Pochopením k respektu

Projekt „Pochopením k respektu“ financován z rozpočtu Ministerstva kultury

v rámci dotačního programu Integrace příslušníků romské menšiny v roce 2013. Souhrnná brožura projektu

„Pochopením k respektu“

Občanské sdružení Vzájemné soužit Terénní program Práce s oběťmi trestné činnostiPomocná ruka

Vydáno v rámci projektu „Pochopením k respektu“ financovaného z rozpočtu Ministerstva kultury z dotačního programu Integrace příslušníků romské menšiny v roce 2013.

Vydalo:

Občanské sdružení Vzájemné soužit Terénní programy Práce s oběťmi trestné činnosti – Pomocná ruka Ostrava 2013

Zpracoval:

realizační tým projektu „Pochopením k respektu“ Terénního programu Pomocná ruka

1

Obsah Slovo úvodem...........................................................................................................................................................3 Občanské sdružení Vzájemné soužit........................................................................................................................4 Terénní program Práce s oběťmi trestné činnosti – POMOCNÁ RUKA......................................................................5 Vysvětlení zkratek.....................................................................................................................................................7 Projekt s názvem „Pochopením k respektu...............................................................................................................8 Realizace Projektu.................................................................................................................................................9 1.

Pojďme se poznávat....................................................................................................................................11

2.

V čem jsme jiní............................................................................................................................................11

3.

Jak využíváme svůj volný čas.......................................................................................................................12

4.

Kuchyně na dva způsoby.............................................................................................................................12

5.

Být sousedem člena majoritní společnosti..................................................................................................12

6.

Podpora romské komunity ke vzdělávání....................................................................................................12

7.

Smíšená domácnost....................................................................................................................................13

8.

Předvánoční čas..........................................................................................................................................13

9.

Závěrečné setkání.......................................................................................................................................14

Informační letáček č. 1............................................................................................................................................15 Informační letáček č. 2............................................................................................................................................21 Informační letáček č. 3............................................................................................................................................26 Informační letáček č. 4............................................................................................................................................29 Informační letáček č. 5............................................................................................................................................42 Informační letáček č. 6............................................................................................................................................46 Informační letáček č. 7............................................................................................................................................50 Informační letáček č. 8............................................................................................................................................55 Vyhodnocení cílů projektu „Pochopením k respektu“............................................................................................58 Závěr....................................................................................................................................................................... 58

2

Slovo úvodem Dostává se vám do rukou brožura, která vznikla jako výsledný materiál projektu „Pochopením k respektu“, který byl realizován v období od ledna 2013 do prosince 2013 v rámci sociální služby Terénní programy Práce s oběťmi trestné činnosti – Pomocná ruka Občanské sdružení Vzájemné soužit. Tento projekt byl financován Ministerstvem kultury v rámci dotačního programu Integrace příslušníků romské menšiny v roce 2013.

Brožura obsahuje popis realizace projektu, která je zaměřena na podporu vzájemného sdílení a předávání kulturních znaků a zvyků mezi příslušníky romské menšiny a majority. Cílem projektu bylo vzájemně se pochopit a respektovat romské a neromské kulturní tradice, odlišnosti, výchovu a sdílení hodnot významu vzdělávání a to prostřednictvím společných setkávání vedených formou besed, modelových situací a interaktivních her. pracovníci realizačního týmu projektu „Pochopením k respektu“ Terénního programu Pomocná ruka

3

Občanské sdružení Vzájemné soužit Občanské sdružení Vzájemné soužit, které v Ostravě působí od záplav v roce 1997 je apolitická nevládní nezisková organizace a je zřizovatelem terénních programů Práce s oběťmi trestné činnosti – Pomocná ruka. Hlaví vizí sdružení je zajištění rovnoprávného postavení Romů ve společnosti. Snaží se vytvářet přátelské platformy mezi romskou a neromskou komunitou, přispět k eliminaci nepřátelských postojů a zažitých negativních předsudků mezi nimi. Metodou komunitní práce se pokouší zlepšit sociální a životní podmínky chudých a potřebných rodin. Vytváří tvůrčí a volnočasové aktivity pro děti a mládež ze sociálně znevýhodněného prostředí s cílem rozvoje jejich osobnosti. Činnost sdružení se soustřeďuje na oblast humanitární, vzdělávací, na lidská práva, na poskytování sociálního a právního poradenství, na problematiku bydlení, zaměstnanosti, řešení konfliktů a vyjednávání. Občanské sdružení Vzájemné soužit je kromě Terénních programů Práce s oběťmi trestné činnosti – Pomocná ruka poskytovatelem dalších registrovaných sociálních služeb: - Sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi – Tým Hnízdo – Čiriklano kher - Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež – Liščina, Zárubek, Hrušov - Sociálně právní poradny Helpale - Terénních programů Helpale

4

Terénní program Práce s oběťmi trestné činnosti – POMOCNÁ RUKA Terénní program Práce s oběťmi trestné činnosti – Pomocná ruka je registrovanou sociální službou v souladu se zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, v platném znění. Posláním terénního programu je poskytovat pomoc, podporu a zprostředkovávat odbornou pomoc a jiné služby osobám starším 16-ti let především ze sociálně vyloučených lokalit z Ostravy a okolí, které se z různých příčin staly oběťmi trestné činnosti (nejčastěji z důvodů finanční negramotnosti – lichva, vydírání, neplacení výživného, násilná trestná činnost – napadení, loupežné přepadení, domácí násilí, rasistické napadení, ale také okradení, vloupání, diskriminace, šikana, konflikty mezi Romy a neromy apod.), dále také osobám, které vedou rizikový způsob života, nebo jsou tmto způsobem života ohroženy a v jeho důsledku se oběťmi trestné činnosti mohou stát, nebo za svůj trestný čin již byly odsouzeny a žádají nás o pomoc při prosazování svých práv a oprávněných zájmů. Zároveň jde o překonání strachu a nedůvěry při vyhledávání pomoci u odborných služeb – úřady, státní správa, soudy, Policie ČR, a také o oboustranné vzájemné poznávání romské komunity a příslušníků Policie ČR a dalších institucí. Cíle naší sociální služby: Preventivním působením, depistážní činnost, individuální prací, motivací a posilováním schopnosti našich uživatelů podporujeme uživatele v naplňování následujících cílů: - Zprostředkováním kontaktu s Policíí ČR docílit spolupráce s Policií ČR a posílit důvěru v její práci - Zprostředkováním jiných služeb, zprostředkováním spolupráce s jinými subjekty a poskytováním sociálního poradenství dosáhnout zlepšení nepříznivé situace uživatelů 5

- Posilováním kompetencí pomoci osvojit schopnost uživatelů hájit svá práva a oprávněné zájmy Poskytování sociální služby je zaměřeno především na obyvatele sociálně vyloučených lokalit města Ostravy a okolí, kteří jsou starší 16 let a v důsledku své nepříznivé situace se mohou stát: - Oběťmi trestné činnosti (lichva, vydírání, neplacení výživného, domácí násilí, napadení, vloupání, apod.) - dále je sociální služba zaměřena na osoby vedoucí rizikový způsob života (v jehož důsledku se mohou ocitnout bez přístřeší, nebo žijí bez rodinného zázemí) nebo jsou tmto způsobem života ohroženy a v jeho důsledku se oběťmi trestné činnosti mohou stát - a také na pachatele trestné činnosti (kteří již byli za svůj trestný čin odsouzeni a žádají nás o pomoc při prosazování svých práv a oprávněných zájmů, např. odvolání, žádost o přeložení do jiné věznice, žádost o prominut trestu, zkrácení trestu apod.) Pracovníci služby se ve vztahu k uživatelům (klientům) řídí zásadami: rovného přístupu, motivace uživatele, důvěrnosti sdělení, svobodného rozhodování a dobrovolnosti, zásadou nehodnocení uživatele a zásadou bezplatnosti. Adresa (kontaktní místo):

Provozní doba:

Bieblova 406/8

Po – Pá:

8:00-16:30

702 00 Moravská Ostrava (konzultace v kanceláři pouze po předchozí domluvě s klíčovým pracovníkem)

6

Vysvětlení zkratek apod. – a podobně atd.- a tak dále aj. – a jiné č. – číslo MP- městská policie o.s. – občanské sdružení PČR - Policie České republiky Pozn. – poznámka Sb. - Sbírky

7

Projekt s názvem „Pochopením k respektu Občanské sdružení Vzájemné soužit je apolitická nestátní nezisková organizace, která v Ostravě působí již desítky let a snaží se vytvářet přátelské platformy mezi romskou a neromskou komunitou, přispět k eliminaci nepřátelských postojů a zažitých negativních předsudků mezi nimi. Projekt „Pochopením k respektu“ vychází z této hlavní vize Občanského sdružení Vzájemné soužit. Cílem projektu bylo vzájemně se pochopit a respektovat romské a neromské kulturní tradice, odlišnosti, výchovu a sdílení hodnot významu vzdělávání a to prostřednictvím společných setkávání vedených formou besed, modelových situací a interaktivních her. Cílová skupina byla tvořena romskou mládeží žijící v sociálně vyloučených lokalitách (Zárubek, Liščina, Hrušov) a neromskou mládeží, žijící v ostatních lokalitách města Ostravy (např.: Mariánské Hory, Moravská Ostrava, Zábřeh), kde působíme v rámci práce terénního programu, popřípadě žáci a studenti škol, na kterých provádíme preventivní osvětovou činnost prostřednictvím besed. Věk účastníků byl od 16 do 26 let. Celkový počet byl 16 účastníků, z toho 8 neromského etnika, popřípadě žáci a studenti škol, na kterých provádíme preventivní osvětovou činnost prostřednictvím besed a 8 romského etnika ze sociálně vyloučených lokalit města Ostravy. Mládež žijící v sociálně vyloučených lokalitách je v důsledku své chudoby ohrožena sociálním vyloučením a v mnoha případech trpí problémy jako je např. nezaměstnanost, finanční a bytová problematika, nízká vzdělanostní úroveň rodičů, dět a mládeže, v některých případech můžeme pozorovat chybějící pozitivní vzory ze strany rodičů a blízkých. Tato mládež je daleko více vystavena rizikovému chování nebo se tohoto chování sama dopoušt. Všechny tyto okolnosti vedou k nepochopení ze strany majority s ohledem na jejich způsob života (kulturní a vzdělávací odlišnosti) a s tm spojené předsudky ze svého okolí. 8

Realizace Projektu Realizace projektu započala v lednu sběrem a přípravou podkladů, seznámením cílové skupiny s realizací projektu, předáváním pozvánek na první plánované společné setkání cílové skupině, ale také jiným organizacím. V průběhu roku jsme v rámci realizace projektu uspořádali 9 společných setkání: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Pojďme se poznávat V čem jsme jiní Jak využíváme svůj volný čas Kuchyně na dva způsoby Být sousedem člena majoritní společnosti Máme stejné šance na vzdělávání? Smíšená domácnost Předvánoční čas Závěrečné setkání, společné zhodnocení

Záměrem realizace projektu bylo podporovat romské a neromské kulturní tradice, zvyky, obyčeje a sdílet hodnoty významu vzdělávání a výchovy mládeže ve věku od 16 do 26 let, nejen ze sociálně vyloučených lokalit města Ostravy (Zároubek, Liščina, Hrušov), ale i v ostatních lokalitách města Ostravy (např.: Mariánské Hory, Moravská Ostrava, Zábřeh) ve kterých působíme v rámci práce terénního programu. Výstupy projektu: 16 účastníků, 8 besed, 3 pracovníci (z toho 1 koordinátor a 2 realizátoři projektu), 8 prezenčních listin, 8 pozvánek, 1 brožura, 1 průběžná zpráva, 1 závěrečná zpráva Dopadem bylo zmírnění nebo odstranění vzájemných předsudků, posílení povědomí o hodnotě vzdělávání a vytvoření si nejen vztah ke své minulosti a své vlastní identitě, ale také k pozitivní výchově, která je velmi důležitým aspektem rozvoje romských i neromských rodin. 9

Průběžně jsme vydali informační letáky na daná témata s cílem sdílení a předávání informací i širší veřejnosti. Všechna setkání v průběhu celého roku 2013 se konala v prostorách zasedací místnosti Týmu Hnízdo o. s. Vzájemné soužit. Tímto bychom chtěli Týmu Hnízdo za umožnění využit zasedací místnosti pro realizaci projektu „Pochopením k respektu“ poděkovat.

10

1. Pojďme se poznávat První společné setkání v rámci projektu „Pochopením k respektu“ na téma „Pojďme se poznávat“ se uskutečnilo dne 19. 2. 2013. Obsahem společné besedy bylo: -

Historie Romů, Čechů Vlajky (Romská, česká) Jazyk (čeština, romština) Náboženství

Besedy na téma „Pojďme se poznávat“ se zúčastnilo celkem 16 osob. Beseda probíhala v příjemné atmosféře pod vedením pracovníků Týmu Pomocná ruka. Přítomní hosté se s velkým zájmem zapojili do společné diskuze a s nadšením se podělili o své zkušenosti, zvyky a tradici, které dodržují. Také se rozhořela diskuse o odlišnostech kultur, srovnávání obou kultur. Hosté zhodnotili besedu jako přínosnou a projevili zájem zúčastnit se také následující besedy. (více o tématu setkání viz Letáček č. 1) 2. V čem jsme jiní Druhé společné setkání se uskutečnilo dne 19. 3. 2013 k tématu „V čem jsme jiní“. Besedy se zúčastnilo všech 16 hostů. Diskutovalo se o odlišnostech mezi romskými a neromskými tradicemi jako jsou svatby, zásnuby, křtiny a pohřby. Obě skupiny se navzájem podělily o své zkušenosti a tradice, které ve své rodině dodržují. (více o tématu setkání viz Letáček č. 2)

11

3. Jak využíváme svůj volný čas Beseda na téma „Jak využíváme svůj volný čas“ se konala 30. 4. 2013 formou her, při kterých se účastníci dozvídali navzájem, jaké jsou jejich zájmy, koníčky a aktivity, které provozují ve svém volném čase. Poté jsme si představili netradiční aktivity, zhodnotili klady i zápory a diskutovali o smysluplném trávení volného času. Na besedu přišlo 15 účastníků. (více o tématu setkání viz Letáček č. 3)

4. Kuchyně na dva způsoby Společné setkání na téma „Kuchyně na dva způsoby“ se uskutečnilo dne 21. 5. 2013. Diskutovat přišlo 14 hostů. Hovořilo se o oblíbených jídlech Romů a majority, o stravovacích zvycích a o přípravě tradičních romských a českých jídel. Mimo jiné se také diskutovalo o finančních nákladech na jídlo. Účastníci si předávali tipy na přípravu levnějších jídel, ale také na to, kam chodit nakupovat, když chcete za jídlo ušetřit. (více o tématu setkání viz Letáček č. 4) 5. Být sousedem člena majoritní společnosti Společné setkání na téma „Být sousedem člena majoritní společnosti“ se uskutečnilo 3. 6. 2013 v zasedací místnosti Týmu Hnízdo. Besedy se zúčastnilo 14 osob. Hovořilo se o historii bydlení Romů, tradiční hierarchii v romské rodině a také o problematice chudoby, kterou velká část obyvatel žijících ve vyloučených lokalitách trpí. (více o tématu setkání viz Letáček č. 5) 6. Podpora romské komunity ke vzdělávání Beseda na téma vzdělání se konala v opět v zasedací místnosti Týmu Hnízdo dne 30. 9. 2013. Zúčastnilo se celkem 14 osob. Hovořilo se o přínosech a způsobech vzdělávání. Každý člen sdělil, jakou důležitost vzdělání přikládá, jak důležité je vzdělání pro rodiče nebo příbuzné. Účastníci se shodli na tom, že u Romů je kladen daleko menší důraz na 12

vzdělání než u majority. Dále se hovořilo o možnostech a stupních vzdělání a také o možnostech doplnění vzdělání prostřednictvím různých kurzů nebo zájmových aktivit. (více o tématu setkání viz Letáček č. 6) 7. Smíšená domácnost Beseda na téma „Smíšená domácnost“ se konala dne 22. 10. 2013. Zúčastnilo se jí 13 hostů. Obsahem besedy bylo:

Rasa Kultura Multikulturní společnost/multikulturalita Hodnoty Předsudky Multikulturní výchova Partnerství, vztah

Přítomní poté debatovali o svých osobních zkušenostech se soužitm dvou partnerů z odlišného kulturního prostředí. Někteří účastníci sami vyrůstali v romsko – neromském domácím prostředí, hovořili tedy o přínosech soužit a výchově. (více o tématu setkání viz Letáček č. 7)

8. Předvánoční čas Beseda, která byla zaměřena hlavně na Vánoční tradice a zvyky se konala v již tradičně v zasedací místnosti Týmu Hnízdo dne 26. 11. 2013 a účastnilo se jí 12 osob. Popovídali jsme si o tradici Vánoc a poté každý účastník popsal zvyky a tradice, které se udržují v jeho rodině. Účastníci se shodli na tom, že mnoho tradic má majorita s minoritou společné. Hosté se vzájemně obohatili o tradice a zvyky, které udržují ve své rodině 13

a shodli se na tom, že udržování těchto zvyků má svůj význam a bylo by škoda, kdyby se z rodin vytratily. (více o tématu setkání viz Letáček č. 8)

9. Závěrečné setkání Poslední setkání se uskuteční dne 18. 12. 2013, na kterém proběhne závěrečné zhodnocení besed v průběhu celého roku 2013. Budeme se zajímat hlavně o zpětnou vazbu účastníků, o jejich názory a připomínky. Vyslechneme si podněty a návrhy témat, které by účastníci na dalších setkáních rádi probrali. Každý host na památku obdrží tuto závěrečnou brožuru, která shrnuje všechna probraná témata a je za tmto účelem zpracována v předstihu před posledním společným setkáním.

14

Terénní programy Práce s oběťmi trestné činnosti – POMOCNÁ RUKA

Bylo podpořeno Ministerstvem kultury v rámci dotačního programu Integrace příslušníků romské menšiny v roce 2013.

Informační letáček č. 1

Pojďme se poznávat Cílem setkávání romské a neromské mládeže je, aby se vzájemně pochopili. Aby pochopili své kultury, zvyky, postoje, názory apod., neboť většina nedorozumění mezi romským a neromským etnikem vzniká právě z toho, že se obě skupiny nechápou a nerespektují a neumí spolu žít. Hlavním cílem tohoto setkání je, aby se mládež společně poznávala a odbourávala předsudky vůči sobě.

Romové jsou etnikum, jehož kořeny sahají do středověké Indie. Romové se usnesli, že označením příslušníků romského národa je etnonymum Rom(ové) (rom = muž, manžel; romňi = žena, manželka; roma = lidé) a od té doby se datuje romský požadavek, aby tento fakt byl majoritou respektován. 15

V Česku běžné, do začátku 90. let výhradně používané označení Cikáni. To je dnes ale velkou část Romů vnímáno jako hanlivé – a to i když je používáno ve zcela neutrálním či dokonce lichotivém duchu. Romové je označení národa. Jméno cikán s malým „c“ totiž také znamená „tulák, vagabund, zloděj“ a mohl tak být nazýván i někdo neromského původu. Někteří Romové však sami preferují používání výrazu Cikáni. K romské národnosti se přihlásilo celkem 13 150 obyvatel. Pouze menší část z nich uvedla pouze romskou národnost (5 199). Většina byla těch, kteří ji uvedli v kombinaci s jinou národnost, například romská a česká. Romem je ten, kdo žije jako Rom. Vlajka Romská vlajka se skládá z modrého pruhu v horní polovině, zeleného pruhu v polovině dolní a z červené čakry s 16 paprsky umístěné uprostřed. Čakra, která je i na vlajce Indie, odkazuje na indický původ romského národa. Zelený a modrý pruh symbolizují život věčných poutníků po zelené zemi pod blankytnou oblohou.

Hymna Všeobecně se za romskou hymnu považuje romská píseň Gejľem, gejľem známá též pod názvy Geľem, Geľem. Existence romské hymny není mezi Romy v Česku dosud příliš známá.

16

Náboženství Romové se přizpůsobili náboženství místního obyvatelstva. V Česku jsou většinou formální katolíci. Jejich patronkou je Černá Sára. Náboženské představy Romů stejně jako zvyky a rituály s nimi spojené se liší podle jednotlivých kmenů a podle krajin, ve kterých žijí. V Česku, v některých rodinách zvláště ve větších městech romské tradice mizí, nejdéle se uchovávají tradice spojené se smrt a narozením. Původem slovenšt Romové mají velký respekt z duchů zemřelých, mulů. Mnoho z nich uvádí, že se s nimi alespoň jednou v životě setkali. Z těchto setkání mívají strach. Mulové se jim mohou zjevovat, po případě je varovat před hrozícím nebezpečím. Část slovenských Romů má také obavy z guny daj, zřejmě obdoby slovanské polednice. Ta může uhranout jejich nově narozené dítě, pokud jej nechají o samotě a není pokřtěno.

Sociální uspořádání Základem společnosti je rodina, kde panuje velká soudržnost. Rodinou jsou pro Romy lidé, v daleko menší míře obydlí. Tradičně se představitel určitého seskupení Romů, který požívá velkou autoritu, nazývá (maďarský„vévoda“, „kníže“; maďarština slovo zase přejala ze slovanských jazyků). Romové netvoří jednolité etnikum, štěpí se na mnoho skupin – kmenů ( Olašt Romové, Sintové v Německu, Manušové ve Francii, Gitanos ve Španělsku apod.). Po druhé světové válce zbylo v české části Československa jen 600 Romů, neboť byli téměř vyhlazeni při holocaustu v pracovních táborech v Hodoníně u Kunštátu, v Letech u Písku a v Osvětimi. V současnosti v Česku žijí převážně Romové z východního Slovenska (byli sem přesunuti v rámci poválečné obnovy průmyslu), 10 % tvoří Romové olaššt, nepatrné procento původní Romové češt. Mezi tradiční romská povolání patřilo kovářství, košíkářství, čištění peří, broušení nožů, věštba, muzikantství apod. 17

Romština (romsky romaňi čhib) je indoárijský jazyk indoevropské jazykové rodiny. Mnoho Romů však za svůj mateřský jazyk považuje jazyk země, ve které žije nebo mluví smíšeným jazykem, který je kombinací romštiny a jazyka dané země. Abeceda romštiny a, b, c, č, čh, d, ď, dz, dž, e, f, g, h, ch, i, j, k, kh, l, ľ, m, n, ň, o, p, ph, r, s, š, t, ť, th, u, v, z, ž

Češi Podle mytologického líčení přivedl Čechy z dávné pravlasti Praotec Čech. Praotec Čech je mýtická postava muže, jenž prý přivedl svůj lid do Čech a podle kterého nesou Čechy své jméno. Poprvé je zmíněn v latinsky psané Kosmově kronice české (přibližně v letech 1120–1125) tehdy ovšem ještě pod svým latinským jménem Boemus. Ve středověkých německých textech je uváděn jako „Tschech“ (překlady Dalimilovy kroniky). Praotec Čech v čele svého kmene, vyhledal zemi zaslíbenou, putoval přes řeky, hory a louky, až dorazil do krajiny nástrojem nedotčené. Přišel k hoře Říp uprostřed roviny, vylezl na vrchol a zaplesal: „To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající!“ (Čechové) jsou západoslovanský národ a etnikum, obývající hlavně Česko. Početná skupina potomků českých předků žije v USA, Brazílii a Kanadě. Ze sousedních zemí žije nejvíce Čechů v Německu, na Slovensku a v Rakousku. V ostatních evropských zemích jsou významné komunity Čechů ve Francii, Itálii, Spojeném království, Švýcarsku, Chorvatsku a Ukrajině. Češi jsou potomky slovanských kmenů, které v 6. stolet 18

osídlily území Čech, Moravy a Slezska. Mezi české předky patří také keltské a germánské národy. Mluví češtinou, která je úzce příbuzná se slovenštinou a lužickou srbštinou. Praotec oznámil svému kmeni, že došel svého cíle a dál už se trmácet nemusí, načež vznesl případnou otázku o tom, jakže by se ona nově objevená země měla jmenovat. Dlouhou cestou unavený lid se zaradoval a v nadšení, že je konec útrapám, zvolal: „Tvým jménem, tvým jménem ať se země jmenuje.“ A od té doby se Čechám říká Čechy. V roce 1991 se dříve jednotná česká národnost rozložila na českou, moravskou a slezskou. Při sčítání lidu se k moravskoslezskému kraji přihlásilo 1 232 626 obyvatel a v celé ČR žije 10 496 672 obyvatel.

Vlajka České republiky Je jedním ze státních symbolů České republiky. Vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Po zániku federativního Československa původní československou vlajku převzala Česká republika od roku 1993 jako jeden z nástupnických států Hymna První sloka písně Kde domov můj je česká státní hymna. Píseň pochází z divadelní hry Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Byla poprvé uvedena v Praze 21. 12. 1834. Hudbu k ní složil František Škroup. Tato píseň rychle zlidověla a získala postavení národní písně. Hymnu tvoří pouze první sloka, která se od originálu nepatrně liší, druhá je dnes téměř neznámá. 19

Hymna se hraje a zpívá při státních svátcích, sportovních utkáních a při jiných příležitostech.

Náboženství Česká republika je zemí s nízkým množstvím lidí deklarujících příslušnost k nějaké církvi či náboženské společnosti. V rámci Evropy má 2. nejnižší podíl občanů hlásících se k nějakému náboženství. Dominantní postavení zde má římskokatolická církev. Druhou největší církví je Českobratrská církev evangelická, dále Církev československá husitská. Vyšší podíl věřících má ještě Pravoslavná církev a také jsou mezi námi Svědkové Jehovovi apod. Výrazně vyšší podíl 'věřících' můžeme nalézt v okresech a krajích na Moravě, v Jihočeském kraji, území kraje Vysočina.

Terénní programy 20

Práce s oběťmi trestné činnosti – POMOCNÁ RUKA



V čem jsme jiní ZÁSNUBY A SVATBA Romské svatbě „bijav“, předchází zásnuby „mangavipen“, u kterých bývalo zvykem, svázat budoucím novomanželům ruce červeným šátkem, do dlaní jim kmotr, nebo otec ženicha nalil červené víno, které si vzájemně z dlaní pili. Zásnuby neromských párů se poněkud liší. Uspořádá se malá hostina, které se účastní úzký okruh rodiny. Budoucí snoubenka dostane od nastávajícího manžela kytici světlých květů (má být jednodušší než kytice svatební), poté si partneři vymění zásnubní prsteny. V současnosti se však už od této tradice upoušt. Romská svatba se naopak v mnohém podobá svatbě neromské – nevěsta v bílých šatech, svatební kytice, výměna prstenů, rozbíjení talíře, zametání střepů, společné pojídání polévky novomanžely. Odlišnost je například obdarovávání romské nevěsty bankovkami, které jí svatebčané přišpendlují na šaty, v případě neromských novomanželů, se finanční 21

dary vybírají od svatebčanů do střevíce nevěsty. Každý český kraj má však odlišné svatební zvyky. Po romském, ale i neromském svatebním obřadu, následuje oslava s hojnost jídla a pit, na které se hosté baví a tančí. Romská hostina mnohdy trvá i tři dny, u některých neromských rodin se následující den po svatbě koná další oslava, nazývaná „popravky“. Těhotenství Když žena své rodině slavnostně oznámí, že je v jiném stavu, následně se konají veliké oslavy k příchodu nového člena rodiny. Každý člen rodiny, který přijde na oslavu, donese nějaký dar nenarozenému dítěti anebo peníze jako symbol moci. Narození dítěte Děti jsou z hlediska romské rodiny považovány za štěst a bohatství. Romové dbají na to, aby novorozené dítě bylo co nejdříve pokřtěné, což vyplývá z pověrečných představ, že novorozenci hrozí řada nebezpečí, která může křest odvrátit. Dítě bylo do křtu chráněno např. uvázáním červené stužky nebo navlečených červených korálků na zápěst dítěte. Dalším nástrojem ochrany je udělení "aver nav" (anav) jména, které používal jedinec ve styku se svou komunitou (někdy odlišné od toho, které bylo oficiálně zapsáno v matrice). Mělo ochrannou funkci a nositel je mohl ztratit, jestliže se provinil proti zásadám komunity - v tom případě místo něj dostal jméno hanlivé. Až později dostávalo dítě Romano nav,, (romské jméno), které korespondovalo danou bytost. Významnou roli měla první koupel dítěte, při níž se do vaničky vkládaly mince, aby bylo šťastné a bohaté.

Křtiny

22

Křtiny, neboli boňa symbolizují přijet dítěte z „jiného světa“ do světa lidí. Dokud není dítě pokřtěné, mají nad ním moc personifikované síly (např.: zlí duchové). Křest má dítěti zajistit Boží ochranu.

SVÁTKY – VÁNOCE A ŠTĚDRÝ DEN V dnešní době najdeme v prožívání vánoc u Romů i majority mnoho společného. Stejně například zdobí stromeček, dodržují půst, rozkrajují jablíčka. Při sváteční večeři se sejde celá rodina, k jídlu je podávána rybí, hrachová, nebo čočková polévka, smažená ryba nebo řízek s bramborovým salátem. Na stole nesmí chybět mísa s ovocem a různé druhy vánočního cukroví, které si zpravidla peče každá hospodyňka sama, pod stromečkem jsou nachystány dárky. K romským vánočním zvykům patří, nachystat na štědrovečerní stůl talíř s jídlem pro zesnulého, talířky s jídlem pro zesnulé jsou také nachystány v rozích místnost. Dalším romským zvykem je házení mincí pod stromeček, pokud jdou Romové o vánocích k někomu na návštěvu, mince hází také pod hostitelův stromeček, což symbolizuje přání hojnosti v následujícím roce. U majority je o vánocích například zvykem, že svobodná děvčata hází svůj střevíc, otočená zády, směrem ke dveřím. Pokud střevíc dopadne k těmto špičkou, děvče se do roka vdá a odejde z domu. Postupem času se vánoční tradice změnily jak u Romů, tak i u neromů. K tradiční romské vánoční tabuli kdysi patřily vařené luštěniny, zelné závitky a záviny pečené z kynutého těsta, plněné makovou, či ořechovou nádivkou. V českých krajích se rovněž slavení vánočních svátků lišilo jak zvyky, tak druhy pokrmů. Na vesnicích lidé také jedli luštěniny, pokrmy z hub, koláče, sušené ovoce a med. Stromeček se zdobil ořechy, jablíčky apod., některé rodiny stavěly u stromečku betlém, který si vlastnoručně vyrobily. ÚMRTÍ BLÍZKÉHO V RODINĚ 23

