NOCOVALI JSME
POD KOPULÍ
Milí čtenáři, malí i vy velcí, jistě si pamatujete, jak naši školu v lednu navštívil Jiří Grygar. Navštívil ale nejen nás. Přijel také na jičínskou hvězdárnu, aby ji slavnostně otevřel. Hvězdárna v Jičíně se totiž dočkala rekonstrukce a nového názvu Centrum přírodních věd – Hvězdárna. Rekonstrukce je to pozoruhodná a časem bude určitě dobře sloužit nejen astronomům. My jsme se rozhodli, že to vyzkoušíme. A to důkladně – strávíme na hvězdárně celou noc. Třináct školáků a tři dospěláci vyrazili v pátek 4. března navečer nocovat do Jičína. O tom, co jsme (nejen) tam viděli a prožili, se dočtete na následujících stránkách. Darina Šindlářová, Lukáš Bílek
Ráno před kopulí jičínské hvězdárny, zleva: Lukáš Bílek, Natálka Knapová, Nikol Mlejnecká, Dan Jančura, Jára Tošner, Roman Angelov, Tereza Janeková, Šimon Bílek, Matěj Angelov, Rozárka Tošnerová, vpředu Lucka, Darina a Tereza Šindlářovy.
VE ŠKOLE VYROSTLO
PLANETÁRIUM
Jednou v pátek přijel k nám do školy óbr stan. Vypadalo to jako iglú a nám všem se to líbilo. Bylo to mobilní planetárium. Vevnitř byla tma a leželi jsme na žíněnkách. Pán, který to planetárium přivezl, promítal filmy o vesmíru. Filmy byly tři. První byl o vzniku vesmíru a života na Zemi, druhý byl Dvě sklíčka – o dalekohledech a Galileo Galileovi. Třetí měl být o Apollu 11 a letu na Měsíc, ale nešel zapnout, tak nám pán pustil film o vodě. Po každém filmu si ten pán s námi povídal. Líbilo se mi to a myslím, že ostatním taky. Rozárka Tošnerová, 2. ročník
Ve frontě na planetárium, zprava: Jana Zrůstová, Jára Kryšpín, Dan Topalovský, Nikol Mlejnecká, Petr Chalupa, Tereza Šindlářová, Tereza Honzíková, Šimon Bílek, před tabulí Matěj Angelov a Adam Hendrych, vpředu Pan Planetárium.
Komu se poštěstí si v kině lehnout? Děti ze školky i ze školy si toho během jednoho dopoledne užili hned pětkrát. Školáci shlédli tři a školčata dva vesmírné filmy.
Pátek 26. února byl pro děti ze Sluníčka a Hvězdičky dnem plným překvapení. První překvapení pro děti bylo, že ten den nevyrazily na svoji oblíbenou vycházku. Další překvapení je čekalo u školáků, kde našly ve třídě postavený stan. Než se děti přestěhovaly do stanu, proběhla krátká beseda s pánem z planetária, který všem vysvětlil, co se bude dít. Dětem, a hlavně paní učitelce, dalo práci se do stanu dostat, ale snaha byla odměněna zajímavým promítáním příběhu krtka, který se svými kamarády poznával hvězdy, měsíc a celou noční oblohu. Nejlepší na celé akci bylo, že ji děti mohly strávit v leže. Promítání všechny bavilo, známkou toho bylo, že nikdo neusnul. Petra Zachovalová, učitelka mateřské školy
Paní učitelka Petra
Zachovalová.
Honzík Rejha, Dan
Topalovský, Lucka Šindlářová, Nikol Mlejnecká a Terezka Honzíková naslouchají Panu Planetáriu.
Jak se vaří
KOMETA Každý si myslí, že kometa je hvězda s ocasem, ale není to tak. Kometa je hrouda ledu, kamení a bordelu z vesmíru. Svítí proto, že na ni svítí Slunce. Ocas má proto, že letí rychle a rozpadá se, když ji zahřeje Slunce. My jsme si kometu vyrobili. Nalili jsme do mísy smetanu, cukr, pak kousky čokolády a čokoládovou polevu. Potom jsme to zamíchali a dali jsme to do sáčků a do mrazáku. Nakonec jsme ji snědli. Byla moc dobrá. Kevin Horváth a Petr Chalupa 2. ročník
Výsledkem našeho pokusu byla jedlá kometa. Moc nám chutnala.
Raketou
O POHár vĚdy Pohár vědy je mezinárodní soutěž. Přihlásila jsem se do ní já (Tereza Šindlářová), Maruška a Jára Kryšpínovi, Matěj Angelov a Šimon Bílek ze 3. až 5. ročníku. Přidali se k nám i naši mladší sourozenci (Lucka Šindlářová, Romča Angelov a Fanda Bílek) a pomáhají nám rodiče. Náš tým jsme pojmenovali Pandyti, protože jsme si zjistili, že vědátor se řekne anglicky pundit. Tak jsme si to počeštili na Pandyti. Za maskota jsme si vybrali pandu, protože pandyta zní jako panda. 1. kolo bylo o raketách. Vyráběli jsme rakety a zjišťovali jsme, na jaký pohon létají. Tereza Šindlářová3. ročník
POZNÁVÁME
ASTRONOMY PTOLEMAIOS
(asi 85 – asi 165) tvrdil, že Země je středem vesmíru a ostatní planety i Slunce obíhají kolem Země.
Církev ve středověku uznávala jen ptolemaiovskou teorii vesmíru – Země je středem vesmíru, nehýbe se, planety a Slunce obíhají kolem Země – geocentrická soustava.
GIORDANO BRUNO
(leden 1548 – 17. února 1600) tvrdil, že středem vesmíru není ani Země ani Slunce a že vesmír je nekonečný. Sluncí a soustav je velké množství. Giordano Bruno byl za své názory upálen.
MIKULÁŠ KOPERNÍK
(19. února 1473 – 24. května 1543) V Koperníkově vesmíru je středem Slunce a planety obíhají kolem něho.
GALILEO GALILEI
(15. února 1564 – 8. ledna 1642) tvrdil, že středem vesmíru je Slunce a planety obíhají kolem něho. Podpořil tak Koperníkovy názory. Objevil čtyři Jupiterovy měsíce a nazval je Medicejské hvězdy. Napsal Knihu Hvězdný posel, podle ní se podobně jmenuje náš časopis. Galileo Galilei svá tvrzení o pohybu planet před soudem odvolal, ale pak prohlásil: „A přece se točí!“ Zachránil si život, ale dál musel žít v domácím vězení. V Praze na dvoře císaře Rudolfa II. působili astronomové Johannes Kepler a Tycho Brahe.
TYCHO BRAHE
(14. prosince 1546 – 24. října 1601) tvrdil, že středem vesmíru je Země, kolem Země obíhá Slunce a ostatní planety obíhají kolem Slunce.
JOHANNES KEPLER
(27. prosince 1571 – 15. listopadu 1630) zastával Koperníkův názor, že středem vesmíru je Slunce a planety obíhají kolem něho. Popsal tři zákony o pohybu planet. Keplerovy zákony popisují fyzikální zákonitosti pohybu planet kolem Slunce.
Heliocentrická soustava se tak jmenuje proto, že jejím středem je Slunce. To je z řečtiny: hélios = Slunce kentron = střed Sestavili třeťáci Dan Jančura, Niky Krátký, Jára Kryšpín a Tereza Šindlářová, čtvrťák Šimon Bílek a páťáci Matěj Angelov, Adam Hendrych a Maruška Kryšpínová.
v JIČíNĚ Na V pátek 4. března vyrazila většina žáků ze školy do hvězdárny v Jičíně. Chtěli jsme pozorovat hvězdy a také se dozvědět něco nového o vesmíru. A mohli jsme tam i přespat. Nejprve jsme se ubytovali. Pak se nás ujal hvězdář David Vališka. Kreslili jsme do hvězd Velkého vozu různé obrázky. Každého napadlo něco jiného. Já jsem namalovala slona, moje sestra Lucka naběračku. Shodla se s Korejcema. Ti v tom vidí také naběračku. David
Pro mnohé bylo pozorování velkým hvězdářským dalekohledem poprvé v životě. Nahoře Darina a Tereza Šindlářovy, vpravo pozoruje Jupiter Tereza Janeková.
Slavnostní otevření CENTRA PŘÍRODNÍCH VĚD – HVĚZDÁRNA proběhlo v pátek 15. ledna. Kromě papalášů (vzadu) se ho zúčastnili (vpředu) nejen astronomové Eva Marková a Jiří Grygar, ale také Darina Šindlářová a Lukáš Bílek. V zadní řadě sedí i nejvyšší astronom Viktor Votruba.
HvĚzdárNĚ K sedmi hvězdám Velkého vozu jsme vymýšleli vlastní podobu souhvězdí podle své fantazie. Paní učitelka Markéta Krátká v nich viděla souhvězdí Veverky.
nám ukazoval, že lidé z jiných koutů světa si v souhvězdích představují něco jiného. David nám také promítal obrázky a povídal nám samé zajímavé věci. O Slunci, mlhovinách a hvězdokupách, dvojhvězdách a galaxiích. Pak jsme šli do kopule pozorovat Jupiter. Také jsme dělali pokus s Měsícem, kdy se nejlépe pozoruje. Večer jsme zakončili filmem Apollo 13. Ráno jsme se ještě nasnídali, zahráli si vesmírnou tichou poštu, kterou přichystala mamka a pan Bílek. Pak jsme dostali od pana Bílka oplatky. Než jsme se rozešli domů, tak nám David pustil zvuky zvířat a my jsme je měli poznávat. Moc se mi to líbilo a chtěla bych ještě něco takového zažít. Tereza Šindlářová, 3. ročník S Davidem Vališkou z hvězdárny jsme si povídali i o Slunci. Také pro Slunce měl každý zkusit nakreslit jeho astronomický symbol.
Při pokusu s Měsícem zhasla celá hvězdárna, aby jiná světla nerušila pozorování. Na Měsíc svítila jen lampa – Slunce. Od pytlíku mouky po směru hodinových ručiček: Lucka Šindlářová ( s pytlíkem), Tereza Šindlářová, Natálka Knapová, Roman Angelov, Dan Jančura, Nikol Mlejnecká a Jára Tošner.
KDY SE
NEJLÉPE POZORUJE
Měsíc
Když jsme byli v Jičíně na hvězdárně, tak jsme dělali pokus, kdy se nejlépe pozoruje Měsíc. Vzali jsme víko, které představovalo Měsíc a na něj nasypali mouku. Do mouky jsme udělali různé kopce a důlky. To proto, že na Měsíci jsou také kopce a krátery. Pak jsme na Měsíc namířili lampu, kterou jsme pohybovali. Když jsme lampou svítili téměř kolmo, nebyly skoro vidět hory a krátery. Zatímco když jsme lampou svítili z boku, byly vidět krásně, protože vrhaly stíny. Zjistili jsme tak, že je lepší pozorovat Měsíc, když couvá nebo dorůstá a ne, když je úplněk.
Při úplňku moučný Měsíc hodně „svítí“ a není vidět tolik detailů.
Šimon Bílek, 4. ročník
Při bočním světle se krásně vykreslují stíny moučných hor a kráterů.
víme, jak
spočítat
HvĚzdy Pan Bílek připravil okénka z kartonu. Ta okénka měla provázky, které jsme si zahákli za uši. To proto, abychom měli všichni stejně daleko okénka od očí. Pak jsme přes ta okénka počítali hvězdy promítnuté na plátně, protože zrovna bylo zataženo. Já jsem napočítal 42 hvězd. Pak přišla matematika. Toho se ujali páťáci Adam Hendrych a Matěj Angelov. Výsledek byl 1680 hvězd. Dan Jančura 3. ročník
Hvězdy sčítá Dan Jančura, za ním Jára Tošner, Nikol Mlejnecká a Tereza Šindlářová. Počítá Adam Hendrych.
