Platební karty, jejich možnosti a další vývoj

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko-správní fakulta

Studijní obor: Peněžnictví

Platební karty, jejich možnosti a další vývoj

Payment Cards, their prospects and development

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Jan Krajíček

Autor: Ivana Svobodová

Brno, květen 2006

Jméno a příjmení autora: Název bakalářské práce: Katedra:

Vedoucí bakalářské práce: Rok obhajoby:

Ivana Svobodová

Platební karty, jejich možnosti a další vývoj

Payment Cards, their prospects and development Financí

Ing. Jan Krajíček

2006

Anotace

Bakalářská práce „Platební karty, jejich možnosti a další vývoj“ pojednává o platebních

kartách v současném světě. První část je věnována historickému vývoji platebních karet

ve Spojených státech, Evropě a v ČR. V druhé části jsou popsány výhody a využití

platebních karet současnosti, včetně jejich členění. Třetí část je zaměřena na bezpečnost platebních karet a jejich ochranu. Navazující čtvrtá kapitola analyzuje současný stav trhu platebních karet v Evropě a v České republice. Poslední část této práce pojednává o dalších možnostech vývoje platebních karet a o vlivu evropské integrace na tuto oblast. Annotation

The bachelor work „Payment cards, their prospects and development “ deals with payment

cards of today‘s world. The first part is addresed to historical development of payment cards

in the United States, Europe and Czech Republic . In the second part the benefits and use of payments cards are described, including their structuring. The third part is focused on

the safety of payment cards and their security. Consequential fourth part analyses the present

state of the market of payment cards in Europe and Czech Republic. The final part of this

work deals with next possible development and the influence of the integration of the European Union on this field. Klíčová slova

Platební karta, druhy rizik, ochrana karet, čipové karty, bezkontaktní technologie Keywords

Payment card, types of risks, protection of cards, chip cards, contactless technology

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci „Platební karty, jejich možnosti a další vývoj“ jsem

vypracovala samostatně pod vedením Ing. Jana Krajíčka a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 25. května 2006

__________________________ vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Janu Krajíčkovi za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

Ivana Svobodová

Obsah: ÚVOD................................................................................................................ 9 1. HISTORIE PLATEBNÍCH KARET ......................................................... 11 1.1.

Začátky ve Spojených státech ............................................................................... 11

1.1.1. 1.1.2. 1.1.3. 1.2.

Začátky v Evropě.................................................................................................. 16

1.2.1. 1.2.2. 1.2.3. 1.2.4. 1.3.

Věrnostní platební karty ................................................................................ 11 Univerzální platební karty ............................................................................. 12 Bankovní karty.............................................................................................. 14 Velká Británie ............................................................................................... 16 Francie .......................................................................................................... 17 Švédsko ........................................................................................................ 18 Německo....................................................................................................... 18

Začátky v České Republice ................................................................................... 18

2. PLATEBNÍ KARTY SOUČASNOSTI ..................................................... 20 2.1.

Výhody a využití platebních karet......................................................................... 20

2.2.

Nevýhody platebních karet ................................................................................... 21

2.3.

Základní členění platebních karet.......................................................................... 23

2.3.1. 2.3.2. 2.3.3. 2.3.4. 2.3.5. 2.3.6. 2.3.7. 2.3.8. 2.4.

Bezpečnost platebních karet.................................................................................. 28

2.4.1. 2.4.2. 2.4.3. 2.5.

Vydávající asociace....................................................................................... 23 Způsob zúčtování transakcí ........................................................................... 23 Způsob použití .............................................................................................. 24 Rozsah použití .............................................................................................. 25 Druh záznamu identifikačních údajů ............................................................. 25 Uživatel ........................................................................................................ 26 Marketingové členění.................................................................................... 26 Co-branded a Affinity Cards ......................................................................... 27 Druhy rizik.................................................................................................... 29 Ochranné prvky platebních karet................................................................... 31 Čipové karty ................................................................................................. 32

Současný vývoj v Evropě..................................................................................... 34

2.5.1. 2.5.2.

Karty v západní Evropě................................................................................. 34 Karty ve střední a východní Evropě............................................................... 36

2.5.3.

Karty v ČR.................................................................................................... 40

3. BUDOUCNOST PLATEBNÍCH KARET................................................. 42 ZÁVĚR ............................................................................................................ 44 Seznam literatury.......................................................................................................... 46 Seznam tabulek: ........................................................................................................... 47 Seznam grafů: .............................................................................................................. 47

ÚVOD Platební karty se zařadily mezi bezhotovostní platební nástroje již v roce 1914. Od té doby se

neustále zvyšuje jejich význam v životě společnosti. Zejména od poloviny osmdesátých let

můžeme pozorovat jejich velmi rychlý rozvoj a průnik z oblasti úhrad některých výdajů na mezinárodních služebních i soukromých cestách do oblasti každodenních nákupů.

Rozmach používání platebních karet je umožněn mj. i dynamickým rozvojem výpočetní techniky a komunikačních technologií.

Bakalářskou práci jsem rozčlenila do tří základních kapitol – vývoj platebních karet z historického pohledu, současná situace a možnosti a podmínky dalšího rozvoje platebních

karet. Při vypracování studie jsem vycházela především z publikace Pavla Juříka

„Encyklopedie platebních karet – historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet,“

který se tomuto tématu přehledově věnuje. Dále jsem čerpala z internetových stránek komerčních bank, finančních institucí a Sdružení pro bankovní karty.

V první části mé práce se věnuji historickému vývoji platebních karet. Je popsán počátek historie tohoto instrumentu v USA, kde vznikla většina mezinárodních platebních systémů

a technických řešení. Pokračuji nastíněním vývoje platebních karet ve vybraných evropských

zemích, a v závěru této kapitoly popisuji vývoj platebních karet v České republice, která díky

historickým konsekvencím přeskočila jednu vývojovou etapu privátního bankovnictví založenou na šecích a stala se rovnou uživatelem platebních karet.

Ve druhé části mé práce se zabývám současnou situací na trhu platebních karet. Tuto část zahajuji analýzou výhod a nevýhod platebních karet a důsledků jejich vlastností pro držitele, obchodníky a vydavatele karet. Do této části jsem také zařadila základní členění platebních

karet a jejich dělení dle různých kritérií. Dále pokračuji analýzou možných rizik, spojených

s používáním platebních karet a možností, jak těmto rizikům předcházet pomocí různých ochranných prvků. Stěžejní část této kapitoly je analýza současného vývoje v západní Evropě

zpracovaná na základě studie „Payment Cards Western Europe 2006“, kterou vydala londýnská společnost Retail Banking Research a její porovnání s vývojem ve střední a východní Evropě, zpracované na základě studie „Payment Cards Central and Eastern Europe.“ Tuto část uzavírám kapitolou, zabývající se dynamickým vývojem platebních karet v ČR.

9

V závěrečné třetí části se zaměřuji na podmínky a možnosti budoucího vývoje platebních karet ve světě z hlediska nových technologií a bezpečnosti.

10

1.

HISTORIE PLATEBNÍCH KARET

O platebních kartách se říká, že jsou americkým vynálezem. Ti, kdo to tvrdí, mají pravdu.

Většina mezinárodních platebních systémů a technických řešení vznikla ve spojených státech

amerických, s výjimkou čipových karet –francouzského patentu – a průkopnictví Evropy u debetních karet1.

1.1.

Začátky ve Spojených státech

1.1.1.

Věrnostní platební karty

První platební kartu na světě začala vydávat v roce 1914 americká telefonní a telegrafní společnost Western Union Telegraph Company. Byla vyrobena z plechu a podobala se

vojenským identifikačním štítkům, které používá řada armád. Proto tyto karty získaly název „metal money“ nebo „shopers plate.“ Western Union je nabídla zdarma svým vybraným zákazníkům

a umožňovala jim telefonovat a posílat telegramy bez okamžitého placení.

Zákazník potom obdržel na konci měsíce soupis telefonátů a telegramů, jejich jednotlivé ceny

a celkový součet, který jednorázově zaplatil šekem nebo příkazem z banky. Společnost se tímto snažila udržet si dobré zákazníky a přimět je k častějšímu používání svých služeb

s možností bezhotovostního placení. Proto se tyto karty nazývají obecně věrnostní – „platební karty“.

Rostoucí konkurence přiměla začátkem roku 1915 americký řetězec Sears nabídnout svým klientům splátkový prodej, a to nejprve ve svém zásilkové obchodě. Za dva roky nabídla některým klientům kreditní kartu, kterou mohli použít v jejích obchodních domech k placení.

Příklad společnosti Sears Roebuck následovaly i další obchodní domy. V roce 1942 nabídla

věrnostní kreditní kartu také první síť čerpacích stanic - společnost General Petroleum Corporation of Kalifornia. Pro tyto karty se vžil název Courtesy Card. Věrnostní platební

karty se staly jedním z prostředků konkurenčního boje, a proto je začaly nabízet i další

společnosti, zejména obchodní domy. Krize amerického hospodářství v roce 1929 zastavila další rozvoj kreditních karet. Teprve koncem 30. let se situace začala měnit. Telekomunikační společnost American Telephone and Telegraph zavedla kartu Bell Systém Credit Card, Pramen: Juřík P., Encyklopedie platebních karet – historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet.