Romové věří, že se okolo lůžka s umírajícím scházejí duchové zemřelých příbuzných „mula“ a jeden z nich poté nebožtka odvádí na onen svět. Pro Romy je hlavní prioritou, udržení dobrého vztahu se zemřelými. Aby se mrtvý nechtěl vrátit zpět mezi živé, dávají mu do rakve různé věci, které měl za života rád, ale také peníze. Mrtvým se zatlačují oči mincemi, aby si s sebou nevzali nikoho dalšího. Rakev se zesnulým se umíst do středu místnosti, příbuzní a přátelé drží u rakve tři dny a noci stráž „ vartování“, povídají si a vzpomínají na mrtvého, hrají karty a vyprávějí si příběhy, ale nesmí zpívat ani tancovat, také se nikdo nesmí opít. V den pohřbu pokropí farář místnost, v které se vartuje svěcenou vodou, poté se všichni vydají na hřbitov. Před vynesením rakve s nebožtkem, se s rakví musí třikrát poklepat o práh domu, aby duše zemřelého z domu odešla a již se nevrátila. Romové věří, že pokud se cestou na hřbitov farář třikrát otočí, brzy umře některý z účastníků smutečního průvodu. Průvod po celou dobu doprovází romská kapela, která hraje oblíbené písně nebožtka. Příbuzní zemřelého, po dobu jednoho roku, dodržují smutek. V době smutku se nesmí účastnit svateb a zábav, nosí černé oblečení, dříve si ženy stříhaly vlasy, což olašské Romky dodržují dodnes. Romové většinou, své mrtvé pohřbívají do země, z ohně mají strach a kremaci považují za zneuctění mrtvého. U majority rituály spojené se smrt, umíráním a pohřbem vychází z místních zvykových tradic a náboženství. V některých krajích se nebožtk rovněž „vystavoval“ doma v otevřené rakvi, kde se s ním přicházeli rozloučit příbuzní a známí. Poté byl nebožtk odvážen k poslednímu rozloučení, provázen smutečním průvodem pozůstalých a známých, případně hudebníky hrajícími na počest zemřelého. Držení smutku za zemřelého po dobu jednoho roku, kdy například vdova nosila černé oblečení, bylo dříve u neromů zcela 24

zažité, v dnešní době se tato tradice již dodržuje málo. Pokud jsou příbuzní zemřelého věřící, uspořádají pohřeb církevní, pokud nejsou, volí pohřeb občanský, v obřadní síni a někteří volí pohřeb bez obřadu. Kremaci dnes majorita nevnímá zcela negativně, jak tomu bylo v dobách minulých, kdy katolická víra tuto zakazovala, kdy v šedesátých letech minulého stolet kremace začala být tolerována.

Terénní programy 25

Práce s oběťmi trestné činnosti – POMOCNÁ RUKA



Jak využíváme svůj volný čas Co si můžeme představit pod pojmem volný čas? Odpočinek, rekreaci, zábavu, zájmové činnosti, dobrovolné vzdělávání, dobrovolná společensky prospěšná činnost apod. Z hlediska dět a mládeže je to čas mimo vyučování, čas, který skýtá dětem velké množství možnost, aktivit a činnost, které mohou, ale nemusejí dělat. V tom je zásadní rozdíl mezi školou, do které musí chodit, kde musí plnit povinnosti, učit se, připravovat se do ní. Řada dět dokáže svůj volný čas využívat aktivně, hodnotně a organizovaně, existují ovšem skupiny dět, které jej plnohodnotně nevyužívají nebo to vůbec nedokáží. Často provozují činnosti živelně, v partě a jsou ohrožovány na zdraví (neorganizované aktivity, nekontrolované ze strany dospělých) nebo inklinují k sociálně patologickým jevům jako jsou záškoláctví, šikana, delikvence, kriminalita, drogy (především alkohol a tabák, ale i jiné) či propadají 26

patologickým závislostem (např. gamblerství apod.). Jedním z velmi aktuálních úkolů současné společnosti je těmto jevům zamezit, nabídnout dětem a mládeži kvalitní využívaní volného času širokou nabídkou volnočasových aktivit. Současně působit na skupiny, které inklinují k těmto projevům a eliminovat je. Je pochopitelné, že v mnohých případech naráží požadavek efektivity a kvalitně využívaného volného času na bariéry, které ho více či méně zásadním způsobem omezují a neumožňují jeho prožívání v žádoucí míře. Hlavní problémy lze spatřovat v:  rodině, která neplní dobře svou výchovnou funkci, nedokáže nebo neumí nabídnout efektivní využit volného času  finančních možnostech a sociálním zázemí rodiny  negativním vlivu sociální skupiny, etnika  tělesném, mentálním nebo sociálním handicapu  nedostatku volného času, nepřiměřených nárocích rodičů  pasivitě, nechuti a neschopnosti  nesprávnému výběru aktivit aj. Výrazné odchylky trávení volného času jsou u dět, romského etnika, u kterých se odráží vliv kultury a rozdílného hodnotového systému. Romské děti v globálu neumějí z pohledu majoritní společnosti efektivně a hodnotně využívat volný čas a nejčastěji jej tráví s vrstevníky (v partách) nebo doma u televize. Podobně jsou na tom i děti ze zvláštních škol. To lze považovat za důsledek jejich mentálního handicapu, dále nepodnětného 27

rodinného prostředí nebo vlivu vrstevnické skupiny ve škole. Zároveň to může být důsledkem toho, že nejčastěji propadají sociálně patologickým jevům. Romské děti, žijící v odlišné kultuře s jiným hodnotovým žebříčkem, neumějí (z pohledu majoritní společnosti) efektivně a hodnotně využívat volný čas. Tráví jej povětšinou živelně, bez smysluplnějšího cíle. Některé romské děti mají však možnost navštěvovat nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, kde je nabídnuto smysluplné využit volného času, čímž dochází k rozvíjení schopnost, znalost a zručnosti dět. Mohou se zúčastňovat zájmových kroužkům, jaké jsou např: tanec, hudba, zpěv, a tm nadále podporovat své tradice, zvyky a projevovat svůj talent.


28



Kuchyně na dva způsoby Romská kuchyně Zpočátku byl jídelníček v romské kuchyni docela chudý, neboť si Romové nikdy nepěstovali své plodiny ani nechovali vlastní dobytek. Byli závislí na produkci okolního obyvatelstva. V zimě neměli žádné zásoby, bylo to pro ně nejobtžnější období, ženy musely často žebrat nebo krást. Jídelníček se skládal hlavně z brambor, zelí a kukuřice. Častým nedělním obědem byly halušky, které se připravovaly ze syrových brambor a mouky, podávaly se s tvarohem, omastkem nebo s cibulí. Bylo to syté jídlo, takže se v neděli jen obědvalo, nesnídalo se ani nevečeřelo. V romské kuchyni nechybělo ani maso, většinou se jednalo o uhynulou lesní zvěř. Koňské a psí maso se však neslušelo pojídat. Romové nikdy nejedli znovu ohřívané jídlo, které již bylo jednou uvařeno. Přes svoji chudobu zbytky vyhazovali, protože věřili, že je očichávají duše mrtvých a mohly by tak na ně přenést nemoc. Příprava jídla měla svá přísná pravidla: Hospodyně by při vaření měla mít dobrou náladu, aby se pak příjemně cítili ti, co jedí. Na vaření a praní prádla se musely užívat odlišné nádoby. Protože nádobí bývalo u Romů málo, často si je v rodinách i mezi rodinami půjčovali. Mezi Romy byla většinou velká solidarita, takže kdo zrovna neměl co jíst, dostal něco od druhých. Dnes je romská kuchyně celkem podobná kuchyním 29

majoritních populací, v nichž Romové žijí. Vliv většinového okolního obyvatelstva je i přes značnou uzavřenost romské společnosti znatelný ve všech oblastech života. Přesto si Romové stále uchovávají v jídelníčku svá oblíbená tradiční jídla, která jsou velice levná a přitom chutná. Další jídla závisí na sociální situaci té které rodiny. Vývoj je i zde patrný a vznikají jídla nová, která jsou ovlivněna tradičními kulinářskými zvyklostmi. O romské kuchyni lze i v současnosti říci, že za málo peněz dokáží Romové uvařit velice chutně.

Recepty romské kuchyně Holubki (Plněné zelné listy) Suroviny: 4 velké zelné listy, 200 g mletého vepřového nebo kuřecího masa, 2 větší naběračky dušené rýže, olej, cibule, česnek, sůl, pepř, hladká mouka. Zelí na půl uvaříme, necháme vychladnout. Do mletého masa přidáme rýži uvařenou na půl, pepř, cibuli, česnek a směs promícháme. Nařežeme zelí, dáme dovnitř směs s mletým masem, zabalíme, dáme do hrnce, zalijeme trochou vody, osolíme a necháme vařit. Někdo dává holubki do trouby, ale lze je vařit i ve vodě. Vaří se půl hodiny či hodinu, podávají se s chlebem nebo s bramborami. 30

Pišot Suroviny: 4 brambory, jeden žloutek, ½ kg hrubé mouky, máslo nebo olej, sůl, pepř Brambory uvaříme ve slupce, oloupeme, osolíme a opepříme, přidáme jeden žloutek a vše pořádně promícháme s hrubou moukou. Poté vyválíme těsto jako na nudle a nakrájíme na menší čtverečky. Čtverečky naplníme náplní podle chuti - bramborami, ochuceným tvarohem, kyselým zelím nebo sušenými švestkami či povidly - a přeložíme na trojúhelníčky, které na koncích pořádně stiskneme, aby náplň nevytekla ven. Takto připravené vhodíme do vařící vody a hlídáme, aby se pišot nepřilepil ke dnu. Když vyplave na hladinu, znamená to, že je hotový a my můžeme pirohy vyndávat cedníkem. Pišot podáváme politý rozpuštěným máslem. Mačanka z masa (tradiční romská polévka) Suroviny: 1/3 kg hovězího masa 3 čerstvé houby nebo hrst sušených cibule 3 stroužky česneku 3 lžíce sladké papriky, ocet 1 lžíce hladké mouky, sůl, pepř, tuk Maso spolu s pokrájenými houbami dáme vařit a až bude měkké, tak ho vyndáme, nakrájíme a opět vložíme do vody. Přidáme česnek, vývar osolíme, opepříme a ještě chvilku vaříme. Mezitm si připravíme hrníček vody, smícháme ji s hladkou moukou a vlijeme do vařící se polévky. Tu 31

ještě pět minut mícháme a vaříme. Poté dochutme lžící octa a necháme stát. Na pánvi osmahneme na oleji dozlatova cibulku a přisypeme sladkou papriku. Pak zbývá jen mačanku nabrat do talíře, posypat cibulku s paprikou a pustit se do jídla. Mačanku můžeme připravit i bez masa - na kyselém mléce.

