PODHARġ VZDÁLENÉ I BLÍZKÉ MINULOSTI
PodharĢ vzdálené i blízké minulosti Ano i tato severní výspa našeho mČsta, toto pĜedmČstí má svoje dČjiny. I když zĜejmČ nebylo starších podharĢských kronik, doþteme se mnohé v obecních kronikách našeho mČsta Dvora Králové nad Labem. Dovídáme se, že už roku 1512 byly na Hartském potoku /také Kratzbach, Kacbach a Kadzbach/ dva mlýny. O žádném jiném osídlení není zmínka. Teprve až roku 1564 se objevuje další zápis, že došlo k prodeji jednoho pole pod „Harty“ a to po nebožtíku Janu Nohaviþkovi. O rok pozdČji (1565) se v mČstské gruntovní knize dozvíme, že „po nebožtíku mlynáĜovi BartolomČjovi Podhartním ujal mlýn Martin syn s rolí, zahradou, loukou a rybníkem pod mlejnem HoĜejším“ Roku 1581 „Obec odprodala Martinovi kus obce nad mlejnem podhartním ležící, kdež sobČ mlejn a pilu vystavČl. Nesmí on ani þeládka jeho ryb v potoku Kadzbachu lapati. A což by mu kdo na voze, neb na koních a klisnách z mČsta a nebo vesniþek k mČstu pĜináležících obilí vozil, toho pĜijímati a mleti nemá“. V roce 1636 se v gruntovní knize doþteme o HoĜením mlejnČ Podhartním a mlýnu Skalním. Z toho lze usuzovat, že zde již docházelo k Ĝídkému osídlování mezi mČstem a lesem. VždyĢ v roce 1567 mČlo naše mČsto 150 „osedlých“ domĤ. Pro zajímavost si to zaĜaćme do historie naší státnosti. V roce 1509 byl þeským králem korunován Ludvík I. a když v roce 1516 nastoupil ve vČku desíti let na trĤn, byl mu poruþníkem polský král Zikmund Jagellonský. Ale již roku 1526, pĜi útČku z prohrané bitvy s turkem Solimanem II., utone mladiþký král v moþále ve vČku svých dvacíti let. Stalo se tak po bitvČ u Mohaþe a takto odešel poslední u nás vládnoucí Jagellonec. Vládu nastoupili Habsburkové Ferdinandem I. Naše mČsto vzniklo na samém okraji královského pohraniþního hvozdu a je nasnadČ, že zde probČhlo osídlování pozdČji než ve vnitrozemí.VždyĢ i pĜírodní podmínky tu byly drsnČjší, krajina kopcovitá, lesnatá, cest málo a Labe na svém horním toku nesplavné. O Podharti nebyla ještČ ani zmínka, ale už tu byly vsi našeho okolí Werdek, Orlach (dnešní Vorlech), Zálesí, Zboží, Lipnice, Žíreþ, Žíreþská PodstráĖ, Nové Lesy a další. PodharĢ nebyla nikdy samostatnou obcí, byla jak pozdČji uvedeno, severním pĜedmČstím a proto se zĜejmČ musela vklínit do lesa zvaného Harta. Uvádí se dokonce Harty dvČ, pĜední a zadní. Tyto lesy, kdysi „královský hvozd“ patĜily pozdČji našemu mČstu, právČ tak jako pozemky mezi uvedeným lesem a mČstem. Uvádí se, že název lesa „Hart“, nebo také „Hardt“, je znám ve starohornonČmþinČ jako les. Tak asi vzniklo pojmenování /pomístní jméno/ pro uvedenou loka- Rybník „Havlák“ 1
PODHARġ VZDÁLENÉ I BLÍZKÉ MINULOSTI
litu pod „Hartou“ – tedy pĜenesenČ PodharĢ. Od konce 16. století dochází k postupném osídlování našeho pĜedmČstí, PodhartČ, tedy správnČji nynČjší ýeské PodhartČ. To všechno však je dávná minulost a þtenáĜ by mohl nabýt dojmu, že se z této doby zhola nic nezachovalo. A pĜece tu máme „PatzákĤv“ rybník, který v minulosti napájel již jmenovaný mlýn, zvaný „skalní“. Docela nedávno tu byl ještČ i druhý rybník „HawlĤv“, který se však „zásluhou“ bývalé komunální prádelny stal odpadovou jímkou a následnou zmČnou majitele byl zavezen. Tak zanikl rybník, sloužící ještČ v nedávné dobČ k chovu ryb, ledování pro potĜebu pivovaru a ĜezníkĤ, tvoĜící pČkné oddychové zákoutí. Litovat je vždycky pozdČ, zpravidla se již nedá k nČþemu pČknému, zaniklému a pĜírodČ blízkému vracet. Dochoval se rybník „podharĢský“ odkud byla v minulosti vedena voda do „pĜíkopĤ“ pĜed hradbami mČsta k úþelĤm obranným a do vlastního mČsta, kde „potoky“ pomáhaly hasit pĜeþetné požáry a napájely „haltýĜe“. PodharĢský rybník na staré pohlednici V okolí jmenovaných rybníkĤ a Hartského potoka se rozrĤstala postupnČ nízká stavení. Zprvu s malými políþky, která byla a dodnes ještČ jsou kamenitá a zde usídleným obþanĤm jistČ obživu zplna nezajišĢovala.PČstoval se také len, který se v chaloupkách pod lesem také spĜádal. Obživu tedy museli místní usedlíci hledat v okolních lesích. Ty jim byly požehnáním. Poskytovaly práci a dĜevo na stavbu roubených chaloupek. Topilo se výhradnČ dĜevem. HospodáĜská obydlí tehdejší doby i doby pozdČjší byly „dĜevČnky“a dĜevo jak známo slouží „od kolébky po rakev“.StavČlo se z hrubČ tesaných kmenĤ smrku nebo jedle, dub se dával na prahy. Základy tyto stavby nemČly, pouze se „podrovnávalo“. K tomuto úþelu se našlo dost kamene na chudých políþkách a v lese.Na „podrovnané“ kameny se potom kladly dĜevČné „podvaly“ a to muselo staþit tomu, aby se stavení neboĜilo.“Fuky, škvíry“ ve stČnách ucpali „mazaþi“ suchým mechem a z obou stran jílovou mazanicí s plevami, pozdČji Ĝezanou slámou.Trámy chránili pĜed nepohodou tím, že je natírali hovČzí krví. Teprve v 18. století se stČny omazávaly, hlavnČ kolem zdrojĤ tepla a komínĤ. Další století pĜináší zdČní kamenem za použití hlinČné malty. To hlavnČ u síní, kuchyní, chlévĤ, komor a komína. Venkovní stČny se na zimu obkládaly paĜízky, poleny i chvojím a jen docela malá okénka musela staþit k osvČtlení skrovné místnosti. Dokud nebylo skla, používaly se zvíĜecí blány. StĜechy byly pokryté dlouhou, cepovanou žitnou slámou, byly jak se Ĝíkalo „pošité“. Dnes se s „došky“ setkáme již velmi Ĝídce ve skanzenech. Strop místnosti byl z „ kuláþĤ“ nesených trámy, svrchu pokrytý „jílovou mazaninou“. Svítilo se zprvu louþemi, pozdČji olejovými lampiþkami s lnČným olejem, lojovými svíþkami a teprve po roce 1860 se používalo petrolejových lamp s „cylindrem“.ElektĜiny v domácnostech se doþkali podharĢští po postavení transformaþní stanice v roce 1926, plynu až po roce 1945. A vybavení jediné obytné místnosti ? Odbývala se v ní všechna Ĝemeslná práce, vaĜilo i jedlo, spalo i besedovalo pĜi kolovrátcích a draní peĜí. Staþily k tomu lavice, pĜedchĤdce židlí, umístČné pĜi stČnách a kolem topeništČ. Na lavicích se také spávalo. ÚhlopĜíþnČ pĜes „sekni2
PODHARġ VZDÁLENÉ I BLÍZKÉ MINULOSTI
ci“ byl v rohu bytelný stĤl, nad ním kĜížek, do místnosti sklonČné obrázky svatých, rĤženec, nČkdy i lampiþka. NesmČly chybČt „truhly“ na uložení peĜin, ošacení i mouky, na ochranu pĜed myšími škĤdci. „Almary“ je nahradily mnohem pozdČji. Spalo se také na peci, jediná postel byla u vnitĜní stČny a pokud nebyla kolébka, tak se dČĢátko uložilo do „loktuše“ a zavČsilo nad postel. Na uložení nádobí, náĜadí a jiného potĜebného „harampádí“ byly na stČnách police. Nade dveĜmi nesmČlo chybČt „Boží požehnání“ a pĜi oknČ klícka s malým zpČváþkem upletená z proutí. Velké úcty se mimo stolu dostávalo i prahu, kde se žehnalo pĜed delší cestou, nevČstČ a ženichovi, zde se poklepem s rakví louþili i s nebožtíkem. Asi tak mohly vypadat chaloupky té PodhartČ, která se nám zcela nedochovala. Z doby mnohem pozdČjší se nám již zachoval jen jediný domeþek s þ.p. 608 v PurkyĖovČ ulici. Na jeho domovním þísle mĤžeme ještČ dnes þíst nápis „Podhradí“ a je z pozdČjšího 19. století. Souvislost s Podhartí má také vybudování spádo- PurkyĖova ulice - tĜicátá léta vého vodovodu, který zachycoval a dosud zachycuje zdravou pramenitou vodu ze skal na pravém bĜehu Hartského potoka.Byla to tehdy chlouba našeho mČsta a þin vpravdČ revoluþní. VždyĢ se psal rok 1817 a naše mČsto nepatĜilo mezi nejvČtší. Zcela pravdivá jsou slova na pamČtní desce / v poĜadí již druhé/ PurkyĖova ulice dĤm þp. 608 – rok 2001 tohoto „Starého pramene“:
3
PODHARġ VZDÁLENÉ I BLÍZKÉ MINULOSTI
„Dvé pĜevzácných pokladĤ TobČ uštČdĜeno Dvore památný, jeden v starobylé kryl se vČži, nyní slavných pĜedkĤ slávu pČje. V šumu lesním poklad druhý, pĜebohatý nad vše posvátný, V stĜed TvĤj k synĤm kéž vždy vČþným klidnČ spČje. Rukou ochrannou Nejvyššího bohatství stĜez blahé sídlo, Všemocný Pán žehnej, by Dvora nezaniklo zdravé zĜídlo ! Tím prvním pokladem byl v té dobČ myšlen „Rukopis královédvorský“, druhým zde podchycený pramen. V uvedených letech za správcování mČšĢana Jana Koppa, byl vodovod nákladem 16.856 zlatých a 6 krejcarĤ vídeĖského þísla zĜízen a položeno potrubí pĜes PodharĢ do mČsta o délce 1.446 sáhĤ / 2.750 metrĤ/. Bylo dĜevČné a 562 kusĤ kmenĤ dalo Stará Nerudova ulice mČsto zdarma. Na této stavbČ se podílelo 94 pravováreþných obþanĤ. Pro úplnost ještČ tolik, že od roku 1880 se dĜevČné potrubí postupnČ nahrazovalo kovovým a v roce 1908 bylo pĜestavČno celé. V roce 1857, ke þtyĜicátému výroþí nalezení Rukopisu, byla na námČstí ještČ postavena kašna se Zábojem. I ta má svým tvĤrcem souvislost s Podhartí. Je však s podivem, že z tohoto „Starého pramene“, vedeného pĜes PodharĢ, se podharĢským nedostalo ani kapiþky. Teprve 10. þervence 1875 povolili váreþní páni zĜízení kašny v Podharti a my se mĤžeme doþíst z „Knihy zĜízené od obyvatelĤ pĜedmČstí PodharĢského 16. kvČtna 1871 : Co práce to dalo a 47 rokĤ trvalo, než nám bylo štČstí pĜáno a voda dána a s pomocí Boží jsme ji získali. Dne 5. záĜí o šesté hodinČ odpolední se voda vpustila do naší kašny. To se oslavilo hudbou a stĜelbou za úþasti mnoha lidí. Tu práci provedli obþané podhartští - Jan Wagner obecní zastupitel, Jan Laušman a Anton Máslo roku 1875.“ Kde se v nynČjší Vrchlického ulici kašna nacházela nevíme. Poté byl v roce 1908 postaven nad Podhartí vodojem Stojan - „na Place“ 4
PODHARġ VZDÁLENÉ I BLÍZKÉ MINULOSTI
a ten již napájel podharĢské ze „stojanĤ“. Jeden z nich, i když neúplný, je stále ještČ ve Vrchlického ulici, zbylé v ulici PurkyĖovČ a na prostranství pĜed školou zanikly. Bývalé kamenné kašny na vodu z mČsta i PodhartČ mĤžeme dosud vidČt na místním hĜbitovČ. Roku 1877 pĜevzala tento starý vodovod obec. JistČ neuškodí když trochu odboþíme. MČsto potĜebovalo vodu nejen k hašení požárĤ, ale také k hašení žíznČ. Tu od nepamČti také pivem z kvalitní vody. VaĜit pivo byla výsada mČst, tedy i našeho. VaĜit pivo však smČl jen ten, kdo vlastnil dĤm a bydlel ve mČstČ. Platilo „právo míle“, podle kterého do této vzdálenosti od mČsta nesmČl nikdo sladoval ani vaĜit. A naši pĜedkové si umČli tohoto moku dopĜávat, ženy nevyjímaje, víc než snesli. VždyĢ už v 16. století, tedy v dobČ kdy máme o Podharti první zmínku, museli konšelé a purkmistr vydat „ Snešení obecné dobrovolné, že je v novČ ten nechvalitebný, nenáležitý a nekĜesĢanský, Pánu Bohu všemohoucímu ošklivý, dobrým lidem milujícím lásku a svornost tČžký a nesnesitelný, pĤvodem od ćábla obyþej“. PĜesto se v Podharti dodnes, právČ tak jako jinde, dále pije pivo. Jen zcela na okraj, v roce 1867 už byl v našem mČstČ „velkolepý pivovar KlazarĤv“. Zbývá si ujasnit kde se v minulosti PodharĢ nacházela a která jiná pĜedmČstí tu ještČ byla. Horní pĜedmČstí mČlo v roce 1835 136 domĤ, Dolní pĜedmČstí 100 domĤ, ŠindeláĜské 68 domĤ, Hradištské 81 domĤ a PodharĢ už 93 domĤ s 639 obyvateli. K Podharti patĜily ještČ dva domy a deset obyvatel u Janské studánky (nČmecky Johannesbad), nebo jak jsme zvyklí Ĝíkat „ U Berana“.MČsto DvĤr Králové nad Labem mČlo v té dobČ celkem 601 domĤ a 4.543 obyvatel. Katastrální plán mČsta názornČ ukazuje, kde se roku 1841 PodharĢ nacházela. NejsevernČji byly domy až pod lesem. SmČrem jižnČ dolĤ sestupovaly dnešní PurkyĖovou ulicí do dnešní ulice Štítného. Další zástavba byla mezi ulicí PurkyĖovou a Hartským potokem a v okolí „Laušmanova“ hostince. Zcela ojedinČlá byla stavení na levém bĜehu Hartského potoka, v místČ dnešního závodu SaToS. Zde se smČrem dolĤ podél toku potoka prostíraly „Olšinky“, aby pokraþovaly až po podharĢský rybník.Pojmenování se jim dostalo po pĜevládajícím porostu olší. V hoĜení þásti „Olšinek“ se nacházela studánka a v místČ kde tvoĜí Hartský potok ostrou zákrutu, byl malý domeþek se zvoniþkou. Ten pĜetrval až do roku 1864, potom musel ustoupit pĜestavbČ továrny Gutfreund – Friedmann, postavené roku 1861. Podhartští si však postavili zvoniþku novou, v dĜívČjší ulici JeronýmovČ, nyní oprávnČnČ pĜejmenované na ulici zdejšího rodáka Antonína Wagnera..Tato zvoniþka se potom na pČt desetiletí stala symbolem podharĢské stolové spoleþnosti „Cvrndorf“.(Bylo popsáno v pĜíloze VlastivČdného þtení þíslo 8. z prosince 1996). Tato zvoniþka dosloužila v roce 1917, kdy byl zvonek zabaven pro váleþné úþely. Na jmenovaném plánku je také zaznamenán „kĜížek“ v blízkosti „Laušma- Zvoniþka v dĜívČjší JeronýmovČ ulici – symbol Cvrndorfu 5
