ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5
9/06
ZKUSME STARÉ VĚCI DĚLAT NOVĚ Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, na své milosrdenství se rozpomenul… Žalm 98,1-3
P
o devíti letech byla ukončena revize Křesťanského kancionálu, na kterou jsme čekali dlouhých čtyřicet let. Nyní máme v rukou nový zpěvník. Zůstalo původních tři sta písní a dvě stě třicet sedm je nových. Nové jsou také harmonizace a nový bude i náš přístup k těmto písním. Myslím, že by stálo za to využít této příležitosti, inspirovat se a začít zpívat Hospodinu „píseň novou“ v ještě širším měřítku. Nejen zpěvem z nového Kancionálu, ale celým životem, neboť nám bylo dáno poznat podivuhodné Boží činy, spásu v Ježíši Kristu, Boží spravedlnost a jeho milosrdenství, které je věčné. Zkusme staré věci dělat nově. Tak jako je nám např. doporučováno jezdit a chodit jinými cestami do práce, domů či na nákup kvůli tříbení mozku, podobně můžeme třeba začít používat jiné a nové fráze při modlitbách, hledat nová vyjádření pro svou víru a taky se můžeme pokoušet o nová vyznání lásky slovy i činy Bohu, svým partnerům, dětem, rodičům a všem, které milujeme. Zajisté jsme si všimli, že se ten či onen už po léta modlí úplně stejně. Stejné fráze na začátku, stejné na konci. Anebo že ten či onen se neustále vrací ke svým oblíbeným slovům, jimiž vyjadřuje totéž. Už jsme si na to zvykli, dokonce čekáme, že náš milý bratr či sestra řeknou přesně to, co si myslíme. Blahosklonně vše tolerujeme a skutečně jen někdy se neubráníme dobře ukrytému pousmání. Ale možná že jsme si toho všimli i sami u sebe. Nejsem výjimkou a je dobře, když mě na to moji bližní upozornili a upozorní. Zkusme staré věci dělat nově. Ne pro formu, ale proto, že takový pokus opravdu stojí za to. Na různých místech i od různých lidí se lze i dobře inspirovat.* Při hledání nových slov, nových způsobů, nového postoje k modlitbám či k jakékoli jiné křesťanské činnosti zjistíme, že to dá jednak práci, ale zároveň se nám může nově otevřít smysl a obsah našeho starého křesťanství. Když stále jezdíme stejnými cestami, už ani nepřemýšlíme, jaké to bude za rohem a co nás čeká. Víme, do kterého pruhu najet, kde je jaká zatáčka a zkratka… Známe prostě ty nejvýhodnější cesty. Díky tomu ušetříme spoustu času s vynaložením minimální námahy. Takže už se ani nedivíme té kráse nebo ošklivosti, kterou bychom za normálních okolností viděli kolem
2 sebe, radovali se z ní či se děsili. Z rovnováhy nás vyvede jen nějaká ta dopravní zácpa anebo když náhodou policie postaví nové dopravní značení, což bývá opravdu velmi nepříjemné. Z toho však jsme pak rozčíleni a ani ve snu nás nenapadne, že bychom alespoň za takovou změnu mohli být vděční. Zkusme staré věci dělat nově. Klidně si ponechejme ony staré osvědčené formule modliteb a vyznání. Dělejme s pokojným svědomím a vědomím dál to stejné stejně, ale přemýšlejme o tom! Zřejmě poznáme, že ty staré cesty jsou skutečně dobré a pro nás nejlepší, ale díky tomu, že na to znovu přijdeme, budeme mít novou radost a stanou se nám nečekaným objevem. Nový Křesťanský kancionál je skutečně dobrou příležitostí realisticky uznat, že naše křesťanství potřebuje obnovu, že mnohé je třeba vděčně ponechat historii a mnohé je naopak nutné podržet za každou cenu. Nový Kancionál, ač není a nemůže být bez chyb, nám však pomáhá prožít tu „starou křesťanskou písničku“ o Kristu ukřižovaném a vzkříšeném nově. A proto zpívejme Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci… Bronislav Matulík * Zajímavým příkladem nám může být vyznání víry starého konžského náčelníka Kalondy z Kangate: „Kalonda má nového náčelníka. Následuji Yesu Kilisto (Ježíše Krista) a on mi pomůže překročit řeku, povede mě temným pralesem a vezme mě do své vesnice, kde se budu moci usadit s jeho lidem. Patřím k Novému kmeni. Kalonda chce, aby všechen jeho lid následoval Nfumu Yesu (Náčelníka Ježíše) a šel s ním do Boží vesnice. (Z knihy Muž s koženým kloboukem)
ROZHOVOR S PAVLEM A ELIŠKOU HEJZLAROVÝMI Vzhledem k tomu, že už šest let žijete v USA, ne všichni lidé v našem sboru vás znají. Můžete se jim proto stručně představit? Pavel: Na Smíchov jsem přišel v roce 1976. Dost dlouhou dobu jsem tam chodil do sboru, než jsme se s manželkou přestěhovali do Černošic-Mokropes. V letech 1990 až 1994 jsem studoval ve Spojených státech. Pak jsme se vrátili na šest let zpátky. Od roku 2000 opět žijeme v USA. Eliška: Já jsem celý život chodila do smíchovského sboru. Po svatbě jsme se odstěhovali v roce 1985 do Černošic, kde jsme chodili do naší stanice. Když jsme se vrátili ze Spojených států, byla jsem požádána ve škole, abych vyučovala angličtinu. Tím jsem získala velmi mnoho kontaktů. Potom, když přijeli američtí misionáři Sampleyovi, využili těchto kontaktů a začali jsme pořádat u nás v modlitebně vyučování angličtiny a zamyšlení nad Biblí. Jaké to pro vás je po šesti letech se opět setkat se svým vlastním sborem? Pavel: Je to úžasné! Strašně jsem se na to těšil a vůbec to nezklamalo moje očekávání. Ten čas v Čechách máme vždycky omezený, nemůžeme se setkat se všemi, takže je úžasné, když se celý sbor sejde na jednom místě. Když to pozoruji, ten sbor se za těch šest let až tak moc neobměnil, i když jsou zde noví lidé, ale na mě to působí jako návrat do dřívějších časů. Eliška: My se pořád cítíme jako součást tohoto sboru, i když jsme daleko. Cítíme se tady velice dobře, jsme tu zpátky mezi lidmi jako doma. Jak komunikujete se smíchovským sborem? Pavel: Jednak já čtu pravidelně přes Internet Sborové listy, což je vynikající. Tím jsem neustále informován. No a stále komunikujeme telefonicky s našima. Volání je dnes pro nás naštěstí zanedbatelná částka. Dřív to bylo dražší. Komunikujeme samozřejmě s naším synem, který tady studuje a občas voláme do Černošic třeba Šimkům, Hejzlarům, takže jsme skutečně v obraze.
