PLAZI A OBOJŽIVELNÍCI GARISSY (SEVEROVÝCHODNÍ KEŇA) SBÍRANÉ EXPEDICÍ „WAJIR“ S POZNÁMKAMI K PLAZŮM A OBOJŽIVELNÍKŮM VÝCHODNÍ KENI REPTILES AND AMPHIBIANS FROM GARISSA (NORTH-EASTERN KENYA) COLLECTED BY AN EXPEDITION WAJIR, WITH NOTES TO REPTILES AND AMPHIBIANS OF EASTERN KENYA
Tomáš Mazuch Address: Brožíkova 427, Pardubice 53009, Česká republika. E-mail:
[email protected] ABSTRACT During the expedition „Wajir“ (22.7-27.7. 2005) to Garissa town (north-eastern Kenya) were observed these species of reptiles and amphibians: Lygodactylus picturatus, Hemidactylus platycephalus, Hemidactylus tropidolepis, Agama lionotus, Trachylepis striata, Trachylepis brevicollis, Trachylepis planifrons, Heliobolus spekii sextaeniata, Varanus niloticus, Crocodylus niloticus pauciscutatus, Psammophis punctulatus trivirgatus, Echis pyramidum leakeyi and Amietophrynus xeros. Some of them (Heliobolus spekii, Trachylepis striata, Trachylepis planifrons, Lygodactylus pictus, Hemidactylus platycephalus, Hemidactylus tropidolepis) were have been observed for the first time from Garissa. Echis pyramidum leakeyi were have beed reported for the first time south of the Tana river. The most abudant species from Garissa town are Agama lionotus, Lygodactylus picturatus, Trachylepis striata and Hemidactylus platycephalus. Another 19 reptiles species are reported from Garissa (Spawls 1978, Spawls et Rotich 1997). Herpetological reserch of the vicinity of Garissa starts just now.
Úvod O plazech a obojživelnících některých afrických zemí je opublikováno mnoho. Mezi nejvíce herpetologicky prostudované africké země patří určitě Kamerun, Somálsko, Nigérie, Jihoafrická republika a další. Naopak některým jiným zemím chybí herpetologický a batrachologický výzkum téměř úplně. Mezi země, kde je tento výzkum na téměř úplném počátku patří kupodivu Keňa. I když tento stát má a měl velké predispozice být dostatečně vědecky-herpetologicky prozkoumán, do této doby se tak téměř nestalo. K nejméně prozkoumaným oblastech v Keni patří určitě sever a východ země. Souhrnná monografická publikace, která by se zabývala plazi a obojživelníky severní a východní Keni chybí. Jedinými podobnými publikacemi jsou práce od předního recentního herpetologa na keňské plazi S. Spawlse – Seznam hadů Keni (Spawls, 1
1978), seznam ještěrů Keni (Spawls et Rotich, 1997) a průvodce plazi východní Afriky (Spawls et al., 2002, 2004). Letos (2006) vyšla kniha o obojživelnících východní Afriky pánů A. Channinga a K. Howella, předních odporníků přes africké žáby. Garissa je hlavní město oblasti Garissa ve východní části Keni. Tato oblast sousedí s oblastmi Isiolo severozápadně, Wajir severně, Somálskem východně, řekou Tana západně a Ijara jižně. Garissa je poměrně velké město s lidskou populací čítající přibližně 50,000 obyvatelů. Město leží v na levém břehu řeky Tana v nadmořské výšce přibližně 146 m n.m. Garissa leží v suché Acacia-Commiphora savaně. Období sucha je zde po většinu roku. Hlavní období dešťů je v dubnu – květnu. Dále prší také v říjnu – prosinci. Východní Keni je vůbec nejméně navštěvovanou oblastí Keni z důvodů nízké osobní bezpečnosti. Ta je způsobená zejména nízkou osídleností oblasti, migrací Somálců s přiléhajícího Somálska, bandami ozbrojených pytláků a loupeživých band – schiftas) atd. Jediným zdrojem informací o plazech a obojživelnících Garissy jsou publikace právě výše zmiňované publikace (Spawls 1978, Spawls et Rotich 1997, Spawls et al 2002, 2004, Channing et Howell 2006).
Metodika Od 22.7 do 27. 7. 2005 jsem podnikl herpetologickou expedici do Garissy s názvem „Wajir“. Lov probíhal pouze v dopoledních a odpoledních hodinách z důvodů noční nebezpečnosti se pohybovat po okolí. Metody lovu byla dvojí. Drobné ještěry a hady jsem hledal zejména pod kameny a jejich odklápěním jsem se je snažil najít. Během chůze a hledáním po okolí jsem se snažil najít scinky, agamy, ještěrky a hady. K odchytu nebyly používány žádné pomůcky. Všechny chycené exempláře byly vyfotografovány a posléze eutanázovány Thiopentalem. Posléze jim byly odebrány vzorky DNA a uloženy do konzervačního roztoku 70 % ethanolu. GPS koordináty sběrových lokalit jsou odečteny z Google Earth. Dokladový materiál z expedice Wajir je uložený dosud v mé soukromé sbírce, která bude dále deponována do Národního muzea v Praze nebo do muzea Natural History v Londýně.
Výsledky Během expedice Wajir byly nalezeni tyto zástupci herpeto- a batrachofauny v městě Garissa a jeho bezprostřední blízkosti. Reptilia Ophidia Colubridae Psammophis punctulatus trivirgatus (PETERS 1878) Dospělý jedinec mi utekl asi 1 km severně od silnice Madogo-Garissa. Spolu s ním byli na lokalitě velmi hojní Lygodactylus picturatus a Agama lionotus. Had se v poledních hodinách vyhříval v suchých větvích všudypřítomných akáciovitých křovin hned na kraji cesty. Délka jedince byli přibližně 100 cm. 2
Viperidae Echis pyramidum leakeyi STEMMLER & SOCHUREK 1969 KE-05-002, dospělá samice. Severní úpatí kopce Maramtu ve vesnici Maramtu v Garisse. 23.7. 2005, Tomáš Mazuch. KE-05-012, dospělý samec. Asi 2 km S-SZ od vesnice Madogo v Garisse. 25.7. 2006, Tomáš Mazuch. Cílem expedice bylo nalézt tyto zmije na několika vytypovaných místech ve východní Keni. Jedním z těchto míst byla Garissa. Z tohoto města je několik málo dokladových exemplářů v muzeích, ale recentní materiál a informace o širším rozšíření chybí. Vzhledem k tomu, že zmije mají nejoblíbenější úkryt kamení, dá se říci, že kde jsou v suché savaně kameny, tam jsou i tyto zmije. Jediným místem v Garisse a jejím bezprostředním okolí, kde se mi podařilo objevit kamení, byl kopec Maramtu a část silnice těsně před Garissou na levém břehu řeky Tany. Zde byl kámen využit ke zpevnění silnice. Při nálezu jedince pod velkým kamenem přibližných rozměrů 70 x 50 x 40 cm se potvrdila moje domněnka o výskytu Ef v Garisse. Pod dalšími asi 500 obrácenými kameny na kopci Maramtu již další jedinec nalezen nebyl. Velké překvapení pro mě bylo, když na konci krátkého ale intenzivního deště jsem nalezl zalézet druhého jedince do nory v savaně zcela bez kamenů. Tento typ savany leží dá se říci v celé východní Keni a proto je možné předpokládat výskyt zmijí Echis pyramidum v celém tomto prostoru a ne ostrůvkovitě, jak předpokládají jiní autoři (Drewes et Sacherer 1974, Spawls et al. 2002). Domnívám se, že zdejší populace není příliš početná. Výskyt zmijí Echis pyramidum je poprvé prokázán jižně od řeky Tana! Feneticky jsou zmije z Garissy totožné s Echis pyramidum aliaborri Drewes et Sacherer, 1974. Jak se ale ukazuje (Mazuch 2005; Mazuch, v tisku), Echis pyramidum leaekeyi z Keni je značně polymorfní a Echis pyramidum aliaborri je pouhé synonymum tohoto poddruhu. Crocodylia Crocodylus niloticus pauciscutatus DERANIYAGALA 1948 Krokodýla nilského jsem pozoroval na říčním ostrově řeky Tana asi 2 km jižně od mostu přes řeku v Garisse. Jednalo se o mladého jedince dlouhého asi 1-1.3 m. Zdá se, že krokodýlů je v říčním úseku města Garissa málo – jsou vytlačení lidmi. Sauria Gekkonidae Hemidactylus platycephalus PETERS 1854 KE-05-003, mládě. Kora View Hotel, Garissa. 23.7. 2005, Tomáš Mazuch. KE-05-004, adult. Vesnice Mororo, Garissa. 24.7. 2005, Tomáš Mazuch. KE-05-015, subadult. Provincie Bula Iftin, Garissa. 26.7. 2005, Tomáš Mazuch KE-05-016, adult. Kora View Hotel, Garissa. 26.7. 2005, Tomáš Mazuch. Tento druh je v Garisse velmi hojný. Nejčastěji jsem ho nacházel přímo ve městě na rušných ulicích na stromech se silnějším kmenem. Na stejných stromech žil často s gekony Lygodactylus picturatus a v zahradách provincie Bula Iftin spolu se scinky 3
Trachylepis planifrons. Na stromech byl pozorován nejčastěji ve výšce 1,5-4 m. Spolu s gekony rodu Lygodactylus, agamami Agama lionotus a scinky Trachylepis striata je to nejhojnější plaz přímo ve městě Garissa. Početnou populaci (cca 6 jedinců) jsem pozoroval hned přímo kolem jedné venkovní zářivky v hotelu Kora View, kde tito gekoni v noci číhali na nalétající hmyz. Hemidactylus tropidolepis MOCQUARD 1888 KE-05-014, dospělá samice. Pokoj hotelu Kora View, Garissa. 26.7. 2006, Tomáš Mazuch. Jedná se o dospělého jedince, které jsem chytil ve večerních hodinách přimo v mém pokoji hotelu Kora View. Přimo v pokoji jsem chytil ještě mládě Hemidactylus platycephalus. Na venkovních zdech hotelu byli velmi hojní dospělí gekoni Hemidactylus platycephalus, kteří zde po žářivkami chytali nalétající hmyz. Gekon je velmi podobný okruhu druhů H. squamulatus-tropidolepis. Od jedince H. squamulatus, kterého mám ve své sbírce ze South Horru ze severní Keni se liší a podle klíče v Spawls et al. (2002) jsem jedince z Garissy určil jako H. tropidolepis. Lygodactylus picturatus (PETERS 1868) KE-05-005, dospělý samec. Kopec Maramtu, vesnice Maramtu, Garissa. 24.7. 2005, Tomáš Mazuch. KE-05-010, dospělý samec. Vesnice Mororo, Garissa. 25.7. 2005, Tomáš Mazuch. KE-05-013, dospělý samec. Blízko hotelu Kora View, Bula Iftin, Garissa. 26.7. 2005, Tomáš Mazuch. KE-05-008, dospělá samice. Cesta mezi kopcem Maramtu, vesnice Maramtu, a Garissou. 24.7. 2005, Tomáš Mazuch. KE-05-006, dospělá samice. Cesta mezi kopcem Maramtu, vesnice Maramtu, a Garissou. 24.7. 2005, Tomáš Mazuch. KE-05-007, dospělá samice. Cesta mezi kopcem Maramtu, vesnice Maramtu, a Garissou. 24.7. 2005, Tomáš Mazuch. KE-05-0017, mládě. Garissa. 24.7. 2005, Tomáš Mazuch. Určitě nejhojnější plaz v Garisse. Podobně jako u agam nebo scinků Trachylepis striata, jsou tyto gekoni hojnější v samotném městě než v neporušených biotopech savany mimo město. Ve městě žili tyto gekoni syntopicky na stejných stromech s gekony Hemidactylus platycephalus. Gekoni mají v oblibě stromy se silnějším kmenem. Na křovinaté vegetaci se nevyskytují. Na vhodných (dostatečně velkých, členitých stromech) se gekoni vyskytují i ve velkých počtech – 2-3 samci s až trojnásobným počtem samic a mláďat. V hustých křovinatých monokulturách podél řeky Tana je to jediný zaznamenaný druh plaza. Zde se gekoni vyskytovali pouze na malém počtu stromů se silnějším kmenem. Gekony jsem nepozoroval na zídkách ani jiných materiálem člověkem vyrobených. Ještěry jsem pozoroval na stromech jak u paty stromu tak pak až i po výšku cca 3 m. Druhová determinace byla učiněna podle Spawls et al. (2002). Samci mají černé hrdélko. Světlé nažloutlé proužky se jim táhnou přes supra-sublabiália a od nozder přes horní část oka až po zátylí. Hlava je celkově žlutočerně proužkovaná. Popis odpovídá téměř celkově popisu L. picturatus v Spawls et al. (2002).
4
Agamidae Agama lionotus BOULENGER 1896 KE-05-011, dospělá samice. 1 km severně mezi spojnicí Garissa město-Madogo vesnice, blízko levého břehu řeky Tana. 25.7. 2005, Tomáš Mazuch. Agamy jsou hojné hlavně v samém městě Garissa. V savaně neovlivněné člověkem jsem tyto ještěry nepozoroval. Hojní byli tyto ještěři ještě v sekundárních křovinných porostech podél řeky Tana. Častěji pozorované byly samice nebo odrůstající mláďata. Samci mají typické zbarvení – oranžová hlava, tělo a ocas modré. Jejich útěková vzdálenost je obrovská – většinou kolem 20 m. V opuštěných zahradách v městě Garissa tyto agamy často obývaly domky. Dospělí samci utíkali v nebezpečí na tyto domky. Mnoho jedinců jsem pozoroval na zídkách obytných pozemků v Garisse. Tyto zídky obývali ještě mimo agam i scinkové Trachylepis striata. Scincidae Trachylepis brevicollis (WIEGMANN 1837) Nesbírán žádný dokladový materiál. Několik jedinců pozorováno v křovinatých monokulturách na jihu provincie Bula Iftin v jižní části Garissy. Zde byli scinkové velmi plaší a ihned se ukrývali v hlubokých děrách v zemi. Pozorováni byli pouze dospělí jedinci. V podobné křovinaté akáciové monokultuře jsme pozorovali pouze gekony Lygodactylus picturatus.
Trachylepis striata (PETERS 1844) KE-05-009, dospělá samice. Mezi kopcem Maramtu a vesnicí Mororo v sekundárním biotopu tvořeným křovinatými monokulturami. 24.7.2005, Tomáš Mazuch. Další jedince tohoto celkem hojného druhu jsem nacházel podél silnice Nairobi – Garissa těsně před mostem přes řeku Tana v Garisse. Zde se scinkové ukrývali pod kameny zpevňující silnici nebo pod panely. Nejvíce hojný je tento druh přímo v Garisse na zídkách zahrad a obytných parcel v provincii Bula Iftin. Na těchto zídkách byly také velmi hojné Agama lionotus (dříve Agama agama lionotus, viz. Bőhme et al., 2005). Trachylepis planifrons (PETERS 1878) Dokladový materiál chybí. Správnou druhovou determinaci dokládá fotografie. Tyto scinky jsem pozoroval pouze na vzrostlých stromech opuštěných zahrad v jižní části Bula Iftin v Garisse. Na stromech jsem je nacházel nejčastěji ve výšce 2-3 m a ve společnosti gekonů Hemidactylus platycephalus. Celkem jsem pozoroval asi 5 jedinců tohoto druhu.
5
Lacertidae Heliobolus spekii sextaeniata (STEJNEGER, 1894) KE-05-001, mládě. Mezi vesnicí Madogo a Maramtu, západně od města Garissa. 23.7. 2005, Tomáš Mazuch. Zde jsem pozoroval asi dvě mláďata tohoto druhu. Biotopem těchto ještěrek zde je primární savana Acacia-Commiphora. Bylinné patro zde téměř chybí nebo je reprezentováno ne příliš hojnými keři a sukulenty. I přes vysoké denní teploty (36-39°C, měřěno cca 1 m nad zemí na slůnci) byly tyto ještěrky občas pozorovány. Dále jsem pozoroval několik jedinců asi 1 km severně od vesnice Madogo a pak přímo ve městě Garissa v provinci Bula Iftin. Varanidae Varanus niloticus (LINNAEUS 1766) Dokladový materiál nebyl sbírán. Mrtvé mládě jsem nalezl asi 80 m za mostem přes řeku Tana do Garissy hned u silnice. Jednalo se s určitostí o Varanus niloticus. Amphibia Anura Bufonidae Amietophrynus xeros (TANDY, TANDY, KEITH, DUFF-MACKAY, 1976) Na stejném místě jako mrtvého varana jsem našel dospělou ropuchu zřejmě druhu Amietophrynus xeros (dříve rodu Bufo, Frost et al., 2006). Jedinec byl značně starý a v nedobrém zdravotním stavu. Z obojživelníků budou v Garisse zřejmě ještě rozšířeny pěnovnice rodu Chiromantis (cf. kelleri, petersi).
Diskuze Stephen Spawls (1978) spolu s Damaris Rotich (1997) uvádějí pro Garissu tyto druhy plazů: Rhynotyphlops unitaeniatus, Python sebae,Eryx colubrinus loveridgei, Mehelya nyassae, Philothamnus semivariegatus semivariegatus, Prosymna ambigua stuhlmanni, Telescopus dhara somalicus,Crotaphopeltis hotamboeia,Dispholidus typus,Hemirhagerrhis mototaenia nototaenia, Rhamphiophis oxyrhynchus rostratus,Rhamphiophis rubropunctatus, Psammophis punctulatus trivirgatus, Psammophis biseriatus, Atractaspis microlepidota, Naja pallida, Bitis arietans arietans, Echis carinatus leaekyi, Agama agama, Mabouya brevicollis, Latastia longicaudata, Varanus albigularis, Varanus niloticus. Tento seznam dále doplňují zřejmě ještě Hemidactylus mabouia (neuvedena lokality ve výše uvedeném seznamu). Prosymna ambigua stuhlmanni je dnes považována za samostatný druh – P. stuhlmanni (Spawls et al., 2002). To stejné platí pro Rhamphiophis oxyrhynchus rostratus – tedy R. rostratus. Platnost poddruhu Telescopus drara somalicus není vědeckou veřejnosti široce uplatňována. Broadleyi (1994) považuje africké Telescopus 6
„dhara“ za Telescopus obtusus, přičemž T. dhara je rozšířena pouze na Arabském poloostrově. Poddruh Echis carinatus leakeyi je považován za poddruh afrického druhu Echis pyramidum (Cherlin 1990, Spawls et Branch 1995). Keňský poddruh Agama agama lionotus, který je rozšířen v Garisse je považován za samostatný druh – A. lionotus (Bőhme, 2005). Africké druhy rodu Mabouya jsou dnes přeřazeny do dříve neuznávaného rodu Trachylepis Fitzinger, 1843. Výše uvedený seznam mohu doplnit ještě o druhy Lygodactylus picturatus picturatus, Trachylepis striata, Trachylepis planifrons, Heliobolus spekii sextaeniata, Hemidactylus platycephalus a Hemidactylus tropidolepis, jejichž pozorování a dokladový sběr byl výsledkem expedice Wajir. Tyto druhy jsou pro město Garissu a nejbližší okolí novými druhy. V roce 2002 vyšla nová kniha autorů S. Spawls, R. Drewes, K. Howell a J. Ashe s názvem Terénní průvodce plazů východní Afriky. V této publikaci doplňují autoři několik informací o rozšíření plazů ve východní Keni a rovněž je zde u všech druhů mapa rozšíření. Podle těchto mapek můžeme v Garisse očekávat ještě tyto druhy: Leptotyphlops macrorhynchus, Lycophidion depressirostre, Hemirhagerrhis kelleri, Aparallactus lunulatus, Bitis arietans somalica,Hemidactylus mabouia, Hemidactylus platycephalus, Hemidactylus squamulatus, Hemidactylus macropholis, Hemidactylus ruspolli, Lygodactylus keniensis (Saka ohyb řeky Tany), Lygodactylus picturatus, Lygosoma sundevalli, Lygosoma afrum, Heliobolus spekii, Pelusios sinutatus. Z těchto druhů prokázala expedice Wajir výskyt Heliobolus spekii, Lygodactylus picturatus a Hemidactylus platycephalus. Výskyt Bitis arietans somalica (nikoliv poddruh arietans podle Spawls 1978) dokazuje dokladový expemlář (CAS 122754) v muzeu Akademie věd v Kalifornii. Do relativní blízkosti města Garissa zasahují svým rozšířením i další druhy plazů, jejichž výskyt v Garisse či okolí je možný resp. pravděpodobný. Těmito druhy jsou: Lamprophis sp. (fuliginosus, capensis, maculatus, pro problematiku shlédni Hughes 1997), Lycophidion capense, Platyceps brevis smithi, Dasypeltis scabra, Micrelaps vaillanti, Atractaspis engdahli, Agama persimilis, Panaspis wahlbergii, Chondrodactylus turneri, Lygodactylus keniensis, Hemidactylus angulatus (dříve poddruh H. brooki), Holodactylus africanus a Pelomedusa subrufa. Herpetologický výzkum Garissy a jejího okolí je na úplném počátku. Pokud je mi známo, tak v Garisse byl prováděn sběr plazů, jehož výsledky byly publikovány snad pouze třikrát, včetně expedice Wajir. První zmíňku o hadovi z Garissy uvádí Bogert (1940) a to o Echis carinatus. V období okolo roku 1970 prováděl herpetologický výzkum v této oblasti Stewen Spawls a Robert Drewes. Výzkum těchto autorů byl shrnut v pracích: Spawls 1979, Spawls 1978, Spawls et Rotich 1997 a Spawls et al. 2002. Vzhledem k tomu, že druhová skladba plazů a obojživelníků se v podobných aridních oblastech značně odlišuje v závisti na ročním období – období sucha vs. období dešťů, můžeme předpokládat, že mnoho druhů plazů a obojživelníků bude v Garisse při dalších průzkumech ještě objeveno, viz. výše.
7
Literatura Bogert C. M., 1940: Herpetological results of the Vernay Angola Expedition with notes on African reptiles in other colliections. Part 1. Snakes, including an arrangement of African Colubridae. Bull. Amer. Mus. Nat. Hist., 77: 1-107.
Bőhme W., Wagner P., Malonza P., Lőtters S. & J. Kőhler, 2005: A new species of the Agama agama group (Squamata: Agamidae) from western Kenya, East Africa, with comments on Agama lionotus Boulenger, 1896. Russian Jornal of Herpetology, 12 (2): 142-150. Broadley D., 1994: A collection of snake from eastern Sudan, with the description of a new species of Telescopus Wagler, 1930 (Reptilia: Ophidia). Journal of African Zoology, 108 (2): 201-208. Hughes B., 1997: Dasypeltis scabra and Lamphophis fuliginosus – two pan-African snakes in the Horn of Africa: a tribute to Don Broadley. Afr. J. Herpetol., 46 (2)? 68-77. Channing A. et K. Howell, 2006: Amphibians of East Africa. Chimaira, Frankfurt Am Main. 418 pp. Drewes R. C. & Sacherer J. M., 1974: A new population of Carpet Viper, Echis carinatus, from northern Kenya. J. E. Africa nat. Hist. Soc. nat. Mus. 145: 1-7. Cherlin V. A., 1990: Taxonomic revision of the snake genus Echis (Viperidae). II. An analysis of taxonomy and description of new forms. Proceedings of the Zoological Institite, Leningrad 207: 193223. (in Russian) Mazuch T., 2005: Taxonomie a biologie zmije Echis pyramidum leakeyi z Keni. Akva tera fórum 1 (1): 64-71. Mazuch T., v tisku: Taxonomie zmijí rodu Echis Merrem, 1820. Akva Tera Fórum. Spawls S., 1978: A checklist of the snakes of Kenya. J. E. Africa nat. Hist. Soc. Nat. Mus., Vol. 31, No. 167: 1-18. Spawls S., 1979: Sun, Sand & Snakes. Collins and Harvill Press, London. 254 ss. Spawls S. & D. Rotich, 1997: An annotated checklist of lizards of Kenya. J. E. Africa nat. Hist. Soc. Nat. Mus., Vol. 86: 61-83. Spawls S. et W. Branch, 1995: The Dangerous Snakes of Africa. Ralph Curtis-Books, Florida. 192 pp. Spawls S., Howell K., Drewes R. & J. Ashe, 2002: A field guide to the reptiles of East Africa. Academic Press, London: 543.
8