Marikľe (moučné placky) Suroviny: 1 kg polohrubé mouky, droždí, vlažná voda, sůl, kefír Zaděláme těsto, které necháme kynout. Takto vypracované těsto tvarujeme do malých placiček, které pečeme po obou dvou stranách na plotně el. sporáku nebo pánvičce. Příloha je melta (černá káva z žita), pomažeme škvarkovým sádlem a osolíme. GOJA (Vepřová čistá střeva, která se naplní bramborákovým těstem) Suroviny: brambory a česnek – nakrouhané, sůl, cibule krájená nadrobno, majoránka, celerová nať, vajíčka, hladká mouka, namleté uzené maso nebo škvarky, sádlo na pečení

32

Vše smíchat, naplnit do vepřových střev. Na koncích uvážeme nit, dáme do osolené vody vařit, cca půl hodiny. Pekáč vymažeme sádlem, goja dáme na pekáč, a propícháme je silnější jehlou, aby nepopraskaly. Dáme do vyhřáté trouby, po obou dvou stranách opečeme dozlatova. Přílohou je chléb s okurkou. Šinga Suroviny 1 kg polohrubé mouky, 1 kostička droždí, 10 lžic pískového cukru, 3 vejce , citronová kůra, 1/2 l vlažného mléka, 250 g másla Hery, kakao, sůl Mouku nasypeme do mísy, přidáme 3 vejce, rozpuštěné máslo, 10 lžic cukru, špetku soli a nastrouhanou citrónovou kůru. Do mísy přidáme do vlažného mléka kostku droždí se lžičkou mouky a cukru. Vykynutý kvásek nalijeme do mísy, vše prohněteme. Dáme kynout těsto na teplé místo. Z vykynutého těsta vyválíme 3 placky, které pomažeme máslem. Kakao smícháme s cukrem a pomažeme jím vyválené placky. Smotáme do rolády a vložíme do olejem vymazaného pekáče. Pečeme při 180 °C asi 30 minut. Během pečení potráme rozpuštěným máslem.

Česká kuchyně Počátky české kuchyně přirozeně sahají až do dob formování českého národa. Tehdejší člověk již plně využíval všech domácích surovinných zdrojů, které mu poskytovalo zemědělství, chov dobytka, lov, ale i obchod. Základem staročeské kuchyně byl chléb. Představoval jednu ze základních složek potravy a zdá se, že naši předkové bez chleba ke stolu 33

vůbec nezasedali. S chlebem pojídali především sýr nebo chléb zapíjeli podmáslím a zákysem. Staročeská kuchyně znala hned několik druhů chleba, např. chléb pohankový, jahelný, žitný, žemlový a z prosa. Ve staročeské kuchyni byly luštěniny a kaše (prosná, tedy jahelná, pohanková, ovesná, semencová, krupičná). V oblibě bylo také ovoce jako jablka, švestky, hrušky, maliny, ostružiny či vinné hrozny. Zvláštní kapitolou je maso. Jedlo se stejně jako dnes vepřové, hovězí, drůbež, zvěřina i ryby. K masu se přidávala kořenová i listová zelenina a chuť propůjčovala nejčastěji řeřicha či šalvěj. Maso se vařilo, peklo, ale také udilo. Výjimkou nebyly klobásy, jitrnice ani jelita. V 15. stolet se začínají objevovat i první psané recepty na přípravu jídel. Byl dán základ především ochucování pokrmů a do svébytné české kuchyně vstupují jídla italská, španělská, francouzská i anglická. Z této doby pocházejí i první tištěné kuchařské knihy. Obsahují rady, jak používat fíky, olivy a zámořské koření. Uplatnění v této době našel pepř, skořice, kapary, pomerančová kůra. Jídlo se hojně kořenilo, barvilo a zdobilo (květiny, paví brka apod.). První dochovanou tištěnou kuchařskou knihou z tohoto období je kniha tiskaře Severina, která obsahuje 400 receptur. V 17. stolet se začínají výrazným způsobem projevovat rozdíly mezi českou kuchyní v „zámku a podzámčí“. Chudý lid na venkově zůstává u stravy především rostlinného původu, maso je podáváno jen při výjimečných příležitostech. Naopak bohatá šlechta na zámeckých panstvích a ve městech napodobuje zvyklosti cizích kuchyní. Pokrmy se staly lahůdkami, připravovali se bažanti, želvy, zvěřina, dovážené ryby. Na jídelníček se dostalo telecí maso a prim hrály paštiky. Ty se připravovaly z masa tetřevů, holubů, kachen, drobného ptactva, tresek, úhořů, raků, hlemýžďů, lanýžů. Tento trend pokračoval i v 18. a 19. stolet. Více se začaly jíst sladké pokrmy, například dorty a čokoláda, pekly se bábovky, buchty a palačinky. V této době se k nám dostal také vyhlášený knedlík. Dnešní český kynutý knedlík nebyl původním pokrmem českých zemí, 34

naše kuchyně ho zřejmě převzala od tyrolských horalů. Až postupem času se stal naším národním jídlem. Součást jídelníčku i venkovského lidu se staly brambory, a to ve všech podobách zpracování. V tomto období se rozšířilo vydávání kuchařek s typicky českými pokrmy. Nepochybně nejznámější autorkou byla Magdalena Dobromila Rettigová, autorka knihy Domácí kuchařku, která byla vydána poprvé roku 1826. Tato dodnes populární kniha pak opakovaně vycházela dalších více než sto let. Začátkem 20. stolet se česká kuchyně znovu sjednocuje a zjednodušuje. Postupně se prosazují zásady novodobé racionální výživy, sledující zájem dietetický i zdravotní, roste popularita kuchařských specialit jiných národů, objevují se národní i mezinárodní kuchařské knihy. Dnes můžeme českou kuchyni charakterizovat jako typickou kuchyni středoevropskou vyznačující se specificky českými prvky, jako jsou houskové a ovocné knedlíky, některé polévky a omáčky, mnohá bramborová jídla, koláče a buchty s poměrně širokým repertoárem svátečních jídel. Z nápojů k ní patří v první řadě pivo, kvalitní vína a slivovice zejména z Moravy a bylinná karlovarská becherovka. Chléb býval považován za symbol každodenní stravy i blahobytu. Chléb inspiroval řadu přísloví a zvyků a byl posvátnou věcí jak při výrobě tak i při spotřebě. Chléb existuje v nejrozličnějších tvarech. Chléb má symbolický obsah o Velikonocích i Vánocích - v podobě vánočky (chlebem i solí vítali staří Slované své hosty). Chléb byl symbolem každodenní nezbytné výživy a sůl znamením čistoty a vzácnosti. Recepty českých jídel Vepřo knedlo zelo Suroviny: 4 plátky krkovičky nebo plecka, 2 plátky špeku, sádlo nebo olej, 1 balení kysaného

35

zelí, 2 menší cibule, 2 stroužky česneku, 1 lžíce světlé jíšky, houskový knedlík, kmín, sůl Jednu menší cibuli si očistme a drobně nakrájíme. Maso osolíme a okmínujeme. Vložíme ho i s nakrájenou cibulí do hrnce a podlijeme vodou. Hrnec zakryjeme pokličkou a dusíme. Jakmile je maso měkké, tak dáme ho na pekáči zapéct do trouby, aby se na něm vytvořila kůrčička. Před pečením maso potřeme rozetřeným česnekem. Jakmile se nám začne maso vařit, tak se můžeme pustit do přípravy zelí. Kysané zelí opereme ve vodě (aby ztratilo trošku na své kyselosti) a nožem překrojíme. Překrojené zelí s kmínem dáme do hrnce, podlijeme vodou a uvaříme do měkka (zelí nepřikrýváme pokličkou). Během vaření si drobounce nakrájíme cibuli a na nudličky si pokrájíme špek. Na pánvi si rozpustme trošku sádla (či oleje), přidáme špek a na tom všem opečeme do sklovata nakrájenou cibuli. Opečenou cibuli i s výpekem přidáme do zelí, které nakonec podle potřeby s pomocí jíšky zahustme. Už jenom zbývá nakrájet knedlík na plátky, které pomocí konečků prstů navlhčíme a ohřejeme v mikrovlnce. Pak už jenom stačí všechno naservírovat na talíř a dobře si pochutnat.

Vepřový řízek Suroviny: 4 vykostěné kotlety, 1 vejce, strouhanka, sůl, 6 větších brambor, 1 lžíce másla, mléko, olej nebo sádlo na smažení 36

Brambory oškrábeme, omyjeme, pokrájíme na čtvrtky a dáme vařit do osolené vody, až změknou. Během vaření brambor si připravíme řízky. Vepřové kotlety osušíme čistou utěrkou a paličkou na maso naklepeme. Rozklepané řízky si obalíme v trojobalu v následujícím pořadí: nejdříve řízek obalíme v hladké mouce, pak v rozšlehaném osoleném vajíčku a nakonec ve strouhance. Na pánvi si rozpálíme olej na smažení, na kterém zprudka z obou stran řízky osmažíme. Jakmile trojobal vytvořil pevnou krustu, tak řízky na pánvi trochu podleji vodou a podusím je, aby byly více šťavnaté a měkoučké. Jakmile máme řízky usmažené, tak si můžeme připravit bramborovou kaši. Uvařené brambory scedíme, přidáme máslo a přilijeme trochu mléka, mixérem rozmixujeme a během mixování přiléváme mléko tak, aby nám vznikla hladká kaše, kterou na konci jenom osolíme podle chuti. K vepřovým řízkům s bramborovou kaší se hodně hodí jako příloha znojemská okurka (nebo kvašená okurka). Kdo má estetické cítění, ten může bramborovou kaši ozdobit jemně nakrájenou pažitkou. Případně je možné řízek na talíři ozdobit kadeřavou petrželkou.

Bramborové placky s kuřecím masem a zeleninou Suroviny: Bramborové placky: brambory asi tak 1kg, mouka podle sebe, majoránka kolik máte rádi, jen trochu kmínu, sůl, česnek jak máte rádi ostrost, olej 37

Kuřecí směs: asi tak 2 kuřecí prsa, Podravka, kari, gril. koření, zelenina (dle chuti může být i zmražená), kečup, chilli omáčka. Brambory nastrouháme buď na tenko nebo na hrubo, vymačkáme vodu, zasypeme jemně moukou, přidáme koření a smažíme menší placky. Kuřecí směs: Kuřecí nudličky naložíme do koření den předem. Maso osmažíme na pánvi. Přidáme, trochu mouky zamícháme a zalijeme vodou. Poté přidáme zeleninu. Dusíme pod pokličkou. Ke konci přidám trochu kečupu a kdo má rád ostřejší, tak i chilli omáčku.

Svíčková na smetaně Suroviny: cibule, 700 g hovězí svíčkové, 5 dkg slaniny, 1 smetana ke šlehání, nové koření, 4 dl vývaru, 3 lžíce rostlinného oleje, 1 lžíce cukru, citronová šťáva, bobkový list, mražená zelenina na svíčkovou, sůl, černý celý pepř, 3 lžíce hladké mouky, brusinkový kompot dle chuti

Svíčkovou odblaníme, osolíme a protkneme trochou nakrájené slaniny. Na tuku zprudka po všech stranách opečeme. Maso vyjmeme a přidáme zbytek slaniny, kterou nakrájíme na kostičky, 1 balení zeleniny, cibulku a 38

vše osmahneme do světle hněda. Poté znovu vložíme maso, podlijeme, přidáme koření a dusíme v předehřáté troubě. Maso poléváme šťávou nebo podle potřeby podléváme vývarem. Když je maso měkké, tak ho vyjmeme. Šťávu se zeleninou rozmixujeme, přidáme smetanu a chvíli povaříme. Svíčkovou omáčku dochutme cukrem, citronovou šťávou. Na talíři dáme na omáčku kopeček brusinkového kompotu. České kynuté buchty Těsto: 0,5 kg polohrubé mouky, 4 vrchovaté lžíce cukru krupice, 5 dkg másla, 1 žloutek, 1 lžička citronové šťávy, ½ až ¾ lžičky soli, 3 dl mléka, ½ balíčku vanilkového cukru, sušené droždí na 0,5 kg mouky Všechny suroviny smícháme dohromady, přilijeme rozpuštěné máslo, vlažné mléko a hnětačem dobře propracujeme. Těsto trochu posypeme moukou, přikryjeme utěrkou a dáme na teplé místo vykynout. Tvarohovou náplň si připravíme těsně před zpracováním buchet, protože tam bude sníh z bílku. Náplň: asi 350 g tvarohu, 1 vejce, 3 lžičky vanilkového pudinkového prášku Žloutek, tvaroh, pudink. Prášek si rozmícháme a osladíme podle chuti, nakonec vmícháme sníh. Dobře vykynuté těsto si rozdělíme na velké kousky, podle toho jak chcete mít velké buchty. Těsto si podsypáváme a kousky těsta rozválíme, nebo roztáhneme prsty. Do každé placičky dáme tvaroh a těsto uzavřeme. Pokládáme do máslem vymazaného pekáčů spojem dolů a každou buchtu potráme máslem, aby se k sobě 39

nepřilepily. Nakonec všechny buchty omastme i nahoře. Pečeme v předehřáté troubě na 170 st. asi 5 minut a potom snížíme na 150-160 st. Během pečení si můžeme na vrch buchet dát alobal. Pečeme cca 30 – 35 minut. Hotové vyklopíme na vál a necháme trochu vychladnout. Křehký jablečný závin Suroviny: 300 g hladké mouky, 2 žloutky, 1 Hera, 2 lžíce studené vody, 1 vejce na potření závinu, 1 kg jablek, 1 sáček rozinek, 20 dkg sekaných ořechů, trochu skořice, rozpuštěné máslo Do mouky nastrouháme tuk, promneme, přidáme vejce a vodu. Zpracujeme vláčné těsto a necháme odpočinout. Zatm si oloupeme a nastrouháme jablka. Pak z těsta vyválíme 2 pláty, na každý rozprostřeme jablka, pokapeme máslem, posypeme skořicí, přidáme rozinky a ořechy. Okraje těsta přehneme do závinu, konce i spoje dobře přitiskneme, aby šťáva z jablek nevytékala. Závin popícháme vidličkou, potřeme rozšlehaným vejcem a dáme na plech s pečícím papírem. Pečeme při 180 st. cca 30 min.

Kynuté ovocné knedlíky Suroviny: 30 dkg hrubé mouky, 2 dl mléka, 1 vejce, 1 dkg droždí, 2 lžíce cukru, špetka soli, 60 - 70 dkg ovoce (švestky nebo podle sezony).

40

Na posypání: 10 dkg cukru, 15 dkg tvrdého tvarohu, 10 dkg rozpuštěného másla Do mísy prosejeme mouku, uprostřed uděláme důlek, do něj vložíme rozdrobené droždí, cukr, zalijeme trochou vlažného mléka a na teplém místě necháme vykynout. Po vykynut přidáme cukr, sůl, mléko a vejce a zpracujeme vláčné, hladké těsto. Necháme ho asi půl hodiny kynout, pak ho rozdělíme, vyválíme na válečky, hřbetem ruky je zploštme, poklademe omytým a dobře osušeným ovocem, nakrájíme a tvoříme kulaté knedlíky. Vkládáme do vařící, mírně osolené vody a vaříme ve větším kastrole tak, aby volně plavaly. Po chvíli je vařečkou obrátme. Vaříme 8 - 10 minut. Jeden vyjmeme, zkusíme, zda je uvařen. Pak knedlíky vyjmeme a mírně natrhneme vidličkou, aby z nich vyšla pára. Pozn.: Recepty se mohou lišit kuchyň od kuchyně, rodina od rodiny.



41


Být sousedem člena majoritní společnosti

Co je to „Majoritní společnost“ a „Minoritní společnost“? Minoritní společnost znamená, že tato společnost je menší, jinak se jí říká etnikum. Majoritní společnost je většinová, tedy větší než toto malé etnikum. Historie bydlení Romů Po několik stalet převažovalo bydlení v romských komunitách, tzv. cikánských - romských osadách. Byly to a jsou i dodnes tzv. „cikánské čtvrti“ na kraji velkých měst, ale hlavně menší či velmi početná soustředění mimo měst a vesnic, často vzdálená jeden až tři kilometry od zástavby. Na Slovensku je jich dodnes několik set – jsou to v podstatě ghetta, která vznikla ve vesnických lokalitách. Na druhé straně tyto rozrůstající se „cikánské osady“ začaly plnit i roli míst, kde lze žít mezi svými, nacházet oporu, kde každý odjinud je cizí, kde vztah „my-Romové a oni-gadžové“ se prohluboval a zhoršoval. Obvyklé obydlí v těchto starých romských osadách byl jednoprostorový domek, zvaný „kher“ nebo domek dvouprostorový, který si rodiny stavěly obvykle bez základů a z dostupného materiálu - ze dřeva, ale nejčastěji z tzv. valků, hliněných nepálených cihel, jež si vyrábějí dodnes. V jednoprostorových domcích bez vstupní síně byla jediná obytná místnost někdy jen 2,5 x 2-3 m, 42

vybavená postelí, kde spali rodiče s malými dětmi, zatmco starší děti a ostatní dospělí lehávali na matracích či dekách na zemi. Dále tam měli jen stůl a někdy i jiný nábytek. Kamínka na vaření a vytápění se v létě vynášela ven, kde rodiny trávily většinu času. Tento typ romských obydlí byl v historii velmi častý. Usazováním v různých oblastech si často přisvojili zvyky hostitelského státu a snažili se adaptovat na místní podmínky. Mezi životním způsobem Čechů a Romů existují rozdíly, které vyplývají z odlišného života a životních hodnot. Romská rodina Romská rodina má silné rodinné vazby. Nejvyšší postavení má muž, poté žena, následují synové (od nejstaršího), poté dcery. Nestává se, že romská rodina dá své rodiče do domova důchodců. Všichni si pomáhají a vzájemně se podporují. Žena, zabezpečuje rodinu, vychovává děti, poslouchá svého muže. Jídlo pro rodinu musí zajistit jakýmkoli způsobem. Muž je hlavou rodiny, rozhoduje a nese odpovědnost za rodinu. Vzdělávání pro ně nemá žádnou hodnotu a studium na středních a vysokých školách neberou vážně. Častým negativním problémem je záškoláctví, na které má vliv zejména upřednostňování domácnosti a péče o sourozence před významem vzdělání a budoucnosti dět. Romská rodina je většinou bez práce, a proto Romové trpí vysokou nezaměstnanost. Vzhledem k jejich úrovni vzdělání jsou spíše pomocnou pracovní silou, obsazují nestabilní pracovní místa, beze smluv. Výdělek muže je tedy spíše příležitostný a volný čas tráví spíše udržováním dobrých vztahů s příbuznými a přáteli. Proto ani jejich finanční situace není na vysoké úrovni. Bydlení Romové získávají obvykle hůře než ostatní občané, právě kvůli nezaměstnanosti a neschopnosti platit pravidelné nájmy, ale také kvůli přetrvávajícím předsudkům. Proto nejprve hledají bydlení v ghetech, které jsou vzdálená od okolí. Můžeme být sousedy a vycházet spolu? 43

Různorodost a návyky každé skupiny občanů mohou být velmi rozmanité a v mnoha ohledech se mohou i střetávat. Pro Romy je obtžné bydlet v lokalitách, kde převládá majoritní společnost. Je to z toho důvodu, že v této společnosti převládá strach z Romů a to především proto, že mezi lidmi se šíří různé zvěsti, které zapříčiňují nepochopení druhé strany. Příčinou problémů v sousedském soužit majority s minoritou bývá také odlišný způsob života. Pro Romy je typický, větší počet dět a mnohdy společné soužit více generační rodiny (např. rodiče, děti, babička a dědeček). Rodina většinou mívá mnoho příbuzných, s kterými se navštěvují. Tyto návštěvy mohou být hlučné, pro což nemusí mít pochopení neromšt sousedé. Romové jsou zvyklí žít svobodněji než neromové a v tomto duchu vychovávají i své děti. Netrvají na tom, aby děti měly pevně stanovený řád, což u neromské rodiny většinou zažito bývá. Pro vzájemné soužit každé majority s minoritou je důležité, aby se jedna strana pokusila pochopit druhou a vzájemně se respektovaly. Teprve poté spolu mohou lépe vycházet.

