Plus. raw receptů. na celý rok. Raw food. jako zážitek. Užívej si pestrost živé stravy každý den! Eva Peršinová

Plus

Raw food

100

jako zážitek

raw receptů na celý rok

Překvapte sebe, svou rodinu, své známé i přátele rozmanitostí a vynikající chutí syrových snídaní, obědů, večeří, desertů i svátečních jídel. Užívejte si pestrost raw food každý den. V této knize najdete nejen informace o základech živé stravy, ale i přehled surovin pro přípravu raw stravy, jejich vhodné kombinace, tipy a návody, jaké vybavení zvolit do své zdravé kuchyně. A to nejlepší na závěr – čekají na vás báječné a dostupné recepty jídel lahodících vašim očím a hlavně tělu!

Cukroví a čokoláda

Sváteční pohoštění

Dezerty a dorty

Nanuky a zmrzliny

Raw food

Chcete se dozvědět, jak nám prospívá živá strava, která se stala fenoménem poslední doby v oblasti zdravé výživy po celém světě? Začínáte s živou stravou, znáte její skvělé zdravotní přínosy a rádi byste zvýšili její celkové množství ve svých jídelníčcích? Pak je tato kniha určená právě vám!

jako zážitek

Užívej si pestrost živé stravy každý den!

Raw food

jako zážitek

Užívej si pestrost živé stravy každý den! Hlavní chody a polévky

Saláty, dipy, omáčky

Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400 e-mail: [email protected] www.grada.cz

Raw spirálky a chleby

ISBN 978-80-247-5799-5

Eva Peršinová

Sýry raw and vegan

Eva Peršinová

Poděkování a věnování Celou tuto knihu věnuji a zároveň z celého srdce děkuji svému životnímu partnerovi. V těch nejtěžších chvílích života mne pevně držel nad vodou a já jsem mu za to nesmírně vděčná. Hluboce smekám před trpělivostí a obrovskou podporou i pochopením mého milovaného muže.

Eva Peršinová

Raw food

jako zážitek

Užívej si pestrost živé stravy každý den!

Úvod Čím dál tím více lidí po celém světě touží po změně ve svých životech, a to po změně především ve svém zdravotním stavu. Čím dál tím více lidí touží po pochopení základ‑ ních souvislostí z hlediska zachování dlouhodobého zdraví, mladistvého těla, energie a vitality i ve velmi vysokém věku. Čím dál tím více lidí konečně otevírá oči a navrací se k tomu nejzákladnějšímu a zároveň prvopočátečnímu, jako je přirozená rostlinná strava, každodenní pohyb na čerstvém vzduchu a pobyt na denním slunci. Raw food, neboli živá syrová rostlinná strava, může být pro mnohé z nás tou cestou, která povede ke znovuuvědomění si toho, co je tou nejpřirozenější potravou pro lidský organismus, co svět světem stojí. Raw food není žádný nový moderní styl ve stravo‑ vání. Je to výživa všech našich buněk, které jen na tomto základě, což znamená pes‑ tré, bohaté a velmi nutričně vyvážené většinové stravování syrovou rostlinnou stravou, může člověku znovu navrátit kdysi ztracené zdraví, pravidelnou regeneraci celého těla a hlavně spoustu přirozené energie a vitality i ve velmi vysokém věku. Je velmi těžké změnit zaběhnuté vzorce našeho chování ve smyslu stravování, na které jsme byli od malička zvyklí. Mnohdy to trvá dlouho s řadou omylů, pádů i chyb. Ovšem jen to, že už jste se sami rozhodli své tělo ozdravit a zařadit do svých každoden‑ ních jídelníčků většinové množství syrové rostlinné stravy, je tím prvním a velmi úspěš‑ ným krokem, který vás dovede k vysněnému cíli. Jsem moc ráda, že jste se rozhodli investovat do této knihy. Může vám totiž pomoci vše co nejsnadněji zvládnout, a raw food se tak pro vás může stát opravdovým skutečným každodenním zážitkem. Dnešní svět je doslova plný chemie. Dýcháme znečištěný vzduch, pijeme vodu, která musí procházet mnohačetným čištěním a několika stupni filtrace, ale ani tak není stoprocentně čistá a nezávadná. Jíme jídla, jež obsahují celé řády chemiká‑ lií, konzervantů, stabilizátorů, ztužovačů, a to jen proto, aby byla každému dostupná a dlouho vydržela na pultech prodejních potravinových řetězců. Ve svém domě použí‑ váme celou řadu drogistického zboží jako osvěžovače vzduchu i čisticí a desinfekční prostředky. Na svá těla každodenně nanášíme nespočet kosmetických přípravků, jako jsou šampóny, voňavá mýdla, laky a gely do vlasů, zubní pasty s fluorem, sprchové gely, parfémy, opalovací krémy… a to všechno aniž bychom si uvědomili, jaké ná‑ sledky mohou všechny tyto prvky na naše zdraví mít a v co všechno tyto činnosti mohou za mnohaletá užívání vyústit. Důsledky našeho chování si nikdo z nás téměř neuvědomuje. Bereme to vše jako součást našeho moderního života. Ani se tomu nemůžeme divit. Nikdo nám to totiž nikdy neřekl! Ze všech stran na nás chrlí média jednu reklamu za druhou, jak jsou všechny vyjmenované přípravky in a cool! Jak je vše perfektní a úžasné! Získáme tak pocit, že nám nehrozí žádné nebezpečí, a vše výše uvedené aplikujeme bez zábran na svou kůži, do svého těla, do svých domovů a jiných zařízení, která denně navštěvujeme. Všechno však najednou změnit nedokážeme, chce to čas a pevnou vůli. Postupnými kroky můžeme klasické prací prostředky plné chemikálií a dráždidel vyměnit za mno‑ hem šetrnější, jež si doma vyrobíme jen z vody, obyčejného mýdla i jedlé sody. Stejně tak si můžeme vyrobit svůj domácí šampón, gel do vlasů, čisticí i jiné kosmetické

4

Úvod

prostředky. Vodu ke každodennímu pití můžeme alespoň filtrovat a zbavit se tak škod‑ livého chlóru. Co však můžeme udělat ze všeho nejdříve a co přinese našemu tělu přirozené zdraví, štíhlou postavu a spoustu energie a vitality ve velmi vysokém věku, je pravidelná očista a detoxikace v jednom s pomocí většinového množství syrové rostlinné stravy v každém dni našich životů. To je ta odpověď na otázku, kterou si klade generace za generací po mnohá předešlá století. Co dělat pro to, abyste byli zdraví, abyste byli vitální, mohli dělat to, co vás baví a naplňuje, abyste byli soběstační i ve vysokém věku a abyste se těšili z každého nového dne a vstávali při východu slunce odpočatí a plní radosti. Je to konzumace živé rostlinné stravy plné přírodních čistých bioenergií, která je společně s každodenním pobytem na čerstvém vzduchu a slunci tím nejdůležitějším prvkem naší výživy, a to jak na fyzické, tak duchovní úrovni. Záměrem celé této knihy je má osobní zkušenost s vyléčením mnohačetných zdra‑ votních komplikací, které byly lékaři označené nálepkou „neléčitelné… nutno užívat po zbytek života léky“. Byly to nemoci jako alergie na pyl, prach, kvetoucí trávy, zvířecí srst. Bylo to bronchiální astma s užíváním řady kortikoidů a opět s nálepkou „neléči‑ telná celoživotní záležitost“. Byla to celá řada dalších zdravotních problémů, malých či velkých. Od roku 2012 se jak v osobním, tak profesním životě věnuji samostudiu tematické odborné literatury a také tvorbě raw food receptů, které předávám formou raw food zážitkových večerů i celodenních živých i on‑line kurzů, ale také prostřednictvím svých webových stránek www.vitarianstyle.com, na kterých jsem publikovala svou první elektro‑ nickou kuchařku se 168 raw food recepty a 290 stranami plnými pestrých receptů, jež mimo jiné naleznete i v této knize. Po vystudování vysoké školy a po téměř dvaceti letech jsem si vzpomněla na to, co mne naplňovalo a u čeho jsem vydržela hodiny jako malá. Byla to hra, tvorba a aranžování pokrmů, tehdy sice vařených, ale dnes v převážné většině ze syrových rostlinných potravin. Tak vznikl i nápad na sepsání této knihy s názvem Raw food jako zážitek, a to především proto, abych ukázala všem lidem, jež s tímto přirozeným způsobem stravování začínají či se o něj už déle zajímají, že postupný přechod k většinovému množství syrové rostlinné léčivé stravy s pomalým vyřazováním potravin, jako je maso, živočišné mléko a výrobky z něj, bílý rafinovaný cukr, sůl i bílá mouka, může být doslova a do písmene každodenním gastronomickým zážitkem v jejich vlastní kuchyni, který si mohou vychutnat s celou svou rodinou. Jídla publikovaná v této knize sice nechutnají jako ta, na která jsme od malička zvyklí, ne‑ chutnají jako řízky od naší babičky, svíčková s knedlíky od naší maminky nebo grilovaný steak od našeho kamaráda. Jsou to živá jídla, která vás na první pohled zaujmou svým vzhledem, svou přirozenou vůní, svým nevšedním raw food stylingem a především svou výbornou, vždy čerstvou a svěží chutí. Každému na začátku svých pravidelných živých seminářů říkám: „Nic mi nevěřte, všechno si vyzkoušejte a zažijte na vlastní kůži. Pokud vám vaše současná strava, složená z masa, mléka, cukru, soli i mouky, přináší dokonalé zdraví, pružné a vitální tělo… pokračujte v ní. Ale pokud máte vlekoucí se zdravotní problémy, se kterými si už nevíte rady, pravidelně se začněte detoxikovat, čistit, regenerovat, a to pomocí vět‑ šinového množství syrové rostlinné stravy, bylinných tinktur, čisté vody a každodenního

Úvod

5

pohybu na čerstvém vzduchu a slunci, nejlépe uprostřed přírody. To je ten nejlevnější a zároveň nejověřenější přirozený postup, jak si zachovat zdraví, vitalitu a spoustu ener‑ gie i ve velmi vysokém věku. Geny jsou jedna věc, ty samozřejmě můžeme zdědit, ale společně s nimi dědíme i stravovací návyky svých rodičů i prarodičů. Je jenom na vás, jestli budete následovat způsob stravování svých rodičů i celého okolí, a tím tak zmáčk‑ nete pomyslné červené tlačítko, které spustí degenerativní a zničující procesy vašich těl, nebo se tomu všemu postavíte čelem a i navzdory zděděným genům zmáčknete pomyslné zelené tlačítko pro příjem výživy vašich buněk z přirozené syrové rostlinné stravy plné vitamínu, minerálů, chlorofylu a hlavně životodárných enzymů. „Co si vyberete, je jen na vašem rozhodnutí.“ Eva Peršinová www.vitarianstyle.com

6

Základy živé stravy

Část 1

Základy živé stravy Přirozenější je nevařit Proč člověk jako jediný tvor na planetě vaří jídlo? Člověk je jediným tvorem na planetě Zemi, který si své jídlo vaří či jinak tepelně upra‑ vuje. Troufám si tvrdit, že ještě žádný z přírodovědců, který trávil nějaký ten čas ve volné přírodě pozorováním zvířat, nikdy na vlastní oči neviděl, že by si nějaký z těchto tvorů vařil, pekl či smažil, nebo že by se dokonce stravoval formou rychlého občerstvení! Rozdíl ve věku u dospělých býložravých jedinců, jako jsou třeba sloni nebo žirafy, či dokonce buvoli i divocí koně, je na první pohled téměř k nerozeznání! Tajemství této „záhady“ tkví v tom, že se tato zvířata stravují jen čistou rostlinnou potravou, pohybují se z místa na místo, nehádají se, nestresují se, neválčí a své jídlo si NEVAŘÍ! Celý den jsou na čerstvém vzduchu, slunci a pijí čistou vodu, chovají se spontánně, když touží vyjádřit své emoce, nekritizují jeden druhého, nic v sobě nepotlačují a všechny zvířecí šarvátky řeší hned! Dál mě napadá otázka, zda jste někdy viděli ve volné přírodě býložravé zvíře trpící typicky lidskou nemocí, jako je např. rakovina, cukrovka, alergie, astma, kornatění tepen, zácpa, srdeční arytmie…? Jediná zvířata, která tímto onemocněním trpí, jsou zvířata domácí, a to především psi a kočky, jež lidé krmí průmyslově zpracovaným a ke všemu VAŘENÝM lidským jídlem! Většina současným trhem nabízených psích granulí obsahuje více než 70 % mouky, navíc jsou sušené při vysokých teplotách! Už jste někdy v lese viděli vlka, který by jedl mouku nebo si pochutnával na vyuzené kosti? Viděli jste někdy divokou kočku, že by si k obědu otevírala pěkně omaštěnou konzervu s tuňákem? Já tedy nikdy! Vlci jsou masožravci a pes „domácí“ je také masožravec, krmte je tedy masem a kostmi, ale syrovými. Nemějte strach, že vám pes konzumací syrových kostí zdivočí. Naopak se navrátí ke své přirozenosti a poděkuje vám za to svou úžasnou energií, zářící srstí a perfektním trávením! Vařená kost, oproti kosti syrové, je velmi zátěžová na psí trá‑ vicí soustavu. Vápník v kosti vařením ztvrdne, stane se anorganickým, pro psí tělo téměř nevyužitelným, a jen vašeho psího miláčka pěkně potrápí při trávení. Oproti tomu syrová kost je díky žaludečním kyselinám v žaludku našich pejsků lehce stravitelná, rovněž i syrové maso. Bojíte se parazitů? Máte strach, že se jimi váš pejsek nakazí? Žaludeční pH psů je kyselé, čili na úrovni jedna a nižší, takže si s případnými parazity snadno poradí. Další potřebné minerály i vitamíny si vlk, stejně jako masožravý pes, doplní díky