1

1. vydání Praha: Grada Publishing,a.s., 2003, str.37, ISBN 80-247-0685-7

11

která měla podpořit věrnost zákazníků. Její příklad následovaly další telegrafní a železniční společnosti a řada obchodních domů a hotelů. Pro tyto karty se vžilo označení „Fidelity Cards“.

Věrnostní karty se velmi rychle rozšířily po celém území Spojených států. Pro jejich držitele

se staly znakem osobní prestiže. Jejich nadějný rozvoj přibrzdila až hospodářská krize ve 30.

letech. Přechodný útlum pak přinesla druhá světová válka. V roce 1942 Federal Reserve Board zakázal používání platebních karet vzhledem k omezení, týkajících se spotřebních

úvěrů, které odčerpaly zdroje potřebné pro vedení války. Jakmile však byla omezení zrušena, většina společností začala karty znovu vydávat. Po 2. světové válce se změnil životní styl

americké společnosti. Cestování se stalo více rozvinuté a dostupné většině občanů Spojených

států. Proto v roce 1947 zahájilo několik amerických železničních společností vydávání tzv. Travel Card, určené pro obchodní cestující. Jejich cílem bylo udržet si obchodní

cestující, kteří stále častěji začali používat motorová vozidla k obchodním cestám. Ve stejném

roce se spojilo několik leteckých společností, které nabídly svým pravidelným zákazníkům kreditní kartu Universal Air Travel Card. Podmínkou pro její vydání bylo složení vkladu 425 USD, za které dostali kredit 500 USD.

Přes své nesporné výhody trpěly věrnostní platební karty jednou významnou nevýhodou. Jejich použití bylo omezeno pouze na obchodní síť firmy, která kartu vydala. Tuto nevýhodu odstranila až univerzální Charge Card.

1.1.2.

Univerzální platební karty

Rok 1950 byl rokem vzniku 1. univerzálně použitelné platební karty, a to od klubu nazvaného Diners Club. Ten vydával svým členům úvěrové karty nazvané Charge Card

pro bezhotovostní placení v restauracích a později u všech smluvních hotelů, restaurací

a obchodů, které s klubem uzavřou smlouvu. Vznikla tak první víceúčelová úvěrová karta pro nákupy dražšího zboží a služeb – Travel and Enterteiment Card.

Vznik této karty je spojen se zajímavou historkou, podle které uspořádal v roce 1949 pan Frank McNamara, ředitel firmy Ford a Hamilton Credit Corporation, obchodní večeři pro své klienty v newyorské restauraci Major´s Cabin Grill. Protože si před večeří vyměnil sako

a zapomněl v něm peněženku, marně ji hledal ve chvíli, kdy vrchní přinesl účet za večeři. 12

Protože ho v restauraci znali, nabídli mu, aby zaplatil příště, avšak on to odmítl a

zatelefonoval manželce, která potřebné peníze přinesla. Tato nepříjemná situace ho vedla

k otázce, proč by měli být lidé omezeni hotovostí, kterou mají zrovna u sebe. A právě tato myšlenka spojena s jeho vrozenou podnikavostí vedla ke vzniku klubu příznačně nazvaného Diners Club2.

Poprvé byla karta Diners klubu použita 28. ledna 1950 právě panem McNamarem k zaplacení

večeře s jeho partnerem Ralphem Schneiderem v restauraci Majorś Cabin Grill. Tato večeře je známa jako First Supper ( první večeře ).

O několik měsíců později zakládá McNamarův přítel Alfred Bloomingdale obdobný systém nazvaný Dine and Sign. Bloomingdale však neměl dostatečné zdroje k financování projektu.

Proto dochází mezi Bloomingdalem a McNamarou po třech měsících provozu k dohodě o spojení obou firem. Vzniká tak celostátní Charge Card ve Spojených státech amerických. Graf č. 1: Růst počtu klientů Diner Club International v letech 1951-1986

Pramen: Juřík P., Encyklopedie platebních karet – historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet. 1. vydání Praha: Grada Publishing,a.s., 2003, str.42, ISBN 80-247-0685-7

2

Pramen: Juřík P., Encyklopedie platebních karet – historie, současnost a budoucnost peněz a platebních karet.


13

1.1.3.

Bankovní karty

Koncem 40. let se začaly o platební karty zajímat také americké banky. Začaly ověřovat , jaké možnosti jim nový platební nástroj, vydávaný obchodními firmami, může přinést. Za nejstarší

formu bankovních karet je považován systém Charge-It vyvinutý v roce 1947 úvěrovým

specialistou newyorské banky Flatbush National Bank Johnem C. Bigginsem. Jednalo se o papírový doklad určený k placení v síti obchodů v Brooklynu. Obchody

předkládali

prodejní doklady bance, která je obchodníkům uhradila a vyúčtovala je svým klientům.

První kreditní kartu, podobající se těm dnešním, vydala v roce 1951 The Franclin National

Bank v New Yorku. Karta nesla jméno svého držitele a výši úvěrového limitu. Karta byla

vydána zdarma důvěryhodným klientům, obchodníci platili bance poplatek za provedené

platby. Po krátkém zkušebním provozu (od dubna 1952) začala banka nabízet kartu svým vybraným klientům na základě vyhodnocení jejich bonity. Kartu získali klienti zdarma a

provedené nákupy museli uhradit do 30, 60 neb 90 dnů podle podmínek jejich smlouvy. Při placení se vždy telefonicky ověřovalo finanční krytí u banky.3

V průběhu let 1953 a 1954 vydávala platební karty asi stovka amerických bank. Přes očekávaný zisk jim platební karty přinesly jen ztráty, a proto polovina z nich vydávání

karet ukončila. V roce 1957 vydávalo Charge Card už pouze 26 amerických bank v různých státech americké unie.

Na počátečním neúspěchu bankovních karet se podílelo několik příčin: •

Banky zajistily pro své kartové programy příliš málo obchodníků a v malých

lokalitách. Banky, které nabízeli jednu kartu v jednom státě USA, nemohly svým klientům nabídnout kartu platnou i za jeho hranicemi.

•

Obchodníci přicházeli o tržby, pokud chtěl zákazník platit kartou, kterou v obchodě nepřijímali. Banky také nedostatečně vyškolily obchodníky i klienty, jak a proč karty používat.

•

3

Banky také musely investovat do potřebných technologií, zaměstnat další pracovníky, marketingově působit na obchodníky i klienty, a to vše stálo mnoho peněz.



14

Zásadní zlom u bankovních karet pak nastal v roce 1966, kdy Bank of America zpřístupnila

svůj kartový program, zahájený v roce 1958, dalším americkým bankám prostřednictvím licence poskytované její dceřinou společností Bank Americard service Corporation. Karty nesly název systému Bank Americard a pronikly i do oblastí, kde Bank of America neměla své pobočky. Tyto karty jako první na světě byly vyrobeny z plastu, který jim dával větší

odolnost, lepší ochranu proti padělání a usnadňoval placení pomocí mechanických snímačů –

tzv. imprinterů. V roce 1966 pronikl systém Bank Americard mimo území Spojených států. Jejím prvním neamerickým vydavatelem se stala Barclays Bank ve Velké Británii, následovaná dodnes více než 19000 bankami na celém světě. Tabulka č. 1.: BankAmericard v USA


Ne všechny projekty byly úspěšné jako projekt kreditní karty Bank Americard. Např. Chase Manhattan Bank zavedla v roce 1958 vlastní kreditní kartu. Uzavřela smlouvy s asi 350 obchody a vydala okolo 53000 karet. O dva roky později s nimi klienti utratili 25 milionů dolarů. V roce 1962 banka pro karty zvolila název UNI-CARD. Další velké ztráty utrpěly Continental Bank a First Bank of Chicago.

Na úspěch kreditní karty Bank of America, Charge Cards, American Express a Diners Club

a problémy Chicagských bank zareagovaly především banky ze západního pobřeží Spojených států. Za hlavní příčiny neúspěchu bankovních karet považovaly: •

Americké zákony, které zakazovaly bankám působení mimo hranice svého sídelního státu. Tato překážka znemožňovala platnost bankovních platebních karet na celém

území USA na rozdíl od karet Diners Club, American Express a ostatních nebankovních společností s platností na celém území Spojených států. •

Ochota obchodníků přijímat karty závisela na počtu klientů používajících tyto karty. Dochází k preferenci silného kartového systému velké banky. 15

•

Banky nemohou bez neúměrného úvěrového rizika vydat karty klientům, kteří u ní nemají vedený účet.

Některé banky proto začínají uvažovat o sdružování do kartových asociací. Princip spolupráce

byl založen na vybudování zúčtovacích centrál v jednotlivých státech americké unie

(tzv. hlavní banky), plnících úlohu obchodního a zúčtovacího centra. Ostatní banky napojené na tyto centrály by vydávaly svým klientům karty a za provizi získávaly obchodníky

pro jejich akceptaci.

V prosinci 1966 Wels Fargo Bank spolu s ostatními 13 bankami založili California Bank Association. V roce 1967 asociace překročila hranice Kalifornie a změnila své jméno

na Western States Bankcard Association (WSBA). Jiná skupina 17 bank pod vedením

Marine Midland Bank založila v Bufalo 16. srpna 1966 Interbank Card Association (ICA).

Obě asociace se spojily v roce 1967 a založily Master Charge v roce 1967. V roce 1979

změnila asociace Master Charge svůj název na mnohem výraznější MasterCard.

Banky zapojené do systému BankAmericard začaly sledovat aktivity konkurenčních asociací a začaly požadovat větší nezávislost. Výsledkem bylo vytvoření nové nezávislé organizace

dne 9.7.1970 National BankAmericard Inc. (NABANCO). Podobný vývoj jako ve Spojených Státech následoval i v zahraničí. V září 1974 byla v kanadském Vancouveru

založena mezinárodní asociace International BankAmericard Incorporated – IBANCO.

Členem IBANCO se v roce 1976 stala celá francouzská asociace Carte Bleue, jejíž členové

vydávali ve Francii kreditní karty již od roku 1967. V roce 1977 přijaly NABANCO i IBANCO nové názvy VISA USA a VISA International.

1.2.

Začátky v Evropě

Vývoj ve Spojených státech ovlivnil i evropské banky. Zejména Velká Británie a Francie se staly brzy nejrozvinutějšími státy v oblasti bankovních karet.

1.2.1.

Velká Británie 16

V roce 1965 vydala National Provincial Bank první plastovou platební kartu. Jednalo se

o šekovou záruční kartu. Klienti prostřednictvím této karty mohli vybrat hotovost do výše 20 GBP. Projekt byl úspěšný, což mělo za následek rozšíření do celostátního měřítka v rámci

UK. Začátkem roku 1969 se do šekového systému zapojilo 53,5 milionu klientů 57 britských bank. V roce 1977 byla zvýšena zaručená částka ze 30 na 50 GBP a později byly zavedeny

dva druhy karet s limity 100 GBP a 250 GBP. První mezinárodní platební kartu vydala v roce 1965 Westminster Bank. Vybrala kvalitní klienty a nabídla jim ChargeCard ve spolupráci se společností Dinners Club International. O rok později Barclays Bank koupila licenci BankAmericard jako první banka mimo území Spojených států a stala se největším vydavatelem karet VISA mimo území Spojených států. Graf č.2: Vývoj počtu karet Barclaycard


1.2.2.

Francie

V roce 1967 vydává Société

Marseillaise de Credit děrné štítky, které

umožňovaly

výběr hotovosti z prvních bankomatů. V roce 1967 zakládají Société Générale, Crédit Lyonnaise Banque National de Paris, Crédit Industriel et Comercial a Crédit Commercial de

France mezibankovní skupinu Carte Blue. O rok později již vydaly na 265 000 těchto karet a karty byly přijímány 25 000 obchody ve Francii. Dalším systémem národních platebních karet se stal Carte Verde, který se v roce 1984 spojil se systémem Carte Blue. 17

1.2.3.

Švédsko

V roce 1964 významná bankovní skupina Wallenberg založila kreditní kartu Rikskort. Měla sloužit k placení v hotelech, restauracích a cestovních kancelářích. O rok později se z ní stává

holdingová společnost Eurocard International se sídlem v Bruselu. V roce 1968 uzavřela strategické partnerství s americkou asociací Master Charge. Od roku 1974 se stal členem

Eurocard International britský systém Access a v roce 1977 francouzský Carte Verte. V roce 1992 se Eurocard spojil se společností Eurocheque a vytvořil novou společnost Europay International. Ta pak v roce 1997 uzavřela smlouvu o strategickém partnerství s asociací MasterCard, se kterou se 15. července 2002 spojila.

1.2.4.

Německo

Německo koncem 60. let nepřijalo kreditní karty a platební karty zavedlo jen v omezeném

rozsahu, zato preferovalo a podporovalo zavedení celoevropského zavedení zaručených šeků. Až koncem 70. let vydaly některé banky první karty Eurocard. Na další rozvoj platebních

karet mělo založení společnosti Gesellschaft für Zahlungssysteme (Společnost pro platební

systémy), která zastupovala kolem 3000 německých bank a spořitelen v asociaci Eurocard a Eurocheque International. V roce 1997 se tato společnost rozdělila na provozní společnost

a licenční společnost EURO Kartensysteme. První karty VISA vydala bank of America v roce 1981.

1.3.

Začátky v České Republice

V České republice byla zavedena akceptace zahraničních platebních karet v roce 1969, kdy

cestovní kancelář Čedok začala přijímat karty Diners Club a následně i American Express.

Postupně byly do roku 1990 akceptovány i platební karty Eurocard/MasterCard, JCB, VISA a krátce i Air Plus a en Route.

První skutečné platební karty v tuzemsku vydala v roce 1988 Živnostenská Banka. Jednalo

se o tzv. dispoziční karty k tuzexovým účtům, které sloužily k výběru odběrních poukazů (tzv. tuzexových bonů) v pobočkách ČSOB a SBČS a k bezhotovostnímu placení

v prodejnách Tuzex. V roce 1989 vydaly první bankomatové karty Česká státní spořitelna a Slovenská štátna sporitelňa. V roce 1990 otevřela v Praze svoji cestovní kancelář 18

společnost American Express a převzala od Čedoku zajištění akceptace karet. Svoji

zprostředkovatelskou činnost pro ostatní systémy Čedok ukončil v červnu 1992 z důvodu převzetí těchto služeb Komerční bankou a ČSOB, které získaly oprávnění pro zúčtování

transakcí karet Euracard/MasterCard. Od 1.7. zajišťovala Živnostenská banka zúčtování karet VISA, Diner Club a JCB, a to až do prodeje své obchodní sítě České spořitelně v roce 1996.

V roce 1990 došlo k liberalizaci československého bankovnictví a byl zrušen monopol Státní banky československé v oblasti vedení účtů organizací, obou spořitelen u vkladů obyvatelstva a ČSOB a Živnobanky u zahraničního platebního styku. Tím, že byla oddělena obchodní činnost

od

úloh

centrální

emisní

banky

byly

vytvořeny

Komerční

banka

a Investiční banka v České republice a Všeobecná úverová banka na Slovensku.

V průběhu dalších let vzniklo více než 50 nových peněžních ústavů. Zájem bank zejména Komerční banky, ČSOB, Agrobanky a VÚB o platební karty rostl. Banky projevily zájem především o bankomatové karty Eurocard/MasterCard a bankomatové karty Cirrus.

Ukázala se potřeba spojit úsilí bank s cílem vybudovat moderní systém platebních karet s využitím zahraničních zkušeností.4 Bylo rozhodnuto o vybudování on-line systému

bankomatů ve spolupráci s asociací Euracard/MasterCard. Základní úlohu sehrála Komerční banka na základě zkušeností a informací, které získala v zahraničí a nabídla účast i ostatním

peněžním ústavům. Koncem léta 1990 byla zpracována marketingová studie systému platebních karet a její realizací byla pověřena a.s. I.S.C.MUZO, jejímž prvním bankovním

akcionářem se stala právě Komerční banka. Po neúspěchu jednání KB s Českou Spořitelnou

byla nabídka akceptována Agrobankou, Investiční bankou, Poštovní bankou, Tatra bankou a VÚB.

V únoru 1991 Agrobanka Praha, Investiční Banka, I.S.C.MUZO, Komerční banka, Poštovní

banka, Tatra banka a VÚB založily Mezibankovní sdružení pro platební karty (MSPK). Ke slavnostnímu zahájení provozu společného systému platebních karet došlo v únoru 1992, kdy byly do provozu uvedeny první tři bankomaty v režimu on-line v zemích bývalého RVHP

do mezinárodní sítě. V létě 1992 změnilo sdružení svůj název na Sdružení pro bankovní

karty (SBK) a v lednu 1993 se vlivem rozpadu československé federace rozdělilo na českou a slovenskou část. 4

Pramen: Juřík P., Svět platebních karet,1.vyd.Praha: RADIX, spol. s.r.o.,1995 str. 112, ISBN 80-901853-1-2

19

2.

PLATEBNÍ KARTY SOUČASNOSTI

Platební karty jsou dnes používány k bezhotovostního styku a slouží jako náhrada hotovostních prostředků. V 60. a 70. letech byly karty určeny především bonitním klientům.

Transakce byly zúčtovány se značným zpožděním a z technických důvodů byly v obchodech ověřovány pouze větší částky.

V 80. až 90. letech umožnila výpočetní technika a telekomunikační technika bankám a dalším vydavatelům nabídnout platební karty i středně a méně bonitním klientům. Vzhledem

k rychlému vývoji nových technologií se možnosti platebních karet neustále rychle vyvíjí. Držba platebních karet se dnes stala prestižní záležitostí, kdy druh karty a způsob jejího použití vypovídá poskytovateli služeb o určité solidnosti a důvěryhodnosti jejího majitele.

Dnešní podoba platební karty označuje malou obvykle plastovou kartu s identifikačními údaji jejího majitele. V nejširším pojetí se může jednat o jméno, příjmení, fotografii, podpis,

magnetický proužek, ale i čip nebo třeba otisk palce. Pomocí karty je prováděna identifikace držitele karty a jeho autorizace ke vstupu, úhradě služeb či zboží a podobně.

2.1.

Výhody a využití platebních karet

Používání bankovních karet, které jsou jedním z nejsložitějších a nejkomplexnějších

bankovních produktů, se budou i nadále rozšiřovat, díky svým nesporným výhodám, které svým uživatelům přinášejí.

Přehled výhod, které přinášejí bankovní karty držitelům i obchodníkům jsou uvedeny v následující tabulce:

20

Tabulka č. 2: Výhody platebních karet

Pramen:Marie Marvanová-Pavel Juřík-Karel Vítkovský, Platební styk. 1. vydání Praha: Bankovní institut, a.s., 1995, str.191

2.2.

Nevýhody platebních karet

Jedním ze základních problémů platebních karet jsou vysoké poplatky, které platí čeští

obchodníci i spotřebitelé při jejich použití. Podle komisařky pro hospodářskou soutěž Neelie

Kroesové zaplatí obchodníci v ČR, Maďarsku a Portugalsku na poplatcích za přijetí karty v průměru třikrát až čtyřikrát více než ve Švédsku, Finsku a Itálii.

Tuzemský obchodník zaplatí podle Bruselu z transakce v průměru mezi 2,5 až 3,1 procenta

z celkové ceny zboží. To prodraží nákupy pro zákazníka až o 2,5 procenta. V pětadvacítce evropských států loni lidé zaplatili skrze karty 1,3 bilionu euro tj. 39 bilionů korun, z čehož

obchodníci na poplatcích platby kartou odvedli 25 miliard euro, tj. 725 miliard korun (1,8%). Trh platebních karet v Česku a dalších nových zemích unie je podle Evropské komise 21

nevyspělý a nestabilní. Mezi kartami v ČR totiž zcela dominují produkty Maestro a Visa

a menší banky a vydavatelé si stěžují, že jim velcí hráči brání ve vstupu na český trh vzájemnými dohodami.

Tabulka č. 3: Kdo ovládá český trh s kartami – podle počtu vydaných karet Visa MasterCard AmericanExpress Diners Club ostatní

57% 38% 0,7% 0,1% 4,2%

4,2 milionů karet 2,8 milionů karet 28tisíc karet 9,7 tisíce karet 345 tisíc karet

Pramen: Patočková M., Placení kartou je příliš drahé, Magazín MF Dnes,[cit. 24.04.2006].

Tabulka č. 4: Poplatky obchodníků za použití platebních karet ve vybraných státech EU – v%

Rakousko Česko Portugalsko Slovensko Belgie Francie

3% plus 10 centů 2,5 - 3 2,5 1,6 1,2 0,5 plus 15 centů


Nedostatečnou konkurencí přitom trpí zejména menší prodejny. Mezi velkými obchodními řetězci se použití karet brání diskontní prodejci jako jsou Makro, Lidl či Kaufland.

Z každého nákupu, který zákazník zaplatí kartou, musí totiž prodejce bance odvést určité procento. Jeho výše se hodně liší - čím menší obchody, tím větší procento většinou platí.5

V České republice je nyní přes sedm milionů vydaných karet. Lidé podle odhadů Sdružení obchodu a cestovního ruchu jimi loni zaplatili zboží v obchodech za 144 miliard korun.6

5


Pramen: Honzák R., Skalková O., Brusel: Češi platí za karty příliš, Hospodářské noviny, [cit. 13.04.2006].

6

22

Pro obchodníka to znamená, že se musí spokojit s nižším ziskem anebo promítne vyšší náklady do cen. Prodejce tak musí zvážit, jestli se mu přijímání karet vyplatí. Když je nebere,

některé zákazníky to odradí. Když je bere, musí se vzdát části tržeb nebo zvýšit o něco ceny, ale zároveň si může k větším tržbám dopomoci.

2.3.

Základní členění platebních karet

Platební karty lze rozdělit podle různých kritérií do několika skupin:

2.3.1. •

Vydávající asociace

Bankovní asociace- Eurocard/MasterCard, Maestro a VISA – nevydávají platební

karty, ale skládají se z 25000 jednotlivých bank, které debetní a kreditní karty nabízejí svým klientům. Nejsou orientovány na zisk, ale na přínos pro své členy – banky.

•

Nebankovní asociace – American Express, Japan Credit Bureau, Diners Club

International – tyto společnosti přímo vydávají platební karty a samy zajišťují jejich akceptaci v síti obchodů, pro které zajišťují potřebné služby.

2.3.2. •

Způsob zúčtování transakcí

Charge Card – klient nečerpá úvěr, má zpravidla stanovenou lhůtu 14-30 dnů

od obdržení výpisu od vydavatele karty, během které musí svůj závazek vyrovnat. Pokud není dlužná částka splacena včas, je úročena sankční úrokovou sazbou.

•

Credit Card – klient má možnost delšího odkladu splátky než 1 měsíc od doručení

výpisu, je to obvykle spojeno s poskytnutím krátkodobého spotřebního úvěru s úrokovou sazbou až o třetinu vyšší, než u ostatních půjček

•

Debit Card – klient nečerpá úvěr, karta je vydána pouze k běžnému účtu, umožňuje

úhrady za zboží či služby a výběry z bankomatů až do výše zůstatku na účtu. Banka je schopna si ověřit, zda klient nepřekračuje zůstatek na svém účtě.

•

Předplatní karty – na poč. 80. let sloužily ve Francii k placení zboží a služeb jedné

obchodní sítě. V roce 1993 VISA zavedla bankomatovou kartu VISA Travel Money, 23

kterou si klient mohl zakoupit v bance i bez vlastnictví běžného účtu k čerpání částky, kterou v bance uložil.

2.3.3. •

Způsob použití

Karta platební – (někdy embossovaná) má na sobě vyražené reliéfním písmem

identifikační údaje (číslo karty, jméno klienta, dobu platnosti karty), které se pomocí kopírovacího papíru a přítlaku rukojeti s válečkem otiskují na účtenku (mechanický snímač tzv. imprinter nebo-li žehlička). U takto provedených transakcí není

ekonomické provádět ověření (autorizaci) všech transakcí a obchodníci mají proto stanoven

tzv. autorizační limit, do kterého jim banka nebo společnost zaručují úhradu, pokud

splnili podmínky pro akceptaci karty (kontrola podpisu, časové platnosti karty apod.). Tuto kartu mohou získat jen prověření zákazníci bank, protože jen větší částky transakcí jsou ověřovány před jejich provedením a vydávající organizace je o nich informována se zpožděním. •

Karta bankomatová – Jakmile technici přišli začátkem sedmdesátých let s nápadem

umístit na platební kartu magnetický proužek a použít ho pro záznam dat potřebných pro provedení transakce, otevřely se možnosti pro postupnou elektronizaci platebních karet a jejich transakcí. Vzhledem k tomu, že v té době byl zkonstruován první bankomat, byl z počátku magnetický proužek používán zejména pro výběry hotovosti.

•

Přímé bezhotovostní placení - Teprve koncem 70. let se v USA objevily první

platební terminály v obchodních centrech. Období jejich masového rozvoje nastalo ve 2. polovině 80. let. Platební terminály rozlišujeme na takzvané POS (Point of Sale),

pracující v režimu off-line, bez permanentního spojení s bankou a EFTPOS (Electronic Funds Transfer at Point of Sale), pracující v režimu on-line se spojením

s bankou v reálném čase. V současné době jsou POS terminály velmi rozšířené a rozlišujeme terminály stacionární – komunikující prostřednictvím pevné telefonní

linky, terminály radiové, jejichž základna je spojena s pevnou telefonní linkou

s možností komunikace mezi vlastním platebním terminálem a touto základnou radiovými vlnami s dosahem cca 100 m a terminály mobilní s GSM komunikací. GSM

banking je bankovní služba, která umožňuje ovládat běžný účet prostřednictvím 24

mobilního telefonu. Klient tak může vyřídit některé transakce na běžném účtu kdekoliv a kdykoliv na světě, aniž by musel navštívit pobočku své banky. Samotná operace s účtem probíhá pomocí zpráv SMS. Výrazně snažší a přehlednější je používání služby SIM Toolkit, kde stačí zadávat pouze požadované položky v menu. •

Šekové záruční karty – nejsou u nás příliš známé a rozšířené. Tato skupina karet neslouží k placení, ale je pouze dokladem zaručujícím předložený šek. Při placení

zboží nebo při výběru hotovosti v pobočce banky nebo směnárny předkládá zákazník kartu společně se šekem. Příjemce zkontroluje, zda jsou na šeku i kartě uvedeny

shodné identifikační údaje. Šeky se vystavují v místní měně až do tzv. výšky zaručení. Tento typ karty je vhodný pro cestování nebo dovolenou.

2.3.4.

Rozsah použití

•

Pouze obchodní síť vydavatele

•

Regionální

•

Vnitrostátní – lze využít k výběrům z bankomatů a placení v obchodech jen na území

•

České republiky.