3 Eliška: Před dvěma lety nás dokonce v USA navštívila rodina Šťastných, když tam byli na prázdninách v létě, Pavel Chráska, Petr s Jitkou Kolmanovi, Tomáš Chráska, Bartoškovi… Máte tři děti a dvě vás již opustily na studia. Jaké to pro vás je? Eliška: Nejstarší dcera je naštěstí poměrně blízko, asi hodinu cesty, takže ji vidíme někdy každý týden někdy jednou za měsíc. Chodí většinou do stejného sboru, kam my, takže se tam s ní vidíme. Všichni navíc chodíme do stejného pěveckého sboru… Jonatán bydlí tady v Čechách, což je na jednou stranu pro nás těžké, že ho nemáme doma, ale na druhou stranu ten úžasný pocit, že je tady ve sboru, mezi mládeží, mezi rodinou… Takže je to vlastně vyvážené. A jsme velice potěšení, že se stal členem sboru a že se zúčastňuje všech aktivit. Z toho máme velkou radost. Pavel: Důležité je, že se mu tady líbí, to je vidět, že je spokojený. On je to samozřejmě velký rozdíl mezi sbory jako je Smíchov a Park Street Church, kam my chodíme. To je veliký sbor a je to sbor, který je v centru města. Není tak rodinný a lidé tam dojíždějí z veliké dálky. Během týdne je obtížné dojíždět. Přestože ten sbor má přes 2000 členů plus další, kteří tam chodí, tak mládeže se tam schází jenom kolem 25, což je strašně málo. Jak vás v Bostonu přijali? Jak se ve svém americkém sboru zapojujete do služby? Eliška: My jsme do tohoto sboru začali chodit, už když tam byl Pavel na studiích. Pozvala nás tam jedna kamarádka, která studuje historii. A ta zjistila, že tento sbor byl spojen s misií, která na konci 19. století poslala misionáře k nám do Prahy a kteří stáli na počátku naší církve. V tom sboru jsme byli úžasně přijati a tak jsme tam od té doby chodili a chodíme tam i nyní. Park Street Church je jeden z největších sborů v Bostonu přímo v centru města. Je to kongregační sbor, tzn. že je nezávislý evangelikální sbor. Jeho silnou stránkou je, že má misionáře po celém světě až posud. Oni se považují za mezinárodní sbor. Chodí tam mnoho cizinců a studentů z celého světa. Tím si zachovávají určitou křesťanskou objektivitu. Nejsou uzavřeni a jsou otevřeni i k jiným kulturám. Pavel: Velice se mi líbí, že nastartovali program, který se jmenuje Focus. Zadarmo učí angličtinu cizince. Když se podaří, že se takoví studenti obrátí a vrátí se pak zpět do své země, jsou z nich nejefektivnější misionáři, protože znají dobře tu kulturu, znají perfektně jazyk atp. To je dost silný a i finančně efektivní program. Teď tam mají hodně studentů z Číny a dost z nich je v současné době křtěno… Je tam jeden misionář z Číny, který je křtí nadvakrát, nejdříve anglicky a potom čínsky! Eliška: Některé sbory v Americe jsou strašně bohaté, ale tento sbor, i když tam ty peníze jsou, tak s nimi něco skutečně dělá pro druhé. V tom vidím, že si zachovává křesťanskou střízlivost. Pavel: Mají ohromné množství programů. Během týdne až na 200 různých setkání! Přikoupili další dvě budovy, aby mohli realizovat všechny další programy. Třeba pro svobodné matky, nebo školku, školu atp. Teď se dokonce startuje škola střední. Velkým problémem je ve středu města školní zločinnost. Ve školách jsou detektory zbraní atp. Řada lidí vůbec neví, kam má dát své děti do školy! A to je příležitost pro církve. Vy jste odešli do USA za prací. Čemu se věnujete? Pavel: Já dělám jadernou energetiku. Jsem výzkumník, dělám výzkum, se studenty vedu doktorské práce. Občas učím, tomu jsem se zatím úspěšně vyhýbal, ale asi k tomu dojde, že učit budu muset.