Každý rámeček představoval čtyřicetinu plochy hvězdné oblohy. Nejdříve jedenáct sčítačů spočítalo, kolik vidí v rámečku hvězd. Pak z nich páťáci spočítali aritmetický průměr, aby získali průměrný počet hvězd v jednom rámečku. Vynásobením čtyřiceti zjistili, kolik bylo v tu chvíi na obloze okem viditelných hvězd.
PO PROBUZENÍ
Po snídani, zleva David Vališka z jičínské hvězdárny, Matěj Angelov, školče Jára Tošner, Niky Krátký, Šimon Bílek, Nikol Mlejnecká, Dan Jančura, Tereza Janeková, Tereza Šindlářová, Roman Angelov, Adam Hendrych, Rozárka Tošnerová, Natálka Knapová, Markéta Krátká, Lucka Šindlářová, Darina Šindlářová a Lukáš Bílek.
Probudil jsem se mezi prvními. Když už byly skoro všechny děti vzbuzené, začali jsme snídat. Poté jsme si udělali velkou fotku. Jednu z posledních věcí jsme si na hvězdárně zahráli hru. Hrála se tak, že všechny děti se postavily do řady z jednoho konce hvězdárny na druhý konec. Na jednom konci byl obrázek s různými věcmi týkajícími se vesmíru. Na druhém konci černý papír, u kterého byly narovnané kartičky se stejnými i jinými vesmírnými tělesy jako na prvním konci. Ten, kdo stál na začátku, si vybral ledno vesmírné těleso z obrázku a poslal tichou poštou jeho název a pozici na obrázku.
Na HvĚzdárNĚ
Tichou poštou to došlo až na druhý konec řady. Poslední na konci řady vybral kartičku, na které bylo to, co k němu přišlo tichou poštou a umístil to na černý papír tam, kam to bylo zadáno. Pak jsme se sesedli kolem těch obrázků a povídali si o nich zajímavosti. Nakonec nám pan hvězdář jako dodatek pustil hlasy zvířat a my je poznávali. A ještě úplně nakonec jsme se vyfotili před otevřenou kopulí s dalekohledem.
Šimon Bílek, 4. ročník
Vesmírnou tichou poštou jsme posílali Mléčnou dráhu, mlhovinu Koňská hlava, Halleyovu kometu, souhvězdí Orion, dvojhvězdu, kulovou hvězdokupu, Pluto a Cháron, Jupiter s Galileovými měsíci a raketoplán.
OkÉNkO ŠkOLNí drUŽINy aneb paní vychovatelka
Markéta Krátká
Jelikož se blížily narozeniny Jiřího Grygara, děti vymýšlely, jaké originální přání mu vyrobit. Nakonec zvítězil nápad čtvrťáka Šimona Bílka – vytvořit „meteorický roj“. Pojmenovali jsme ho na počest oslavence – Grygaridy. Tohoto úkolu se zhostily děti pod vedením paní ředitelky a pana Bílka. Maketa znázorňuje vesmírná tělesa nejprve ve fázi před průletem atmosférou = meteoroidy, pak při průletu atmosférou se světelným efektem = meteory a nakonec po případném dopadu na Zemi = meteority. S ostatními dětmi jsem zatím malovala planetu Saturn, kolem které se všechny děti podepsaly. Planeta Saturn je totiž oblíbenou planetou pana Grygara a toto dílko mělo nahradit přáníčko. Oba výtvory se dětem povedly a doufáme, že přinesly panu Grygarovi alespoň trochu radosti.
