Řeka čaruje Řeka hledala svůj tok, tvořila kouzelné meandry, tišiny, peřeje tak, jak si přála krajina. Fauna a flóra hledala s řekou po staletí soulad. Když má příroda tolik času, soulad není žádné kouzlo. Staňme se čarodějovým učněm. Učme se od řeky soužití.
Plynoucí proud Řeka má pro nás i dnes magickou přitažlivost. Dlouho se dokážeme dívat na měnící se hladinu, sedíme na břehu a skoro zapomínáme na čas a realitu kolem. Kdo prožil dětství u řeky, nikdy nezapomene její chuť a vůni. Její zvuk se stane napořád základním kamenem vzpomínek.
Ovce v Ovenci Ovčíny. Ovce. V čarokrásné krajině se pásly ovce. Široko. Daleko... A tak se to tu kdysi jmenovalo Horní Ovenec. Nivní louky, vzácné květiny, stepní porosty na okolních svazích by jinak zarostly lesem.
Objevení Troje Údery vesel čeří vodu. Zámek tu ještě nestojí. Lodice se blíží ke břehům Ovence. Před zraky plavců se zjevuje kouzelná zřícenina starého mlýna. Jeden plavec se nakloní k druhému, sevře mu paži, a očarovaně praví: „Trója! Tak musela vyhlížet starověká Trója!“ A tak prý vzniklo jméno Troja.
Čarodějové světla Kousek odsud čaroval legendární fotograf Josef Sudek se svými velkoformátovými fotoaparáty. Magické snímky pořizoval svojí jedinou rukou, měl oko. Císařský ostrov byl inspirací i dalším mágům fotografie. Janu Reichovi, Ivanu Luttererovi a jiným umělcům zdejší krajina učarovala.
Podivuhodný kouzelník Vítězslav Nezval tu chodíval čarokrásným ránem z nočních tahů pražské bohémy. Poetismus. Vše ale nebylo vždy tak kouzelné. V roce 1936 spáchal sebevraždu Nezvalův přítel, architekt Bedřich Feuerstein. „Dočetl jsem se dnes odpoledne / Že v neděli ráno skočil z trojského mostu mladý muž / Svědkové odcházejí / Slyším drkotání zubů“, reaguje otřesený Nezval v básni Trojský most, která je součástí sbírky Praha s prsty deště.
Prezidentův převozník Masaryk se rád projížděl na koni ve Stromovce a využíval trojský přívoz. Vozil děti na koni až na Velkou skálu. Prezidenta na cestě pěšky doprovázel tajný policista v buřince. Říká se, že TGM měl velkou radost, když svému strážci uplaval na druhý břeh, a on musel čekat na další přívoz. Nakonec se prezident zastavil v kouzelném prostředí Pomologického ústavu, kde si pochutnal na jahodách.
Atlet Kafka Pomologický ústav stával pod skálou Jabloňka. Tady se učil mladý Franz Kafka roubovat stromy. Málo se ví, že autor znepokojivých textů rád zahradničil. Nebyla to žádná rachitická, temná postava, jak je dnes často zobrazován. Sportovec, vegetarián, miláček žen. Výlety ve volné přírodě byl okouzlen. „Plavali jsme, celé hodiny se slunili, byli jsme otužilí “, vzpomíná jeho přítel Max Brod.
Přípitek trojským V době vlády císaře mágů a alchymistů Rudolfa II. dosáhlo vinařství největšího rozkvětu a Praha se nazývala městem vína. Později na Jubilejní výstavě v Praze roku 1891 vystavoval víno i Angelus Kafka, nájemce vinic velkostatku trojského a příbuzný již zmíněného Franze Kafky. Bílé trojské roč. 1887 a bílé trojské roč. 1886 komise ohodnotila jako „vynikající ohněm a čistotou“. Podle výsledků tehdejších rozborů se dala tato vína srovnat s nejlepšími rakouskými a pravými burgundskými víny.
Zmizelá niva Kdysi tu pluly vory, na ramenech řeky stávaly mlýny, lesklé tůně se hemžily rybami. Lidé řeku vždy potřebovali, využívali mnoha způsoby. Před sto lety jsme řeku sešněrovali kanálem a sebrali jí nivu. Industrializace. A co na to řeka?
Řeka varuje Povodeň z roku 2002 nás varovala velmi důrazně. Přehrady nefungovaly tak, jak jsme čekali. Přes lávku na Císařský ostrov se valila voda, která se rozlila do původního prostoru nivy. Trojský zámek však zaplaven nebyl. Naši předkové stavěli s pochopením pro řeku a zámek vybudovali na vyvýšené terase. Porozumění. Respektování. Soužití. Tudy teče řeka, tudy vede cesta.
Trojský zázrak Obraz Máří Magdaleny na fotografii z povodní. Ten, kdo stiskl spoušť, zachytil něco neskutečného. Obrazu ženy, dívající se k nebesům se sepjatýma rukama, jakoby se voda vyhnula. Zázrak, záhada, nebo jen shoda okolností?
Řeka daruje Řeka není jenom voda mezi břehy. Je to nepřehledný, vlhký prostor plný skrýší a nečekaných setkání. Stačí se chvíli zastavit, nehýbat se a čekat. Pokud máte štěstí, uvidíte užovku, vážku, zlatohlávka, pod břehem se mihnou ryby. Řeka se svými břehy je svébytný úžasný svět, který nás může velice obohatit.
Právo na krajinu Řeka nám dala skutečnou krajinu. Svět radostí, osobních vzpomínek. Dala nám prostor, který nás spojuje s ostatními lidmi. S těmi, co žijí i nežijí. A nejen s lidmi. Řeka nás spojuje s živou přírodou. A právě na takovou krajinu máme právo. K takové krajině máme i povinnosti. Před dvanácti lety se k ní přihlásil i náš parlament a podepsal Úmluvu o krajině. Nivní prostor řeky v Troji je dar, na který mají obyvatelé právo.
Čistě mezi námi Může být voda čistší, když z města vytéká, než když do něho přitéká? Kdysi jsme v řece prali prádlo. I dnes nám voda potoků a řek čistí naše domácnosti a jen na nás záleží, jak ji vrátíme zpět. Čistírnu vody potřebujeme. Už jsme pochopili, že nemůžeme do řeky vylévat splašky. Ovšem ještě se musíme naučit, jak v krajině řeky stavět tak, jak to uměli dávní stavitelé mlýnů.
Dejme si dárek Dary přírody. Dary řeky. Dostaneme je tehdy, když řece vrátíme trochu prostoru, který kdysi měla. Voda je dárcem života. Řeka daruje příběhy. Dejme si navzájem dárek. Obnovme soužití s řekou.
Obnova soužití s řekou řeka čaruje, když máme cit pro její kouzlo řeka varuje, když se ji snažíme svázat řeka daruje, když ji respektujeme výstava o minulosti, současnosti a budoucnosti Trojské kotliny pořádá Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy
