Janka Benická Úloha buddhizmu v Liang Qichaovom koncepte naratívnej literatúry Liang Qichao (1873–1929), prominentný literát a reformátor, napísal v roku 1902 významnú esej Rozprava o vzťahu medzi naratívnou literatúrou a vládou ľudu. Toto dielo sa stalo známym traktátom, v ktorom autor píše o význame niektorých žánrov naratívnej literatúry ako prostriedku na účinnú komunikáciu a šírenie myšlienok medzi ľuďmi. No len málo pozornosti sa nielen v západnej sinológii venovalo tej rovine traktátu, v ktorom Liang vysvetľuje mechanizmy pôsobenia naratívnej literatúry na ľudové masy v budhistickej terminológii. Tento aspekt tohto diela je témou tohto príspevku. Luboš Bělka Československo a Čína v padesátých letech 20. století: Příběh Lumíra Jisla Příspěvek se zabývá půlročním pobytem českého archeologa, buddhologa a historika umění Lumíra Jisla (1921-1969) v Číně. Jmenovaný byl vyslán pražským Archeologickým ústavem Československé akademie věd na půlroční badatelský pobyt (6. září 1957 až 10. únor 1958) do Číny. Jeho hlavním posláním bylo zmapovat a zdokumentovat jak archeologická stanoviště, tak i významné památky, chrámy, jeskynní komplexy atp. buddhismu a konfucianismu po celém území Čínské lidové republiky. Tento cíl se mu zdařil, nicméně již nestihl výraznějším způsobem výsledky bádání publikovat a jak písemný, tak fotografický materiál zůstal v rodinném archivu, který se teprve nyní zpracovává. Po půlstoletí se tak badatelská obec dostává k unikátnímu svědectví doby. Není bez zajímavosti, že ve stejné době, ovšem na Jislovi nezávisle, působil s podobným cílem v Číně jiný český badatel, mongolista a tibetanista Pavel Poucha, který – na rozdíl od Jisla – publikoval o své cestě knihu (Do nitra Asie, Praha: Orbis 1962, 279 s.). Příspěvek bude doprovázen barevnými i černobílými fotografiemi. Adam Cabiš Počátky organizované výuky čínštiny na území Rakousko-Uherska a uplatnění prvních sinologů v zahraničním zastoupení podunajské monarchie. Táňa Dluhošová História – historická próza – fikcia: poviedky Ye Shitaoa v 40. a 50. rokoch Literárny diškurz v rane povojnovom období na Taiwane (1945-1949) sa skôr zameriaval na otázky, čo je taiwanská literatúra a v akom je vzťahu k Číne a k čínskej literatúre. Menej sa vie o literárnych dielach, ktoré ani nebývajú rozoberané v sekundárnej literatúre. Medzi poviedkami tejto doby, ktoré sa väčšinou zameriavali na popis Taiwanu jeho kultúrnych špecifík, sa jasne profiluje séria poviedok napísaná známym taiwanským prozaikom a literárnym historikom Ye Shitaom (1925-2008). Ye Shitao, ktorý je skôr známy ako predstaviteľ „obrodenia“ taiwanskej literatúry v 80. rokoch, vo svojich raných poviedkach zo 40. a 50. rokov predstavuje naratívy, kde sa zámerne pohráva s entitami ako „realita“ a „fikcia“ a skúma ich vzťah k „histórii“. Príspevok predstaví toto relatívne neznáme dielo spisovateľa a prediskutuje spisovateľov postoj k hore uvedenému experimentu, ktorý na prvý pohľad má formu historickej prózy. Monika Filipová Zameranie zahraničnej politiky Taiwanu od roku 2008 - prehodnotenie aktuálnosti Taiwan Relations Act Prednáška sa zameriava na vývoj zahraničnej politiky Taiwanu s USA od prerušenia diplomatických vzťahov a ratifikácie dokumentu Taiwan Relations Act v roku 1979. V prvom rade bližšie predstavuje a analyzuje spomenutý dokument, pojednáva o jeho vzniku a o okolnostiach ovplyvňujúce jeho uzákonenie.