dOvĚdĚLI JSME SE OD
Jiřího Grygara
Když nás 15. ledna navštívil ve škole Jiří Grygar, ptali jsme se ho na spoustu věcí. Přinášíme druhé pokračovámí našich otázek a jeho odpovědí. Dan Jančura: Jaké všechny planetky existují v naší sluneční soustavě? JG: Trpasličí planety jsou celkem nový vynález. To bylo vlastně rozhodnuto v Praze v roce 2006. Trpasličí planety jsou takové, které mají v podstatě kulatý tvar, to znamená, že jsou to víceméně koule. Jsou to planety, které nekřižují dráhu žádné jiné planety, ale nevyčistily si kolem sebe prostor. To znamená, že kolem nich jsou ještě jiné planety, které mají podobné rozměry. Takže v současné době máme trpasličí planetku jednu, která je mezi Marsem a Jupiterem, ta se jmenuje Ceres. A pak jsou čtyři planetky, které jsou za Neptunem. A to je Pluto, Makemake, Haumea a Eris. Ale samozřejmě v budoucnosti jich bude víc. Takže to teď není konečný počet. Šarlotka Berná: Kolik je na nebi hvězd? JG: To záleží na tom, čím se člověk dívá. Když se dívá očima, uvidí dobré zdravé lidské oko tři tisíce hvězd. To je dost málo, že. Ale jakmile začnete pozorovat něčím jiným než očima, tak třeba divadelní kukátko vám ukáže už deset tisíc hvězd. A když se podíváte do dalekohledu, můžete už vidět asi půl miliónu hvězd. A když to vezmeme doopravdy, tak třeba v naší Mléčné dráze, je asi dvě stě miliard hvězd a to je už hodně velké číslo. Ale naše Mléčná dráha není sama, ve vesmíru je spousta takových mléčných drah, a ty počty hvězd jsou opravdu obrovské. Samozřejmě ne, že by hvězdáři všechny ty hvězdy viděli. To se dělá tak, že se vezme malý kousek oblohy, tam se spočítá kolik hvězd je v něm vidět, a pak se to přepočítá na celé nebe. Protože nemáme tolik času, abychom se dívali na miliardy hvězd. Lucka Šindlářová: Kam dopadne to, co spadne do černé díry? JG: Ono to pořád padá. Ta černá díra je takový Dan Jančura rozmlouvá s Jiřím Grygarem.
nekonečný trychtýř a ta částice nikdy nikam nedopadne. Ona bude pořád padat a bude jí to trvat věčnost a to padání nebude mít konce. Jenom ten trychtýř bude čím dál užší. Rozhodně nedoporučuji padat do černé díry. Šimon Bílek: Je někde v okolí Sluneční soustavy černá díra? JG: To záleží na tom, jak budeme brát okolí. Kdybychom to brali do vzdálenosti nějakých deseti světelných roků, tak tam žádná černá díra není. A kdybychom to brali do tisíce světelných roků, tak tam ještě taky žádná černá díra není. Ta nejbližší černá díra je vzdálená asi pět tisíc světelných let. To je z ruky, že? Jára Kryšpín: Je pravda, když někdo padá do černé díry, že se z něj stane špageta? JG: To je pravda už před tou černou dírou. Protože, kdyby řekněme člověk letěl do černé díry po hlavě, tak se začne protahovat v tom směru. Ruce se mu začnou natahovat dopředu a nohy se mu začnou natahovat dozadu. A to z toho důvodu, že černá díra má velkou gravitaci a ty ruce jsou o něco blíž. Takže gravitace působí na ruce víc, než na nohy. Nohy se opožďují, a tím pádem se člověk natahuje a stane se z něho špageta ještě dříve, než do černé díry spadne. Jak jsem říkal, vyhýbejte se černým dírám. Naštěstí to není tak těžké, když ta nejbližší je tak daleko.
Dan Jančura: Má naše Galaxie nějakou černou díru? JG: Má velkou černou díru uprostřed. Tam, kde je centrum Galaxie. Víte někdo, jak daleko je centrum Galaxie od nás? Dvacet pět tisíc světelných let. To je dost, že? A tam je velká černá díra, říká se jí dokonce veledíra, protože ta se liší od těch ostatních velice podstatně svou hmotností. Ty normální černé díry co jsou v naší Galaxii, mají minimálně trojnásobek hmoty Slunce a maximálně třicetinásobek hmoty Slunce. To jsou černé díry, které vznikly z hvězd, které skončily svůj život. Jinými slovy, z toho plyne, že naše Slunce nemůže skončit jako černá díra, protože na to nemá dostatečnou hmotu. A ta černá díra, která je v centru Galaxie, 25 000 světelných roků od nás. Kdybyste se chtěli podívat alespoň tím směrem, tak je v souhvězdí Střelce. Naše černá veledíra má hmotu jako čtyři milióny Sluncí. A ta určuje těžiště naší Galaxie, kolem kterého všechny hvězdy obíhají.