4 Eliška: Já mám takové výhodné povolání, protože jsem zdravotní sestra a to je vždycky potřebné. Takže i v Americe pracuji ve zdravotnictví. Momentálně pracuji v domově pro dlouhodobě nemocné lidi. Je to taková nemocnice, kam lidé chodí na rehabilitaci po operacích na doléčení. Máte ještě něco, co byste chtěli povědět? Pavel: Já jsem ještě chtěl říct, že Albert Warren Clark, který kázal v Praze na Smíchově, když se vrátil, byl členem tady tohoto sboru a je tam pohřben. A ještě něco, přestože máme v Americe velkou řadu vynikajících přátel, chybí nám osobní obecenství se smíchovským sborem, protože tady máme své kořeny. Děkuji za rozhovor. Připravil Bronislav Matulík
CO NÁS ČEKÁ V ZÁŘÍ A NA PODZIM? 3. 9. 2006 křest a přijetí do sboru na Smíchově - Na začátku školního roku čeká náš sbor slavnostní shromáždění, kdy bude pokřtěn a do sboru přijat bratr Jan Macek. Kázáním poslouží kazatelé Timiteus Macek a Bronislav Matulík. 21. 9. Křesťanství a islám II. - Třetí zářijový čtvrtek nás čeká na biblické hodině druhé pokračování přednášky bratra kazatele Zdeňka Vojtíška o křesťanství a islámu. 21. 10. Svatební shromáždění na Smíchově - V sobotu ve 14.00 hodin budou oddáni snoubenci Viktor Glier a Michaela Klemešová. 1. 10. 2006 Přijetí do sboru v Mokropsech - První říjnovou neděli bude do našeho sboru přijat bratr Jakub Truschka. 22. 10. 2006 Sborový den a uvedení nového kancionálu do bohoslužeb - V rámci sborového dne, na který zveme všechny bratry, sestry a děti nejen ze Smíchova, ale i z našich stanic, začneme zpívat z nového Křesťanského kancionálu, kterému zvlášť budeme věnovat pozornost na odpoledním setkání po společném obědě. Nové kancionály jsou k zakoupení pro ty, kteří si je objednali, u sestry Matulíkové za 180 Kč. Gedeón - Během podzimních měsíců budeme na Smíchově o nedělích mimo jiné otevírat knihu Soudců a zvěstovat evangelium na základě příběhů o Gedeónovi. Budeme objevovat nejen pozoruhodné jednání Boží s jednotlivcem a s celým národem, ale také inspirující jednání muže Božího, který rozhodně nebyl dokonalý. Biblické hodiny - Do doby Adventu připravujeme na Smíchově pestrou skladbu biblických hodin, na které všechny srdečně zveme. Bližší informace budou vždy předem vyvěšeny na nástěnce. 1. Promýšlet a diskutovat budeme epištolu Filipským. Na základě připravených otázek, budeme aplikovat Pavlův dopis do našeho života. 2. Přednášky – tu a tam zařadíme přednášky typu Křesťanství a ilsám atp. 3. Hovořit budeme také i o naší osobní zbožnosti, jak ji žijeme. K inspiraci nám pomůže mimo jiné také i Komenského kniha Praxis pietatis 4. Obnovíme rovněž večery otázek a odpovědí na libovolná témata (těžká místa v Bibli, palčivé otázky atp.) Bronislav Matulík
SBOROVÁ DOVOLENÁ VE SLOVECH I OBRAZECH
foto Zdeněk Seeman
5
Díky nápadu sestry Dagmar Vojtíškové byla letošní sborová rekreace zamluvena už před dvěma roky ve Škole v přírodě v podšumavských Střelských Hošticích na týden od 15. do 22. července. Dlouhý termín je pochopitelný pro velký zájem o toto středisko: kouzelné údolí řeky Otavy, ubytování v upraveném areálu vhodném i pro handicapované, chutná strava, prostor pro dětské i sportovní hry… Za zmínku stojí, že na tento pobyt přijela i řada hostů jak z Česka, tak i ze zámoří. Ptáte se, kolik bylo účastníků? Určitě přes 130! Říkáme, že jsme byli na sborové