN 80-902614-1-8. ČERNÍKOVÁ, V., a kol., 2008. Sociální ochrana. Terciární prevence, její možnosti a limity. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk. ISBN 978-80-7380-138-0. ČÍRTKOVÁ, L., 2009. Forenzní psychologie. 2. uprav. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk. ISBN 97880-7380-213-4. ČÍRTKOVÁ, L., a kol., 2007. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2014-2. DRTILOVÁ, J., 2007. Zranitelné oběti a svědci. In: ČÍRTKOVÁ, L., a kol. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů. 1. vyd. Praha: Grada, s. 51–56. ISBN 978-80-247-2014-2. FÁBRY, A., 2009. Penológia. 1. vyd. Bratislava: Bratislavská Vysoká škola práva. ISBN 97880-89447-01-5. HAYESOVÁ, N., 1998. Základy sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178198-3. HIRIGOYEN, M., F., 2002. Psychické násilí v rodině a v zaměstnání. 1. vyd. Praha: Academia. ISBN 80-200-0994-9. CHODĚRA, O., 2001. Příloha 1. Šikanování z hlediska práva. In: KOLÁŘ, M. Bolest šikanování: Cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách. 1. vyd. Praha: Portál, s. 213– 218. ISBN 80-7178-513-X. JIŘIČKA, V., PETRAS, M., HŮRKA, J., DRAHÝ, F., 2013. Hodnocení kriminogenních rizik a potřeb odsouzených nástrojem SARPO. Soudce [online], č. 10, s. 5-10 [vid. 22. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/Publik ace/SARPO_Soudce_2013_10.pdf KOLÁŘ, M., 2001. Bolest šikanování: Cesta k zastavení ve školách. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-513-X. KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J., 2008. Vzpoura obrana. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-410-2.

epidemie

deprivantů. Nestvůry,

šikanování nástroje,

MAKARIUSOVÁ, V., 1998. Problematika výkonu vazby. In: ČERNÍKOVÁ, V., a kol. Sociální ochrana. 2. upravené vyd. Praha: PA ČR, s. 94–101. ISBN 80-85981-97-1. MAKARIUSOVÁ, V., 1998. Výchovná funkce trestu odnětí svobody. In: ČERNÍKOVÁ, V., a kol. Sociální ochrana. 2. upravené vyd. Praha: PA ČR, s. 102–113. ISBN 80-85981-97-1. MALÁ, E., 2009. Forenzní pedopsychiatrie. Poruchy chování a zneužívání návykových látek. In: PAVLOVSKÝ, P., a kol. Soudní psychiatrie a psychologie. 3., rozšířené a aktualizované vydání. 1. vyd. Praha: Grada, s. 115–127. ISBN 978-80-247-2618-2. MARTÍNEK, Z., 2009. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2310-5. NAZARE-AGA, I., 1999. Nenechte sebou manipulovat. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178256-4. 64

NETÍK, K., 1997. Psychologické problémy vyšetřovací vazby. In: NETÍK, K., a kol. Psychologie v právu: úvod do forenzní psychologie. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, s. 18– 20. ISBN 80-7179-177-6. PAVLOVSKÝ, P., a kol., 2009. Soudní psychiatrie a psychologie. 3., a aktualizované vydání. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2618-2.

rozšířené

PETRAS, M., BIEDERMANNOVÁ, E., 2006. Klasifikace odsouzených a jejich zařazování do programů. České Vězeňství [online], roč. 14, č. 5, s. 13 [vid. 22. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/Ceske %20vezenstvi/2006/cv05-2006.pdf PETRAS, M., HŮRKA, J., 2006. Základní aspekty hodnocení odsouzených – 1. část. České Vězeňství [online], roč. 14, č. 6, s. 13–14 [vid. 22. 2. 2014]. Dostupné z: http://www.vscr.cz/client_data/1/user_files/19/file/PDF/Ceske %20vezenstvi/2006/cv06-2006.pdf RŮŽIČKA, J., 1999. Předmluva k českému vydání. In: NAZARE-AGA, I., Nenechte sebou manipulovat. 1. vyd. Praha: Portál, s. 9–11. ISBN 80-7178-256-4. SPURNÝ, J., 1996. Psychologie násilí: o psychologické podstatě násilí, jeho projevech a způsobech psychologické obrany proti němu. 1. vyd. Praha: Eurounion. ISBN 80-85858-304. SOCHŮREK, J., 2002. Nástin vybraných problémů forenzní psychologie: I. díl - Obecná část. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita. ISBN 80-7083-679-2. SOCHŮREK, J., 2002. Nástin vybraných problémů forenzní psychologie: II. díl - Speciální část. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita. ISBN 80-7083-680-6. SOCHŮREK, J., 2007. Úvod do penologie. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita. ISBN 97880-7372-287-6. SOCHŮREK, J., 2008. Prizonizace. In: ČERNÍKOVÁ, V., a kol. Sociální ochrana. Terciární prevence, její možnosti a limity. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, s. 119–125. ISBN 978-80-7380138-0. SOCHŮREK, J., SLUKOVÁ, K., a kol., 2013. Úvod do viktimologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita. ISBN 978-80-7372-951-6. VÁGNEROVÁ, M., 2004. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-802-3. VÁGNEROVÁ, M., 2005. Základy psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 80-2460841-3. WEBSTER-DOYLE, T., 2002. Proč mě pořád někdo šikanuje? Praha: Pragma. ISBN 807205-804-5. Vyhláška č. 345/1999 Sb., řád výkonu trestu, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 1999 [vid. 27. 1. 2014]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/ zakonPar.jsp?idBiblio=48255&fulltext=&nr=&part=&name=345~2F1999&rpp=15#localcontent ZÁKLADNÍ ŠKOLA, RUDA NAD MORAVOU. Prevence a řešení [online]. [vid. 10. 1. 2014]. Dostupné z:http://www.zsruda.cz/dokumenty/Sikana.pdf

šikany

65

Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 2013 [vid. 22. 2. 2014]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/ zakon.jsp?page=0&fulltext=&nr=45~2F2013&part=&name=&rpp=15#seznam Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 1999 [vid. 27. 1. 2014]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/ zakonPar.jsp?idBiblio=47912&fulltext=&nr=&part=&name=169~2F1999&rpp=15#localcontent Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 1993 [vid. 27. 1. 2014]. Dostupné z:http://portal.gov.cz/app/zakony/ zakonPar.jsp?idBiblio=41306&fulltext=&nr=&part=&name=293~2F1993&rpp=15#localcontent Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky [online]. 1992 [vid. 27. 1. 2014]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/ zakonPar.jsp?idBiblio=40337&fulltext=&nr=&part=&name=555~2F1992&rpp=15#localcontent

Interní normy VS ČR: NGŘ č. 12/2012 o předcházení, zabránění a včasném odhalování násilí mezi obviněnými, odsouzenými a chovanci

66

Seznam příloh Příloha A: Dotazník..............................................................................................................I

67

Příloha A

I

II

III

IV

Poděkování. Ráda bych poděkovala PhDr. Janu Sochůrkovi Ph.D. za odborné vedení mé práce, jeho vstřícnost, ochotu a cenné připomínky

Recommend Documents