PLAZI - jsou obratlovci, jejichţ tělo je pokryté tuhými šupinami nebo štíty - kladou vejce - patří ke studenokrevným ţivočichům (přebírají teplotu od okolního prostředí) - mláďata se líhnou plně vyvinutá - lebka plazů je s páteří spojena kloubně
- Existují čtyři řády:
krokodýli (aligátoři a krokodýlové): 23 druhů haterie: 2 druhy šupinatí (hadi, ještěři a dvouplazi): přibliţně 7 600 druhů ţelvy: přibliţně 301 druhů
- lze je najít na všech kontinentech kromě Antarktidy, přestoţe jejich oblíbeným prostředím jsou tropy a subtropy.
Tělní soustava 1. Oběhová - Plazi mají uzavřený krevní oběh přes tříkomorové srdce, dvě srdeční síně a jednu komoru - Pokročilejší stavbu krevního oběhu mají krokodýli, kteří disponují čtyřkomorovým srdcem. - Navzdory tomu – kvůli dynamice tekutin – se plazům při průtoku krve srdcem do určité míry mísí okysličená krev s neokysličenou – jsou studenokrevní obratlovci 2. Dýchací - Všichni plazi dýchají výhradně plícemi a ţádný druh nedýchá pokoţkou ani ţábrami. - Také mají průdušky, hrtan a průdušnice. - Plazi na rozdíl od savců nemají bránici.
V ústní dutině nemají tvrdé patro a tudíž musejí zadržovat dech, když polykají. Mezi ústní a nosní dutinou je uložen tzv. Jacobsonův orgán, který slouží k velmi citlivé chemické analýze okolí. Jeho prostřednictvím dokáží plazi zachytit i velmi malé množství molekul. Látky jsou na místo analýzy dopraveny pomocí jazyka (známe vyplazování jazyka u hadů). Touto metodou jsou schopni najít potravu nebo svého nepřítele i na velkou vzdálenost. Zajímavé je, že tento orgán je zachován i u některých savců. Konkrétně u koně a zebry, kteří poznají říji klisen i na velké vzdálenosti. 3. Vyměšovací - Vyměšování pomocí pravých párových ledvin 4. Nervová - mají pokročilý nervový systém. Poprvé se zde u vývojově dokonalejších plazů objevuje druhotná kůra koncového mozku. Mají dvanáct párů kraniálních nervů. - Oko plazů je dokonale vyvinuto. Některé druhy mají barevné vidění, některé dokáţí rozeznávat okem i tepelné rozdíly (termovize). 5. Pohlavní - oddělené pohlaví - zárodečná vajíčka jsou chráněna koţenou nebo vápníkovou skořápkou. 6. Rozmnožování - u plazů se vyskytují všechny tři typy rozmnoţování.
vejcorodost vejcoživorodost vzácně živorodost
Vejcorodí plazi kladou svá vajíčka vţdy na souš a ve většině případů se o ně jiţ nestarají. Částečná péče o potomky je dokumentována pouze u některých pokročilých druhů. Například krokodýlí samice chrání hnízdo s vajíčky a po vylíhnutí pomáhá mláďatům do vody. Pak je opouští. Vejcoživorodí jedinci vajíčka neukládají mimo tělo. Vývoj jedince tedy probíhá přímo v těle samice. Tím sniţují moţnost útoku predátorů. Nový jedinec se z vajíčka vylíhne buď bezprostředně po nakladení, nebo jiţ při vlastním snášení. Živorodí jsou velmi vzácní. Zárodek se v jejich případě vyvíjí přímo v těle a je vyţivován z primitivní placenty. Mezi ţivorodé patří například scink z rodu Tiliqua. 7. Vývoj
První hadi se podle našich dosavadních znalostíed 100 aţ 150 miliony let.
Další rekord
Ţ 8. Zástupci:
Želvy
-jejich tělo chráněno kostěným krunýřem, který se vyvinul z jejich žeber. -v dnešní době je na světě asi 300 druhů želv, některé z nich jsou silně ohrožené - jsou typicky dlouhověké, někteří jedinci se dožili prokazatelně i více než 180 let. -největší želvou na světě je kožatka velká, mořská želva, která váží i přes 900 kg a jejíž krunýř je až 2 m dlouhý - nejmenší želvou je želva trpasličí, která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g. -v prehistorických dobách byly po celém světě hojně rozšířeny želvy sloní, avšak s příchodem člověka tento druh téměř vyhynul. Předpokládá se, že je lidé lovili na jídlo. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na Seychelách a Galapágách. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg. Hlava -mořské želvy mají poblíž očí žlázky produkující slané slzy, čímž se zbavují nadbytečné soli získané z mořské vody, kterou pijí. -želvy vidí pravděpodobně velmi dobře ve tmě, a to díky neobvykle vysokému počtu tyčinek v sítnici oka. Ve dne vidí naopak špatně, protože jsou barvoslepé a mají velmi slabou zrakovou ostrost. Navíc nedokážou plynule sledovat pohybující se kořist. Tato schopnost je obyčejně vyhrazena
pouze predátorům. Masožravé želvy ovšem dokážou velmi rychle pohnout hlavou a doslova chňapnout po kořisti. -mají zkostnatělý zobák, čelisti používají ke kousání a žvýkání potravy. Místo zubů je horní i dolní čelist pokryta rohovitým výčnělky - při polykání potravy používají želvy jazyk, avšak na rozdíl od ostatních plazů ho nemohou vystrčit a chytat s ním potravu. Krunýř Horní část krunýře se nazývá karapax, spodní část pak plastron a dohromady jsou spojeny po stranách tzv. mosty. Obvykle je karapax složen z pěti hřbetních, osmi žeberních a 24 postranních desek. Právě počet těchto desek spolu s tvarem plastronu je jedním z hlavních rozlišovacích znaků pro podobné druhy. Vnitřní část krunýře tvoří přibližně 60 kostí. S krunýřem je tělo želvy pevně spojeno páteřními a žeberními kostmi, což v důsledku znamená, že želva nemůže ze svého krunýře vylézt. Vnější část krunýře je většinou pokryta štítovými destičkami z keratinu, některé druhy mají krunýř krytý jen silnou kůží. Tvar krunýře nám velmi napomáhá při zjišťování způsobu života želvy. Značná část suchozemských želv má veliký a těžký krunýř kupolovitého tvaru, který znemožňuje predátorům uchopit ho do čelistí a rozdrtit. Želva skalní má naopak plochý a ohebný krunýř, díky kterému se snadno skryje ve skalních trhlinách. Většina vodních želv má krunýř plochý, aerodynamického tvaru, a tak mohou snadno a rychle plavat a potápět se. Krunýř vodních želv je také daleko lehčí než u suchozemských druhů, protože jsou mezi kostmi velké mezery, tzv. fontanely.
Želva ozdobná
Velmi dobře patrné letokruhy na krunýři želvy Chersina angulata Končetiny - Suchozemské želvy jsou proslulé svým pomalým tempem pohybu, který je zapříčiněn jednak jejich těžkým a velkým krunýřem a jednak relativně neefektivním způsobem postavení končetin, které jsou roztáhlé do stran jako u ještěrek. - Sladkovodní želvy, které žijí částečně i na souši, mají na končetinách plovací blány a dlouhé drápy. Pomocí těchto drápů se mohou vyšplhat na břeh či plovoucí klády, kde se pak rády vyhřívají na slunci. Samci mívají drápy delší a používají je ke stimulaci samice při páření.
Karetka novoguinejská - Mořské želvy žijí téměř výhradně ve vodě a tak mají místo nohou ploutve. Ve vodě pak vypadají jako by se vznášely či létaly. Předními končetinami pohybují nahoru a dolů, zadní končetiny nejsou používány k pohybu ale spíše ke kormidlování. Na souši mají velmi omezenou pohyblivost, a tak na souš vylézají pouze samice, aby nakladly vejce. Pohybují se velmi pomalu a namáhavě se postrkují
dopředu pomocí ploutví. Zadními končetinami vyhrabají samice díru, nakladou do nich vejce a pak je zase zahrabou pískem. Dýchání - I přesto, že některé druhy stráví značnou část života pod vodou, potřebují dýchat vzduch a musí tedy v pravidelných intervalech vyplouvat na povrch, aby doplnily plíce čerstvým vzduchem. Část života stráví i na souši. Mořské želvy kladou vejce na suchých písečných plážích. www.naturfoto.cz/plazi/zelvy.html
Krokodýli
- velmi starým řádem plazů, mezi které patří krokodýli, aligátoři, kajmani a gaviálové, celkem asi 23 druhů. - Vlastním životním prostředím krokodýlů je voda, přirozeně vyhledávají nejraději pomalé říční toky a jezera. Některé druhy, např. krokodýl mořský, žijí však i v mořích při pobřeží. Nejčastěji je
můžeme vidět v Africe v povodí Nilu, v jižní části severní Ameriky (obl. Mississippi), ve východní části Asie a na severu Austrálie.
- Největším žijícím druhem krokodýla je právě krokodýl mořský (C. porosus). Největší dobře zdokumentovaný jedinec dosahoval délky asi 6,3 metru a hmotnosti přes 1200 kg. Existují však neověřené zprávy o jedincích dlouhých až kolem 9 metrů s hmotností přes 2 tuny. Stavba těla - Krokodýli jsou mohutní plazi s dlouhým silným ocasem. - Tělo krokodýlů je kryto rohovitými štíty, pod kterými leží kostěné desky. - Krokodýli plavou pomocí silného, ze stran zploštělého ocasu, končetiny mají přitisknuté k tělu. Svaly jsou nejvíce rozvinuté v oblasti krku a na končetinách. Trávicí soustava - Jejich potravou jsou různí savci, ptáci a ryby a také jiní plazi, které loví, a nebo se živí na jejich mršinách. Cévní soustava - Krokodýli mají srdce, které je tvořeno 2 komorami a 2 síní. Mezi srdečními komorami se vyskytuje přepážka, která téměř odděluje pravou a levou část srdce. - Mají srdce nejdokonalejší ze všech dnešních plazů. Rozmnožovací soustava - Oplození je vnitřní. Samice se po nakladení vajec nezdržuje příliš daleko, ale hlídá je jako oko v hlavě - Po vylíhnutí, plavou v okolí matky Smyslová soustava - Zrak mají docela dobrý, i když to není nejlepší jejich smysl. Přes oko se jim ze strany táhne jemné průhledné víčko, kterému se říká mžurka. Mžurka slouží k tomu, že když se krokodýl potopí, tak se mžurka přes oko zatáhne a on může úplně v klidu vidět pod uplně zvířenou zabahněnou vodou.
Krokodýli zřídka dosáhnou rychlosti na souši přes 16 km/h. Dělení 1. Krokodýli
krokodýl nilský krokodýl mořský krokodýl bahenní krokodýl americký
2. Aligátoři
Aligátor severoamerický
3. Kajmani
4. Gaviálové
www.naturfoto.cz/plazi/krokodyli
Haterie
Haterie novozélandská (Sphenodon punctatus)
- Významná skupina v období triasu a jury. Do dnešní doby přeţily jen dva druhy spadající do jedné čeledi. Její hlava připomíná zobákovitý útvar. Doţívá se i přes 100 let. - ţije přibliţně na dvaceti ostrovech při pobřeţí Nového Zélandu. - Hatérie má zachované některé primitivní znaky: zuby jsou srostlé s čelistmi, má poměrně dobře vytvořený parietální otvor s temenním okem a alespoň v mládí jím vidí. - Ţiví se hmyzem a jinými bezobratlými ţivočichy. Aktivní je především v noci. - Samice klade aţ 15 vajíček s bílou skořápkou. Mláďata se líhnou za 13-15 měsíců. Zajímavé je souţití hatérie s ptáky buřňáky, kteří hnízdí v norách, ve kterých ţije i hatérie.
Šupinatí
- jsou největším řádem plazů, zahrnují přes 7 500 druhů. - Společným znakem je silná kůže krytá rohovitými šupinami, která se v různých intervalech obměňuje. Hadi svlékají kůži vcelku, ještěři po částech. U hadů a některých ještěrů (např. u varanů) se nachází přídatné čichové ústrojí známé jako Jacobsonův orgán.
- Většina šupinatých je vejcorodá (oviparní), ale některé druhy jsou vejcoživorodá (ovoviviparní) nebo živorodá (viviparní).
- Šupinatí se tradičně dělí na ještěry a hady. Ještěři -
leguáni agamy chameleoni gekoni scinkové ještěrky varani slepýši
Hadi - hroznýši - krajty
- uţovky - zmije
obr. 6) Schéma jedového aparátu
-
anakondy kobry mamby korálovci mořští hadi
webové stránky: plazi.naturfoto.cz/ www.wildafrica.cz/cs/encyklopedie/plazi/supinati/ www.prirodainfo.cz/encyklopedie.php?rad=Šupinatí www.guh.cz/edu/bi/biologie_obratlovci/.../foto www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2005012107 www.naturephoto.cz/hledani.html?slovo=šupinatí biologie.amoskadan.cz/files/bi/Plazi.pps