7

travinám a divokým bylinkám, které velmi rád během dne pojídá. Pokud nemáte chuť krmit svého pejska syrovým masem, existují i tzv. ŽIVÉ granule, jež obsahuji jen sušené maso a bylinky zpracovávané právě sušením do maximální teploty 45 °C. Mohu jen potvr‑ dit z vlastní zkušenosti, že co jsme začali krmit naši fenku beaucerona syrovým masem, kostmi a těmito granulemi, její zažívání se ohromně upravilo, její srst je lesklá, přestala trpět na výtoky a je plná energie, prostě celá září!!! Naši fenku už rovněž neodčervujeme klasickými léky, které mají neblahý vliv na její zdraví, ale pomocí bylinek, jež máme všichni ve své kuchyni. Jde o petrželovou nať, pelyněk, hřebíček a tinkturu z amerického ořešáku. Postupy naleznete na internetu či v knize Dr. Huldy Clark, průkopnice v léčbě všech nemocí jen díky odstranění parazitární zátěže, a to jak u zvířat, tak u lidí. Nyní vás možná napadá, že vzhledově starou šedivou, vrásčitou žirafu jste ještě ne‑ viděli, ale starého lva už ano! Ano, ano, máte pravdu a souhlasím s vámi. Však jediný rozdíl mezi býložravci a masožravci je právě pozorovatelná známka stáří. Tento jev se odehrává na základě toho, že masožravé zvíře pojídá syrové maso. A toto maso obsa‑ huje kyselinu močovou, jež způsobuje viditelné známky stárnutí. Ovšem pro masožravá zvířata to není až takový problém, i díky tomu, že konzumují maso syrové, jejich těla dokáží kyselinu močovou lépe odbourávat než tělo lidské. Spousty lidí kolem třicátého i čtyřicátého věku jejich života si stěžují, jak se jim najednou hůře vstává ráno z po‑ stele s tím, že je bolí každý sval. Není ovšem rozdíl v tom, zda má člověk sedavou či na pohyb velmi náročnou práci. Tuto ranní ztuhlost ve většině případů způsobuje právě konzumace přemíry hlavně červeného masa, jež obsahuje kyselinu močovou. Lidské tělo ji není schopno samo odbourávat a ona se pak usazuje v cévách, ty ucpává, a její nadbytek tak způsobuje onu ranní svalovou ztuhlost. Maso stojí za téměř nejvyšším množstvím kyseliny močové v lidském těle. Ovšem je důležité uvést i fakt, že zvý‑ šené množství kyseliny močové mají ve svém těle také lidé s oslabenou funkcí ledvin. I v těchto případech se osobně přikláním k zařazení většinového množství syrové rost‑ linné stravy pro celkové ozdravení a zregenerování organismu. Dalším ukazatelem toho, že člověk je tvor plodožravý, jsou podložená fakta, že lid‑ ské sliny obsahují stejné trávicí enzymy jako většina býložravých zvířat na naší planetě. Enzymy obsažené ve slinách masožravých zvířat se vůbec neztotožňují se slinnými enzymy lidí. Dále mají masožravá zvířata tesáky používané k drcení kostí a k trhání masa včetně šlach. Řada lidských zubů je až nápadně podobná například zubům kozím, koním či ovčím pro řádné rozmělňování potravy a promíchávání v ústech se slinami. Další příklad hovoří za vše: Když vezmete dvouleté dítě, dáte mu do kolébky jablíčko a bílého králíčka, přirozeně se zakousne do jablka a s králíčkem si bude hrát. Když ovšem stejnou věc provedete s malým lvíčetem, tzn. do kolébky mu dáte jablíčko a ma‑ lého králíčka, můžete třikrát hádat, co sežere a s čím si bude hrát…!? UPOZORNĚNÍ: To dítě před vložením lva do kolébky vyndejte. Masožravá zvířata mají velmi krátké střevo, to proto, aby pozřené maso bylo z jejich těla velmi rychle vyloučeno a nedocházelo tak k zahnívání, naproti tomu lidské i střevo býložravých a plodožravých zvířat je poměrově k jejich tělům mnohem delší, a to proto, aby se živiny z rostlinné potravy trávily pomaleji a docházelo tak k pozvolnému vstřebá‑ vání všech vitamínů a minerálů skrze střevní stěny do těla.

8


Dalšími znaky jsou například svalnatý jazyk a malá ústní dutina u býložravců. Ma‑ sožravá zvířata mají naopak omezený pohyb čelisti, zato s možností velkého otevření tlamy pro ukousnutí pořádného kusu své kořisti. Těchto a jiných odlišností mezi masožravci a býložravci i plodožravci je celá řada. Proč o tom píši, je však především to, co jsem si sama uvědomila. Z mého pohledu člověk není všežravec, jak nás nekompromisně učili ve školách, ale každá lidská bytost je od přírody plodožravá.

Prapůvodní strava prvních lidí Prapůvodní lidé, o kterých jsou doložitelné archeologické objevy, se nazývali aus‑ tralopitékové a žili ve východní Africe. Tito obyvatelé trávili svůj život v tropických deštných pralesech, kterými půda ve východní části Afriky doslova překypovala. Sku‑ tečností bylo, že díky deštivému, vlhkému a zároveň teplému celoročnímu klimatu měli naši předkové dostatečné množství potravy v podobě přes stovky druhů různých typů ovoce, rostlin, šťavnatých sladkých plodů, zelených vysoce výživných listů, di‑ vokých bylin a travin, ohromné spousty sladkých květů a také v přemíře nutričně velmi významných semen a ořechů. Nezapomínejme ani na oblíbenou kůru z vybra‑ ných druhů stromů. Proto jsou tedy původní lidé nazýváni jako plodožravci a sběrači. Ovšem čas plynul a lidí stále přibývalo. Byli nuceni opustit svá dosavadní teritoria, neboť nárůst populace vyžadoval stále větší množství potravy, a tak tito lidé začali do svých jídelníčků zařazovat nejprve menší a později větší zvířata. Při stále větším ná‑ růstu našich předků museli tito obyvatelé deštných pralesů začít hledat jiná útočiště a tím osídlovali méně pohostinné části této země. Sběr potravy a příležitostné lovení malé zvěře kmenům už co do počtu lidí nestačilo, tudíž začali lovit zvířata velká a se stále měnícím se počasím se postupně naučili rozdělávat oheň a tuto potravu tepelně upravovat. Není tomu tak dávno, možná pár desítek let zpátky, kdy i u nás u většiny lidí v jejich jídelníčku převažovala rostlinná strava. Ovšem během dvou světových válek byl nedo‑ statek potravy a maso bylo tím jediným dlouhodobě zasycujícím zdrojem jídla. Tímto se lidem až do dnešního dne vštípila myšlenka, že maso je ta nejhodnotnější a nejvý‑ živnější strava pro lidský organismus. S nástupem a rozvojem potravinářského průmyslu tato „idea“ zůstala v lidech zakořeněna a i nadále se přenáší z generace na generaci. Dle mého názoru a hlavně osobní životní zkušenosti maso k životu člověk nepotře‑ buje, ba naopak mu velice škodí a ohrožuje jeho zdraví!!! Způsobuje předčasné stár‑ nutí, zapříčiňuje vznik řady vážných chorob a ubírá lidem zbytečně i několik desítek let jejich života. Je to všechno tak zbytečné! Při každém trávení vámi snědeného masa musí přijít na pomoc určité typy slinivkových enzymů, které maso pomohou natrávit. Ovšem tyto druhy enzymů jsou určeny k tomu, aby vyhledávaly a likvidovaly rakovinové buňky v ochranném proteinovém obalu, který nedokáže rozpoznat imunitní systém. Místo toho však pomáhají trávit živočišnou bílkovinu. A kdo myslíte, že za ně dělá jejich původní práci hledačů rakovinových buněk a odbourávačů jejich ochranného proteinového obalu, aby mohly být rozpoznány imunitním systémem a zlikvidovány? Já se obávám, že zřejmě nikdo. Více v dokumentu: Léčba rakoviny zevnitř (zdroj: https:// www.youtube.com/watch?v=mqtyznhz9ls).


9

Pokud chcete konzumovat živočišnou bílkovinu, tak jen maximálně do 10 % svého denního příjmu veškerého jídla. To je doporučená a bezpečná hranice konzumace ži‑ vočišných bílkovin dle Dr. T. Colina Campbella, autora knihy Čínská studie. Dr. Colin Campbell je americký biochemik, který se specializuje na vliv výživy z hlediska dlou‑ hodobého zdraví. Je profesorem nutriční biochemie na univerzitě. Stal se známým pro obhajobu stravování s nízkým obsahem tuku, celých přirozených potravin na rostlinné veganské bázi. Je autorem více než 300 vědeckých prací a tří knih.

Zvyky a návyky z dětství, přirozené instinkty dětí Uvažujete nyní o způsobu stravování se živou rostlinnou stravou, o jejím stále větším zařazování do svých jídelníčků? Lámete si hlav nad tím, zda dokážete plnohodnotně žít a z této stravy přijímat všechny potřebné minerály, vitamíny, stopové prvky, enzymy, bílkoviny, tuky, sacharidy a další důležité prvky? Přemýšlíte v poslední době a pohrá‑ váte si s myšlenkou, že když má živá strava tolik nepochybně významných zdravotních přínosů, rádi byste něco z toho vyzkoušeli na vlastní kůži? Nebo se možná již nějakou dobu takto stravujete, hltáte o tomto způsobu stravování všelijaké informace a cítíte se čím dál tím víc zdravější, energičtější a vitálnější? Přes to všechno, že vás živá strava doslova uchvátila, pořád o ní pochybujete? Někdy třeba něco vyzkoušíte, pak se vrátíte zase k vařenému jídlu, potom se k vám dostanou další pozitivní ohlasy na živou stravu, tak se do toho zase pustíte, pak ji zase na nějakou dobu, např. u příležitosti zahradní party, vypustíte, následně vás to mrzí, máte výčitky, že jste neodolali atd.? Prostě se v tom plácáte jako ryba na suchu, asi stejně jako já před několika lety a stovky dalších lidí, kteří by rádi změnili své od malička zažité vzorce chování ve stravování, jež jsou nám všem dokonale vštípené našimi rodiči, okolím i prostředím, ve kterém jsme vyrůstali. Pokud jste na předchozích pár vět souhlasně vnitřně přikyvovali, čtěte prosím dál. Pokud je vám pojem živá strava doslova proti srsti a nechcete s ní mít vůbec nic spo‑ lečného, nemá smysl, abyste v této knize pokračovali. Živá strava je skvělým začátkem, jak vzít zodpovědnost za své zdraví a v podstatě i budoucí život do svých rukou. Z mé osobní zkušenosti s tímto způsobem stravování došlo k naprosto nečekaným pozitivním zkušenostem na poli zdraví. Ovšem nemohu si dovolit tvrdit, že jedině živá strava je stoprocentně to pravé ořechové, co zaručí kaž‑ dému člověku v jakékoli fázi i situaci života opět a znova dokonalé zdraví. Celá tato tematika je totiž u každého jedince velmi individuální a spojená s dalšími aspekty. Za prvé, co platí pro jednoho, nemusí platit pro druhého. Za druhé, co se povedlo jednomu, se i při splnění všech kroků nemusí podařit druhému. A za třetí, jako je pravá a levá strana, jako vždy je a bude bílá a černá, také i živá strava má a vždy bude mít dvě odvrácené strany mince. Na celé řadě webových stránek se neustále prezentují stále stejné informace o živé stravě, a to dokola a dokola. Především to, že živá strava za nás vyřeší všechno. Vyřeší všechny zdravotní problémy jakoby mávnutím kouzelného proutku. Stačí jen změnit svůj způsob stravování. Vždyť je to tak jednoduché! Dlouhou dobu jsem žila ve stejné představě. Po několika měsících na živé stravě jsem nechápala chování lidí kolem sebe, jak mohou jíst ta vařená, pečená, smažená nezdravá jídla.

10


Proč to dělají, i když vědí, že jim to škodí, i když jim říkám, že to není až tak v pořádku? V té době jsem si však neuvědomovala jednu velkou skutečnost, která mi došla až po několika letech stravování se raw food. Ta skutečnost je taková, že my lidé jsme od malička učeni něčemu, čemu se jako malé děti instinktivně bráníme, ale když je nám to omíláno neustále dokola a dokola a dokola, především, jak už jsem říkala, našimi rodiči, které to naučili jejich rodiče, dále našimi lékaři, přáteli, naším okolím, sousedy a hlavně veškerými sdělovacími pro‑ středky, nakonec tomu uvěříme tak, že nás už nikdo jiný o opaku nedokáže přesvědčit. Jako malé děti si totiž instinktivně vybíráme k jídlu, pokud je nám to umožněno, především pestré různobarevné ovoce, které přitahuje náš nejpoužívanější lidský smysl zrak. Stejně tak jsou zaměřené všechny hračky pro malé děti. Musejí být pestré, ba‑ revné, zářící, a to proto, jelikož naši dětskou pozornost instinktivně přitahuje vše pestré a barevné, a to z důvodu přežití. Když přestaneme pít mateřské mléko, koukáme kolem sebe, co by nás instinktivně svou barevností přitáhlo, co bychom mohly ohmatat i oči‑ chat a co bychom mohli nejlépe ještě strčit do pusy a ochutnat. Podle mého názoru je tohle ten důvod, proč si všechny malé děti strkají barevné hračky do svých pusinek. Chtějí je ochutnat, jako by instinktivně ve volné přírodě ochutnaly bohaté pestré ba‑ revné ovoce! Každé malé dítě, které postavíme před stůl s veškerým různým jídlem, ať už peče‑ ným, vařeným, smaženým, ale i syrovým, v téměř každém případě zamíří instinktivně k místu na stole, které je vyhrazeno pro škálu pestrého, šťavnatého, sladkého barevného ovoce a různorodé zeleniny. Tento přirozený instinkt je však postupem času potlačován slovy rodičů: „Sněz alespoň to masíčko, tu zeleninu klidně nechej.“ Ale ani tito rodiče nejsou na vině, neboť jak už jsem říkala, je to zase naučili jejich rodiče a je zase jejich rodiče včetně zmiňovaného okolí. Stejné to je i na příkladu pití malého množství alkoholu v těhotenství. Mnohokrát jsem za své dětství i dospělost slýchávala, že skelničku bílého vína či malou desítku piva si klidně jako těhotná můžu občas dopřávat. Sama jsem tomu také věřila. A tak jako já tomu věří i všechny nastávající maminky, které jsou v očekávání. Sem tam si tu skleničku či dvě bílého dají, vždyť to přece dělají i ostatní a říkají to i v televizi… … Opak je opět pravdou! Je nepopiratelné, že alkohol je v jakémkoli množství bu‑ něčný jed, a z čeho se skládá lidské tělo? Z několika miliard buněk. Z čeho se skládá vyvíjející se plod uvnitř matčina těla, který právě v každý okamžik svého vývoje potřebuje tu nejdokonalejší výživu? Rovněž z buněk. Teď už je tedy jasné, že i když si žena v těho‑ tenství dopřeje sem tam skleničku bílého, v čemž ji okolí utvrdí, že je v naprostém po‑ řádku, opravdu to plodu uvnitř jejího těla nijak neprospěje. Stejně jako v jejím krevním řečišti, tak v krevním řečišti malého plodu koluje alkohol. Vsadím se, že žádná z těchto žen by nikdy svému čerstvě narozenému miminku nedala vypít žádné množství alkoholu!

Proč o tom mluvím? Protože to jsou naprosto totožné zvyky a návyky, ve kterých nás utvrzuje okolí, v němž vyrůstáme a žijeme, jako návyky a zvyky v celkovém způsobu stravování. Nemá cenu tedy přemýšlet o tom, kdo za to může, že se takto chováme. A už vůbec nemá cenu za to sám sebe vinit, ale naopak se zamyslet a zeptat se sám sebe, proč


11

jím tak, jak jím? Proč mám takové a takové zdravotní problémy? Je opravdu pravdou, že strava, kterou každodenně jím od dětství (maso, mléko, sýry, knedlíky, obilí, cukr, čokoláda, sladkosti a hlavně v dnešní době chemicky a průmyslově zpracovaná téměř jakákoli potravina na trhu) s těmito zdravotními problémy, jako je např. alergie, astma, ucpané cévy, ztuhlost a nepohyblivost kloubů, zkrácené šlachy, zkažené zuby, neustále migrény, záněty v těle, trávicí potíže, nespavost, náladovost, podrážděnost atd., s tím vším opravdu NESOUVISÍ? Na to si prosím odpovězte každý sám, já budu mluvit opět ze své osobní zkušenosti. Velká většina mých zdravotních problémů se stravou souvisela. Za tu dobu na syrové stravě jsem jich zvládla vyřešit už většinu, ovšem nic se neděje jako mávnutím kouzel‑ ného proutku a také všechno má svůj čas, a někdy je to opravdu běh na dlouhou trať, třeba i se spoustou omylů a přešlapů.

Co tím vším chci říct? I živá strava může být vysoce rizikový styl stravování, především když člověk nemá do‑ statečné množství informací hlavně o nutričních otázkách syrové rostlinné stravy, také když člověk nejí velmi pestře a vyváženě a také když člověk ve větší míře kupuje sice živou stravu, ale už nějakým způsobem zpracovanou… různé živé čokolády, zabalené v obalech ležících na pultech i několik týdnů, nebo různé jiné již předem zpracované tzv. živé potraviny prodávané v prodejnách zdravé výživy. Mnohem a mnohem lepší je si i třeba zmiňovanou čokoládu udělat sám doma a rovnou si na ní pochutnat. Zabere to opravdu málo času, méně než jít do obchodu a koupit si ji. Většina lidí nemá samozřejmě na přípravu tohoto jídla moc času, ale věřte mi, vzít si ke svačině z košíku jablko a sníst ho zabere daleko méně času než jít do obchodu a koupit si müsli tyčinku v kabátku s nápisem raw tyčinka. Tyčinka na stromě nevy‑ rostla, ale jablko ano, a to považuji za daleko přirozenější způsob stravování. I celková příprava jak syrové rostlinné stravy, tak třeba i odlehčené zdravější šetrně tepelně zpra‑ cované vegetariánské či veganské stravy je z hlediska časové náročnosti nesrovnatelná s přípravou klasické české přemaštěné, přesolené, překořeněné kuchyně! Těch otázek o živé stravě je celá řada, můj osobní názor je takový, že pokud by ji člověk chtěl ze svého vlastního rozhodnutí zařadit do svého jídelníčku, vše by mělo být velice postupné, pomalé a prováděné krok za krokem s řadou ověřených informací, zkušeností a s pestrou paletou z větší části syrového jídla, které bude výživné, pestré a hlavně zábavné. Tu menšinovou část by pak mělo tvořit šetrně vařené vegetariánské/ veganské jídlo. Nejsem zastánce jen stoprocentně syrové rostlinné stravy, i když mně samotné dělá ze všeho nejlépe. Dnes už totiž po spoustě zkušeností a několikaletého odborného samostudia o živé stravě vím, že ne každý člověk a jeho tělo je na stopro‑ centní živou stravu naladěné. Osobně zastávám názor, že množství živé stravy by mělo být v jídelníčcích většinové, tedy především by mělo překročit 50% hranici celkového denního příjmu stravy a více. K jakému konkrétnímu množství se však každý člověk přikloní, už závisí čistě na každém zvlášť a na jeho osobních pocitech. Jen v jednom z případů se opravdu přikláním ke stoprocentnímu množství té nejjed‑ nodušší a nejčistší živé stravy v podobě čerstvých zeleninových a ovocných šťáv, a to v případě opravdu vážného životního onemocnění, kdy je však důležité, aby byl dotyčný

12


vždy po celou dobu pod dohledem zkušeného odborníka na takového případy a mohl se na něj kdykoli obrátit. Jsme přesvědčená, že zažité dogma, že bez konzumace masa jiného živočicha člověk nepřežije, je dávno překonané. Dokonce už i několik odvážných českých doktorů se nebojí mluvit o tom, že vegetariánství je pro jakékoli vývojové sta‑ dium člověka velmi vhodným způsobem stravování – např. MUDr. Luňáček.

Alarmující závislost na vařených potravinách Nejnávykovější a zároveň nejrozšířenější vařené potraviny na celém světě, jež při kon‑ zumaci vyvolávají opojné pocity, jsou MASO, MLÉKO A VÝROBKY Z NĚJ, MOUKA A PEČIVO, BÍLÝ CUKR A SŮL!!! Možná si teď říkáte: „To přece není možné, co se mi to tady snaží ta ženská namlu‑ vit, vždyť tyto potraviny se jedly od nepaměti a nikdy se o nich nikdo nezmiňoval, že by byly návykové!“ Pozorně tedy čtěte, možná, že i vy změníte názor.

Bílý cukr Najdeme jej ve všem: v sušenkách, zmrzlinách, nápojích, čokoládě, zákuscích… a hlavně v pečivu. Při konzumaci vyvolává příjemné pocity, tzn. chuťové snímače v ústech pře‑ dávají signál do mozku, který pak vylučuje endogenní opiáty, látky podobné morfiu, jež vyvolávají příjemné pocity a dobrou náladu. Bílý cukr je pouhá nepřírodní molekula, zdroj prázdných kalorií, bez jakékoli výživové hodnoty! Lidské tělo však potřebuje cukr pro dostatek energie, správné fungování mozku. Ovšem vždy bychom měli sáhnout po cukru přírodním. Jednoduché a zdraví prospěšné cukry najdeme především v ovoci nebo v syrovém medu. Na cukru jsme doslova závislí i z hlediska stresu. Určitě se vám tisíckrát za život stalo, že jste byli v nějaké stresové situaci a na uklidnění jste si dali něco sladkého. Nebo se vám přihodilo něco zlého, špatný den v práci či ve škole a opět jste si dali něco sladkého na uklidnění. Nebo úplně naopak se vám něco povedlo, měli jste z toho radost, např. maturita, státnice, úspěšně vykonaný úkol v práci, a opět jste si šli sednout do cukrárny a tam si dali něco sladkého. Proč se tak chováme? Odpověď je jednoduchá. Jako malé děti jsme byli takto nau‑ čeni svými rodiči. Když jsme byli naštvaní z hádky s kamarádem nebo nervózní před ná‑ vštěvou lékaře, dostali jsme pokaždé od svých rodičů něco sladkého na uklidnění. Když se nám něco nepovedlo, třebaže jsme si na tom dali velmi záležet, většinu z vás rodiče objali, pronesli, že příště se to určitě podaří, a na uklidnění vám dali něco sladkého. Když se vám naopak něco povedlo, vyhraný zápas ve škole, perfektní vysvědčení apod., šli jste to s rodiči oslavit – jak jinak než do cukrárny. Už chápete, že lze krásně vypěs‑ tovat dokonalá závislost na cukru? A proč má většina z nás po vydatném obědě chuť na sladké? Určitě tušíte. Vzpomí‑ náte si, když jste byly malí a rodiče vám na oběd přichystali maso a nějakou přílohu? Vy jste však chtěli babiččinu čokoládu. Co vám však řekli rodiče? Většině z nás řekli, ať sníme nejdříve to maso, přílohu můžeme nechat, a pak dostaneme tu slíbenou čo‑ koládu. Už vidíte, kam to všechno směřuje? K závislosti na cukru. Ovšem rodiče z toho neviňme, oni za to nemohou. Jednali vždy tak, jak sami nejlépe uměli. My máme nyní


13

šanci vzít zdraví a zodpovědnost za něj do svých rukou a závislosti na bílém rafino‑ vaném cukru ve všech možných formách se zbavit!!! Jak? Například větší konzumací čerstvého celistvého ovoce nebo nahrazením klasických zákusků, dezertů i čokolád raw dezerty, raw čokoládou a jakýmkoli jiným raw mlsáním, které najdete v sekci receptů v této knize. Tyto raw pokrmy jsou velmi výživné, stačí vám malý kousek a jste doslova plni. Takže nehrozí, že se jimi přejíte, naopak, budete tak akorát uspokojeni a na kla‑ sické sladkosti si ani nevzpomenete.

Bílá mouka a pečivo z ní Proč nám tak chutná pečivo a většina z nás bez něj nedokážeme vydržet ani dva dny? Syrová pšenice, z níž se chléb a jiné moučné výrobky pečou, obsahuje návykové látky – OPIOIDNÍ PEPTIDY. Tyto látky v našem mozku vyvolávají uklidňující a opojné pocity po jídle. Opioidní peptidy výrazně ovlivňují hormonální funkce, a to konkrétně změny ve vylučování šišinkových hormonů. Navíc pečivo obsahuje velké množství cukru, který vyvolává dobrou náladu a dodává spoustu prázdné energie.

