PLZEÒSKÝ KRAJ mìsta a obce Plzeòského kraje
PROXIMA Bohemia www.mistopisy.cz
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
PLZEÒ Mìsto Plzeò, významné hospodáøské, kulturní a správní centrum jihozápadní 2 èásti Èech, se rozkládá na ploše 138 km v Plzeòské kotlinì, na soutoku ètyø øek – Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy, jejichž splynutím vzniká øeka Berounka. CenCentrum mìsta leží v nadmoøské výšce okookolo 310 m, v okrajových èástech se na na-chází nìkolik vrchù s nadmoøskou výš výš-kou pøesahující 400 m. Žije zde zhruba 168 000 obyvatel.
Mìsto založil na sklonku 13. století Václav II. na køižovatce významných obchodních cest. Výhodná poloha mezi Prahou a zemskými hranicemi mu umožnila rychlý ekonomický rozvoj a pøedurèila jeho výsadní postavení mezi èeskými mìsty. Plzeò se záhy stala støediskem kulturních i humanistických tradic. Vysoká kulturní i hospodáøská úroveò mìsta se odrazila v osobitém stavebním vývoji, o jehož kvalitì svìdèí množství památkových rezervací a zón. Výhodná poloha a dopravní dostupnost ovlivòují život mìsta i v souèasnosti. Založením Západoèeské univerzity a biskupství získala Plzeò další kulturní a duchovní rozmìry. Vynikající kulturní a spoleèenské zázemí mìsta a rozvinutá turistická infrastruktura vytváøejí podmínky pro rozvoj kongresové a zážitkové turistiky. Své kvality potvrdila ziskem titulu Evropské hlavní mìsto kultury pro rok 2015. Bohaté dìjiny Plznì se trvalým zpùsobem vepsaly do tváøe mìsta. Jeho historické jádro, které bylo v roce 1989 prohlášeno mìstskou památkovou rezervací, je vynikajícím pøíkladem gotického urbanismu. Námìstí, ve své dobì jedno z nejvìtších v Evropì, obklopují výstavné mìšanské domy, jejichž renesanèní a barokní úpravy èasto svìdèily o rychle rostoucím bohatství jejich majitelù. Na pøelomu 19. a 20. století byly
14
dokonèovány nároèné stavby veøejných budov, napø. mìstské divadlo, muzeum, Mìšanská beseda apod. Z konce 19. století pochází i soubor 18 domù, vyzdobených sgrafity podle návrhù Mikoláše Alše. Zcela ojedinìlou záležitostí i ve svìtovém kontextu je soubor 7 bytù vytvoøených v Plzni svìtoznámým architektem Adolfem Loosem ve 30. letech 20. století. Plzeò je známá nejen jako mìsto piva, ale pyšní se i významnou kulturní tradicí. Zde byla vytištìna první èeská kniha Kronika trojánská, tady pùsobila druhá
nejstarší èeská divadelní scéna, pro zdejší kultivované klienty tu tvoøil interiéry svìtoznámý architekt Adolf Loos. Z Plznì pochází svìtovì uznávaný designér La-
dislav Sutnar èi kytarový virtuos Lubomír Brabec, herci Jiøí Suchý èi Miroslav Horníèek, výtvarníci Vladimír V. Modrý èi Milan Knížák, cestovatel Miroslav Zikmund a další významné osobnosti. Plzeòským rodákem je zpìvák Karel Gott, mnohonásobný držitel Zlatých slavíkù, ale také Peter Grünberg, držitel Nobelovy ceny za fyziku v roce 2007. V roce 2005 získala Oscara za technický pøínos filmu firma Technocrane, sídlící na Borských polích.
Kulturní kalendáø mìsta je naplnìný významnými festivaly a open-air akcemi. Mezi nejznámìjší patøí hudební festival Smetanovské dny (leden – bøezen), festival èeských filmù Finále Plzeò (duben), Slavnosti svobody (kvìten), Mezinárodní folklórní festival CIOFF (èerven), mìstská slavnost Historický víkend (èerven), bienále loutkových divadel Skupova Plzeò (èerven), Divadelní léto pod plzeòským nebem (èervenec), hudební a divadelní festival Na ulici (srpen), mezinárodní festival Divadlo (záøí), Dny vìdy a techniky v Plzni (záøí), Pilsner Fest, tradièní svátek
P L Z E Ò
piva (srpen), Mezinárodní bienále kresby (listopad) a Plzeòský advent (prosinec). Plzeò je místem souèasné výtvarné tvorby. Tato skuteènost se promítá i v množství galerií, kterých se tu nachází více než dvacet, napø. Západoèeská galerie, Galerie mìsta Plznì, Galerie Jiøího Trnky a Univerzitní galerie. Mezi prohlídkovými objekty jsou vyhledávané pivovar Plzeòský Prazdroj, Pivovarské muzeum s expozicí Plzeòského historického podzemí, Západoèeské a Národopisné muzeum, Muzeum loutek, Patton Memorial Pilsen, Památník obìtem zla èi chrám sv. Bartolomìje. Na významné divadelní tradice navazuje tvorba Divadla Alfa a Divadla J. K. Tyla s operním, baletním, èinoherním a operetním souborem. Bohaté tradice i kvalitní kulturní projekty mìsta byly dùvodem, proè Plzeò kandidovala na titul Evropské hlavní mìsto kultury. V záøí 2010 rozhodla o jejím vítìzství mezinárodní komise a v roce 2015 se Plzeò spolu s belgickým mìstem Mons stane Evropským hlavním mìstem kultury. Pivo se v Plzni vaøilo od støedovìku, ale svìtový vìhlas získal teprve svìtlý ležák, vyrábìný od roku 1842 v pivovaru Pilsner Urquell. V Plzni tak lze nalézt hned tøi specializované pivní expozice – Pivovarské muzeum v centru mìsta a dvì prohlídko-
vé trasy v pivovaru – trasu Pilsner Urquell a prohlídku pivovaru Gambrinus. Poèátky vaøení piva pøipomíná Pivovarské muzeum, které je jako jediné na svìtì umístìné v pùvodním støedovìkém právováreèném domì. V nìm se pivo vaøilo od dob založení mìsta až do poloviny 19. století. Expozice Pivovarského muzea doplòuje prohlídkový okruh Plzeòským historickým podzemím. Tajemství vaøení piva v nejznámìjším èeském pivovaru mohou návštìvníci odhalit na prohlídkové trase v pivovaru Plzeòský Prazdroj. Trasa Pilsner Urquell je provede autentickými provozy – prohlédnou si napø. moderní stáèírnu s kapacitou 120 000 lahví za hodinu nebo varnu, tzv. srdce pivovaru. Stálou souèástí prohlídkové trasy je i bezbariérová smyslová expozice surovin v budovì historické varny. V pùvodních pivovarských sklepích mohou návštìvníci starší 18 let ochutnat
proslulý plzeòský ležák pøímo z pivovarských sudù. V pivovaru Gambrinus je pro zájemce pøipravena škola èepování piva a zábavný program v jedineèné Gambrinus Arénì. V polovinì 19. století byly v Plzni založeny dva svìtoznámé podniky – Mìšanský pivovar (dnešní Plzeòský Prazdroj) a Škodovy závody. Pøední postavení v prùmyslu si Plzeò zachovává i v souèasnosti, orientuje se však mnohem více na prùmyslová odvìtví s vysokou pøidanou hodnotou. Bývalé tovární haly nacházejí nové využití, v jedné z nich napø. sídlí jedno z nejvìtších èeských science-center Techmania, které je jedním z nejnovìjších turistických cílù v Plzni. Historická budova Techmanie v areálu Škodovky pochází z roku 1917. Na rozloze 3 000 m2 nabízí stálé expozice zamìøené na fyzikální hrátky, experimenty èi vìdecké novinky a stálou expozici o historii a sou-
èasnosti plzeòské Škodovky. Vedle nich se na ploše centra støídají také doèasné putovní výstavy. Aèkoliv se o Plzni døíve mluvívalo jako o šedivém mìstì, dnešní návštìvník bude pøekvapen množstvím zelených ploch. O jejich kvalitì svìdèí fakt, že celých 19 % území mìsta tvoøí lesy, nachází se tu 3 nauèné stezky a 8 chránìných území. Pøirozenou zelenou „páteø“ mìsta tvoøí bøehy ètyø øek, které Plzní protékají. Pýchou Plzeòanù je unikátní sadový okruh v centru mìsta. Ideálním cílem rodinného výletu je plzeòská zoo. Její areál je dùslednì èlenìn na zoogeografické zóny a více než 1 200 druhù zvíøat tu žije v pøíjemném prostøedí ve výbìzích, které pøipomínají jejich pùvodní domovinu. Souèástí zoo je botanická èást s meditativní Japonskou zahradou a vesnický statek Luftnerka. Atrakcí pro dìti a rodièe je oblíbený Dinopark s modely prehistorických ještìrù. Nejvýznamnìjší rekreaèní oblastí mìsta jsou tzv. Bolevecké rybníky. Soustava boleveckých rybníkù byla založena již v 15. století a tvoøí ji 12 rybníkù dnes vesmìs využívaných ke koupání a rybolovu. Nejvìtším rybníkem je Velký Bolevecký rybník s rozlohou 54 ha, který je kromì koupání využíván i k vodním sportùm (jachting, surfing). www.plzen.eu
15
P L Z E Ò
DÝŠINA Vesnice se nachází 10 km od krajského mìsta Plznì, její souèástí jsou osady Nová Hu a Horomyslice. V obci rozprostírající se na katastru velikosti 1 038 ha žije v souèasnosti více jak 1 300 trvale hlášených obyvatel. Ves Dýšina byla založena roku 1242 za vlády rodu Pøemyslovcù. Z tohoto roku pochází listina krále Václava, který ves daroval chotìšovskému klášteru. Historické jádro vesnice vznikalo kolem ranì gotického kostela, který byl v 17. století baroknì pøestavìn. V okolí se tìžila železná ruda a vznikaly zde poèetné hamry. Dýšina je dnes snadno dostupná autobusovou i vlakovou dopravou, obyvatel-
noty. Jejich èlenové spolu s pøedstaviteli obce pøipravují pro své spoluobèany mnoho kulturních a spoleèenských akcí, oblíbené jsou napøíklad sportovní turnaje, výlety, dìtský den, louèení s létem, dýšinský víceboj, pohádkové putování aj. www.obecdysina.cz stvu slouží mateøská školka, základní škola, veøejná knihovna, prodejny potravin a restauraèní zaøízení, lékárna i kulturní dùm. Aktivními spolky ve vesnici jsou Sbor dobrovolných hasièù, mateøské centrum Klubíèko, Okrašlovací spolek a lyžaøský a sportovní oddíl místní tìlovýchovné jed-
CHRÁST Chrást leží v malebné krajinì u øek Klabavy a Berounky asi 12 km od Plznì. Díky své výhodné poloze v blízkosti kraj kraj-ského mìsta se obec zabírající katastr o rozloze 984 ha stala vyhledávanou rek rek-reaèní zónou. V souèasnosti zde žije více jak 1 800 obyvatel, tento poèet se hlavnì v létì zvyšuje o stovky rekreantù a cha cha-lupáøù. Poprvé je Chrást zmínìn v listinì krále Václava I. z roku 1242. Z dokumentu však vyplývá, že ves je ještì starší, nebo v listinì zmiòovaný vlastník Adam ji zdìdil po svém otci. K zajímavých kulturním památkám v Chrástu patøí kaplièka a 38 m vysoký
železnièní most z roku 1893, zbudovaný podle projektu Gustava Eiffela, autora svìtoznámé Eiffelovy vìže. Dnes je v obci provedena plynofikace a kanalizace s èistièkou odpadních vod, obèanùm slouží pošta, knihovna, mateøská školka, dìtské høištì, zdravotní støedisko a nìkolik provozoven drobných podnikatelù. Obec znají pøedevším vodáci, øeka Berounka je zde sjízdná od táboøištì pod Chrástem. Katastr vesnice protíná cyklostezka, která spojuje severní Plzeòsko s Rokycanskem. Okolní lesy i krásné údolí øeky Klabavy jsou oblíbené mezi chataøi. www.obecchrast.cz
KYŠICE Kyšice leží asi 10 km jižnì od krajského mìsta Plznì, rozkládají se na katastrálním území o rozloze 707 hektarù. Ve vesnièce, která je s Plzní propojena integrovaným dopravním systémem MHD, žije v souèasnosti více jak 800 obyvatel.
Nejstarší písemná zpráva o vsi pochází z roku 1336, patøila tehdy františkánskému øádu. Její jméno je odvozeno od osobního jména Kych, roku 1381 se už pøipomíná Petr z Kyšic. Z kulturních památek lze v obci najít malou kaplièku, vlastní kostel Kyšice nemají. K obèanské vybavenosti vesnièky patøí obecní úøad, mateøská škola, kulturní dùm, veøejná knihovna, pošta, zdravotnické zaøízení, pekaøství, prodejna potravin, restaurace, penzion a nìkolik drobných živnostníkù, poskytujících rùzné služby. Užiteèné informace i zajímavosti ze života vycházejí v obecním zpravodaji. Spolkového života se zde úèastní Èes-
ký svaz žen, Sbor dobrovolných hasièù a TJ Sokol. Kulturní dùm je nejen centrem spoleèenských akcí, probíhají zde také pravidelná cvièení. Pro zájemce je vyuèována zumba, jóga, badminton, trénují tu i roztleskávaèky. www.kysice.eu
17
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
CHVÁLENICE V obci rozprostírající se na katastrálním území o rozloze 993 hektarù žije v souèasné dobì témìø 640 obyvatel. K Chválenicím patøí také místní èásti Chouzovy a Želèany.
První hodnovìrná historická zmínka o vsi Chválenice se objevuje 12. záøí 1275 v listinì Pøemysla Otakara II., tehdy patøila dobrodinci kladrubského kláštera Sìmislavovi z Chválenic. V té dobì byla obec samostatným statkem a Sìmislav zde mìl nejspíše svùj opevnìný dvorec, jehož existence ani poloha není však historickými prameny potvrzena. V roce 1377 pøestaly být Chválenice panským sídlem, majitelem jedné èásti obce se stal Vilém Fusperk s manželkou Ofkou z Pokonic, vlastníkem druhé èásti byl jakýsi knìz. Jako vesnice nìkolika majitelù jsou uvádìny Chválenice v berním rejstøíku Plzeòského kraje z roku 1379. Viléma vystøídal v roce 1383 pøíbuzný Aleš z Pokonic, jenž byl souèasnì správcem hradu Vlètejn a vesnic k nìmu náležícím. Byly to vesnice Chlumèany, Chouzovy, Olešná, Holoubkov, Lhotka, Tøebín, Sloupek, Pøívìtice, Zhoø, Milínov, Vlkov a Nezvìstice. Tento rozsáhlý statek vlastnil významný jihoèeský rod Rožmberkù. Drobní zemani, mezi nìž patøil i Aleš z Pokonic, stáli v jejich žoldu. V pozdìjších letech byly Chválenice souèástí plzeòského panství a sdílely s ním jeho osudy. Podrobnì o historii vesnice vypravuje obecní kronika, založená roku 1926 místním kronikáøem. Nejstarší záznam o vsi Želèany se v historických dokumentech objevuje roku 1379, konkrétnì v berním rejstøíku Plzeòského kraje. Jejími majiteli byli tehdy Mladota a Hohniber, kteøí však svùj majetek v krátké dobì ztratili. Roku 1401 se obec stala souèástí rokycanského proboštství, roku 1575 ji koupilo mìsto Ro-
18
kycany. Rokycanští byli však od husitských válek protestantského vyznání a po bitvì na Bílé hoøe jim byl majetek zèásti zkonfiskován. Aby se dostali z finanèní krize, museli v roce 1630 prodat Želèany a Nìmèovice Karlu Kryštofu Kokoøcovi na Nebílovech. Od té doby patøily Želèany k nebílovského panství a zažívaly své osudy spoleènì s Chválenicemi až do konce feudalismu. Historie obce Chouzovy je pomìrnì chudá. Prvé zprávy pocházejí z roku 1379, kdy byla obec souèástí vlètejnského panství. To zahrnovalo 12 vesnic a bylo majetkem mocného rodu jihoèeských Rožmberkù. Chouzovy byly jednou z nejvìtších vsí tohoto statku, nebo zde bylo celkem osm dvorcù. Historie vsi byla
tìsnì spjata s historií Vlètejna, který v roce 1421 dobyl Jan Žižka. V letech 1587– 1589 prodal Kryštof z Roupova vlètejnské panství Janu Hradišskému z Hoøovic, který je pøipojil k Hradišti u Blovic. Souèástí tohoto panství byly také Chouzovy a ve svazku s okolními obcemi prožívaly podobný osud až do konce feudalismu roku 1848. Významnou památkou ve Chválenicích je kostel sv. Martina vybudovaný v letech 1747–1752 podle návrhu architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Poblíž stojí krásná roubená stodùlka èp. 27, památkovì chránìným objektem je barokní vjezd a branky u domu èp. 11 z roku 1786. Za zmínku stojí také pomník Antonína Švehly, významného politika a vedoucího agrární strany, odhalený roku 1938.
Pomník byl roku 1940 odstranìn na pøíkaz Nìmcù, obnoven byl až roku 1994. V roce 2001 byla rekonstruována márnice obecního høbitova mezi Chválenicemi a Želèany. V místní èásti Chouzovy byla roku 2000 opravena kaplièka s božími muky, zajímavá je také venkovská usedlost èp. 15. Na jižní stranì návsi byl rekonstruován malý rybníèek. I v Želèanech na návsi stojí drobná kaplièka, také rekonstruovaná roku 2000. V souèasné dobì v obci funguje plynofikace, obecní úøad, mateøská škola, základní škola 1. stupnì, pošta, veøejná knihovna, prodejny potravin a restauraèní zaøízení, kulturní dùm a turistická ubytovna, vybavená 8 pokoji, kuchyòkou a sociálním zaøízením. Obec má také zažádáno o dotaci na výstavbu kanalizace s ÈOV. Chválenice se v posledních letech dynamicky rozvíjí, na rùst poètu obyvatel reagovala obec zkrášlováním veøejných prostranství a zlepšováním infrastruktury. Na severozápadì vesnice už lze spatøit výstavbu nových rodinných domù. Spolkový život v Chválenicích zastupuje pøedevším Sbor dobrovolných hasièù. Spolek vznikl roku 1892, družstvo žen roku 1984. Hasièi mají k dispozici vlastní hasièskou zbrojnici s klubovnou, kterou si sami vybudovali v letech 1984– 1985. Obì družstva pomáhají pøedstavitelùm Chválenic se zvelebováním obce a dùstojnì ji reprezentují v soutìžích v požárním sportu. www.chvalenice.cz
P L Z E Ò
LETKOV Obec s více než 500 obyvateli v okrese Plzeò-mìsto zabírá katastrální území o rozloze 471 ha. Název osady je odvozen od osobního jména Letek, které se ve 13. století vyskytovalo èasto. Nejstarší písemný záznam o vsi pochází z roku 1325, kdy král Jan potvrdil dvùr Bohuslavovi z Letkova. Písemnì je doloženo, že Letkov patøíval ke statku rokycanskému, pozdìji k pražskému arcibiskupství. Obec byla souèástí tzv. „velké Plznì“ a tvoøila i èást Starého Plzence. Od roku 1989 je obec samostatná. K pamìtihodnostem patøí replika kaplièky zasvìcené sv. Vojtìchovi, kaplièka
zasvìcená Pannì Marii a kaplièka se zvonièkou ze 17. století. Na návsi je pomník vìnovaný obìtem obou svìtových válek. V souèasné dobì je obec vyhledávanou lokalitou pro bydlení a její èást V Podlesí získala zvláštní cenu poroty v soutìžní pøehlídce „Nejlepší z realit“.
V obci aktivnì pùsobí TJ Sokol Letkov, Jednotka sboru dobrovolných hasièù, Dámský klub, rybáøský spolek Orliètí mutanti a klub lodních modeláøù. Èlenové tìchto spolkù poøádají pro své spoluobèany øadu spoleèenských a kulturních akcí. Oblíbené jsou napøíklad taneèní zábavy, masopustní veselice, rybáøský rej, dìtský den a mezinárodní turnaj v minikopané. Možnosti sportovního vyžití nabízí sportovištì a zaøízení sportpenzionu Pohoda a také letištì Letkov. Pøíznivci literatury si pøijdou na své v obecní knihovnì KD Letkov. www.obec-letkov.cz
LHÙTA Vesnice Lhùta se rozkládá na území o katastrální výmìøe 342 hektarù. V ob ob-ci ležící v Plzeòské pahorkatinì 7 km od Plznì žije v souèasnosti kolem 160 obyobyvatel. Až do roku 1924 nesla vesnièka ná ná-zev Lhota. První písemná zmínka o této vsi se objevuje roku 1366. Tehdy byla obec založena jako feudální zemìdìlská osada. K roku 1383 je jako její majitel potvrzen Aleš z Pokonic, správce hradu Vlètejn. Zajímavostí Lhùty jsou zbytky lidové roubené architektury, dochovalo se také nìkolik klasicistních statkù s branami a špýchary, napøíklad hospodáøská usedlost èp. 19 z 19. století. Památkovì chránìným
areálem je hospodáøská usedlost Hvížïalka, která fungovala v 18. století jako panská hájovna. V souèasnosti je aktivním spolkem v obci TJ Sokol Lhùta, který se podílí na organizaci mnoha kulturních a zábavních akcí. Kromì plesù a taneèních zábav spolupoøádá napøíklad zdejší minifestival Lhùta Open Air, který se koná na obecním høišti. Sokol se vìnuje stolnímu tenisu a malé kopané, ale poøádá i turnaje v šachu a mariáši. Sbor dobrovolných hasièù reprezentuje vesnièku v soutìžích v požárním sportu a vìnuje se také volnému èasu místních dìtí. Poøádá pro nì tøeba dìtský maškarní rej, dospìlým jsou urèeny oslavy
Silvestra èi tøíkrálový výšlap. www.obec-lhùta.cz
LOSINÁ První obcí jihovýchodnì od Plznì je Losiná. Rozkládá se na 679 ha, na jižním úboèí vrchu Radynì se stejnojmennou souèas-zøíceninou gotického hradu. V souèas nosti žije v obci necelých 1 200 obyvatel. Losiná má historický základ po pravé stranì silnice pøi Štìnovickém potoce. Historické usedlosti se zachovanými bránami, sýpkami a špýchary potvrzují historii obce sahající až do zaèátku 14. století. Ve støedu návsi stojí klasicistní kaplièka sv. Anny z roku 1880, která byla v roce 2006 prohlášena za kulturní památku. Po obci je možno vidìt nìkolik køížkù a dva sloupy se sochou sv. Jana Nepomuckého. Další historická oblast je na levé stranì
silnice, v osadì zvané Bambousek. Tam je možno spatøit nìkolik klasicistních usedlostí, jež tvarem, uspoøádáním oken a zdobením štítu pøipomínají dobu Èernínù, kteøí zde založili železnou hu. V okolí pak byly dva doly na støíbro, Vojtìšská a Antonínská šachta, funkèní od konce 17. století po dobu asi padesáti let.
V souèasné dobì se Losiná rychle rozrùstá. V nové zástavbì je dán dùraz na tradièní rodinné domky s maximálnì dvìma nadzemními podlažími. V obci jsou dvì funkèní restaurace, sportovní areál, prodejna potravin, zdravotnické zaøízení, mateøská škola a dvì dìtská høištì. Spoleèenského života se aktivnì úèastní èlenové TJ Sokol Losiná a SDH. Ti reprezentují obec ve svých disciplínách a vìnují se také organizaci spoleèenských akcí, napøíklad oslavám každoroèních svátkù, Dne dìtí, dìtským olympiádám, sportovním turnajùm, halloweenským prùvodùm a plesùm. www.losina.cz
19
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
MOKROUŠE Obec s pøibližnì 170 obyvateli zabírá území o katastrální výmìøe 274 ha, to leží v prùmìrné nadmoøské výšce 398 m. První písemná zmínka o této vsi pochází z roku 1379. K zajímavostem obce patøí pøedevším lidová architektura. Prohlédnout si zde lze napøíklad starý zemìdìlský dvùr èi malebnou venkovskou usedlost. K historickým památkám lze pøipoèíst také pomník obìtem první svìtové války a rekonstruovanou kaplièku z roku 1884. Obèanská vybavenost Mokroušù není pøíliš rozvinutá, obec je plynofikována a pøipojena k vodovodnímu øadu, nebyla zde však zatím vybudována kanalizace
Obèané Mokroušù se mohou sdružovat ve Sboru dobrovolných hasièù, který má v obci svoji hasièárnu. Tradici má ve vesnici také rybaøení, nachází se tu obecní rybník, který je využíván k rybolovu a v zimních mìsících také k bruslení. www.mokrouse.cz s èistièkou odpadních vod. Obyvatelé mají k dispozici obecní úøad a restauraèní zaøízení, za ostatními službami musí dojíždìt do nedaleké Plznì. Díky své pøíznivé poloze poblíž krajského mìsta je však vesnièka ideálním místem ke klidnému rodinnému bydlení i k individuální rekreaci. Pravidelnì sem zajíždí autobus.
NEZBAVÌTICE Ve vesnièce, která se osamostatnila roku 1994, žije v souèasnosti asi 200 obyvatel, katastrální výmìra jejího území èiní 475 hektarù. První hodnovìrná zmínka o vsi Nezbavìtice se objevila až roku 1379, což je oproti ostatním obcím v okolí pomìrnì pozdì. Jejím prvním historicky doloženým vlastníkem byl Heøman z Litic. Nejvýznamnìjší památkou v obci je opravená kaplièka z roku 1825, ke kulturním pamìtihodnostem lze zaøadit také smírèí køíž v èásti Pod Skalkami a 250letý památný strom Sedlákovu lípu, která je od 70. let 20. století chránìná jako místní krajinná dominanta. Na návsi stojí pom-
ník obìtem 1. svìtové války. Vesnice je plynofikována, nebyl zde ale zatím vybudován vodovod ani kanalizace. Za službami úøadù, zdravotnickými a vzdìlávacími zaøízeními dojíždìjí zdejší obyvatelé do blízké Plznì. Pøímo v Nezbavìticích jim slouží obecní úøad, hasièská zbrojnice, pohostinství, fotbalové høištì a požární nádrž, tzv. Roupín. Roku 2001 zde byl zøízen nový soukromý rybník. Aktivními zájmovými spolky v Nezbavìticích jsou Sbor dobrovolných hasièù a Sportovní klub, který reprezentuje obec ve fotbale. www.nezbavetice.cz
NEZVÌSTICE Obec se rozkládá v prùmìrné nadmoøské výšce 375 m na území o katastrální výmìøe 644 hektarù. V souèasnosti žije ve dvou èástech Nezvìstice a Olešná více jak 1 300 obyvatel. První písemná zmínka o vsi Nezvìstice se objevuje roku 1352. K zajímavých kulturním památkám v Nezvìsticích lze zaøadit kostel Všech svatých, smírèí køíž a zaniklou tvrz, ze které prý vede tajná chodba až do Radynì. Roku 2009 byla na mostì Osvobození slavnostnì odhalena pamìtní deska, pøipomínající demarkaèní linii mezi osvobozeneckými vojsky USA a SSSR, kterou tvoøila øeka Úslava.
20
èi mistrovství Nezvìstic ve støelbì z praku, tzv. Šíbr kap. www.nezvestice.cz
K obèanské vybavenosti obce patøí plynofikace, veøejný vodovod, benzínka, autobusové a vlakové spojení, mateøská a základní škola, zdravotnické zaøízení, koupalištì, venkovní høištì a fitness centrum. V obci pravidelnì probíhá mnoho kulturních a zábavních akcí, oblíbená je napøíklad Nezvìstická neckyáda, dìtský bál
P L Z E Ò
STARÝ PLZENEC Bývalá „stará Plzeò“, kolébka historie èeského státu, se nachází 9 km jihový jihový-chodnì od støedu Plznì v údolí øeky Úsla Úsla-vy. Nejnižší místo katastru obce leží v 310 m n. m., nejvýše do okolí vystupuje vrch Radynì s 567 m n. m. Celková rozloha ka ka-tastrálního území Starého Plzence èiní 1 838 ha a poèet obyvatel je 4 800.
Nejstarší písemná zpráva o mìstì je datována rokem 976. Na vrchu Hùrka se rozkládalo pøemyslovské knížecí hradištì. Tato „stará Plzeò“ se brzy stala po Praze nejvìtším správním centrem Èech, nacházelo se zde celkem 8 kostelù. Do dnešní doby se na bývalém hradišti zachovaly základy kostelù sv. Vavøince a sv. Køíže a pøedrománská rotunda sv. Petra a Pavla (národní kulturní památka) z 2. poloviny 10. století, která je nejstarší celistvì dochovanou církevní stavbou západních Èech. V souèasné dobì je objekt rotundy využíván k výroèním církevním bohoslužbám, ale konají se zde i svatební obøady a koncerty. Je odsud pøekrásný výhled na mìsto Starý Plzenec, jeho èást Sedlec a také na hrad Radyni. Rotunda je zpøís-
tupnìna veøejnosti v dobì od kvìtna do záøí vždy první sobotu v mìsíci od 13.00 do 16.00 hod. Ve mìstì stojí dodnes pùvodnì románský kostel Narození Panny Marie s unikátním cyklem fresek z roku 1351 a kostel sv. Jana Køtitele ze 14. století, u kterého se nachází barokní mariánský sloup z roku 1721. Empírová kašna a mìstská radnice na námìstí jsou dalšími kulturními památkami z poloviny 19. století.
o hradu Radyni a historickou expozici o dìjinách mìsta Starého Plzence od nejstaršího období – mladší doby kamenné až do poèátku 20. století. Objekt je pøístupný veøejnosti v dubnu a kvìtnu o víkendech a svátcích od 10.00 do 18.00 hod., v èervnu, èervenci a srpnu dennì kromì pondìlí od 10.00 do 18.00 hod a v záøí a øíjnu o víkendech a svátcích od 10.00 do 17.00 hod. V Sedlci, èásti Starého Plzence, se nachází Hasièské muzeum, které mapuje vývoj požární techniky od roku 1880. Další zajímavostí je tzv. Plzenecká železnice, která se nachází v areálu dìtského tábora u lesa pod hradem Radyní. Zájemci mohou po domluvì využít ukázkové jízdy na této úzkorozchodné prùmyslové dráze. Kolem Starého Plzence vede 10 km dlouhá nauèná stezka, která smìøuje z námìstí na Hùrku s rotundou a pokraèuje k chránìnému geologickému nalezišti zkamenìlin Èerná stráò, okolo pøírodní rezervace Starý rybník v Sedlci, bývalých sedleckých železáren až k hradu Radyni a dále kolem buližníkových skal Andrejšky zpìt do mìsta.
Dominantou Plzeòska je zøícenina královského hradu Radynì, který byl založen èeským králem a øímským císaøem Karlem IV. ve druhé polovinì 14. století. Hradní vìž nabízí nejen krásný výhled do okolí, ale také audiovizuální pohádkovou expozici s tajemnými bytostmi z povìstí Starý Plzenec má své kulturní, informaèní a turistické centrum, které poøádá zajímavé kulturní a spoleèenské akce pro veøejnost, mj. historické víkendy na hradu Radyni, Radoušovy hry na Radyni, koncerty Kruhu pøátel hudby èi plesy a výstavy ve Staroplzenecké galerii. Pøijmìte proto naše pozvání do kraje pod Radyní, který je plný unikátních historických památek, je významným místem geologických naleziš a pøírodních rezervací. Mìsto Starý Plzenec srdeènì uvítá všechny, kteøí chtìjí poznat jeho jedineèné bohatství, aktivnì strávit svùj volný èas a využít širokou nabídku kvalitních služeb. www.staryplzenec.cz
21
S P R Á V N Í O B V O D
O B C E
S
R O Z Š Í Ø E N O U
P Ù S O B N O S T Í
TYMÁKOV Tymákov se nachází 11 km jihovýchodnì od centra Plznì a 10 km jihozápadnì od centra Rokycan. Vesnice je protažená podél hlavní silnice od Plznì v délce dvou kilometrù a leží v údolí Tymákovského potoka mezi kopci Stradištì na západì a Skalice na východì v nadmoøské výšce 461 – 488 m. V souèasné dobì ve vesnici žije více než 800 obyvatel.
První písemná zmínka o Tymákovu pochází z roku 1379, ale jeho skuteèný vznik sahá až do 13. století. Nejstarší èástí obce, která je dnes souèástí vesnické památkové zóny, je skupina selských usedlostí západnì od potoka, soustøedìná kolem pùvodní pùlkruhové návsi. Nejcennìjší stavby jsou vedeny jako kulturní památka a jsou udržovány a opravovány v pùvodním rázu. Mezi další dominanty Tymákova patøí rekonstruovaná kaple sv. Václava na nynìjší návsi a udržovaný park s pomníkem padlých hrdinù a s lavièkami v centru obce. Obec je plynofikována, má ÈOV a kanalizaci i obecní vodovod. Nachází se tu místní knihovna, poštovní úøad, prodejna potravin a smíšeného zboží, dva hos-
tince a víceúèelová budova, která slouží jako kulturní dùm a sportovní hala. Do vesnice zajíždí obvodní lékaø a dìtská lékaøka. Dìti mohou navštìvovat první stupeò základní školy a mateøskou školu pøímo v Tymákovì. K obci jsou pøiškoleny obce
22
Lhùta a Mokrouše, druhá jmenovaná je s Tymákovem propojena i stavebnì. Autobusová linka spojuje tyto vesnice se Starým Plzencem – povìøenou obcí a s Plzní, která je stále silnìjším spádovým centrem. V Tymákovì pùsobí nìkolik drobných živnostníkù a soukromých zemìdìlcù, ale vìtšina obyvatel dojíždí právì do Plznì za zamìstnáním, vyšším vzdìláním, úøady a službami. V obci pracuje nìkolik zájmových spolkù a organizací – svaz chovatelù, myslivecké sdružení, dobrovolní hasièi, klub seniorù, sdružení rodièù a pøátel školy pøi základní škole a obèanské sdružení Za Tymákov krásnìjší. Mezi nejvýznamnìjší sportovní organizace patøí TJ Sokol Tymákov s nìkolika oddíly, z nichž nejpo-
èetnìjší je oddíl národní házené. Házená má v Tymákovì slavnou více než devadesátiletou tradici a hraje se v souèasnosti na novì zrekonstruovaném høišti s umìlým povrchem. Obec je právem pyšná
na úspìchy žen i mužù hrajících I. ligu, ale i na velmi úspìšná mládežnická družstva. Ve vesnici jsou každoroènì poøádány bály a taneèní zábavy, nejrùznìjší výstavy, velikonoèní rachtání, stavìní májky, den dìtí, Anenská pou, Havelské posvícení, mikulášská nadílka èi vánoèní koledování u kaplièky. Mezi zcela specifický zvyk patøí vánoèní troubení, kdy na Štìdrý den po setmìní obcházejí celou vesnici trubaèi a u každého stavení zahrají koledu. Tymákov je vyhledávanou lokalitou k bydlení nejen kvùli své výhodné poloze v tìsné blízkosti krajského mìsta, ale i pro krásnou okolní pøírodu a èisté a klidné životní prostøedí. Kromì výrobny biopaliva – energetických pelet ze slámy v areálu bývalého zemìdìlského družstva v obci žádný jiný výrobní podnik není. V poslední dobì vyrùstá na jihovýchodním okraji dosavadní zástavby nová ètvr rodinných domkù. www.tymakov.cz
P L Z E Ò
ŠÁHLAVY Šáhlavy leží 14 km od Plznì v údolí øeky Úslavy na 2 katastrálních územích (Šáhlavy a Šáhlavice) o rozloze 2 397 ha. V souèasnosti obývá obec asi 2 200 lidí. První hodnovìrná zmínka o vsi se objevuje roku 1239, kdy ji král Václav I. vìnoval kostelu sv. Vavøince výmìnou za Benešovice u Støíbra. 2 km od vesnice se nachází zámek Kozel z 18. století s kaplí, jízdárnou a konírnou. Kolem zámku se rozprostírá krásný park, v letních mìsících se zde konají koncerty i svatební obøady. Dalšími kulturními památkami ve Šáhlavech jsou kostel sv. Vojtìcha, pomníky obìtem válek, stavení èp. 52 a kaplièka na návsi.
vatelé využít nìkolik zdejších rybníkù, èajovnu, restauraèní zaøízení, tenisové kurty, házenkáøské høištì, minigolf, zámecký park èi tzv. Hrabìcí alej. Spolkový život v obci reprezentuje Sbor dobrovolných hasièù a TJ Sokol. www.stahlavy.cz Šáhlavy jsou plynofikovány, odkanalizovány a pøipojeny k vodovodnímu øadu, v obci se nachází pošta, základní škola, mateøská školka, dùm s peèovatelskými byty i ordinace lékaøe. Dopravní spojení s okolními obcemi zajišují vlaky i autobusy. K využití volného èasu mohou oby-
ŠTÌNOVICKÝ BOREK Obec se rozkládá 11 km od Plznì v mírnì zvlnìné krajinì, její území o rozrozloze 1 163 hektarù se skládá ze dvou èástí – Štìnovický Borek a Nebílovský Borek. V obou osadách žije pøibližnì 450 oby oby-vatel.
Ves s ranì feudálním pùvodem se poprvé pøipomíná v roce 1379, na dvì èásti byla rozdìlena v roce 1700. Mezi kulturní památky v obci lze zaøadit barokní kapli sv. Vojtìcha z roku 1685, která stojí v místì zvaném Planiny mezi statnými lípami. Ke kaplièce se každoroènì koná v širokém okolí známá pou. V obou místních èástech stojí památníky padlým, v Nebílovském Borku navíc ještì pomník Mistra Jana Husa. Pøedstavitelé obce organizují spolu se Sborem dobrovolných hasièù mnoho kulturních a spoleèenských akcí, hasièi také reprezentují vesnièku v požárních soutìžích a pomáhají se zvelebováním veøej-
ných prostranství. Aktivnì zde funguje také rybáøský spolek Borky, který poøádá výlovy zdejších rybníkù. Akce doprovází soutìže, obèerstvení, tombola i hudební produkce. www.stenovickyborek.cz
23