44



45


Máme stejné šance na vzdělání Romové a vzdělání Vzdělávání Romů v České republice probíhá podle platných zákonů České republiky. Vzdělání, obecně pro Romy není na předním místě v žebříčku hodnot. Toto je důsledkem spojení vzdělání s institucí školy, která je vnímána spíše represivně, než jako místo, kam by chodilo dítě rádo. Dnešní děti dosahují vyššího vzdělání než jejich rodiče a prarodiče, ale i přesto je jejich školní neúspěšnost jedním z naléhavých problémů českého vzdělávacího systému. Dle Hejkrlikové (2001) je pro vzdělávání Romů podstatné si uvědomit jejich odlišnosti v řadě oblast: - odlišná předškolní výchova – je založena na mnohem větší demokracii ve vztahu k dítěti než v ostatních rodinách, je zde věnována stálá pozornost v celé široké rodině. - odlišný vztah člověka k člověku, i když se jedná o dítě. - odlišné životní cíle a morální hodnoty - odlišně vnímaný český jazyk – ve vnímání jazyka hraje roli již od útlého věku hlavně matka i celá širší rodina. Romové velice často používají romský jazyk a etnolekt českého jazyka. Tudíž dítě nemá moc velkou šanci pochytit správně gramatický český jazyk a s ním spojené významy slov. 46

- postavení romského dítěte v českém kolektivu (xenofobie a diskriminace) – dítě se velice často setkává s řadou předsudků a nepochopení. - odlišná motivace při dosahování cílů – romské dítě potřebuje krátkodobé cíle a pochvalu. Potřebuje co nejrychlejší efekt ze své činnosti. - odlišné vnímání času, prostoru a vzdálenost – řád dítěte se odvíjí od řádu komunity či rodiny. Dítě jí, když má hlad, spí, když chce, mluví, kdy má potřebu.

Vzdělávání Romů na ZŠ Dítě, které prošlo přípravným ročníkem nebo mateřskou školou, má oproti ostatním romským dětem výhodu v lepší adaptaci na dané prostředí. Základní škola, a to jak se v ní dítě „uchyt“, má poté vliv na další vzdělávání a vztah dítěte ke vzdělání. Pokud se dítě neadaptovalo na dané prostředí v již zmíněné přípravné třídě či mateřské škole, stává se vstup dítěte na základní školu obtžným. Dítě vstupuje do školy jen se zkušenostmi ze života ve vlastní rodině či komunitě. V šesti letech (pokud mu není odložen nástup do školy na pozdější věk) se setkává s neznámým a někdy i nepřátelským prostředím, kterému musí čelit samo. Tradiční rodinné prostředí nedává dítěti dostatečné předpoklady pro bezproblémové zvládání nároků a povinnost dítěte. Tento aspekt se odráží i ve prospěchu dítěte. Dle Buriánka (2002, s. 199.) jsou jako hlavní bariéry, se kterými se dítě potýká: - Nedostatek času a prostoru na domácí přípravu, - neochota rodičů zajistit základní školní pomůcky, 47

- priorita pracovat doma (péče o sourozence) než ve škole, - nezvyk na pevný denní režim, přísný řád a aktivity vyžadující dlouhodobé soustředění, - neschopnost se samostatně rozhodovat a zodpovídat sám za sebe, - nerozvinutá jemná motorika, neznalost kreslení a psaní, - neznalost pojmů, které nejsou potřeba v praktickém životě a které děti získávají z knih a encyklopedií, - jazyková bariéra i u dět, které již nemluví romsky, ale stále užívají etnolekt češtiny. Velké procento romských dět je dnes vzděláváno v základních školách speciálních. Jedním z důvodů může být záměna sociálních a kulturních odlišnost za inteligenční deficit a zařazení dítěte do základní školy speciální. Pro ulehčení vstupu i pobytu romských dět na základních školách je v ČR řada variant a programů. Je zde možnost romského pedagogického asistenta na škole. Tyto možnost působí jako prevence předcházení neúspěšným začátkům a samotného negativního průběhu školní docházky. Vzdělávání Romů na SŠ Středoškolské vzdělání se stává běžnou součást vzdělanosti v ČR. Minimálně středoškolské vzdělání je i běžným požadavkem kvalifikace na trhu práce. Důvody a příčiny nedokončení střední školy romské populace: Bariéry: - Dítěti se nepodaří překonat bariéry již na základní škole, a tudíž nedostane vůbec šanci se vzdělávat na středním stupni vzdělání. 48

- Pokud se dítěti podaří úspěšně absolvovat základní školu a překonat veškeré bariéry, dostává se do bodu opětovného rozhodování, zda bude pokračovat ve vzdělání. Na základní škole muselo čelit řadě předsudků a rasové diskriminaci, přijetm od spolužáků a další. Většinou na to nebyl úplně sám, neboť bylo ve třídě či na celé škole více romských dět. Tyto negativní zkušenosti si přenáší i na střední školu, kde se většinou stane jediným romským žákem. Začíná opět kolotoč vydobývání respektu od ostatních spolužáků a učitelů. Jsou zde i další kulturní a sociální odlišnosti. Vzdělávání Romů na VŠ V současné době je řada romských žáků i na vysokých školách, kde se připravují na budoucí povolání. Toto procento sice není veliké, ale jsou to první úspěchy v oblasti vzdělávání Romů. U kategorie vzdělání je příkladem kladení důrazu na vzdělání od útlého věku přiřazeno rodičům. Vzdělání vede k motivaci a pracovnímu uplatnění. Terénní programy Práce s oběťmi trestné činnosti – POMOCNÁ RUKA



49

Smíšená domácnost Rasa: velké skupiny lidí, které se navzájem odlišují vnějšími znaky: - Barva kůže - Tvar lebky - Tvar nosu - Kvalita vlasů Rozlišuje tří základní: - Bílá= europoidní- Evropané, přistěhovalci pocházející z Evropypřevažují v USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Argentina, Uruguay, Íránci, Židé, Arméni, Indové, většina Arabů - Žlutá= mongoloidní- východní a JV obyvatelé Asie, američt Indiání - Černá= negroidní- obyvatelé střední a jižní Afriky - Zvláštní skupinou jsou Austrálci Kultura Obecně se za kulturu považuje vzdělanost, umění, různé schopnosti a dovednosti ve spojení s kladnými charakterovými vlastnostmi. Kultura tak vyjadřuje orientaci lidské činnosti a myšlení (chování a jednání) na pozitivní hodnoty. Začala být chápána jako ta oblast společenského života, kde se především realizuje a projevuje “zlidšťování” člověka v jeho způsobech vědění, myšlení, cítění a chování. Znaky kultury:

50

- není vrozená, kulturní zkušenosti a chování života ( zdravení, hygienické návyky apod.)

získáváme během

- je to výsledek působení celé společnosti - zachovává si návaznost, dědí se z generace na generaci - je přizpůsobivá - podléhá neustálému rozvíjení, zdokonalování - jejím základem je vytváření hodnot, vyjadřuje vztah člověka k okolnímu světu, k přírodě, ke společnosti Multikulturní společnost/multikulturalita popisuje stav, kdy v jedné společnosti/na jednom území žijí lidé původem z různých kulturních prostředí. Multikulturalita znamená nejenom rozdílnost kultur v chování, tradicích, hodnotách a normách, ale i hledání způsobů soužit – od existence vedle sebe, k respektu, toleranci až k dialogu a spolupráci. V multikulturním prostředí se setkáváme s mnohými jevy a situacemi, kterým nemusíme rozumět a které se nám zdají zvláštní, „jiné“. Taková zkušenost nás zpravidla překvapí, občas rozčílí, někdy nás třeba potěší a vnitřně obohat. Díky takovým zkušenostem si můžeme uvědomit, co považujeme v životě za běžné, normální a co za cizí nebo nepřijatelné. A zároveň, že zvyklosti, pravidla chování a názory jsou rozdílné. Záleží už jen na člověku, které považuje za správné. Hodnoty Své hodnoty přijímáme v rámci socializačního procesu – učíme se je odmalička. Jsou to názory našich rodičů, prarodičů, naší společnosti, kterých si ceníme a jež nám ukazují, co je správné a důležité, a naopak, co je pravda, jaká je naše společnost, kultura, tradice. Patří sem i náboženství. Celý náš hodnotový systém tak 51

určuje kritéria, podle kterých žijeme. Také se dozvídáme o sankcích, které následují, když hodnoty nedodržíme. Konflikty mezi lidmi, které vznikají na základě rozdílného hodnotového vzorce chování, jsou ty nejobtžnější. Je to proto, že jednáme s někým, jehož hodnoty jsou velmi rozdílné od našich, a my se nemůžeme dohodnout. Nejednou se stává, že hodnoty druhého považujeme za hrozbu pro náš život či naše nejbližší okolí.

Tyto hrozby (často vsugerované) u nás vyvolávají silné emotivní reakce, komunikace je pak velmi složitá. Historie a životní podmínky národnostních minorit nebo etnických skupin migrantů a cizinců, a tedy i jejich tradice, hodnoty a zkušenosti mohou být odlišné od hodnot české majority. Když žijí dvě skupiny s rozlišnými vzorci chování vedle sebe, jiný hodnotový systém se stává příčinou komplikovaného soužit. Málokdo však uvažuje o rozdílných hodnotách, jež stojí v pozadí rozdílných projevů, a stále se jen upozorňuje, že menšina se má přizpůsobit většině. Může se však menšina vzdát svých hodnot? Je to tak snadné? Přijmout nové hodnoty vlastně znamená vzdát se původních. Co místo nich přijme? Bude pak jedinec někam patřit? Neztrat svou původní identitu? Předsudky – Předpojatosti až předsudky jsou jakýmsi „natočením“ osobnosti ke stylu efektivní či neefektivní komunikace. Předpojatost vyplývá z hodnotových vzorců chování, tradic, zkušenost, informací (resp. dezinformací) a ze sociální percepce. Vede nás k takovým závěrům a interpretacím, které jsou akceptovány jako pravdivé bez jakýchkoli důkazů. Obvykle je naše domněnka o lidech 52

ovlivněna hodnotami, informacemi a zkušenostmi s podobnými jedinci a my vyvozujeme závěry na základě věcí, ve které věříme, či jež očekáváme. To, že díky tomuto faktoru mnohdy ubližujeme a nedáme druhému šanci, ani nevnímáme. Mnohé předsudky a předpoklady často společně sdílí široký okruh lidí, který si neuvědomuje, že jsou to pouze generalizované informace a představy. Tak se vytvářejí stereotypy. Generalizace neboli zobecnění nám dnes ve složitém světě plném dějů a informací často pomáhá, jindy aspoň neškodí. Pokud budeme říkat Italové jedí makarony, Češi mají rádi vepřo-knedlo-zelo nebo Francouzi mají dobré víno, nikomu tm neublížíme. Generalizace začne vadit tehdy, když hodnotme někoho na základě jeho rysu – třeba barvy kůže, oblečení, momentálního chování apod. A ubližuje tehdy, když druhého právě za příslušnost k určité skupině (podle barvy kůže, chování apod.) odsoudím, a dokonce ho pokládám za méněcenného. Problémy mezi cizinci a občany České republiky často pramení z nedostatečné komunikace mezi oběma skupinami. Toto vyplývá z odlišného chápání hodnot, rozdílného náboženství a přechodu do jiné kultury. Z tohoto odlišného chápání často vznikají konflikty nejrůznějšího rázu. Občané České republiky se obvykle cít díky neznalosti druhých kultur ohrožení, což komunikaci ještě více ztěžuje. Multikulturní výchova řeší otázky vzájemného soužit, vzájemné tolerance a reaguje na nedostatek informací a osobních zkušenost s tolerancí, respektováním druhého člověka, vlastní schopnosti empatie a pochopení situace jiných národů v historických a jiných kontextech; dále na situaci člověka, který zažívá pocity diskriminace a ztráty lidské důstojnosti a lidských práv; multikulturní výchova je příprava na sociální, politickou a ekonomickou realitu, kterou jedinci prožívají v kulturně odlišných stycích s dalšími lidmi, vytváří způsobilost jedince chápat a respektovat jiné kultury než svou vlastní; oblast praktické výchovné a vzdělávací činnosti realizované za účelem sbližování a spolupráce mezi etniky, národy, kulturami, rasami aj., hledá nové možnosti vzájemného soužit a spolupráce mezi majoritou a minoritami. 53

Partnerství,vztah Co se týká rozdílného jazyka, to je problém vůbec nejmenší: „V každém partnerském vztahu, jak stejnojazyčném, tak mezinárodním, se přece přirozeně vytváří speciální intimní mluva, kterou sdílí jen daný pár. Partneři si proto většinou poměrně snadno dokážou najít způsob, jak se spolu domlouvat a být si blízko.“ Nakonec drobné jazykové neshody jsou až to poslední, o co ve vztahu jde. Důležité je, jestli milujete a jste spokojení a také nakolik jste ochotní se přizpůsobit. Do žádného vztahu totiž nevstupujete sami, tm spíš do vztahu s cizincem. Přinášíme s sebou svůj původ, rodinu, zvyklosti, tradice. A sladit tohle všechno si žádá doslova gigantickou dávku tolerance.




Předvánoční čas 54

Romské Vánoce – Karačona Vánoce jsou svátkem náboženským, slaví je Romové na celém světě podle toho, k jakému náboženství se hlásí. Vánoce jsou hlavním svátkem pro katolíky a protestanty, zatmco pravoslavní křesťané kladou větší důraz na oslavy Velikonoc nebo Nového roku. Jsou charakteristické hlavně slavnostní hostinou a tancem a tráví se v širokém rodinném kruhu. Duchovní podstata Vánoc spočívá hlavně v odpuštění, kdy se Romové usmiřují i po rocích trvajících sporů. Na usmíření si připíjejí sklenkou kořalky, vína nebo piva se slovy „odmuk mange, phrala!“ což znamená „odpusť mi bratře“. Romové o Vánocích myslí i na zesnulé. Ke štědrovečernímu stolu zvou mstivé duchy tzv. mule a prostrají i pro mrtvé. Těm, kteří si za svého života rádi vypili, staví velký panák pálenky s kouskem domácího chleba. Mezi tradiční romské zvyky patří například svazování lžic slámou, aby rodina zůstala pohromadě, věšení bankovek na vánoční stromeček, omývání se vodou, ve které ležely mince, aby přišlo do rodiny bohatství, návštěva hřbitova nebo koledování (Dříve romská mládež chodila hrát a zpívat po domech sedláků a dostávali za to výslužku. Do hospodářství mělo romské vinšování přinést velké štěst.). U štědrovečerní večeře dospělí pronášejí proslovy, kterými připomínají blízké, povídají si a vzpomínají. Do domácího chleba zapichují svíci. Prostřený štědrovečerní stůl se nesmí až do rána sklízet, po celé svátky se nesmí prát, žehlit ani šít. Na Štědrý den se drží půst. Nesmí se jíst peckovitá jídla a mastné věci. Večeře začíná polévkou fasulja. Jako hlavní jídlo bývá vepřový řízek nebo ryba s bramborovým salátem. Následují pišoty. Potom by neměl chybět 55

zákusek. Dnes se většinou kupuje dort. Pije se alkohol podle chuti. Na stole by měla být nádobka se solí a nádobka s cukrem. Uprostřed stolu by měl být celý chléb a v něm zapíchnutá svíčka. Svíčku by měl zapálit nejstarší člen rodiny a sfouknout nejmladší. Nesmí se odejít od stolu, dokud se všichni nenavečeří. České Vánoce Tradice slavení Vánoc pochází z křesťanství a připomínají narození Ježíše Krista, který se narodil v noci z 24. na 25. Prosince. Oslavám Vánoc předchází období adventu, trvající čtyři týdny, které jsou spojené s půstem a přípravou na příchod Ježíše. Vánoce jsou slaveny 24., 25. a 26. prosince. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem. Pro české obyvatelstvo je nejdůležitější Štědrý den, který vychází na 24. prosinec. Štědrý den je spojen s mnoha tradicemi a zvyky. Mezi hlavní tradice patří zdobení vánočního stromečku, pod který se v rodinách kladou dárky, které v Česku přináší Ježíšek. Rovněž bývá zvykem stavět jesličky nebo betlém, který nesmí chybět v žádném kostele. Betlém znázorňuje místo narození Ježíše. Pod talíř se před štědrovečerní večeří dává šupina z kapra, aby se zlepšila finanční situace rodiny. Štědrovečerní večeře se skládá z polévky (rybí, hrachová, čočková), kapra s bramborovým salátem. Po večeři se v některých rodinách dodržují tradice jako házení střevícem (mladé dívky hodí střevíc za hlavu a pokud špička ukazuje ke dveřím, znamená to, že se dívka brzy vdá), rozkrajování jablka (pokud se v řezu objeví něco jiného než hvězda, nevěst to nic 56

dobrého), lit olova, pouštění ořechových skořápek se svíčkou po vodě (když se lodička potopí, není to pro daného člověka dobré znamení). Poté zazvoní zvoneček a následuje rozbalování dárků. Neodmyslitelnou součást Vánoc je pečení a konzumace cukroví po celé období. České obyvatelstvo Vánoce prožívá v klidné atmosféře, kterou dotváří tradiční zpívání koled a návštěva půlnoční mše.

Vyhodnocení cílů projektu „Pochopením k respektu“ V průběhu realizace projektu jsme plánovali uskutečnit 8 besed, kterých se mělo zúčastnit 16 hostů, 8 z řad minoritní a 8 z majoritní společnosti. Tento cíl jsme splnili. Besedy se uskutečnily v zasedací místnosti týmu Hnízdo. Účast hostů na besedách se pohybovala dle předpokladu a plánu v projektu. Ze všech besed byly pořizovány zápisy, ke každému tématu byl vyhotoven informační letáček, který shrnoval všechny důležité informace probírané na besedě. Projekt „Pochopením k respektu“ byl zaměřen na podporu romských a neromských kulturních tradic, zvyků, obyčejů a sdílení hodnot významu vzdělávání a výchovy mládeže ve věku od 16 do 26 let, nejen ze sociálně vyloučených lokalit města Ostravy (Zárubek, Liščina, Hrušov), ale i z ostatních lokalit města Ostravy (např.: Mariánských Hor, Moravské Ostravy, Zábřehu), ve kterých Terénní programy Práce s oběťmi trestných činů – Pomocná ruka působí. Cílem projektu bylo vzájemně se pochopit a respektovat romské a neromské kulturní tradice, odlišnosti, výchovu a sdílení hodnot významu vzdělávání prostřednictvím společných setkávání vedených formou besed, modelových situací a interaktivních her. Díky společné diskusi se účastníci 57

mohli vzájemně hlouběji poznat, získat informace o jiné kultuře, zvycích a tradicích očima jejich členů. Závěr Na závěr bychom chtěli poděkovat Ministerstvu kultury za finanční podporu projektu „Pochopením k respektu“, Týmu Hnízdo za poskytnut prostorů zasedací místnosti a všem hostům za jejich účast, názory, postřehy, ochotu přispět do diskuse a podíl na vytvoření příjemné atmosféry. Naše poděkování patří také předsedovi Občanského sdružení Vzájemné soužit Mgr. Sri Kumaru Vishwanathanovi a ředitelce úseku sociálních služeb Mgr. Bc. Heleně Jedinákové za jejich odborné vedení, vstřícný přístup, podporu a pomoc při realizaci projektu. Pracovníci terénního programu Pomocná ruka

58

Pochopením k respektu

Recommend Documents