Mléko Mléko každého savce obsahuje mimo opioidních peptidů bílkovinu KASEIN. To je látka, která udržuje každé savé mládě, ať už lidské či zvířecí, v neustálé blízkosti své matky. Samozřejmě má kasein v kravském mléce jinou povahu než kasein v lidském mateřském mléce, a proto se telátka zdržují u svých kravských maminek a lidská mi‑ minka a batolata zase u svých vlastních maminek. Savá zvířata pijí mateřské mléko své matky jen do určitého období svého růstu a pak už se mléka nikdy netknou. Každé savé mládě pije mléko svého druhu. Telátko pije kravské mléko, žirafa pije žirafí mléko, jehně pije ovčí mléko… Proč je člověk je jediný tvor na světě, který pije mléko včetně výrobků z něj i v dospělosti, navíc od jiného druhu savce, než je on sám? Na tuto otázku si odpovězte sami. Já zastávám názor, že jako lidé jsme se stali na kaseinu obsaženém v mléce zvířat a mléčných výrobků z něj doslova závislí, a proto nám tak chutnají a my si bez rohlíku se sýrem ani neumíme představit svůj život! KASEIN způsobuje závislost, na mléce, jogurtech, sýrech, pudincích atd. Kravské mléko jej obsahuje v několikaná‑ sobně větším množství než mléko lidské, to proto, aby se z čerstvě narozeného telátka stalo během několika týdnů několik desítek kilogramů vážící zvíře. Jelikož právě bílko‑ vina v kravském mléce má naprosto odlišnou povahu než bílkovina v mléce mateřském, bílkovina z kravského mléka stimuluje růstové hormony. Většina kojenců na umělé vý‑ živě rychle přibírá a má navíc těžkosti s trávením. Konzumace takového mléka vyvolává u dětí zdravotní problémy, jako jsou alergie, zahlenění organismu, exematické projevy, nárůst parazitární zátěže atd. Navíc po asi třetím roce života dítěte se přestává v jeho těle tvořit enzym, který stojí za štěpením mléčné bílkoviny. Při pokračování v konzumaci živočišného mléka pak dochází k zažívacím problémům, jež si člověk v produktivním věku ani nemusí uvědomit, ale časem pak můžou nastat určité zdravotní komplikace.

Sýr a sůl Závislost na sýru způsobuje jak samotné mléko, tak také sůl v něm obsažená. Je těžké se této závislosti zbavit, ale když si uvědomíme, že klasická bílá kuchyňská rafinovaná

14


sůl, zbavená všech minerálních látek, je obyčejným jedem pro naše ledviny, které se opravdu nadřou, než ji z těla odstraní, bude to pro nás trošičku jednodušší. Jeden oby‑ čejný bílý rohlík obsahuje až jednu celou lžičku soli. Už chápete, proč nám tak chutná?

Maso Výzkum profesora Matsumota z japonské Kanzawa univerzity uvádí, že maso jakéhokoli druhu rovněž obsahuje návykové opioidní peptidy. Mimo to je alarmující obsah toxic‑ kých látek v grilovaném mase, jež doslova ohrožují život! 2-amino 9H‑pyrido 2,3-b indol ozn. „AC“ a 2-amino-3-metyl-9H‑pyrido 2,3-b indol ozn. „MeAC“ Tyto dva toxické produkty jsou běžnou součástí cigaretového kouře, dle profesora Matsumota má grilované maso daleko vyšší koncentraci těchto extrémně návykových látek než cigarety! 1 g grilovaného masa = 650,8 ng látky AC a 63,5 ng látky MeAC… což je ekvivalent zhruba 8 cigaret! Když si dáte na oběd či na večeři 100 g grilovaného masa, což je běžná každodenní porce většiny z nás, dostanete do sebe množství návykových toxinů rovnajících se množství toxických látek v 800 cigaretách!!! Samozřejmě je dobré si i v tomto případě uvědomit, že cigaretový kouř se do orga‑ nismu dostává především dýchacím ústrojím a grilované maso trávicím ústrojím. Oba tyto systémy mají jiné čisticí a detoxikační mechanismy, a tak je na zváženou, jestli si s tak velkou zátěží, ať už v podobě 800 vykouřených cigaret či se snědeným 100 g gri‑ lovaným steakem, oba systémy hravě poradí či nikoli. Osobně si myslím, že tak či onak obojí našim tělům výrazně škodí a nutí je používat obranné mechanismy a spoustu energie na čištění i trávení, kterou by mohly použít např. na regeneraci a posilování imunitního systému. Už rozumíte tomu, proč je maso, zvláště to grilované, tak návykové? Včetně všeho pečeného, smaženého, restovaného…!!! Navíc takový 100 g steak způsobí při trávení ve vašem těle vznik asi 4 g kyseliny močové. Přemíra kyseliny močové v lidském organismu se ukládá v cévách svalů a tam krystalizuje. Proto mnohé lidi, jež konzumují přemíru červeného masa, tak bolí při ranním vstávání celé tělo a je těžké, se pro ně lehce rozpohybovat. Přemíra kyseliny močové způsobuje DNU. Lidská těla nejsou schopna jednoduše kyselinu močovou jen tak jednoduše odstranit. Aby se jim to povedlo, potřebují na to spousty vody. Na odstra‑ nění 1 g kyseliny močové potřebují 6 l vody! Když si tedy dáte 100 g steak, měli byste vypít 24 l vody, aby byla vyloučena veškerá kyselina močová. To ovšem nikdo na světě nedokáže a ani to není možné. Co je ovšem možné? Omezit nejlépe úplně přestat kon‑ zumovat maso! Kyselinu močovou zvyšuje i přemíra alkoholu, jež do zdravého životního stylu v žádném případě nezapadá. Pečivo, cukr, maso, mléko a sůl jsou těmi nejnávykovější, leč nejrozšířenějšími „nej přirozenějšími“ potravinami na světě!!! PROČ? Jsou levné, jsou „chutné“, jsou ná‑ vykové, mezi lidmi jsou tolik oblíbené a žádané, že když je člověk denně jí, nemá chuť na skutečně zdraví prospěšné ovoce a zeleninu. JSME NA NICH DOSLOVA OD MALIČKA ZÁVISLÍ! PROČ? Protože nás to tak naučili rodiče i okolí, ve kterém jsme


15

vyrůstali. Víte, kolik peněz ročně stojí veškerá zdravotní péče v ČR? Hodně! Lidé ovšem nevěří tomu, že astma, osteoporóza, ucpané tepny, rakovina, srdeční arytmie, bolesti kloubů, alergie, záněty střeva, mrtvice, migrény, špatné trávení pramení z toho, co každý den jí, ale myslí si, že je to přirozená součást života. OMYL!!! Jedině vy sami teď máte jedinečnou možnost to změnit. Vyčistit, ozdravit, omladit a zregenerovat svá těla pomocí zařazení většinového množství syrové rostlinné stravy do svých každodenních jídelníčků. Stát se tak znovu plnými energie, svěžesti a zůstat vitálními a soběstačnými i ve velmi vysokém věku!

Co je vlastně dnešní pšenice? Pšenice se dnes vyskytuje snad ve všem, co běžný člověk konzumuje od rána do večera. Ať už se jedná o pečivo, sušenky, oplatky, hotová jídla, zahuštěné omáčky, polévky, knedlíky, těstoviny, obalové směsi na potraviny, cereálie, krekry, tyčinky… Lámete si hlavu nad tím, zda je každodenní množství této suroviny pro lidské tělo přínosné? Nedokážete bez této „pochutiny“ vydržet ani dva dny? Cítíte nervozitu, když jste celý den nesnědli kus pečiva, a naopak po jeho snědení zažíváte pocit uspo‑ kojení? Pokud jste třeba i jednou na tyto otázky odpověděli ano, čtěte dále. Možná tak jako já, když jsem měla problém pšenici odolávat, pochopíte, co ta dnešní pšenice vlastně je.

Hybridizační metody pšenice Mezi hybridizační metody patří introgrese a „zpětné křížení“, kdy se produkt rostlin‑ ného křížení spojuje s rodiči nebo jinými odrůdami pšenice, dokonce i s jinými travi‑ nami. Valná část uměle nakřížené pšenice pěstované v dnešním světě pochází z odrůd vyvinutých v Mezinárodním středisku pro vylepšení kukuřice a pšenice (International Maize and Wheat Improvement Center – dále jen IMWIC), které sídlí na úpatí pohoří Sierra Madre Orientall východně od metropole Mexiko. IMWIC bylo založeno v roce 1943 jako výzkumný zemědělský program za účelem zajištění zemědělské soběstač‑ nosti Mexika. Do roku 1980 tyto snahy zplodily tisíce nových odrůd pšenice a ty nej‑ výnosnější se mezitím ujaly na celé planetě, v zemích třetího světa i v moderních prů‑ myslových státech včetně USA. IMWIC řešila problémy typu takového, že když se na pšeničný klas aplikují kvanta dusičnanových hnojiv, klas na špici rostliny velmi zbytní, stane se těžkým a ohýbá sto‑ nek. Čili se mnoho rostlin zlomí a uhyne. A tak genetik Norman Borlaug, zaměstna‑ nec IMWIC, vyvinul mimořádně výnosnou trpasličí pšenici se silnějším stonkem. Co z toho vyplývá? Rostlina na krátkém stonku dříve dozraje, což znamená kratší období pěstování a použití méně hnojiv. Díky výše uvedenému a dle profesora PhDr. Allana Fritze, jenž učí na Kansaské státní univerzitě, dnes zakrslá pšenice představuje více než 99 procent celosvětové produkce pšenice.

Špatné šlechtění Při takto horečnatém křížení, jak bylo uvedeno výše, se vědci zajímali jen o zvýšené výnosy bez ohledu na dramatické změny v genetické struktuře pšenice i jiných plodin

16


a bez přihlédnutí k bezpečnostním testům na zvířatech i lidech, zjišťujícím, jestli jsou vůbec nové genetické odrůdy zdravotně nezávadné. Jednoduše si mysleli, že když z hybridizace a šlechtění vzešly rostliny, které v zásadě zůstaly „pšenicí“, budou tyto nové odrůdy naprosto neškodné. Rovněž předpokládali, že odchylky v obsahu a struktuře lepku, ale i změny jiných enzymů a proteinů, vlastnosti, které určují ná‑ chylnost i odolnost vůči různým rostlinným chorobám, se nějak přizpůsobí lidskému organismu. Takové předpoklady však mohou být nepodložené či dokonce mylné! Při tomto kří‑ žení se ukázalo, že 95 procent proteinů je ve výsledku stejných, ale zbylých 5 procent je zcela jedinečných, nově vzniklých, a neobsahoval je žádný z prvků, které se mezi se‑ bou křížily. Především pšeničné lepkové proteiny prodělají během hybridizace značné strukturální změny. V jednom z takových experimentů se objevilo 14 nových lepkových proteinů. Navíc dnešní odrůdy pšenice, v porovnání s těmi, které jsou staré stovky let, obsahují větší množství genů lepkových proteinů, které jsou úzce spjaty s celiakií. Je k zamyšlení tato čísla znásobit desetitisíci hybridizací, jimiž pšenice prošla, a získáte tak potenciál pro dramatické proměny v geneticky determinovaných vlastnos‑ tech, jako je struktura lepku. Je pravdou, že farmářům se naskytla možnost zvýšit výnos na akr až desetkrát, při krat‑ ším pěstebním období a daleko jednodušší sklizni. Proč by tedy tuto pšenici měli odmítat?

Genetické inženýrství Základem genetického inženýrství je předpoklad, že konkrétní gen můžeme vložit na to správné místo v genetické struktuře, aniž by byly narušeny genetické informace pro tvorbu jiných charakteristik. V prvních desetiletích takovýchto zásahů nebyly prováděny žádné bezpečností testy na zvířatech, protože panoval názor, že tyto postupy se neliší od „neškodného“ křížení. Nátlak veřejnosti však zapříčinil jednání kontrolních orgánů FDA (americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv), aby vyžadoval testy, které předcházejí uvedení geneticky upraveného produktu na trh. Pokusná zvířata, kterým byly podávány sójové boby, gene‑ ticky vyšlechtěné tak, aby zemědělec mohl jakkoli stříkat herbicidem Roundup a nepo‑ škodil úrodu, měla v porovnání se zvířaty, která dostávala běžné sójové boby, po jejich konzumaci změny v játrech, ve slinivce, střevním traktu a varlatech. Hlasité projevy veřejnosti pak zajistily, aby mezinárodní zemědělská komunita se‑ stavila směrnice pro kontrolu globálního obchodu s potravinami. Vznikl tedy Codex Alimentarius z roku 2003, což bylo výsledkem společného snažení dvou orgánů OSN a FAO (Organizace pro potraviny a zemědělství) a WHO (Světové zdravotnické organi‑ zace). Na svých stránkách definuje bezpečnostní pravidla, jaké testy a co přesně se má měřit u nově geneticky modifikovaných rostlin. V EU je dovoz geneticky upravených plodin zakázán! Ano, to je v současné době pravda, ale podívejme se na výše zmíněné ještě z jiného pohledu. Povyk, který se na veřejnosti spustil kvůli zavádění geneticky modifikovaných potravin, se měl objevit už o několik let dříve, kdy zemědělci a genetici prováděli deseti tisíce experimentů s hybridizací, s čím souvisí také změny pšeničných proteinů, které zrakem, chutí ani čichem neodhalíme.


17

Tento hybridizační program stále pokračuje a zásobuje lidstvo „syntetickou“ pše‑ nicí, kterou najdeme téměř ve všech běžně lidmi konzumujících potravinách: jakýkoli chléb – bílý, celozrnný, pšeničný, sedmizrnný, žitný, černý, italský, francouzský, bagety, pity, kaiserky, dalamánky, koblihy, rohlíky, preclíky, tyčinky, krekry, dietní chleby, ale také těstoviny, nudle, špagety, kuskus včetně všech sladkých sušenek, tyčinek, křupek, cereálií… Ve všech těchto produktech najdete pšenici upravenou hybridizací. Změny ve struktuře pšenice, které potenciálně mohou mít na lidský organismus neblahý vliv, jsou výsledkem hybridizačních pokusů, jež předcházely genetické modifi‑ kaci. Za posledních padesát let se do potravinové sítě dostaly tisíce odrůd pšenice, aniž by se někdo obtěžoval provést jediný bezpečnostní test! Moderní pšenice se změněnými stovkami jejích původních genetických vlastností se dostala do světové potravinové sítě, aniž by se kdokoli zajímal, zda je vhodná a bez‑ pečná pro lidskou spotřebu. Hybridizační experimenty totiž nevyžadují dokumentaci o zkouškách na zvířatech či lidech. Není tedy možné určit, kdy a za jakých podmínek mohou hybridy umocňovat škodlivý účinek na lidský organismus. Ještě si myslíte, že se nás jako členy EU problém geneticky modifikovaných či hyb‑ ridizací upravených potravin netýká?

Pšenice = uměle vyšlechtěná tráva Genetické odchylky, které vznikly tisícovkami lidí, jež prováděly hybridizaci, zapříčinily obrovské změny v původním složení, vzhledu i vlastnostech původní pšenice, vytvořené přírodou. Tím vyvstává otázka, zda výše uváděné je či není skutečným důvodem, proč ze svých jídelníčků vyřadit veškerou pšenici – uměle vyšlechtěnou trávu – kterou nám potravinářský průmysl každý den servíruje přímo na talíř!

Jak se vypořádat se závislostí na pečivu? Mouka a pečivo z ní vyrobené – alarmující skutečnost přirovnávající se k závislosti na návykových látkách. Proč nám tak chutná chléb či jiné pečivo a člověk bez jeho konzumace nedokáže vydržet ani 2 dny?

a) Victoria Boutenko – kniha 12 kroků k syrové stravě Syrová pšenice, z níž se chléb peče, obsahuje návykové látky – OPIOIDNÍ PEPTIDY, které byly izolovány z pšeničného glutenu, přesněji řečeno je to glutenový exorfin C. Tyto glutenové exorfiny pšenice se spojují s opiátovými receptory centrálního nervového systému a spouštějí jejich funkci. Opioidní peptidy výrazně ovlivňují hormonální funkce, a to konkrétně změny ve vylu‑ čování šišinkových hormonů. Pečivo také obsahuje velké množství cukru, který vyvolává dobrou náladu a dodává spoustu prázdné energie. Díky výše uvedenému nám konzumace pečiva přináší velké pocity uspokojení. Pep tidy navíc zpomalují zažívání, způsobují pocit plnosti. Lépe řečeno, pokud by měl běžně se stravující člověk sníst zeleninový salát či polévku bez kousku pečiva, většinou by trpěl pocitem nedojedenosti, tzn. pocitem nezaplněného žaludku. Když se ke všemu

18


přidá stres a velká rychlost snědené porce, je na trávicí problém přímo zaděláno. Člověk se pak „docpe“ chlebem a až pak je uspokojen pocitem, že je konečně syt.

b) MUDr. William Davis, jenž je autorem zajímavé knihy s názvem Život bez pšenice

Na svých pacientech vypozoroval doslova radikální změnu zdravotního stavu a celkové vitality po vysazení pečiva z jejich jídelníčků. Ve své knize uvádí, že si také sám na sobě otestoval, jak je to se vzrůstající hladinou krevního cukru před a po snědení pečiva. Přitom uvádí, že po snědení pečiva cereálního mu hladina krevního cukru vystoupala na ještě vyšší úroveň než po snědení obyčejného bílého pečiva při zachování stejného množství. Výši hladiny krevního cukru po snědení cereálního pečiva přirovnával ke stejnému stavu zvýšeného krevního cukru, ke kterému dojde po snědení čokoládové tyčinky. K tomuto testování jej přiměl pacient, jenž byl velkým sportovcem, jedl velmi zdravě a neustále si stěžoval, že se mu nedaří zhubnout i přes to, že jí jen cereální pečivo, které by podle všeho mělo být lepší než to obyčejné bílé! Další zajímavou věcí, o které se zmiňuje, je působení výrobců a distributorů pro‑ dukujících potravinové doplňky na hubnutí. Místo toho, aby výživoví poradci svým kli‑ entům striktně pečivo z jídelníčků vyřadili, čímž by docílili toho, že na něm člověk přestane být závislý, a k tomu všemu ještě zhubne, beze studu doporučují ten a onen hubnoucí přípravek, který může i skutečně mít nějaký hubnoucí účinek, ovšem nevě‑ domý a důvěřivý klient tento minimální hubnoucí efekt dožene každodenní porcí cere‑ álního pečiva, které mu přece doporučil jeho výživový poradce. Více podrobností se dočtete v knize Život bez pšenice.

To byla fakta. A co já a život bez pšenice? Když jsem v listopadu 2012 přešla na živou stravu, skočila jsem do toho „po hlavě“! Měla jsem pro toto rozhodnutí velké zdravotní důvody včetně řady informací, např. o pa‑ razitární zátěži, o způsobu trávení pšenice v lidském těle, o jejích návykových účincích. Ne vždy však může být vzdát se pečiva tak jednoduché. Jsme jenom lidé, kteří nejsou dokonalí, a sem tam se můžeme, aniž bychom chtěli, vrátit k problému, který jsme si mysleli, že již máme zvládnutý. Stalo se to i mně. Po asi roce a půl bez pečiva jsem po něm zase sáhla. Samozřejmě s výčitkami a přesvědčením, že už se to nikdy nesmí opakovat. Ovšem opakovalo se to zas. Kam to u mne dospělo? K dalším stresujícím situ‑ acím a podrážděnosti. Tak jsem si řekla dost. Takto to dál nejde. Uvědomila jsem si, že jím jen syrovou rostlinnou stravu a jediné, co si občas dám, je krajíc chleba, navíc domá‑ cího kváskového. Upřímně jsem si řekla, že se tím nebudu trápit a něco si vyčítat. Když jsem si toto uvědomila, nervozita opadla a po pár opakování mne zase chuť na chléb přešla. Šlo jen o to si uvědomit, že ani v raw food neexistuje „to nesmíš“, „tohle nedě‑ lej“… Člověk může jíst, co chce, ale v prvé řadě k tomu, co si jako svou potravu vybere, se musí svobodně rozhodnout sám. A pokud se někdy i třeba na moment vrátí ke svým původním stravovacím návykům, nemá se z toho obviňovat, měl by nad tím mávnout rukou a jít zase dál, tam kam cítí, že má jeho nový životní styl ve stravování směřovat. Člověk, který se vědomě zajímá o změnu svých stravovacích návyků, zařazuje stále větší a větší množství pestré a nutričně vyvážené syrové rostlinné stravy do svého


19

jídelníčku, může v určitém těžším období dojít k tomu, že si prostě alespoň na dva tři dny pečivo zase dá! Není to žádná hanba ani zklamání sám ze sebe. Naopak, je to dů‑ ležité pro další posun a vývoj ve změně svých zaběhnutých stravovacích návyků. Když u takového člověka dojde k vysoké psychické zátěži, přece nebude sedět nad syrovým salátem v psychickém rozpoložení se vzrůstajícím napětím. Dle mého názoru a hlavně vlastní zkušenosti v takovém případě může být vhodné sáhnout i po potravině, jako je chléb. Uvolnit se, stres nechat odplavit a pak teprve problém stres vyvolávající s klid‑ nou hlavou vyřešit. Takové období na syrové stravě např. s občasným pečivem může trvat pár dnů i nějaký ten týden. To je individuální a záleží to na dané situaci člověka. Každopádně nemá cenu se za tento „prohřešek“ trestat, ale naopak jej uvítat, protože pak přijde zase klidnější období, kdy člověk, pokud chce, může opět pečivo stopro‑ centně vyřadit. Je to pořád lepší, než jíst pečivo třikrát denně za jakékoli životní situ‑ ace. Připomíná mi to období, kdy jsem kolem osmnáctého věku kouřila cigarety. Kolem jednadvaceti let jsem s tím chtěla přestat, ale najednou to nešlo. Ovšem čím víckrát jsem se o to pokoušela, tím víc se zvyšovala šance na úspěch, a nakonec se to povedlo. Co z toho všeho vyplývá? I když se snažíte jíst většinové množství velmi pestré sy‑ rové stravy a měnit své návyky, netrapte se, že si občas ten chléb či jiné vařené jídlo dáte. Nevyčítejte si to, už tak děláte pro sebe velmi mnoho. Je velmi individuální, kolik syrového jídla je každý člověk schopen během dne sníst. Někdo jí jen vše syrové a je v pohodě. Někdo jí dvě jídla denně syrová a třetí vařené a je v pohodě. A někdo jí rost‑ linnou stravu veškerou vařenou a je také v pohodě. To si ovšem musí zažít a vyzkoušet na sobě každý sám. Důležité je především konzumovat co nejvíce rostlinné stravy, jestli zcela syrové nebo z části vařené, je na rozhodnutí každého člověka. Všichni se pořád svými životními situacemi učíme, po čase se můžeme vyhrocené situace v našich životech naučit řešit i bez pečiva. Přečtěte si tipy, jak postupně vyřazovat běžné pečivo ze svých jídelníčků. 1. tip: Pokud jste rozhodnuti jíst více syrové rostlinné stravy, ale pořád vás doma láká po‑ hled na pečivo, které váš zbytek rodiny miluje, požádejte je, aby před vámi toto pečivo uskladňovali na místě, kde jej nebudete mít běžně na očích. Nebude vás tak často lákat a vy si jej třeba všimnete až večer, kdy budete připravovat své rodině večeři. 2. tip: Pokud denně sami nakupujete, zkuste pečivo kupovat např. s třídenním interva‑ lem, tzn. ne každý den, ale co tři dny. Ve dnech, kdy doma pečivo nebude, zkuste vytvořit večeře bez této položky. 3. tip: Začněte si péct pečivo doma. Z naší zkušenosti je skvělé zadělat na kváskový chléb. Kvásek se v prvním, druhém a třetím dni přikrmuje a až čtvrtý den se zpra‑ cuje v chléb, který pak kyne přes noc a další den ráno se upeče. Tento chléb je výborný ze žitné mouky a je bez droždí. Navíc pokud si dáte 2 krajíce, cítíte se dostatečně syti a nehrozí přejedení klasickým „nafouknutým“ chlebem z obchodu, který je kolikrát svým složením více než záhadný! Ke všemu, když tři dny čekáte na vytvoření kvásku, můžete tyto dny využít k vypuštění jakéhokoli pečiva a těšit se na krajíček toho vašeho vlastního. Jakýkoli chléb pro snadné trávení jezte buď s medem, ten obsahuje enzym amylázu, který pomůže chléb v těle lépe natrávit, nebo jezte chléb jen k zelenině.

20


Nekombinujte jej s živočišnými produkty. Při trávení pečiva v kombinaci s máslem či sýrem dochází ke střetnutí bílkovin, tuků a sacharidů, a tím k acidóze – pře kyselení. 4. tip: Další možností, jak se zbavit závislosti na pečivu, může být jeho nahrazení syro‑ vými sušenými tzv. raw chleby, raw plackami, raw sušenkami, vše připravované do 42 °C. Například když budeme chystat jídlo tvořené klasickým pečivem svým čle‑ nům rodiny, s nějakou opravdu výjimečnou raw pomazánkou, mějme po ruce vždy kus sušeného raw chlebu nebo raw placky a pomazánku si na něj pěkně namažme. Já jsem zvyklá „uždibovat“ už při chystání jídla, takže i tento způsob mi v mém snažení odolat klasickému pečivu pomohl. Vše nakonec může směřovat k tomu, že si uvědomíme, jak funguje naše trávení ve dnech s rostlinnou stravou bez pečiva a ve dnech, kdy pečivo jíme. Pokud se nám zalíbí pocity s trávením spojené v období bez chleba či rohlíků, my sami při vnímání našich těl začneme automaticky pečivo více a více vyřazovat, až si nakonec uvědomíme, že jej vůbec nechceme. K tomu však, jako ke všemu v našich životech, musíme dospět každý sám za sebe. Jak jednoduše připravit raw chleba či placky, raw sušenky i raw „sýr“ se můžete dozvědět v jedné z mých e‑knih na www.vitarianstyle.com. Doufám, že pro vás byla tato kapitola přínosná a třeba i trochu uklidňující, co se týká striktních zásad dodržování syrové stravy. Musíme myslet také na to, že naše těla mají perfektní detoxikační principy, takže i když se člověk velmi snaží, sportuje, stra‑ vuje se z převážné části živou stravou, nemusí mít žádné obavy z občasné konzumace pečiva či jiného vařeného jídla. Většinový příjem ze syrové rostlinné stravy se společně s jeho tělem postará o důkladné vyčištění zbytků po vařeném jídle.

Iracionalita lidského myšlení Musím se na rovinu přiznat. Já nejsem lékař, a proto si nemohu dovolit tvrdit nic z tohoto oboru, co nemám prozkoumané a ověřené na tisícovkách pacientů. Mohu si dovolit hovořit jen o své vlastní osobní zkušenosti, která jasně ukazuje na uzdravení se z nemoci, jež byla dříve v minulosti lékaři označena nálepkou nevyléčitelná. Jak už jsem psala v úvodu této knihy, kdysi jsem trpěla astmatem, alergiemi, nemohla jsem vůbec do styku se zvířaty ani se projít či dokonce běhat po rozkvetlé louce. Dnes už je všechno toto minulostí a troufám si tvrdit, že to opravdu není věkem, jak se mě několik lidí snažilo přesvědčit. Je to změnou mého životního stylu, a to především ve stravo‑ vání. Mé tělo se díky přirozené živé stravě vyčistilo, ozdravilo a dnes se mohu mazlit se svým psem, jak se mi zlíbí, mohu běhat kolem rozkvetlých travin i čerstvého sena či slámy, mohu se radovat z kvetoucích květů, a to vše bez astmatických a záchvatových projevů a bez užívání řady kortikoidů. Co tedy myslím tou iracionalitou lidského myšlení? Myslím tím jen to, že lidé, kteří mají stejné potíže, jako jsem kdysi mívala já, se se mnou i nadále setkávají. Ptají se mne jak se mám, já jim odpovím, že skvěle. Povím jim vše o uzdravení, o vyřazení masa, mléka, mouky, cukru ze svého jídelníčku. Povím jim celou filozofii ozdravných a čisticích procesů lidského těla, že pokud mu dáme prostor a šanci prostřednictvím


21

většinového množství syrové rostlinné stravy, dokáže se uzdravit! A co se pak stane s těmi lidmi? Vůbec nic. Dál pokračují ve svém zaběhnutém stravovacím stylu s ma‑ sem, pečivem, mléčnými výrobky, bílým cukrem, včetně úpravy svého veškerého jídla pečením, smažením, grilováním, bez jediného kousku čerstvého ovoce nebo zeleniny za celý den. Oni mi jednoduše nevěří. Ale já se na ně za to vůbec nehněvám, možná bych se chovala stejně, být na jejich místě. A proto to znovu říkám i vám všem, kteří čtete tuto knihu. Nevěřte mi ani slovo! Pokud vám vaše současná strava složená z masa, mléka, mouky a cukru přináší dokonalé zdraví a celkové vitální tělo, rovnou tuto knihu zahoďte a pokračujte v tom, co děláte. Ovšem pokud je to přesně naopak a vy cítíte, že musíte se svým zdravím už konečně něco udělat, začněte začleňovat postupně stále větší množství syrové rostlinné stravy do vašeho života a všechno si ověřte na vlastní kůži. Možná to bude ze začátku těžké, přijdou pády i omyly. Ale pokud vám na sobě samých opravdu záleží, zase vstanete a zkusíte to znovu. Po čase zjistíte, že se vám lépe dýchá, že jste svěžejší, mladší, usměvavější a hlavně zdravější. Ale je to jen a jen čistě na vás, nikdo jiný to za vás neudělá, jen vy sami. Začněte číst odbornou literaturu na téma léčby všech nemocí syrovou rostlinnou stravou, jejíž seznam najdete na konci této knihy. Udělejte si své vlastní názory a získejte své vlastní zkušenosti. Jedině to vám může přinést skutečné zodpovězené otázky, na které teď možná ve svých životech hle‑ dáte odpovědi. Nechte se inspirovat ostatními, učte se od těch, co třeba už mají s živou stravou nějaké zkušenosti, ale nakonec si vše ověřujte jen sami na sobě a důvěřujte jen sami sobě a svým zkušenostem!

Živá strava není módní styl, ale návrat k přirozenu Chcete být opět plní energie, omládnout, cítit se skvěle a nadobro zapomenout jméno svého obvodního lékaře? Jste to jen vy, kdo o tom rozhoduje, a musím říct, že jste opravdu mimořádní lidé, jelikož investujete svůj čas do sebe samých z pohledu načer‑ pání naprosto přirozených souhrnných informací, jak ozdravit své tělo, získat čistou mysl a také stále pružné a vitální tělo i ve vysokém věku! Dle mých zkušeností jsem přesvědčená, že po přečtení a aplikování informací z této knihy se už ve svém každodenním životě nebudete nikdy trápit počítáním a pře‑ mýšlením nad nějakými kaloriemi. Nebudete řešit, zda si dát jenom polovinu raw zákusku, abyste po něm nepřibrali. Rovnou si dáte celou porci a opravdu nepřiberete, protože vás tak zasytí a uspokojí, že už nebudete v tu samou chvíli muset spořádat další. Nikdo, ani vy sami, se nebudete muset nutit k dodržování nesmyslných pouček z rad řady výživových poradců o důležitosti pravidelnosti konzumace „zdravých“ jídel a striktního dodržování všelijakých jiných dietářských pravidel! S tím vším je nyní ko‑ nec, protože většinové množství syrové rostlinné stravy je tak přirozené, jednoduché, pestré a velmi chutné, že se po čase stane vaší přirozenou součástí, aniž by vás to nutilo k neustálému přemítání nad tím, co si dáte ke snídani, obědu či večeři, kde vezmete všechny potraviny, jak dlouho vám zabere příprava apod. Tento způsob stra‑ vování splyne s vámi, a když nastane doba snídaně, oběda či večeře, prostě si něco v ten okamžik dáte, bez ztráty času a vaší drahocenné pozornosti, několik hodin před těmito jídly.

22


Živá strava není dieta, je to životní styl Jak už jsem psala výše, živá strava má tu největší jednoduchost a zároveň i nejvyšší výživovou hodnotu, jakou si dokážete představit! Při stravování se živou stravou získáte naprosto osvobozující pocit od všech starostí, pouček, přípravy a kalorické hodnoty vařeného jídla! A pokud navíc rádi mlsáte, tak jako celý život já, těšte se, jelikož živá strava je jako dělaná i pro ty největší mlsouny, jaké jsem kdy poznala. Jsem jedním z nich. Nejlepší na tom je, že už nebudete trávit hodiny vašeho cenného času v nákup‑ ních střediscích a kupovat průmyslově vyrobené „potraviny“ jako pečivo, mouky, maso, mléčné výrobky, těstoviny, konzervy, paštiky, salámy, šunky, čokolády, oplatky, bon‑ bóny… Všechno vyjmenované vám časem přijde naprosto bezpředmětné a vy budete s nákupem velice rychle hotovi. Ve většině případů totiž zamíříte jen do sektoru ovoce, zeleniny, semínek a ořechů a zamíříte s nákupem k pokladně. Celistvá syrová rostlinná strava je tou nejpřirozenější výživou pro lidská těla, která tady byla vždy od nepaměti, co svět světem stojí. S přihlédnutím k českým klimatickým podmínkám ji můžete bez problémů konzumovat v převážné většině vašeho jídelníčku každý den. I kdyby bylo jedno vaše denní jídlo šetrně vařené a zbytek syrový, už tak uděláte pro své tělo obrov‑ ský kus pomoci očišťováním a postupným ozdravováním celého organismu. Není třeba, abyste se obávali, že živá strava je jen studená a vy se při ní například v zimních měsících nezahřejete… omyl… živá strava je i teplá strava. Každou živou polévku, omáčku či jinou podobnou pochoutku můžete zahřát až do 42–45 °C. Když si vezmete, že při sprchování by vám měla téct z teplého kohoutku voda o teplotě 50–55 °C a stejně ji musíte mísit s vodou studenou, abyste se nespálili, tak si osobně myslím, že 42–45 °C teplá polévka je ta ideální teplota pro příjem potravy, aniž byste si spálili jazyk či podobně poškodili své hrdlo. Pokud se rozhodnete z většinové části stravovat živou rostlinnou stravou, začnete si vyčleňovat ve svých životech čas pro sebe a budete své myšlenky více směřovat k vě‑ cem, které vás baví a dělají vám radost, vaše těla se začnou ozdravovat a doslova zářit. A i když se vám někdy stane, že onemocníte např. chřipkou, jednoduše se jí zbavíte během jednoho až dvou dnů oproti předchozím čtrnáctidenním stavům, kdy jste o sobě kvůli vysokým horečkám téměř ani nevěděli! Vaše tělo bude totiž vnitřně čisté a silné na boj se skutečnou infekcí. Díky tomu a silné imunitě dokáže takovéto vychýlení hravě zvládnout během krátké doby a opět si tak významně posílit imunitní systém. Nemusíte mi vše toto výše uvedené ani to, co bude následovat, věřit. Vůbec vám to nebudu mít ani v nejmenším za zlé. Nejlépe uděláte, když si vše opět ověříte sami na vlastní kůži. To bude totiž pro vás ten největší důkaz, že živá strava opravdu funguje. Pokud se tedy dáte cestou živé stravy, sami budete překvapeni, jak se vám opět navrátí zdraví, skvělá celodenní nálada a svěží mysl. Získáte znovu spoustu energie a s ní spo‑ jenou i zbystřenou pozornost. Nebudete se stačit divit, jak začnete být kreativní, váš mozek začne produkovat jeden skvělý nápad za druhým, ať už v oblasti volného času, tak i ve vaší práci či podnikání. Dokonce se vám může přihodit, že svou současnou práci, ve které jste velice nespokojeni, doslova zabalíte a rozjedete, díky vaší nově zís‑ kané kreativitě, svůj vlastní byznys! S živou stravou se vám totiž úžasně pročistí a zbystří všechny vaše smysly, jako je zrak, sluch, chuť, hmat, a dokonce jakoukoli vůni rozpoznáte svým nosem


23

i z několikametrové vzdálenosti. Vaše pleť, vlasy, zuby i nehty budou konečně zase zářit do širokého okolí! Možná si nyní říkáte: „Jsem celkem zdravý, nic mi není, mám sice dvě až tři kila navíc, občas mě bolí hlava, sem tam po špatném jídle pálí žáha či bolí žaludek a večer bývám po práci naprosto vyčerpaný, ale to je všechno normální, tak to má přece každý.“ POZOR, ZBYSTŘETE PROSÍM, nic z toho NENÍ NORMÁLNÍ! Normální je celodenní čtyřiadvacetihodinový pocit pohody, dobré nálady, tělo plné ener‑ gie bez jakékoli bolesti a zdravotních problémů!!! Zamyslete se nad tím, zda vaše sou‑ časné občasné známky zdravotního nepohodlí jsou normálním projevem lidského zdraví.

Zdravé myšlení přináší zdravé tělo Než se spolu začneme plně věnovat principům živé stravy, považuji za důležité si také povědět něco o tom, jak zdravé myšlení ovlivňuje naše celkové fyzické zdraví. Tento vliv je skutečně nezanedbatelný a prosím věnujte mu kousek ze své pozornosti každičký den, vyplatí se vám to. Nebudu zde hovořit o tzv. všude propagovaném „pozitivním myšlení“, o něm už toho bylo napovídáno víc než dost. Kolikrát jsme si už snad všichni někdy řekli: „OK, tak budu pozitivně myslet a všechno bude super.“ Pak ovšem ve většině z nás vyvstane otázka: „No jo, ale jak to mám vlastně udělat, když mám hlavu napěchovanou starostmi a povinnostmi, které se zrovna neslučují s nějakým pozitivním myšlením?“ „Pozitivní myšlení“ je dle mého názoru skutečně obtížné. I já byla tímto způsobem myšlení jedno své období doslova zahlcena, pořád dokola jsem se ptala: „Ale jak? Jak to mám jenom udělat? Ať už mi to „pozitivní myšlení“ samostatně a bez nucení naskočí!“ Upřímně? Byla jsem z toho jen ve stresu, který se jen neustále zvyšoval z důvodu, že mi to pořád nejde! Nakonec jsem z toho byla už tak rozčilená, že jsem si řekla: „A dost!“ Nebudu směřovat svou pozornost k něčemu, co mě stejně jen rozrušuje a jednoduše jsem celé to vynucované „pozitivní myšlení“ poslala k „šípku“! Možná skutečně platí názor, že na co ve svých myšlenkách zaměřujeme svou pozor‑ nost, to ve skutečnosti přitahujeme. Ale kdo na to má pořád myslet a tok svých tisíců myšlenek během celého dne neustále kontrolovat? To je podle mého názoru naprosto nemožné. Když jsem si toto vše po čase uvědomila, přestala jsem cokoli, co by mne znervózňovalo ve smyslu sledování své mysli, řešit. Přestala jsem se tím zabývat, za‑ čala jsem se soustředit na sebe, na své nejbližší a hlavně na to, co mě dělá šťastnou a přináší mi radost. To je především tvorba a možnost obrovské kreativity v raw kuchyni. Rázem se mi velmi ulevilo, mysl se od neustálého vnímání osvobodila, každodenní napětí opadlo a naopak mě naplnil pocit uspokojení ze studia i z hezky odvedené práce na mém projektu VitarianStyle.com. Možná si říkáte, že na nic takového nemáte čas. Ale věřte mi, že můžete! Já ho také neměla. Vypustila jsem činnosti, které mi zbytečně ubíraly čas a nic mi nepřinesly, např. sledování seriálů a televizních novin, a začala jsem se učit vše dostupné na českém i zahraničním trhu o živé stravě. Nebylo

24


a není to vždy jednoduché, ale postupnými kroky se každý den ze své práce těším, jsem šťastná, a když někdy „zakopnu“, zase se mi lehce vstane a pokračuji dál. Všechno to je jen o nás samých a o našem nadhledu nad každou životní situací a zkouškou, kterou když zvládneme, posune nás to opět velký kus dál. Vždy je třeba mít se na pozoru, být ostražití ve své práci před některými „škarohlídy“, kteří vás chtějí jen zesměšnit nebo se na vás přiživit. Ale i to k tomu patří a čím víc na sobě samých budeme každý den pracovat, soustředit se na věci, které nás baví, kterými můžeme být ostatním lidem prospěšní, tím více se nám bude dařit i rozeznávat dobré či špatné úmysly lidí, kteří nás s naší narůstající pílí začnou obklopovat. Myslím si, že je u každého z nás velmi podstatné začít mít rád hlavně sám sebe a vážit si toho, jaký jsem. Mnoha lidem nebyla v jejich dětství věnování dostatečná pozornost. Rodiče byli časově zaneprázdněni a jejich děti, když žadonily o pozornost, byly odmítány. Tím se u tak malých bytostí stupňovala nedůvěra v sama sebe a rostl v nich pocit absolutní nepotřebnosti. Odmítání a nevěnování pravidelné pozornosti ro‑ dičů svým dětem vede vždy k podceňování dětí a k upínání se k někomu nadřazenému. A tak se u téměř každé malé bytosti pěstuje systém podřízenosti a neschopnosti jaké‑ mukoli nadřazenému i rovnocennému člověku říct svůj skutečný názor na danou věc. Co z toho všeho plyne? Přetvářka, nespokojenost, nedůvěra v sama sebe a za zavřenými dveřmi pomluvy a zášť. Kdyby byly všechny děti od malička podporovány svými rodiči ve smyslu uznávání jejich aktuálních pocitů a potřeb, kdyby rodiče svým dětem věřili, kdyby své děti hloupě nepřesvědčovali jen a jen o své pravdě, místo toho, aby svým dětem přiznali, že ani oni někdy něco nevědí či nemusí mít ve všem pravdu, kdyby svým dětem pomáhali najít jejich vlastní pravdu, jsem si více než jistá, že by pak tyto děti byly v dospělosti daleko vyrovnanější, klidnější a dokázaly by si na vše udělat svůj vlastní názor bez nutnosti přesvědčování o své pravdě okolí a hlavně bez podřízenosti k autoritám. V dětství by se jim od jejich rodičů dostalo naprosté svobody, vždy s ohle‑ dem na jejich bezpečí a na bezpečí dalších lidí v místě, ve kterém vyrůstaly. Tyto děti by se uměly samy svobodně rozhodovat o čemkoli a dokázaly by si vždy vytvořit nadhled nad danou situací. Nikdy by neměly potřebu přesvědčovat okolí o své pravdě, protože by věděly, že každý má tu pravdu svou. Jednoduše řečeno, vše, o čem dnes přemýšlíme, nás neustále utváří a to vše také z větší míry pramení z našeho dětství. Přebíráme zažité myšlení i chování po několik let vyrůstání po boku našich rodičů, kteří nám ve své výchově, o které si mysleli, že je ta nejlepší možná, postupně utvářeli naši mysl a celé tělesné zdraví. Předávali nám nejen své naučené zvyky, jak se máme chovat, ale také to, jak máme myslet, a hlavně jak máme jíst. Každý z nás je takovou malou kopií svých rodičů, a to od A až do Z. Je jenom na nás, zda si toto vše uvědomíme, zda změníme zažité vzory chování ke svým vlastním dětem, zda jim dáme absolutní svobodu s ohledem na jejich bezpečí v poznávání světa kolem nich, v uznávání jejich pocitů, a zda jim budeme každý den věnovat dostatek své pozornosti tak, aby z nich vyrostly zdravé a sebevědomé bytosti, které věří samy v sebe, mají svůj vlastní názor a nemají potřebu o něm zarytě přesvědčovat kolemjdoucí. Nej‑ větším úspěchem pro jakéhokoli mistra je ještě úspěšnější jeho žák, než je on sám. To samé platí i pro nás, pro rodiče. Mějme ještě lepší, moudřejší a úspěšnější děti, než jsme my sami. Pomozme jim najít jejich cestu a veďme je po ní. Stůjme vždy při nich,


25

předávejme jim své zkušenosti a názory, ale vždy jim zdůrazněme, že to jsou jen naše zkušenosti a názory, kdežto oni si musí na základě své zkušenosti vždy udělat názor vlastní. Možná to pro vás nebude lehké znovu si nyní začít věřit a vážit si sami sebe, začít budovat svou vlastní přirozenou sebedůvěru, kdy ego se postupně dostává do ústraní. Ale postupnými kroky se vám to bude dařit čím dál tím víc. A naučíte to tak i své děti. Zkuste se začít každé ráno hned po probuzení na sebe i na ostatní usmívat, bez ohledu na to, co vás ten den čeká. Protáhněte se jako kočka ještě v posteli, polibte láskyplně svého vedle ležícího partnera, pomazlete se svými dětmi. I když si v koupelně zmažete zubní pastou nové šaty, upřímně se zasmějte vlastní šikovnosti, pochvalte se za nerozčilování se sami nad sebou, ale za rychlé vyřešení situace převlečením se, a to ještě vše s úsměvem na rtech. Sami pak s údivem zaznamenáte, že celý váš následující den jen pokvete a vy s ním, jelikož vysíláte do celého okolí radost třeba jen z takové maličkosti, že je opět další krásné nové ráno, že jste otevřeli oči, uviděli své rostoucí děti, prostě a jednoduše naplno si užívejte každičký okamžik z celého dne! Můžete si rovněž někdy vyzkoušet, co s lidmi ve vašem okolí udělá třeba jen jeden jediný vámi věnovaný úsměv. Všimnete si, jak díky němu doslova tají a stejným vám i oplatí. Možná ve výsledku nebudou chápat, jak je možné, že se na ně bezdůvodně usmál úplně cizí člověk ráno na rušné ulici, ale každopádně jim tímto činem rozehře‑ jete srdce, některým z nich možná i na celý den, z čehož se budou těšit po dobu i třeba několika hodin! Vím, že to není kolikrát jednoduché, neboť svých starostí máte víc než dost, ale zkuste to! Alespoň u jednoho člověka denně. Ale hlavně, a to především, se už od rána usmívejte sami na sebe! Neboť jen to, co dokážeme věnovat a dopřát sami sobě, až teprve poté dokážeme věnovat i ostatním lidem. Do ničeho se nikdy nenuťte, nechte vše přirozeně plynout. Něco si přejte, třeba si ráno před zrcadlem řekněte, že váš celý dnešní den bude skvělý a jakékoli problémy zvládnete vyřešit s naprostým klidem a velice rychle. Věřte sami sobě, že vše zvládnete, a kdyby se třeba v práci něco nepovedlo, zase na celou situaci najdete řešení. Ať už v tuto chvíli zažíváte jakkoli těžkou životní zkoušku, NEVZDÁVEJTE TO! Věřte v sebe! Dokážete to zvládnout! Někdy lidé sice hluboce věří, ale těsně před cílovou páskou to vzdají a pak si stěžují, že jim žádná víra v sebe nepomohla. Věřte si, važte si sami sebe a děkujte za každý nový den, to je cesta ke skutečnému štěstí, klidu, har‑ monii a vyrovnanosti. Víte, ve svém životě jsem pochopila, že být skutečně šťastný neznamená jen to, že vás šťastným činí někdo jiný, váš partner, vaše děti, že být šťastným neznamená jen to, že vás někdo chválí a říká vám, jak jste úžasní a skvělí v tom, co děláte. Samozřejmě to vše s pocitem štěstí souvisí, ale opravdové štěstí znamená být a cítit se šťastný jen tak, tady a teď a z ničeho nic! Upřímně šťastnými nás totiž nedělá někdo cizí nebo naše okolí, ale opravdu šťastnými se můžeme učinit jedině my sami. Ptáte se jak? Jednoduše. Veškeré vaše štěstí vychází zevnitř vás, z toho, co si sami o sobě myslíte, jestli si sami sebe vážíte a milujete se, co sami pro sebe nebo pro ostatní děláte, a nepotřebujete při tom slyšet jejich chválu a lichotky. Jste jednoduše šťastní jenom sami ze sebe, pak teprve můžete štěstí i upřímnou radost rozdávat i ostatním.

26


Nakolik totiž milujeme a vážíme si sami sebe, natolik dokážeme milovat a vážit si svého partnera, svých dětí, své rodiny, svých přátel, ani o kousek víc! Nikdy si neberte nic osobně. Ať už vás názory ostatních lidí zabolí či potěší, jsou to jejich pravdy, ale vy máte také svou pravdu, věřte především jí. Samozřejmě myšlenky ostatních lidí striktně neodmítejte, vyslechněte si je, snažte se pochopit z pohledu dotyčné osoby její pravdu, ale konečný názor a pohled na věc mějte vždy své vlastní. Zpracovávejte okolní informace, „analyzujte“ je, hodnoťte, ale ve výsledku věřte vždy jen svému vlastnímu rozhodnutí, ke kterému jste vy sami dospěli! Nenechte se nikým odradit, poslouchejte svou vnitřní intuici, své tělo a hlavně své srdce. Když mě dříve někdo za něco zkritizoval, rozčílila jsem se. Říkala jsem si, co si to jenom ten člověk dovoluje, vždyť on tomu vůbec nerozumí apod. Zvýšila se mi hla‑ dina adrenalinu v krvi, což vedlo ke stresové situaci a úmrtí několika tisícovek mých buněk. Nyní si každého plně vyslechnu, zamyslím se, jestli by mohl mít pravdu, jestli mi říká třeba to, co já podvědomě odmítám vidět, a když se s jeho pravdou ztotožní i má pravda, pak mu poděkuji, že mě zase vrátil na pomyslnou cestičku, ze které jsem třeba díky své momentální pýše sešla. Ovšem když po jeho vyslechnutí a popřemýšlení uznám, že se má pravda s jeho neztotožňuje, nehádám se s ním, vyslovím mu jen svůj osobní názor na věc a víc tomu nevěnuji pozornost. Věřím svému úsudku, své intuici, svému srdci i celému tělu a dám na jejich rady, protože to jsou ti nejmoudřejší rádci, kteří mě nikdy nezradí a vždy mě nasměrují tím správným směrem. A proč vlastně píši o všech těchto myšlenkových pochodech v souvislosti s naším fyzickým zdravím? Proč je tak důležité cítit po celý den bezdůvodný pocit radosti, čisté mysli a vyrovnanosti? Protože každá buňka v našem těle, a je jich přes několik miliard, prospívá nejen z jídla a celkové výživy, které svému tělu dodáváme, ale i z každé myš‑ lenky a pocitu, které prožíváme. O této skutečnosti již dnes hovoří spousta celosvětově uznávaných vědců, lékařů, kvantových fyziků i lidí s vlastní zkušeností. Při každé prožité emoci, ať už je pozitivní či negativní, vypouští náš mozek do těla chemické látky, které bleskovou rychlostí míří ke každičké buňce v našem těle. Každá tato buňka, můžete si ji představit jako pěknou kuličku, je na svém povrchu vybavena receptory, kterými doslova nasává skrze své buněčné stěny všechny chemické složky vysílané naším mozkem, a podle toho se také chovají. To znamená, že při prožívaní pozitivních emocí působí tyto chemické složky na naše buňky blahodárným, léčivým a život posilujícím způsobem, naše buňky se tak mohou krásně množit, dělit se a cel‑ kově nádherně prospívají. Takové společenstvo například jaterních buněk dokáže rege‑ nerovat a zrevitalizovat jaterní tkáň během velmi krátkého času. Ovšem při prožívání negativních emocí jsou chemické složky vysílané mozkem ji‑ ného složení, „zákeřnějšího“, ale to naše buňky už rozlišit neumí, tudíž je svými recep‑ tory nasávají, což bohužel vede k jejich nedokonalému dělení, špatnému rozmnožování, záhubě společenstva takových buněk. Velice rychle pak chřadnou a s nimi i naše vnitřní orgány a tkáně. Věřím, že vám tyto informace byly přínosné a více si o buňkách a genetice budeme povídat ještě v jedné z dalších kapitol s názvem Za co všechno může genetika.


27

Paraziti a bakterie v našich tělech Když jsem v době před začátkem své největší očisty absolvovala měření parazitologické zátěže ve svém těle, nestačila jsem se divit, jaké všelijaké druhy může mé tělo obsaho‑ vat. Po tomto výsledku jsem byla dosti vystrašená a snažila se jich co nejdokonalejším způsobem zbavit. To byl také velký důvod, který mne motivoval k provedení celkové očisty a detoxikace! Ovšem po čase jsem přišla na to, že parazitů se lze jednoduše zba‑ vit tou nejjednodušší syrovou rostlinnou stravou a patřičnými očistami. Ovšem některé druhy bakterií v našich tělech doslova potřebujeme. Nezřízeným životním stylem se mohou i tyto bakterie přemnožit a škodit, ovšem ve zdravém a prospívajícím těle s nimi ku prospěchu zdraví dokážeme žít v určité symbióze, kdy nejsou našim tělům na obtíž, ale právě naopak. Úplně každý člověk na světě má ve svém těle pěknou řádku bakterií, jako například e‑coli, různé druhy parazitů, ano, i rakovinové buňky. Je to přirozená součást našich životů. Tyto bakterie bychom však s klidným svědomím mohli označit za něco jako po‑ peláře v našich tělech. Sbírají a živí se totiž všemi odpadovými látkami a odumírajícími tkáněmi. Pokud naše těla obývají v přiměřeném množství, vše je v pořádku a neublíží nám. Silný imunitní systém a čisté tělo je dokáže hravě zvládat. Ovšem tyto bakterie i přesto čekají na každou příležitost, kdy budou naše těla znovu zaplněna nečistým odpadem, ať už v podobě přemíry vařeného, pečeného, smaženého, jídla bez enzymů, jako je strava s obsahem vařeného škrobu, mléčných zahleňujících výrobků, jedovatého bílého rafinovaného cukru a rafinované soli a samozřejmě i masa, které je pro lidské tělo nesmírně zatěžující i z hlediska trávení. Ale také strava obsahující spoustu toxic‑ kých látek, tvářících se na první pohled neškodně, a to především v uměle přeslazených a jinak chemicky upravených nápojích. Při těchto pravidelných „bohatých hodech“ se některé bakterie začnou rozmnožovat, požírat všechen tento toxický odpad, začnou se však také vylučovat do našeho organismu a výsledek si jistě dokážete všichni živě představit. Pravdou však zůstává, že pokud si dokážete svá těla udržet zdravá a čistá, díky živé stravě a pravidelným očistám, nebudou mít najednou co k snědku a většina z nich si zabalí svých pět švestek a odejdou z vašich těl při vylučovacím procesu. A co ty, které tam zůstanou?… NEDOSTANOU ŠANCI ke škůdcovství a rozmnožování se! Když totiž i nadále budete svá těla pravidelně čistit, udržovat je zdravá, neposkytnete jim tak k tomu vůbec žádný prostor a oni budou dál plnit jen funkci vám prospěšného uklízeče. S tímto způsobem života se už nebudete muset bát chřipkových epidemií a jiných podobných médii zveličovaných nesmyslů! I když se s bacilem nějaké chřipky setkáte či na vás dokonce přeskočí, zůstanete v naprostém klidu, protože budete moc dobře vědět, že zase ihned zmizí, poněvadž ve vašem těle, díky perfektně fungujícímu imunitnímu systému, nebude mít co dělat! Všechny bacily si hoví a libují v odpadových látkách, ať už z neživého (mrtvého) jídla, tak ze všech usazenin, hlenů a nánosů především v tlustém střevě. Jestliže pra‑ videlně dohlížíte na to, aby bylo vaše tělo čisté, jak z venku, tak také zevnitř, žádné hleny, nánosy ani kvasící a hnijící usazeniny mít nebudete, a tudíž se nebudete obávat nemocí a zdravotních problémů z bakteriální a parazitologické zátěže.

28


Dbejte tedy na vnitřní čistotu vašeho těla, vždyť je to tak jednoduché. Jste moudří lidé, važte si svých moudrých těl, které vždy vědí, co je pro ně i pro vás nejlepší. Naslouchejte jim, pokud nějak onemocníte, je to jen zpráva od vašeho těla, abyste k tomu místu zaměřili svou pozornost a snažili se najít příčinu vašeho onemocnění, jak na emoční, tak na fyzické úrovni vašeho těla, a následně ji pochopili a odstranili. Vaše tělo vám za to ze srdce poděkuje a bude vám vděčné.

Parazitologická zátěž Ještě jednou paraziti ve vašem těle. Že vám to nic neříká? Že se vás to netýká? Pokud už jste natolik zodpovědní, že odčervujete své zvířecí miláčky, rozšiřte vaši zodpověd‑ nost i sami k sobě a pravidelně svá těla ODČERVUJTE! Vždyť první preventivní lékařské prohlídky byly zavedeny z důvodu pravidelného odčervení lidí. Později zřejmě zvítězila farmaceutická lobby s názorem: „Lépe než se neodčervovat je rozhodně výhodnější léčit až vzniklé zdravotní komplikace plynoucí z parazitologické zátěže!“ Parazity i bakterie mají úplně všichni lidé, nikdy se jim nelze stoprocentně vyhnout, protože jsou nejen uvnitř nás, ale i všude kolem. Víří se ve vzduchu, jsou ve vodě, pře‑ náší se pouhým podáním ruky či rozhovorem s osobou v blízkém kontaktu. Jsou na ru‑ kojetích nákupních vozíků, klikách dveří, veškerém zboží v obchodech, jež uchopila do rukou řada lidí před vámi, na toaletách… prostě všude! V zaneseném lidském těle se množí doslova bleskovou rychlostí, protože je pro ně živnou půdou. V určitém slova smyslu lze o nich mluvit jako o „pomocníčcích“, kteří požírají odpad nashromážděný v našich tělech. Ovšem pokud je odpadu příliš, tito „pomocníčci“ se velice rychle a rádi přemnoží a začnou nám škodit. Jejich výkaly směřují přímo do krevního řečiště, které se stává toxickým a koluje v celém těle. Až třetina lidské stolice je produktem výkalů parazitů! Pokud milujete krvavé steaky či syrové tatarské bifteky z masa, koledujete si o vážné zdravotní problémy! V syrovém mase jsou doslova zástupy parazitů, kteří se už těší, jak osídlí vaše těla, zkolonizují váš mozek a pěkně si pohrají i s vaší psychikou! Milujete sushi? I takový malý kousek syrového masa může obsahovat klidně i přes více než 10 000 červích larev a vajíček tisícovky druhů parazitů!!! Pokud jíte vařené jídlo a rádi si jej pravidelně chystáte na dva či i tři dny dopředu, okamžitě to přestaňte dělat! Když už takto upravenou stravu preferujete, konzumujte ji alespoň vždy čerstvě připravenou. Už po několika desítkách minut po uvaření, vy‑ stydnutí a následného skladování v lednici do druhého dne se ve vašem vařeném jídle začne množit pěkná řádka bakterií, které vařené jídlo přímo zbožňují! Myslíte, že te‑ pelnou úpravou tyto potvůrky zlikvidujete, když ohřívané jídlo podrobíte teplotě přes 100 °C? To je sice z větší části možné, ovšem bakterie, včetně parazitů, ve vašem těle si na vámi přijatých vařených škrobech, cukrech, mase a mléčných výrobcích tak vý‑ borně pochutnají, že se opět rozmnoží do více než tisícovek kusů! Cítíte se stále unavení a bez energie, jste věčně podráždění a nespokojení sami se sebou i se svým okolím, nic nestíháte, máte rozházené myšlenky, trápí vás nadýmání, máte problémy s vylučovacími procesy, trpíte srdeční arytmií, migrénami, dušností, astmatickými záchvaty, alergiemi, kožními zánětlivými problémy, ekzémy, akné, vy‑ rážkami, svědí vás zadek (hlavně v noci před spaním), bolí vás klouby, cítíte se celí polámaní, krvácejí vám dásně, kazí se vám zuby, jste nesoustředění, trpíte nespavostí,


29

nedaří se vám zhubnout, máte celulitidu, suchou kůži po těle, i když se mažete, jak můžete, bolí vás oči, máte časté rýmy a záněty dýchacích cest, jste neustále zahlenění, padají a šednou vám předčasně vlasy, jste anemičtí, věčně bledí se studenými končeti‑ nami, máte neustále záděrky kolem prstů a tvrdou a rozpraskanou kůži na patách, pálí vás často žáha a máte neustále chutě na sladkosti, pečivo, maso a mléčné výrobky, pijete alkohol? Jestliže jste odpověděli jen i třeba jedinkrát ano, máte parazity! Je děsivé, že výše popsané příznaky mohou vést až k tak těžkým nemocem, jako je rakovina, cévní a mozkové příhody atd. Jak už jsem však zmiňovala, není třeba se děsit, vše lze řešit. Podstatou je získat čisté, zdravé tělo, vypudit z něj většinu těchto nezvaných hostů a ty přeživší udržovat s naším tělem ve vzájemné symbióze. To znamená nechat je uklízet občasný odpad, ale díky vypěstovanému silnému imunitnímu systému jim ne‑ dovolit se přemnožit, popřípadě, stane‑li se tak, je velice rychle zase z našeho těla vyprovodit ven. Paraziti jsou všude! Nelze se jich zbavit naprosto dokonale, to byste museli žít v perfektním sterilním prostředí bez kontaktu s okolním světem. O to ale nikdo nestojí. Pokud jste tedy rozhodnuti se uzdravit z řady současných zdravotních neduhů a hlavně předcházet těm ostatním, přestaňte jíst z té největší části, jak jen to je možné, vařené jídlo, snažte se co nejvíce dodržovat všechna hygienická pravidla a zásady, myjte si pořádně ruce, hlavně pod nehty, nenechávejte se olizovat od svých zvířecích mazlíčků a taktéž s nimi nespěte v jedné posteli! Zaměřte svou pozornost na celkovou očistu vašeho těla. Prostě a jednoduše ty potvory nechte vyhladovět! Tito malí neřádi se vyskytují nejen ve formě malých červíků, ale i okem nevidi‑ telných mikroskopických jednobuněčných améb, které si lebedí ve vašem mozku, kolují vaší krví a zabydlují se ve všech vašich orgánech. Téměř za 90 % všech dosud známých nemocí projevených na fyzické úrovni opravdu stojí přemnožení parazité! Takové přemnožené kvasinky způsobují většinu typů rakovin. Jejich přemnožení pra‑ mení z velmi překyseleného vnitřního prostředí těla. Překyselení způsobuje v prvé řadě vařená strava s přemírou masa, cukrů, bílé mouky, pasterizovaných mléčných výrobků, všech živočišných produktů jako například vajec, ale také pití alkoholu. In‑ formace, že máte na tato jídla chuť, nepochází z moudrosti vašeho těla koupajícího se v touze po nějaké té potřebné výživě, na to rychle zapomeňte! Tyto chutě ve vás vzbuzují právě přemnožení parazité, kteří se takovouto stravou moc rádi krmí, a ještě k tomu u toho slintají blahem! Jistě všichni znáte ten stav po obědě, kdy vámi zmítají myšlenky na něco sladkého. Doufám, že už víte, proč to tak je. Já si dříve, ještě před živou stravou, říkala: „Aha, tak teď jsem měla slaný oběd, je třeba vyvážit chutě, a proto si dám po tomto jídle sladký makový koláček!“… Dnes už po zkušenostech vím, že to žádná chuťová nevyrovnanost nebyla. Byl to zvyk z dětství, kdy jsem směla za odměnu po snědeném obědě zkonzumovat něco sladkého, ale především to byly kvasinky a ostatní druhy parazitů, kteří doslova volali: „Tak a teď nám tady na závěr přidej ještě něco plného sladkého rafinovaného cukru a bílé, stejně tak rafinované, mouky, ať máme pěkně z čeho růst, rozmnožovat se a klást do tvých tkání svá va‑ jíčka!“ Děsíte se, zamrazilo vás celé tělo „hnusem“? Je to tak a je jen na vás, zda si to všechno necháte líbit a vaše těla budou časem stále více chřadnout, předčasně

30


Plus. raw receptů. na celý rok. Raw food. jako zážitek. Užívej si pestrost živé stravy každý den! Eva Peršinová

Recommend Documents