Prednáška ďalej predstavuje najdôležitejšie politické otázky medzi Spojenými štátmi a Taiwanom od historického prelomu vzájomných vzťahov, aktuálny stav týchto otázok a ich kontinuitu. V neposlednom rade pojednáva o kľúčových oblastiach zamerania zahraničnej politiky Taiwanu v bilaterálnych vzťahoch s USA po zvolení prezidenta Ma Ying-jeou v roku 2008 berúc do úvahy zlepšenie vzťahov medzi ČĽR a Taiwanom. Hlavným cieľom je pochopiť aktuálnosť, relevantnosť a budúce vyhliadky dokumentu Taiwan Relations Act pod svetlom meniacej sa dynamiky bilaterálnych americko-taiwanských vzťahov od roku 2008. Raoul David Findeisen Mao Dun's and Others' Translations from Czech and Slovak Literatures Truman Institute, The Hebrew University of Jerusalem Ľuboš Gajdoš Slovensko-čínsky paralelný korpus Príspevok je zameraný na opis vybudovania slovensko-čínskeho paralelného korpusu, prvotný impulz pre jeho vznik, ktorý vyplynul z potreby vhodného didaktického materiálu (napr. slovník, gramatika), ktorý by adekvátnym spôsobom reflektoval rozdiely v týchto dvoch typologicky a geneticky odlišných jazykoch. Príspevok sa ďalej venuje parametrom korpusu z hľadiska časovej perspektívy a technického riešenia (napr. anotácia – slovnodruhová, štýlovo-žánrová), spôsobe budovania – vlastné zdroje verzus knižné preklady, už vyriešených parciálnych problémoch a perspektíve ďalšieho rozvoja so zameraním na lingvistické skúmanie čínskeho jazyka. Príspevok vznikol v rámci projektu VEGA 1/0253/13. Jana Heřmanová Shanhai youxiang: (re)konstrukce tradice v lidovém náboženství na Taiwanu Spolu s politickým uvolněním dochází na Taiwanu od konce 80. let 20. století k novému rozkvětu náboženského života, zvláště v oblasti lidového náboženství. Vznikají nové chrámy a svatyně, je obnovována činnost chrámů, které překonaly nepříznivé období. Nejen politické uvolnění, ale i ekonomický růst znamená, že se zvětšuje rozsah chrámových slavností a objevují se obnovené/nové aktivity chrámů. Právě toto obnovování činnosti s sebou přináší řadu otazníků: Jde o oživování starých tradic, nebo spíše vytváření nových? Kdo tyto tradice (re)konstruuje, proč a na jakém základě? Jak jde dohromady obnovování či udržování tradic a současný způsob života? Konkrétním příkladem obnovené tradice, který bude představen v příspěvku, je Shanhai youxiang (pouť po horách a moři) – je to tzv. inspekční cesta (raojing) bohyně Mazu. Tuto akci organizuje v době svátků jara chrám Fengtian v Xin‘gangu poblíž města Jiayi v jižní části Taiwanu. Božstvo během této pouti navštíví oblast svého vlivu a přinese obyvatelům požehnání a pokoj pro nastávající rok. Pouť byla jako rozsáhlá vícedenní událost obnovena teprve v roce 2009. I když se během pouti navštívená oblast v základu shoduje s historickou správní oblastí, která patřila do jurisdikce chrámu Fengtian, není její celková podoba – včetně například délky a počtu dní pouti – ještě ustálená. Na nové podobě tradice se podílí správní rada chrámu, výkonný personál chrámu a také věřící. Jedná se v případě této poutě o obnovu tradice na základě vzpomínek pamětníků a historických záznamů, nebo mnohem více o vytváření tradice nové, odpovídající současným požadavkům na chrámové kulty? Jakub Hrubý Nehanští vládci jako příslušníci titulární šlechty – legitimita a integrace v období rozdrobení Hierarchizovaný systém titulární šlechty byl zaveden především jako legitimizační krok nově nastupující moci rodu Sima, který měl institucionálně zajistit postavení vlivné vrstvy zasloužilých ministrů a dvořanů předcházejících dynastií a upravit jejich vztah ke koruně. Byl tak primárně určen poddaným jinského domu. S rostoucím významem nehanských etnických skupin, které stále častěji zasahovaly do dění v Centrální planině, se však setkáváme i s udílením vysokých aristokratických titulů vládcům nezávislých politických entit mimo rámec říše. Jinové částečně pokračovali v praxi dynastie Han, ale vyhrocená politická situace a
snaha zavázat si nehanské vládce jako potenciální spojence nutila jinský dvůr udílet tituly systematicky, a položila tak základy k pozdější institucionální praxi integrace nezávislých a polonezávislých nehanských entit do čínského světa jako území pod nepřímou správou (jimi fuzhou), se kterou se setkáváme za dynastií Sui a Tang. Jinská praxe však měla bezprostřední dopad i na situaci v období rozdrobení. Nejeden z takto povýšených vládců využil aristokratického titulu k posílení legitimity vlastní moci v očích čínského světa, a titul se tak často stal odrazovým můstkem k založení vlastního státu na čínském území. Jiří Hudeček Zhang Junmai a čínská debata o metafyzice z roku 1923 Filozof Zhang Junmai (Carsun Chang, 1886-1969) doprovázel po 1. sv. válce Liang Qichaoa po Evropě a seznámil se s moderním evropským idealismem, který se snažil uvést do Číny. V roce 1923 vyvolal svou přednáškou o "Životních názorech" (rensheng guan) několikaměsíční debatu o scientismu, svobodné vůli, teorii poznání a moderní evropské civilizaci, známou zkráceně jako "Souboj vědy a metafyziky" (ke xuan lunzhan). V minulosti se větší pozornost věnovala scientistům, kteří na Zhanga reagovali (Hu Shi, Chen Duxiu, Wu Zhihui aj.) V tomto příspěvku se chci zaměřit na názory samotného Zhanga a jeho příznivců a postihnout, jakým způsobem vnímali vědu a vědeckou epistemologii své doby, a jak integrovali svou znalost čínské kultury s moderní filozofií. Kristína Janotová Wang Xilian a symbolické významy knižných ilustrácií v jeho kritickej edícii *Wang Xilian pingben Honglou meng* Cao Xueqinov??? (ca. 1715-1763) román ,,Sen o Červenom pavilóne" (čín. *Honglou meng *???) je literárnym skvostom a vrcholným dielom čínskej rano-modernej literatúry. Okrem písanej literárnej podoby románu existujú aj jeho výtvarné spracovania, ktoré umožňujú čitateľovi oboznámiť sa s hlavnými postavami románu formou vizuálnej percepcie. Práca sa venuje detialnému výskumu 64 vyobrazení drevorytom, publikovaných v roku 1832 vydavateľstvom *Shuangqing xianguan *????. Analyzuje vizuálne symboly a dešifruje citácie ,,Príbehu zo západnej komnaty" (čín. *Xixiang ji *???), ktoré boli použité k prvotnému predstaveniu románových postáv v prvom z 24 zväzkov Wang Xilianovej kritickej štúdie Sna o Červenom Pavilóne. Ondřej Klimeš Násilné incidenty v Xinjiangu, 2008-2013 Příspěvek se věnuje současné situaci v Ujgurské autonomní oblasti Xinjiang v ČLR, kde se v posledních letech zhoršuje bezpečnostní situace a narůstá počet násilných událostí s obětmi na životech. Probíhající konflikt dokládají i velmi odlišné interpretace dění jednotlivými aktéry v médiích, propagandě i odborných pracích. Oficiální čínská vyjádření tyto incidenty vykreslují jako projevy etnického separatismu, náboženského extremismu a násilného terorismu, ujgurské exilové organizace a značná část ujgurské veřejnosti naopak jako reakci na represivní politiku ČLR. Příspěvek se snaží na základě těchto rozdílných vyjádření předložit co možná nejúplnější výčet násilných incidentů v letech 2008 – 2013 a formulovat jejich zkusmou typologii. Prameny výzkumu jsou především zprávy čínských a ujgurských médií a organizací, v menší míře zprávy zahraničních tiskových agentur. Zuzana Kubovčáková Lotosová sútra – univerzálny buddhistický text v japonskom kontexte Lotosová sútra si ako jeden z najobľúbenejších a najrozšírenejších textov v buddhistickej tradícii východnej Ázie získala značnú popularitu aj v japonskom prostredí. Od doby uvedenia buddhizmu do krajiny až do modernej doby je Lotosová sútra považovaná za významný text, ktorý mal zásadný vplvy na nielen náboženský, ale aj kultúrny život v Japonsku. Príspevok predstaví najmä historický kontext užívania a zaobchádzania s týmto univerzálnym buddhistickým textom v japonskom prostredí z pohľadu, ktorý spája