Mezinárodní – tyto karty lze používat jak na našem území, tak i v zahraničí. Dnes

jsou téměř všechny karty vydávány s mezinárodní platností.

2.3.5. •

Druh záznamu identifikačních údajů

Reliéfní (embossované) písmo – vystouplý tisk umožňuje provádění transakcí

prostřednictvím tzv. žehličky - imprinteru. Dnes je použití imprinteru aktuální

zejména při výpadcích komunikačních technologií, kdy magnetický záznam identifikace není použitelný. •

Magnetický záznam – na zadní straně karty slouží jako médium pro záznam

identifikačních údajů při elektronických transakcích. Je složen ze 3 stop, přičemž u každé z nich je přesně určená struktura dat a účel použití. 25

•

Čip – mikroprocesor, do kterého lze bezpečně uložit potřebné informace potřebné

k ověření osobního kódu klienta. Nevýhodou karty s čipem je zatím málo obchodních míst, na kterých s ní lze platit, ale za to je výrazně bezpečnější. Průkopníkem

v zakládání čipových karet byla Francie, kde jsou karty úspěšně používány už od 90. let. •

Hybridní karty - obsahuje čip i magnetický proužek a často i embossovanou

•

Laserové záznamy – jsou založeny na stejném záznamu dat jako u kompaktních

identifikaci pro nejuniverzálnější použití při platebním styku.

disků. V bankovnictví se tyto karty nepoužívají.

2.3.6.

Uživatel

•

Osobní karty - jsou určeny k soukromému používání, k běžnému nákupu zboží či

•

Služební (firemní) karty – Bussines karty - vydávají se pro majitele a pracovníky

•

Bez identifikace

služeb. Znějí na jméno držitele a jsou nepřenosné

společností či vládních institucí.

2.3.7. •

Marketingové členění

Základní karty – jsou dosažitelné pro většinu klientů. Jedná se zejména o debetní

karty pro výběry hotovosti z bankomatů a k elektronickému placení. Jsou vydávány k běžnému účtu a bez něj nejsou samostatným produktem.

•

Prestižní karty – jsou nabízeny velmi dobře finančně zajištěným klientům a podmínky pro jejich vydání jsou přísnější než pro standardní druhy karet (typicky

embossované karty).

26

•

Výběrové karty – jsou nabízeny úzkému okruhu nejlepších klientů (např. různé Gold či Platinum karty atd).

Důležitou roli hrají i doplňkové služby ke kartám, jako např. úrazové a cestovní pojištění, pojištění nutných léčebných výloh apod., které zvyšují užitnou hodnotu karty a její konkurenceschopnost.

2.3.8.

Co-branded a Affinity Cards

Jedním ze základů úspěchu je správná analýza trhu a segmentace klientů. Plošný marketing

s obecnými produkty, které vyhovují všem, s rostoucí konkurencí a nasycením trhu ztrácí na účinnosti a stává se drahým. Důležité je proto také poznání vlastního zákazníka a jeho udržení, protože je to 8 až 10x levnější než získání nového zákazníka. Co–branded Cards Vydává je společně banka nebo jiná finanční instituce ve spolupráci s komerčními institucemi. Jsou zaměřeny z obou stran obchodně. Zavedeny byly koncem 80. let. Řadu rysů mají společnou s Afinity Cards, ale několika se od nich liší.

Nejvýznamnější rozdíl je ten, že cílový držitel karty je nejčastěji velmi dobrý zákazník

partnera. Často jsou držitelé Co-branded Card bývalí uživatelé platebních nebo věrnostních karet obchodních domů, aerolinií apod. Affinity Cards Jsou karty vydávané bankami nebo specializovanými organizacemi společně s nekomerčními

subjekty, jako jsou např. zájmové nebo charitativní organizace.Jejich cílem je pro platební

karty konkrétního vydavatele získat skupinu osob, které spojuje společné povolání (lékaři,

právníci apod.), společné zájmy (ochrana zvířat, ochrana přírody, charitativní činnost aj.)

nebo členství v zájmových klubech (např. sportovních). Aby byl kartový program úspěšný, musí členům cílové skupiny přinést zvláštní hodnotu navíc.

27

2.4.

Bezpečnost platebních karet

Podobně jako všechny dosavadní druhy platebních prostředků a cenin, ani platební karty neunikly pozornosti podvodníků. Proto se brzy objevily zneužití karet vlastními držiteli i cizími osobami. Vznikla řada protiopatření, jejichž náklady na prevenci však nesměly překročit úroveň ztrát.

Požadavky vydavatelů je možné rozdělit do následujících skupin: • • • •

Výběr vhodných klientů (Credit Scoring, Behaviour Scoring)

Nenapodobitelnost platebních prostředků (Card Authentication Metod – CAM) Ověření totožnosti držitele karty (Cardholder Verification Metod – CVM)

Ověření oprávněnosti obchodního místa kartu přijmout Merchant Verification Metod – MVM)7

Společnosti a asociace, které se zabývají provozem platebních systémů dnes zaměstnávají

rozsáhlé týmy odborníků, kteří se věnují vyšetřování a analýzám podvodných transakcí, přípravě nových ochranných technik a způsobu včasné detekce podvodných transakcí. Ochranná opatření mají pouze dočasný účinek, a proto musí být neustále zdokonalována. Jedním z opatření zajišťujících větší ochranu je přechod na technologii čipových karet. Graf č. 3: MasterCard – vývoj ztrát z podvodů v letech 1986-1997 (% z obratu)


7


28

Tabulka č. 5: Podvody v roce 1999 – Evropa


2.4.1.

Druhy rizik

Úvěrové ztráty Jedná se o ztrátu způsobenou nesolventností držitele karty, kdy klient není schopen uhradit

výdaje, které platební kartou (nejčastěji úvěrovou) realizoval. Výše tohoto riziko závisí

na způsobu ověření bonity klienta – tzv. Credit Scoring a na míře rizika, které přitom vědomě

akceptuje (obchodní riziko).

Dobrá znalost klienta je základní ochranou, stejně jako schopnost včas zjistit zhoršení jeho finanční situace a rychlá reakce. Předejít těmto ztrátám pomáhá i důkladně propracovaný systém správy vymáhání pohledávek. Zneužití karty cizí osobou Mezi největší ztráty vydavatelů patří zneužití ztracených nebo odcizených karet. V roce 1996 tvořily tyto ztráty až 59%. Ztráta se musí vždy co nejdříve nahlásit, aby mohla banka provést

tzv. stoplistaci karty. Ochrana proti zneužití karty spočívá v ověření totožnosti držitele karty Cardholder Veification Method (CVM). Použití karty k výběrům hotovosti je u bankomatů

vázáno na znalost osobního identifikačního kódu PIN (4-6 místný) a v pobočkách bank a směnáren (Cash Advance) na předložení průkazu totožnosti a podepsání účtenky Cash

shodně s podpisovým vzorem na kartě. Vždy se provádí autorizace těchto peněžních transakcí. Nejpoužívanější metodou je ověření totožnosti držitele karty ověřením jeho podpisu na prodejním dokladu s podpisovým vzorem na kartě. Druhou nejčastější metodou je ověření čísla PIN, který poprvé vyvinula společnost IBM a poprvé zavedla VISA v roce 1980.

29

Od roku 2001 VISA zavedla další identifikační prvek – kontrolní kód CVV2. Tento trojmístný kód je určen pro identifikaci při telefonních, poštovních a internetových transakcích. Je vytištěn na podpisovém proužku karet VISA a VISA Electron vpravo, s číslem

karty, a držitelé karet ho musí povinně sdělovat při výše uvedených transakcích. V roce 2001 bylo zavedeno tzv. zamykání karet pomocí SMS. Klient může pomocí menu a odesláním SMS zablokovat svoji kartu, kterou podvodník nemůže zneužít k autorizovaným transakcím. 8 Zneužití nedoručené karty Většinou klienti obdrží svoji kartu v oddělené zásilce od PIN. Protože při přepravě karet docházelo k jejich odcizení a následnému zneužití, byla zavedena preventivní opatření. Karty

začaly být předávány v mnoha zemích přímo na pobočkách bank nebo byly během přepravy zablokovány a klient je po obdržení musel telefonicky zaktivovat. Padělky karet Výskyt padělků karet se odlišuje v jednotlivých zemích. Zatímco ve Velké Británii v roce

1996 tvořily padělky karet 25 % na celkových ztrátách z podvodů, v České republice to bylo

asi jen 3 %. Padělání karet patří mezi vysoce specializovaný mezinárodní trestný čin, na kterém

se podílejí kriminální skupiny ze zemí jihovýchodní Asie, Nigérie, západní

Evropy a zemí bývalého SSSR.

Mezi ochranné prvky, které mají za úkol ztížit výrobu padělku patří např. hologram, mikrotext, ceninový tisk a speciální podpisové proužky, citlivé na chemikálie a gumování.

K výraznému zvýšení ochrany přispějí čipové karty s programovatelným mikroprocesorem. Také speciální detekční systémy bank a platebních systémů přispívají k včasnému zjištění výskytu padělků.

Platby „na dálku“

Tyto podvody s platebními kartami tvoří asi 26% všech podvodů s platebními kartami, kdy

jsou zneužity údaje získané z platební karty. Jedná se o platby, kdy klient platí za služby nebo 8


1. vydání Praha: Grada Publishing,a.s., 2003, str.226, ISBN 80-247-0685-7.

30

zboží vybranými druhy karet i prostřednictvím telefonu, dopisu, faxu nebo internetu – o službu Mail/Telephone Order, při které držitel karty sděluje dodavateli písemně,

elektronicky nebo telefonicky číslo své karty a konec její platnosti. Jedním z prostředků prevence tohoto druhu podvodů je v některých zemích používán systém ověření adresy příjemce služby Adress Verification Systém. Zboží nebo služby nesmí být poskytnuty cizí osobě, mohou být poskytnuty pouze na adresu držitele karty. Podvodná žádost o kartu Jedná se o podvody, které se podílí na ztrátách asi 1%. Jde o případy, kdy jsou zneužity odcizené a ztracené doklady, prostřednictvím kterých bylo zažádáno o úvěr nebo vydání

karty. Každý klient by si proto měl chránit své osobní doklady před ztrátou nebo krádeží a v případě zneužití svých dokladů je nutné informovat policii.

2.4.2.

Ochranné prvky platebních karet

Ochranu systémů platebních karet můžeme rozdělit do několika oblastí, které se navzájem prolínají:

Ochrana karty proti pozměňování údajů a padělání • • • • • •

•

Hologram

Gilošové ozdoby Mikrotext

Zakódované provázání záznamu dat na magnetickém proužku karty UV barvy

Ceninový tisk

Podrobné prověření pomocí speciálních zařízení

Ochrana karty proti zneužití cizí osobou než držitelem • •

•

Podpis klienta

Osobní identifikační kód PIN

Biometrické metody – identifikace osob pomocí jejich jedinečných znaků 31

Systémové ochrany Jedná se o počítačové systémy, které měly usnadnit ověřování transakcí a odhalovat pokusy o

zneužití karet. K rychlému odhalení podvodných transakcí používají banky řadu detekčních systémů. Rozdělit je můžeme na: • •

Systémy expertní pracuje s pevně danými parametry

Systémy s umělou inteligencí – průběžně se „učí“ a mění své parametry.

V roce 1987 zavedla asociace VISA program Fraud Reporting Systém umožňující členským

bankám prevenci a včasné odhalování podvodů provedených prostřednictvím platebních karet. V Kanadě a Spojených státech odhalil v letech 1993-94 podvody ve výši

43 mil. USD a zabránil jejich dalšímu růstu. V současné době je používán ve všech regionech VISA.

Podobné

systémy

provozují

také

a společnosti American Express, Diners Club a JCB.

2.4.3.

asociace

MasterCard,

Europay

Čipové karty

Zajišťují v dnešní době mnohem větší ochranu proti padělání a zneužívání karet. Jsou také nazývány „chytré karty“ (smart cards). Na kartě je umístěný vysoce inteligentní

programovatelný čip, který disponuje mnohonásobně větší kapacitou uložených informací než u systémů s magnetickým proužkem. První zkušební vzorky karet s mikročipem

se objevily ve Francii v polovině 70. let. Zasloužilo se o ně několik vynálezců na různých místech světa, ale za skutečného vynálezce čipových karet je obecně považován Roland Moreno. Původní patent na elektronický prsten se roku 1975 za spolupráce s firmou Bull

přeměnil na mikroprocesor zavedený do tenkého plastu platební karty. Byl vyvinut také první výdejní automat, který přijímal čipové karty. V roce 1976 koupila francouzská firma Bull licenci na čipové karty a Francie se tak stává průkopníkem čipové technologie. Důvodů pro zavedení čipových karet v bankovnictví je několik: Úspora provozních nákladů – Není nutné, aby při každé platební operaci docházelo k online komunikaci s autorizačním centrem. Aplikace na kartě je schopna podle výše platby rozhodnout, zda je možné provést autorizaci v režimu off-line (např. je-li platba nižší než 32

tzv. floor limit) a i v tomto režimu poskytnout vysokou míru bezpečnosti (autorizace

prostřednictvím PIN, který je v zašifrované podobě uložen na kartě).9

Ochrana proti podvodům – v paměti karty může být uložen PIN klienta, jeho digitalizovaný

podpis nebo fotografie. Svým technickým řešením zvyšují odolnost karty vůči jejímu zneužití či padělání.

Úvěrový management – do paměti čipové karty mohou být vydavatelem vloženy finanční

limity transakcí, které mohou být ověřeny off-line. Tyto limity mohou být kdykoli měněny.

On-line autorizace transakcí probíhá pouze při překročení stanovených parametrů, u náhodně vybrané platby a u podezřelých transakcí.

Doplňkové služby – paměť čipové karty umožňuje souběžné použití pro bankovní

i nebankovní aplikace (např. věrnostní programy obchodních domů, identifikace zdr. poj. apod.)

Dálková změna aplikací – možnost dodatečně doplňovat, měnit, aktivovat a zmrazovat jednotlivé aplikace karty.

Čipové karty s sebou přináší i některé nevýhody, přestože výhody výrazně převládají. Asi

nejvýraznějším dopadem je nutnost si trvale pamatovat PIN k platební kartě a používat jej u každé transakce.

Dalším problémem je prodloužení doby transakce na některých terminálech. Ve světě jsou dnes instalovány miliony platebních terminálů a jen v České republice je jich několik desítek

tisíc. Je nepředstavitelné a ekonomicky nemožné všechna tato zařízení jednorázově vyměnit

za nová a moderní s dostatečně rychlým hardwarem a softwarem. Zmíněná vyšší bezpečnost ale uživatelům určitě stojí za vynaloženou trpělivost.

9

Pramen: Froněk Petr, Kdy přejdeme na čipové karty? Magazín MF Dnes [online],[cit. 23.09.2005].

Dostupné na WWW: http://finweb.ihned.cz/1-10040060-16952420-P03A00_d-45 ISSN 1213-7693

33

2.5.

Současný vývoj v Evropě

2.5.1.

Karty v západní Evropě

Londýnská společnost Retail Banking Research vydala studii „Payment Cards Western

Europe 2006“ shrnuje stav oboru platebních karet v západoevropských zemích (Irsko, Dánsko, Finsko, Rakousko, Norsko, Řecko, Švýcarsko, Belgie, Švédsko, Portugalsko, Holandsko, Itálie, Španělsko, Francie, SRN, UK a Turecko).

Podle této studie je v těchto zemích vydáno v r. 2004 celkem 721 milionů platebních karet, o 80 milionů více než v roce 2002. Průměrný meziroční nárust 2004/2002 činil 12,5%,

nejvyšší v Turecku 53%, nejnižší v SRN jen 2%.

Nejvyšší počet karet je vydán v UK a to 166 milionů, následuje SRN s téměř 125 miliony,

Francie s 90 a Španělsko s cca 80 miliony karet. Počet karet těchto čtyř zemí tvoří 63%

celkového trhu. Méně než 10 milionů vydaných karet má Norsko, Rakousko, Finsko

a Dánsko. Ve všech sledovaných zemích převyšuje počet vydaných karet počet obyvatel,

v UK je tento poměr nejvyšší (3,36), nejnižší v Irsku (1,08).

Trhu stále dominují debetní karty tvořící 51% trhu, od r. 2002 tento podíl o dvě % poklesl na

úkor rychlejšího růstu kreditních karet (33%). V UK je přitom vydáno 39% celého objemu kreditních karet ( 93 milionů). Převahu kreditních karet nad debetními kartami mají pouze

čtyři země: UK, Francie, Irsko a Řecko. Vysoký podíl, nad 40% mají kreditní karty rovněž ve Švýcarsku a Turecku, nad 25% také ve Finsku, Švédsku, Norsku a Španělsku.

Ve složení vydavatelů mají převahu finanční instituce – vydaly 81% všech karet. Zbytek připadá na nebankovní – privátní a tzv. Travel and Entertainment společnosti.

Privátní karty, vydávané velkými obchodními a úvěrovými společnostmi mají dosud silnou

pozici na vyspělých trzích ve Francii, Švédsku, Finsku a UK. Všeobecně však vývoj směřuje k jejich postupnému konvertování na mezinárodní značky karetních asociací.

34

Graf č.4: Zastoupení mezinárodních značek

Maestro Visa

MasterCard

Visa Electron

American Express Diners Club

Pramen: Magazín Sdružení pro bankovní karty [online], č.4/2005, strana 7, Dostupný na WWW: < http://www.bankovnikarty.cz/data/cm4_2005.pdf>

Mezinárodní značky mají následující zastoupení: Maestro

39,9%

MasterCard

17,3%

Visa

28,6%

Visa Electron

12,2%

Diners Club

0,4%

American Express

Souhrn

568

milionů

1,5%

karet

těchto

světových

značek

v oběhu

ve

sledovaných

západoevropských zemích v r. 2004 tvoří čtvrtinu všech ve světě vydávaných mezinárodně použitelných karet.

Podle studie bylo ve sledovaných zemích v r. 2004 provedeno kartami 23,3 miliardy plateb,

což je o 3,8 mld transakcí víc než v r. 2002 ( O 19%). Přes polovinu tohoto počtu transakcí bylo realizováno ve Francii, UK a Německu. V těchto zemích (s výjimkou SRN) a

Skandinávských zemích je průměrný počet transakcí na kartu vyšší než 1mld Euro a v Německu 147 mld Euro.

Nejaktivnějším uživatelem je průměrný Nor, který v r. 2004 provedl 179 plateb s celkovou průměrnou hodnotou 9321 Euro).

35

Méně než 50 transakcí provedou naopak držitelé karet ve Španělsku, Rakousku, Německu,Turecku, Itálii a Řecku.

Pokud jde o rozvoj podmínek k placení kartou, posledních letech vzrostl významně počet platebních terminálů (POS) v západoevropských zemích a nyní přesahuje sedm milionů kusů. Průměrný procentní nárůst 2004/2002 činil 23%.10

2.5.2.

Karty ve střední a východní Evropě

V říjnu 2005 vydala společnost Retail Banking Research Ltd. Také studii Payment Cards Central and Eastern Europe, která se týká následujících východoevropských zemí :

Chorvatsko, Česká Republika, Estonsko, Maďarsko, Litva, Polsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Slovinsko a Ukrajina.

Dle této studie je východoevropský trh značně diverzifikovaný, liší se stupněm technologické vyspělosti, počty vydaných karet a stupněm jejich používání. Ve srovnání s vyspělým trhem

západní Evropy jsou ve většině středo a východoevropských zemích karty využívány hlavně k výběrům z bankomatů.

Celkový počet karet vydaných ve sledovaných devíti zemích dosáhl v r. 2004 109 milionů

proti 37 milionům v roce 2000. Nejvyšší – desetinásobný růst dosáhla Ukrajina, absolutně

nejvyšší nárůst – 31 milionů – vykázalo Rusko. Přes vysoký index růstu zůstává celkový

počet vydaných karet – 109 milionů – stále méně než třetinový proti 375 milionům karet, vydaných v zemích Evropy západní. Obrovské rozdíly jsou mezi trhem jednotlivých zemí, největší ruský s více než 38 miliony karet proti Estonsku s méně než 1,3 milionů.

Debetní karty stále výrazně převažují nad kreditními, tvoří 88% z celkového počtu, zbytek

tvoří kreditní karty s 8% a Charge se 4%. Pouze Česká Republika, Estonsko, Polsko a Slovensko vykazují větší než desetiprocentní podíl kreditních karet z celkového objemu trhu, u Charge karet je to jen Slovinsko a Chorvatsko.

Pramen: Magazín Sdružení pro bankovní karty [online], č.4/2005, strana 7, Dostupný na WWW: < http://www.bankovnikarty.cz/data/cm4_2005.pdf> 10

36

Graf č. 5: Typy platebních karet ve východoevropských zemích, 2004


Za lépe vypovídající údaj o vyspělosti trhu pokládá RBR počet karet vydaných na sto dospělých obyvatel. Zde nejvyšší číslo vykazuje Slovinsko – 1,92 karty na sto dospělých, nejnižší pak Rumunsko ( 0,32 ). Celkový průměr devíti sledovaných zemí je 46 karet na jedno

sto dospělých obyvatel, málo ve srovnání se západní Evropou se 190 kartami. Znamená to, že region má dosud značný potenciál pro vydávání karet, zejména kreditních.

Graf č. 6: Počet držených platebních karet na dospělého ve střední a východní Evropě, 2004


Podle průzkumu RBR jsou jako vydavatelé v naprosté převaze (97%) finanční instituce, 2% zbývají na tzv. „private label“ a pouhé 1% na T&E organizace ( AmEx, DC). 37

V roce 2004 bylo provedeno 795 milionů plateb kartou, což představuje více než trojnásobný

nárust proti r. 2000 (234 mil.). Dominují opět transakce debetními kartami (72%) nad charge (17%) a kreditními (11%).

Celkový počet terminálů POS se od r. 2000 více než zdvojnásobil. V absolutních počtech

terminálů vedou Polsko a Rusko s více než 100 tisíci, teprve daleko za nimi jsou Chorvatsko a Česko s počty kolem 40 000 kusů. Páté Slovinsko má ale nejvyšší počet POS na dospělou

osobu. Průměrný počet POS terminálů na milion dospělých v regionu je jen 1865, v západní Evropě je to desetinásobek (18 000).11

Tab. č. 6: Počet terminálů POS dle zemí na milion obyvatel, 2004

11

Pramen: Magazín Sdružení pro bankovní karty [online], č.4/2005, strana 9, Dostupný na WWW: <

http://www.bankovnikarty.cz/data/cm4_2005.pdf>

38


39

2.5.3.

Karty v ČR

V roce 2004 překročil počet platebních karet v České Republice 6,9 milionů kusů. Podle

statistik Sdružení pro bankovní karty třetinu tohoto přírůstku představovaly kreditní karty –

jejich počet se zvýšil o 169000 kusů ( 83%). K výraznému zrychlení tempa růstu kreditních karet došlo v r. 2003. I v roce 2005 patří kreditní karty k nejdynamičtěji rostoucím

instrumentům. Největší nárust v roce 2005 zaznamenala GE Money Bank, která zvýšila počet

vydaných kreditních karet z 19,5 tisíce v roce 2004 na 137 000 aktivních kreditních karet v roce 2005. Mezi největší vydavatele kreditních karet patří stále Česká spořitelna s 340 000

kartami. Meziročně jí počet kreditních karet stoupl o 66%. Komerční bance počet kreditních karet rovněž stoupl, a to o 89% na 125 000. ČSOB vydala ke konci roku 2005 celkem 37 000

kreditních karet, což je meziročně o 58 % více. Čtvrté největší bance HVB Bank stoupl počet vydaných kreditních karet pouze o 13%. Rychlý růst počtu kreditních karet zaznamenala

i Raiffeisenbank, a to o 114 %. Celkový počet vydaných kreditních karet jí narostl

na 15 00012.

Tab. č. 7: Vývoj počtu bankovních karet v ČR od r. 2000-2004


Mezi nebankovní společnosti kreditních karet patří GE Multiservis, Home Credit, Cetelem.

Stále vedou s více než jedním milionem kreditních karet OK karta (Multiservis), Yes Maestro (Home Credit) a Cetelem Aura.

12

Pramen: ČTK. Kreditní karty významně přispívají k zadlužování lidí. Magazín MF Dnes [on line]. [Cit.

06.03.2006]. Dostupný na WWW: http://finweb.ihned.cz/index.php?p=P03A00_d&article[id]=17970490 ISSN 1213-7693.

40

Graf č. 7: Způsoby použití platebních karet v ČR

Pramen: . Přes milion Čechů si chce během roku pořídit platební kartu. Magazín FinExpert [on line] [cit.

4.5.2006] Dostupný na WWW: http://www.finexpert.cz/Kratkezpravy/AR.asp?ARI=5707

V České republice jsou karty nejčastěji používány k výběrům z bankomatů. Tuto funkci

využívá 90 % držitelů karet. 63 % je využívá k placení v obchodech, 29 % k zjišťování zůstatků na svých účtech a 20 % k dobíjení mobilních telefonů. Zatím nejméně rozšířené je využívání platebních karet při obchodování přes internet.

41

3.

BUDOUCNOST PLATEBNÍCH KARET

Platební karty se stále vyvíjí s rozvojem nových technologií. Jedná se zejména o bezkontaktní technologii, která otevírá další prostor v používání platebních karet.

Z hlediska uživatele je toto řešení rychlejší a bezpečnější než platba hotovostí. Pro banky je

zase výhodné v tom, že jim umožňuje proniknout do segmentu, kde je vysoký počet plateb

s nízkou hodnotou a kde tradičně dominuje hotovost. Typickým příkladem jsou restaurace s rychlým občerstvením, obchody s tabákem a časopisy, veřejná doprava nebo prodejní automaty. Přínosem pro obchodníka je zkrácení doby potřebné k odbavení zákazníka.13

Master Card Int., Visa Int. a American Express testují bezkontaktní technologie platebních karet zhruba od r. 2002 na řadě pilotních projektů v USA a v některých asijských zemích.

Technologicky jsou všechny dosud existující bezkontaktní karty založeny na využití mezinárodního standardu ISO 1443 (přenos dat pomocí radiových frekvencí) na němž se MC a Visa dohodly v březnu 2005 a k němuž se následně přihlásil i AmEx.

Bezkontaktní technologie ovšem omezují, resp. vylučují použití klasických metod ověření totožnosti držitele karty jako je podpis nebo zadání PIN. Řešením je stanovení maximální

výše takto realizované platby, v USA obvykle USD 25, případně povinná autorizace. Vychází z jednoduché filosofie určení této technologie pro oblast hromadných, ale malých plateb.

Ztráta či zneužití karty nebo nosiče proto nepředstavuje neúnosné riziko, které na sebe bere obvykle v plném rozsahu vydavatel karty. Volba rozsahu on-line autorizací pak umožňuje riziko zneužití dále snížit.

Využití bezkontaktní technologie v platebních kartách je tedy, nepočítáme-li pokusné

projekty v Asii, zatím omezeno na USA. Pro Evropu by měly platit stejné důvody pro zavádění , zejména možnost infiltrace karet do oblasti malých ale hromadných plateb, kde

dosud vládne hotovost. Na rozdíl od amerických vydavatelů jsou však evropští zřejmě

v současné době zaměřeni na jiné prioritní projekty, zejména zvýšení bezpečnosti karet proti

podvodům a s tím související přechod na čipovou technologii EMV, který si vyžádá podstatný díl z disponibilních investičních prostředků a je významně tlačen evropským projektem Pramen: Mitáček Z., Budoucnost platebních karet: Bezkontaktní transakce? Magazín FinExpert [ on line] [ cit.18.1.2005]. Dostupné na WWW: http://www.finexpert.cz/Magazin/AR.asp?ARI=2571 13

42

SEPA14 (Single Euro Payment Area). Tento projekt se týká všech měn EU a vytváří potřebný

právní základ pro vytvoření Jednotného evropského platebního systému. Prostor jednotných plateb by se měl stát skutečností nejpozději do roku 2010. Díky tomuto projektu by mohla

ekonomika EU dosáhnout ročních úspor ve výši 50-100 miliard EUR. Cílem je usnadnit,

zlevnit a zabezpečit přeshraniční platby prováděné s použitím kreditních a debetních karet, elektronického bankovního převodu nebo přímého inkasa z účtu tak, že se nebudou lišit od „vnitrostátních“ plateb uskutečňovaných v rámci téhož členského státu.

V současné době každý členský stát má svůj vlastní systém pro zasílání plateb, který vede

k celkovému rozpětí bankovních poplatků v různých členských státech. Nový návrh vytvoří jednotný platební systém, sníží tyto náklady a ušetří odhadovaných 2-3 % HDP, která se v současnosti utrácí na transfery mezi konkurenčními systémy.15

14

Pramen: Magazín Sdružení pro bankovní karty [online], č.4/2005, strana 14. Dostupný na WWW: <

http://www.bankovnikarty.cz/data/cm1_2005.pdf> 15

Pramen: EU zjednoduší přeshraniční bankovní platby, EurActiv [on line], [cit. 02.12.2005]. Dostupné na

WWW: http://www.euractiv.cz/cl/24/2176/EU-zjednodusi-preshranicni-bankovni-platby

43

ZÁVĚR Platební karty zaujímají nezastupitelné místo v dnešním moderním světě. Představují

v podstatě samostatné odvětví finančních služeb. Během posledních let prodělaly karty

bouřlivý rozvoj. Neustále jsme svědky hledání nových cest rozšíření počtu vydaných platebních karet, spojování bank s leteckými, obchodními a dalšími společnostmi, ve snaze zvýšení zájmu klientů o jejich služby.

Platební karta se stala nezbytným společníkem člověka, a postupně se stává také

všestrannější. S placením kartou je spojeno stále více bonusů, které se liší mezi typy karet a jejich vydavateli. Pochopitelně základní funkcí platební karty je placení. To se dá provádět v místech s on-line připojenými terminály (čtou z magnetického proužku nebo čipu), a nebo s tzv. žehličkami (tvoří jakýsi „šek“ ze vzorku na embossované kartě).

Výhody placení kartou ocení klienti nejen v tuzemsku, ale zejména cestovatelé v zahraničí,

protože nemusejí cestovat s hotovostí, a přitom dnes ve většině turistických destinací bez

problému najdou platební terminály. Velmi užitečná je platební karta při transakcích na internetu, případně při nákupu zadaných poštou nebo telefonicky. Karta se hodí i k tomu, že

umožňuje přístup k doplňkovým funkcím peněžních automatů. Díky nim se majitel karty

může samoobslužně dobít telefon, zadat příkaz k úhradě nebo si zjistit výši úvěru, který banka může poskytnout.

Další výhodou, kterou s sebou nesou platební karty je pojištění. Pojistit je možné svou kartu proti zcizení a zneužití, ale lze také pojisti sebe, a to pojistkou úrazovou nebo cestovní.

Majitelé prestižnějších karet mohou čerpat celou řadu výhod, které jsou s jejich použitím

spojeny. Jedná se např. o slevy v síti hotelů a autopůjčoven nebo možnost využívat luxusní salonky na letištích celého světa. Některé bankovní ústavy mají síť spolupracujících prodejen, které poskytují nakupujícím s příslušnými platebními kartami slevy.

Ve srovnání s vyspělým trhem západní Evropy jsou ve většině středo a východoevropských

zemích karty využívány hlavně k výběrům z bankomatů. Debetní karty stále výrazně převažují nad kreditními, tvoří 88% z celkového počtu, zbytek tvoří kreditní karty s 8% a

44

charge karty se 4%, což se také výrazně liší od západní Evropy, kde debetní karty tvoří pouze 51% z celkového počtu vydaných karet.

Předpokládá se další dynamický rozvoj platebních karet, který úzce souvisí s rozvojem

nových technologií. Evropské země se soustředí na zvýšení bezpečnosti platebních karet, zejména přechod na čipovou technologii. Čipové karty jsou bezpečnější, protože PIN může být

využit pro každou transakci. V případě krádeže nebo ztráty karty je tak vysoce

nepravděpodobná možnost jejího zneužití. Čipová karta aktivně rozhoduje o realizaci, či zamítnutí transakce, může rozhodnout i o vlastním sebezablokování. Do budoucna jsou velmi

zajímavé aplikace využití multifunkčnosti čipových karet. Programovatelný čip, který karta obsahuje bude využit na další oblasti než pouze na placení. Nejzajímavější aplikací je

bezesporu identifikace uživatelů a využití čipové karty jako nositele elektronického podpisu občanů a možnost umístění osobního elektronického certifikátu.

Lze tedy očekávat, že platební karty kromě svého nezastupitelné místa v platebním styku

budou rozšiřovat svoje využití na nové oblasti umožněné bouřlivým rozvojem výpočetní techniky a elektronické komunikace v dnešním rozvinutém světě.

45

Seznam literatury [1]

JUŘÍK, P.: Svět platebních karet, první vydání, Praha: RADIX, spol. s.r.o., 2001. 144

[2]

JUŘÍK, P.: Encyklopedie platebních karet – Historie, současnost a budoucnost peněz

s. ISBN 80-901853-1-2.

a platebních karet, 1. vydání, Praha: Grada Publishing,a.s., 2003. 312 s.

ISBN 80-247-0685-7

[3]

MARVANOVÁ, M. – JUŘÍK, P. – VÍTKOVSKÝ, K.: Platební styk, první vydání, Praha:

[4]

Magazín sbk [on-line]. Praha: sbk – Sdružení pro bankovní karty ČR, 2005, č. 1.

[5]

Magazín sbk [on-line]. Praha: sbk – Sdružení pro bankovní karty ČR, 2005, č.4.

Bankovní institut, a.s., 1996.251 s.

Dostupný na WWW:< www.cardmag.cz/download/cm1_2005.pdf>

Dostupný na WWW:< www.cardmag.cz/download/cm2_2005.pdf>

Internetové zdroje [1]

www.bankovnikarty.cz oficiální stránky Sdružení pro bankovní karty

[3]

www.finexpert.cz oficiální stránky spol. Computer Press, a.s.

[2]

[4]

www.euractiv.cz oficiální stránky slov. spol. I-Europa, s.r.o.

www.finweb.cz oficiální stránky projektu iHNed.cz společnosti Economia On Line, el. podoba Hospodářských novin a týdeníku Ekonom , ISSN1213-7693

[5]

www.viceomastercard.cz oficiální stránky spol. MasterCard International

[7]

www.penize.cz oficiální stránky spol. SALVE GROUP a.s., ISSN 1213-2217

[6]

www.finance.cz oficiální stránky společnosti AWD Česká republika s.r.o.

46

Seznam tabulek: Tabulka č. 1: BankAmericard v USA

15

Tabulka č. 3: Kdo ovládá český trh s kartami – podle počtu vydaných karet

22

Tabulka č. 2: Výhody platebních karet

Tabulka č. 4: Poplatky obchodníků za použití platebních karet

21

22

Tabulka č. 5: Podvody v roce 1999 – Evropa

29

Tabulka č. 7 : Vývoj počtu bankovních karet v ČR od r. 2000-2004

40

Tabulka č. 6: Počet terminálů POS dle zemí na milion obyvatel, 2004

39

Seznam grafů: Graf č. 1: Růst počtu klientů Diner Club International v letech 1951-1986

13

Graf č. 2: Vývoj počtu karet Barclaycard

17

Graf č. 4: Zastoupení mezinárodních značek

35

Graf č. 6: Počet držených karet na dospělého ve střední a vých. Evropě, 2004

37

Graf č. 3: MasterCard – vývoj ztrát z podvodů v letech 1986-1997 (% z obratu) 28 Graf č. 5: Typy platebních karet ve východoevropských zemích, 2004 Graf č. 7: Způsoby použití platebních karet v ČR

47

37

41

Platební karty, jejich možnosti a další vývoj

Recommend Documents