Podivuhodná zahrada Igora Ljadova
Na prosbu mnoha mých přátel vám popíšu, jak pěstuji zeleninu. Tímto způsobem už pěstují mnozí chataři. Pokusím se vám to vysvětlit. Jsem zaměstnán, proto na zahradu u chaty mohu přijet jen o víkendu. Taky je třeba si odpočinout po pracovním týdnu, pojíst šašlik, použít baňu (ruská sauna) a malinko se porýpat v zemi. V současné době existuje v pěstitelství několik problémů: úrodnost půdy se zmenšuje, země je udusaná, vysílená a má šedivou barvu. Snižování úrodnosti sebou nese nižší výnosy.
Používání minerálních hnojiv a chemikálií vede k znečištění půdy, vody, vzduchu a potravin, což způsobuje nemoci lidí. Tradiční agrotechnika používaná většinou pěstitelů (asi zahrádkářů pozn.překl.) je pracná a to zmenšuje zájem o pěstování mezi mládeží.
Přesto se všechny tyto problémy dají lehce vyřešit, když místo tradičního zemědělství použijeme PŘÍRODNÍ. Tato agrotechnika nejen chrání úrodnost půdy, ale naopak ji zvyšuje. Výsledkem je zvýšení výnosů rostlin.Minerální hnojiva se nepoužívají, takže se zachová čistota přírody a tím i zdraví člověka. Řada operací (prací) se v přírodní agrotechnice provádí méně často než v tradiční.A některé odpadnou úplně. To vše snižuje pracnost obdělávání země. Podle mého názoru je důležité vrátit se k přírodě a zapomenou na to, že půda se musí nacpat hnojivy, drásat lopatami (pluhem) a posypat agrochemikáliemi. Opravdové zemědělství je především šetrné obdělávání půdy, její ochrana před snížením teploty, vrácení důležitých prvků, které země štědře předala rostlinám.
Každý rok na jaře, když přijedeme na chatu, sejeme a vysazujeme zeleninu na záhony. Rozměry záhonů jsou 1,4 až 2 m, cestičky mezi nimi 20 až 40 cm, tomu se říká tradiční způsob sázení zeleniny na záhon. Rostliny na těchto záhonech, zvlášť uprostřed, jsou často nemocné, hnijí, špatně rostou a plody jsou nekvalitní. Zato pro škůdce je to dobrá pastva a možnost založení potomstva. Pletí a okopávání takových řádků je úmorná práce. Na takovém řádku je vidět jednu věc: krajní rostliny rostou lépe než ty uprostřed, jsou silnější, zdravé a snadno se o ně pečuje. Zamyslel jsem se ještě nad jednou věcí: osamělý strom ve městě –nikdo ho nezalévá, listy, které by mu mohly být potravou, jsou zameteny. Jak to,že strom existuje a kde bere živiny? V posledních letech vědci zjistili, že kolem 60% živin berou rostliny ze vzduchu, což je zajímavé.
Nepředvídatelnost našeho dálněvýchodního klimatu, velké rozdíly mezi denní a noční teplotou, suché nebo deštivé léto, nadměrné sucho v srpnu a září, několikaleté hledání stylem zkouška-omyl mne dovedlo k optimálnímu způsobu pěstování zeleniny. Došel jsem k závěru, že musím hledat méně pracný a zároveň výnosnější způsob pěstování. Použil jsem dvě technologie: 1. „Úzké řádky-speciální technologie pro pěstování na malém pozemku.“ 2. „Agrotechnika přírodního zemědělství.“
Utvrdil jsem se v tom, že jmenovitě organika (slovník nepřeložil pozn.překl.) může otevřít všechny možnosti rostlin, ekonomie-síly a čas. Jen na dobrém kompostu vypěstovat mnoho místních a cizích rostlin, většina z nich roste na organické půdě. Jsem přesvědčen, že bez organiky se neobejdeme: je nutné se naučit kompostovat a ještě postavit stacionární záhonyjedenkrát za mnoho let. Pěstování zeleniny na úzkých řádcích vypracoval J. Mitlayder v 70-tých letech minulého století a do Ruska ji autor přivezl v roce 1989. Slepé přijímání informací a rad, i když těch nejlepších k ničemu nevede. Je nutný tvůrčí přístup a pochopení biologických zákonitostí jednotlivých kultur a procesů, které probíhají při jejich obdělávání. Mitlayder udělal podle mne jedinou chybu: při použití minerálních hnojiv je chuť nepřirozená. Abych to napravil, místo nich používám (humus) zelené hnojení, popel, hnůj atd. Jsem příznivec organického hnojení a čistých produktů. Není nutné používat minerální hnojiva jako jedy, je nutné číst návod. Je lepší rostlinu „nedokrmit“ než „překrmit“.
Za co jsem mu vděčný je navržení úzkých řádků. Přestože Mitlayder nepřikazuje stavět ohrádku (bednu) na úzké řádky, přesto jsem ji postavil. Sama příroda mi to našeptala.Na jaře jsou mnohé chatařské zahrádky zatopené a na cestičkách stojí voda. To se nám stává koncem srpna a začátkem září kdy leje ve dne v noci. Uprostřed léta může pršet i 2 až 3 dny a záhrádka se může za půl hodiny ocitnout pod vodou. Proto zvednutí záhonu 15-25 cm nad cestičku řeší tento problém. Šířka řádku je 60-100 cm, délka libovolná.Cestičky mezi řádky 60-80 cm. To jen znamená, že hlína mezi řádky je bez zeminy, to je také funkce cestiček.
Zeleninový kontejner – to je vysoký záhon, jehož stěny se skládají z cihel, trámků, desek, kamene atd. Řádky se staví ze severu na jih. Průchody mezi řádky se mohou zamlčovat pískem, pilinami, atd. Já jsem dal přednost trávníku, který jednou za měsíc posekám sekačkou, některé cestičky jsem zasypal pilinami. Krása zahrady nenechá nikoho lhostejným.Plevel tam není , zahrádka je čistá hezká.
Záhonek-bedna se naplní organikou (asi kompostem a hnojem, p.p.). Dospodu se dávají rostlinné zbytka (tráva, sláma, listí), na to kompost nebo hnůj, nebo prolévám výluhy z rostlin (bylin). Jako horní vrstva se dává zelina z cestiček. Tímto způsobem se zaplní záhon-krabice. Na každém záhonku jsou dva řádky rostlin podle krajů a střídavě.V tonto způsobu sázení je skryta velká rezerva v produktivitě. Dávno je známo, že krajní rostliny se vyvíjejí dvakrát lépe než uprostřed, mají víc světla místa kolem sebe. Tady jsou všechny rostliny „krajní“. Velké mezery mezi řádky jsou proto, aby se jim dostalo víc světla a místa. Malé místo organického pěstování dá mnohem víc zeleniny než vetší místo tradičního. Pokud někdo bude aspoň rok sázet v úzkých záhonech, přesvědčí se velkých možnostech této metody a už se nevrátí k tradičnímu pěstování.Když pracujete na záhoncích, pociťujete radost z dobré úrody a ze samého procesu pěstování.
Krása zahrady, která se víc podobá parku nezůstane nikomu lhostejná, je čistá a bez plevelů. Do dvou řádků střídavě sázím zelí, baklažány, rajčata atd. Do tří nebo čtyř řádků sázím cibuli, česnek, salát, ředkvičky, mrkev… Nedostatky První rok se musí investovat do postavení záhonků-krabic.Tato věc odradí mnoho chatařů (nemají na to peníze).
Výhody Každý řádek slouží několik let (doplňuje se rostlinnými zbytky, listím atd.). Po sklizni zasejte zelené hnojení. Při sázení pak není nutné navážet kompost ani uleželý hnůj.Sám záhon funguje jako kompost. Přebytečné živiny se nevplavují, protože záhon je ohrazen. Podle mínění agronomů dostávají rostliny 60-80% živin ze vzduchu, proto široké cestičky hrají důležitou roli v biologickém procesu růstu. Kultury mají dostatek světla a vzduchu Okolo 30% živin rostlina získává ze země. Samozřejmě, že na úzký řádek se spotřebuje hnojiva (organického i minerálního) 2x méně než na standardní řádky a z úzkých záhonků je mnohem větší úroda. Zkoušel jsem to několik let a je to vidět i na fotografiích. Zadrží velké množství živin a vody.
Příjemné zalévání Nezůstane stát voda Nemusí se plít -pokud jsou řádky zamlčované Nemusí se okopávat, jen překopat 7-10 cm (před sázením?) Je možné dříve na jaře sázet, řádky se dříve prohřejí Dají se tam lehce střídat rostliny-kde byla vloni cibule zasadíme mrkev nebo zelí Úrodnost se zvýší o 100% a víc Brambory a kořenová zelenina je bez příznaků nemocí Dobře se udržuje pořádek, spotřebuje minimum místa
Je užitečné použít folii na oblouku (fóliovník). Zatluču dva kolíky na obou stranách záhonu a připevním oblouk, po vzdálenostech asi metr. Potáhne se folií nebo tkaninou dokud hrozí mrazíky. Tento systém mi umožňuje dosáhnout vysoké úrody bez ohledu na rozmary počasí a vlastnosti pozemku (úrodnost, oslunění?).
Překlad Aien, zdroj. Poznámka překl.: děda sázel brambory tak , že napřed pohřbil do rýhy kopřivy, trochu zahrnul hlínou a pak pohřbil brambory a zahrnul hlínou. Kopřivy na zahradě nejsou plevel, ale dobré hnojivo (kromě léčivých vlastností). Posekají se, nacpou do vetší nádoby a nechají kvasit. Až to smrdí, přidávají se do zálivky 1 : 10.