rekreaci, a rekreace či oddychový pobyt to skutečně byl. Každý si měl odpočinout, ale zároveň mohl využít přítomnosti ostatních sester a bratří k rozhovorům, vzájemnému poznávání či seznámení. Pobytu se zúčastnily všechny věkové skupiny sboru: od nejmladšího tříměsíčního junáka přes dorostence, mládež, rodiny i jednotlivce až po ty nejstarší, z nichž jsme jedné účastnici oslavili právě osmdesátiny. Den začínal v 7:30 v užším kroužku modlitební chvílí, potom byla snídaně v 8:00, oběd ve 12:00 a večeře v 18:00, chvilka pro děti v 18:30 a společný večerní program ve 20:00 hod. Nedělní dopolední shromáždění v prostorné aule bylo nadepsáno mottem: “Uvažuj o tom, co říkám, Pán ti dá, abys všechno pochopil.” (2 Tm 2,1-7). Bratr Bronislav Matulík se tak s námi zamýšlel nad některými biblickými postavami: sportovec (1 Kor 9,24-27; 2 Tm 2,5), voják (2 Tm 2,3n; Mt 8,5-13) a rolník (Jk 5,711, 2 Tm 2,6). Shromáždění oživil písněmi smíšený sbor pod vedením bratra Tomáše Najbrta, který se následně jako pravý kantor chopil každé příležitosti k vyučování písní z nového Křesťanského kancionálu. K procvičení kánonů pod jeho vedením bylo dost času před společným jídlem. Škoda, že jsme se do jídelny všichni nevešli, takže velká část mládeže ve druhé směně o tyto kánony přišla.
6 Jak jsme využívali volného času? Kolik vycházek či výletů se v kraji mezi Strakonicemi a Horažďovicemi dalo podniknout! Se studenou stravou v papírových sáčcích jsme se v úterý kolektivně vypravili - pěšky, na kolech, auty i vlakem - na hrad Rabí, který nás uchvátil svou rozlohou a krásnými výhledy. Příjemným osvěžením bylo koupání v řece Otavě a projížďky na lodičkách, při kterých kupodivu nikdo neutonul. Mladší generace využívala hojně volejbalové a fotbalové hřiště, tenisový kurt i řadu pingpongových stolů. Mezi sportovní akce zařadil bratr Pavel Bartošek šachový turnaj, ve kterém zápolili šachisté všech generací. Podobně se většina přítomných velice aktivně zúčastnila „olympijského“ klání, které na téma „Práce v domácnosti“ připravili manželé Adamcovi s mládeží. A samozřejmě velký zájem sester vzbudily i letos ruční práce pod vedením sestry Marty Kaštánkové: pletení proutěných košíčků nejrůznějších velikostí na ovoce, pečivo, či třeba jen na ozdobu. Kromě odpočinku jsme byli pozváni na společné večerní programy, které se týkaly lidského zaměstnání. Tématem bylo: „Naše práce jako živá ilustrace naší křesťanské víry“. Pro každý večer dostali vyzvaní „referenti“ tři základní otázky: 1) Co děláte, jaké je vaše zaměstnání? 2) Pozitiva a negativa vaší práce? 3) Jak lze vaší profesí ilustrovat evangelium a křesťanskou víru? Konkrétní program: Pavel Chráska – věda a management; Daniel Makovička – statika; Eliška Hejzlarová, Zdena Hejzlarová, Jitka Mokrejšová, Pavla Seemanová, Hana Šimková – zdravotnictví; Pavel Hejzlar – fyzika a energetika; Tomáš Najbrt – hudba; Blahoslav Košťák – geologie. Alespoň tři okruhy bych chtěl zmínit: práci statika, neutronového fyzika a inženýrského geologa. Kdo se nezajímá o to, v čem bydlí, jak bezpečné jsou naše stavby? Lze stavět bez posudku statika? Každý z nás spotřebovává energii - uvědomujeme si, že energie z jaderných reaktorů není tak nebezpečná, jak media hlásají a že se lidstvo bez ní stejně neobejde? A co geologie, posuvy zemské kůry, předpovídání zemětřesení