doktrinálny výklad s jeho umeleckým spracovaním. Súčasťou príspevku bude hľadanie odpovedí na otázky špecifickosti japonského prostredia používania tohto textu, tak dôležitého pre celú ázijskú tradíciu. Hana Kucharovičová „Osobný regionalizmus“ v súčasnom čínskom umení – yunnanská olejomaľba V 80. rokoch 20. storočia sa v rámci hnutia 85 Nová Vlna na čínskej umeleckej scéne predstavilo množstvo umeleckých skupín z mnohých častí krajiny, ktorých členovia sú dodnes známi ako avantgardní priekopníci súčasného čínskeho umenia. Provincia Yunnan je jednou z oblastí s najväčším počtom umelcov, ktorí sú úspešní v rámci rozvoja súčasného čínskeho umenia a rovnako aj na trhu s umením. Táto provincia má osobité historické pozadie a špecifickú geografickú pozíciu. Zároveň je kultúrne veľmi rozmanitá, keďže v nej žije najväčší počet nehanských etnických skupín v Číne. Preto otázka regionalizmu v súčasnom umení, ktorá sa pod vplyvom globalizácie stala aktuálnou témou umeleckých kruhov po celom svete, je v prípade umenia z tejto provincie veľmi aktuálna. Príspevok približuje charakteristické črty olejomaľby umelcov, ktorý žijú v Yunnane a spoločenské pozadie, na ktorom vzniká. Václav Laifr Výzkum dějin čínské astronomie ve víru politických kampaní 50. let a „Kulturní revoluce“ V období politických kampaní 50. a 60. let. 20. stol. a za období tzv. Kulturní revoluce (1966 - 1976) dostala teprve rozvíjející se čínská věda, včetně astronomie citelný zásah. Ideologické požadavky dospěly tak daleko, že vědecké ústavy pracovaly pouze s minimálním výkonem a vědci museli ideologii nejprve podřizovat volbu témat a později i výsledky svých výzkumů, o obsahu popularizačních článků nemluvě. Za KR se například nesmělo psát o slunečních skvrnách, o tom, že Slunce nebude svítit věčně a na popud nejvyšších míst byl veden urputný boj proti Einsteinově teorii relativity. Ve stejné době se z několika různých popudů obrací zájem čínských astronomů k cenným tradicím domácí astronomie. Příspěvek se zaměří především na situaci ve výzkumu dějin tradiční čínské astronomie a související popularizaci od počátku 50. let do konce KR. Zaměří se na vybrané instituce v Pekingu, kde působili Xi Zezong (1927 2008, historik čínské astronomie) a Li Yuan (*1925, popularizátor), zohlední vliv ideologie a politických kampaní a zváží také možné historické a mocensko-politické příčiny těchto jevů. Viera Langerová Sergej Ejzenštejn a čínska kultúra. Vzťah svetoznámeho režiséra Sergeja Ejzenštejna (1898-1948), popredného predstaviteľa sovietskej filmovej avantgardy k japonskej a čínskej kultúre, bol veľmi intenzívny a v konečnom dôsledku ho inšpiroval k objavom novátorských postupov vo filmovej montáži. Kvintesenciou jeho originálneho filmového myslenia bol film Krížnik Potemkin z roku 1925. "Tento neobyčajný spôsob myslenia mi pomohol pochopiť podstatu montáže," píše vo svojich denníkoch. Cez štúdium japončiny v Akadémii generálneho štábu, na katedre východných jazykov, sa dostáva k čínskej kultúre. Fascinuje ho kaligrafia, zoznamuje s Mej Lanfangom pri jeho vystúpení v Moskve, číta romány Lin Yu-tanga. Prednáška sleduje jeho cestu k čínskej kultúre, to čo ho z nej zaujalo a inšpirovalo a jeho génius dokázal pretvoriť do prelomových objavov, meniacich dovtedajší filmový jazyk. Jeho teória montáže ho doviedla k natočeniu filmov, ktoré sú dnes súčasťou dejín svetovej kinematografie. Vladimír Liščák Počátek novověkých katolických misií v Číně První částečné úspěšné pokusy evropských misionářů proniknout na území Číny se datují do poslední čtvrtiny 16. století. Přestože Čína patřila do oblasti portugalského padroada, pokusy proniknout do Číny podnikali i španělští misionáři, kteří jako předmostí využívali tehdy španělské Filipíny. Novověké mise
v Číně začaly roku 1582, kdy italští jesuité získali povolení zřídit stálou misii v Čao-čchingu ( 肇 慶 Zhàoqìng) v jižní Číně. Od počátku 17. století do Číny pronikali i františkáni a dominikáni. Významná pro šíření katolicismu v Číně byla činnost Propagandy Fide. Ve 2. polovině 17. století vznikaly první apoštolské vikariáty na území Číny. Mezi lety 1680 a 1708 misionářská činnost v Číně dosáhla svého vrcholu, pokud jde o počet misionářů, z nichž polovinu tvořili příslušníci jesuitského řádu. V důsledku sporu o čínské obřady došlo nakonec roku 1724 k zákazu křesťanství v Číně. Většina misionářů v Číně poté působila až do tzv. Velké perzekuce 1784–1785, která byla dramatickým zakončením misijního působení zejména italských a španělských františkánů. Vedla k rozsáhlému vyhledávání skrytých misionářů a křesťanů, jejich zatýkání a výslechům, které mnozí z nich nepřežili. Lucie Olivová Staré knižní ilustrace yangzhouských zahrad Ačkoliv jsou čínské zahrady zavedeným badatelským námětem, poměrně málo se při rešerši využívá dobové obrazové dokumentace. Právě z toho důvodu v příspěvku představím dva nejobsáhlejší soubory vyobrazení yangzhouských 揚州 zahrad v osmnáctém století, jimiž jsou ilustrace z knih Pingshantang tuzhi 平 山 堂 圖 志 (1765) a Yangzhou huafang lu 揚 州 畫 舫 錄 (1795), vydaných soukromě. Porovnám je s pozdějšími ilustracemi z místních kronik fangzhi 方 志 a poukážu na příčiny nesnadného určení jejich tvůrců: malířů a rytců. Peter Ondris Čínsko-pakistanské vzťahy do roku 1974 v kontexte zahraničnej politiky ČĽR Od ustanovenia diplomatických vzťahov v roku 1951 je možné vzťahy medzi ČĽR a Pakistanom označiť ako blízke a obojstranne výhodné. Pakistan bol jednou z prvých krajín, ktoré uznali Čínsku ľudovú republiku a zostal jej pevným spojencom a to aj v období keď bol Peking medzinárodne izolovaný. Na druhej strane dynamická existencia Pakistanu bola a stále aj je životným záujmom ČĽR v oblasti bezpečnosti v regióne Južnej Ázie. Z toho dôvodu bola ČĽR dlhé roky hlavným poskytovateľom vojenskej, technickej ako aj ekonomickej pomoci Pakistanu, čo zahŕňalo napríklad aj transfer citlivých nukleárnych technológii. Okrem bezpečnostnej roviny, zohrával Pakistan pre ČĽR úlohu akéhosi prostredníka a šíriteľa pozitívneho obrazu ČĽR v regiónoch Blízkeho východu a Afriky. Cieľom referátu je predstaviť bilaterálne vzťahy medzi týmito dvoma krajinami ako unikátne v rámci zahraničnej politiky ČĽR v období od ich nadviazania do roku 1974. Gabriela Pleschová Vzťahy Slovenska a Číny Cieľom tohto príspevku je zhodnotiť vzťahy Slovenska a Číny v období dvoch vlád R. Fica a počas krátkeho obdobia vlády I. Radičovej. Príspevok sa sústredí napríklad na slovenské snahy pritiahnuť čínske investície, a to v kontexte čínskeho investovania v Strednej Európe. Ďalej sa zameria na tému kritiky Číny zo strany slovenských ľudsko-právnych mimovládnych organizácií z dôvodu slabého dodržiavania ľudských práv. Príspevok tiež spomenie čínsky 12-bodový plán na posilnenie partnerstva s krajinami strednej a východnej Európy a reakcie na tento plán, vrátane reakcie slovenských orgánov. Práca na tomto príspevku bola podporená grantom Technickej agentúry ČR (TAČR), TD 010231. Pavel Šindelář Náboženská politika ČLR jako „soft power“? Koncept „soft power“ politiky byl do oblasti mezinárodních vztahů zaveden v 90. letech 20. století harvardským politologem a později poradcem americké zahraniční diplomacie Josephem Nyem. Jeho teorie se pokouší popsat pravidla fungování mezinárodních vztahů v době přeskupování sil po konci studené války. Vedle teorií Samuela P. Huntingtona či Francise Fukuyamy upoutal i Joseph Nye svým postupně rozpracovávaným konceptem velkou pozornost a to nejen u akademické obce, ale i mezi politiky, diplomaty
a poradci vlád celého světa. Velkému zájmu se od poloviny prvního desetiletí 21. století těší koncept „soft power“ i v Čínské lidové republice, kde je často reprodukován, analyzován a obhajován jako jeden z pilířů čínské mezinárodní politiky v éře tzv. „mírového vzestupu Číny“. Mezi často zmiňovanými zdroji čínské soft power politiky (rozvoj mezinárodní sítě Konfuciových institutů, budování globálního mediálního koncernu CCTV, vývoz čínského kulturního dědictví atp.) bývá některými badateli jmenován i vliv uplatňovaný státem skrze domácí náboženské tradice. Právě o analýzu náboženské politiky ČLR coby možného zdroje „soft power“ politiky se tento příspěvek pokusí: Nakolik je možné efekt vlivu čínského státu na domácí náboženské komunity vysledovat v čínské mezinárodní politice? Je pro-aktivní náboženská politika vůči čínské buddhistické obci, při podpoře různých lokálních kultů s globálními přesahy nebo při snaze o institucionalizaci konfuciánského kultu schopna ovlivňovat mezinárodní politiku ve prospěch ČLR? A do jaké míry je vůbec koncept určený k deskripci globálního vlivu USA na konci 20. století přenositelný na realitu vzrůstajícího vlivu Číny na počátku 21. století? Tereza Slaměníková Ideogram nebo fonogram? Ze synchronní analýzy ideogramů, jedné ze šesti tradičních kategorií čínského znakového písma, vyplývá, že více než polovina z nich je Analytickým slovníkem grafiky a významu znaků 《汉字形意分析字典》 považována zároveň i za příslušníky druhé kategorie složených znaků, tj. fonogramů. Tato skutečnost je způsobena tím, že jedna ze složek, jimiž jsou takto označované znaky tvořeny, odkazuje jak k významu, tak i výslovnosti těchto znaků. Existence složek s dvojí funkcí nepředstavuje sama o sobě nové zjištění. V dějinách čínské grammatologie byla tato problematika rozpracována především v rámci tzv. „teorie pravé složky“ 右文说 poukazující na významovou souvislost mezi znaky se stejným fonetikem. V návaznosti na kategorii ideogramů je však překvapující, že kombinace dvou sémantických složek, z nichž jedna zároveň odkazuje i k výslovnosti znaků, je více produktivní než spojení dvou čistě sémantických složek. V tomto kontextu se tak nabízí otázka, jakým způsobem se projevují v analyzovaném korpusu ideogramů právě složky se sémantickou i fonetickou funkcí, a to z úhlu pohledu jejich početního zastoupení, rozložení v rámci vymezených frekvenčních pásem znaků i jejich produkce. Martin Slobodník Kláštor Labrang očami P. K. Kozlova a ďalších zahraničných návštevníkov (1906-1917) Príspevok je venovaný obrazu kláštora Labrang najmä v cestopise ruského cestovateľa P. K. Kozlova, ktorý tento kláštor v severovýchodnom Tibete navštívil vo februári 1909. Vďaka svojej polohe na periférii Tibetu (a v blízkosti Ruska i Číny) Labrang na začiatku 20. storočia navštívili viacerí zahraniční cestovatelia (Buriat G. C. Tsybikov roku, Buriat B. B. Baradin v rokoch 1906–1907, Fín Carl Gustaf Emil Mannerheim roku 1908, Francúz Henri d’Ollone roku 1908, Brit George Pereira roku 1912 a Brit Eric Teichmann okolo roku 1916). Pomerne rozsiahla škála dobových svedectiev autorov s rozličným kultúrnym, profesionálnym a intelektuálnym pozadím poskytuje zaujímavý komparatívny rámec pre analýzu obrazu Tibetu, Tibeťanov a tibetského buddhizmu v ruskom (buriatsko-ruskom) a západoeurópskom prostredí na príklade kláštora Labrang na začiatku 20. storočia. Jiří Suchánek Role a význam legitimity v nedemokratických režimech. Případ Čínské lidové republiky Legitimita je pojmem, který je v politologii spjat zejména s demokratickým zřízením a jeho význam v nedemokratických režimech býval dříve zpochybňován. Tato zpochybnění mohou mít do jisté míry opodstatnění v tuhých totalitních režimech. Naproti tomu v autoritativních a hybridních režimech nabývá legitimita režimu na mnohem větší důležitosti zejména s ohledem na jejich přežití. I v případě ČLR, jakožto nedemokratickém režimu, hraje legitimita výraznou roli, a to již po několik tisíc let. V současnosti je její hledání jednou z hlavních výzev dalšího vládnutí nové generace stranických vůdců KS Číny.
Hlavním cílem příspěvku je po krátkém teoretickém shrnutí role legitimity v nedemokratických režimech aplikace jednoho z teoretických modelů na reálie ČLR a následná specifikace tohoto modelu dle čínských podmínek. Tento postup se nemůže obejít bez nastínění historického vývoje chápání a užívání instituce legitimity v Číně, dynamiky re-legitimizace a osvětlení vlivů klíčových pro současný stav. ČLR je v tomto ohledu zajímavá především proto, že prošla již několika významnými pokusy o re-legitimizaci režimu a v současné době se opět nachází ve stádiu hledání nových legitimizačních prvků, přičemž zároveň čelí také některým výrazným výzvám, které legitimitu KS Číny zpochybňují – jedná se například o otázku korupce. Důraz je tedy kladen především na aktuální situaci reprezentovanou čtvrtou a pátou generací stranických vůdců KS Číny. Hlavním výstupem příspěvku je konceptualizace a rozebrání legitimity nedemokratického režimu v ČLR na jednotlivé stěžejní prvky, jejich význam pro soudobou čínskou společnost a zároveň potvrzení skutečnosti, že otázka legitimity je v autoritativních režimech zcela zásadním tématem, zejména pokud jde o udržování moci a přežívání vládnoucí strany. John Tang 红学视野中的捷斯汉学家 (Czech and Slovak Sinologists in Hongological Perspective) This paper conduces Czech and Slovak Sinologists’ achievements on Hongloumeng studies, of which the translations and the researches are analyzed respectively. Then, this analyses are investigated from the perspective of the so-called Hongology — the specialty on Hongloumeng studies widespread in Chinese circle, just to conclude some strategic arguments on the intercultural communications between Chinese and European cultures by means of the typical factors represented in Hongloumeng. Hana Třísková Minimoduly – pomocníci ve výuce mluvené čínštiny V lexiku každého jazyka nacházíme jak slova vysoce frekventovaná (angl. osobní zájmeno he), tak slova málo frekventovaná (české věchet). Údaje nabízejí frekvenční slovníky (pro čínštinu např. A Frequency Dictionary of Mandarin Chinese, Xiao et al., Routledge 2009). Při studiu jazyka jsou nejužitečnější slova vysoce frekventovaná, která zajišťují vysoké procento pokrytí textu. K nim patří především slova neplnovýznamová, synsémantická jako předložky, spojky, členy, pomocná slova, osobní zájmena… (vedle plnovýznamových, autosémantických slov ze základní slovní zásoby: ruka, jít). Synsémantika jsou v jazycích typicky jednoslabičná. Nejčastěji se chovají jako nepřízvučná klitika (pokud nenesou logický/kontrastivní přízvuk). V čínštině jich je několik desítek, zejména 1. atónová pomocná slova/morfémy 了, 着, 过, 的, 得, 地, 们, 2. osobní zájmena 我, 你, 他, měrová slova 个, 种, 些, spojky 和, 同, předložky 在, 给, 到, 对, záložky 上, 下, 中, 里, formální adverbia 就 ,很, 都, modální slovesa 要, 能, 会, slovesa 是, (exist.) 有, 在 (pro druhou skupinu, kterou označuji jako „klitikoidy“, nacházíme zřetelnou paralelu v anglických words with weak forms). Jejich redukovanou zvukovou podobu je třeba nacvičovat. Obnáší: 1. výrazné krácení trvání slabiky, 2. hláskové redukce, 3. tónovou redukci (češtině, která patří k tzv. syllable-timed languages, jsou podobné jevy cizí; naproti tomu mluvená hovorová čínština a angličtina patří ke stress-timed languages, pro něž jsou redukce nepřízvučných slabik charakteristické). Na uvedená slova narážíme v řečových projevech na každém kroku, vyplatí se proto nacvičovat běžná slovní spojení, kolokace o několika málo slovech, ve kterých vystupují (sān ge – gàosu tā – xiǎng chūqu – wūzi lǐ). Pro takovéto minimální útvary ustavuji termín „minimoduly“ (wēixíng mókuài 微型模块). S jejich pomocí lze trénovat: základní slovní zásobu, tónové kombinace, přízvukové vzorce, příp. větnou intonaci. Příspěvek předloží soubor příkladů minimodulů David Uher Větší písmo A Výklad významu obrysových a rozbor struktury odvozených znaků 說文解字 Shuō Wén Jiě Zì (dále jen Výklad znaků) je rozsáhlou grammatologickou studií menšího písma 小 篆 xiǎozhuàn, která se jako badatelské téma ani za bezmála dva tisíce let své existence zcela nevyčerpala. Stěžejními oblasti jejího zájmu jsou pojmy šest kategorií 六書 liùshū menšího písma, determinativ 部首 bùshǒu a duktus. K pojmu
duktus přistupuje 許 慎 Xǔ Shèn (?54-?125) jako autor Výkladu znaků jednak synchronně, když znaky menšího písma porovnává s alografy 或 huò a se znaky všedního stylu 俗 sú; jednak se k němu staví diachronně, když menší písmo komparuje s větším písmem, jmenovitě písmem historika Zhou 籀 文 zhòuwén a písmem ze zdí 古 文 gǔwén. Svůj příspěvek chci věnovat právě písmu historika Zhou, které z praktických důvodů označuji jako větší písmo A, starší z obou těchto variant většího písma. Jeho autorství je tradicí připisováno dvornímu historikovi krále Xuan z Zhou 周宣王 Zhōu Xuān Wáng (vládl v letech 827-782) a je tak spojováno s první známou reformou čínského znakového písma, která opět těsně souvisí s kompilací jeho učebnic. Následně rekapituluji polemiku s Wang Guoweiovými názory na větší písmo A a prostřednictvím pojmů substituce a simplifikace představuji výsledky vlastní grammatologické analýzy, jmenovitě srovnání grafiky asi dvou set znaků většího písma A a menšího písma. Dušan Vávra „Užitečnost neužitečného”: strategie čtení narativů v díle Zhuangzi Podobně jako jiné starověké čínské texty je i Zhuangzi dílem složeným z mnoha relativně samostatných textových úseků. Přesto je však toto dílo zpravidla chápáno a čteno jako (aspoň zčásti) jednotné filozofické dílo a spojováno (aspoň částečně) s autorskou postavou „mistra Zhuanga“. Jakákoliv strategie čtení, která předpokládá, že je tento text výrazem jedné filozofické vize, nevyhnutelně podřizuje jednotlivé textové úseky předpokládanému jednotícímu filozofickému rámci, do kterého mají všechny části víceméně hladce zapadnout. Tento příspěvek zkoumá alternativní strategii čtení a testuje ji na narativech z díla Zhuangzi, které rozvíjejí téma „užitečnosti neužitečného“. Navrhované čtení se primárně zaměřuje na významy jednotlivých textových úseků. Příspěvek ukazuje, že mnoho textových úseků v díle Zhuangzi obsahuje informace, které umožňují aspoň částečně stanovit specifický kontext pro obsah dané pasáže (zde jednotlivých narativů o „užitečnosti neužitečného“). Dále příspěvek obhajuje názor, že pro obdobné narativy lze často zrekonstruovat (byť fragmentárně) rozdílný kontext, ve kterém jsou tyto narativy v dochovaném textu použity. Idea „užitečnosti neužitečného“ je v navrženém čtení chápána nikoliv jako zvláštní pojetí lidské existence hájené implikovaným autorem textu, nýbrž jako nástroj argumentace, který je v textu v různých kontextech použit k různým účelům. Příspěvek zdůrazňuje, že čtení „úsek po úseku“ zvýrazňuje a uchovává významy a kontexty použití textu, které jsou ztraceny nebo rozmlženy v každé interpretaci, která redukuje významové bohatství tohoto textu na jednotný světonázor, kterému jsou jednotlivé pasáže podřízeny. Stanislav Vavrovský Migrácie a dialekty Príspevok sa venuje genéze súčasných čínskych dialektov v súvislosti s internými migráciami obyvateľstva. Oliver Weingarten The Singing Sage: Sidelights on Rhymed Verse in Early Sources about Confucius The most famliar depictions of Confucius from the Lunyu portray him as a teacher and moral exemplar. In addition to the brief sayings and snippets of dialogue that dominate the Lunyu, however, there also exists a rich body of anecdotes and dialogues centring on the Master which, for its perceived lack of doctrinal value, rarely attracts scholarly attention. Even less well known is the fact that a substantial proportion of these texts involve rhymed verse as part of direct speech attributed either to Confucius or his interlocutors. This presentation introduces some of the anecdotes and dialogues in which rhymes appear and addresses the question of what images of the Master were conveyed through these writings, focusing in particular on their emotive qualities. Daniela Zhang Cziráková Cesta Dao v dielach maliara Li Xiangminga Li Xiangming 李 向 明 (nar. 1952) je jedným z popredných súčasných čínskych maliarov, ktorí sa venujú abstrakcii. Je to umelec, ktorý získal množstvo ocenení, jeho diela sa nachádzajú v Čínskej národnej galérii,
Medzinárodnej galérii Yiyuan, Galérii Yabang v Pekingu, Zhejiangskej galérii, Galérii mesta Chengdu, Galérii Huangmei na Taiwane a mnohých iných. Na rozdiel od viacerých súčasných čínskych umelcov, jeho prechod k abstrakcii nebol priamo motivovaný pobytom v zahraničí, napriek jeho študijnému pobytu v Nemecku. Jeho cesta k abstrakcii prebiehala postupne. Venuje sa olejomaľbe, začínal ako realistický maliar. Vzhľadom na to, že väčšina jeho diel je naďalej vytvorená technikou olejomaľby, snažil sa nájsť a potvrdiť vlastný jazyk, alebo aspoň svoju kultúrnu či národnú identitu inými prostriedkami ako je tradičný štetec a tuš. Hoci vo svojom umeleckom bádaní experimentoval aj s figurálnou maľbou tušom, napriek úspechom, s ktorými sa jeho rýchlo načrtnuté skeče v štýle daxieyi stretli, rýchlo usúdil, že ho to plne nevystihuje a postupne sa prepracoval k abstrakcii. Ako sa pomaly oslobodzoval od konkrétnych tvarov, rozmýšľal nad tým, ako vo svojich abstraktných dielach vyjadriť svoju osobnosť, ako sa zadefinovať v umeleckom svete, nájsť si svoj vlastný rukopis. Jeho diela sú hlboko ovplyvnené čínskou kultúrou, hlavne rulárnou tradíciou. Spätosť s pôdou možno vidieť už zo zemitých farieb, ktoré sú príznačné pre mnohé jeho obrazy. Li Xiangming napísal aj viacero štúdií, v ktorých priznáva inšpiráciu taoistickou i zen buddhistickou filozofickou tradíciou, bez toho, že by sa prikláňal k ich náboženským hodnotám. V príspevku prezentujem jeho dielo aj jeho názory na umenie.
