PODĚKOVÁNÍ Děkuji především vedoucímu bakalářské práce prof. PhDr. Karlu Rýdlovi, Csc. za čas který mi věnoval, za odborné vedení, cenné náměty, rady, trpělivost a laskavý přístup. Dále děkuji své rodině a přátelům za podporu a pochopení. V neposlední řadě děkuji svým zvířecím kamarádům za to, že po dobu tvorby bakalářské práce trpělivě čekali až jsem jim budu moci opět věnovat tak, jak si zaslouží.
Název bakalářské práce: Problematika drog Jméno a příjmení autora: Edita Bucharová Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2011/2012 Vedoucí bakalářské práce: prof. PhDr. Karel Rýdl, Csc. Anotace: Bakalářská práce se zabývala problematikou drog, přičemž byla zaměřena na středoškolskou mládež a ilegální drogy. Jejím cílem bylo charakterizovat problematiku drogové závislosti a zjistit, jakou má zkušenost s drogami středoškolská mládež. Práce byla složena ze dvou stěžejních oblastí. Teoretická část popisovala a objasňovala základní pojmosloví v oblasti drogové závislosti za použití odborných zdrojů. Praktická část pomocí dotazníku vypracovaného 120 studenty středních škol zjišťovala, jakou má zkušenost středoškolská mládež s ilegálními drogami. Výsledky ukázaly, že středoškolská mládež má s ilegálními drogami značné zkušenosti a nejčastěji užívanými drogami jsou marihuana a hašiš. Zjištění pak vyústila v navrhovaná opatření v oblasti prevence užívání drog vhodnými programy ve školských zařízeních a zdůrazněním kladných rodinných vztahů ve smyslu vhodné výchovy jako prevence zneužívání návykových látek. Vzhledem k řešené problematice bylo možné považovat za největší přínos zjištění, že středoškolská mládež má zkušenosti s ilegálními drogami nejen přímé ale též nepřímé, které lze považovat taktéž za velice nebezpečné. Problematika drog je velice významným tématem, kterým je nutné se zabývat. Klíčová slova: drogy, mládež, závislost na drogách, prevence závislosti na drogách, model závislosti na drogách, léčba závislosti na drogách
Tytle of Bachelor Thesis: Problems of Drugs First and last name of the author: Edita Bucharová Academic year of thesis submission: 2011/2012 Supervisor of the bachelor thesis: prof. PhDr. Karel Rýdl, Csc. Summary: The Bachelor thesis dealt with the problems of drugs, especially focusing on high school youth and illegal drugs. Its aim was to characterize the problems of drug addiction and to find out what experience has high school youth with illegal drugs. The Thesis was composed of two key areas. The theoretical part described and explained the basic terminology in the field of drug addiction using expert sources. The practical part using a questionnaire filled up by 120 high school students tried to find what experience has high school youth with illegal drugs. The results showed that high school youth has significant experience with illegal drugs and the most frequently used drugs are marijuana and hashish. Findings resulted in the proposed action in drug prevention programs in schools and emphasizing the positive effect of family relations within the meaning of an appropriate education to prevent abuse of addictive substances. Taking into consideration the present issues, as the greatest contribution could be regarded the findings that high school youth has experience with illegal drugs not only direct but also indirect, which could also be regarded as dangerous. A problem of drugs is a significant topic that is necessary to deal with. Keywords: Drugs, Youth, Drug addiction, Prevention of drug addiction, Model of addiction, Treatment for drug addiction
Obsah ÚVOD..................................................................................................................................10 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU....................................................................12 1 Historie.............................................................................................................................12 2 Definice závislosti............................................................................................................14 3 Definice a diagnostika závislosti podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí.......15 4 Poruchy vyvolané návykovými látkami...........................................................................16 5 Bio-psycho-socio-spirituální model závislosti.................................................................19 5.1 Biologická úroveň.....................................................................................................20 5.2 Psychologická úroveň...............................................................................................21 5.3 Sociální úroveň.........................................................................................................21 5.4 Spirituální úroveň.....................................................................................................23 6 Bio-psycho-sociálně-spirituální model závislosti jako východisko k primární, sekundární a terciální prevenci...............................................................................................................23 6.1 Kořeny závislosti......................................................................................................23 6.2 Primární prevence.....................................................................................................25 6.3 Sekundární prevence.................................................................................................26 6.4 Terciální prevence.....................................................................................................27 7 Drogová závislost a mládež..............................................................................................28 7.1 Vymezení období dospívání......................................................................................29 7.2 Pojetí závislosti u dětí a mladistvých........................................................................30 7.3 Ohrožené skupiny mladých lidí z hlediska rozvoje drogové závislosti....................32 8 Léčba drogové závislosti..................................................................................................36 8.1 Druhy služeb a zařízení v ČR zaměřené na práci s uživateli drog...........................39 8.2 Předpokládané trendy ve vývoji služeb o drogově závislé.......................................45 PRAKTICKÁ ČÁST............................................................................................................47 9 Cíl praktické části.............................................................................................................47 9.1 Stanovení předpokladů.............................................................................................47 10 Použité metody...............................................................................................................48 11 Popis zkoumaného vzorku..............................................................................................49 12 Průběh průzkumu...........................................................................................................49 8
13 Výsledky a jejich interpretace........................................................................................49 13.1 Průběh průzkumu....................................................................................................49 13.2 Vyhodnocování položek dotazníku.........................................................................50 13.3 Ověření platnosti předpokladů................................................................................60 14 Shrnutí výsledků praktické části.....................................................................................61 ZÁVĚR.................................................................................................................................63 NÁVRH OPATŘENÍ............................................................................................................65 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ......................................................................................66 SEZNAM PŘÍLOH..............................................................................................................68
9
ÚVOD Tématem předložené bakalářské práce je problematika drog. Téma bylo zvoleno s ohledem na skutečnost, že zneužívání návykových látek a závislost na drogách je velice závažným problémem, jehož následky se odrážejí v celé společnosti. Závislost jako taková škodí nejen uživateli a jeho blízkým, nýbrž může v důsledku špatných zdravotních, sociálních, ekonomických a bezpečnostních hledisek poškodit vývoj celé společnosti. Cílem bakalářské práce je charakterizovat problematiku drogové závislosti a zjistit, jakou má zkušenost s drogami středoškolská mládež, protože se domníváme, že riziko vzniku drogové závislosti je velice vysoké hlavně v období dospívání, kdy jedinec hledá sám sebe, místo kam patří a kde se bude cítit dobře. Toto období lidského života dává skvělé zázemí experimentům s drogami. Mladý člověk nemá tolik zkušeností ani náhled na vlastní zranitelnost, natož aby dokázal bezpečně zvážit důsledky, jež mohou následovat. Mladí lidé jsou často nerozhodní, neví co chtějí a navíc v mnoha případech odmítají hodnoty dospělých, což mohou dávat najevo právě tím, že užívají drogy. V droze může jedinec zprvu vidět svobodu a nezávislost, dostává se mu pocitu sebedůvěry, pohody, žije přítomností, vše se mu může zdát snadné a o případných problémech neuvažuje. V droze vidí nezávislost a to, že v budoucnu mu tuto výsadu právě droga může vzít si nepřipouští. Dospívající, který má zkušenosti s drogami, se tím většinou netají, proto bývá částí svých vrstevníků obdivován, částí odsuzován. Často se pak tvoří party a skupinky podobně smýšlejících lidí, což může způsobit špatný náhled na vlastní existenci a odklon od dřívějších zájmů a hodnot. Tato bakalářská práce se zaměřuje na drogy nealkoholového typu, tj. drogy ilegální. Tyto drogy nejsou společností tolerované a proto je s nimi úzce spojeno riziko kriminality, jež může průběh života závislého jedince ještě více ohrozit. O těchto drogách panuje do dnešní doby spousta mýtů a nepravd, které často padají z úst nejen neinformovaných rodičů, ale často i pedagogů.
10
Dospělí ve snaze být co nejpřesvědčivější mají tendence zveličovat, zastrašovat a tak často volí neadekvátní techniky a metody. Neuvědomují si však, že mládež je vlivem internetu, medií ale i zkušeností ze svého okolí často lépe a pravdivěji informována a vyhrožování dospělých se jim zdá směšné, což ovšem může vést k domněnce, že nic není tak strašné jak se říká. Paradoxně tím nebezpečí spojené s užíváním drog zlehčují. Smyslem této bakalářské práce není vyjmenovávat drogy a jejich účinky. V teoretické části se věnujeme historii drog, specifikům drogové závislosti, poruchám, jež tyto látky vyvolávají, dále se zabýváme bio-psycho-socio-spirituálním modelem závislosti, primární, sekundární a terciální prevencí, léčbou a jak již bylo uvedeno výše, zaměřujeme se na mládež a rizikové skupiny mladých lidí. Drogová závislost je skutečná nemoc, společnost ji však ještě stále často vnímá spíše jako ostudu, hanbu a něco, za co si každý může sám. Ať už to tak je či není, dle našeho názoru jen správné a upřímné informace o této problematice mohou vést mladé lidi k uvědomění si skutečného nebezpečí. Vědní disciplínou zabývající se problematikou drogové závislosti je Adiktologie. V ČR se touto problematikou od roku 2005 zabývá odborné pracoviště Centrum adiktologie působící při 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Od roku 2001 vychází časopis Adiktologie, ve kterém lze najít spoustu užitečných informací a argumentů. V praktické části prostřednictvím vzorku respondentů tvořeném studenty vybraných středních škol a učilišť zjistíme, jakou má středoškolská mládež zkušenost s drogami. Jedná se o 1.–4. ročník středních škol, asi 60 studentů, 1.–3. ročník učilišť, asi 60 studentů. Celkem asi 120 studentů. Bakalářská práce vychází z předpokladu, že alespoň 25 % středoškolské mládeže má nějaké zkušenosti s užíváním drog. Dále pak předpokládáme, že nejčastější zkušenosti bude mít středoškolská mládež s marihuanou a druhou nejčastější zkušenost bude mít středoškolská mládež s pervitinem. Pro ověření předpokladu byla pro bakalářskou práci zvolena metoda kvantitativního dotazníku. Smyslem a účelem předložené bakalářské práce je upozornit na problematiku drog, na nutnost kvalitní prevence a na nebezpečí, které představuje pro mladého člověka závislost na drogách. 11
TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU 1 Historie Historie drog je dle Fišerové (2000) stará jako lidstvo samo. Na území staré Mezopotámie byly vlastnosti makové šťávy známy již v období neolitu a to 8000–5000 let př. n. l. Opium jako lék proti bolesti byl z máku vyráběn v Egyptě už ve 14. století př. n. l. Jednou z nejstarších kulturních rostlin na světě je konopí. Pochází nejspíš z Asie odkud se dále rozšířilo i do Afriky a Číny. Zhruba před 5000 lety bylo konopí popsáno v Knize léčiv čínského lékaře Sheng-Nunga jako droga proti zácpě, revmatizmu, malárii a dalším nemocem. Také v indické kultuře bylo kolem roku 800 př. n. l. uvedeno konopí jako lék proti mnoha obtížím, zároveň však tehdejší literatura popisuje i jeho duchovní účinky např. při uctívání boha Višnu. Účinky listů keře koky jsou známy v Jižní Americe pravděpodobně již 5000 let. Dle starých indiánských legend pocházejících ze 14. století byl list koky přinesen synem Slunce vyvolenému národu Inků a dokázal rozveselit zarmoucené, posílit vyčerpané, nasytit hladové. Pro svůj posilující účinek je využíván dodnes pro usnadnění pohybu ve vysokých horách Významnou součástí dějin náboženství bylo snad ve všech světových částech rozšířené užívání halucinogenních drog. Houbový kult indiánů ve Střední Americe, zhruba 4000 let starý, přežívá částečně dodnes. Mezi tradiční halucinogeny patří také mexický kaktus peyotl, či amazonská epena, což je šňupací prášek z kůry stromu virola. Námel paličkovice nachové, býval ve středověku příčinou častých hromadných otrav žitem v Evropě. Zlou pověst měly také tzv. drogy nočních stínů a to kořen mandragory, bobule rulíku zlomocného, semena durmanu aj. Kudrle (2003, s 84) uvádí, že mnohé psychedelické rostlinné i živočišné látky byly ve středověku používány při sabatech, černých mších, čarodějnických rituálech a to v podobě nápojů či mastí. Ve stejné době svatá inkvizice krutě potlačovala evropské čarodějnictví a v Novém světě panovala snaha o vymýcení používání drog u kolonizovaných domorodců.
12
Fišerová (2000) poukazuje na fakt, že v 19. století spolu s rozvojem farmaceutického výzkumu docházelo ke skutečně masovému rozšiřování drog a to především v Evropě a Severní Americe. V 19. století byly izolovány alkaloidy jako morfin, kofein, nikotin, atropin, kokain, efedrin, přičemž se celá řada těchto látek začala vyrábět komerčně. Farmaceutický průmysl se časem automatizoval a rozšiřoval po světě léky s obsahem těchto omamných látek. Podle odhadů užívalo drogy v polovině 19. století na sto milionů lidí. Dosud neznámé rozměry účinků některých drog přinesl vynález injekční stříkačky, a tím se z původně léčebného využití stává také rozšiřující a nebezpečnější možnost jak aplikovat drogu. Na přelomu století a ve dvacátých letech znovu vzrostl nárůst drogových závislostí, čímž prudce narůstaly i společenské komplikace a sociální i zdravotní dopady. Touto dobou začínají mezinárodní jednání o narkotikách a v jednotlivých zemích vznikají protidrogové zákony. Autorka dále zdůrazňuje, že od počátku 20. století vede postupně společenské hodnocení k rozdělení drog na legální a nelegální. Výroba nelegálních drog je zakázána a trestána. Co se týká důležitých léčiv, jsou pravidla pro zacházení s nimi velice zpřísněna. Postupem času pak dochází k nárůstu ilegálního prodeje drog a výskytu nových druhů drog, zejména pak halucinogenů a stimulancií. Roku 1961 se uzavírá mezinárodní jednotná dohoda OSN o zákazu všech drog lidem škodlivých, jež je později posílena dalšími dohodami. Postupem času začínají být závislosti na drogách posuzovány jako chronická onemocnění CNS. Výrazná je pak podpora výzkumu mechanizmů závislostí, snaha o léčení a prevenci. Přesto přese všechno se počet lidí závislých na dogách zvyšuje a zvyšuje se i spektrum druhů užívaných omamných látek. Osobně se domnívám, že nejoblíbenější drogou dnešní doby je marihuana. Přesto, že jde o drogu nelegální, její užívání současnou populaci nepohoršuje a společnost ji většinou nepovažuje za nebezpečnou, pakliže je užívána v rozumné míře. Za další velice rozšířenou ilegální návykovou látku považuji pervitin. Dnešní doba je velice uspěchaná, lidé jsou velmi často vystavováni tlaku a stresu a tato droga se může zdát zprvu velice dobrým „partnerem“. Poskytuje člověku pocit sebedůvěry, energie a řešitelnosti všech problémů. Jsou mi známy příklady studentů, jež si touto drogou pomáhali při učení se na maturitu či zkoušky na vysoké škole. Tuto drogu však posuzuji vzhledem k následkům dlouhodobého užívání za velmi nebezpečnou jak pro tělo tak mysl. 13
Lidé touží též po zábavě a silnějších prožitcích při už tak příjemných činnostech, tehdy se mohou uchýlit k látkám typu extáze, LSD. Tyto drogy bývají označovány za drogy víkendové, taneční apod. Jsou z mého hlediska mimo jiné nebezpečné hlavně díky nevalné kvalitě a příměsím nebezpečných látek, jež mohou vyvolat jiný než tolik očekávaný příjemný zážitek.
2 Definice závislosti Problém závislosti má interdisciplinární povahu. Touto problematikou se zabývá řada profesionálů, kteří jsou kvalifikováni v různých oborech pomáhajících profesí např. speciální pedagogové, psychologové, psychiatři, sociální pracovníci. Dále také různé resorty státní správy, veřejná správa a jiné státní i nestátní instituce tj. probační a mediační služba, léčebná zařízení, policie, vězeňská služba, soudy, sociální kurátoři, hygienická služba, medicínské obory zabývající se infekčními onemocněními aj. Část odborníků, kteří se závislostmi zabývali, se díky prudkému nárůstu zneužívání nealkoholových návykových látek v devadesátých letech 20. století oddělila od zařízení pracujících s lidmi závislými na alkoholu a zaměřila svou pozornost na uživatele nealkoholových drog (Müllerová, aj. 2005, s. 211). Kudrle (2003, s. 107) poukazuje na to, že člověk odedávna hledá možnosti, jak zintenzivnit prožitek radosti, jak dosáhnout euforie nebo jak utéci před starostmi, bolestí či samotou. Za jistých okolnosti však může přejít tato přirozená touha k nutkavosti, a stát se tak příčinou rozvoje chorobných symptomů. Vedle nutkavého dychtění se tyto znaky projevují touhou po změně prožívání, narušením až ztrátou kontroly nad pocitem nutkání vzít si drogu znovu, pokračováním v užívání přesto, že se začínají dostavovat důsledky a prohloubením stavu nepříjemnosti, pokud se užívání drog přeruší. Závislost pak autor definuje jako chronickou poruchu s progresivním průběhem, jež se rozvíjí v pozadí touhy člověka změnit své prožívání. Výzkumy ukazují na určitou podobnost v psychologických zákonitostech drogové závislosti s jinými druhy škodlivého jednání jako je např. bulimie, anorexie, gambling, workoholismus. U všech se vyskytuje znak nutkavého, naléhavého jednání vedoucího ke krátkodobému uspokojení, jenž ústí k často závažným újmám na zdraví, problematickým vztahům s rodinou a sociálním prostředím. 14
Dále se vyskytuje neschopnost překonat touhu po uspokojení, objevuje se rozladěnost, podráždění, dysforie, deprese. Jestliže dojde k přerušení, znovu vzniká touha pokračování v užívání či jednání. Droga nebo vzorec chování se stane hlavní činností, jež poskytuje uspokojení. Tento proces přichází pozvolna a daný člověk ho buď nezaznamenává vůbec, nebo jen částečně (Kudrle 2003, s. 107–108). Podle Langmeiera (2000, s. 390) pojímáme z medicínského hlediska závislost na drogách jako psychický, někdy i fyzický stav, který se vyznačuje změnami v chování, jednání a jinými reakcemi, nutkáním opakovaně užívat návykovou látku pro její prožitkové účinky, později též proto, aby se nedostavil tzv. abstinenční syndrom, vznikající při nepřítomnosti drogy v těle závislého.
3 Definice a diagnostika závislosti podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí Jak míní Nešpor (2000, s. 14) z formálního hlediska je situace jasná, závislostí myslíme to, co odpovídá definici závislosti dle MKN–10. Závislost v této definici pojímáme jako skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních jevů, kdy jedinec dává užívání jedné nebo více látek přednost před vším, čeho si dříve cenil. Charakteristická je silná až přemáhající touha po droze. Diagnóza závislosti se může stanovit jen tehdy, pakliže během jednoho roku došlo ke třem a více z následujících symptomů. 1. Pocit puzení či přemáhající touhy užívat drogu. 2. Potíže v sebeovládání, co se týká začátku a ukončení užívání, nebo množství užívané látky. 3. Tělesný odvykací stav, přičemž je látka užívána proto, aby nedošlo k nežádoucím příznakům doprovázejícím nedostatek drogy v těle, či rozvinutí abstinenčního syndromu, někdy dochází mírnění odvykacího stavu jinou látkou s podobnými účinky. 4. Tolerance k účinku látky, tj. užívání stále většího množství drogy k vyvolání účinku, k němuž dříve stačily dávky nižší.
15
5. Zanedbávání dřívějších zájmů, to, co dříve jedinci dělalo radost je postupně potlačováno ve prospěch drogy, příčinou je většinou získání potřebného času na získávání drogy, nebo na zotavení se z jejího účinku. 6. Pokračování v užívání přes jasný důkaz škodlivosti, pokračování v braní látky, přestože se objevují zdravotní psychické, sociální a jiné problémy. Nešpor (2003, s. 217) dále uvádí, že. v MKN–10 se pod kódem F10 až F19 označují duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek. Pojem psychoaktivní látky není v MKN–10 definován, ale lze najít skupiny látek o které se jedná. F10.x Závislost na alkoholu F11.x Závislost na opioidech F12.x Závislost na kanabinoidech F13.x Závislost na sedativech nebo hypnotikách F14.x Závislost na kokainu F15.x Závislost na jiných stimulanciích, včetně kofeinu a pervitinu F16.x Závislost na halucinogenech F17.x Závislost na tabáku F18. x Závislost na organických rozpouštědlech F19.x Závislost na několika látkách nebo jiných psychoaktivních látkách
4 Poruchy vyvolané návykovými látkami Akutní intoxikace Akutní intoxikace je přechodným, vratným syndromem, projevujícím se nápadnou změnou chování, změnou psychických funkcí, funkcí některých tělesných orgánů a to včetně základních tělesných funkcí bezprostředně po požití drogy. Příznaky a znaky akutní intoxikace záleží na účincích požité látky.
16
Vliv má také osobnost, psychická výbava jedince, celkový zdravotní stav, množství a druh aplikace drogy. Akutní intoxikace se vyvíjí po požití drogy od nerozeznatelných příznaků až po útlum životně důležitých funkcí. Intoxikace bývá spojena často se zraněním v důsledku užití drogy, či s onemocněním, které nemusí souviset s užíváním drog. Nejhorším důsledkem intoxikace je smrt, kterou dokáže při předávkování způsobit většina návykových látek (Dvořáček 2008, s. 131). Škodlivé užívání Škodlivým užíváním označuje Nešpor (2003, s. 218) vzorec chování poškozující zdraví. Poškození může být duševní či fyzické. Škodlivé užívání bývá sociálním prostředím kritizováno a může vyvolávat vážně důsledky v životě uživatele drog. Při škodlivém užívání je patrné selhávání v určité životní roli, rizikové užívání např. řízení pod vlivem drog, kriminalita a pokračování v užívání přesto, že problémy v sociálních a mezilidských vztazích jsou stále patrnější. Syndrom závislosti Syndrom závislosti se projevuje psychickou a u některých látek i fyzickou potřebou užívat drogu, jíž dává uživatel návykové látky větší přednost, než kterékoli jiné činnosti, jež měla pro něj dříve veliký význam. Závislý není schopen ovládat puzení znovu požít návykovou látku ani ohlídat množství dávky. Některé látky rozvíjí závislost psychickou, některé fyzickou, některé žádnou a některé obě. Syndrom závislosti se dále projevuje rozvojem tolerance, jedinec potřebuje stále větší dávku drogy aby dosáhl optimálního stavu, jež byl dříve vyvolán mnohem menším množstvím drogy. Závislý časem přestane dbát o všechno co pro něj bylo dříve důležité, i sám o sebe. V užívání nepřestává ani když se u něj začínají projevovat vážnější somatická poškození (Mahrová 2008, s. 74). Odvykací stav Odvykacím stavem máme na mysli skupinu příznaků v různých kombinacích s různou závažností, které se projeví po vysazení návykové látky při dlouhodobém užívání či požití vysoké dávky. Odvykací syndrom se projevuje typickými příznaky, jež nejsou příčinou tělesné ani duševní nemoci. Ve vážných případech mohou odvykací stav provázet křečové záchvaty nebo delirium ( Nešpor 2003, s. 218).
17
Toxická psychóza Tato porucha se v některých publikacích vyskytuje též pod názvem psychotická porucha. Vzniká bezprostředně či během užívání návykových látek. Projevuje se smyslovými halucinacemi, vztahovačností, psychomotorickými poruchami, nepřiměřenými emocemi. Častá bývá u pervitinu, konopí a halucinogenů. Léčba toxických psychóz není jednoduchá a vyžaduje lékařskou péči. Občas se mylně zaměňuje toxická psychóza za intoxikaci pervitinem, konopím nebo halucinogeny. Pro diagnostiku toxické psychózy musí tento stav trvat nejméně 48h. Při důsledné abstinenci tato porucha po měsíci ustupuje částečně, a po 6ti měsících by měla vymizet úplně. Při delším trvání je pak nutno uvažovat o jiné diagnóze např. o schizofrenii, jež mohla být užíváním drog spuštěna (Nešpor 2003, s. 219). Amnestický syndrom včetně Korsakova syndromu vyvolaného psychoaktivní látkou Jak je uvedeno Nešporem (2003, s. 219), tato porucha je provázena výrazným zhoršením krátkodobé paměti, přičemž dlouhodobá paměť bývá někdy též narušena. Bezprostřední paměť je zachována. Zřetelné jsou také poruchy smyslu pro čas, řazení událostí, zhoršení schopnosti učit se novému. Tento syndrom je u nealkoholových drog typický pro zneužívání těkavých látek a pervitinu. Reziduální stav a psychotická porucha s pozdním začátkem Pod tímto názvem se skrývá stav, jež je provázen demencí, způsobenou návykovými látkami. Dále sem patří také poruchy osobnosti, chování, reziduální afektivní porucha a jiné narušení kognitivních funkcí. Do této skupiny patří i tzv. flashbacky. Při této poruše prožívá několik minut či vteřin abstinující pocit, jakoby požil drogu. Vyskytuje se především u pervitinu, halucinogenů a konopí. Při flashbacku je dobré postiženého uklidnit, do budoucna je důležité a podstatné abstinovat a to včetně užívání marihuany, pak většinou flashbacky do dvou let vymizí (Nešpor 2003, s. 219–220).
18
5 Bio-psycho-socio-spirituální model závislosti Kudrle (2003, s. 91) míní, že příčiny drogové závislosti jsou komplexní, jelikož zatím nebyly prokázány predispozice pro vznik závislosti. U někoho se projeví závislost pro psychologické problémy, u někoho může být způsobena genetickými vlivy či sociokulturním prostředím. Nejčastěji je však tento jev multifaktoriální. U člověka zneužívajícího drogy dochází k vytváření psychofyziologických stavů, které jsou ve své podstatě nevědomé a nedobrovolné, tím se pak posiluje vytvářející se bludný kruh toxikomanie. Dále Kudrle (2008, s. 17) poukazuje na fakt, že jako živé bytosti se se závislostí setkáváme již od prvních chvil života. Vývoj člověka začíná absolutní závislostí na organismu matky a nebýt citlivé péče dospělé blízké osoby ihned po narození, nikdy bychom se nemohli rozvinout v moudrou lidskou bytost. Jsme závislí na obrovském množství dalších okolností a faktorů, jež buď ovlivňovat neumíme (voda, vzduch, zemská přitažlivost...), nebo se o to nějakým způsobem pokoušíme (závislost na podpoře rodičů, mínění druhých...). V okamžiku porodu začíná člověk svou cestu za zdánlivou samostatností, hlavně v období dospívání je tento apel velmi silný, neboť hledáme cestu od závislosti k nezávislosti. V dimenzi závislosti proti nezávislosti prožíváme napětí, které je součástí vývoje nás všech, celé společnosti. Toto napětí je hnací silou a jedním ze základních dilemat v životě každého člověka. Někdy se může stát nezávislost hlavním životním cílem. Pokud dospěje do své karikované formy, stane se někdy, že probojovaná nezávislost končí jinou závislostí, např. na návykových látkách. Osobně zastávám názor, že každý člověk má jiné důvody, proč uniká od reality právě pomocí drog. S autorem nemohu jinak než souhlasit, neexistuje jedna okolnost, díky které by se člověk stal závislým, je to souhra okolností a různých faktorů. Společnost často zastává názor, že drogy berou především lidé ze slabšího sociálního prostředí, přestože to může být jeden z rizikových faktorů, zdaleka toto tvrzení nemůže být považováno za pravidlo.
19
5.1 Biologická úroveň Jako biologické faktory lze dle Kudrleho (2003, s. 91–92) brát některé problematické okolnosti při těhotenství matky dítěte. Často se vyskytují pokud je matka sama narkomanka a plod se s účinky návykových látek setkával již před narozením. Dále jsou to též okolnosti porodu, co ovlivňuje neurobiologii jedince a jeho celkový psychomotorický vývoj. Pokud byly například použity psychotropní, tlumivé látky v době porodního stresu. Rozvoj epidemických vln drogové závislosti po celém světě lze však těžko vztáhnout na biologické faktory. Genofond a další biologické dispozice se u člověka nemění tak rychle. Za tyto jevy spíše odpovídá větší dostupnost a sociokulturní faktory jako např. reklama, absence duchovních hodnot, módní trendy. K tomuto nelze nedodat, že vliv biologické úrovně bývá společností dle mého názoru přeceňován. Často se setkáváme s tvrzeními, že pakliže jsou rodiče závislí na drogách neunikne jim ani jejich dítě. I v tomto případě nelze mluvit o pravidle, přesto, že jde opět o jeden z velice rizikových faktorů. Výzkumy centrální nervové soustavy identifikují dle Kudrleho (2003, s. 91–92) určité důležité neuromodulátory, neurotransmitery a neurohormony ve vztahu k závislosti. Vědci odhalují souvislosti mezi změnami elektrických potenciálů v centrální nervové soustavě a změnami neurotransmise a zároveň mezi změnami hladin neurotransmiterů a změnami afektivních kognitivních funkcí. Každý člověk má individuální „ustrojení“ mozkového neurochemismu, kde do interakce s tímto systémem vstupují jednotlivé psychotropní látky a způsobují změny, jenž jsou pak charakteristické pro změněné emoce, nálady a kognitivní funkce. Látky se stimulačním účinkem jako amfetamin například zvyšují vyplavení dopaminu. Zvyšují jeho nabídku pro postsynaptická vazebná místa, což se projevuje v pocitech euforie, vzrušení a bdělosti. Zároveň ale brání jeho zpětnému vychytávání, to vede posléze k efektu vyčerpání a zvratu k opačným pocitům, jež se pak rozvíjejí v potřebu dalšího užití látky a jsou základem cravingu. Je tedy jasné, že takovéto zacházení je ve své podstatě na dluh, protože se později neblaze projeví v podobě depresivních rozladů a komplexu odvykacích stavů.
20
5.2 Psychologická úroveň Podle Kudrleho (2008, s. 19) jsou nejčastějšími faktory na počátku abúzu návykových látek prožitek nudy, zvědavost, absence vlastních zájmů, narušené hranice a nízké sebevědomí. Uživatelům návykových látek chybí často zájem pro pěstování diferencovaných potřeb a zájmů. Jedinec není rodinou veden k samostatnosti, tak si samostatnost nahrazuje v oblastech kam za ním rodiče nemohou, ve změněných stavech vědomí. Z dalších faktorů pak Kudrle (2003, s. 92) uvádí úroveň postnatální péče tj. péče o harmonický vývoj dítěte, vývoj a diferenciaci jeho potřeb, jejich přiměřené uspokojování, s respektováním hranic. Dále pak podpora v období dospívání, v krizi hledání identity a pomoc v případech objevující se patologie nejrůznějších poruch, chorob jako deprese, úzkost, v horším případě při psychotickém onemocnění. Z psychologických faktorů je celá řada těch, které vznikají jako důsledek užívání drog a posilují pak obvykle další abusus, což nasměřuje jedince k závislosti. Tuto oblast závislosti považuji za nejvíce citlivou, zde se zabýváme celou osobností člověka, zde můžeme, pokud nám to závislý dovolí, nahlédnout do skutečných příčin, které ho vedly k touze po droze. Často si je samotný uživatel drog nemusí uvědomovat ovšem domnívám se, že hlubší analýzou lze dojít k samotné podstatě. Trauma z dětství, špatné sociální prostředí, touha po jinakosti, touha po jiném prožitku, nuda, pocit marnosti, naléhání okolí, potřeba být přizván do subkultury, to je jen výčet příkladů, ke kterým se lze skrze psychiku člověka dostat a pochopit tak myšlení a jednání závislého natolik, aby bylo snadnější mu efektivně pomoci.
5.3 Sociální úroveň Sociální úroveň zaměřuje svůj kontext, jak poukazuje Kudrle (2003, s. 92–93), na vliv vztahů s okolím. Ty formují zrání jedince, případně zrání brzdí a deformují. Tyto vlivy jsou v souhrnu od nejobecnějších (rasové příslušenství, společenské postavení, sociální zajištění...) po specifičtější a konkrétnější ovlivňování. Ke konkrétnějším vlivům patří kvalita rodinných vztahů, absence rodiny apod. Dospívání je úzce spojeno s procesem sociálního učení, na němž se podílí zejména rodina se svou morálkou, pravidly a mýty.
21
Ještě specifičtější situace nastane, když dítě vyrůstá v rodině drogově závislých rodičů. Je konfrontováno s braním drog jako s normou. Život s drogově závislým je synonymem pro život v dysfunkčních vztazích. Člověk je vystaven nesplněným slibům, prudkým změnám nálad, nepředvídatelnosti příštích hodin apod. Domnívám se, že přestože sociální prostředí může být velice silně ovlivňujícím faktorem, nelze ho opět brát za stěžejní. Mnozí lidé zastávají názor, že pakliže jsou rodiče závislí na dogách, dopadne zle i jejich potomek. Ovšem některé děti vyrostou, hnusí se jim prostředí ve kterém vyrůstaly a hodlají žít jinak. Nebo mohou rodiče po narození či během vyrůstání dítěte úspěšně abstinovat a tím zlepšit situaci v rodině. Vedle rodiny, jak uvádí Kudrle (2003, s. 92–93) pak hraje velikou roli kolektiv vrstevníků. Sem patří především podpora zájmových činností, vyrovnání se s autoritami atd. Pro dospělé je tato úroveň apelem na kultivaci vlastního obrazu, jenž dětem jako poselství do jejich života předkládáme. Efektivní využívání volného a času kladný vzor rodičů pokládám za velmi důležitý faktor prevence proti problémům spojeným s užíváním drog, ovšem musím dodat, že i toto má svá úskalí. Rodiče někdy mohou mít tendence k přehánění či neupřímnosti. Skrze potomka si mohou plnit své sny, kterých se jim nepodařilo dosáhnout bez ohledu na to, jestli na to dítě skutečně má, či jestli ho zájmová činnost skutečně natolik baví, aby jí bylo věnováno tolik času a námahy. Dítě někdy zbytečně přetěžují a kladou na ně nároky, které jedinec nemusí unést. Zjištění, že jejich potomek zanechal „milovaného fotbalu“ a ke všemu vysedává po hospodách a kouří „trávu“ je pro ně potom šokující a málokdy jsou si ochotni přiznat, že chování jejich potomka může být vzdorem proti jejich „správné výchově“. V adolescenci jsou dle mého názoru jedinci citliví také na neupřímné a povýšené chování rodičů. Chování rodičů typu „já toto dělat můžu protože tak to prostě je a ty to dělat nebudeš, protože dokud tady bydlíš tak to nesmíš“ většinou vybuduje propast v komunikaci. Domnívám se, že v období dospívání je velmi důležité budovat vzájemnou důvěru mezi dítětem a rodičem, jen tak se nám pak může svěřit s případnými problémy, změnami a starostmi, které má a toto může být mnohem účinější prevence než kterákoli jiná.
22
5.4 Spirituální úroveň Spirituální úroveň popisuje Kudrle (2003, s. 93) jako vztah k tomu, co člověka převyšuje, k čemu se vztahuje jako k nejvyšší autoritě, řádu, ideji. Jedná se o intimní oblast přímého prožitku toho, co stojí za každodenním úsilím, co tomuto úsilí dává smysl, co dává smysl životu vůbec. Velmi často se pak jedná o objevování jiných úrovní vědomí. Určité procento lidí, jež jsou závislí na drogách hledalo v těchto látkách původně naplnění této potřeby. V souvislosti s tím se objevují i novodobé rituály zasvěcování a kultovní aspekty. Taneční a stimulační drogy se užívají s touhou po skupinové transcendenci na diskotékách, v klubech apod. Jindy jsou drogy brány v ústraní od ostatních s očekáváním, že se prolomí vlastní osamělost v mimořádných prožitcích, jak to často bývá u závislých na heroinu. Spirituální úroveň považuji vedle psychické za druhou nejcitlivější a nejintimnější. Provází člověka celým životem, snad každý z nás si občas položí otázku proč to či ono vlastně dělá, jaký to má smysl, snad každý si občas prožil pocit marnosti. Drogově závislý si dle mého názoru tuto otázku pokládá častěji než kdo jiný a přesto vidí mnohokrát v droze jediné východisko.
6 Bio-psycho-sociálně-spirituální model závislosti jako východisko k primární, sekundární a terciální prevenci 6.1 Kořeny závislosti Kudrle (2008, s. 18) udává, že jestliže hledáme hlubší kořeny vzniku závislosti, musíme se zabývat podstatou životních dilemat. Život nám předkládá mnoho protikladů jako světlo a tma, život a smrt, štěstí a smutek, láska a nenávist. Vztah těchto protikladů je antagonistický, je zdrojem neklidu, napětí, touhy a hledání. Je zodpovědný za základní dynamiku vývoje. V onom hledání lze nalézt hlubší motivace a potřeby jedince.
23
Potřebu překonat bolest, nalézt uklidnění, ulevit si od fyzické či duševní bolesti. Bolest může zahrnovat i prožitek nudy, neuspokojení, nízké sebevědomí, pocit odlišnosti od ostatních. Dále potřebu cítit se silný, energický, zbavit se zábran, dosáhnout euforie a uspokojení. Někdy též může jít o potřebu transcedence utrpení v zážitku splynutí sebe s druhými, jednoty s Bohem atd. Tyto vektory jsou hluboce založeny, jsou z části nevědomé, zčásti s uvědomovaným a reflektovaným dopadem. Mají také svou biologickou složku a sílu instinktu. Všechny tyto vektory nacházejí i své korespondující drogy, jež tyto prožitky umocňují. Opioidy, které tlumí bolest. Stimulancia, látky přinášející euforii. Psychedelika, jenž zjevují cosi z nejhlubších úrovní psychiky lidské bytosti. Při vytváření programů primární prevence, sekundární prevence a terciální prevence je nutné vždy reflektovat úvodní premisu. Znamená to respektovat přirozené zákonitosti vývoje závislosti na návykových látkách. Vhodné je proto volit programy jako jakési výhybky v patologickém vývoji. Domnívám se, že pakliže si člověk chce najít cestu k droze, nic mu v tom nezabrání. Jedinec může mít dobrou výchovu, rodiče ho mohou vést k zájmovým činnostem, o negativních důsledcích drog může být kvalitně informován a přesto se vyskytne „chyba“, a takový člověk se stane závislým. Jak jsme již popsali výše, důvody mohou být různé a ani kvalitní preventivní program nemůže zabránit všem příčinám, které mohou vést k závislosti na návykových látkách. V dnešní době internetu a masmedií již nelze „krmit“ mladé lidi lží, jež by je měla od drog odradit, jsou schopni si informace ověřit s čímž je ovšem spojené riziko zmenšování problému. Podle mne je nutné mluvit o problematice drog na rovinu a využívat programů, kdy je školitel člověk, který si tento problém skutečně zažil a závislost na drogách překonal. Takový jedinec může dle mého názoru vzbudit opravdový respekt a zaujmout svým skutečným příběhem mnohem více než „omílání“ běžných výstrah, jež jsou mládeži často protivné a nevzbuzují v ní skutečný strach z následků užívání drog.
24
6.2 Primární prevence Jak upozorňuje Bém a Kalina (2003, s. 276–280), na rozdíl od prevence sekundární a terciální se primární prevence zaměřuje na populaci jako celek nebo na vybrané skupiny uvnitř populace. Ovšem i primární prevence končí nakonec u jednotlivce. Dalo by se tedy říct, že primární prevence působí na jednotlivce prostřednictvím jeho skupiny či společenství. Cílové skupiny pak nesou různou míru rizika nebo vliv na riziko. Cílem primární prevence je zabránit u člověka vzniku poruchy zdraví, čímž se odlišuje od sekundární a terciální prevence, jež již s daným faktem v podstatě počítají. Primární prevence se zaměřuje u návykových látek na stranu poptávky na drogovém trhu. Usiluje o to, aby se člověk spotřebitelem vůbec nestal tj. aby drogy nekonzumoval. Specifickým cílem je dosažení alespoň odložení styku s drogou do pozdějšího věku, protože u dětí a mladistvých je riziko spojené s destruktivními dopady na sociální interakci a rozvoj osobnosti velice vysoké. K dosažení cíle je požíváno metod psychologie, sociologie, pedagogiky, reklamy aj. Jde tedy o metody zjevně nemedicínské. Primární prevence založená na výlučně lékařských disciplínách vedená či prováděná lékaři se neprokázala býti na úrovni soudobých poznatků efektivní, což ale neznamená vyloučení lékařů z primární prevence. Mohou býti velmi hodnotným členem týmu, jenž vypracovává a provádí metodiku primární prevence. Základními pojmy primární prevence je snížení poptávky po drogách, drogové uvědomění ve smyslu uplatnění tohoto uvědomění ve vlastním životě, denormalizace, která znamená, že lidem nepřipadá užívání a šíření drog žádoucí, morální aspekty ve společenství tzn. morální hodnoty a nevýhody spojené s užíváním drog, negace a pozitivní alternativy užívání drog (naučit se říci drogám „ne“ a zároveň říci „ano“ utváření osobnosti a kladným životním postojům), neobviňování oběti a problém pozitivní diskriminace, a porozumění motivaci, což ale neznamená omlouvat nebo škrtat ze hry faktor osobní odpovědnosti. Hlavním těžištěm primární prevence je formativní věk a formativní prostředí tzn. věk a prostředí které vytváří normy a hodnoty. Především se jedná o děti, mladistvé a jejich blízké okolí. Nejdůležitějším prostředím je rodina, škola, mimoškolní aktivity a volný čas.
25
Ideálním začátkem primární prevence je předškolní věk. Osobnost, názory a postoje se vytvářejí již v nejranějším dětském věku. Čím dříve se s prevencí začne, tím je ve výsledku efektivnější. Formy působení musí však být vždy uzpůsobeny věku a možnostem dětí a mládeže.
6.3 Sekundární prevence Kudrle (2008, s. 20–21) definuje sekundární prevenci jako předcházení vzniku, rozvoji a přetrvávání závislosti u lidí, jež drogy užívají, nebo se na nich již stali závislými. Výraz sekundární prevence je používán jako souhrnné označení pro včasnou intervenci, poradenství a léčení. Léčba se potom dělí na léčbu vedoucí k abstinenci, na léčbu jež vede ke kontrolovanému užívání a v posledním směru na léčbu s udržovací substitucí, což znamená, že je závislému podávána v terapeutickém záměru substituční látka. U tohoto typu léčby ovšem nebývá vždy cílem abstinence. Léčba není zaměřena pouze na jedince ale i na rodinu a využívá se také nemedicínských přístupů jako resocializace, reedukace, právní poradenství atd. Léčebné působení je zaměřeno hlavně na zastavení, odpoutání se od prostředí, které umožňovalo žít se závislostí, detoxikaci, ohlédnutí se za uplynulým životem se závislostí, konfrontaci s tím co jedince poškozovalo a koho poškozoval on, hledání smyslu života, životních hodnot, hledání principu k pravému já, přijetí odpovědnosti za svůj vlastní život atp. Principy, jež jsou základem terapeutické práce vycházejí z komunitního uspořádání a práce formou skupinové psychoterapie. Pomáhají uvědomění, že člověk není sám, že své trápení i naději může sdílet s ostatními. Napomáhají otevřenosti a sdílení svých pocitů. Umocňují právo vyjadřovat se k dění v komunitě nebo skupině. Důležitá je v těchto principech péče o druhé, čím více dá jedinec ostatním, tím více může jednotlivec dostat od ostatních zpět. Pokud někdo porušuje pravidla, snižuje pocit bezpečí celé skupiny. Dalším důležitým principem je otázka diskrétnosti, to co se sdílí ve skupinách je důvěrné a nemluví se o těchto věcech mimo ně.
26
6.4 Terciální prevence Pojem terciální prevence vysvětluje Kudrle (2008, s. 23–24) jako předcházení vážnému a trvalému zdravotnímu poškození v souvislosti s užíváním drog. V tomto smyslu je terciální prevence zaměřena na resocializaci či sociální rehabilitaci u lidí, jež prošli léčbou, která vedla k abstinenci nebo se zapojili do substituční léčby a abstinují od nelegálních drog. Dále potom věnuje pozornost intervenci u klientů, jež aktuálně užívají drogy a nechtějí užívání zanechat. V tomto případě jde hlavně o snížení zdravotních rizik, především pak o přenos infekčních onemocnění v souvislosti s nitrožilním užíváním drog. Přístupy terciální prevence využívají sociální úrovně. Jedná se zejména o pomoc při hledání zaměstnání, bydlení, pomoc rodině, klientovi při kontaktu s úřady, pojišťovnami atp. Tento přístup také zlepšuje biologické předpoklady elementární péčí o zdraví drogově závislých. Jedná se o předcházení vážným přenosným nemocem díky programům výměny jehel, stříkaček, poskytnutím desinfekce. Dále se jedná o poskytování informací o zdravotních komplikacích spojených s nitrožilním užíváním drog ve formě abscesů, trombóz, flebitid a to včetně účinné léčby těchto komplikací. U takto postižené rizikové populace se potom výrazně zlepšuje zdravotní stav díky cíleně zaměřené zdravotní pomoci, čímž se předchází zdravotnímu úpadku závislých, jež obnáší i epidemiologické riziko. Nesmí se opomenout též zájem a péče o sexuální život drogově závislých jedinců. Psychologická pomoc je pak komplex doléčovacích aktivit, skupinové i individuální poradenství, tréning motivace, prevence relapsu, poradenství věnované rodinám a edukace rodiny.
27
7 Drogová závislost a mládež Každá generace dospívajících vlastní svoji představu o lidské kráse. S touto ideou se srovnává a snaží se jí co nejvíce přiblížit. Dnešní kultura obdivuje lesk a slávu celebrit a modelek, které se na nás valí z masmedií, především pak z televize, módních časopisů, reklam. Naše generace je více než kterákoli předtím založena na tlaku nutnosti úspěchu. Měli bychom ke všemu navíc vlastnit dokonalé tělo a jedině to správné trendové oblečení. Dnešní mládež patří k jedné z nejzatracovanějších generací všech dob. Dospívající byli a jsou často terčem kritiky svých rodičů a prarodičů, ovšem dnes se zdá, že media mají zájem poukazovat především na negativní zkušenosti u mládeže jako zneužívání návykových látek, kriminalitu atp. Takové zprávy jsou však zavádějící protože mnoho mladých lidí nemá s takovými jevy nic společného. Media inklinují k negativním zprávám, tím pak může vznikat společenská paranoia z mladých lidí. Prezentovat by se však měly i příběhy úspěšných mladých lidí. Je třeba uvědomit si fakta, že přestože jsou drogy velice rozšířené, většina mladých lidí kvůli nim nespadne do vážných problémů a škody napáchané drogami jsou o mnoho menší než škody způsobené léky, alkoholem a cigaretami (Goodyer 2001, s. 14–16). Návykové látky mají u dětí a dospívajících jak poukazuje Nešpor (2000, s. 285–286) svá specifická rizika. V porovnání s dospělými jim hrozí zvýšené riziko těžkých otrav, rychlejší vytváření závislosti, zaostávání v psychosociálním vývoji, vyšší riziko nebezpečného jednání pod vlivem drogy. U dospívajících se problémy s návykovými látkami často pojí s jinými komplikacemi např. selhávají v životních rolích, páchají trestnou činnost. Na rozdíl od řady duševních poruch není obecné rozšíření návykových onemocnění v populaci konstantní. Velice rychle se mění v závislosti na dostupnosti drog na trhu. V naší republice došlo a dále dochází ke zhoršování situace. Naprosto nepříznivým faktorem je skutečnost, že se problémy závislosti na návykových látkách posouvají do nižších věkových skupin. Zapotřebí je též brát skutečnost, že děti a dospívající s duševními poruchami jsou více ohroženi problémy spojenými s návykovými látkami.
28
Období dospívání, je obecně pokládáno za jedno z nejtěžších v životě člověka. Pokud v tomto období sáhne jedinec po drogách, může to pro něj mít fatální následky. Dle mého mínění nemusí být jedinec na drogách závislý aby měl skutečné problémy, ty se někdy dostaví již mnohem dříve. Tím, že mladistvý začne užívat drogu může ztratit původní okruh přátel s nimiž se stýkal, také se o jeho experimentech mohou dozvědět rodiče či škola a to už může znamenat značné problémy, které si takový adolescent ponese do budoucna. Ztráta přátel, problémy v rodině, vyloučení ze školy, útěky z domova, toulání se v ulicích, to vše může stát mladého člověka v nejlepším případě veliké nepříjemnosti, v horším případě umístění v nápravném zařízení a v nejhorším případě i tragickou smrt.
7.1 Vymezení období dospívání Podle Langmeiera a Krejčířové (2006, s. 138–145) je období dospívání v základním biologickém smyslu vymezeno jako životní úsek na jedné straně ohraničený prvními známkami pohlavního zrání a znatelnou akcelerací růstu, na druhé pak dovršením pohlavní zralosti a dokončením tělesného růstu. S biologickým zráním probíhá současně řada významných a nápadných psychických změn. Povrchně mohou být charakterizovány jako nové pudové tendence a hledání způsobů jejich uspokojování a kontroly. Dále se projevují celkovou emoční labilitou, ovšem zároveň s nástupem vyspělého způsobu myšlení a dosažením vrcholu rozvoje. Současně s tím dochází též k novému sociálnímu zařazení jedince. Zde se odráží nové a odlišné očekávání od společnosti ve smyslu chování, výkonů atp. U dospívajícího se pak mění vlastní sebepojetí. Pudový tlak ve spojení s pohlavním dozráváním přináší mladému člověku do života nové vnitřní podněty. Dospívající bývá přecitlivělý na podněty přicházející zvnějška. Projevy citových konfliktů se vyskytují v takové míře a síle , že bývá toto období označováno jako čas bouří a krizí. Emoční prožívání je nestabilní, nálady se často střídají a to většinou vede k negativním rozladům, impulzivitě, nestálosti a nepředvídatelnosti reakcí a postojů.
29
Mnozí dospívající sami těmto projevům nerozumějí. Úzkostlivě pozorují své niterné stavy a často o svých vnitřních konfliktech přemýšlejí. Uchylují se k tzv. dennímu snění a unikají do svého soukromého citového světa. Souhrnně lze tyto zvláštnosti psychiky dospívajících lidí chápat jako usilování o přizpůsobení se biologickým, psychologickým a sociálním podmínkám.
7.2 Pojetí závislosti u dětí a mladistvých Langmeier aj.(2000, s. 390–395) uvádí, že závislost na psychotropních látkách se v naší společnosti za poslední desetiletí stává jedním z nejzávažnějších individuálních i celospolečenských problémů již u dětí a mládeže. Hranice mezi chorobnou závislostí a klinicky nebo sociologicky „normálním“ užíváním v tomto pohledu rizikových substancí je v naší společnosti velice neostrá. Proto, aby mohlo být účelně použito psychoterapie a jiné léčby, musí být především stanovena správná diagnóza. Aby mohlo být nalezeno realistické východisko pro dítě či mladistvého trpícího závislostí, musíme je oslovit tam, kde vzniká touha po droze. Pro účinnou léčbu nám může být užitečných pár poznatků o psychologii závislostí. Ty nám ukazují možnosti, kde a jak je třeba jejím příčinám čelit. 1. Závislost nepůsobí vlastnosti prostředí, vlastnosti drogy ani nutkavé činnosti samé. Závisí na účincích, jež má její realizace na závislého. To znamená, že hlavním účinkem drogy je otupění člověka proti úzkosti a jiným nepříjemným pocitům. Na této zkušenosti právě závislost spočívá. 2. Droga se stává únikem od reality, odsouvá problémy, které ony bolestné prožitky působí. Výsledkem je, že se závislý alespoň přechodně zbavuje prožívaného trápení. Zároveň ho ale droga činí stále neschopnějším tyto problémy a svízele překonávat.
30
3. Závislost způsobuje jakýsi bludný kruh, který výrazně omezuje jiné aktivity a možnosti v životě mladého závislého člověka. Takový člověk pak postupně vnímá ostatní dění pouze v souvislosti s jeho závislostí, vnímá situace jako příznivé a nepříznivé pro dosažení jeho cíle, což je dosáhnout stavu omámení. V průběhu životního období, kdy je člověk závislý není schopen získat uspokojení z čehokoliv jiného než z požívání návykové látky. 4. Závislému je sice zřejmé, že mu užívání návykové látky škodí. Většinou však před drogou kapituluje, cítí, že nemá dost síly s braním drogy přestat. Pokud se podaří dosáhnout střízlivosti, cítí se v ní závislý natolik špatný a bezcenný, že nemá cenu aby v ní nadále pokračoval. Závislý člověk si své osoby neváží a v podstatě se nemá rád. 5. Závislost spočívá ve strachu ze světa. Vyplývá z vlastních domněnek, že není možné se s jeho nároky vyrovnat. Závislý je přesvědčen, že není schopný v žádné důležité oblasti života obstát. 6. Proti náročnosti a nejistotě při zvládání nároků reality má závislost přednosti, protože přináší úlevu snadno, rychle a zaručeně. 7. Bludný kruh se neustále točí, Otupění versus vystřízlivění totiž vytváří bolestnou konfrontaci se skutečností. Skutečný stav závislého se stále zhoršuje a zhoršuje se i objektivní stav jeho problémů v sociálním prostředí a mezilidských vztazích. To vede k vzrůstající izolaci od realistického vyrovnávání se s nároky života a připoutání se k závislosti. Problematika dětské a adolescentní závislosti se v tomto od té dospělé příliš neliší. Nové je spíše to, že se děti stále častěji stávají závislými na psychotropních látkách, na počítačových hrách, na internetu, citově nabitých receptivních činnostech atp. Výskyt drogových závislostí se skutečně šíří stále rychleji a to ve stále nižších věkových kategoriích, v současnosti mezi dětmi a mládeží již kolem 12 roku věku. U takto mladých a psychicky i biologicky nedozrálých osobností se závislost vyvíjí z prvních experimentů snadněji, rychleji a u většího procenta dětí v populaci. Léčení má u nich v současné době i horší prognózu proti dospělým.
31
Kalina (2000) poukazuje na fakt, že dospívající jedinec je nucen zvládat mnoho požadavků, které vyplývají z tělesných, psychických a sociálních změn, jež provázejí růst a zrání. K základním vývojovým úkolům, kterým dospívající v naší civilizaci nesporně čelí, patří zejména schopnost naučit se přijmout svoje tělo, svou sexuální roli, dosáhnout emoční nezávislosti od rodiny, získat pozici ve skupině svých vrstevníků, připravit se na své budoucí zaměření, povolání a založit uspokojivý intimní vztah. Během tohoto obtížného období, jak se domnívá Langmeier aj.(2000, s. 390–395) se někteří dospívající snaží užíváním drog změkčit nebo zmírnit intenzitu problémů vyplývajících z tlaku vývojových úkolů. Vývojové úkoly se tak odkládají a zůstávají neřešené. Ukončení drogové kariéry a zvládnutí nevyřešených a odložených vývojových úkolů jsou spojité nádoby: ukončení drogové kariéry je předpokladem pokračování v normálním vývoji, na druhé straně je toto ukončení pravděpodobnější a snazší, jestliže má závislý příležitost se s nevyřešenými vývojovými úkoly vyrovnávat. Léčba mu v tom má poskytnout dostatečnou podporu, stimulaci, vzory a dovednosti.
7.3 Ohrožené skupiny mladých lidí z hlediska rozvoje drogové závislosti Jak dále potvrzuje Šťastná a Šucha (2010, s. 13) mladí lidé jsou obecně považování za jednu z nejohroženějších skupin. Výzkumy v Evropě a Severní Americe dospěly k závěru, že vedle faktorů daných věkem zde existují ještě specifické skupiny ohrožené mládeže. Mezi tyto skupiny patří mladiství pachatelé trestné činnosti, mladí lidé žijící v ústavní péči, mladí lidé s nedokončeným vzděláním, studenti s problémy na sociální úrovni nebo s prospěchem, mladí lidé žijící ve znevýhodněných rodinách a městských částech, kde je vysoká koncentrace rizikových faktorů. Tyto skupiny se také mohou různě překrývat. Evropské longitudinální studie dokazují, že problematika užívání drog u mládeže není porucha, jež by se vyskytovala izolovaně, nýbrž bývá jen jedním z řady problémů s nimiž se mladiství setkávají. Nárůst či pokles míry užívání návykových látek souvisí s nárůstem či poklesem jiných typů rizikového nebo poruchového chování.
32
Evropská protidrogová politika proto odsouvá otázky samotného užívání drog směrem k sociálním faktorům, jež můžou zhoršovat, předpovídat nebo urychlit problémy související se závislostí na návykových látkách. Pokud se zaměříme na roli sociálních faktorů z hlediska vulnerability, zjistíme, že užívání drog může být u ohrožených skupin výsledkem narušené nebo omezené možnosti jedince svobodně se rozhodovat, než individuální volbou jedince drogy užívat. Preslová (2010, s. 21–22) uvádí, že přestože se problém drog může objevit v každé rodině, vyskytují se určité nápadné znaky těchto rodin. Ze zkušenosti je patrno, že jedním z rizikových faktorů je extrémně liberální výchova, jež dítěti neurčuje hranice, kam může zajít. Tento způsob výchovy může být dítětem vnímáno kladně, ovšem do budoucna snadno dokáže vést k nepříjemné nejistotě a pocitu, že o dítě není zájem. V současnosti se hovoří spíše o modelu necitlivé matky či rodiny. Za touto změnou v přístupu rodičů vidí autorka zejména změnu společenského klimatu, pracovní vytížení rodičů a kritickým pohledem na dřívější výchovné a pedagogické postoje. Dospělí mají snahu vychovávat své dítě jinak, než byli vychovávání oni. Doba se žene kupředu a rodiče se tomu snaží přizpůsobit, což pak v konfrontaci s výchovným problémem vede k těžko přijatelné skutečnosti, že je potřeba postoj k výchově změnit, je důležité zmínit, že toto těžce nese i samotné dítě či mladistvý. Autorka dále poukazuje na fakt, že psychologické studie a výzkumy zkoumající lidský mozek potvrzují, že ukončení zrání u tohoto orgánu nastává až okolo 25. roku u chlapců a kolem 23. roku u dívek. Studie dále vykazují nerovnoměrný vývoj mozku, kdy přestože jsou vyvinuty různé jiné schopnosti (postřeh, pružné myšlení, rychlost reakce) nedostačují schopnosti, jako zhodnocení následku, vyhodnocení rizik atp. Odborná veřejnost toto označuje jako útlum rizikového chování. Dále se prokázalo, že rizikovým faktorem je přítomnost vrstevníků. Dalším z faktorů, které jsou patrné u dospívajících drogově závislých klientů je úzká provázanost užívání drog s poruchovým chováním, syndromem poruch pozornosti a hyperaktivitou. Zřejmé ale je, že provázanost mezi poruchami a užíváním drog je dána především nezvládnutou výchovou a péčí v raném dětství. Podpora a pomoc rodičům dětí s těmito poruchami má nesporný význam stejně jako zapojení takového jedince do kolektivu pozitivní skupiny vrstevníků. 33
Mladí lidé s předčasně ukončenou školní docházkou, se studijními a sociálními problémy a záškoláci Žáci a studenti, jež mají špatný prospěch a k tomu problémy v sociálním prostředí, jsou jak uvádí Šťastná a Šucha (2010, s. 27 ) ohroženou skupinou, s níž se dá pracovat přímo ve škole a zároveň skupinou, která je velice ohrožena v souvislosti s předčasným ukončením školní docházky. Děti v ústavní péči Dle Šťastné a Šuchy (2010, s. 27) je užívání drog ve vzájemné interakci s umísťováním mládeže do ústavní péče. Výzkumy dokazují, že míra zkušenosti dětí a mladistvých umístěných v zařízeních náhradní péče s drogami je velmi znepokojivá. Mnoho z nich již někdy užilo v průměru deset různých drog. Dle Šťastné a Šuchy (2010, s. 27) je užívání drog ve vzájemné interakci s umísťováním mládeže do ústavní péče. Výzkumy dokazují, že míra zkušenosti dětí a mladistvých umístěných v zařízeních náhradní péče s drogami je velmi znepokojivá. Mnoho z nich již někdy užilo v průměru deset různých drog. Mladiství pachatelé trestné činnosti Mladým delikventům a pachatelům tzv. drogových trestných činů věnuje Šťastná a Šucha (2010, s. 28) též pozornost. Především pak poukazují na skutečnost, že v legislativě je pamatováno na to, aby byly nezletilým pachatelům drogové trestné činnosti ukládány alternativní tresty místo trestu odnětí svobody nebo trestního postihu. V praxi se pak setkáváme u těchto alternativních trestů s výraznými rozdíly. Mladistvým pachatelům, kteří dospěli do takového stádia užívání drog že se musí léčit, je většinou zprostředkován kontakt na některé z léčebných zařízení. Ohrožené rodiny Za ohrožené považuje Šťastná a Šucha (2010, 28–29) takové rodiny, kde jeden či více členů problémově užívá návykové látky. Jedná se ale také o rodiny, kde ve veliké míře dochází ke konfliktům a k násilí mezi rodiči, kde se objevují špatné mezilidské vztahy či vážné finanční problémy. Výzkumy se shodují v tom, že děti žijící v ohrožených skupinách jsou z hlediska rozvoje závislosti na užívání drog vystaveny většímu nebezpečí.
34
Výsledky studií prokazují, že s užíváním drog u dětí a mládeže vzhledem k rodinnému prostředí se nejčastěji pojí: škodlivé užívání drog a alkoholu u rodičů, starších sourozenců, nedostatek pozornosti rodičů, špatné rodinné vztahy, problematická finanční situace. Mladí lidé bez domova Lidé bez domova se podle Šťastné a Šuchy (2010, s. 33) definují jako osoby nemající stálé bydliště nebo jim hrozí, že o něj přijdou. Tato situace má více podob. Od absence jakéhokoli přístřeší po přespávání v penzionech a ubytovnách. Bezdomovectví se navíc pojí obvykle se sociálním vyloučením. Součástí tohoto problému bývá také nezdravý životní styl, nezaměstnanost, nízké vzdělání, původ ve špatném sociálním prostředí, špatné duševní a tělesné zdraví a v neposlední řadě zneužívání návykových látek. Lidé bez domova mohou začínat zneužívat drogy poté, co přišli o domov, nebo o střechu nad hlavou přijdou v důsledku škodlivého užívání drog či alkoholu. Některé studie dokazují, že užívání návykových látek je druhým nejčastějším důvodem bezdomovectví. Uvádí se, že nejčastěji požívanou látkou je alkohol, ale užívají se i jiné drogy. Časté je u lidí bez domova kombinované užívání drog a injekční aplikování heroinu. Problémoví uživatelé návykových látek žijí v často nevyhovujících podmínkách. Nejohroženější skupinou jsou potom děti a mladiství, jež utečou z domova a ještě častěji potom z výkonu ústavní výchovy a stanou se z nich bezdomovci. V porovnání s mladými uživateli drog, jež mají ovšem stabilní bydlení jsou mezi mladými lidmi bez domova, jež užívají drogy častěji zastoupeny ženy, cizinci a lidé bez dokladů a přístupu k základní zdravotní péči a to včetně léčby v souvislosti s užíváním návykových látek. Mladí lidé v deprivovaných lokalitách Šťastná a Šucha (2010, s. 34) uvádějí, že souvislost mezi užíváním drog a bydlením v deprivovaných oblastech je menší než souvislost mezi užíváním drog a jinými individuálními a sociálními aspekty. V deprivovaných částech měst je častější užívání heroinu a v bohatších oblastech je běžnější kokain. Užívání konopí je pak obvykle vyšší v prosperujících částech měst. Na vesnicích se sice vykazuje nižší převaha užívání drog, ale předpokládá se, že užívání drog u mladistvých na vesnici zůstává v mnoha případech skryto.
35
Etnické menšiny a přistěhovalci Jak udává Šťastná a Šucha (2010, s. 35) antropologie etnicitu vysvětluje jako populaci na základě jazyka, zvyků a tradic odlišné, jež jsou takto vnímáni sami sebou i okolím. Etnicita jako taková není rizikem pro užívání návykových látek. V některých případech však určitá etnika, menšiny a skupiny migrantů jež se v hostitelské zemi ještě nezadaptovali trpí znevýhodněnými sociálními podmínkami, nízkým vzděláním, nezaměstnaností, problémy s bydlením a nedostatkem finančních prostředků. Studie prokázaly, že mladí lidé z etnických menšin vykázali proti většinové populaci nižší celkovou míru prevalence užívání návykových látek, zato se však zdá, že bývají zastoupeni ve vysoké míře mezi problémovými uživateli drog.
8 Léčba drogové závislosti Pro porozumění psychologii chorobně závislého uvádí Langmeier aj.(2000, s. 390– 395) jako východisko pro práci s ním kritéria přítomnosti a závažnosti tohoto stavu také jako kritéria úspěšné léčby. 1. Závislost je poruchový stav a je věcí stupně. Existence a závažnost závislosti není buď a nebo, nýbrž jak moc. Kritériem závislosti je v tomto případě intenzita, v níž návyk ovládá jeho život. Pro terapii je důležité vědět, jestli závislý uplatňuje touhu po droze pouze v jedné, či více oblastech života, tam kde se cítí obzvlášť nejistý či nezpůsobilý zvládat nároky. 2. Závislost člověka odvádí od činností a zájmů, jež mu dříve přinášely uspokojení a radost. Škodlivost takového počínání tkví nejen v bezprostředních ztrátách, nýbrž i v zužování životních možností, až mu nakonec zůstane jen předmět návyku. 3. Po počátečních euforiích, kdy byl požitek dogy nejvýraznější se dostavuje nepříjemná část závislosti. Zůstává jen touha utlumit nepříjemné prožitky či tělesnou nepohodu. Kritériem závislosti je zde skutečnost, zda člověk požívá drogy pro slastný pocit nebo jen pro odsunutí starostí a utlumení negativních stavů ať už tělesných nebo citových, z utrpení, strachu, zvyku či jako k prostředku, jak se vyhnout nepříjemným životním skutečnostem.
36
4. Závislost zahrnuje neschopnost cokoli dělat. Takto postižený člověk není schopen přestat brát návykovou látku, přestože mu zřetelně škodí a návyk mu přestává být příjemný. Ženou ho různé motivy, jež se vymykají jeho vůli a nutí ho k pokračování, dokud není naprosto vyčerpán, nebo mu v tom nezabrání někdo zvenčí. Kritériem závislosti pak je, zda-li si dokáže člověk odepřít drogu kvůli jiným hodnotám, nebo osobně ceněným činnostem v situacích, jež si to žádají. Pokud toto nedokáže, nemá závislý na vybranou, je vždy nucen volit a jednat stejně tj. znovu požije návykovou látku. Kalina (2000) míní, že vůči léčbě závislosti na drogách převládají nerealistické postoje. Pesimismus a skepse ovlivňuje i řadu pracovníků v léčebných zařízeních, jelikož se setkávají častěji s těmi, jež po léčení recidivují, než s těmi, kteří úspěšně abstinují. Obdobný postoj zaujímají i jiní pracovníci, kteří se s drogově závislými setkávají (policisté, soudci, terénní pracovníci). Na druhé straně se pak ale setkáváme s nereálnou představou rychlého a snadného vyléčení, obvykle samotného uživatele drog či jeho rodiny, jenž ale ve většině případů končí zklamáním. Tradiční léčebná filosofie byla přesvědčena, že léčba může být účinná až tehdy, kdy drogová kariéra závislého vyústí do debaklu a nezbývá mu než vyhledat odbornou pomoc. Jeho vlastní motivace pak může být natolik významná, že mu umožní léčbu úspěšně absolvovat. Dalším přesvědčením bylo, že existuje jen jeden správný způsob léčby a to „všechno nebo nic“, buď dlouhodobé ústavní léčení, nebo žádné. Tyto léčebné filosofie jsou však dnes pokládány za neetické a neefektivní. Moderní terapeutický postup se opírá o nashromážděné vědomosti o závažných důsledcích závislosti na drogách a poznatky o její léčbě. Důležitý je včasný začátek léčby. Místo čekání na klienta s motivací získanou vlastním debaklem je zapotřebí využít všech prostředků k zachycení závislých co nejdříve po objevení prvních komplikací spojených s užíváním drog nebo po novém relapsu. K tomu je potřeba přitažlivá nabídka služeb a odstraňování překážek, které by mohly snížit dostupnost k nim.
37
Autor dále zmiňuje, že každý klient potřebuje individuální přístup. Čím dříve se závislí dostanou do léčby, tím je pak viditelnější jejich různorodost, jejich problémy nelze řešit stejným způsobem. Důležitým faktorem jsou nové diagnostické a terapeutické znalosti a dovednosti, dále pak pružnost obsahu, forma a délka léčby. Odborníci si musí neustále klást otázku za jakých podmínek má terapie pro klienta přínos a jak tento přínos zvýšit. Pro udržování motivace nejen k léčbě ale také ke změně životního stylu je stěžejní podpora motivace ze strany terapeutů. Terapeuti musí chápat počáteční i průběžné intervence, které posilují motivaci jako celkovou součást léčby i svého pracovního výkonu. Dalším důležitým faktorem úspěšné léčby je prevence relapsu. Nebezpečí relapsu trvá v průběhu léčby i po jejím ukončení. Možnost relapsu nesmí být ignorována terapeutem ani klientem. Pokud tato situace nastane, nelze ji pokládat za totální selhání, nýbrž za příležitost k učení a pozitivnímu vývoji. Přesvědčení, že pouze dobrovolná léčba je účinná musí nahradit vědomí, že i nedobrovolné léčení má svůj smysl, pokud se terapeutům podaří mu tento smysl dát. Vnější tlak se dá v léčbě využít stejně jako jakákoli jiná okolnost, jež může klienta udržet v léčbě. Každá léčba je etapou závislého na jeho cestě k životu bez drog. Je potřeba využívat účinné faktory kontinua (přípravné poradenství, léčba, následná péče) a také opakované nebo navazující léčby různého typu. První léčba skutečně nemusí být trvalá, ale i když cíle nebyly zcela naplněny, nelze ji označit za jednoznačně neúčinnou. Je zřejmé, že o léčbu usilujeme zejména u klientů, jenž jsou ve stupni závislosti na drogách. Vhodný léčebný program je však nutno doporučit i klientovi, který do tohoto stadia ještě nedošel, ovšem dle jeho životního stylu je pravděpodobné, že se závislost rozvine. Ostatní kategorie klientů také nezůstávají bez pomoci. Různé formy poradenství, psychoterapie apod. jim mohou pomoci při překonávání osobních a vztahových problémů a zabránit tak v pokračování užívání drog. Při rozhodování o vhodné péči se tedy nemůžeme řídit pouze kritérii závislosti, ale musíme zhodnotit zdravotní stav a somatické komplikace, doprovodné psychologické a psychopatologické problémy, stupeň motivace a potřebu podpory, intenzitu příznaků závislosti, vztahy s nejbližšími a sociální prostředí klienta. Toto vícerozměrné zhodnocení je podkladem pro určení vhodné léčby nebo jiné odborné péče.
38
Osobně se domnívám, že pakliže závislý už jednou došel do fáze, kdy zatoužil braní drog zanechat, je na dobré cestě i když jeho vyléčení je ještě v nedohlednu. Souhlasím s autory, že i nedobrovolné léčení může závislému člověku poskytnout zkušenosti, které pokud nevyužije v dané době, může z nich čerpat později, kdy bude motivace silnější. Osobně i relaps pokládám za cennou zkušenost, protože pokud drogově závislý jedinec léčbu dobrovolně opustil a znovu se na ni obrací, můžeme říci, že v něm tato zkušenost něco zanechala. Nedobrovolná léčba je aktuální především pro mladistvé, ti jsou dle mých domněnek kritičtí a nedůvěřiví, ovšem pokládám jejich mladost za výhodu při léčbě, protože jejich osobnost je ještě tvárná. Je mi znám případ nyní dvacetiletého chlapce, jež v době své nezletilosti dva roky nepravidelně užíval pervitin, údajně z nudy. Nutno dodat, že rodiče jsou úspěšní podnikatelé trávící většinu času v zaměstnání. Pro zjištění, že bere drogy, časté útěky z domova a zanedbávání školní docházky zažádali rodiče o umístění do diagnostického ústavu, po pobytu v něm se vrátil zpět do rodiny. Následně navštěvoval psycholožku, jež na základě jeho osobnostních vlastností a zájmů doporučila, aby si zkusil dobrovolnictví v ústavu pro tělesně postižené. Chlapec tam docházel pravidelně třikrát v týdnu a tato zkušenost v něm zanechala takové stopy, že v současnosti dodělává střední pedagogickou školu a jeho vizí je, že půjde ještě studovat a stane učitelem ve speciální škole. Toto je samozřejmě pouze jeden z nepřeberného množství případů, ovšem tímto jsem chtěla poukázat na fakt, že prozkoumání skutečné příčiny proč mladý člověk sáhne po droze je společně s pozvednutím jeho zájmů a potřeb velmi důležité při hledání individuální pomoci každému jedinci tak, aby pro něj byla skutečným přínosem.
8.1 Druhy služeb a zařízení v ČR zaměřené na práci s uživateli drog Kalina (2000) se domnívá, že v České republice existují všechny hlavní formy léčby, ovšem ne vždy ve vhodném rozšíření a patřičné kvalitě. Spousta zařízení a léčebných programů dnes ale dobře obstojí v mezinárodním porovnání. Ještě před několika lety bylo nutné jezdit na stáže do zahraničí, to dnes již není bezvýhradně nutné.
39
Při rozhodování, který typ služby je pro drogově závislého klienta v dané době nejvhodnější, je vhodné vycházet i z jiných kritérií než je stupeň závislosti. Doporučuje se vyhodnotit zdravotní stav klienta, doprovodné psychologické a psychopatologické problémy, stupeň motivace a potřebu podpory, intenzitu symptomů závislosti (riziko relapsu, výskyt abstinenčních příznaků a schopnost jejich zvládnutí), vztahy s nejbližšími lidmi, sociální prostředí, dále zařadit ohled na zaměstnání či vzdělávací dráhu závislého (Kalina in Müllerová 2005, s. 214). Terénní programy Terénní programy specifikuje Müllerová (2005, s 215–219) jako realizaci služeb přímo na ulici, což znamená, že se pracovníci terénních služeb snaží navázat kontakt s uživateli drog přímo v prostředí, kde se nejčastěji vyskytují. Lidé, jež užívají drogy se často setkávají na veřejných místech jako jsou stanice městské dopravy, nádraží, kluby, kavárny, opuštěné staré budovy atd. Cílovou skupinou terénních služeb jsou tedy obvykle uživatelé drog, kteří ještě nemají potřebu s braním drog přestat. Typické pro terénní práci je pak zaměření se na mladé uživatele, kteří si drogy aplikují nitrožilně a nemají přístup k jiným službám. Často je tato skupina označována jako „skrytá populace“ uživatelů drog. Pracovník působící v těchto službách vychází cílové skupině vstříc, přímo do „jejich“ prostoru. Nelze se proto divit, že ne vždy bývá vítán, obzvlášť z počátku může být brán jako vetřelec. Pracovník musí počítat s rizikem nepřijetí a v některých případech i napadením ze strany klientů. Nejtěžším úkolem pracovníka je tedy navázání kontaktu s klienty. Bez získání důvěry nelze dosáhnout toho, aby byl klienty akceptován. Lze říct, že relativně snadněji získávají důvěru u uživatelů drog pracovníci, kteří mají s drogami osobní zkušenosti a případnou závislost již překonali. Odborně se o nich mluví jako o lidech indigenních drogové subkultuře. Indigenní pracovník má tak např. možnost navštěvovat klienty v místě jejich bydliště, což se ostatním pracovníkům nemusí dařit. Lidé užívající aktuálně drogy je často berou jako „soukmenovce“ , proto jim bližší kontakt dovolí.
40
Terénní programy mají za úkol nabídnout uživatelům řešení problémů, které jsou s užíváním drog spojené. Důležité je přitom odhadnout úroveň přijatelnou pro klienta. Klient musí být vždy považován za autonomní osobu s právem odmítnout nabízenou pomoc, popř. vyjednat si s pracovníkem služby jež mu nebyly nabídnuty a které je schopen přijmout. Terénní programy se snaží naplňovat především preventivní cíle a uplatňovat strategii snižování rizika. Poskytují informace o rizicích spojených s užíváním návykových látek a to buď slovně nebo formou letáků, brožur atp. Dále poskytují klientům hygienické prostředky, čisté injekční stříkačky (pokud možno výměnou za použité) a často také likvidují použitý materiál z míst, kde byl klienty zanechán. Zprostředkovávají vyšetření ve zdravotnickém zařízení, kdy je klient testován na infekční nemoci spojené s užíváním drog (HIV, žloutenka typu B a C, pohlavní nemoci), dále pomáhají při zprostředkovávání léčby těchto nemocí a v neposlední řadě poskytují informace o možnostech léčby drogové závislosti a snaží se o posílení klientovy motivace, vedoucí k ukončení braní návykových látek. Nízkoprahová kontaktní centra Nízkoprahová kontaktní centra nabízejí dle Müllerové (2005, s 215) v rámci strategie snižování rizik podobné služby jako terénní programy s tím rozdílem, že nabízejí též potravinářský a hygienický servis. V nízkoprahových centrech je zázemí pro cílenější a dlouhodobější práci s uživatelem drog. Je možné se soustředit na práci s jeho motivací k léčbě. Kontaktní centra jsou kompetentní hodnotit aktuální stav klienta a vybrat tak pro něj vhodnou léčbu, případně mu nástup do léčení zprostředkovat. Ambulantní léčba Jak uvádí Müllerová (2005, s 215) ambulantní služby mohou být nabízeny a poskytovány různými zařízeními a to od krizových center až po alkohol-toxikomanické poradny. Ambulantní poradny však již mají na klienta vyšší nároky. Po nástupu do léčení se vypracovává tzv. individuální plán, který je během jeho plnění s klientem pravidelně revidován.
41
Kalina (2000) udává, že ambulantní léčba je vhodná pro klienty s lehkým stupněm závislosti, kteří trpí minimem psychických a somatických potíží. Pro klienty, kteří mají vysokou motivaci a podporující sociální zázemí. V případě, že má klient intenzivní odvykací potíže, lze je zvládnout pomocí ústavní detoxifikace. V ambulantní léčbě je využíváno farmakoterapie a také individuální a skupinové terapie. Za efektivní léčbu považuje autor intenzitu, kdy klient navštěvuje terapie třikrát týdně po dobu šesti měsíců. U individuální i skupinové terapie platí, že je důležité naplnit zdravotní vzdělávání a zabývat se prevencí relapsu. Abstinence je hlídána pomocí testu na přítomnost drog v moči. Důležitou součástí terapie je i rodinná intervence. Denní stacionáře Denní stacionáře mají charakter intenzivní ambulantní léčby ve formě celodenního programu a trvají dva až tři měsíce. Klienti se pak každý den vrací do svého přirozeného prostředí. Léčba je prováděna pomocí individuální, skupinové a rodinné terapie (Müllerová 2005, s 215). Kalina (2000) dále poukazuje na fakt, že terapeutické aktivity jsou ve struktuře programu v rovnováze s rehabilitačními, edukačními a volnočasovými aktivitami. Opět se zde monitoruje abstinence pomocí testů na přítomnost drog v moči. Autor dále míní, že denní léčba může být vhodná i pro středně těžké a komplikované stupně závislosti. Ovšem klade vysoké nároky na klienta i pracovníky. Potíže vycházející z toho, že je klient stále v kontaktu s původním prostředím musí být vyváženy obsahem programu. Práce s takovým klientem musí vycházet z intenzivní terapeutické práce s ním a jeho rodinou, z plánování volného času, a v neposlední řadě je zapotřebí zaměřit se na strategii prevence relapsu. Klient se během léčby učí plánovat svůj volný čas, což je pro jeho další působení velmi důležité. Aby se vyhnul rizikovým situacím učí se je předem rozpoznávat a záměrně se jim vyhýbat. Klienti s dlouhodobou a těžkou závislostí se v denním stacionáři obvykle dlouho neudrží, většinou z důvodu nezralé motivace, či z psychopatologického a psychosociálního hlediska.
42
Ústavní detoxifikace Dle Kaliny (2000) je základní filosofií ústavní detoxifikace izolace klienta od drogového prostředí a překonání odvykacího syndromu v podporující a motivující psychoterapeutické atmosféře. Müllerová (2005, s 215) uvádí, že pro minimalizaci projevů odvykacích obtíží je možné využít medikace. Detoxifikace trvá zhruba pět až deset dní někdy i déle. Zařízení, které poskytují dlouhodobou pobytovou léčbu zpravidla požadují ústavní detoxifikaci bezprostředně před nástupem do léčby v jejich zařízení. Kalina (2000) dále konstatuje, že detoxifikace u klientů s nižším stupněm závislosti je možné provádět i ambulantně, pokud je kontakt s klientem dostatečně intenzivní. Může být použito i cílené farmakoterapie. Odborníci u nás však k tomuto řešení přistupují ve srovnání se zahraničím zřídka. Psychiatrické léčebny Müllerová (2005, s 215) udává, že psychiatrické léčebny poskytují krátkodobou pobytovou léčbu v rozsahu tří až šesti měsíců. Léčba se dělí na tři fáze, které mají svá specifická pravidla, probíhá formou individuální, skupinové a rodinné terapie. Kalina (2000) zmiňuje, že jde o vysoce strukturované léčebné programy na způsob terapeutických komunit. Jejich principy mají podobnou náplň jako denní ambulance. Dodržování režimu léčby a zapojení klienta je běžně monitorováno pomocí bodového systému. Autor dále poukazuje na fakt, že problémem v ČR je nedostatek ambulantních kapacit a navíc zvyk paušálně indikovat u drogově závislých ústavní léčbu. Důsledkem toho jsou ústavní zařízení přetížena a na léčbu je nutno čekat. Je přitom známo, že zkrácení čekací doby zlepšuje počet skutečných nástupů do léčby a působí jako prevence časných odchodů z léčení. Terapeutické komunity Pojem terapeutická komunita bývá využíván ve dvojím smyslu. Terapeutická komunita jako léčba psychických poruch včetně závislosti, ve spojení s výcvikem budoucích odborníků (jde o způsob organizace účinných psychosociálních faktorů, které působí na růst a zrání člověka). 43
Podstatou je trvalé prolínání a konfrontace mezi rozměrem běžného života a rozměrem změny, kolektivního nevědomí a archetypů. Tyto rozměry jsou patrné všude tam ,kde se lidé setkávají často, intenzivně a delší dobu. Druhým smyslem autor míní typ zařízení, ve kterém je tato metoda základem a dominantním prvkem poskytované péče. Principy a rámec terapeutické komunity jsou běžně používány v nemocnicích, léčebnách a denních stacionářích, klasická terapeutická komunita je samostatné zařízení na venkově mimo zdravotnické areály (Kalina 2000). Müllerová (2005, s 215) udává, že terapeutické komunity poskytují pobytovou léčbu, se střednědobým a dlouhodobým charakterem v délce šest až osmnáct měsíců. Jde o strukturovanou a intenzivní léčbu, která je obvykle rozdělena do čtyř fází. Léčba v terapeutické komunitě má na klienty veliké nároky ve smyslu nejen délky. Důraz klade na intenzivní terapeutický proces a navíc na komunitní způsob života. Využíváno je individuálního poradenství, skupinové, rodinné a pracovní terapie. Kalina (2000) dále udává, že rezidenční léčba v terapeutických komunitách je doporučována především klientům s těžkou a dlouhodobou drogovou kariérou. Tito klienti bývají značně neznalí, nemotivovaní, a často výrazně problémoví z psychosociálního hlediska. Výjimkou není ani kriminální minulost, rozpadlé sociální zázemí, neschopnost docházet do zaměstnání apod. Proces sociálního učení v terapeutické komunitě může takovému člověku pomoci naučit se žít v normální společnosti. V terapeutické komunitě se klade důraz na sociálně-výchovný a sociálně- rehabilitační aspekt více než na aspekt zdravotnický. Pro klienty s velikými somatickými a psychiatrickými obtížemi není léčba v terapeutických komunitách vhodná. Doléčovací centra Müllerová (2005, s 215–216) definuje tento druh služeb jako centra, která se specializují na následnou péči a prevenci relapsu dalšího užívání drog. Doléčovací program je vykonáván v délce šesti až dvanácti měsíců. Součástí pomoci klientům je poradenství, individuální a skupinová terapie. Některá centra nabízejí také partnerskou a rodinou terapii, pomoc při hledání práce a bydlení, přičemž v některých zařízeních je součástí nabídky chráněné bydlení a práce v chráněných dílnách.
44
Substituční programy Müllerová (2005, s 216) dále zmiňuje již v celku zavedenou formu péče o klienty se závislostí na opiátech a to substituční program. V rámci tohoto programu je klientům podávána náhražka nelegální drogy. Substituce je poskytována buď na specializovaném pracovišti nebo prostřednictvím odborné lékařské péče. V současnosti jsou používanými látkami subutex a metadon. Tento druh léčby je zaměřen na sociální, fyzickou a psychickou stabilizaci klienta a na prevenci kriminality spojené se sháněním financí na nákup nelegální drogy.
8.2 Předpokládané trendy ve vývoji služeb o drogově závislé Müllerová (2005, s 216) se domnívá, že vzhledem k vývoji služeb v oblasti snižování škod můžeme předpokládat, že budou vznikat další specifické služby např. místnosti pro bezpečnou aplikaci drogy, nebo budou stávající služby dále rozšiřovat své nabídky. Markantním trendem v ČR je orientace některých služeb na znevýhodněné skupiny uživatelů drog jako jsou těhotné ženy, matky s dětmi, etnické minority atd. Autorka se dále zmiňuje o palčivém problému absence nabídky léčebných služeb pro romské obyvatele užívající drogy. Oproti tomu drogové služby ve věznicích jsou zatím obvyklou součástí nabídky služeb nízkoprahových kontaktních center. Ty ovšem nejsou realizovány jako samostatné služby, pracovníci dochází do věznic, kde poskytují poradenství. Cílovými klienty těchto služeb jsou uživatelé drog vazebně stíhaní nebo odpykávající si nepodmíněný trest. Poradenství se zaměřuje na podporu abstinence, na práci s motivací k léčbě, na zprostředkovávání kontaktu s institucemi mimo vězení a zprostředkování léčby, ale také na osvojování základních principů snižování škod pokud není klient rozhodnut pro abstinenci po propuštění z vězení. Odborná veřejnost se v posledních letech zaměřila opět i na problematiku závislostí na alkoholu, tabáku, jiných látkách a na patologické hráčství. Důraz na pojetí problematiky závislostí je kladen též v Národní strategii protidrogové politiky na období 2010–2018.
45
Dá se předpokládat, že v budoucnu bude podpořen komplexní přístup k řešení drogové problematiky a v dlouhodobém horizontu možná ovlivní strukturu sítě organizací, jež služby v oblasti závislostí poskytují. Dle mého osobního mínění by bylo dobré zaměřit se ať už v prevenci tak i léčbě skutečně také na specifika drogové závislosti u minorit, v ČR zejména u Romů. Mezi pracovníky působící v prevenci i léčbě zástupci romského etnika chybí, což je škoda. Domnívám se, že pokud by se tuto skutečnost podařilo napravit, znamenalo by to pro boj s drogovou problematikou veliký pokrok.
46
PRAKTICKÁ ČÁST Ústředním tématem předložené bakalářské práce je problematika drog. Teorie k tomuto tématu byla uvedena v předchozím textu. Zajímali jsme se o specifika drogové závislosti se zaměřením na mládež a nelegální drogy, a to z toho důvodu, že se domníváme, že jde o velmi ohroženou skupinu co se týká začátku vzniku drogové závislosti. Praktická část práce se zabývá průzkumem zkušenosti s užíváním ilegálních drog mezi středoškolskou mládeží a následným vyhodnocením výsledků tohoto průzkumu. Průzkum byl prováděn na dvou středních školách s integrovanými učebními obory na území města Liberce.
9 Cíl praktické části Cílem praktické části je zjistit pomocí dotazníku, jaké zkušenosti má středoškolská mládež s užíváním nelegálních drog (dále jen drog), dále pak s jakými konkrétními návykovými látkami nejčastěji.
9.1 Stanovení předpokladů Aby mohlo být zodpovědně přistoupeno k provedení výzkumu, byly stanoveny tyto předpoklady: 1. Předpokládáme, že alespoň 25 % středoškolské mládeže má nějaké zkušenosti s užíváním drog. 2. Předpokládáme, že nejčastější zkušenosti bude mít středoškolská mládež s marihuanou. 3. Předpokládáme, že druhou nejčastější zkušenost bude mít středoškolská mládež s pervitinem.
47
10
Použité metody Pro získání požadovaných údajů jsme použili metodu dotazníku. Cílem dotazníku
bylo zjistit, jakou má středoškolská mládež zkušenost s užíváním drog a o jaké konkrétní látky se jedná nejčastěji. Dotazník čítal 17 otázek, z toho 13 uzavřených a 4 polootevřené. Zaměřoval se především na to, zda má středoškolská mládež zkušenost s užíváním drog. Nadále pak zjišťoval, kde případní uživatelé na drogy shánějí peníze, kdo ví o tom, že drogy užívají, zda a popřípadě v jaké oblasti mají problémy ve spojení s tímto návykem. Dále pokračoval otázkami za jakým účelem tyto drogy mladý uživatel vlastně bere a jestli by užívání chtěl zanechat. Další otázky byly zaměřeny i na ty, kdo případně drogy nikdy neužili, ptali jsme se na to, jestli a kým jim byla případně droga nabídnuta, zda-li znají někoho ze svého okolí, kdo drogy užívá, jestli vědí, kde drogy sehnat, jaké drogy jsou podle nich nejoblíbenější a mají-li názor, že jsou drogy snadno dostupné. Poslední otázka byla informativní, tázali jsme se respondentů jestli podporují legalizaci drog a to z důvodu, že tato problematika je v dnešní době poměrně dost medializována a společnost stále zaujímá rozporuplný postoj. Názor mladé generace nás proto velice zajímal. Metodu dotazníku jsme zvolili s ohledem na to, že nám poskytl efektivní techniku sběru dat, kdy jsme mohli obsáhnout větší množství respondentů. Vzhledem k tématu dotazníku, charakteru otázek a cílové skupině dotazovaných jsme ho pokládali za formu, která poskytuje respondentům naprostou anonymitu, což pokládáme za důležité vzhledem k potřebě kvalitního a pravdivého průzkumu. Výsledky dotazníkového šetření byly zpracovány do tabulek, grafů a slovního shrnutí.
48
11
Popis zkoumaného vzorku Dotazník zaměřený na průzkum zkušenosti středoškolské mládeže s užíváním drog
obsahoval 17 otázek. Průzkumu se zúčastnili studenti dvou Libereckých středních škol s integrovanými učebními obory. Školy byly vybrány náhodně a náhodně byly voleny také třídy, ve kterých byl dotazník vypracováván. Vzorek respondentů se skládal z 81 studentů 1.–4. ročníku středních škol a 39 studentů 1.–3. ročníku učebních oborů. Celkem se tedy jednalo o 120 respondentů, z čehož se jednalo o 67 žen a 53 mužů. Věk respondentů činil průměrně 18 let.
12
Průběh průzkumu V přípravné fázi průzkumu byl vypracován dotazník (viz. příloha č. 1). Jak již bylo
uvedeno výše, dotazník je zaměřen na průzkum zkušenosti středoškolské mládeže s užíváním drog a dále zjišťoval jaké drogy mládež užívá nejčastěji. Samotný průzkum byl realizován průběžně ve dnech 17. 2.–5. 3. 2012. Po shromáždění všech 120 dotazníků jsme přistoupili k jejich zpracování a vyhodnocování. Výsledky průzkumu obsahuje následující část bakalářské práce. V této části si shrneme a interpretujeme výsledky dotazníků a provedeme ověření předpokladů průzkumu.
13
Výsledky a jejich interpretace
13.1
Průběh průzkumu
Jak jsme již zmínili výše, průzkumu se zúčastnilo 120 studentů ze dvou Libereckých škol s integrovanými učebními obory, průměrného věku 18 let, přičemž návratnost dotazníků činila 100%. V první části vyhodnotíme položky dotazníku a v následující ověříme předpoklady průzkumu.
49
13.2
Vyhodnocování položek dotazníku
Položka dotazníku č. 1: Pohlaví respondentů
Pohlaví respondentů
Ženy 67 Muži 53
Graf č. 1 Z grafu je nám upřesněno, že se průzkumu účastnilo 67 žen a 53 mužů. Položka dotazníku č. 2: Druh studia
Druh studia respondentů
Střední škola 81 studentů Odborné učiliště 39 studentů
Graf č. 2 Graf nám znázorňuje, že dotazníkového průzkumu se účastnilo 81 studentů středních škol a 39 studentů odborných učilišť.
50
Položka dotazníku č. 3: „Máš osobní zkušenost s ilegálními drogami?“ Z údajů v tabulce č. 1 (viz. níže) je patrné, že 64% studentů má zkušenosti s užíváním ilegálních drog, což je zjištění více než znepokojivé. V hypotéze č. 1 jsme předpokládali alespoň 25%, toto číslo však několikanásobně předčilo naše očekávání. Jak můžeme z tabulky dále zjistit, 7,5% dotazovaných uvedlo, že drogy užívá pravidelně, 12,5% drogy užívá nepravidelně, 29% studentů vyzkoušelo drogu několikrát, 24% jednou a 43% respondentů uvedlo, že drogu nikdy neokusilo. Alarmující je především fakt, že procento studentů, jež užili drogu vícekrát skoro dvakrát převyšuje procento těch, jež drogu okusili pouze jednou v životě. Nehledě na to, že i procento studentů užívající drogy jak pravidelně, tak i nepravidelně je dle našeho mínění vysoké. Při hlubším pohledu do výsledků dotazníku pak zjistíme, že z počtu respondentů, uvádějících zkušenost s užíváním drog je tak u 51% žen a 49% mužů. Z celkového počtu respondentů užilo tedy drogu minimálně jednou 32,5% žen a 31,5% mužů. Tabulka č. 1 „Máš osobní zkušenost s ilegálními drogami?“
Počet odpovědí
Vyjádřeno v procentech
Ano, užívám je pravidelně
9
7,50%
Ano užívám je občas, nepravidelně
15
12,50%
Ano, několikrát jsem to vyzkoušel/a
29
24,00%
Ano, jednou jsem to zkusil/a
24
20,00%
Ne, nikdy
43
36,00%
Celkem
120
100,00%
51
Položka dotazníku č. 4: „S jakými druhy drog máš zkušenost?“ Část dotazníku od otázky č. 4 do otázky č. 10 je určena pouze té části respondentů, jež uvedla vlastní zkušenost s ilegální drogou. Na tyto otázky odpovědělo celkem 77 studentů, což znamená pro tuto část dotazníku 100%. Tabulka č. 2 mapuje, s jakými druhy drog má středoškolská mládež přímé, tedy osobní zkušenosti. Je zřejmé, že naprostá většina respondentů uvedla zkušenost z marihuanou (97%) z čehož 31% studentů uvedlo kombinaci marihuany s dalšími druhy drog, nejčastěji hašišem a pervitinem. 22% studentů udává zkušenost s hašišem, 10% s pervitinem, 8% s extází, 6% s LSD, 4% s kokainem, 3% respondentů uvedlo zkušenost s jinými než uvedenými drogami a to s lysohlávkami a odvarem z šalvěje divotvorné. Žádný z dotazovaných neuvedl zkušenost s heroinem, proč tomu tak je si vysvětlujeme tím, že pro dnešní dobu již tato návyková látka není atraktivní, a to především pro vysoké riziko tělesné závislosti a také pro své účinky, jež se neshodují s nároky současné poptávky. Dnešní doba je zaměřená na výkon, rychlost, zážitky a drogový trh jim nabízí mnohem atraktivnější, finančně dostupnější a co se týká aplikace pohodlnější látky. Otázky č. 3 a 4 jsou pro náš průzkum pilotní. Tabulka č. 2 „S jakými druhy drog máš zkušenost?“
Počet odpovědí
Vyjádřeno v procentech
Marihuana
75
97,00%
Hašiš
17
22,00%
Pervitin
8
10,00%
Kokain
3
4,00%
Heroin
0
0,00%
LSD
5
6,00%
Extáze
6
8,00%
Jiné
2
3,00%
Kombinace odpovědí
24
31,00%
52
Položka dotazníku č. 5: „ Kde na drogy sháníš peníze?“
Získávání prostředků na drogy Kapesné od rodičů 30% Brigády 34% Jiné 24% Kombinace kapesného a brigád 9% Neodpovědělo 3%
Graf č. 3 Jak je patrné z grafu č. 3, čerpá mládež užívající drogy nejčastěji prostředky na nákup návykových látek z brigád (34%) a kapesného od rodičů (30%). 24% respondentů uvedlo jiný způsob, ve většině případů dostali drogy od kamaráda, nebo byli k užívání drog pozváni. 3% dotazovaných na tuto otázku neodpověděla. Položka dotazníku č. 6: „Kdo ví o tom, že užíváš drogy?“ Tabulka č. 3 „Kdo ví o tom, že užíváš drogy?“
Počet odpovědí
Vyjádřeno v procentech
Kamarádi
51
66,00%
Rodiče
15
19,00%
Sourozenci
22
29,00%
Vzdálení příbuzní, známí
8
10,00%
Učitelé ve škole
4
5,00%
Nikdo
9
12,00%
Nevím
17
22,00%
Kombinace
6
8,00%
Z tabulky č. 3 lze vyčíst, že 66% studentů užívajících drogy uvádí vědomí kamarádů o tom, že návykové látky užívají. To, že jde o procento nejvyšší je celkem jasné vzhledem k povaze pubescence (tendence inklinovat k vrstevníkům, svěřovat se a sdílet intimní záležitosti především s vrstevnickou skupinou).
53
Dále dotazovaní nejčastěji uváděli sourozence (29%), což je též logické především pakliže je malý věkový rozdíl mezi oběma sourozenci. 22% respondentů uvedlo, že neví kdo by mohl vědět, že drogy užívají. 19% uvedlo rodiče, což se nám zdá poměrně vysoké procento,
ovšem
vzhledem
k tomu,
že většina
dotazovaných
uvedla
zkušenost
s marihuanou se naplňuje domněnka zmíněná v teoretické části a to že marihuana je společností skutečně čím dál tím více popularizována a pokládána za nepříliš nebezpečnou a tím se může zvyšovat i tolerance k jejímu užívání ze stran rodičů. 12% studentů uvedlo, že o užívání drog z jejich strany neví nikdo, 10% pak uvádí vzdálené příbuzné, známé a 6% pak vyplnilo kombinaci, nejčastěji pak kamarádů a sourozenců, popř. kamarádů, sourozenců a rodičů. 4%
respondentů vedlo, že o tom, že užívají drogy vědí učitelé
ve škole. Položka dotazníku č. 7: „Měl/a jsi někdy kvůli drogám problémy?
Problémy v důsledku užívání drog
Ano 14% Ne 86%
Graf č. 4 Z grafu č. 4 je jasné, že v důsledku užívání drog zaznamenalo problémy 14% respondentů, zbylých 86% problémy zatím nemělo. Položka dotazníku č. 8: „V jaké oblasti jsi měl/a kvůli drogám problémy?“ Na tuto otázku odpovědělo 86% respondentů, že žádné problémy v důsledku drog zatím nemělo. 5% dotazovaných uvedlo problémy v rodině, 3% ve škole, 3% s přáteli. 1% tázaných uvedlo komplikace s policií. 1% pak zmínilo kombinaci rodiny a přátel, 1% dále kombinaci rodiny a policie. Položku „jiné problémy“ nevyplnil nikdo.
54
Položka dotazníku č. 9: „Proč užíváš drogy?“ Z tabulky č. 4 se dovídáme, že 50% studentů užívajících drogy neví, proč je vlastně bere. 25% respondentů přiznává, že jim účinky drog dělají dobře, 9% zmiňuje nudu, 3% udaly, že jim drogy dávají pocit výjimečnosti, 3% tázaných drogy užívají aby zapadli do kolektivu, 1% dotazovaných neodpovědělo. 9% studentů uvedlo kombinace odpovědí a to nejčastěji že jim účinky dělají dobře a z pocitu nudy. To, že polovina dotazovaných odpověděla, že neví proč drogy užívá považujeme za jakési vyhýbání se opravdové skutečnosti, jde o nejjednodušší způsob odpovědi, s čímž se dle našeho názoru u mladistvých setkáváme často. Pakliže se chtějí vyhnout konfrontaci, raději odpoví že neví, v našem případě to lze brát za jakýsi způsob vyhýbání se vlastnímu uvědomění. Tabulka č. 4 „Proč užíváš drogy?“
Počet odpovědí
Vyjádřeno v procentech
Jejich účinky mi dělají dobře
19
25,00%
Z nudy
7
9,00%
Dávají mi pocit výjimečnosti
2
3,00%
Abych zapadl do kolektivu
2
3,00%
Nevím
39
50,00%
Kombinace
7
9,00%
Neodpovědělo
1
1,00%
Položka dotazníku č. 10: „Chtěl bys braní drog zanechat?“ Z grafu č. 5 vyplývá, že 33% dotazovaných by rádo zanechalo užívání drog, 22% nechce braní drog zanechat a 45% respondentů neví. Touha po zanechání užívání drog
Ano 33% Ne 22% Nevím 45%
Graf č. 5
55
Položka dotazníku č. 11: „Byla ti někdy droga nabídnuta?“ Od otázky č. 11 do otázky č. 17 již opět pracujeme s celkovým počtem respondentů tzn. i s těmi kdo drogy osobně nikdy neužili. Jedná se tedy celkem o 120 dotazovaných. Z tabulky č. 5 se dovídáme, že 72% studentů byla opakovaně nabízena ilegální droga, jednou v životě byla droga nabídnuta 19% dotazovaných a 9% nikdo nikdy drogu nenabídl. Droga byla tedy alespoň jednou v životě nabídnuta 91% středoškolské mládeže. Při hlubším zkoumání dotazníku pak zjistíme, že droga byla jednou v životě nabídnuta 17% studentů, jež přiznali osobní zkušenost s drogou a 23% z těch, jež drogu nikdy v životě neužili. Opakovaně se tak stalo u 83% užívajících drogy a u 51% z těch jež drogy neužívají. Tabulka č. 5 „Byla ti někdy droga nabídnuta?“
Počet odpovědí
Vyjádřeno v procentech
Ano jednou
23
19,00%
Ano vícekrát
86
72,00%
Ne, nikdy
11
9,00%
Celkem
120
100,00%
Položka dotazníku č. 12: „Kým ti byla droga nabídnuta?“ Na tuto otázku odpovídalo 109 studentů, jež v předchozí otázce odpovědělo, že jim droga byla minimálně jednou v životě nabídnuta. Tito respondenti dle tabulky č. 6 udali, že jim drogu nabídla blízká osoba a to ve 43%, ve 40% to pak byla známá osoba a 7% studentům udalo, že jim drogu nabídl někdo cizí. 10% respondentů zvolilo kombinace a to především blízké osoby se známou a v menším množství pak kombinaci všech tří nabízených odpovědí. Tabulka č. 6 „Kým ti byla droga nabídnuta?“
Počet odpovědí
Vyjádřeno v procentech
Blízkou osobou (partner, kamarád rodič...)
47
43,00%
Známým
43
40,00%
Cizí osobou
8
7,00%
Kombinace
11
10,00%
Celkem
109
100,00%
56
Jak již bylo výše zmíněno, 43% studentů udalo, že jim drogu nabídla blízká osoba. Přesto, že tato otázka byla uzavřená, v naprosté většině případů připisovali či podtrhávali respondenti v závorce slovo kamarád, což se vzhledem k výsledkům předešlých otázek dalo předpokládat. Položka dotazníku č. 13: „Znáš někoho ve svém okolí kdo bere drogy?“
Výskyt uživatelů drog v okolí studenta
Ano 88% Ne 12%
Graf č. 6 Podle grafu č. 6 je patrné, že 88% studentů zná někoho ve svém okolí, kdo drogy užívá, pouze 12% z nich nikoho takového nezná. Procento těch, jež znají osoby užívající drogy je vysoké ale opět odpovídá výsledkům předešlých otázek dotazníku. Užívání drog mezi mládeži je skutečně velmi rozšířené a to nejen v osobní zkušenosti ale jak ukazuje graf i prostřednictvím nepřímé zkušenosti. Položka dotazníku č. 14: „Víš, kde se dají drogy sehnat?“ Z tabulky č. 7 se dovídáme, že 75% středoškolské mládeže ví, kde se dají drogy sehnat, 25% respondentů udalo, že neví kde se drogy shánějí. Tyto údaje vypovídají o skutečnosti, že drogový trh je i pro mládež snadno dostupný, což je velmi znepokojující. Tabulka č. 7 „Víš, kde se dají drogy sehnat?“
Počet odpovědí
Vyjádřeno v procentech
Ano
90
75,00%
Ne
30
25,00%
Celkem
120
100,00%
57
Položka dotazníku č. 15: „Jsou podle tebe drogy snadno dostupné?“
Snadná dostupnost drog dle středoškolské mládeže
Ano 89% Ne 3% Nevím 8%
Graf č. 7 Graf č. 7 znázorňuje názory studentů na snadnou dostupnost drog, 89% z nich považuje drogy za snadno dostupné, pouhá 3% je za snadno dostupné nepovažuje a 8% uvedlo, že neví. Položka dotazníku č. 16: „Jaké drogy jsou podle tebe nejžádanější? “ Tato otázka byla respondentům položena tak, aby mohli vyjádřit svůj názor nad tím, které drogy jsou v pořadí oblíbenosti na prvním až třetím místě. 21 dotazovaných na tuto otázku neodpovědělo. S absolutní převahou dalo 96 studentů prvenství marihuaně, na druhém místě žádanosti byl 35 studenty označen pervitin, třetí místo zaujal hašiš, za třetí nejžádanější drogu ho považuje 30 studentů. Jako další v pořadí následovala, extáze, LSD, kokain a poslední místo zaujal heroin. Tyto výsledky jsou velmi zajímavé. Při podrobnějším pohledu na výsledky dotazníku se totiž dovídáme, že studenti na druhé místo v žádanosti umístili pervitin, přesto, že co se týká nejčastějších zkušeností s touto drogou, byl na druhém místě hašiš. Jistě to může být zkresleno tím, že na zkušenost s určitým typem drog odpovídala menší část respondentů než na tuto otázku, ovšem i tyto výsledky nám mohou být cenným názorem, protože jak bylo uvedeno výše, veliká většina studentů zná někoho ve svém okolí kdo drogu užívá, tudíž také ví, jaké drogy užívá a tímto nám může být poodhaleno to, jaké drogy se těší na dnešním drogovém trhu největší oblibě.
58
Položka dotazníku č. 17: „ Souhlasíš s názorem, že by měly být drogy legalizovány?“ Na odpovědi této otázky jsme byli velmi zvědavi, sloužila sice jako informativní ale názory mladých lidí si tato problematika jistě zaslouží. Jak je patrno, 58% respondentů s legalizací drog nesouhlasí, 24% souhlasí a 18% studentů neví. Výsledky tohoto dotazu nás alespoň trochu uklidnily. Na tuto otázku odpovědělo ze 120 dotazovaných 98 studentů. Je tedy evidentní, že mladí lidé i přes své životní období, kdy je volnomyšlenkářství velmi častým jevem, dokáží přemýšlet i o takto složitých dilematech a legalizaci drog nepovažují za dobrý krok. Otázka byla stavěna jako uzavřená, přesto si spousta studentů dala práci a připsala i vysvětlení, často se vyskytovala vyjádření o tom, že by měla být legalizována marihuana ale pouze pro ty, kterým může lékařsky pomoci. V člověku takováto vyjádření zanechávají pocit, že přesto, že se v dotazníku projevily smutné výsledky o tom, že středoškolská mládež má s drogami skutečně bohaté zkušenosti, jejich postavení se k nebezpečí spojeném s prodejem drog není tak nezodpovědné. Tabulka č. 8 „Souhlasíš s názorem, že by měly být drogy lega-
Počet odpovědí
Vyjádřeno v procentech
Ano
29
24,00%
Ne
69
58,00%
Nevím
22
18,00%
Celkem
120
100,00%
lizovány??“
59
13.3
Ověření platnosti předpokladů
1. Předpoklad: Předpokládáme, že alespoň 25 % středoškolské mládeže má nějaké zkušenosti s užíváním drog. 2. Předpoklad: Předpokládáme, že nejčastější zkušenosti bude mít středoškolská mládež s marihuanou. 3. Předpoklad: Předpokládáme, že druhou nejčastější zkušenost bude mít středoškolská mládež s pervitinem. Ověření předpokladu č. 1: Předpoklad byl ověřen jako platný. Dle výsledků průzkumu má alespoň 25% středoškolské mládeže nějaké zkušenosti s užíváním drog. Drogu okusilo alespoň jednou v životě 64% oslovené mládeže a to 32,5% žen a 31,5% mužů. 36% studentů středních škol sice přímou zkušenost s drogou neuvedlo, ovšem v průběhu vyhodnocování dotazníku jsme se dozvěděli i o nepřímých zkušenostech s užíváním drog. Droga byla alespoň jednou v životě nabídnuta 91% studentů středních škol. 88% studentů zná někoho ve svém okolí, kdo drogy užívá a 75% středoškolské mládeže ví, kde se dají drogy sehnat. Ověření předpokladu č. 2: Předpoklad byl ověřen jako platný. Výsledky průzkumu prokázaly, že nejčastější zkušenosti má středoškolská mládež s marihuanou. Je zřejmé, že naprostá většina respondentů uvádějících zkušenost s ilegálními drogami uvedla v 97% zkušenost s marihuanou, z čehož 31% těchto studentů uvedlo kombinaci marihuany s dalšími druhy drog, nejčastěji hašišem a pervitinem. Ověření předpokladu č 3: Předpoklad byl ověřen jako neplatný. Podle výsledků průzkumu nemá středoškolská mládež druhou největší zkušenost s pervitinem ale hašišem. 22% studentů přiznávajících zkušenost s drogou uvedlo za užívanou drogu hašiš, pervitin byl zaznamenán u 10% dotazovaných a je tedy až třetí nejužívanější drogou u studentů středních škol. V této části předložené bakalářské práce byly statisticky a graficky zobrazeny výsledky dotazníkového průzkumu a bylo provedeno ověření stanovených předpokladů. Slovní shrnutí praktické části bakalářské práce obsahuje následující kapitola. 60
14
Shrnutí výsledků praktické části Prostřednictvím dotazníku jsme nejprve zjišťovali pohlaví a druh studia respondentů.
Průzkumu se účastnilo 67 žen a 53 mužů, 81 dotazovaných studuje maturitní obory, 39 obory učební, celkem tedy 120 studentů. Návratnost dotazníku byla 100%. Následující otázka zjišťovala přímou zkušenost respondenta s drogou. 64% studentů udalo, že drogu minimálně jednou užilo, několikanásobně se tak potvrdil náš předpoklad. Nejvíce užívanou drogou se potvrdila být marihuana, minimálně jednou v životě ji užilo 97% těch studentů, kteří zkušenost s drogou potvrdili. Náš předpoklad, že druhou nejužívanější drogou středoškolské mládeže bude pervitin, se nepotvrdil, druhou nejužívanější drogou je hašiš, uvedlo ho 22% studentů přiznávajících zkušenost s drogou. Pervitin byl zaznamenán u 10% dotazovaných a je tedy až třetí nejužívanější drogou studentů středních škol. Z další otázky jsme se dozvěděli, že studenti shánějí peníze na drogy ve 34% případů z peněz, které si vydělají na brigádách 30% respondentů čerpá finance z kapesného, jež dostává od rodičů, 24% respondentů uvedlo, že si drogy nekupují ale dostávají je od kamarádů, nebo jsou pozváni. O tom, že drogy jedinec užívá vědí v 66% kamarádi dotazovaných. Dalšími nejvíce zmiňovanými byli sourozenci a to ve 29% případů. Problémy v důsledku užívání drog zaznamenalo 14% respondentů, zbylých 86% problémy zatím nemělo. 5% dotazovaných uvedlo problémy v rodině, 3% ve škole, 3% s přáteli. 1% tázaných uvedlo komplikace s policií. 1% pak zmínilo kombinaci rodiny a přátel, 1% dále kombinaci rodiny a policie. Na otázku proč dotazovaný drogy užívá nejčastěji odpovídali respondenti, že nevědí, stalo se tak v 50% případů. 25% respondentů přiznalo, že jim účinky drog dělají dobře, 9% z nich zmiňuje nudu, 3% udala, že jim drogy dávají pocit výjimečnosti a 3% tázaných drogy užívají aby zapadli do kolektivu. S braním drog by chtělo přestat 32% studentů užívajících drogy, 22% z nich v braní drog přestat nechce a 45% dotazovaných neví.
61
Další otázky se zaměřovaly i na ty respondenty, jež přímou zkušenost s užíváním drog nemají. Ptali jsme se na to, zda byla studentům někdy droga nabídnuta. 72% studentů byla opakovaně nabízena ilegální droga, jednou v životě byla droga nabídnuta 19% dotazovaných a 9% nikdo nikdy drogu nenabídl. Celkem tak byla droga nabídnuta minimálně jednou za život 91% studentů, což je výsledek velmi šokující. Droga byla nabídnuta studentům nejčastěji blízkou osobou a to ve 43%. 40% pak nabídla drogu známá osoba a 7% studentů udalo, že jim drogu nabídl někdo cizí Další otázkou zjišťující také nepřímou zkušenost studentů s užíváním drog bylo to, zda-li znají někoho ze svého okolí, kdo drogu užívá. 88% studentů uvedlo, že skutečně zná někoho ve svém okolí, kdo užívá nelegální návykové látky. Další znepokojující informací, jež jsme z dotazníku získali je skutečnost, že 75% středoškolské mládeže ví, kde se dají drogy sehnat. Názory studentů na dostupnost drog jsou následující. 89% středoškolské mládeže považuje drogy za snadno dostupné, pouhá 3% je za snadno dostupné nepovažuje a 8% uvedlo, že neví. Co se týká názoru středoškolské mládeže na oblíbenost jednotlivých druhů drog, dopadl průzkum následovně. S absolutní převahou dalo 96 studentů prvenství marihuaně, na druhém místě žádanosti byl 35 studenty označen pervitin, třetí místo zaujal hašiš, za třetí nejžádanější drogu ho považuje 30 studentů. Jako další v pořadí následovala, extáze, LSD, kokain a poslední místo zaujal heroin. Poslední otázka byla informativní a mapovala názor studentů na legalizaci drog. 58% respondentů s legalizací drog nesouhlasí, 24% souhlasí a 18% studentů neví.
62
ZÁVĚR Předložená bakalářská práce se zabývala tématem problematiky drog, přičemž jsme se zaměřili na mládež a ilegální drogy. V teoretické části jsme se věnovali problému závislosti na ilegálních drogách. Protože se domníváme, že velmi ohroženou skupinou co se týká počátku drogové závislosti je středoškolská mládež, zaměřili jsme svou pozornost v praktické části právě na ni. Cílem bakalářské práce bylo charakterizovat v teoretické části problematiku drogové závislosti a v praktické části zjistit pomocí dotazníku, jakou má zkušenost s drogami středoškolská mládež. Metodou, jež nám pomohla k dosažení stanoveného cíle byla v teoretické části analýza sekundárních zdrojů. V praktické části jsem použili k průzkumu kvantitativní dotazník. Respondenty průzkumu byli studenti 1.–4. ročníku středních škol a studenti 1.–3. ročníku učebních oborů. Celkem se jednalo o 120 respondentů, návratnost dotazníku byla 100%. Průzkum se konal ve dvou Libereckých středních školách s integrovanými učilišti. Dotazník, z něhož jsem čerpali informace o zkušenostech středoškolské mládeže s ilegálními drogami byl zaměřen jak na zjištění přímých zkušeností s drogami, tak i na mapování zkušeností nepřímých. Snažili jsme se o to, abychom získali náhled i do pohledu dotazovaných, jež s drogami nemají přímou osobní zkušenost. Prostřednictvím dotazníku jsme nejprve zjišťovali, jestli má alespoň 25% dotazovaných nějaké zkušenosti s ilegálními drogami. Z výsledků průzkumu vyplývá, že drogu okusilo alespoň jednou v životě 64% oslovené mládeže a to 32,5% žen a 31,5% mužů. 36% studentů středních škol sice přímou zkušenost s drogou neuvedlo, ale v průběhu vyhodnocování dotazníku bylo zjištěny také nepřímé zkušenosti s užíváním drog. Droga byla alespoň jednou v životě nabídnuta 91% studentů středních škol. 88% studentů zná někoho ve svém okolí, kdo drogy užívá a 75% středoškolské mládeže ví, kde se dají drogy sehnat.
63
Dále jsme mapovali druhy drog, jež jsou středoškolskou mládeží užívány nejčastěji. Dle výsledků průzkumu vyšlo najevo, že nejčastější zkušenosti má středoškolská mládež s marihuanou. Naprostá většina respondentů uvádějících zkušenost s ilegálními drogami uvedla v 97% zkušenost z marihuanou, z čehož 31% těchto studentů uvedlo kombinaci marihuany s dalšími druhy drog, nejčastěji hašišem a pervitinem. Podle výsledků průzkumu dále 22% studentů přiznávajících užívání drog uvedlo zkušenost s hašišem, pervitin byl zaznamenán u 10% dotazovaných a je tedy třetí nejužívanější drogou u studentů středních škol. Jak z výsledků průzkumu plyne, má středoškolská mládež s ilegálními drogami značné zkušenosti. Výsledky několikrát překročily předpokládané hypotézy, což je skutečně alarmující. Vysoké procento studentů má přímé osobní zkušenosti a to především s marihuanou. Toto se dalo očekávat, protože dle našeho názoru se v dnešní době velmi často mluví o legalizaci této lehké drogy a společnost se jí již naučila tolerovat mnohem více, než tomu bylo v minulosti. To, že se jako druhá nejčastěji užívaná droga prokázal být hašiš přikládáme tomu, že se jedná o výrobek taktéž z marihuany. Pakliže bychom v dotazníku dali marihuanu a výrobky z ní do stejné skupiny, prokázala by se nám hypotéza č. 3 taktéž platná. Úskalí, jež jsme zaznamenali v průběhu vyhodnocování dotazníků spočívalo v tom, že studenti v několika případech špatně pochopili podstatu průzkumu a vyjádřili se negativně ve smyslu, že z nich dotazník v podstatě dělá „feťáky“, což rozhodně nebylo jeho účelem. Stalo se tak nejspíš nedostatečným pochopením úvodní části dotazníku, což je pro nás inspirující v případě dalšího studia. Pokud bychom se měli nadále zabývat touto problematikou, doporučovali bychom zaměřit se na Romské uživatele drog a jim poskytované služby a možnosti. Tato cílová skupina taktéž vykazuje svá specifika a bylo by vhodné získat o tomto problému více informací přestože je dle našeho názoru velmi složitý. Dále by stálo za povšimnutí téma prevence užívání drog u tělesně a duševně postižené mládeže. Vzhledem k dnešním trendům deinstitucionalizace a transformace sociálních služeb je toto téma též aktuální, protože z institucí odchází do samostatného života často lidé nepřipravení na nebezpečí „běžného“ života právě proto, že byli spoustu let v podstatě chráněni zdí ústavu a péčí pracovníků.
64
NÁVRH OPATŘENÍ Jak již bylo popsáno v teoretické části, důležité je především drogové problematice předcházet, což znamená v případě mládeže veliké úsilí rodičů a také pedagogů. Často se stává, že jsou děti rádoby lépe a pravdivěji informovány prostřednictvím internetu či efektu „kamarád říkal“ a radám rodičů a výchovných pracovníků nepřikládají význam. Domníváme se, že by školy měly mnohem častěji využívat preventivních programů, které vedou lidé, jež si prožili peklo spojené s drogovou závislostí a pomáhají nyní v boji proti drogám (tzv. peer programy). Pro studenty mohou být tito lidé mnohem větší autoritou a příkladem než lékaři, psychologové, psychiatři, pedagogičtí pracovníci či jiní přednášející, čímž samozřejmě nechceme znevažovat jejich důležitost v oblasti této problematiky. Rozhodně se domníváme, že by se tato problematika neměla podceňovat a školské instituce by jí měly věnovat patřičnou pozornost, protože problém drog může být pro společnost do budoucna skutečně destruktivní. Rodičům bychom doporučili, aby svým potomkům věnovali pozornost přesto, že je pokládají již za dospělé. Porozumění mezi rodiči a dítětem je nesmírně důležité a pakliže chybí, může být jednou z příčin proč se mladý člověk uchýlí k užívání drog. Dále musíme zdůraznit podporu k činnostem, jež teenagera naplňují a také zájem o jeho úspěchy i neúspěchy. Správná a citlivá výchova je dle nás velikou součástí prevence užívání drog.
65
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ BÉM, P., KALINA, K., 2003. Úvod do primární prevence: východiska, základní pojmy a přístupy. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup II. 1. vyd. Praha: Grada, s. 276–280. ISBN 80-86734-05-6. DVOŘÁČEK,
J.,
2008.
Zvládání
akutní
intoxikace
a odvykacích
stavů.
In: KALINA, K., aj. Základy klinické adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada. s. 131–142. ISBN 978-80-247-1411-0. FIŠEROVÁ, M., 2000. Historie, příčiny a léčení drogových závislostí. Postgraduální medicína, roč. 2, č. 3, s. 288–298. ISSN 1212-4184. GOODYER, P., 2001. Drogy a teenageři. 1. české vyd. Praha: Slovanský dům. ISBN 80-86421-44-9. KALINA, K., 2000. Léčba drogově závislých. In: Stránky ústavu farmakologie 3. LF UK [online]. [vid. 21.01 . 2012]. Dostupné z: http://old.lf3.cuni.cz/drogy/articles/lecba.html KUDRLE, S., 2003. Historie užívání a zneužívání psychotropních látek. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup I. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, s. 83–89. ISBN 80-86734-05-6. KUDRLE, S., 2003. Psychopatologie závislosti a kodependence . In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup I. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, s. 107–113. ISBN 80-86734-05-6. KUDRLE, S., 2003. Úvod do bio-psycho-socio-spirituálního modelu závislosti. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup I. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, s. 91–95. ISBN 80-86734-05-6. KUDRLE, S., 2008. Bio-psycho-sociálně-spirituální model závislosti jako východisko k primární, sekundární a terciální prevenci a kvalifikované pomoci. In: KALINA, K., aj. Základy klinické adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada, s. 17–23. ISBN 978-80-247-1411-0. LANGMEIER, J., aj., 2000. Dětská psychoterapie. 2., rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-381-1.
66
LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D., 2006. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha:Grada. ISBN 80-247-1284-9. MAHROVÁ, G., aj., 2008. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2138-5. MÜLLEROVÁ, P., aj., 2005. Sociální práce s uživateli drog. In: MATOUŠEK, O., aj. Sociální práce v praxi. 1. vyd. Praha: Portál, s. 211–226. ISBN 80-7367-002-X. NEŠPOR, K., 2000. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. 1.vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-432-X. NEŠPOR, K., 2000. Návyková rizika u dětí a dospívajících. In: HORT, Vl., aj. Dětská a adolescentní psychiatrie. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-472-9. NEŠPOR, K., 2003. Diagnostika a diagnostická kritéria poruch vyvolaných návykovými látkami. In: KALINA, K., aj. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup I. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, s. 107–113. ISBN 80-86734-05-6. PRESLOVÁ, I., 2010. Nedospělý klient v ambulantní léčbě. IN: PRESLOVÁ, I., HANKOVÁ, Praha:
O.,
eds.
Sananim,
s.
Mladiství 21–26.
a drogy
2010
[online].
[vid.
ISBN
978-80-904536-0-9.
21.01 2012].
Dostupné
z:
http://konference.sananim.cz/_userfiles/mladistvi-a-drogy_sbornik2010.pdf ŠŤASTNÁ, L.,ŠUCHA, M., 2010. Drogy a ohrožené skupiny mladých lidí. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika, 1. lékařská fakulta, Univerzita
Karlova
v Praze:
Všeobecná
ISBN 978-80-254-6807-4.
67
fakultní
nemocnice
v Praze.
SEZNAM PŘÍLOH Příloha A – Dotazník průzkumu zkušeností středoškolské mládeže s ilegálními drogami
68
Příloha A – Dotazník průzkumu zkušeností středoškolské mládeže s ilegálními drogami Vážený/á studente/ko, jsem studentkou 3. ročníku vysoké školy, oboru Speciální pedagogika pro vychovatele. Předložený dotazník, je podkladem ke zpracování výzkumné části bakalářské práce. Cílem dotazníkového šetření, je zjištění zkušeností středoškolské mládeže s ilegálními drogami. Dotazník je anonymní a jeho výsledky slouží pouze k výzkumnému účelu mé bakalářské práce. Za Váš čas při vyplňování dotazníku předem děkuji. Edita Bucharová.
1. Pohlaví a. Žena b. Muž 2. Student/ka a. Střední školy b. Odborného učiliště 3. Máš osobní zkušenost s ilegálními drogami? a. Ano, užívám je pravidelně b. Ano, užívám je občas, nepravidelně c. Ano, několikrát jsem to vyzkoušel/a d. Ano jednou jsem to vyzkoušel/a e. Ne, nikdy (prosím, pokračuj otázkou č. 11) 4. S jakými druhy drog máš zkušenost? a. Marihuana b. Hašiš c. Pervitin d. Kokain e. Heroin f.Jiné (uveď prosím jaké)
…...................................................................................
5. Kde na drogy sháníš peníze? a. Z kapesného od rodičů b. Chodím na brigády c. Jiným způsobem (uveď prosím konkrétně)..........…................................................ 6. Kdo ví o tom, že užíváš drogy? a. Kamarádi b. Rodiče c. Sourozenci d. Vzdálení příbuzní, známí e. Učitelé ve škole f. Nikdo g. Nevím 7. Měl jsi někdy kvůli drogám problémy? a. Ano b. Ne 8. V jaké oblasti jsi měl kvůli drogám problémy? a. Rodina b. Škola c. Přátelé d. Policie e. Jiné (uveď prosím jaké)......….................................................................................. f. žádné problémy jsem zatím neměl 9. Proč užíváš drogy? a. Jejich účinky mi dělají dobře b. Z nudy c. Dávají mi pocit výjimečnosti d. Abych zapadl do kolektivu e. Nevím
10. Chtěl bys s braním drog přestat? a. Ano b. Ne c. Nevím 11. Byla ti někdy droga nabídnuta? a. Ano, jednou b. Ano vícekrát c. Ne, nikdy (prosím, pokračuj otázkou č. 13) 12. Kým ti byla droga nabídnuta? a. Blízkou osobou (partner, kamarád, rodič...) b. Známým c. Cizí osobou 13. Znáš někoho ze svého okolí, kdo bere drogy? a. Ano b. Ne 14. Víš, kde se drogy dají sehnat? a. Ano b. Ne 15. Myslíš si, že jsou v dnešní době drogy snadno dostupné? a. Ano b. Ne c. Nevím
16. Které drogy jsou podle tebe v dnešní době nejžádanější? (prosím zakroužkuj alespoň tři a připiš k písmenu číslo pořadí ve kterém si myslíš že jdou za sebou) a. Marihuana b. Hašiš c. Pervitin d. Kokain e. Heroin f. Jiné (uveď prosím jaké)............................................................................................. g. Nevím 17. Souhlasíš s názorem, že by měly být drogy legalizovány? a. Ano b. Ne c. Nevím Děkuji za Váš čas a trpělivost.