či zkázonosných vln tsunami? Co je pár roků života člověka na Zemi ve srovnání s geologickými periodami a věky vesmíru? Nemáme být vděční, že nad tím vším je Stvořitel, Pán, neomezený tvůrce, a současně milostivý Otec? Poslední večer za vedení bratra Daniele Pokorného byl tradičně rozpustilý. Zapojil se dorost, mládež i nejstarší generace s atraktivním vodníkem. Dokonce i vážný sbormistr dokázal se svým bandem nevážně parodovat současný pop-music. Škoda, že se večera nemohla zúčastnit sestra Marta Chrásková, která si zřejmě při přípravě svého vystoupení přivodila zranění… Zdá se, že velká většina účastníků byla se Střelskými Hošticemi spokojena, vždyť i počasí bylo letos výběrové. Ale to již nebylo v naší režii. Jan Blahoslav Kolman
7
REVOLUČNÍ UKOLÉBAVKA VE STŘELSKÝCH HOŠTICÍCH To by bylo veselé kdyby byly v kostele rozestlané postele to by se to spalo. Že tam jsou však lavice které tlačí velice do zad i do zadnice budí ze sna studíce líbí se nám málo. Ref: Dejte nám gauče do kostela ať si tam složíme zbožná těla přejte nám trochu pohodlí pěkně bychom se dohodli a co by vás to stálo Ve Střelských Hošticích na těch hrozných lavicích zelených a mučivých dvě hodiny sezení tělo v cucky promění a nohy ti zdřevění k přečkání to není v aule Dvě hodiny sezení fakt je k nevydržení nic horšího už není tu v Hošticích v aule Ref: Noste si alespoň polštáře a taky peřiny a deky a naducané kapsáře no všecko co je měkký
Skupina MANAES Speciál text a hudba Tomáš Njabrt
8
LETNÍ DOROSTOVÉ TÁBORY SMÍCHOVA A MOKROPES JAK BYLO V KLATOVSKÉM PRALESE Kdo to mohl tušit, že 1. července ráno bude na pražském Hlavním nádraží tak plno. Nebýt České spořitelny a jejího bankomatu, který byl styčným bodem, asi bychom se v tom zmatku nikdy nenašli. Dva krátkozrací vedoucí (já a můj muž) se sice málem připojili ke skupince japonských turistů, svůj omyl však naštěstí brzy odhalili. Vlak byl tak plný, že lidé div neviseli z okýnek (to by se nám asi líbilo). Zjistili jsme, že do vlaku se na jeden čtvereční metr vejdou minimálně čtyři dorostenci – v našem případě spíš dorostenky, a ještě si pohodlně společně zahrají karty... Nakonec jsme všechny nesnáze rána prvního prázdninového dne překonali a vrhli se vstříc dobrodružstvím klatovského kraje... Čekala nás tam krásná louka obklopená lesem a elektrickým ohradníkem. Ti bystřejší brzy odhalili, že není určen nám, ale zdejším kravám a koním. A tak se k loňskému zážitku štěkajícího srnce (cestoval s námi asi i letos, protože jeho hlas se ozýval i z okolních lesů) přidaly i nové sluchové zážitky (kráva bučí, některá ale také vyje, a všechny mají zvuk sekačky na trávu – nejčastěji v časných ranních hodinách). Co nás tam ale nečekalo, byl tábor. Museli jsme si na něj počkat do večera, ale skoro vůbec nám to nevadilo, protože trávit den hrami a povalováním není vůbec nepříjemné. Počasí bylo skutečně nádherné - někdy až moc, vzhledem k tomu, že v táboře byl stín jenom v jídelním stanu. Drobné cachtání v potůčku u tábora v nás vyvolalo mohutné stavitelské plány, a tak jsme měli záhy v potoku dvě koupelny, přehradu i luxusní cestu k potoku dlážděnou oblázky. Cachtání jsme praktikovali i v nedaleké přehradě. Nejvíce to asi odnesl vedoucí Vašek Adamec, na kterém nebyla po celou dobu nit suchá. Kromě koupání a melioračních prací jsme se věnovali i jiným obvyklým táborovým činnostem – hrám, vaření, uklízení stanů, hlazení dobytka, anketám z oblasti populární hudby, čtení dívčích časopisů, luštění křížovek, no prostě dřina od rána do večera. Záchrana ztraceného misionáře Bohuslava Pravdy – cíl táborové expedice - proběhla úspěšně. Záchranné týmy se na konci mise vyjádřily, že mohla být ještě nebezpečnější a dobrodružnější, což svědčí jen o tom, že dnešní dorostenci jsou ze železa a jen tak něco je nezaskočí. Expedici završilo sbratření s pralesními indiány, kteří nás naučili svůj iniciační tanec Chicquita (kdo jej přežije,
9 může se stát členem kmene) a také nás obdarovali hromadou banánů. Vedle dobrodružství jsme se věnovali i vážným tématům. Večerní programy byly zaměřené na evangelijní podobenství. Někdy jsme nestačili valit oči, co všechno se můžeme v Bibli dočíst. Jindy byla zase příležitost přirovnat si podobenství k nějaké vlastní životní zkušenosti – třeba kterého učitele/učitelku ne/mám rád a proč. (Tento program sklidil asi největší ohlas, k tématu měli „překvapivě“ co říct opravdu všichni.) A tak se tábor, myslím, povedl, ... už se těším na ten příští. Anna Duchková
SIBIŘ 2006 Letní tábor mokropeských dorostenců se konal v období 1. 7. – 13. 7. 2006 u obce Chotčiny nedaleko známého města s husitskou historií – Tábora. Po příjezdu na místo jsme byli nuceni postavit základ tábora – stany kategorie A. Stany jsme postavili na severovýchodní hranici pronajaté louky. Na večerním nástupu nám vedoucí, menší muž rezavých vlasů, jehož rošťácká ale inteligentní tvář byla poseta pihami, oznámil, že tábor bude veden ve znamení ruské Sibiře. To mi připadalo trefné. Od zvoleného tématu se měly odvíjet i názvy dvou oddílů, které byly vytvořeny z dvanácti dorostenců. Prvá skupina vymyslela název Dóbró dóšli podle známé televizní reklamy. Druhá skupina, mimochodem pod vedením mé maličkosti, se nazvala Moskvič. Druhý den byly drobní dorostenci postaveni před hromadu neforemných prken. Vedoucí, mžouraje kamsi do dáli, uvedl, že je třeba postavit kuchyň a podobná zařízení nezbytná pro dlouhodobý pobyt v přírodě. Nekonečné hodiny práce se proměnily v efektní nástěnku, efektivní kuchyň a technicky dokonalý sklípek na potraviny.
10 Následující dny tvořil budíček, zvučný tón žesťového nástroje mladé paní Áky, který musel v každém dorostenci vyvolat pocity beznaděje. Klid po ranním šoku přinesla až snídaně, která byla připravena po nástupu s instruktáží pro nadcházející den. Po snídani jsme se sešli k ranní chvilce, kde jsme se zamýšleli nad předloženým tématem. Poté jsme byli svoláni k dopoledním hrám. Následoval oběd, odpolední odpočinek s četbou a opět hry. Hodnocení skupin se odvíjelo od fyzických i intelektuálních výkonů předvedených během her. Závěr dne tvořila večeře, večerní program s rekapitulací ranní chvilky a případně dobrovolný sportovní zápas. Z každodenního stereotypu nás vytrhl kvalitně naplánovaný výlet na Blaník a tzv. Zimní olympijský den. V naprosto nevyhovujících podmínkách se zde konalo klání v biatlonu, závody na saních a podobně. Dovoluji si také zmínit střelbu z katapultů vlastní konstrukce. Přihlížející zvedl ze židlí vrhací stroj skupiny Moskvič, který zasáhl do středu cíl vzdálený několik desítek metrů. O pár dní později se konal Sportovní den, plný neuvěřitelných výkonů a dojemných okamžiků. Naši morálku poznamenal únos opory skupiny Moskvič, slečny Zuzany. Za pár chvil se ukázalo, že za hanebným činem stojí dvě zletilé dámy z mládeže, které zjevně toužily vrátit se do dětských let. Celé táborové klání vyhrála skupina Dóbró dóšli s rozdílem pětadvaceti bodů. Václav Minář
INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Poděkování bratru Jiřímu Pínovi – kaz. Matulík jménem staršovstva poděkoval na poslední červnové schůzce smíchovského dorostu br. Pínovi za jeho službu v dorostu, které si staršovstvo velmi váží. Stávající modré notované kancionály – 20 notových a 30 nenotových Kancionálů věnujeme sboru Jednoty bratrské v Tanvaldu. Nový notebook pro účetnictví – sbor zakoupil nový notebook pro účely podvojného účetnictví. Rozhovor se snoubenci Viktorem Glierem a Michaelou Klemešovou – staršovstvo hovořilo s Viktorem a Michaelou o jejich záměru v stoupit do manželství a schválilo svatební
11
shromáždění s požehnáním dle Řádu CB. Rozhovory a přípravu na manželství s nimi povedou manželé Matulíkovi. Norský pěvecký sbor Tornekoret – staršovstvo hodnotilo vystoupení norských zpěváků jako milé a dobré, jen byla škoda, že jsme společně nemohli strávit více času v obecenství. Sborová dovolená – byla hodnocena velmi pozitivně jako nejlepší za poslední roky. Prostředí bylo výborné, počasí také a rovněž programy. Mokropsy – po odstěhování rodiny Mackových byly prostory modlitebny a bytu vymalovány a připravují se pro potřeby kazatele Beni, besídky a také případných nájemníků. Beroun – po dobu prázdnin bylo berounské obecenství obohaceno návštěvami mládeže z Horních Počernic a libereckého dorostu. Poslední neděli v srpnu bude slavnostní shromáždění s požehnáním pro Alenku Sikorovou – Wichterlovou. Staršovstvo bylo seznámeno s konečnou variantou stavby modlitebny. Řevnice – po mimořádném jednání staršovstva s T. Sampley v pondělí 26. 6. 2006 na Smíchově staršovstvo obdrželo z Řevnic dopis, ve kterém řevničtí sdělují, že požádají RCB o připojení k jinému sboru CB, který má podobné misijní smýšlení jako oni. Staršovstvo rozhodnutí řevnických respektuje a jedná s řevnickými i s RCB o jednotlivých aspektech oddělení. Noví členové – bratr Viktor Glier byl na Smíchov převeden z Prostějova a sestra Michaela Klemešová z pražského sboru na Jižním Městě. Podpora projektu EXIT 316 – staršovstvo schválilo finančně podpořit tento TV projekt částkou 5000 Kč. Příští jednání staršovstva – 11. 9. 2006 Podpora a doporučení k dálkovému studiu na ETS, pastorační zaměření – staršovstvo schválilo podporu bratru Romanu Šťastnému a doporučení dává sestře Janě Matulíkové. Bronislav Matulík
12
NAROZENINY V ZÁŘÍ A ŘÍJNU
Zůstaňte ve mně a já ve vás. J 15,4
PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ neděle
úterý
Smíchov 845 modlitební chvíle 930 shromáždění 1800 mládež 1830 rozhovory nad Biblí (ob týden)
středa čtvrtek 1830 biblická hodina pátek 1615 dorost
Mokropsy
Beroun
930 shromáždění
900 shromáždění
Hostomice 1500 shromáždění každou 3. neděli v měsíci
1900 biblická hod. 1900 2. středa v DPS 1630 dorost
1700 biblická hodina
Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, 150 00; tel: 257 319 839; E-mail:
[email protected]; www.cb.cz/praha5 Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Ondřej Macek Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák
