Plynárenský gigant pod drobnohledem

P L Y N Á R E N S T V Í

Plynárenský gigant pod drobnohledem Ruský Gazprom není démonem, je standardní obchodní společností, se kterou ochotně spolupracují největší světové energetické firmy. Ing. Hugo Kysilka, Vemex s.r.o. azprom je neoddělitelnou součástí evropského plynárenství a  z  geografického pohledu je zatím také v podstatě jediným možným dodavatelem zemního plynu do Evropy. V roce 2000 Gazprom zajistil 50 % dodávek do  Evropy, v  současné době to je kolem 40 % (Gazprom 25 %, Norsko 18 % a Alžír kolem 10 %). Ani diverzifikace dodávek z hlediska geopolitického uspořádání tuto situaci nemůže změnit. Podle prognózy na  období kolem roku 2020 má tento podíl opět vzrůst na 50 %. Cenová formule, zakotvená v dlouhodobých smlouvách, přitom dává všem odběratelům stejné podmínky, jde o  jeden cenový mechanismus. Současný vývoj to potvrzuje. Cena ropy klesá, i proto se ceny plynu v EU snižují.

CO JE GAZPROM? Skupina má široké portfolio činností, a to od průzkumu přes těžbu, přepravu a prodej zemního plynu, finanční sektor, výzkum, řadu výrobních závodů, leteckou a  námořní dopravu. Dceřiných firem jsou desítky. Loni Gazprom vytěžil 461,5 miliardy m3 zemního plynu. Je to 80 % veškeré těžby plynu v Rusku. V porovnání se světovými zásobami činí průzkum a  těžba Gazpromu 20 % světových zásob plynu. Plynovody Gazpromu měří 160 tisíc kilometrů, společnost disponuje 25 podzemními zásobníky plynu. Zpracovává zhruba polovinu celkového zpracovaného objemu plynu v  Rusku a  13 % objemu zpracované ropy. Prodává téměř tři čtvrtiny svého plynu v Rusku a více než čtvrtinu v Evropě. Vyrábí 16 % elektrické energie v Rusku. V roce 2009 exportoval Gazprom do Evropy 152,8 miliardy m3 zemního plynu a do bývalých států SSSR 67,7 miliard m3 plynu. Prodej plynu v samotném Rusku dosáhl 262,6 mld. m3. Těžba plynového kondenzátu dosáhla v roce 2009 10,1 milionů tun a těžba ropy se pohybovala na úrovni 31,6 milionů tun. Spotřeba plynu v EU

Majetková struktura akciové společnosti Gazprom 50,002 % kontroluje Ruská federace 24,350 % mezinárodní fondy, např. ADR – American Depositary Receipts 25,648 % ostatní. Podíváme-li se blíže na  vlastnický podíl Ruské federace, Federální agentura pro řízení státního majetku drží 38,3730 %, akciová společnost Rosněftěgaz 10,740 % a  0,889 % akciová společnost Rosgazofikace.

TĚŽBA PLYNU Těžbu plynu zajišťují společnosti Gazprom, které působí na  těžebních ložiscích Nadym, Urengoj, Jamburg. Všechny těžební společnosti jsou ve  stoprocentním vlastnictví Gazpromu. Přepravu plynu zajišťuje Gazprom transgaz Moskva, Volgograd, Saratov – i  tyto dceřiné společnosti mají 100procentní vlastnický podíl Gazpromu. Na  území Ruské federace je víc než 160 000 km tranzitních a distribučních plynovodů s celkem 215 kompresními stanicemi. V  podzemních zásobnících je uloženo 65,20 miliard m3 plynu.

V oblasti těžby a prodeje ropy je to např. Gazprom Nefť (96procentní podíl), Gazprom Něfť Orenburg (100% podíl). Uskladňování plynu je náplní společnosti Gazprom PCHG (100% podíl), přenos elektrické energie Gazprom energo (100% podíl). Obchodování s plynem zajišťuje Gazprom export Moskva, Gazprom Germania, Gazprom Marketing Trading Velká Británie – ve všech má Gazprom 100% podíl. Můžeme uvést i VEMEX, který působí v ČR (Gazprom drží 51procentní vlastnický podíl). Gazprom má účast v  řadě dalších zahraničních společností, které zajišťují jak obchod s  plynem, tak přepravu. Například je to Gazum Finsko, Overgaz Bulharsko, Moldovagaz Moldavie, Latvijas Gaze Lotyšsko, Lijetuos Dujos Litva, EvRoPol Gaz Polsko, KazRosGaz Kazachstán a další. Gazprom má také významný (50-100% podíl) v  řadě firem, zabývajících se výzkumem, projektováním, výstavbou plynárenských zařízení, námořní a  leteckou přepravou, výrobou zařízení a  montážemi. V  roce 2009 vyrobil celkem 138,5 TWh elektřiny a 73,4 mil. Mcal tepla.

ZÁSOBY ZEMNÍHO PLYNU Spotřeba Těžba v EU Čistý dovoz

46

2008 598,7 miliard m3 325,0 273,7

2009 565,2 307,0 258,2

změna v % -5,6% -5,5% -5,7%

Mezinárodní klasifikace ocenění zásob se označuje symbolikou PRMS, Američané požívají symboliku SEC a  v  Rusku se používá symbolů A,B,C.

M A G A Z Í N

Metodika PRMS zohledňuje nejen existenci zásob v geologické formaci, ale i jejich průmyslovou využitelnost. Dále se zohledňují i  náklady na  průzkum a  těžbu, dopravu, daňové povinnosti, ceny zásob. V  souladu s touto metodikou se zásoby klasifikují jako dokázané (90procentní pravděpodobnost těžby), zřejmé (50procentní pravděpodobnost) a možné. Ruská metoda se liší od metodiky PMRS v rozdílném propočtu ekonomicko-komerčních faktorů při součtu zásob. Prozkoumané zásoby jsou pod kategoriemi A,B,C1, předpokládané C2, perspektivní C3 a  prognózované D1 a D2. Ruská metoda garantuje plnou těžitelnost kategorií A,B,C1. Jak tedy vypadají zásoby zemního plynu podle ruské metodologie:  zásoby plynu Gazpromu 33,6 trilionů m3  zásoby kondenzátu 1,325 miliard tun Jen pro srovnání se podívejme na zásoby ostatních plynárenských velmocí  Blízký východ 73,47 trilionů m3,  Evropa a střední Asie 64,30 trilionů – z toho 47,65 trilionů m3 v Rusku  Asie a Afrika 14,82 a 14,18 trilionů m3.

TENDENCE ROZVOJE Analýza základních ekonomických ukazatelů potvrzuje stálý a postupný nárůst spotřeby plynu. V zemích bývalých SNS se spotřeba stabilizuje, což odpovídá obchodním podmínkám dodávek plynu. Na druhé straně se však těžba v zemích SNS zvýšila za poslední období a dosáhla dohromady 850 miliard m3 zemního plynu, což dohromady představuje 27 % celkové světové těžby. V USA se těžba mění, nastává přechod od zemního plynu k netradičním zdrojům. Pokles je zaznamenán v  těžbě v Evropě, a to kromě Norska. Zvýšení je možné zaznamenat v  Jižní Americe, Jihovýchodní Asii, Oceánii, Austrálii, ale i v Číně a Africe.

Graf č.1: Spotřeba zemního plynu v Evropě

Skupina Gazprom se zabývá vyhledáváním ložisek také v zahraničí. Hlavními projekty jsou např.:  Alžír. Naleziště EL Zasel. V současné době jde o průzkumné práce.  Venezuela. Naleziště Urumaku 1 (od 2,2 36,5 miliard m3 zemního plynu) a Urumaku 2 (5,3 - 136,7 miliard m3). Dále bloky Blanquilla Tortura.  Vietnam. Zkušební vrty a seismologické práce na nalezištích Bao Vang a Bao Den. Zásoby se oceňují na více než 300 miliard m3.  Indie. Zkušební vrty v  šelfu Bengálského zálivu. Ocenění zásob kolem 32 miliard m3.  Irák. Průzkumné práce a vrty na nalezišti Badra. Předpokládají se objemy kolem 8,5 mil. tun ropy ročně.  Kazachstán. Průzkum v  centrální části Kaspického moře, ocenění zásob podle stupnice C1 a  C2. Předpoklad 276,6 mil. tun ropy. Další naleziště skupina Gazprom rozpracovává mimo jiné v  Kyrgystánu, Libyi, Uzbekistánu a Tadžikistánu. V   poslední době se objevují názory, že Gazprom málo investuje do  nových projektů, nalezišť atd., a proto se snižuje jeho těžba. Jaké jsou skutečné hodnoty těžby v posledních letech? Rok 2001 2003 2005 2008 2009

miliard m3 zemního plynu 512,0 547,6 555,0 549,7 461,0

Po  celou sledovanou dobu k  žádnému snižování nedošlo, naopak, byl tu nárůst. Rok 2009 byl výjimečný, protože svět

prochází ekonomickou krizí, proto se poptávka po plynu značně snížila a důsledkem bylo snížení těžby skupiny Gazprom. Podívejme se na výhled a plán těžby: Rok

miliard m3

2010

570

2015

610–615

2020

650–670

BUDOUCNOST NALEZIŠŤ Pilířem těžby v  osmdesátých letech byla ložiska Urengojské a Medvědí, těžily celkem 350 miliard m3 zemního plynu ročně. Jejich význam postupně klesá, ale přesto těží kolem 200 miliard m3 ročně. V  období od  roku 2001–2007 byla uvedena do provozu řada ložisek jako například En-Jachimovské, Ety-Purovské, Vyngajachonovské, Jižní-Ruské, Zapolarnoe, dále Pescová a  Tab-Jachinská část Urengojského naleziště a  také Anerchinská a  Charvutinská ložiska u Jamburských nalezišť. Jedno z nejvýznamnějších je Zapolarnoe. Jeho zásoby se odhadují na 3,3 trilionu m3. Průzkum začal v roce 1965, přípravné práce v roce 1994 a  v  roce 2001 začalo naleziště dodávat prvních 35 miliard m3. Dnes je to již 100 miliard m3 zemního plynu ročně. Dalším významným projektem je Ačimovské ložisko. Koncem roku 2008 bylo uvedeno do zkušebního provozu. Zajímavostí je i  to, že jde o  pokračování spolupráce započaté na nalezišti Jizni-Ruske s německou firmou Wintershall. Toto ložisko je navíc poměrně složité (leží v  hloubce 3,5 km). Jeho důležitost není v objemu plynu, ale v objemu plynového kondenzátu. Na  třech těžebních místech se těží kolem 1,5 milionu m3 plynu a 650 tun kondenzátu denně. Další megaprojektem je využití nalezišť na  poloostrově Jamal. Zásoby se odhadují na  15 trilionů m3 plynu s  reálným odhadem možností do 22 trilionů m3. Poloostrov je rozdělen na tři průmyslové zóny, a to Bovaněnkovské, Tambejské a Jižní. Každá z těchto zón je spojena s dalšími nalezišti. Skupina by měla těžit kolem 217 miliard m3/rok. Druhá zóna je tvořena nalezišti Jižní, Severní a  Západní Tambejská a  dále Asijské, Malyginské a  Sjadorské naleziště – zásoby kolem 3,5 trilionů m3 a roční těžba kolem 65 miliard m3 a 2,8 mil. tun kondenzátu. Poslední Jižní zóna je složena z devíti velkých nalezišť a  zde se předpokládá celková roční těžba kolem 30 miliard m3 a 7 mil. tun kondenzátu. Celý poloostrov by měl dávat kolem 300 miliard m3 za  rok. Projekt je velice technicky i finančně nákladný. Dlouhou dobu se řešilo dilema, jakou cestou odtud plyn dostat. V  roce 2008 bylo položeno prvních 40 km

47

P L Y N Á R E N S T V Í

plynovodu na dně Bajdarackého zálivu a v roce 2009 zbývajících 38 km. Byl položen plynovod Bovaněnkovo – Uchta v  délce 1029 km a  postaveno 9 kompresních stanic. Z  hlavního uzlu, kterým je tradičně Uchta, budou položeny dvě linie plynovodů DN 1420 na Grazovec, Toržok a  dále směr na  Polsko, druhá linie zajistí dodávky směrem na Nižní Novgorod. Tento nový plynárenský systém bude mít kolem 12 – 15 tis. km plynovodů. Posledním významným projektem, který byl však v roce 2009 na určitou dobu přibrzděn, je naleziště Štokman. Jde o spolupráci s francouzským Totalem a norským Statoil Hydro. Zásoby se odhadují na 3,8 trilionu m3 plynu.

JAK SE PRODÁVÁ PLYN? Jednoznačně ve  světě nejznámější dceřinou firmou skupiny Gazprom je Gazprom Export, který zajišťuje vývoz zemního plynu a  ropných produktů. Jeho historie začala v  roce 1973 pod názvem Sojuzgazexport, v  roce 1991 se přejmenoval na  Gazexport a  poté v  roce 2006 na  současný název Gazprom Export. Prodej plynu firmou Gazprom Export v miliardách m3 1973 1980 1985 1990 2000 2008 2009

6,8 54,8 69,4 110,0 130,8 154,3 142,9

Nejvýznamnějšími partnery Gazprom Exportu v Evropě jsou německé společnosti E.ON, WIEE a Wingas, které v roce 2009 dovezly 33,45 miliardy m3 plynu. Turecko koupilo 19,98 miliardy m3, z toho 16 miliard m3 putovalo plynovodem Modrý potok na  základě kontraktu s  hlavním partnerem, firmou BOTAS. Itálie dovezla 19,13 miliard m3 prostřednictvím partnerů jako ENI, Synergie Italiane. Francie 10,07 mld. m3 (Gas de France, Suez), Česká republika, kde hlavními partnery jsou RWE a Vemex, dovezla 6,44 mld. m3. Celkový export do Evropy v roce 2009 činil 142,88 miliard m3 zemního plynu.

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Nová energetická koncepce EU přijatá v  listopadu 2008 stanovila ambiciózní cíl, známý jako 20–20–20. Znamená to snížit emise CO2 o 20 %, snížit spotřebu energie o 20 % a stejně tak o 20 % zvýšit roli obnovitelných zdrojů. Porovnejme znečištění ovzduší u  tří základních energetických zdrojů:

48

Při přechodu z  uhlí na  plyn u  městské kotelny 70 MW s roční výrobou 175 tis. MWh se sníží emise o 70 tisíc tun za rok, což je za pět let 350 tis. tun: to pokryje 50 % nákladů spojených s přechodem z uhlí na plyn. Při výstavbě nového paroplynového cyklu 280 MW a roční výrobou 1 300 MWh se díky vysoké energetické efektivnosti dosáhne snížení emisí okolo 300 tis. tun CO2, 1,5 mil. tun za 5 let, což pokryje 10 % veškerých nákladů na investici. Dalším příspěvkem skupiny Gazprom ke  zlepšování životního prostředí je zavádění zemního plynu v  dopravě. Gazprom se velmi aktivně účastní mezinárodního programu rozvoje. V  letech 2006 -2009 se v  Rusku postavilo 35 plnících stanic, z  toho 15 Gazpromem. V  současné době jezdí v Ruské federaci na zemní plyn kolem 103 tisíc vozů, z  toho 4 % patří Gazpromu. Plnících stanic je v současné době kolem 235, z toho 202 patří skupině Gazprom. Skupina letos otevřela centrum zaměřené na  montáže pohonu na zemní plyn do motorových vozidel. Vedení Gazpromu přijalo program rozvoje CNG, nejvíce znečištěné město výfukovými plyny, jakým je Moskva, akceptovalo program rozvoje plnících stanic a  tím přirozeně i  zahájilo proces přechodu vozového parku Moskvy na zemní plyn. Program bude samozřejmě aplikován všemi dceřinými společnostmi Gazpromu i  v  zahraničí, tzn. i VEMEX se v ČR bude chtít do programu významně zapojit. Znečištění CO2 CO SO2 Částice

zemní plyn 117 40 1 7

CO SE GAZPROMU VYTÝKÁ? Často se setkáváme s  názorem, že Gazprom je energetickou zbraní Kremlu. Jeho cenová politika je prý postavena na  politických základech a klíčové politické osoby Ruska Gazprom kontrolují. Přibližme si cenovou politiku Gazpromu. Po rozpadu SSSR, tj. od roku 1994, dodnes Rusko zohledňuje země bývalého „Svazu“ prostřednictvím nižších cen za  plyn a  další energie. Až po roce 2003 se začaly dotace postupně snižovat. Gazprom tedy ve skutečnosti mnoho let dotoval průmysl těchto zemí miliardami dolarů. V  současnosti mají tyto země ceny různě diferencované, ale Gazprom usiluje o to, aby se srovnaly. K vyrovnání cenové hladiny má dojít po roce 2011. Je pravda, že ceny na vnitřním trhu v Rusku jsou nižší, než jsou světové ceny. Tento rozdíl vznikl nikoli z politických, ale z ekonomických důvodů. Také tento rozdíl postupně pomine, Gazprom předpokládá, že to bude v roce 2014. Má to logiku: cenový rozdíl vede k  neekonomickému používání zemního plynu. S Gazpromem jsou často spojováni klíčoví politici Ruska. Například ruský prezident Medvěděv byl předsedou rady ředitelů, současným předsedou je Viktor Zubkov, bývalý premiér. Také premiér Putin je seznámen s celou energetickou problematikou. Musíme si však uvědomit, že Gazprom je nejvýznamnějším plátcem ruského státního rozpočtu. Celkem 20 % finančních prostředků přichází do státního rozpočtu RF z Gazpromu. ropa 164 33 1222 84

uhlí 208 208 2591 2744

M A G A Z Í N

Politické špičky se proto o  rozvoj plynárenského průmyslu zajímají: připomeňme si jen, že velké plynárenské projekty (Modrý, Severní i Jižní potok) jsou rozvíjeny na základě mezivládních dohod. Jde také o plynofikaci oblastí a  regionů v  Rusku, rozvoj nových

R A D A Ř E D I T E L Ů Viktor Aleksejevič Zubkov – předseda rady ředitelů (v letech 2007–2008 premiér ruské vlády) Alexandr Borisovič Miller – zástupce rady ředitelů Alexandr Borisovič Ananěnkov (Gazprom) Burhard Bergmann (EO.N. a.g.) Farit Rafikovič Gazizulin (od roku 2004 ministr pro státní majetek RF) Jelena Jevgenijevna Karpel (Gazprom) Valerij Abramovič Musin (Právnická univerzita Petrohrad) Elvira Sachipzarovna Nabiullina (od roku 2008 ministryně pro ekonomický rozvoj RF) Michal Leonidovič Sereda (Gazprom) Sergej Ivanovič Šmatko (od roku 2008 ministr energetiky RF) Igor Chanukovič Jusufov (velvyslanec pro zvláštní úkoly MZV RF).

technologií na bázi zemního plynu, objevuje se přirozený tlak na rozvoj dopravních prostředků, poháněných zemním plynem, a  to jak v Rusku samotném, tak po celé Evropě. Státní podíl ve  společnosti, jako je Gazprom, není žádnou překážkou pro obchodní jednání. Další společnosti v Evropě, např. Statoil v  Norsku, GDF/EDF ve  Francii, Eni v Itálii, mají rovněž významné státní vlastníky a ničemu to nevadí. Viktor Zubkov

PLYNÁRENSKÝ BOJ V EVROPĚ Je otázkou, zda a  jak se Gazprom účastní plynárenského boje v Evropě pro zvýšení svého vlivu. Může se to týkat nových plynárenských projektů, nákupu plynu z centrální Asie, výstavby a využívání exportních plynovodů. Tím se však zabývají všechny světové ropné a plynárenské firmy. Gazprom například vlastní a řídí využívání řady plynovodů s  národními společnostmi příslušných tranzitních zemí, povinnost

Sídlo společnosti Gazprom v Moskvě

49

Alexandr Miller

P Ř E D S TA V E N S T V O G A Z P R O M U (Má 16 členů, z nichž uvádíme ty, s nimiž se můžeme setkat na odborných konferencích nebo číst jejich příspěvky): Alexandr Borisovič Miller – předseda Alexandr Georgievič Ananěnkov – zodpovídá za rozvoj a těžbu zemního plynu Andrej Vjačeslavovič Kruglov – finanční úsek společnosti Alexandr Ivanovič Medvěděv – export plynu Oleg Jevgenievič Aksjutin – tranzit, přeprava plynu, plynofikace Vlada Vilorikovna Rusakova – rozvoj a nové projekty dodávky na  bázi „Ship or pay“ v  dlouhodobých kontraktech vyžaduje od  Gazpromu, aby plnil veškeré požadavky odběratelů na  základě denních odběrů. Fakt, že Gazprom má ve  vlastnictví plynovody, je ve skutečnosti garancí bezpečnosti dodávek. Mezinárodní energetická agentura konstatovala, že k roku 2020 bude Evropa potřebovat doplňující objemy plynu z  Ruska, severní Afriky a Asie v objemu 160 miliard m3. V době ekonomické krize je sice na trhu dostatek volných objemů plynu, ale po  jejím ukončení, při výstavbě nových paroplynových cyklů, zase dojde k tlaku na zvýšení dodávek plynu. Projekty Gazpromu mají tedy evidentní ekonomický základ – jak u Severního potoku tak i Jižního. Plyn, který těží Turkmenistán, Kazachstán a Uzbekistán, je již řadu let v portfoliu Gazpromu a tak to zůstane i v budoucnu. Navíc Gazprom nakupuje plyn od  těchto zemí za  evropské ceny. Co se týká Ázerbájdžánu, cena plynu, který dodává do Turecka a Gruzie, pro něj není dostatečně ekonomicky výhodná a motivující, proto obchoduje s Gazpromem. Každý výrobce nebo obchodník chce prodat za co nejlepších podmínek.

SPOTOVÉ CENY A JEJICH ROLE Objem zemního plynu prodávaného na spotovém trhu představuje v posledních letech 15 až 20 procent množství dodávek, které se uskutečňují v rámci dlouhodobých kontraktů. Tyto obchody doplňují a  vyrovnávají dodávky podle dlouhodobých smluv. Na tvorbu ceny suroviny by proto obchodování

50

na spotovém trhu nemělo mít významný vliv. Gazprom nesouhlasí s  hypotézou, že vlivem aktuálního poklesu poptávky Evropanů po zemním plynu a následným zvýšením nabídky suroviny se na evropském trhu změní způsob určování ceny plynu. Ta se dnes vytváří v rámci dlouhodobých kontraktů a promítá se do ní vliv cen dalších surovin, například ropy nebo uhlí. Kvůli omezení spotřeby zemního plynu však došlo k velkému rozdílu mezi cenou stanovenou dlouhodobou smlouvou a cenou, která se vytváří aktuálně, na základě nabídky a poptávky. Spotové ceny byly v  uplynulém roce přibližně dvakrát nižší. Z jakého důvodu k tomu došlo? Hlavní vliv na nízké ceny měl podle Gazpromu faktor „vynucených prodejů“. V  posledních letech se období, na  která se uzavírají smlouvy ohledně dodávek a  cen, zkrátily na jeden až dva roky. V důsledku toho však zákazníci, kteří mají uzavřený kontrakt na  takto krátké období, ztratili možnost převodu neodebraného množství plynu na  další roky. Pro klienty Gazpromu, kteří ročně odeberou menší objem plynu, než se smluvně zavázali, za který již předem zaplatili, a kteří mají uzavřený kontrakt na delší období (například pět let), platí, že tuto surovinu dostanou v  průběhu následujících let. Spotřebitelé s kratšími kontrakty mají dvě možnosti. Zaplatit pokutu za neodebraný plyn, aniž by dostali nějakou kompenzaci, nebo odebrat nasmlouvanou surovinu a  prodat ji dalším zájemcům v  rámci spotových cen. Tato možnost se vyplatí více, přestože se původní investice zcela nevrátí. Zemního plynu je poté na  spotovém trhu

více, než by bylo přirozeně. K tomu je třeba přičíst také dodávky LNG, který se v Evropě prodává pouze spotově. Se zvyšováním nabídky (která může i převýšit poptávku) jsou prodejci nuceni snižovat ceny, aby surovinu prodali. Podle Mezinárodní energetické agentury se v kontinentální Evropě za rok 2008 v rámci spotových kontraktů prodalo 74 miliard m3 zemního plynu. Pro rok 2009 mělo platit podobné číslo. Gazprom však odhaduje, že bylo odebrané množství značně nižší, pokud se do něho nezapočítá plyn zakoupený podle dlouhodobých smluv a poté několikrát prodaný. Objem této „přebytečné suroviny“ může podle Gazpromu činit 20 až 30 mld. m3. Tím, že se na  spotovém trhu obchodují i  nevyužité přebytky nakoupené v  rámci dlouhodobých kontraktů, je informace o ceně na  tomto trhu podle Gazpromu zkreslená. Ke změně cen by mělo dojít už během tohoto roku. Postupným ozdravením poptávky po zemním plynu dojde také k omezení nabídky suroviny na spotovém trhu, což povede k opětovnému sblížení cen, které se nyní výrazně liší. Podle Gazpromu tak dlouhodobé ceny navázané na  vývoj cen jiných paliv neztratí význam.

300911

O AUTOROVI Ing. HUGO KYSILKA nastoupil po absolvování ČVUT, Fakulty strojní, v roce 1980 do PZO Strojimport Praha. Strávil 19 let svého profesního působení v Moskvě, nejdříve jako delegát PZO Strojimportu, pak v moskevském zastoupení Tradeinvest Praha a v letech 1995 – 2004 byl vedoucím reprezentace společnosti Transgas a.s. v Moskvě. Od roku 2004 je vicepresidentem společnosti Vemex, s.r.o. Kontakt na autora: [email protected]