Tereza Šindlářová: Jaká je vaše oblíbená barva? JG: Moje oblíbená barva je modrá. Dan Jančura: Mohlo by Slunce někdy vyhasnout? JG: Určitě vyhasne, ale bude to dlouho trvat. Bude to trvat asi tak patnáct miliard roků. Pak zhasne. Dan Jančura: A co bude pak, až zhasne? JG: Bude tam jen ta studená černá hmota. Ta nakonec zmrzne. Zůstane tam jenom taková zmrzlá koule, o něco menší než Slunce. Bude mít svou gravitaci, ale nebude mít žádné světlo. Tereza Šindlářová: Takže už nebudeme mít nikdy den? JG: To už nebudeme mít nikdy den, ale Země to tak dlouho taky nevydrží. Ani Země už nebude.
CO VÍME Hvězdokupa Hvězdokupy jsou seskupení hvězd, které drží pohromadě gravitace.
Hvězdy se nerodí jednotlivě, ale po desítkách či tisících. Hvězdokupy se rozdělují na otevřené a kulové. Po několika stamiliónech let se mohou hvězdy z otevřené hvězdokupy odloučit tak, že není poznat, že byly původně sourozenci. V kulové hvězdokupě jsou hvězdy tak namačkané, že se mohou srazit.
pokračování příště
NOVÉHO O VESMÍRU
dvojhvězda kometa Dvojhvězda jsou dvě hvězdy, které jsou na obloze blízko sebe. Můžou být dvojího druhu: Buď jsou opravdu blízko sebe a obíhají kolem společného těžiště, dokonce si mohou vyměňovat mezi sebou hmotu. Nebo jenom tak vypadají z pohledu ze Země, ale ve skutečnosti jsou daleko od sebe.
Komety jsou zmrzlé hroudy ledu a kamení. Jsou to zbytky z doby, kdy vznikala sluneční soustava. Když se kometa přibližuje ke Slunci, začne led tát a uvolňuje se plyn a prach. Tak se vytváří ohon komety. První objevenou periodickou kometou se stala Halleyova kometa. Periodická znamená, že se opakovaně vrací. Její doba oběhu je 76 let. Smetí z Halleyovy komety pozorujeme jako pravidelné meteorické roje – Orionidy a Eta Aquaridy.
vIdĚLI JsMe bOUřI
NA JUPITERU Ve středu 16. března jsme v Jičíně na hvězdárně pozorovali hvězdářským dalekohledem Jupiter. Kde, kdy a v kolik bude Jupiter vidět, jsme zjistili v časopise Tajemství vesmíru. Ten den měla být vidět velká červená skvrna – ve skutečnosti ohromná bouře a také jeho dva měsíce, které přes něj přecházely. Byly to Io a Ganymed. Všechny úkazy byly vidět, ale vždycky jenom chvíli to bylo ostré, protože se tetelil vzduch. Byli jsme tam jen dvě děti a tři dospělí: Terka Šindlářová a já Šimon Bílek, Terky mamka s dědou a můj taťka. Byli tam s námi také dva hvězdáři – pan Heršálek, pan Šviha a vedoucí hvězdárny David Vališka. Šimon Bílek, 4. ročník
dĚkUJeMe
Náš školní projekt PERA ASPERA AD ASTRA – PŘES PŘEKÁŽKY KE HVĚZDÁM můžeme uskutečňovat díky (nejen peněžní) podpoře okolních obcí: Jičíněves, Nemyčeves, Vitiněves, Staré Místo a Svazku obcí Mariánská zahrada. Za poskytnutí fotografií na stranách 10 a 11 děkujeme Davidu Vališkovi z jičínské hvězdárny a na straně 8 Jiřímu Němečkovi z Nových novin.
